Diskuze

@Tarhiel (13.08.2020 13:08): Děkuji, to mi lichotí. Je zřejmé, že jsi muž vytříbeného vkusu, intelektuál a po všech stránkách charakterní jedinec :-). Nicméně já mám na sebe i zdejší web velice vysoké nároky a kdybych svůj stručný text vložil mezi zdejší komentáře, připadal bych si, jako bych otevřel nějaký Shakespearův rukopis a mezi jeho stránky se pozvracel :-)

Tak jsem včera poprvé dohrál Icewind Dale II. Tak před patnácti lety by tato věta působila celkem normálně a dala by se brát jako důkaz, že dotyčný jedinec má rád izometrická RPGčka. Dnes je však nutno k tomuto tvrzení ještě přidat dedukci, že onen dotyčný hráč je trochu opožděný a retro :-)

Icewind Dale II byl jeden z posledních zářezů, který mi chyběl na klávesnici Infinity her. Nyní mi zde schází jen dva drobné šrámy za datadisky k prvnímu dílu Baldurs Gate, tedy Tales of the Sword Coast a Siege of Dragonspear. Ale já dnes o Baldurově bráně hovořit nechtěl. Ve stručnosti mohu říci, že Icewind Dale II mne bavil a já v něm zažil přibližně to, co jsem očekával. Z počátku mne ta hra moc nechytla a přišla mi i nudná, ale postupem času mne začala bavit více. Potěšil mne i závěr hry. Mám nemilou zkušenost, že hry většinou ve finále gradují v jakousi epickou a hektickou nudu, ale zde mi ty questíky a atmosféra Useknuté ruky přišly celkem zábavné a zajímavé. I předchozí lávoidní mapa spojená s cestováním časem měla své originální kouzlo. Zábavné a nudnější lokace zde byly střídány v rafinovaném rytmu, abych si nedovolil říci, že jsem se vyloženě královsky bavil, ale ani že jsem se nudil. Vítám novější edici AD&D, která oproti edici číslo 2 přinesla snahu o vyšší variabilitu, ale přesto mne zdejší vývoj postavy moc nenadchl. Atmosféru měla hra fajn, ale beztak se nemohu zbavit dojmu, že oproti prvnímu dílu tomu něco chybělo. Hratelnost mi nepochybně trochu narušovala angličtina, protože v mé GOG verzi hry naše mateřština nebyla přítomna a já jiný jazyk pořádně neovládám. Nikdy v životě jsem nenabušil do translatoru svého mobilu tolik slov, jako během posledních týdnů. Nakonec jsem však po většinu hry zhruba věděl, co dělám, byť různé nuance a detaily mi jistě unikly.

Co říci na závěr? Rád jsem si tuto hru zahrál. Byla to příjemně strávený čas, ale nebudu na něj za pár let vzpomínat s nostalgickou slzou v koutku oka, jak to mám u většiny ostatních Infinity her.