Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Alan Wake
Alan Wake
81

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
TenPepaTenPepa
Dohráno
  • PC 80
Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do temného a tajemného světa, kde máte pocit, že vám něco neustále dýchá na záda. Atmosféra je prostě hustá jak sirup. Mlha, stíny, zvláštní zvuky a příběh, který se rozplétá jako skvělá detektivka, vás drží v napětí, ať chcete nebo ne.

Příběh je tu hlavním tahounem a fakt to stojí za to. Jako Alan Wake, spisovatel hororů, který se snaží najít svou zmizelou manželku, se dostanete do městečka Bright Falls, které jako by vypadlo z nějaké noční můry (inspirace seriálem Twin Peaks se nezapře). Každý krok je jako listování stránkami temného románu. Navíc ty stránky knihy, co sbíráte cestou – to je geniální detail, který jenom prohlubuje tu mystičnost příběhu.

No, ale pak přijde na řadu boj s temnotou. Tady to začíná být trošku na nervy. Temnota je totiž nepřítel, který vás nenechá ani na vteřinu v klidu, a musíte ji odstranit pomocí světla, což není vždycky úplně jednoduchý úkol. A přiznám se, občas mi to přišlo fakt dost náročný. Čelíte davu zatemnělých nepřátel a musíte si hlídat zásoby baterií do baterky a munici. Ve chvílích, kdy vás obklíčí několik temných postav a baterie v baterce bliká na poslední kapce, jsem kolikrát měl chuť vzít nohy na ramena (a někdy se taková taktika ukázala jako jediná možnost, jak přežít - zdrhat jako o život k nejbližší svítící lampě, kde se pak většinou aktivoval nový checkpoint). Je to napínavý, ale někdy až moc.

Celkově je to ale zážitek jako žádný jiný. Pokud máte rádi temnou atmosféru, pořádnou porci napětí a příběh, který vás dostane, Alan Wake je hra přesně pro vás. Připravte se ale na to, že budete potřebovat trochu trpělivosti, když přijde na souboje. I když pohled na Barryho ověšeného světýlky z vánočního stromečku byl více než dostatečnou kompenzací za některé předchozí frustrace.
+22
FrankHoriganFrankHorigan
  • PC 85
Téměř dokonalý filmový zážitek. Zapletený příběh, parádní cut scény, strhující tempo. Proti X360 citelně lepší PC grafika. Snad jen kdyby to byla trochu víc adventura a méně akce... Ale bohužel tahle hra je dělaná primárně pro konzoli a tam už to tak chodí.

Pro: Remedy se zahřívají

+2 +3 −1
raisenraisen
Dohráno
  • PS5 85
Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem hru rozehrála na počítači, ale pamatuji si, že jsem hraní po pár minutách vzdala, protože mi souboj přišel naprosto příšerný a těžkopádný. Ovšem s vydáním druhého dílu, který mě zaujal a který jsem si chtěla zahrát, jsem rozhodla dát prvnímu dílu šanci.

Co mě vždy zajímalo a lákalo na Alanu Wakeovi, tak byl příběh a jeho zasazení. Musím říct, že ani jedna z těchto věcí mě nezklamala. Už je to asi dost ohrané, ale při hraní jsem měla pocit, že jsem jedna z postav, která jako by vypadla z knih Stephena Kinga, mého oblíbeného spisovatele. Stejně jako v jeho knihách, i zde je setřena hranice mezi realitou a snem nebo vidinami, a tak možnost interpretace celé hry zůstává z velké části na hráči. Poté, co se rozvine zápletka, tak se atmosféra dá krájet a já si dost užívala procházení lesy zahalenými do mlhy a temnoty, které byly občas vystřídané dolem, farmou, městem či přehradou. Každé místo bylo zapamatovatelné a neměla jsem pocit, že se něco opakuje. Naopak kombinace hudby, prvků prostředí, světelných efektů a roje nepřátel dělá například z již zmíněné farmy velmi originální, ale i tísnivou scénu. Příjemnou změnou (a pro nepřátele nepříjemnou) byla možnost projet se na chvíli i autem a dostat se tak do cílové destinace rychleji. 

Vedlejších postav nebylo ve hře moc, ale o to více vynikají. Barry, Alanův sidekick, mě dost bavil a ráda jsem jeho slovní výměny s protagonistou poslouchala.  Dokázal vyvážit vážného Alana a odlehčit atmosféru. Navíc se skvěle doplňoval se šerifkou Sarah Breaker. A ještě raději jsem byla, když mi tihle dva dělali chvíli společnost a mohla jsem si dopřát luxusní pocit toho, že nebojuji s temnotou sama. I při relativně malém prostoru, který je vedlejším postavám věnován, jsem si je dokázala oblíbit až nakolik, že mi záleželo na jejich dalším osudu a když se jim mělo něco stát, s obavami jsem k nim sprintovala. Některé vedlejší postavy jakoby pocházely z městečka Twin Peaks: stará paní posedlá světýlky nebo dvojice starých rockerů mající momentální místo bydliště v místním blázinci.

Pochválit musím i sběratelské předměty v podobě stránek manuskriptu, díky kterým jsem si mohla přečíst, co se děje jinde nebo co se teprve stane, což se mi ve hrách moc nestává (jestli vůbec). Velkým plusem byl pro mě i soundtrack, který mi přišel perfektně poskládaný a vždy jsem byla zvědavá, jaká skladba zazní v předělu mezi epizodami.

A jak dopadly moje pocity ze soubojového systému po letech? Boj je naprosto příšerný a těžkopádný. Moc mě nebavil, takže následující kritika je možná přehnaná, ale opravdu mě nebavilo opakovat stále dokola stejný vzorec: Kamera mi náhle ukáže jednoho až pár nepřátel kdesi v dálce, aby mě, pokud do vteřiny neudělám nevyzpytatelný úhyb, nepřítel, který se mi vynořil za zády, okamžitě přetáhl po hlavě. Kolikrát se mi stalo, že Alan se prostě útoku nevyhnul a po první ráně se nedokázal vzpamatovat, takže vzápětí dostal druhou, pak třetí od dalšího nepřítele, který se stihl ke mně dostat a pak třeba i čtvrtou ránu od letící sekery od úplně jiného nepřítele kdesi v dálce. Zdraví mi ubývalo a Alan se stále nevzpamatoval z útoku. Párkrát jsem si i vyčistila nějakou část, abych neměla nepřátele za zády, ale hra si usmyslela, že by to mohla být zábava, tak tam jednoho či dva umístila a já to samozřejmě nečekala.

Na můj vkus by hře prospělo, kdyby obsahovala více klidnějších/adventurnějších pasáží a zredukovala tak soubojové části, které mi zvlášť ke konci přišly strašně stereotypní až otravné. (například ve chvíli, kdy na mě útočily objekty v prostředí a já na ně musela opakovaně svítit). I přes mé výtky hru hodnotím vysoko díky příběhu a atmosféře.
+33
H34DH34D
Dohráno
  • PC 80
V akčních hrách nepřekvapivě bývá na prvním místě akce, zatímco příběh představuje jen jakýsi kosmetický doplněk, nebo v lepším případě podpůrný motor, který vás žene kupředu do, ehm, další akce. Alan Wake na to jde od lesa – od temného, strašidelného lesa, neboť v něm příběh hraje prim, zatímco střílení slouží pouze jako prostředek, který vás přepravuje od jedné stránky ke druhé – a to doslova!

Když se řekne „béčkový příběh“ nebo dokonce „brak“ v tom nejlepším slova smyslu, představím si Alana Wake. Prostředí malebné vesničky v přírodě se v mžiku oka přemění v noční můru, v které se dějí podivuhodné věci ohrožující existenci celého světa a překračující naše chápání času i prostoru. Alan Wake však není typický klišovitý protagonista, jeho vztah k jeho povolání i poslání je vlastně ambivalentní – jde kupředu ne proto, že je statečným hrdinou, ale proto, že udělal chybu a utrpěl osobní ztrátu, kterou musí napravit. Je to lidštější a lépe se s tím identifikuje.

Nejasné prolínání se dvou časových os ve spojení s tápáním po tom, co je vlastně realita a co halucinace funguje velmi dobře. Je skvělé, že hra díky tomu dokáže zůstat nepředvídatelná. Netušíte, jakou cestu vaše alter-ego (nebo vy sami?) do kamene osudu vytesalo. Může to být cokoli, a tak dychtivě spěcháte dál… Není to však přehnaně komplikované a Magnesiu Literu si za to tvůrci také neodnesou. Naopak je možná škoda, že hru můžete dohrát, aniž byste jedinou stránku knižní předlohy svého osudu přečetli.

Herní mechaniky se zprvu jeví jako originální, ale příliš se nerozvíjí. Posviť si a zastřel – po prvé zábava, po sté otrava? Akční stránka opravdu není v Alan Wake to nejlepší. Přesto je téměř všudypřítomná. Vlastně jsem si říkal, jestli by atmosféře neprospělo, kdyby se hra odvíjela více po vzoru moderních dílů Resident Evil. Ale chápu a přijímám, že přesně to asi Alan Wake být nechtěl – další kopií početné skupiny survival hororů.

Hra je přes svůj zdánlivě otevřený svět striktně lineární a její primitivní puzzly vaše mozkové obrátky také zrovna dvakrát neroztočí. Důležité ale je, že herní svět působí uvěřitelně. Ocenil jsem zpestření v podobě několika mikroskopických přesunů vozidlem a špetku objevování příjemného okolí. Alan Wake mi přinesl příjemné epizodické hraní. Vzhledem k repetitivnosti jsem si hru raději užil v sérii hodinových seancích, než abych ji zhltnul na jeden zátah. Mimochodem Alan Wake považuju za jeden z důkazů, proč je vlajková loď studia Remedy, tedy Max Payne, perfektní hra. Je totiž podobně brilantně tažená temným příběhem, ale hratelnostně, ovládáním a zejména pocitem ze střelby o několik levelů výše.
+26
AZbestAZbest
Dohráno
  • XboxX/S 80
Herní výzva 2024 – 4. "Tenkrát v Hollywoodu" (Hardcore) - Dohraj hru, ve které vystupují živí herci. 

Alan sa na tomto portáli teší obrovskej obľube a asi nepoviem nič, čo by už nezaznelo v 50+ komentároch predo mnou, preto skúsim byť stručný. Hral som "Alan Wake Remastered" verziu na Xbox X. Hra vyzerá veľmi pekne, už v časoch vydania originálu sa pýšila vysokou kvalitou grafiky a fyziky. Od Remedy Entertainment som zatiaľ hral len Max Payne a Max Payne 2: The Fall of Max Payne, ale ich autorský rukopis je okamžite rozpoznateľný.
1) Zaujímavá herná mechanika. Check.
2) Noir atmosféra a temný príbeh. Check.
3) Zaujímavé a vtipné rádiové a televízne vysielanie. Check.
4) Bláznivé snové sekvencie. Check.

Alan Wake sa občas prezentuje ako horor, ale u mňa ako horor veľmi nefungoval. Každopádne, v tomto prípade to beriem ako pozitívum, tlak mám dosť vysoký aj bez toho. Infarktových situácií, kde na vás nepriatelia vybafnú v naskriptovaných jump-scare-och je neúrekom všade inde (žmurk žmurk Dead Space). Tu sa pred stretom s nepriateľom pekne spomalí čas, oddiali kamera a vy presne viete koho čakať a koľko ich čakať. Navyše, nepriateľov je pomerne dosť, takže "držíte nohu na plyne" a na strach a paniku proste nie je čas. Napriek tomu je atmosféra príjemne ponurá a pohlcujúca. Thriller ako vyšitý.

Vrátim sa ešte k hernej mechanike, ktorá je v diskusii a okolitých komentároch najkontroverznejším bodom. V úvodnej "tutorial" kapitole, kde si máte kombináciu baterky a streľby vyskúšať, som bol veľmi skeptický. Vyslovene ma to rozčuľovalo. Postupom hry ma to však bavilo čoraz viac a v záverečných dvoch "DLC" kapitolách som si to vyslovene užíval. K dispozícií je niekoľko druhov bateriek, ktoré sa líšia svojou intenzitou. K tomu pár klasických zbraní, ale neskôr tiež svetlice, svetlicová pištoľ a flashbangy. Občas je nutné rýchlo a rozumne kombinovať všetko hore uvedené ale výsledný koktejl je naozaj zábavný. Sem-tam príjemne prekvapí "puzzle so svetlom", kde je výhodné, viac ako svoje zbrane, používať okolité prostredie. Nie je to také vyšperkované ako napr. hrátky s ohňom v A Plague Tale: Requiem, ale rozhodne ide o pekný prídavok. Napadajú mi len dve veci, ktoré ma skutočne otravovali počas celej hry: "posadnuté predmety" a nezmyselné collectibles.

Celkovo ide o nadpriemerný kúsok, ktorý má aj po rokoch čo povedať. Ak vás, tak ako mňa, zaujali pozitívne ohlasy na Alan Wake II, skúste si najprv zahrať toto. Je to za oveľa menší peniaz a budete vedieť, či sa investícia do pokračovania oplatí. U mňa to vyzerá, že rozhodne áno.
+16
Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PS5 70
Alan Wake Remastered je fajn hra, která má jeden obrovský problém a tím je hratelnost. Ta je nenápaditá, nudná, repetitivní a obecně špatná. Ne to není ten správný výraz, je to totiž shit. Totální shit s velkým "S". Pokud bych měl hodnotit čistě gameplayovou stránku, tak je to při nejlepším 4/10 a to bych nadhodnocoval. Standarty se ve hrách změnili, přesto lidé, co hodnotí původní hru a dávají 9 a víc z deseti jsou mi tak trochu záhadou, hra bezpochyby spoustě lidí sedne více než mně a chápu, že se jim líbí, přesto mi přijde, že někteří se nechali malinko strhnout a zapomněli na trochu té objektivity, protože herně je místy hra prostě špatná a nevěřím, že před 10+ lety byla fakt natolik zábavná. Remaster jsem hrál až po Control a u ní jsem měl stejný problém. Představení fajn mechanismu hned na začátku - telekineze/baterky, pak v první půlce hry vyložení všech karet v podobě zbrání a typů nepřátel, takže v druhé půli zbývá jen úmorná nuda. Alan má navíc ještě to mínus, že je zcela očividně násilím natahovaný, zřejmě by v roce 2010 walking simulator s baterkou na 6 hodin neprošel, přestože přesně tohle měl Alan být.

Mimo gameplaye ovšem vše funguje na výbornou. Především příběh samozřejmě, který se příjemně rozplétá a nakonec dá hráči odpovědi, které dychtivě hledá a přesto si ponechá kapku tajemna. Stejně tak super audio, ať už jde o hudbu či písničky, remasterovaná grafika taky vypadá celkem k světu. Rádiová a televizní vysílání jsou velice fajn, jakože nápady tam jsou. Design je super, atmosféru to má hutnou, ale pořád je to hra a po herní stránce to prostě drhne, i když to sem tam překvapí třeba koncertem. Hru můžu s klidem doporučit, jen tak nějak musím zmínit, že není vůbec zábavná, ale vše ostatní je povedené, což vlastně není úplně dobrý vysvědčení.

PS: Jako autoři hororu tvůrci strašně selhali, já přestal jakýkoliv strach cítit kvůli stereotypnosti už po hodině a to jsem echt posera, takže když nevyděsíte mě, tak máte velký problém.

Pro: příběh, atmosféra, dílčí nápady

Proti: otřesný gameplay s nuceným natahováním

+22 +26 −4
CamlingCamling
  • PC 80
Před lety jsem hrál Alan Wake, teď jsem si pro zopakování zahrál Alan Wake Remastered. V obou verzích stojí Alan za zahrání. A obě verze jsou prakticky stejné, hlavně v PC verzi.

Ne že by Remastered verze nebyla o něco hezčí, hlavně světelné efekty (kterých je v hororu zaměřeném na boj světlem proti Temnotě víc než dost) vypadají úžasně. Ale ona i původní verze na svoji dobu vypadala parádně, pořád vypadá velmi slušně, rozjede ji dnes snad už i kalkulačka a navíc jde koupit za doslova pár korun. Na výběru verze podle mě až tak nezáleží a nechť si každý zahraje tu verzi, která mu přijde pod ruku.

Bez ohledu na verzi se člověk ponoří do nádherně Béčkového hororového příběhu z malého města, kde titulní postava spisovatele píše, a jeho příběhy se stávají skutěčností, bububu! Nechybí senilní metalisté, tajemná dáma v černém nebo zhypnotizovaná servírka - co víc si přát! Celé je to přitažené za vlasy a děsně zábavné :) Navíc jsem velkým příznivcem aktuálního trendu vývojařů v Remedy Entertainment, kteří různé hry ze své tvorby postupně spojují do jednoho velkého vesmíru, kdy Alan Wake souvisí s Control souvisí s Maxem Paynem souvisí s... čímkoliv dalším co by mohlo být zábavné spojit pod jednu střechu :)

Dojem trošku kazí ovládání a střílení, které není tak pohodlné a přesné, jak by se mi líbilo. Přece jen od původního vydání udělaly akční hry velký pokrok, a ani Remasterd verze se nesnaží ovládání kompletně překopat. Párkrát jsem proto některé části opakoval s pocitem, že se s Alanem trochu peru. Od doby vydání ale v Remedy ukázali, že vyrobit perfektně ovladatelnou střílečku taky zvládají, takže jim to ve hře z roku 2010 nemůžu až tolik vyčítat. Holt jiná doba. Ta drobná vada na kráse by neměla nikoho zastavit od zahrání - ideálně kolem Halloweenu!

Herní výzva 2023 - 8. Pero mocnější meče: Dohraj hru, ve které hraješ za spisovatele, novináře nebo knihovníka, případně postavu, která s některým z nich během celé hry úzce spolupracuje.

Pro: zábavný příběh a atmosféra, hezky to vypadá

Proti: mírně slabší ovládání, Remastered verze za víc peněz mnoho nepřidá

+21
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 80
Na hraní Alana Wakea jsem si brousil zuby již řadu let, ale dostal jsem se k němu až letos, především díky Herní výzvě. Hororově laděné hry obvykle moc nehraji, tak jsem byl celkem zvědavý, jak mně hra sedne.

Mé pocity z prvních okamžiků hraní byly celkem rozporuplné. Grafika remasterované verze vypadala hezky, příběh se pomalu a zajímavým způsobem rozjížděl, ale mě trápilo především ovládání. Nejprve jsem hrál na klávesnici a myši, ale dost mě při tom štval lehce šikmý úhel pohledu kamery, ke kterému byly orientovány klávesy. Rovná chůze tak byla nadlidským úkolem. Ta není problém na gamepadu, kde je možné jednoduše směr přizpůsobit pomocí analogové páčky, ale na něm jsem měl zase problémy s mířením baterky a střelby. Nakonec jsem se vrátil zase ke klávesnici a myši, kde jsem si po čase se skřípotem zubů zvykl na běh ve stylu dopředu, úkrok stranou, dopředu.

Příběh a temná atmosféra zde hraje prim. Během hraní jsem byl prakticky stále napnutý, co se bude dít dál. Něco málo se pak dalo odhadovat díky pohozeným rukopisům, které dovysvětlovaly děj a někdy i trošku spoilovaly, co se bude dít dál. Ale popravdě jsem asi úplně všechno nepochopil, hlavně finále. 

Na soubojový systém jsem si musel chvíli zvykat. Přeci jen nutnost si nejprve nepřátele dostatečně "osvítit" není zrovna dvakrát obvyklá. Následný neustálý stres z nedostatku baterií a nábojů byl pro mě frustrující, obzvláště na nightmare obtížnost, kdy je potřeba nepřátele skolit více ranami. Naštěstí jsou mapy dobře navržené s tím, že jsou často dostupné zásoby nebo skryté bedny, takže se mi stálo asi jen dvakrát, že bych skončil úplně na suchu. Pak bylo často těžké rozhodování, jestli si nechat brokovnici nebo ji vyměnit za nalezenou útočnou pušku, protože jsem nikdy nevěděl, jaké náboje budu později nalézat. Nakonec je taky fajn, že se dá řadě nepřátelům vyhnout tím, že jim Alan prostě uteče, to hlavně na zmíněném nightmaru ušetří nejeden náboj.

Líbí se mi i různorodost nepřátel. Do cesty se mi tak postavili posedlí lidé, auta, různé desky, trubky, nábytek apod., ale třeba i takový kombajn, monster truck a ve finále tornádo. To se zase tak často nevidí. Čas od času pak dojde i na obranu daného místa před vlnami nepřátel s tím, že asi nejzábavnější byla obrana koncertního pódia. Celkem mě bavila i jízda autem a přejíždění posedlých.

Jak už jsem zmínil na začátku, grafické zpracování remasteru vypadá fakt hezky. Vše působí dobře temně a společně s hudbou na pozadí utváří skvělou atmosféru.

Nakonec jsem s hraním spokojený. Po čase jsem si na problémy s ovládáním ani nevzpomněl a plně si užíval atmosféru hry.
+27
berry1009berry1009
Dohráno
  • PS4 80
"Alan, wake up!"

Příběh spisovatele Alana Wakea (nebo ve zkratce Awakea) je dobře vyprávěným psychologickým thrillerem na pozadí akční hry. Nebo je to spíše akční hra na pozadí skvělého psychologického thrilleru? Za mě je hra nejlepší právě v oblasti děje a vyprávění. Souboje ve hře často spíše zdržují a jsou tam proto, aby se vůbec jednalo o hru.

Mechaniky jsou zajímavé, to zase ne že ne. Nejprve si musíte na nepřátele pořádně posvítit a pak je teprve pod heslem "Pod lampou je největší tma" kosit. Nejedná se pouze o postavičky překroucené noční můrou, ale také o zemědělské stroje, barely a pneumatiky. Ač sebevíce neobvvyklé, po čase i tak repetativní činnost.

A tak hlavní důvod, proč by člověk hru měl spustit, je již zmiňovaný příběh. Jakožto člověk, co se snaží být taktéž literárně činný, se dokážu poměrně dobře do hlavního hrdiny dostat. Má kreativní blok. A nemůže napsat ani čárku, ani tečku. A tak se začnou dít divné věci. Co je smyslem příběhu se můžeme spíše dohadovat, interpretace je na každém. Já v tom vidím různé metafory toho, čím si občas musí spisovatel projít, když píše knihu, v tomto případě hororovou. Jak si prožívá příběhy jeho postav a děj. A jak je bolestivé, když dospěje k právě zmíněnému bloku. A pokud v tom vidíte něco jiného, tak taky fajn.

Pokud bych měl do něčeho rýpat, tak je to nedotažené ovládání. Jakžto hráč, který zásadně používá na ovladačí převrácenou osu Y, předpokládám, že při nastavení tohoto ovládání se budou stejně ovládat i vozy. Zde však ne. Jakékoliv sekvence, kde musí hlavní postava řídit, se tak staly utrpením. Bylo opravdu noční můrou ve dne tato vozidla ovládat. Za to bohužel palec dolů.

Pokud toužíte po skvělém příběhu a máte blízko ke kreativní tvorbě, určitě doporučuji A. Wakea projít. Myslím, že vás nezklame.

Pro: atmosféra, příběh, metafory, postavy

Proti: ovládání vozidel, boje je až moc

+18
VashekVashek
Dohráno
  • PS5 75
Alan Wake mě ve své největší slávě minul. O to s větší chutí jsem si ho tedy zahrál tento rok v remaster edici na PS5 a to před tím než výjde druhý díl. Už od prvních krůčky hra nabízí mysteriozní atmosféru, která se mi pomalu vsakovala pod kůži a držela mě v napětí. Příběh a atmosféra je vlastně to hlavní co drží tuhle hru dostatečně nahoře.

Příběh se mohutně inspiruje seriálem Twin Peaks a popřípadě i dílem Stephena Kinga což vůbec není na škodu. Atmosféra je doopravdy hutná a zápletka dostatečně zajímavá. Postava Alana Wake je výborně vykreslená a člověk postupně objevuje i jeho temné stránky a díky tomu dostává celé vyprávění šťávu. Trochu slabší jsou ale vedlejší postavy, které jsou až moc hozeny na vedlejší kolej.

Herní smyčka jenž se sestává z pobíhání, svícení a střílení není nikterak objevná. Postupem času v pozdějších fázích hry, kdy bojujete nebo se vyhýbáte nejen lidským protivníkům mi dokonce akční složka přišla spíše otravná.

Hře pomáhá její rozdělení na kapitoly a pokud se ji rozhodnete hrát stylem jedna kapitola = jedna herní session, tak jste neustále v napětí a ani toho střílení není tolik. Za mě tedy jasné doporučení.

Pro: příběh, kapitoly

Proti: akční složka

+21
JetsyJetsy
Dohráno
  • PC 85
Herní výzva 2023: kategorie 8. Pero mocnější meče 

O hře Alan Wake jsem již před mnoho lety slyšel, nicméně jsem na ni nezaznamenal žádné vyloženě pozitivní ohlasy. Jak se však ukázalo při mém vlastním průchodu hrou, jde naprostý unikát po stránce gameplaye a způsobu výpravy.

GAME DESIGN

Na první pohled jde o běžnou survival horrorovku, kde je cílem hráče pozabíjet všechny zombíky, kteří v tu chvíli na hráče útočí, a pokud možno vyváznout živý. Hra však nabízí unikátní variaci na tento žánr, kterou je mechanika baterky, kterou musí hráč na nepřátele posvítit, aby je pak byl schopný zabít. Tahle mechanika se může na první pohled otravná, nicméně opak je pravdou. Díky tomu jak je celá hra ovládána (hru jsem hrál na klávesnici s myší) je použití této mechaniky velmi pohodlné. Svícení baterkou však není jediným způsobem jak nepřátele oslabit a hra často pracuje i se světlem, které se nachází v prostředí. Zároveň dostane hráč o něco později možnost používat světlice, které vytváří pasivní zdroj světla v prostředí, což přidává další možnost jak se s nepřáteli vypořádat v obtížných sekcích.
Další věcí, která mě na gameplayi nadchla bylo jak intuitivní je ovládání. Hráči nedělá problém si na všechny mechaniky ve hře zvyknout, protože hra je navržena tak, aby v určitých sekcích hráč musel pracovat s nějakou novou mechanikou. Jediné u čeho jsem to nezaznamenal byla signální pistole, kterou jsem mnohokrát vystřelil spíše omylem a až díky tomu jsem se dozvěděl jak ve skutečnosti funguje. Naopak nejlepší mi v tomto připadala část, kde hráč poprvé dostane flashbangy, aby se bránil, nicméně zároveň nemá v tu chvíli k dispozici žádnou jinou zbraň. 
Co mi občas nepřišlo tak intuitivní byl level design. V průběhu hry se hráči zobrazuje jaký je v danou chvíli jeho úkol a kudy musí pokračovat. To však ne vždy funguje. Ve hře je totiž sice hrubě vidět, jakým směrem je potřeba pokračovat, ale někdy je poměrně těžké po mapě postupovat. V jednom případě jsem dokonce narazil na bug, kde hra stále ukazovala na předchozí destinaci. To se už ale naštěstí potom nikdy nezopakovalo.
Způsob jak hra upozorňovala na útoky nepřátel byl docela zvláštní. Někdy fungoval a někdy ne, takže se mi neustále stávalo, že mě někdo přepadl zezadu. Jde však o horrorovku, takže budu předpokládat, že to byl záměr. S čím jsem měl vyloženě problém byla hejna ptáků. Hra sice většinou hráče na hejno upozorní, nicméně potom už je skoro nemožné předpovědět odkud ptáci přiletí pokud se hráč neustále nerozhlíží jako blázen (budu ale předpokládat, že šlo o skill issue). 
Bossfighty ve hře v pravém slova smyslu nejsou. Objevují se tam občas ale části, kde se na hráče snese velké množství nepřátel s tím, že hra tento souboj nějakým zajímavým způsobem obzvlášní (dobrým příkladem je souboj na farmě Andersonových). Hra obsahuje také něco čemu se dá v rámci možností říkat final boss, nicméně osobně mi tento souboj připadal dost antiklimaktický a jednoduchý. 

PŘÍBĚH A POSTAVY

Nebudu lhát. Příběh této hry jsem úplně nepochopil. Můžu ale říct, že způsob jakým byl příběh v této hře vyprávěný je velmi unikátní a nepodobá se ničemu co jsem doteď v jakékoli videohře viděl. Během hry může hráč najít stránky z knihy, kterou Alan Wake sepsal. Na těchto stránkách se pak popsáno co se během hry stane (případně stalo). Kolem tohohle konceptu se i točí samotný příběh. Znamená to v praxi to, že hra hráči "vyspoiluje" některé události, ke kterým v průběhu dojde, ale zároveň mu poskytne náhled do života ostatních postav i ve chvílich, kde se s nimi sám Alan Wake nesetká (takový jsem aspoň měl pocit).
Alan Wake neobsahuje nijak velké množství postav. Dialogy s těmito postavami mi však přijdou dobře napsané. Osobně jsem si asi nejvíc oblíbil postavu Barryho, která vystupuje jako Alanův nejlepší přítel, a mnoho jeho dialogů/monologů mě vyloženě pobavilo. Ostatní postavy nejsou nijak zvlášť hluboké, nicméně žádná z těch "hlavních" není v příběhu zbytečně.
Co mě možná lehce mrzelo bylo, že příběh byl dost často deformovaný tak, aby byl do hry na sílu vtlačen gameplay. Nejvíc jsem to cítil v části, kde Alan přijede do dolu za únoscem, kde čeká až do noci, načež mu únosce řekne, že sraz je ve skutečnosti jinde. Nejsem si jistý jak dlouho trvá tato hra ostatním lidem, nicméně tento samotný úsek pak trval hodinu a šlo pravděpodobně o nejméně zábavný úsek celé hry.
Konec hry. Než abych tu vymýšlel nějakou vlastní interpretaci toho, co měl ten konec vlastně znamenat, zůstanu u toho, že to byl totální mindfuck, který se mi ale strašně líbil. Samotný ending končí hláškou "It's not a lake. It's an ocean.", čímž autoři hráčům sdělili, že příběh ještě není u konce, což bude nejspíš pravda vzhledem k tomu, že byl již oznámen druhý díl. Navzdory tomu, jak jsem hanobil "final bosse" musím říct, že hra na konci silně gradovala, což dalo závěrečné cutscéně zvláštní nádech. 

VIZUÁL A HUDBA

Hra vyšla v roce 2010 a osobně mi připadá, že moc dobře nezestárla. K zachycení myšlenky to ale stačilo a herní zážitek to nijak nezhoršilo. V některých částech hry se nacházely televize, které obsahovaly buď fiktivní pořad Night Springs (upřímně, nudnější pořad jsem snad nikdy neviděl) nebo monolog Alana Wakea. Zajímavostí je, že všechny tyto pořady byly ve formě live-action.
Soundtrack není možná něco pro co si tuhle hru zapamatuju, ale svoji funkci splnil poměrně dobře. Při samotné hře posloužil dost dobře v situacích, kdy je hráč v nebezpečí, což bylo okamžitě znát při změně hudby. Dabing postav mi pak přišel velmi dobrý a do velké míry dopomáhal vytvořit uvěřitelnější postavy.

VERDIKT

I přes několik výhrad, které jsem k této hře měl, stále uznávám, že jde o naprostý unikát po stránce příběhu i gameplaye. 85%.
+16
IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PS5 70
Po nemastném a neslaném Controlu jsem od A.Wake nic moc nečekal, nic moc jsem ani nedostal. Hra mě dokázala udržet až do konce díky mysterióznímu příběhu, dobrému scénáři, textům obecně a slušné hororové atmosféře, ale celou dobu jsem bojoval s odporem k akční stránce hry.

Jakkoliv originální je mechanika s baterkou, hodně rychle se mi ono svícení černochům do ksichtu omrzelo. Jedná se v podstatě jen o nutné zdržení, než můžete nepřátele začít likvidovat. O lítajících popelnicích, vranách a šrotu, co vám furt někdo bude házet do zad, ani nemluvě. Sralo mě to na Controlu, sralo mě to i tady. V Remedy asi ani po letech není nikdo, kdo by chápal, jak má fungovat AI nepřátel, co nejsou v zorném poli hráče. No, koho já tu budu školit, přece nejsem vývojář...

“We always try to make it that enemies almost never attack you off screen, which is always really unsatisfying because it’s really hard to read.” – Alex Sulman,   God of War

Usually enemies also do not attack the player from off screen. This means that enemies also have to be aware of what the camera can see. This is particularly strong for attacks where there is only a visual tell and no audio warning for the player, and so it becomes frustrating for players because they cannot respond to something they were not aware was coming. In   God of War 3   enemies also try not to move between the player and the camera, which is easier as the game has fixed camera positions in each level. It is useful for enemy AI to take the camera into account to prevent frustrating the players.   

Je to prostě opruz, stejně jako nekonečný zástupy stejných dřevorubců a slav-squaterů, sice bez kladiva, zato se srpem. Nepřátelé na vás budou doslova pršet, vlna za vlnou, stejně jako munice a výbava potřebná k jejich likvidaci. Paradoxem je, že výbavy jsem měl pořád plný kapsy, a i tak jsem z likvidace nepřátel neměl vůbec dobrý pocit. No, možná leda při koncertu, tam jsem se opravdu nenuceně, akčně bavil... Bohužel, útěk jako mechanika je nepoužitelná, a tak vám jinde nic jiného než boj nezbývá. V těch nejhorších případech mají nepřátelé na některých místech dokonce infinite spawn.. to je zdaleka ta nejděsivější část hry. Díky bohu doba pokročila a dnes už podobnou hovadinu ve hrách nepotkáme...

No, upřímně moc nerozumím tomu, kde se popularita Alana Wakea bere. Asi souvisí s popularitou Remedy tak nějak všeobecně. Sam Lake je sympaťák, Maxe máme všichni rádi... Taky je hra docela stará a dnes působí jinak než tehdy. OK, beru. Já ale vidím spoustu mezer v designu, stejně jako u Controlu. Za mě žádná sláva, kdyby byla hra pomalejší a tíhla spíš směrem k survivalu, tak by se mi osobně zamlouvala mnohem víc. Příběh mě zaujal a rád bych se do něj hlouběji ponořil, ale za tu frustraci z hlavní herní náplně mi to nestojí.

Základní hra se dala, bylo to z kopce do kopce, ale šlo to. U Signalu jsem několikrát málem ztratil svoje hovna, Writera zkoušet ani nebudu. Dvojka? Spíš ne.

No... uvidíme.

Pro: Atmosféra, scénář, příběh, epizoda s Torem a Odinem, zvuk zamčených dveří

Proti: Akce

+18 +19 −1
ZoltanZoltan
Dohráno
  • PS5 80
"Crime and punishment: the cancer and cure of civilisation. But some crimes are impossible to punish, especially... in Night Springs." 

Konečně jsem pokořil další ze svých větších restů. Přestože na steamu vlastním dlouhá léta původní verzi, nakonec jsem si zahrál až remaster a rozhodně nelituji, graficky je velmi slušný a můžu jej rozhodně doporučit.

Alan Wake je také ukázkou toho, že hra nemusí být úplně dokonalá, abych se do ní doslova zažral. Mám rád tajuplné příběhy, mám rád odkrývání tajemství a nejistotu v tom, co se opravdu děje. Vedení příběhu je jedna z věcí, ve které hra exceluje. Je napínavý, mysteriózní a vždy jsem se těšil na další dílek do skládačky, jenže ten občas samozřejmě položil otázku další. Konec si pak musí hráč interpretovat sám, takže jsem po dohrání ještě chvíli seděl a v hlavě si přehrával celý příběh. 

Výborná je také atmosféra. Hra má hororové prvky, ale místo laciných lekaček sází právě na atmosféru, což je obrovský plus, nerad dostávám u hraní infarkty. Hodně tomu napomáhá dobře zvolené prostředí malého městečka a okolních lesů, vyhlídek, jezera či různých hospodářských stavení. Každá z šesti kapitol je tak pěkně rozeznatelná.

Jádro hratelnosti tvoří také akce. Využívání světla a tmy je skvělý nápad a zezačátku mi daly souboje na normální obtížnost docela zabrat. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal, pak už jsem nepřátele kosil jedna báseň. Nicméně, přišlo mi, že soubojů je až moc a naprostý přehršel bylo i nábojů a baterií a vlastně všeho. A samotný soubojový režim bych označil spíše za OK, než za něco úchvatného. 

Na závěr se sluší pochválit tvůrce za detaily, jako je například televizní show Night Springs. Nevynechal jsem jediný díl. 

Alan Wake je pro mne pozitivním překvapením. Není to zdaleka dokonalá hra, dobře mi ale sedla svým příběhem a atmosférou a na druhý díl jsem velmi zvědavý.
+37
HitBoxHitBox
Dohráno
  • PC 85
Herní výzva 2023: kategorie 8. Pero mocnější meče 

Hra pro mně byla občas náročná hlavně létající předměty a rychlící, i přesto jsem hru dohrál a dohrál jsem hru na těžkou obtížnost. co se mi líbilo byly oficiální české titulky. Co mně nejvíc překvapilo bylo to že to vypadalo jako seriál, Kapitoly, minule jste viděly / hrály.

Pro: České titulky, grafika a hratelnost, Kapitoly

Proti: létající předměty a rychlící

-8 +8 −16
YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 80
Hra Alan Wake se mi vždy líbila, přesto jsem před lety dokončil pouze Alan Wake's American Nightmare a v základní hře se ke konci prosvítil až teď s remasterem.

I po těch letech hra perfektně funguje ve svých dvou hlavních pilířích – příběhu a atmosféře. Dějová linka je i přes svoji jistou podivnost stále podstatně uchopitelnější, než třeba v dalším z počinů Remedy v podobě Controlu, kde už byly aspekty příběhu občas přeci jen příliš bizarní. I díky tomu je velmi poutavá a zdárně se vyhýbá zajetým cliché (nebo s nimi alespoň dobře pracuje). Hlavní scénárista Sam Lake opět ukázal svůj talent a Alan Wake se pyšní vážně dobrým scénářem i fajn postavami.

Remaster jedenáct let starou hru po grafické stránce rozhodně vylepšuje a zejména díky většímu množství detailů nevypadá hra vůbec špatně... byť se se současnou (novou) produkcí rozhodně rovnat nemůže, má vizuál své nezanedbatelné kouzlo a dekádu byste hře vážně nehádali.

Hratelnost samotná již tak dobře nezestárla a i když je pocit ze střelby velmi slušný, kvůli opakujícím se situacím a nepřátelům hra i přes svoji délku (cca 10-15 hodin) v akčních pasážích upadá do lehkého stereotypu. Zbraní a zdrojů světla také není zrovna závratné množství, i když každá z položek arzenálu má své místo i využití.

Nová verze je vůbec první možností, jak si mohou zarytí fanoušci konzolí od SONY Alana Wakea užít. Hra mi bohužel při hraní na PS5 trochu zhořkla, při využívání funkcí DualSense mi zrovna u Alana jeden z ovladačů vypověděl službu. Za to ale přeci jen hra (snad) nemůže. Kvůli skvělému zasazení a tajemnému příběhu je tenhle videoherní rest vážně radost dohánět. A zvlášť pro majitele konzolí PlayStation mohu vřele doporučit. A to i vzhledem ke střízlivé ceně okolo 650,- Kč.

Hodnocení na DH v době dohrání: 81 %; 461. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Poutavý příběh s dobrým scénářem; temná atmosféra Bright Falls; postavy; dobrý pocit ze střelby

Proti: Horší variabilita soubojů; slabší konec základní hry; malá variabilita nepřátel

+21
DoomcourierDoomcourier
Dohráno
  • PC 75
Jakožto velký fanoušek mysteriózních seriálu jsem si tento kousek nemohl nechat ujít.

Alan Wake mě po příběhové stránce nezklamal. Právě naopak. Příběh byl od začátku až do konce napínavý a vždycky jsem se těšil, až se dozvím další část Alanova příběhu.

Hra je někdy lehce hororová, ale Alan Wake si nezakládá na laciných jump scarech, jak to můžeme vidět v jiných hororech, ale zakládá si na skvělé atmosféře, kvůli které se budete bát udělat krok bez světla.

Soundtrack je fajn a písničky na konci epizod jsou vždy skvělé. Combat v této hře je docela netradiční - prvně musíte z nepřátel vyhnat teplotu světlem, aby jste je pak mohli zlikvidovat normálním způsobem.

Combat jsem si hlavně kvůli skvělé atmosféře užíval, ale zásadní problém jsem měl s jeho repetetičností. Celou dobu se bojuje se stejným arzenálem zbraní, kterých je docela málo, a bojuje se proti stejným nepřátelům. Klidně bych uvítal, kdyby combatu bylo méně, protože by tak lehce neomrzel.

Ovládání mně ze začátku připadalo dost nepřirozené, ale nakonec jsem si zvykl. Další problém jsem měl s checkpointy, které jsou rozmístěny opravdu debilně. Prostě jakmile je ve hře nějaká minihra (většinou jsou o kliknutí ve správný čas), tak se hra uloží těsně předtím a když pak za chvíli umřete, tak musíte minihru dělat znova.

Celkově jsem se hrou spokojen a Alan Wake je další důkaz toho, že hry můžou mít lepší příběh, než mají momentální filmy/seriály.

Pro: Příběh, atmosféra, soundtrack, pěkná grafika i deset let po vydání

Proti: Nepřirozené ovládání, špatně rozmístěné checkpointy, repetetivní combat

+26
Blackhand47Blackhand47
Dohráno
  • PC 75
"Alane, vzbuď se."
Jako studentu literární tvorby mi nemohl uniknout titul, v němž je hlavním hrdinou právě spisovatel. Příběh je komponován jako televizní seriál, kdy tu máme typické "pokračování příště" i "v minulém díle jste viděli". Alan se jako autor bestsellerů po letech vypořádává s tvůrčím blokem (Kotleta říká, že nic takového neexistuje, ale budiž :D) a na místě, kde se má dát do pořádku, jej přepadne temnota a jeho nové dílo se začne měnit v realitu.

Atmosféra je přesně taková, jakou byste od podobných mysteriózních thrillerů čekali. DLC pak na vše pěkně navazují a připomínají tak trochu závěrečnou epizodu Life is Strange - Episode 5: Polarized, kde Max taktéž putuje zvrácenou podobou lokací, které zná. Třeba se právě tady i inspirovali, přeci jen tu velkou roli hraje i maják, že jo.

Kdyby to byla adventura na způsob právě LiS nebo Posla smrti, vyhovovalo by mi to možná trochu víc. Ono proti akčním hrám nemám vůbec nic, nahrál jsem jich spoustu, ale buď by zde tvůrci museli udělat větší variabilitu nepřátel nebo to zpracovat trochu jinak. Jako ona je práce s baterkou i originální, ale člověk celou dobu jen uhýbá, svítí a pak prásk, prásk. V dalších epizodách máte pak jen víc nepřátel a ti mají akorát větší výdrž a větší sílu. Takoví stínoví psi nebo jiná zvířata, by to určitě oživili.

Příběh jako takový je ale jinak skvělý a postupné vyznění člověka baví. Hru i s DLC mám tedy za sebou a teď se můžu vrhnout na Alan Wake's American Nightmare, než se budu moci přesunout ke Control, který příběh Alana snad nějak uzavře... pokud tedy nebude plnohodnotný druhý díl.

Pro: Příběh, atmosféra, zasazení, Alan Wake

Proti: Soubojový systém, občas prázdné prostředí

+31
jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 80
Hru jsem měl v plánu již dlouho, ale k hraní jsem se dostal až nyní. Chystám se totiž na Control a vzhledem k propojení si musím doplnit vzdělání. Námět sice vypadá zajímavě, přesto jsem od hry nečekal žádné zázraky. To je možná jeden z důvodů proč jsem vlastně spokojený. Hlavní předností hry je slušný příběh, který popisuje zajímavé události a to v každé ze šesti kapitol. Není tak přítomen častý nezajímavý střed, kdy už je vše naprosto jasné, ale je nutné se dostat na konec. Líbilo se mi také prostředí malého městečka u jezera v lesích. Každá kapitola má vlastní prostředí akorát se opakují kratší či delší lesní úseky. Délka kapitol je celkem vyrovnaná.

Akční část hry, ve které je nutné využívat světlo je zajímavá. Jde o dobrý nápad, ale během hry se celkem okouká. Vzhledem ke krátké herní době v tom nevidím problém a nenudil jsem se ani na konci. Běžných soubojů zas tolik není a ty větší a příběhovější jsou povedené. Boj u farmy na pódiu jsem si vyloženě užíval. Sbírání ztracených stránek je zajímavé. Hezky rozšiřují příběh a jde o sběratelskou činnost, která má smysl. Termosky s kávou jsou sice fajn (kafe piji po litrech), ale jde pouze o výplň. U dlouhých RPG jsem si zvykl, že hrdina s důležitým úkolem ztrácí čas pavouky ve sklepě, ale u krátkého akčního a příběhového zážitku je to škoda času.

Technické zpracování je slušné a hra vypadá hezky i v dnešní době. Vzhledem k výrazné roli světla by bylo zajímavé vidět v akci ray tracing, třeba se dočkáme remasteru. Chválu zaslouží také soundtrack, obzvláště skladby mezi jednotlivými kapitolami. Obtížnost je na hard úroveň tak akorát, aby nenudila a ani nebyla přehnaná. Noční můru jsem nezkoušel a ani to zatím neplánuji, škoda jen pro tuto obtížnost exkluzivních stránek. Mimo prvních dvou jsem hrál každý den pouze jednu kapitolu. Mohu to doporučit, hra je na to přímo stavěná. Na začátku každé je uvedení do děje a při delším hraní by se možná dostavila repetitivnost. Hra má dobrou atmosféru, obzvláště zpočátku, ale časem trochu slábne. Hra je čistě lineární, ale s tím jsem počítal.

Nakonec musím hru doporučit, ale pokud se bojíte méně zajímavé akce, klidně zvolte nižší obtížnost. Hra nabízí dobrý příběh, atmosféru a těch pár hodin slušnou zábavu. Už jsem celkem zvědavý na DLCčka a American Nightmare. A od Controlu mám větší očekávání, tak snad nezklame.
+39
ZephyrCZZephyrCZ
Dohráno
  • PC 50
Jmenuji se Alan Wake. Jsem spisovatel.

Hru Alan Wake jsem poměrně dlouho ignoroval, i když jsem jí měl roky zakoupenou. A deset let od vydání jsem tak nějak dospěl k názoru, že bych si ji mohl přeci jenom zahrát, což bylo umocněno Herní výzvou 2020 a kategorií “Moje jméno je". Nemám problém se staršími hrami, nevadí mi horší grafická stránka, naopak jí někdy vyhledávám, tak jako neřeším starší model ovládání. Co mi ale vadí, je nelogičnost, prvoplánovost, berličky ze strany tvůrců a neférové jednání vůči hráči. Alan Wake, pokud vezmu dobu jeho vzniku, nicméně nemá špatnou grafiku. Ani to ovládání, původně navržené pro Xbox 360, není zlé. Jenže, tahle hra, i přes vysoké hodnocení zde na DH, ale i v časopisech a webech, prostě dobrá není. Alan Wake je sice spisovatel, ale nehraje fér. To je jeho největší chyba. A já tak musím jít s hodnocením i textem proti proudu,

Utopíme celou hru ve tmě. A když už dáme hráči světlo, tak mu ho zase sebereme.

Alan Wake je v první řadě thriller, řekněme že i horor. Respektive, předpokládám že tvůrci hry takto celý koncept zamýšleli. Příběh je z počátku velmi slibný. Idilický příjezd do menšího městečka jsem bral velmi pozitivně, málo her začíná tak civilně a příjemně. Atmosféra ospalého venkova je vtahující a filmové animace rámující hráčův postup atmosféře velmi pomáhají. Alan Wake se mi začal líbit. Poté co Alan se svojí ženou dorazí na chatu, kde si naplánovali ubytování, se ale vše velmi rychle změní. Začátek hry je přesto opravdu na jedničku.

Temnota Tě pohltí, strach Tě sváže a Tvojí jedinou nadějí zůstane pouze světlo…

Po příběhovém zvratu na začátku hry, kdy Alan ztratí svojí ženu, se hra z klidné atmosféry amerického venkova dostává do vražedného tempa temnoty, strachu a touhy utéct. Abych to rozvedl - tma bude vaším průvodcem celou hru. Když už tvůrci dodají hráči možnost ve hře poznat světlo, velmi rychle mu ho opět seberou. Ať posunem času, nebo dějovým zvratem v animaci, nikdy si světla příliš neužijete. Strachu si ve hře, minimálně z počátku, užijete dostatek a to především z důvodu nedostatku střeliva a přesily nepřátel. A touha utéct? Nic jiného vám kolikrát ani nezbyde. Hra s útěkem počítá jako s herní mechanikou a dost často opravdu jiná možnost nebude. Budete utíkat a modlit se, ať se stihnete schovat ve světle včas.

Ztratil jsem své zbraně. Už zase…

Kde Alan Wake zásadně selhává je přístup tvůrců k samotnému hráči. Hra je rozdělena do několika epizod a na konci každé z nich Alan Wake ztratí své zbraně. Zní to jako klišé, ale není to jediná nefér technika, kterou autoři hry používají. Pracně sesbírané zbraně, náboje, svítilny, granáty, vše najednou ztratíte. Problém je ten, že nevíte kdy přesně, takže se s náboji šetří, najednou ale přijde animace oznamující konec epizody a Alan o vše přijde. Nejednou na začátku nové epizody sám pronese že zbraně ztratil. Atmosféra hry se rozhodně takto lacinými triky nebuduje - naopak.

Ty si vem sekeru. Ty srp. Ty motorovou pilu. Tak, armádu bychom měli...

Zbraní máte celou hru všehovšudy 4 kusy - pistol, brokovnici, pušku a signální pistoli. Světlice a světelné granáty nepočítaje. Nést můžete ale pouze 3. Nepřátelé jsou také 3 + jeden se dokáže někdy objevit v ultra rychlé verzi. Útočící traktory, kombajny a lokomotivy nepočítaje. Nudu na straně nepřátel, které všechny poznáte na začátku hry, bych tvůrcům odpustil, tak jako jenom pár zbraní. Ale nutnost cokoli nejdříve osvítit neustále se vybíjející svítilnou a pak to prachsprostě zastřelit, to začne časem vadit. Atmosféra tajemna se zcela vytratí, když na vás kompletně celou hru, až na čestné výjimky, útočí neustále dokolečka jedni a ti samí nepřátelé. Velmi brzy vás hra již nedokáže překvapit a vše se dostane na úroveň repetitivní vyvražďovačky. Osvítit, zastřelit, osvítit, zastřelit.

Seběhnu touhle cestou. Na mýtince dole vidím traktor. Určitě na mě zaútočí. Cítím to…

Kromě neustálého odebírání zbraní je ve hře ještě horší mechanika, která tvoří bohužel jádro hratelnosti celé hry. Skripty. Celá hra je tak neuvěřitelně předvídatelná, že už ve druhé epizodě přesně budete vědět, na jakém místě začne útok a jaký bude. Jdete lesem, padne mlha, vyskočí nepřátelé. Vždy. Dojdete na jakékoli otevřené místo, uvidíte už z dálky jednu či dvě lékárničky a víte, že budete pod velkým útokem. Vždy. Najdete světla na generátor, víte že po zapnutí za chvíli zhasnou. Vždy. Navíc, útoky jsou velmi často vedeny z různých směrů, kdy hra hráči zřetelně ukáže útok z jednoho směru, ale úmyslně vynechá jiný. Hráč tak velmi často, při boji proti přesile, dostane nepřátele i do zad, byť před pár vteřinami měl za zády čisto. Neustále vynořování nepřátel ze tmy je fajn prvek, když se to stane ale po 325 stále dokola a se stejnými mechanikami, začíná to být ubíjející. Taktéž neustále zavírání cesty zpět je ze strany tvůrců nepříjemným prvkem. Sejdete schody, rozpadnou se za vámi. Dveře se za hráčem zavírají a již nejdou otevřít. Občas seskočíte z malého srázu, který nejde zpět vylézt, apod. Většinou takové místo představuje uzavření cesty před náročným soubojem. Laciné, předvídatelné.

Zastavte se u nás, vychutnejte nádhernou přírodu a užijte si skvělou hudbu.

Alan Wake vypadá i dnes stále k světu. Ano, je to 10 let stará hra, ale s audiovizuální stránkou jsem neměl nejmenší problém. Písničky na konci každé z epizod mi přišli vyloženě chytlavé, vykreslení atmosféry americké divočiny citlivé a s důrazem na detail. Bohužel, živoucí svět z úvodu hry se velmi rychle změní ve statické místo naplněné až po okraj jedním skriptem za druhým nutící hráče jít tu užším, tu širším koridorem stále dopředu a odolávajícímu jednomu vynoření nepřátel z temnoty za druhým. Osvítit, zastřelit, osvítit, zastřelit… Svět je to hezký, ale jeho prázdnost a repetitivnost mnoho důvodu v něm hledat zábavu nedávají.

Jsem spisovatel. A toto je můj příběh.

Alan Wake je ve své podstatě unikátní hrou. Příběh obyčejného spisovatele procházející svůj vlastní temný příběh a snažící se dosáhnout jeho změny, je určitě zajímavý a mohl by být poutavý, kdyby nebyl součástí neustálého procházení temného lesa s dokolečka se opakující repetitivní souboji od začátku do konce. Pokud se do příběhu ponoříte, bude se vám líbit. Otázka je, jak moc se vám bude líbit těch 90 procent zcela průměrné herní vaty, která je okolo zajímavého příběhu vystavěna.

Pro: Výtvarná stránka hry, zajímavý příběh, z počátku atmosféra, příjemné filmové sekvence, formát epizod, příjemná hudba

Proti: Nudné a neustále se opakující souboje, repetitivní hratelnost, skripty od začátku do konce, neuvěřitelná předvídatelnost

+23 +26 −3
RingManRingMan
Dohráno
  • PC 80
Herně je to poměrně nuda. Pořád to stejné dokola a v podstatě většinu průchodu hry se nic nemění – nepřátelé ani vybavení. Ale má to super atmošku a příběh, i když ten v určitých částech pokulhává a dvě epizody z DLC jsou lepší a hutnější, než některé epizody základní hry. A taky se mi líbil level design, kdy můžete z kopce vidět celý level, kterým jste procházeli.

Pro: Střílení, grafika pořád ujde, příběh, atmosféra

Proti: Repetitivní gameplay

+8
SmartkaSmartka
Dohráno
  • PC 85
Jak už jsem dříve psala, nejsem fanouškem hororových her, ale tato mě zaujala. Jedná se asi o nejlepší hororovou hru, kterou jsem kdy hrála. Možná je to tím, že se jedná o psychologický akční thriller s prvky hororu, jak se píše v popisku hry. Pro mě je to ale hororová hra.
Hra sází na napínavou atmosféru a příběh, ne na lekačky. Je pravdou, že když na mě někdy zaútočili nepřátelé, občas jsem se lekla, ale není to to hlavní, co člověka děsí. Hned na začátku navnadí napínavým prologem. A dál se to jen zlepšuje :)
Moc se mi líbil styl vyprávění. Zvláště jak postava radí, když jsem se někde zasekla. Také je super nacházení listů knihy, které dopředu prozrazují část děje. Když pak na událost nastane, tak si člověk říká: „Aha, tak už je to tady.“ Jen se mi je často nepodařilo najít všechny. To jsem se fakt snažila.
Když už jsem u toho nacházení, tak ve hře se dají sbírat určité věci. To mi k hororovým hrám moc nesedí. Když se bojím, tak se mi nechce prozkoumávat každý roh. Několikrát jsem některé tyto věci nevzala, přestože jsem je viděla. Dostat se k nim znamenalo zabít velké množství nepřátel a spotřebovat hodně munice. To za nějakou termosku s kafem fakt nestálo. Ale koukání se na TV a poslouchání rádií mě bavilo a do hry se to hodilo.
Hrozně se mi líbilo seriálové vyprávění příběhu. Jeho atmosféra. Ta je perfektně doplněná skvělou hudbou. Hudba mě opravdu nadchla.
Nápad, že je třeba nepřátele nejdříve osvítit baterkou a pak teprve je možné je zabít, je originální. Občas jich ale bylo až moc.
Jediné, co mě opravdu štvalo, bylo neustálé přicházení o zbraně a výbavu. Člověk si šetří náboje, baterky, světelné granáty atd., a najednou o všechno přijde a začíná zase od začátku. Dobře, řešení bylo to nešetřit, ale nikdy jsem nevěděla, kdy to budu potřebovat více a kdy o to přijdu.

Pro: Příběh, atmosféra, hudba

Proti: Přicházení o výbavu

+22
stepankoby1stepankoby1
Dohráno
  • PC 65
Herní výzva 2020 - 5. "Moje jméno je..." (Hardcore varianta)

Tak s Remedy jsme si nepadli do oka ani napotřetí. V Alanu Wakovi jako by přesně zkombinovali nedodělaný příběh prvních dvou Maxů a hratelnost s grafikou třetího. Výsledkem měl zřejmě být psychologický hororový thriller, který nemá obdoby. Něco se ale muselo zvrtnout, protože psychologické to nebylo, horor se po chvilce mění na frustraci a veškerý thrill tu reprezentuje nekonečná a repetetivní akce.

Příběh je skrz naskrz brakový a neustále jsem z něj měl pocit, že Sam Lake při své údajné izolaci u jezera neměl nápady, tak se podíval na Nekonečný příběh, otevřel pár Kingovek a řekl si "dobrý, to nějak zkombinuju a zbytek vymyslíme při programování". I přes očividnou (a zčásti i přiznanou) inspiraci však jeho výsledná podoba není úplně k zahození, a k mému nemalému překvapení se docela i dařilo jej gradovat. To všechno až do samotného zakončení. Místo mnou vysněného hořkosladkého konce, ve kterém Wake přijme skutečnost, že svou ženu vepsat do příběhu znovu nemůže, a učí se s tím žít společně s Barrym, Sarah a terapií u doktora Hartmana, jenž to s ním od počátku myslel dobře, a na který opravdu nebude navazovat sequel, tu máme neuspokojivý otevřený (polo)konec, po němž nakonec sequel prostě přijít musí. A to jsem opravdu doufal, že budu mít nakonec pozitivní dojem alespoň z povedeného příběhu.

Hlavní postava je oproti Maxi Paynovi mizerně charakterizovaná. Kde Maxovy nabručené monology barvily postavu a překládaly hráči její myšlenky, tam Alan prostě popisuje, co právě dělá a na co se chystá, pochopitelně v minulém čase, jak už je u Remedy zvykem. Jeho hlavní vlastností je, že ztratil ženu, a schopností zbraně, které údajně drží poprvé v životě.

Gameplay je strašný. Držíte světlo, kterým osvítíte všechno ve své cestě, popřípadě následně rozstřílíte, pokud osvícení nestačí. Bojujete proti třem nepřátelům pořád dokola, občas se na vás vrhnou vznášející se věci a možná přijde i pár bossů. Na začátku každé epizody je krátký úvod za světla, následují dvě hodiny bloudění lesem v noci a konec se vás snaží navnadit na epizodu další nějakým šokujícím okamžikem v příběhu. Zkrátit to celé na půlku a vyházet veškeré samostatné putování lesem s nízkým počtem nábojů, ve kterém jsou posedlí ještě tak tisíckrát otravnější než ve skupině, a hře by to ohromně prospělo.

A proč že tedy mířím s hodnocením tak vysoko a nezůstanu někde u padesátky jako pár dalších uživatelů na databázi? Právě kvůli již zmíněné gradaci příběhu ve třetí, čtvrté a především páté epizodě. A nejen tomu. Dostáváte v nich větší množství nábojů, díky čemuž se souboje stávají snesitelnějšími, a dokonce občas i zábavnými. Ocitáte se v zajímavějších situacích (pódium, vrtulník, přístav) a připojují se k vám vysoce užiteční a milí Barry se Sarah. V některých částech jsem se dokonce i opravdu začínal bavit. Něco, co mi po prvních dvou epizodách přišlo zhola nemožné. A kdyby konec stál za to, možná bych střelil hodnocení ještě výš a těšil se na znovudohrání. Takže se vlastně nakonec nejedná o zas až tak velkou prohru.

Pro: námět, potenciál, 3., 4. a 5. epizoda, gradace příběhu

Proti: hlavní postava, zklamání z konce, gameplay

+24
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 506 81
  • PS4 2 85
  • PS5 28 79
  • X360 11 90
  • XOne 5 80
  • XboxX/S 4 87
  • Switch 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
5342
Odkaz:
http://dbher.cz/h5342
Přidána:
03.02.2012
12 let a 295 dní
Hodnocení:
556 (10-100 %)
Komentářů:
62
Oblíbenost:
Sledovat 59 Chci si zahrát 83
Rozehráno 41 Dohráno 497
Návštěvnost:
92386× (celkem)
301× (poslední měsíc)
29× (poslední týden)
3× (dnes)
Více