Diskuze

@Jab (23.09.2016 07:00): Tomu rozumím.

Moje zkušenost s Lonesome Road byla pozitivnější právě kvůli tomu, že pro mě závěrečné rozuzlení New Vegas představuje problém, jelikož mi ani jeden z jeho způsobů dokončení není sympatický. Ulysses se mi tím pádem nijak nezprotivil a před finálním rozhodnutím jsem situaci zvažoval z obdobné pozice jako on. Beru ho tedy jako vcelku zábavnou a nadstandartní reflexi, která mi v základní hře chyběla.

@Jab (22.09.2016 22:10): Narážel jsem tím na to, že Ulysses se otírá o nejobecnější problémy existence hráče ve světě Falloutu. O volbě, která přináší zlo, které nevidíš a které někomu způsobíš, i když třeba neúmyslně (za všechny ty oběti hovoří Ulysses). Stejně jako se univerzálně mluví o prvotním hříchu, pro existenci ve světě Falloutu je obecnou nutností volit - a přiklánět se buď sem, nebo tam. Ergo ubližovat. Nic jiného to místo, jehož zničení Ulysses kurýrovi zazlívá, značit nemělo. A tím, že zdůrazňuje, že si přes vlastní volbu pořád pouze ve hře rozličných zájmů, poměrně obdivuhodně reflektuje ústřední zápletku o nadcházející vládě v New Vegas.

Jen tak mimochodem, nejde o nějakou mou bujnou představivost, tohle všechno ve hře zazní přímo z jeho úst. Že by měl hráč pykat za konkrétní čin, který (ne)spáchal, mi připadá jako příliš přízemní vnímání toho, o čem zápletka vypovídá. Já rozumím tomu, že původní záměry byly jiné, ale pracuji s tím, co ve hře je. Ne tím, co být mohlo. V každém tvůrčím procesu zkrátka dochází k neustálému přepisování, škrtání a přehodnocování, ať už to má důvod jakýkoliv. A že by Lonesome Road dělalo dojem nedodělku, to se mi nezdá. Osobně jeho podobu upřednostňuji před rozplétáním předdefinovaného příběhu o minulosti, v němž by veškerá síla spočívala na bedrech přímočarého a neokázalého scénáře.

@Jab (komentář): Osobně mám za to, že Ulysses je spíše než uvěřitelný charakter jakýsi metafyzický stín. Teď samozřejmě nemluvím o nějakém původním záměru (který mě nezajímá), ale o tom, jak se jeho persona manifestuje zejména v tomto přídavku. Proto si ostatně může dovolit hovořit k hráči (a soudit jej) jako k někomu důvěrně známému, a to ve vší univerzalitě, nezávisle na specifickém charakteru, za který hraješ. Pokud ti témata, kterých se dotýká, připadají mělká, tak to už je věc jiná.