Diskuze

@John Mirra (27.08.2024 09:07): S tím Cainem souhlasím. Pokud se nějaký člověk, totiž upír, dokáže dožít takového věku, tak je mnohem jednodušší to udělat tak, že na sebe nebude přitahovat pozornost, než neustále bojovat o svoje postavení nejmocnějšího.

@John Mirra (26.08.2024 08:21): Já měl vždy za to, že Jack. Vzhledem k tomu, že on tu mumii ukradl, tak dává smysl, že při krádeži povraždil lidi na lodi.

@Radecker (17.06.2024 09:55): Díky za tip, dávám si na seznam.

Když už jsem si dal znovu Alpha Protocol, jdu zpátky v čase k Bloodlines. Možná, že si pak dám i Deus Ex. Myslím, že nejsem jediný, kdo vidí linii spirituálních pokračování ve směru Deus Ex – Bloodlines – Alpha Protocol. Případně pak dál Human Revolution, a snad i Mankind Divided, které mě nikdy pořádně nechytlo.

Santa Monica za mnou. Možná je to tím, že už jsem to hrál tolikrát, ale přišlo mi to strašně kraťoučké. V podstatě jen dvě ulice, které představují celou městskou čtvrť. Otázkou je, jestli by pomohlo, kdyby to bylo rozlohou větší, ale plné nepřístupných budov nebo přístupných, ale nedůležitých pro jakékoliv questy. Problémem je taky určitá neměnnost. Třeba Hell's Kitchen v Deus Ex nebude rozlohou o tolik větší, ale působí živěji, a hráč ji navštíví několikrát, a pokaždé jsou věci trochu jinak. Což o to, atmošku má i ta Santa Monica, hlavně kvůli skvělé hudbě (jako v celé hře), ale když už to hraju po stopadesáté, tak zrovna tahle lokace je spíš jako odškrtávání splněných položek, než vyloženě zábavné hraní.

V centru města už je těch questů a NPC víc, tak se to o něco víc rozjíždí, ale nevím, tenhle playthrough mě to nebaví tak, jako dříve. Hraju za postavu zaměřenou na boj zblízka, který je teda hodně blbý, kolikrát mám problém trefit soupeře, protože ta postava dělá pohyby, které jsou pořád stejné a ne vždy jdou tam, kam chci. Nechci tvrdit, že za úspěchem hry je jen nostalgie, ale čím víc her jsem hrál, tím víc je vidět, jak jsou Bloodlines zastaralé. Takže nakonec na vzbuzení toho nostalgického pocitu z prvních hraní je možná nejlepší si hodit stále výborný soundtrack do uší a projít se nočním městem.

Zvláště ve srovnání s Alpha Protocolem, který nabízí možností vskutku mnoho, jde vidět, že volby v Bloodlines jsou často spíše kosmetické. Quest splním takhle, trošku jinak, nebo ho nesplním vůbec. Mám pocit, že i ten původní Deus Ex je v tomhle bohatší. Rozhodně ne co se týče NPC, natožpak dialogových možností, ale spíše co se týče způsobů hraní. Zatímco dříve jsem označení "flawed gem" úplně nechápal, protože jsem to vnímal hlavně jako "gem", s časovým odstupem a množstvím odehraných her ty chyby mnohem více vyniknou.

Dobrým příkladem je linearita hlavního příběhu. Chcete hrát za Camarillu? Volíte souhlasné dialogové možnosti, které vedou k určitým questům a reakcím postav. Chcete hrát za Anarchy? Děláte úplně to samé, jen volíte kosmeticky odlišné dialogové možnosti, které vedou ke kosmeticky jiným reakcím postav, a úplně stejným questům. Čili možnosti se omezují na klasické a) udělám to s nadšením; b) udělám to; c) udělám to, ale nelíbí se mi to. Což o to, dialogy jsou stále skvěle napsané a skvěle nadabované, ale čím dál více jde vidět, jak malý má na to vliv váš klan a výběr replik vaší postavy. Ano, sedí to do příběhu, ve kterém je protagonista jen vláčen mocnějšími postavami, než je on sám, ale nedá se říct, že hra za jiné klany a za jinak vybudované postavy nabízí zásadně odlišný herní zážitek.