Diskuze

Já myslím, že nějak výrazně očekávání nezvedne, a rozhodně nepřiměje herní vývojáře k tomu, aby tvořili hry jako je Disco Elysium. Tedy, někdo se může inspirovat, ale tento typ her se nestane mainstreamem. Co se toho článku týče, uvědomil jsem si problém "žánru" a "žánru". Když tam někdo zmiňuje, že Disco Elysium je ok, ale má radši ve svých RPG válečníky, mágy a zloděje, kteří mlátí skřety (nebo tak nějak), tak je to zcela evidentní pomýlení žánru. Respektive toho, čemu se třeba u literatury říká žánr, a ve hrách by asi spíše sedělo označení setting.

Ze stejného důvodu se podle mě ani očekávání nezmění. Jsem zvědavý na Bloodlines 2 i Cyberpunk 2077, ale myslet si, že by ty hry měly být v něčem podobné, nebo že by mělo Disco Elysium nějakým způsobem nastavit trendy, je absurdní. Koneckonců, když se vrátím k srovnání s Planescape Tormentem, taky je to běžně brané jako jedna z nejlepších her, a pořád je to unikát, se kterým jsou později vydané RPG srovnatelné jen zřídka (třeba KotOR 2 nebo Mask of the Betrayer, a to stejně jen v některých aspektech), a explicitní snaha tvořit hry jemu podobné přišla až někdy s Pillars of Eternity (a nebyla moc úspěšná).

Když nad tím přemýšlím, vynechají-li se souboje, tak takové Shadowruny nemají k Disco Elysiu moc daleko, a i když jsou obecně dobře hodnocené, neudělaly vyloženě díru do světa.

@Charllize (06.01.2020 11:55): "Hry mi nepřijdou jako vhodné místo na aplikování morálních hodnot, protože to prostě nefunguje"

U filmů to může fungovat, u knížek to může fungovat...v čem jsou hry tak fundamentálně jiné, že to tam fungovat nemůže?
Pokud se hra snaží nějak moralizovat a přitom hráč zabíjí nepřátele po stovkách, tak to nefunguje právě kvůli tomu, že zabíjí nepřátele po stovkách, a pak je řešení - najít jinou náplň než zabíjet nepřátele po stovkách. :-)