Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Protože jsem nehrála hru American McGee's Alice, která této předcházela, moc jsem nevěděla, do čeho se to vlastně pouštím. Musím uznat, že hra mě po celou dobu hraní poměrně často překvapovala. Ať už se jednalo o lokace, či výběr nepřátel.

Při první návštěvě říše divů jsem byla okouzlena fantaskním světem, který se mi líbil ze všech lokací nejvíce. Škoda jen, že jsem v něm nestrávila více času. Hra mě hnala skrz mechanické město, podvodní svět, království z karet a mnoho dalších míst.

Za nejhorší lokaci považuji Dům pro panenky, a to hned v několika ohledech. Štvaly mě váhy, u kterých jsem musela vždy jednu stranu zatížit, aby se druhá strana vyzdvihla – jednu část jsem musela zopakovat snad dvacetkrát, protože se mi nedařilo včas přeskočit tam, kam jsem potřebovala a musela jsem jít zase od začátku. Dále mě iritovala minihra, kde ovládám hlavu, se kterou se musím dokutálet do cíle ( když jsem to viděla poprvé tak jsem si říkala, že madness netrpí jen Alenka ale i vývojář). Tahle minihra byla ze všech nejhorší, protože se kamera zběsile přepínala a já tak několikrát zbytečně vypadla z dráhy. Díky tomu, že jsem určité části neustále opakovala, protože se mi nedařily, zdála se mi tato lokace neskutečně dlouhá. Navíc jsem ještě měla všechna vylepšení zbraní na maximum, tak už se mi nechtělo ani sbírat zuby a hledat vzpomínky či láhve.

Za nejnebezpečnějšího nepřítele, se kterým jsem měla opravdu velký problém, považuji Kolosální zmar. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, do jaké části jeho těla mám střílet, a i tak trvalo drahnou dobu, než se mi ho podařilo zabít a bez újmy se to rozhodně neobešlo.

Musím přiznat, že jsem ve hře zažila i chvíle napětí, a to bylo hlavně v království srdcové královny, když jsem vstupovala do labyrintu. Labyrint bývá zrádná oblast, kde může na hráče číhat při chybném odbočení ledacos. K tomu všemu se ještě přímo z prostředku, kam jsem směřovala, ozývaly divné zvuky, a tak se mi tam opravdu jít nechtělo.

Koucour, jenž se občas zjevoval a dával rady, mi v podstatě vůbec nepomáhal. Člověk stejně musel na to, jak dále postupovat, přijít sám. Jediný jeho smysl vidím v tom, že hráči dával pocit, že na to vše není sám a má společníka, který jej následuje.

Příběh, jenž se točil kolem Alenčiných vzpomínek na hořící dům a smrt rodičů, považuji za slabší a málo nápaditý. Sbírání vzpomínek (tedy všeho, co někdo někdy před Alenkou pronesl) ztrácelo smysl, jelikož mi přišlo, že nemá posloupnost a než jsem objevila další vzpomínku, už dávno jsem nevěděla, co bylo řečeno naposled.

Nedá mi to a musím ještě zanadávat na mizerné ovládání (deštník,skákání ) a samovolné přepínání kamery. Přes všechnu kritiku jsem ale ráda za nevšední zážitek, který mi hra nabídla.
+34
  • PC 85
Na skákačky moc nejsem, ale Madness Returns jsem si maximálně užila. A to především díky božskému audiovizuálnímu zpracování. Nádhérné, neustále se měnící prostředí, skvěle ladící hudba, temná atmosféra, pestrý výběr zbraní, relativně jednoduchý příběh omotaný tajemnem i kvalitně nadabované postavy si mě naprosto získaly a nejspíš se k nim budu často vracet. Jako velké plus považuji i to, že jsem se bavila až do konce, i když ve hře se dělá prakticky pořád to samé. Jediné, co mě mrzelo, byl nevyužitý Londýn.

Pro: audiovizuální zpracování, herní doba, originalita

Proti: bugy

+20 +21 −1
  • PC 70
Alica je pre mňa dosť kontroverzná hra a nebolo vôbec ľahké ju ohodnotiť.

Tak najskôr čo sa mi páčilo?

+ Alica exceluje v zaujímavom a premenlivom level designu, kde sa stále menia úrovne, sú bohaté na detaily a rôzne bláznivé nápady. Vizuálna stránka hry je tiež veľmi originálna, svieža a nápaditá. Svet, v ktorom sa hlavná postava pohybovala, ma bavil a jeho architektúra sa mi páčila tiež.
+ Príbehom a temnou atmosférou sa tiež nič nepokazilo. Príbeh síce nie je nič extra, ale v rámci možností Wonderlandu pôsobí dobre a hlavne hororové prevedenie dobre známych postáv potešilo moje bizarné chute. Atmosféra hry je temná, krvavá a hodí sa to sem.
+ Potešili aj rôzne minihry ako 2d hopsačka, Alica ako ničivý obor a iné.

Čo sa mi nepáčilo?

- Hra síce nie je nejak extra dlhá a zabrala mi 15 hodín, no aj tak som už posledné hodiny viacmenej po hernej stránke trpel. Síce sa pekne menia prostredia, ale je to celé stále o tom istom. Niekde prísť, animačka ako sa vynoria nepriatelia, pobijem ich, animačka ako sa otvoria dvere, nejaká skákačka a potom znovu to isté stále dokola. Unavovalo ma to.
- Kamera je tiež občas neposedná a dokáže riadne nahnevať.
- Londýn je absolutne nevyužitý a slúži len k nejakému nezáživnému krátkemu oddychu od neustáleho skákania a rúbania otravných nepriateľov.

Verdikt

Alice: Madness Returns určite nie je zlé a minimálne v rámci bohatého a premenlivého level designu patrí k tým najzaujímavejším hrám. Zaujme aj temná atmosféra, ktorá sa do tohoto sveta hodí a je sexi. Nesadol mi však úplne gameplay, ktorý ma po pár hodinách hrania už vyčerpával.

Pro: Vizuálne spracovanie, kreatívne a originálne, temná atmosféra

Proti: Neposedná kamera, repetetívny gameplay ma vyčerpával

+19
  • PC 75
Od tejto hry som na začiatku veľa neočakával ale nakoniec som dostal príjemnú skákačku s veľmi peknou grafikou. Je to jedna z mála hier kde platí že druhá polovica hry je lepšia ako prvá (aspoň s mojho pohľadu). Pribeh na začiatku moc neviniká ale ked´ sa začne rozplietať tak sa zneho stane celkom slušný priemer so zaujímavým rozuzlením a s výborným finálnym bossom. Audiovizuálna stranka hry je veľmi kreatívna a veľmi originálna (miestami aj dosť creepy). Veľmi sa mi páčilo že v každej kapitole mala Alice iné oblečenie. Ja osobne by som v hre prijal viac zbraní. Niektoré kapitoly hry sa mi zdali zbytočne dlhé a preto sa hra dosť pretiahla. Mne osobne trvala dohrať 14 hodín.

Čas strávený v hre: 15 hodín

HODNOTENIE-8/10 !!!

Pro: Občas creepy atmosféra, originálne spracovanie, final boss

Proti: zbytočné predlžovanie kapitol, málo zbraní

+16
  • PC 70
První díl mě minul, ale pamatuju si dobové recenze na Madness Returns a jak se mi ta ponurá atmosféra líbila. Skákačky mě docela baví a když jsem tehdá se svou bárkou zabrousil do mělčin zátoky pirátů, vyzvedl Alenku z mořského dna a vybrousil zase ven, v první řadě mě překvapila velmi špatná optimalizace a díky ní jsem Alenku vydržel hrát pouhých pár minut.

Alice: Madness Returns je tak trochu staromilská plošinovka, kvůli kameře sem tam frustrující, zbytečně delší o dvě hodiny, s dokola opakovanými herními principy a postupy, a přesto stále zábavná. Prostředí, jaké vykreslil American McGee a jeho tým, je krásné a nápadité. Já si vzpomínám na Alenku v říši divů jako pohádku a on to všechno vzal, zamíchal do toho trochu Burtona a Gaimana se špetkou Del Tora, a vytvořil fantaskně pokřivený, neúprosný svět, který doplnil vhodným hudebním doprovodem. I přes svůj hudební hluch si některé tóny vybavím i teď.

Trochu mi vadila absence více nápověď, resp. aby hra byla trochu více user-friendly. Musel jsem si hledat, co který upgrade konkrétně vylepšuje, občas jsem se v některých hádankách ztrácel, obzvláště v otevřeném prostředí (dům z karet na nebesích), někdy jsem nechápal postup příběhu, k čemu jsou nalézané vzpomínky, proč některé sběratelské lahve jsou modré a jiné zelené, a podobně. Hra Vám nijak nenapoví.

Asi jako většinu lidí mi imponovaly úrovně v Londýně, i když to bylo jen držení šipky dopředu, ale tam nejvíce vynikla zdejší svérázná stylizace Alenčina světa. Ani ostatní světy nejsou vůbec špatné. Příběh příjemně odsýpá a jeho hlavní premisu budete znát zhruba od poloviny hry. Ta by mohla být o ty dvě hodiny kratší, ovšem i tak nabízí nemalou porci kvalitní hopsací zábavy.

Easter egg s Razem z Psychonauts potěšil :)

Pro: grafika, hudba, atmosféra

Proti: Delší, optimalizace, kamera

+16
  • PC 90
Když už zas jednou zlomím nad EA hůl, oni mi poskytnou nadprůměrně dlouhé, vrchovatě kreativní audiovizuální orgie. A teď, když je mám konečně za sebou, musím říct, že Alenka doposud nikdy nebyla v lepší formě.

Konzolí to smrdí už v hlavním menu a jak tak tento zápach roste při samotném hraní, jeden by od PCčkáře čekal zhnusení. S radostí ale můžu veškeré obavy vyvrátit – kamera je na tripu téměř nonstop a především pak při soubojích, a ovládání má taky na světelný léta daleko k jakémusi komfortu. Ale to nevadí, protože hra je i tak velmi svižná, neskonale zábavná, neuvěřitelně nádherná a šíleně pohlcující. No považte – já jsem tady před Alenkou nehrál jedinou hru dobrý tři měsíce (nedostatek času kvůli studiím a práci atd.) a za tu dobu mě nějak celkově na hry přešla chuť. Několikrát jsem se k tomu zkoušel vrátit, ale žádné hře se to holt nepovedlo. Alenku jsem ale musel hrát 4 hodiny v kuse hned po prvním zapnutí.

Neříkám, že to něco značí, a už vůbec neříkám, že by to byla hra pro každého. Krom neposedné kamery a místy těžkopádnějšího ovládání totiž Alenka trpí i mírnými bugy (které ale někdy nutí vrátit se k poslednímu checkpointu, a zdejší checkpointy jsou od sebe rozmístěny pěkně vzdáleně), framerate není právě stabilní, textury se občas načítají poněkud dlouho, a dohromady třikrát mi to celý spadlo. Já se na tu hru ale zkrátka nedokážu zlobit. Až úchylně hravý a kreativní design (Dollhouse hraničí s genialitou), pestrá hratelnost (shitloads miniher, a že mnohé z nich by to klidně mohli někam dotáhnout jako samostatné hry), famózní soundtrack, skvělý příběh, skvělé dialogy, sem tam parádní easter egg…já tomu prostě, až na ty občasné nervy, nemám co vytknout. Říkal jsem, že to není hra pro každého? Argh, sere pes předsudky, tohle by si měli zahrát všichni.

Herní čas: 14hod 16min
Dokončení: 92%
Personal screenshot collection (ale bacha, některé můžou být docela spoileroidní).

Pro: audiovizuální stránka věci, hratelnostní stránka věci, herní doba, něco tak kreativního/originálního/geniálního už letos nejspíš nevýjde, epický koncept finálního bosse

Proti: kamera by chtěla zklidnit, ovládání by chtělo doladit, mohlo být víc zbraní, ten hardcore platforming mohl být ve všech kapitolách (takhle je pouze ve dvou)

+15 +17 −2
  • PC 90
Bála jsem se. Jak příšerně jsem se bála rozbít si svou zbožštělou iluzi o twisted verzi Alenky, do které jsem se tak zamilovala jako malá. Blížila jsem se k metaforickému dvdčku (Steam mě připravil o slovní obraty, achjo) se strachem v očích několik let, ale když jsem se konečně přemohla, nelitovala jsem jediné minuty. Pravda, příběh se jevil poněkud banálnější a předvídatelnější, než by si psychopatologické zaměření hry zasloužilo, ale atmosféře, soundtracku a symbolice nemůžu vytknout ani ťuk.
Posun v hratelnosti oproti první části byl značný a jediné, co mi bránilo si hru užít naplno byl můj věčně se přehřívající notebook.
Za mě dobrý, šéfe, a prosila bych si třetí (Otherlands měla být hra. No tak.)
+13
  • PC 75
Vždy jsem se podivoval nad tím, proč příběh o Alence má ve videoherní říši tak malé zastoupení - pokud opominu American McGee's Alice a pár flashovek, nevybavím si žádnou jinou. A pokud mi nějaká unikla, tak to má asi důvod, hlavně možná proto, že stojí za vyližanál. Přitom se jedná o vice než sto let starý příběh který byl zpracován napříč snad všemi zábavními a uměleckými odvětvími, jak v těch klasických, tak v těch moderních - Filmy, seriály, knihy, komixy, hudba, divadelní hry - remaky, nepřímé a přímé odkazy či inspirace. Jednoduše řečeno, vliv a rozsah díla Lewise Carrolla je zcela nezpochybnitelný. Aby taky nebyl, když si onen koncept pohrává se samotnou lidskou představivostí, která je, jak dobře známo, prakticky nevyčerpatelná. A to by se zcela určitě dalo konstatovat i o neskonale velkém potenciálu v digitálním světě jedniček a nul.

Nuže, kde se stala chyba? Proč naše počítače a konzole nejsou zaplaveny super hrama z říše divů? A proč z Mcgeeovi Alenky není úspěšná frančíza? Na to, dle mého soudu, existuje jednoduchá odpověd: Špatně zvolený žánr, nevhodný čas vydaní a platforma. Aby bylo možno tuto smělou hypotézu potvrdit, je třeba si uvědomit jaké přednosti a nedostatky obě hry mají. První hra je koncepčně prezentována jako akční adventurní platformovka s lehkými hádánkami. Co jednička zvládla skvěle byla gotická, psyhydelická atmosféra, kterou jen posilovala pochmurná paleta barev a povedený ambient. V tomto ohledu byl "Quake" engine využit dokonale. Tehdejší dabing, skvěle charakterizovaných postav, byl vskutku výborný. Jen ten zbytek, ty nejdůležitější aspekty, byly jaksi mírně nedotažený a ne zcela zábavný. Platforming byl toporný a akční složka jednoduchá. Netřeba připomínat, že herní prvky nezestárly s gráciíí a hrát Alenku Amíka Mcgeeho dnes není zrovna potěšující zkušenost.

Ted vemte v potaz, kdy a na čem hra vyšla. Konec roku 2000, PC exlusivita. V době, kdy žánr akčních platformovek prožíval na konzolích zlatý věk - Crash Bandicoot, Banjo-Kazooie, Spyro the Dragon, Rayman, Mario, Ratchet & Clank a další. Barevné, přístupné, family friendly hopsačky, které fundamentální design onoho žánru dotáhly takřka k dokonalosti. Na druhé straně Alenka: Temná, krutá řezničina s nedotaženýma mechanikama, na platformě, na který se v té době pařil Half-Life, Counter strike, Battlefield, Starcraft, Quake, Unreal Tournament...jistě jste si už obrázek udělali. Nebyl na to trh. Bylo to jako by jste měli stánek s upíříma dildama na Matějský pouti.

Alice: Madness returns měla opačný problém. Vyšla v době, kdy platformovky byly na ústupu a nadešla doba first/third person akčních cinematických her na nové generaci konzolí - Uncharted, Gears of War, Call of Duty, GTA, Mass Effect, God of war, Assasins Creed atd. atd. Pro oldskůl skákajdu tu nebylo místo.

A oldskol platformingu je ve druhé Alence více než požehnaně, nebál bych se říct, že je to primární žánr. Samotné skákání bylo pochopitelně oproti první,u dílu značně vylepšeno. Celkově je to slušná zábava, která z toho hitovku ale jednoduše v tom roce udělat nemohla. Souboják působí dost chudokrevně a velmi jednoduše. Nepřátel ke kuchání je málo, minibossové se neustále opakují a ikdyž tu je uctihodná variabilita prostředí, v němž v každém z nich přibude nový nepřítel, není to dostačující. Souboják je na vrcholu v poslední třetině hry, kdy s rozšířeným arzenálem kosíte několikero druhů nepřátel s různými slabinami. Upřednostnování likvidace jistého druhu nepřítele, nutnost být neustále v pohybu a rychle přepínat mezi zbraněmi, byla pro mne zábava která mi pomohla ten stereotyp překonat. Minihry v podobě 2D hopsačky, arkádové decimování mořské havěti, ovládání hlavy a i těch pár logických hádanek mne potěšilo.

Dialogy a charaktery jsou opět velice kvalitní. Kočka Šlíba, enigmatický, charismatický a vždy nápomocný kočičák je pro mne opět MPV. Proto je nebetyčnou škodou, neřku-li kacířstvím, že je oněch dialogů v téhle hře tak málo. Chemie mezi kocourem a Alenkou pro mne vždy byla skvělá a jejich rétorické poštuchování byla bžunda. Oba původní dabéři se vrátili, tudíž je o to větší smůla, že byli tak nevyužití. Mimo to, charaktery, jenž jsou v univerzu důležité, a které jste potkali v prvním díle, tu mají pouze miniaturní roli nebo se tu zjeví formou camea. Pokud opominu stylyzované cutscény mezi episodami a vzpomínky, které tu zastávají magickou formu audio logů, tu není prakticky nic co by rozšiřovalo lore světa nebo charakter postav.

Samotná protagonistka je pro mne nejlepší a nejhezčí verze Alenky vůbec. Její dualita zde byla vyobrazena velmi dobře a zajímavě koresponduje s protředím ve kterém se v příběhu nachází. Mimo wonderland (šedivé a depresivní ulice Londýna), je Alice neurotický, paronoidní, bledý a rozklepaný uzlíček nervů (Avšak stále krasavice!) a uvnitř své mysli (v barvitém wonderlandu) je sebevědomá, smělá, cílevedomá a rozvážná amazonka. Navíc musím pochválit autory, že se nesnažili o nějaký laciný fansevis a Alču oblékly do velice vkusného ošacení, které jen zvýraznuje její dívčí půvab.

PC port je stabilní jako samotná Alenka. Pády a zamrzávání mne potkávalo velmi často, zejména v main menu. Framerate je locknutý, ovládání na klávesnici nedokonalé. Naštěstí Unreal 3, na kterém hra běží, jest velmi snadno modifikovatelný, tudíž stačilo změnit pár řádků textu v ini souboru a bylo hned líp.

Jak jsem uvedl na začátku, tahle gameska se netrfila do žánru, jak jsem tak hrál jen sem si předsavoval jak super by bylo mít kecací adventuru nebo RPG v tomto provedení. Potenciál tu pro to byl monumentální, leč, satanužel, jak celý svět, tak jeho obyvatelé tu jsou pouze jen na pozadí velice solidní skákačky se super art designem a unikátní atmoškou. A protože EA poslalo Mcgeeho s pokračováním (Alice Asylum) do hnoje, což ho donutilo ukončit jeho game-designérkou kariéru, můžeme asi konstatovat, že se pokračování nikdy nedočkáme. EA sice stále vlastní značku, takže nadeje tu pořád je, ale extrémně malá, ach jo.
+11
  • PC 85
EDIT: Jedna z nejlepších skákaček současnosti, ač má mnoho chyb, tak má také příběh a atmosféru hodné kdejakého filmu.

Kvalitní skákačka, která splnila vše, co jsem od ní čekal. Důstojné pokračování předchozího dílu, i když možná trochu méně děsivé. Tehdejší engine dokázali autoři vymáčknout na max a jak vypadal hranatě a z dnešního pohledu zastarale, atmosféře to vlastně pomohlo (být ještě strašidelnější, tak aby se vám dostala pod kůži).

Na hře mi zas tak moc věcí nevadilo. Pár velkých věcí, ale jinak bych se musel fakt snažit si na nějaké problémy vzpomenout.

* Některé hrany Alice nedokázala přelézt (hrany vysoké 5-10cm), zkrátka se o ně zasekla. Stejně tak se zasekává o (neviditelné) hrany klíčové dírky, občas i v půli nakloněné roviny (řešení je skok, ale než to člověka napadne).
* Protože se SPACE mačká hodně často, tak se mi párkrát stala nemilá věc v podobě odkliknutí videa zmáčknutím skákání. Video totiž přišlo nečekaně a já ho odmáčkl, protože jsem chtěl vyskočit.
* Trochu mi vadí, že sice hra silně spoléhá na sbíratelné předměty, ale nedá se vracet do navštívených levelů, třeba pro znovusebrání něčeho, na co jsem zapoměl. Maličkost, dá se pochopit proč to tak není. Ovšem to by se dalo pochopit, málokterá hra vám dovolí hrát znovu levely. Tady však vidím dvě cesty, tak se vydám jednou (jakože tam budou sbíratelné předměty), ale ona je to příběhová cesta. Hra se uloží a dostat zpátky se nedá. Smůla, vybral jsem si blbou cestu, takže mi třeba vzpomínka uteče. Jen proto, že systém je hloupě udělán.
* Myš - kamera citlivá ve hře, ale myš extra pomalá v menu.
* Neviditelné zdi, jedny z nejhorších, co jsem kdy viděl. Chápu, že je jako plošinovka lineární, ale občas jsou celé metry čtvereční nepřístupné. Jakoby tam je plocha objektu, ale narazím a spadnu. Využít je by bylo zajímavější.
* "Městské" části, které jsou depresivní (chápu, to je pointa hry), ale nejde v nich nic dělat, kromě toho jít za nosem.
* Ukradení kamery na některých místech, docela to dezorientuje a nemožnost otáčet pohled myší je svazující. Nemám toto rád (kromě Alone in the Dark, ta hra je na kamerách založená). Je to taková (a nebojím se to říct) konzolovost, taková ale hnusná - nucená. Nejhorší je ale když se mám někam dostat a v tom místě se změní kamera.
* Nikde není popis toho, co dělá upgrade zbraně. Když člověk tak dlouho pečlivě sbíral, hodila by se informace co vylepšení vlastně dělá. Zvlášť když vše ostatní ve hře je tak dobře popsané (bestiář, příběh...)
* A pro velký úspěch ještě jednou - obrovské neviditelné zdi, které jsou všude. Dělají ze hry totální koridor, kde jsou dvě cesty - cesta dál a cesta pro skryté předměty. Jinam se nesmí, protože je to zakázáno vývojáři. A pokud by tam někdo chtěl, tak narazí do (neviditelné) zdi a spadne.
* Dost bugů - Alice sama běží dopředu - zřejmě při držení W když vběhnu do další části, která se načte, ale ona stále běží. Problémy se střílením kanónu v mezihře pod vodou a také když je Alice obrovská (a šlape na prcky). Vlastně nejdříve šlapat nemohla, protože levé/pravé tlačítko nedělalo nic. Musel jsem to až nastavit.
* Některé nepřátele jde zničit jen pomocí zapnutého TARGET modu (Caps Lock). V tomto módu je ale orientace v prostoru dost na nic. Je vskutku pekelná, ovládnout jí se mi za celé ty hodiny co hraji nepodařilo. Chci utéct od mlátícího tří-děťátka, ale nejde to, protože Alenka běhá v blbém směru. Mě by úplně stačilo, kdybych měl pořád svoje ovládání myší a jen měl zaměřeno na vždy jednu potvoru. Ale ne, hra mě nutí mít vycentrováno na potvoru a obíhat jí jak planety slunce.
===>Kdyby aspoň deštník fungoval bez Capsu, ale nene, to by nebylo ono. Takže to stejně musím používat.
* Hudba, která se začně rychle opakovat

AMR má ale spoustu dobrého.

* Velice dobře optimalizovaná grafika. Engine není využíván na max a to je možná dobře, hra vypadá pořád docela dobře a nemá velké nároky.
* Architektura hry. Teď nemyslím město (nudné), ale Wonderland. Atmosféra je báječná, i když je fakt, že hodně věcí je jen na oko. Trochu odfláklá byla zamrznutá krajina. Pustá, to ano, ale mohla být mrazivě krásná.
* Na třetí obtížnost občas dost těžké souboje, při kterých jsem často byl dost vynerven. Dají zabrat, musíte neustále hlídat okolí a SHIFTovat, protože nepřátel se na vás valí hodně a obecně jsou zvládnuty dobře.
* Příběh, velké to lákadlo. Tak šílené, zvrácené a temné dobrodružství jsem hledal.
* Hra běží bez problémů, zatím mi spadla jen jednou, když jsem ALT+TABoval (předtím jsem 15x skočil do Windowsu bez problémů).
* Občas pěkně vyvedené hnusárny (není to protimluv?), ze kterých se mi sice zvracet nechce, ale jsou dost divné (plameňáci v klecích, zamrzlá sova, asylum, všemožné jazyky a chapadla...)
* Mezihry šachů jsou skvělé. Mohlo toho být víc, ale i tak.
* AMR je velice dlouhá, což mi plně vyhovuje

Takže jak jsem řekl, velice dobře udělaná hra, solidní práce, kvalitní zástupce druhu pro 2011. Konzolovost není skoro vůbec znát pro ty, které to potěší.

Pro: Atmosféra, příběh, délka

Proti: Dosti bugů

+8
  • PC 50
Samotný koncept Alenky a jeho potenciál považuji za báječný. Svět pokroucené psyché dívky vyrovnávající se s traumatem, cesta k příčetnosti, dětská fantazie, to vše jsou ideální prostředky pro dílo, které může ve své nepřirozenosti vyděsit i mezi slunečními paprsky a veselými barvami.

První díl pro mě tvořila hlavně atmosféra, jež mě jako chlapce chytila takříkajíc za srdíčko a neskončil jsem, dokud jsem Alence nepomohl její Wonderland vyrvat ze spárů zla, avšak i přes toto subjektivní pouto a několik bezmála geniálních pasáží nemohu říct, že by využil nabízející se šance být něčím víc než prostou a hratelnostně nepříliš zajímavou 3rd person akcí kombinovanou s plošinovkou. Psal se koneckonců teprve rok 2000.

Druhý díl potenciál Alenčiny psychiky a dopad zážitku na ni již rozpracoval (samozřejmě to není žádnej velkej frojd), před každou kapitolou se s ní podíváme i do reality, jenže - takřka postrádá děsivost a především melancholickou atmosféru jedničky. Horší soundtrack dělá divy a ničemu nepřidává ani už výhradně plošinovkový - hop hop hop, mačk, hop hop, mačk, hop, design lokací, jenž nikdy nepůsobí jako kompaktní, fungující svět.

Přitom je na hře vidět neskutečná práce (EA ji dělali šikmoočky); stačil úvod v dobovém Londýně a rozparovačském Whitechapelu s těmi božskými tmavými cihlovými domy a kouřícími komíny a já chtěl pět ódy na designéry pro jejich perfekcionismus a estetické cítění. Snad příště.
+8