@
Zx Atari 500 (30.10.2023 00:15): hele promiň, tohle je strašně jednostrannej pohled, proti kterýmu se musím ohradit.
Vidíš jen výsledek, ale už nevidíš nebo nechceš vidět věci, který jsou za tím. Někteří lidé jsou citlivější, věci více prožívají, více si je berou. Můžou některé věci promýšlet do mnohem větší hloubky a dojít do hrozivých výsledků.
Být tzv. smažkou často není o tom, že by byl člověk floutek, kterej si chce hrát na rock'n'roll a chce se jen užívat života a nevyjde mu to, ale často je to jen jediný funkční únik, který ty lidi mají před realitou, který nejsou schopni čelit. A obzvláště muži jsou na svoje problémy často úplně sami a nikdo jim nepomůže a ten alkohol/léky je jediná věc, která se před nimi neotočila zády. Může za tím být cokoliv, co se stalo třeba v dětství. Lidi taky mají různý sklon k závislostem, to si člověk nevybere.
Pak je tam ten zcela zásadní aspekt, do kterého se jen těžko můžeš vžít, a sice celosvětová sláva, před kterou se neschováš pomalu ani někde v Ugandě. Paparazzi, absolutní ztráta soukromí. Oni k tomu přišli jako slepí k houslím během chviličky. Tohle odnesla už řada lidí.
Snad Ivan Trojan říká, že pár metrů za Rozvadovem ho nezná vůbec nikdo, je to celebrita jen v ČR, ale Matthew Perry byl/je celebrita úplně všude a můžeš namítnout, že přece pět ostatních herců to zvládlo. Ale taky to zvládli různými způsoby, ženský si třeba dělaj jednu plastiku za druhou, aby se vyrovnaly se svým předobrazem z mládí, který je jím denodenně předkládán. Taky to asi není úplně jednoduchý.
Ten typickej pohled, když někdo spáchá sebevraždu například a je tam ta reakce: "jó, von si to udělal sám, tak dobře mu tak", namísto aby si lidi řekli: "no doprdele, takže on musel být tak neskutečně v hajzlu, že viděl jen tohle řešení a jeho okolí ho dost možná nechalo úplně ve štychu, když je potřeboval nejvíc".
Holt v dnešním světě se empatie moc nenosí, ale ona se vlastně nenosila nikdy