Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kultura

@Malignus (04.09.2024 11:44): tvl máš to těžký teda ;oD asi připomenu doma Jumasovi jakou má pohodindu. Ale myslim si, že on si to myslí stejně jako ty, proto si taky čte na hajzlu ;oDDD Ale já ho teda vždy posílám do ložnice, že si přece může udělat pohodlíčko a číst si tam.
@KingNut123 (04.09.2024 10:40): Jj, to znám. Řekni jim že tam nikdo není. :-D

@RomcaT (04.09.2024 11:12): Gauč nepřipadá v úvahu. Jednak je neustále okupován, druhak kousek od něj běží neustále TV s nějakou rank & file německou seriálovou srágorovinou. Zalézt do pelechu taky ne, protože ti za chvíli někdo začne připomínat, že je den a přes den se v posteli být nemá. Sednout si ven na lavičku znamená jistotu, že si tě vyčíhne sousedka, která ti okamžitě začne říkat, co všechno je třeba udělat, ideálně ihned. Na balkonu svítí sluníčko, je tam čerstvý vzduch a spousta obtížnýho hmyzu... Sednout si pod okno znamená čelit dotazům, proč nesedět na gauči nebo na křesle, když už byly draze pořízeny... Ne, hajzlík je jediný klidný místo. :-D
@KingNut123 (04.09.2024 10:40): nikdy jsem to chlapské čtení na wc nechápala. Přece si v místnosti, kde si chodí všichni odložit smrádek nesednu a nebudu tam trávit hezké chvíle s knihou... není lepší sednout si na gauč, zalézt do pelechu nebo případně pokud je ta možnost, jít si ven na lavičku, na balkon... tyjo možná i sednout si na zem někam k oknu a za denního světla nebo u lampičky si počíst... ale tak každého věc že ;o) já se tu vždycky prohýbám smíchy, když vyleze z wc a rozchází ty dřevěný nohy ;o)

Já si na wc beru mobil, ale není to tak, že bych tam seděla o to déle a čuměla tam do mobilu, ale skutečně jen na tu nezbytně nutnou dobu se juknu na nějaký rychlý video na insta a padám pryč.

Ještě bysme mohli otevřít téma větrání v domácnosti - já bych nejradši měla neustále okna dokořán a užívala čerstvého vzduchu. Naproti tomu moje drahá polovička nechce ofouknout, takže když si dovolím otevřít okno tak prská. Spaní při otevřeném okně je prakticky tabu a já tím trpim. Takže jakmile opustí byt, okamžitě otevírám všechna okna (9 oken) a větrám naplno minimálně 10 minut. Když slyším klíč v zámku okamžitě běžim vše zavřít a tvářim se jako kdyby nic ;o)))
@KingNut123 (03.09.2024 11:09): Level teď vychází 8x ročně a kupuju každý číslo. Oproti Score je profesionálnější, má zajímavý rubriky a dobře zpracovaný témata. Score kupuju jen občas, když je tam více recenzí na hry, který mě zajímají, ale jinak šlo hodně dolů. Pravidelně jsem oba časopisy kupoval v letech 1996 až 2000, pak hlavně jen Level.

Jinak čtení na záchodě je super. Útulné místečko, na kterém tě nikdo neruší. Četl jsem na něm časopisy i etikety čistících prostředků. :-D

@KingNut123 (03.09.2024 22:33): Utřít si zadek stránkami z Excaliburu je stejné, jako kdyby dotyčný přišel ke mně, dal mi do ruky nůž a prosil, abych ho pobodal. Takového člověka nelze nepobodat. :-D

@KingNut123 (03.09.2024 13:02): Pevnost kupuju od prvního čísla, ale už jen ze setrvačnosti. Je to v podstatě taková All-in-1 náhrada za Premiere, Cinamu, Total Film, Ikarii, Legendu, Ramax... Poté, co časopis naposledy zkrachoval jej odkoupili sami autoři a teď si prostřednictvím časopisu dělají reklamu sami na sebe.
Od videoherních periodik jsme se dostali k četbě na záchodech. Ještě napište, že jako toaletní papír používáte stránky Excaliburu. V tom případě budu nadmíru spokojený. :)
Když po smrti Arthura Rimbauda, nejgeniálnějšího básníka, jenž celé své dílo vytvořil do svých 20-ti let a pak na poesii zcela zanevřel a živil se třeba jako obchodník se zbraněmi v Africe, dávali dohromady pozůstalost, našli hromadu novější poesie jiných autorů u něj na hajzlu. :-)
@Richmond (03.09.2024 14:58): JJ, číst, luštit, hrát na záchodě si o to přímo říká. Jenže on je tam takový klid a útulno :D
I hemeroidy jsou dědičné, jelikož se jedna o křečové žíly. Je to jako u zubů paradentóza, někdo k tomu má větší indispozice než jiní.
@Dan9K (03.09.2024 14:25): asi jsem divný, nebo nás bylo doma moc (a co mám vlastní rodinu, zase jsme čtyři), ale číst na záchodě by mě nikdy nenapadlo. Ani tam hrát (nebo souložit;), na to tam prostě pro mně není čas a vůbec na to nemám chuť.
@KingNut123 (03.09.2024 11:09): já měl Level předplacený asi 3 roky, potom co to převzal Průša a spol.

oceňoval jsem na něm to samý co Paul. Krom toho si vždycky užiju retro rubriku, kde je spousta zajímavostí.

Předplácet jsem si přestal, protože jsem nějak neměl, kdy si ho číst. Klasika je mít ho na záchodě, ale tam, kde jsem bydlel předtím, byla moc tma a nešlo to :D a když už si svítit mobilem, tak to jsem se už koukal radši do toho mobilu přímo. Teď už to na záchodě zase čtu a je mi líto, že mi několik let uteklo :-)
@S4TW (03.09.2024 13:37): Já si občas koupím deskovkovej časopis :) Ale to je speciální sorta, stojí tak od 1800 do 2700, mají tak 50-70 stran a je k nim hra. Tenhle formát je tu už od ranných 60. let 20. století. Kupodivu to přežívá, těch časáků je docela dost.
Za mě jsou časopisy překonané médium na úrovni sledování filmů na klasické televizní stanici... Ještě to tady s námi pár desítek let bude, ale máš komfortnější alternativy, samozřejmě, pokud máš nějakého oblíbeného autora jako třeba Paul a jinde si od něj nic nepřečteš/neposlechneš, tak ti asi nic jiného nezbývá :)
Když už jsme u těch periodik, čte tu někdo Pevnost? Jaký na to máte názor? Vyplatí se to?
@KingNut123 (03.09.2024 12:49): tak to je subjektivní, mě se Level vyplatí, jinak bych ho nekupoval. A Score ne, a proto ho nekupuju. Si kup jedno číslo obou, přečti si je a zjistíš jestli to pro tebe má nějakej užitek nebo ne.
@KingNut123 (03.09.2024 11:09): Level mam předplacenej, baví mě tam autorský články (Rybka/Vávra/Macura/Schovanec/Kolář/Pavlovský), rozhovory, občas nějaký témata. Recenze a novinky jsou většinou nudný, ikdyž je čtu taky.

Score kupuju tak jednou do roka a většinou je to slabý, jedinej kdo mě tam baví je Viktor Bocan, ale ten toho píše relativně málo (zaměstnává ho vývoj KCD2).
Zdravím, měl bych na vás menší dotaz ohledně periodik týkajících se videoher. Čte tu někdo LEVEL nebo Score? Před mnoha lety jsem četl Score. K LEVELu jsem se nikdy nedostal. Jaké na ty časopisy máte názor? Vyplatí se je kupovat a číst? Děkuji za odpověď. :)
@Longin (01.09.2024 19:38): jako dobře to vystih no, jako malej zpíčenec jsem polovinu těch plakátů měl na zdi taky a stejnej AOC monitor jsem měl na PC u babičky xD
Akorát ty originálky tehdy chyběly.
Ještě k prvnímu dílu druhé série. Jedna věc mi přijde že popírá děj z první sezóny, ale možná tomu jen nerozumím. Bacha, následuje těžkej spoiler. Sauron se vyplazí z místa kde ho kuchli, přijde k přístavu, potká lidi, potopí se loď díky nějaké té vodní příšeře a náhle je zpátky mezi zajatci před šéfem skřetů v řetězech. Až později dostane svobodu. Nebylo náhodou v první sezóně to, že když vodní příšera potopila loď, tak se setkal s Galadriel a zůstal s ní a spolu se vydali do Numenoru? Nějak mi to hlava nebere.

Takže jsem zapátral v hlubinách internetu a pak mi docvaklo, že mezi potopením lodi vodní příšerou a scénou kdy jde Sauron v řetězech uběhla celá první sezóna. Uff. Tak aspoň v tomhle mám jasno.
Tak jak vidíte první 3 díly Prstenů moci druhé sezóny? První dva díly byly s trochou nadsázky epické. Třetí je prý slabší a trochu telenovelózní ale uvidí se. Já to vnímám tak, že první sezóna byla kostrbatá. Rozvláčná, neodsýpala, místy nelogická. Vizuálně hezká ale nedržela pohromadě. Skoro tak špatná jako seriálový Witcher. Druhá sezóna už těmihle neduhy netrpí. Vrhly do ní opět asi neskutečné množství peněz. Zkusili ji rozjet, aspoň co jsem měl šanci zatím vidět, podobně epicky a nelineárně jako to zkoušeli v první sezóně, akorát to už není tak kostrbaté. Nebo myslíte že je? První dva díly mě určitě potěšily, třetí asi bude slabší. Když si to tak vezmu, čekají nás tři sezóny.V druhé vykutaj zbylé prsteny a ve třetí to dovedou asi k bitvě na těch polích, kterou začíná PP pokud se nepletu.
Včera jsem viděl Vetřelec: Romulus. Mohlo to být rozhodně lepší. Skvěle to vystihuje komentář od uživatele flanker.27 na CSFD.
Pixar stále umí V hlavě 2, opět krásná podívaná.
Edit: Mít v úterý čas, tak jdu ještě na V hlavě 2 do kina za těch 165,- až tak se mi to líbilo. A mít doma malou nebo velkou princeznu, o to by to bylo lepší.
Alien: Romulus SPOILER / The Last of Us Part II SPOILER

Álvarez se nechal (no surprise, no surprise) inspirovat Dinou při psaní Kay.

Vtipný, že v tom filmu jí je podobnější, než bude v seriálu.
Těžko říci, kam to na DH patří či zda to vůbec někam sem patří. Ale to malé české vítězství stran pojmenování letadel Air Baltic... Člověk se tomu musí pochechtávat. :)
Přátelé a kamaráti, moja mega-recenzia na to najlepšie, čo doma máme - Juraja Červenáka a jeho sériu Stein&Barbarič: 

 „Ak je pravda, že Boha najlepšie pobavíš, keď mu povieš o svojich plánoch, pri Barbaričových slovách sa musel Hospodin smiať tak, až mu spadla gloriola.“ (Pre hrsť dukátov)  

10 rokov. Neskutočných 10 rokov mi trvalo, než som sa dostal k sérii Stein&Barbarič od Juraja Červenáka. Juraj je už dneska etablovaný autor a prvú knihu z tejto modernej série, pôvodne rozhlasovú hru, vydal už v roku 2013 a ja som sa do nej pustil niekedy v januári tohto roku. Je to táto séria, ktoré ho vystrelila medzi autorov známych širšej verejnosti, nielen žánrovým čitateľom. Všetkých 9 kníh som si sem priviezol s odhodlaním, že ich snáď aspoň načnem.

Keď som sa na tých celkovo 2623 strán úhľadne uložených vedľa seba v poličke pozrel, premklo ma znechutenie: dokedy toto budem čítať? Najbližšie dva roky v kuse?

Prvú mi trvalo dočítať asi 3 mesiace – mal som vtedy ešte rozohrané nejaké hry, tekal pozornosťou a nesústredil sa. Takže som najskôr dohral hry a potom sa vrátil ku knihe.

No i tak som mal klasické problémy s čítaním, ak dlho nečítate: po pár odeskoch/stranách som sa neodkázal sústrediť, no vďaka Marianne Wolfovej a jej knihe „Čtenáři, vrať se“ som naň našiel liek: nesiliť to. Keď som dokázal prečítať len pár strán, tak som sa do toho nenútil, odložil som ju a vrátil sa k nej nasledujúci deň. A takto postupne, kapitolu za kapitolou, som sa rozčítal: najskôr len zopár strán, potom 30, 50 a nakoniec mojich štandardných 100 na posedenie, ako kedysi.

Mal som veľké šťastie a pomoc aj v tom, že prišlo leto a ja som spravil jednoduché rozhodnutie – na cesty zo sebou nebrať laptop – inak by som len hral a čítal články na nete, ale nie knihy. Na cesty som si zobral dve knihy, ale plánoval som prečítať len jednu: na konci cesty som bol v tretine tretej knihy série. A počas 15 hodinovej cesty vlakom do istého mesta a späť som prečítal jednu knihu po ceste tam, druhú späť.

A tak ako mi čítanie prvej knihy zabralo zhruba 3 mesiace, tak som zvyšných 8 dočítal v priebehu dvoch :D

„Barbaričovi sa zdalo, že služby Božie nemajú konca-kraja. Opäť sa pristihol pri kacírskej závisti katolíkom, ktorí neunavovali veriacich toľkými kvílivými spevmi a zvyčajne mali aj výrazne kratšie a údernejšie kázne, takže ich omše trvali neraz len polovičný čas.“  

Prečo to všetko píšem? Lebo som na seba hrdý a zároveň čerešničkou na torte je, že tie knihy sú veľmi dobré a bavilo ma čítať o osudoch postáv a dozvedať sa, čo sa stane ďalej. O to viac, že koniec 16. a začiatok 17. storočia ma nikdy nijako nezaujímal a prišlo mi to ako nudné obdobie už v škole (nie pre zúčastnených, samozrejme :)).

Tak v týchto knihách ma to preukruátnsky baví a príde mi to ako zaujímavé spestrenie – celá séria sa odohráva počas protitureckých vojen v Čechách a na Slovensku (a v okolitej Európe), kedy trio hlavných postáv je povolané panovníkom, aby riešilo zločiny a každá kniha je samostatný prípad odohrávajúci sa v inom meste.

Jeden je starší katolícky ex-vojak s vojnovým zranením, kvôli ktorému nemôže poriadne chodiť, ale je výborný stratég s krátkou zápalnou šnúrou a v podstate zhmotnením predsudkov a náhľadov ľudí z tej doby na všetko možné.

Jeho protipól je zrelý protestantský, spočiatku jemne oplácanučký notár Matej Barbarič, skutočná historická postava z Banskej Štiavnice, ktorý má rád dobré jedlo a ženy – a páli mu to. A vzhľadom na to, že toto je aj obdobie reformácie a protireformácie, títo dvaja sa navzájom hojne podpichujú kvôli svojej viere.

No a týchto troch dopĺňa Jaroš, čo je mladý vojak, ktorý je pôvodne synom kata z Prahy, kde odmalička pomáhal otcovi s remeslom, tak toho o tom, ako mučiť človeka vie veľa – a spôsobuje mu to radosť :) Tento veselý sociopat zároveň robí pitvy a aj lieči, kvôli čomu nosí so sebou špeciálne upravenú koženú torbu, kde má pôvodne felčiarske nástroje, sebou uspôsobené aj na mučenie, takže ich môže použiť oboma spôsobmi.

Každý z nich je iný, a práve preto sa veľmi skvelo dopĺňajú a postupne, keď sa spolu naučia spolupracovať, stane sa z nich nezastaviteľné trojica.

No a toto veselé trio chodí po Európe a rieši vraždy :D

Už prvá kniha bola skvelým „origins-story“ príbehom, ako sa táto parta dala veľmi prirodzene dokopy.

Avšak autor nezaspal na vavrínoch a ich charaktery sa postupne vyvíjajú.

Pre mňa tým prvým zlomom bola štvrtá kniha, Vlk a dýka, kde si Barbarič musel poradiť s celým prípadom úplne sám a bola tak inak, komornejšie napísaná. Je skvelé, že autor neváha svojich hrdinov dostať do situácii, kedy musia niektoré prípady vyriešiť sami – jediný Kapitán Steina ešte nemal úplne sólový prípad, ale predkladám, že aj k tomu niekedy dôjde :)

Mohol by som spomenúť z každej knihy niečo, ale menej je niekedy viac a tak len poviem, že Matej akosi prirodzene začne postupne chudnúť a v siedmej knihe ho už Stein opisuje ako „vychudnutého“ čo v jeho ponímaní vlastne znamenalo, že konečne vypadá k svetu :D Stein je menej zadubený a viac ochotný prijať názory protestantského bludára, no najviac ma ale fascinuje Jarošova premena: postava, ktorá spočiatku bola tak trochu do počtu, sa neskutočne vykľuje po istých udalostiach, ktoré ju zmenia a začne mať oveľa výraznejší a ľudskejší charakter.

A po prvej a štvrtej knihe je to práve siedma (Anjel v podsvetí), ktorá je zlomová a považujem ju za zatiaľ najlepšiu z celej série – aj kvôli tomu, že prípad, ktorý tam riešia, je veľmi osobný, a dvom z postáv to zásadne zmení životy.

Ďalším dôvodom, prečo sú Jurajove knihy také dobré, je ten, že niektorí z jeho fanúšikov sú samo študovaní historici, alebo vedia čo-to o niektorých dobových aspektoch a autor s nimi neváha konzultovať a na výslednom texte je to vidno – dozviete sa kopu dobových zaujímavosti, len tak mimochodom si rozšírite obzory počas rozprávaného príbehu.

Už teraz mi je jasné, že ak by niekedy mali túto sériu sfilmovať, zrejme nebudú robiť všetky knihy, tak jednotku, štvorku a sedmičku by rozhodne mali – ale keď už, tak poriadne :) – osobne by som si ju vedel predstaviť ako kreslený seriál (nemusia riešiť starnutie hercov (voice actors tak počuteľne nestarnú) + mnohé historické miesta už v podobe z kníh neexistujú, alebo sú veľmi zmenené) s nejakým dobrým rozpočtom a Európskymi tvorcami – toto je podľa mňa rovnaký dôvod, prečo doteraz nebola sfilmovaná husitská trilógia od Sapkowského – zaoberá sa nečierno-bielym obdobím (náboženské boje), ktoré amíci a tobôž moderní ľudia nepoberajú :)

Ale naspäť ku knihám: Juraj už oznámil, že niekedy v Októbri/Novembri vyjde 10, jubilejná kniha – a ja sa veľmi teším, lebo už na ňu budem pripravený :)

S jednou vecou som sa ale poučil: odteraz sa budem snažiť, aby som s čítaním nejakej série neotáľal tak dlho, až tých kníh bude tak veľa, že sa mi ich nebude chcieť čítať.

Takže poučený z krízového vývoja pri Malazskej knihe padlých nebudem čakať až vyjde všetkých 10 kníh, ako som pôvodne zamýšľal, ale hneď ako vyjde tretia, začnem túto sériu čítať – aby toho potom na mňa nebolo veľa.

Čím som starší, preferujem kratšie série –a práve preto mi čím ďalej tým viac vyhovuje autor ako Dan Simons so svojím dilógiovým prístupom – každý príbeh rozdelený maximálne do dvoch kníh.

Zároveň mám z toho celého ale obrovskú radosť, lebo tým pádom Juraj je jediný slovenský autor, ktorého mám temer komplet načítaného – už mi chýba prečítať len jeho poslednú sériu Dobrodružstvá Kapitána Báthoryho (5 kníh) a mám ho kompletne načítaného :)

Nevravím, že musíte byť magori ako ja a prečítať 8 kníh za 2 mesiace – myslím, že úplne postačí, keď si zoberiete jednu a tú dotiahnete do konca :)

A ja viem, že po Lovcovi čertov budem potrebovať oddych od kníh a zasa sa vrátim ku hrám – už to potrebujem :)
@S4TW (22.08.2024 08:59): To je prima, že to stále dávají, má to docela slušnou setrvačnost.

@BUMTARATA (22.08.2024 09:47): Lake Michigan Monster byl fajn, ale ve srovnání s Beavers o dost slabší; němá groteska a vizuální vtipy vůbec jim jdou přeci jen lépe.

@jones1240 (22.08.2024 16:41): Nah, jen nemáš smysl pro humor. :-) (Podruhé mi to jinak utíkalo mnohem lépe, byť nějakých 5 minut by se asi dalo ztratit.)
@Paul (21.08.2024 22:17): Za mě tak 3,5 ... not bad, bohužel jsem neměl ani chvilku pocit, že by to byl horror. Já to začínám mít s kinem přesně naopak, poslední cca 2 roky si říkám, že doma je to podstatně lepší zážitek, kor pokud si to člověk pustí na nějaké solidní TV, taková pohodička na gauči nemá chybu :)
To nutkání znám, nesmí být poblíž telefon nebo notebook, nicméně pokud mám nutkání dělat i něco jiného, tak už poznám, že to na co koukám není úplně ono :).
Alien Romulus jsem rozkročenej mezi 4 a 5 *
Skvělej oldschool scifi horor s parádní atmosférou a řemeslnou kvalitou.
Ale potvrzuju si že už asi na filmy musim čumět jen v kině. Když koukám doma, tak mám furt nutkání dělat něco jinýho, v kině se do toho dokážu zažrat mnohem líp. A publikum tu máme tak distingovaný že i popkorn žrouti nejsou slyšet :)
@strejdafido (19.08.2024 00:08): Ja ale ďalšie filmy riešiť nechcem :D Všetko som písal len na margo novej časti, kde je to vcelku logicky - aj keď niekto môže povedať, že aj príhodne - obhájené. Týmto vám prenechávam ďalšiu diskusiu :)
@M.a.t.t. (18.08.2024 23:57): Však my to nakonec dáme dohromady. Já se teď nebavil jen o novém filmu, ale reagoval jsem na námitku kolegy Karasmana ohledně délky vývoje chestburstera v závislosti na druhu a stavu hostitele. V jedničce to bylo celkem rychlé, proč to ve trojce bylo déle, ví možná jen David :-)
Jinak to skvěle vysvětlil v pár větách právě níže zmiňovaný Rook a tady se vyplatilo být pozorný. Jinak co se týká toho mutagenu, měl by to být "druhořadý" produkt Inženýrů - jejich prvořadým cílem bylo znovu získat krev prvního Deacona, zrozeného z jejich Vyvoleného. Původní krev totiž došla a novou ne a ne sehnat :-(
@strejdafido (18.08.2024 23:33): Očividne sa nejak nerozumieme. Bavíme sa o deji nového filmu, nie o jednotke ani o žiadnom inom Votrelcovi. Renaissance je vesmírna stanica, na ktorej začali experimentovať s čiernym mutagénom, získaným priamo z Xenomorfov, aby týmto spôsobom vytvorili dokonalý organizmus. Tento mutagén mimo iné všetko radikálne urýchľuje, čo nám priamo ukázali a celkovo dáva zmysel, prečo ho Weyland Yutani chce za každú cenu získať. Vzhľadom k záveru je však jasné, že sa im to nepodarilo a pokiaľ v budúcnosti neprídu s nejakým retconom, všetko je v tomto smere v poriadku.