Qcko
Takže poslední do sbírky herní výzvy byl Alan Wake - neremástrovaná verze. Možná proto, že nejsem milovník horrorového žánru v PC hrách a možná taky taky pro ne příliš záživné ovládání jsem odložil Alana Wake na dobu neurčitou do šuplíku letošní herní výzvy.
Nebudu lhát všechny horrorové tituly tak nějak obcházím obloukem, nevím jestli za to může fakt, že hry hraji převážně v noci a do pozdních nočních hodin a to je přesně ta hodina duchů, kdy vám u takových her může běhat mráz po zádech. Nebo ten důvod možná bude i v tom, že jsem se na několik let v minulosti zacyklil někde v online světě a všechny single player příběhové tituly jsem spíš obcházel obloukem sám. A možná děkuji za to téhle parádní herní výzvě, jsem se konečně přemluvil k tomu, že hrát single player hry je v mém věku daleko zábavnější než ty online.
Teď už vím a jak jsem psal v minulém odstavci, děkuji za výzvu, že jsem otevřel oči, že to byla chyba. Nebudu lhát pár mnou zvolených her byla chyba a měl jsem opravdu obtíže donutit se dohrát je až do konce, abych horko těžko v průběhu roku nemusel měnit a hledat nové tituly. Ale většina z nich byla plnohodnotná a plnotučná porce zábavy. Alan Wake není výjimkou a možná díky za náhody v posloupnosti hraní her a nechuti k žánrovce jako takové. Alan Wake byl nakonec taková krásná tečka a pomyslná třešnička na dortu za letošní výzvou.
Protože když si odmyslím ten nijak ne příliš zábavná gameplay, jedná se o výborně a poutavě napsanou hru s neuvěřitelně spletitým příběhem, který se přímo odkazuje na krále tohoto žánru a to sice Stephana Kinga. O Remedy vím už léta páně a vím taky že jejich hry se považují za top strop na herním tržišti a díky téhle hře vím proč. Jak jsem řekl, z hlediska herního se nejedná o žádný neuvěřitelný zázrak. Více méně je to jen chodící simulátor, kde se s postupně měnícím prostředím a všude přítomnou stupňující se anti hmotou stupňují i nepřátelé, kdy vše vyvrcholí takovým, až vlastně hanebně prostým finálním soubojem. Proto odmysleme si všechny tyhle věci co nás provázejí hrou a přičtěme k dobru ten parádně vymyšlený příběh, ve kterém hlavní hrdina a slavný spisovatel díky magické přírodě a vlivům jezera Cauldron začne propisovat svůj nový knižní přběh do reality, kterou se všemi protagonisty začne docela silně pociťovat i on sám na vlastní kůži.
Právě to je ten důvod, proč se Alan Wake stává tak zábavnou hrou i přes to že zábavná vůbec není. Ten příběh je tak spletitý zamotaný a různorodý. Vtáhne vás do děje a už vás nepustí a vy prostě potřebujete vědět jak to dopadne. Tohle je ten druh interaktivní zábavy o kterém bychom mohli tvrdit, že je jako živý film. Příběh vlastně napsaný přesně pro filmové potřeby, přesněji seriálové potřeby, protože prostřihy mezi jednotlivými kapitolami nesou spíše formát seriálu. Nese se to v duchu městečka Twin Peaks, kde bojujete klasicky na straně světla proti straně tmy noci a stínů. Dalo by se přirovnat k černému a bílému wigwamu. V průběhu hraní absolutně netušíte co se vlastně děje a jestli je něco z toho co prožíváte pravda nebo klam a ono je ti tak nakonec dobře, protože i po dohrání hry na konci příběhu přesně netušíte co se stalo. A visí tam mnoho otazníků. Které možná zodpoví druhé pokračování nebo bonusové mise které jsem nehrál a nebo možná taky ne. Přesně po vzoru Twin Peaks. A tohle všechno jsou ty důvody, proč chcete takové hry hrát a dohrát je až do konce. Je to o způsobu jakým byly napsány a jakým jsou odvyprávěny. Nikoliv o tom jak se hrají. To že se hrají je vlastně celkem vedlejší produkt.
Závěrem bych jen rád napsal, že Remedy určitě zůstane v mém srdci a že určitě dohraju ten už pár let rozehraný Control a určitě se pustím do pokračování Alana Wakeho a určitě se vrátím i k jejich starším titulům jako Max Payne. Je pravda že jsem hrál neremastrovanou verzi takže asi jednička po Remasteru by byl navíc dechberoucí visuální zážitek. Protože pokud je mi známo Remedy kromě toho, že dělá hry co mají duši umí připravit pro hráče i dech beroucí audio visuální podívanou, alespoň podle toho co jsem viděl na videích. Dokonce bych řekl, že to v současné době patří k nejkrásněji vypadajícím hrám současnoti.
Nebudu lhát všechny horrorové tituly tak nějak obcházím obloukem, nevím jestli za to může fakt, že hry hraji převážně v noci a do pozdních nočních hodin a to je přesně ta hodina duchů, kdy vám u takových her může běhat mráz po zádech. Nebo ten důvod možná bude i v tom, že jsem se na několik let v minulosti zacyklil někde v online světě a všechny single player příběhové tituly jsem spíš obcházel obloukem sám. A možná děkuji za to téhle parádní herní výzvě, jsem se konečně přemluvil k tomu, že hrát single player hry je v mém věku daleko zábavnější než ty online.
Teď už vím a jak jsem psal v minulém odstavci, děkuji za výzvu, že jsem otevřel oči, že to byla chyba. Nebudu lhát pár mnou zvolených her byla chyba a měl jsem opravdu obtíže donutit se dohrát je až do konce, abych horko těžko v průběhu roku nemusel měnit a hledat nové tituly. Ale většina z nich byla plnohodnotná a plnotučná porce zábavy. Alan Wake není výjimkou a možná díky za náhody v posloupnosti hraní her a nechuti k žánrovce jako takové. Alan Wake byl nakonec taková krásná tečka a pomyslná třešnička na dortu za letošní výzvou.
Protože když si odmyslím ten nijak ne příliš zábavná gameplay, jedná se o výborně a poutavě napsanou hru s neuvěřitelně spletitým příběhem, který se přímo odkazuje na krále tohoto žánru a to sice Stephana Kinga. O Remedy vím už léta páně a vím taky že jejich hry se považují za top strop na herním tržišti a díky téhle hře vím proč. Jak jsem řekl, z hlediska herního se nejedná o žádný neuvěřitelný zázrak. Více méně je to jen chodící simulátor, kde se s postupně měnícím prostředím a všude přítomnou stupňující se anti hmotou stupňují i nepřátelé, kdy vše vyvrcholí takovým, až vlastně hanebně prostým finálním soubojem. Proto odmysleme si všechny tyhle věci co nás provázejí hrou a přičtěme k dobru ten parádně vymyšlený příběh, ve kterém hlavní hrdina a slavný spisovatel díky magické přírodě a vlivům jezera Cauldron začne propisovat svůj nový knižní přběh do reality, kterou se všemi protagonisty začne docela silně pociťovat i on sám na vlastní kůži.
Právě to je ten důvod, proč se Alan Wake stává tak zábavnou hrou i přes to že zábavná vůbec není. Ten příběh je tak spletitý zamotaný a různorodý. Vtáhne vás do děje a už vás nepustí a vy prostě potřebujete vědět jak to dopadne. Tohle je ten druh interaktivní zábavy o kterém bychom mohli tvrdit, že je jako živý film. Příběh vlastně napsaný přesně pro filmové potřeby, přesněji seriálové potřeby, protože prostřihy mezi jednotlivými kapitolami nesou spíše formát seriálu. Nese se to v duchu městečka Twin Peaks, kde bojujete klasicky na straně světla proti straně tmy noci a stínů. Dalo by se přirovnat k černému a bílému wigwamu. V průběhu hraní absolutně netušíte co se vlastně děje a jestli je něco z toho co prožíváte pravda nebo klam a ono je ti tak nakonec dobře, protože i po dohrání hry na konci příběhu přesně netušíte co se stalo. A visí tam mnoho otazníků. Které možná zodpoví druhé pokračování nebo bonusové mise které jsem nehrál a nebo možná taky ne. Přesně po vzoru Twin Peaks. A tohle všechno jsou ty důvody, proč chcete takové hry hrát a dohrát je až do konce. Je to o způsobu jakým byly napsány a jakým jsou odvyprávěny. Nikoliv o tom jak se hrají. To že se hrají je vlastně celkem vedlejší produkt.
Závěrem bych jen rád napsal, že Remedy určitě zůstane v mém srdci a že určitě dohraju ten už pár let rozehraný Control a určitě se pustím do pokračování Alana Wakeho a určitě se vrátím i k jejich starším titulům jako Max Payne. Je pravda že jsem hrál neremastrovanou verzi takže asi jednička po Remasteru by byl navíc dechberoucí visuální zážitek. Protože pokud je mi známo Remedy kromě toho, že dělá hry co mají duši umí připravit pro hráče i dech beroucí audio visuální podívanou, alespoň podle toho co jsem viděl na videích. Dokonce bych řekl, že to v současné době patří k nejkrásněji vypadajícím hrám současnoti.
TenPepa
FrankHorigan
raisen
H34D
AZbest
Colby Sawyer
Camling
adam.kulhanek
berry1009
Vashek
Jetsy
IceCreamYouScream
Zoltan
HitBox
Yokolobuna
Doomcourier
Blackhand47
jvempire
ZephyrCZ
RingMan
Smartka
stepankoby1
RNDr. Gunár Pavel
Dunemaster
Pro: Způsob jakým hra odvypráví příběh.
Proti: Nejslabší místo je jednoznačně gameplay hry.