Komentáře

Upozorňuji, že i tento můj komentář na AC je dlouhý, předlouhý, ale já zkrátka nedovedu shrnout tak velkou hru pár řádky. Čili, kdo má s dlouhými texty potíže (např. neumí moc dobře číst atp.) může rovnou zanechat velké červené mínus a jít o kus dál :)

Do pr…, bylo první, co jsem si po spuštění AC III řekl. Nečetl jsem žádné recenze ani nesledoval videa, takže jsem se úspěšně vyhnul prakticky všem spoilerům. Po skončení animovaného filmečku Embers bych si býval šel vsadit na to, že dalším hrdinou bude žena. Tu bych vítal všema deseti, protože ať se to lidem líbí nebo ne, ženská hrdinka má potenciál na to udělat příběh mnohem emotivnější a drsnější neboť kombinace brutalita a křehkost dokonale táhnou k sobě. Kdo si vzpomene na Tomb Raider (2012) ví, že to opravdu může fungovat. No a pak bych si šel vsadit znovu a to na to, že novou destinací bude Japonsko! Hurá, samurajové ala Asasíni, svist katany, gore efekty, bojová umění, exotika jaká tu ještě nebyla a jedinečná architektura měst. Něco takového jsem díky anketám, ve kterých dominovalo Japonsko, očekával. Jenomže tvůrci jsou tupci, nebo prostě nemají koule na to, vytasit něco zbrusu nového anebo si myslí, že by se to neprodávalo, což mi s přihlédnutím na ty ankety přijde jako blbá myšlenka. Takže místo toho, aby se AC série pořádně vyprsila, vytáhla dobu sice známou, ale pro mě k uzoufání nudnou. Nějaká válka za nezávislost v Americe - indiáni proti zlodějům půdy a zloději půdy proti svým chlebodárcům. Uff, kolikrát už to tu bylo? Kolik filmů, kolik knih, kolik her? A tak jsem alespoň doufal, že to bude poprvé, co uvidím slavnou éru Ameriky v šedých barvách. No… nebylo to nejhorší, tím spíše, že i Washington z toho vyšel jako falešná svině.

Po vzoru Odhalení příběh představuje hned trojici hlavních hrdinů. Spojit Ezia se vzpomínkami na Altaira bylo fajn, ale teprve nyní tvůrci využívají potenciál dvou hrdinů v jedné době a na jednom místě. Heytham Kenvay je jedním slovem borec. Osobitý, chladný, jízlivý, ale zajímavý a lidský. Mně se za něj hrálo podstatně lépe, než za hlavního hrdinu Connora. Indiánský pitomec, co se žene za pochybnou pomstou a potácí se mezi různými frakcemi, protože sám neví, co vlastně chce? A ten obrat Kenvayovy party o 180° v momentě vyřknutí slova templář bylo křečovité, až to bolelo. Škoda, že to dopadlo, jak to dopadlo, protože Connor mi k srdci prostě nepřirostl. Stále mi připadal jako zaslepený naivní trouba, který se jen veze na provázkách svých loutkářů (Achilles, Haytham a Washington).

A co se Desmonda týče, to byla také katastrofa. Ani nevím čím to, snad obličejem ála Ben Stiler, snad nezáživnou jeskyní, nebo možná vinou WTF závěru, mne Desmond jedině štval a přitom jeho příběh konečně dostal pestrý průběh s řadou (staro)nových postav. Takže podtrženo sečteno – Desmond a Connor nic moc, příběh politiky je až na pár momentů černobílá bída, zvraty jsou kolikrát křečovité a nelogické, no a závěr Connorova příběhů působí vyloženě trapně (Lee nejdřív prožvaní, co se dá, pak se nechá idiotsky postřelit a nakonec jde chlastat do hospody, kde se v klidu nechá zapíchnout?!). Příběh (a tedy i mise) jsou na špici od chvíle, kdy Connor spolupracuje se svým otcem až do jeho smrti, zbytek žádná sláva, ale pořád to není na poměry AC nijak tragické.

Co mě zaujalo…

Nejprve to dobré…
Příroda, to bez debat. Zpracování lesů, polí, luk… a taky sněhu. Sníh a mlha dodává každé lokaci úplně jiný nádech atmosféry. A protože jsou lokace opravdu velké, člověk má pocit, že se pohybuje po opravdu velké ploše. Kupodivu ani velká velikost Hranic mi nevadila, spíše naopak. Škoda je, že zimy si člověk moc neužije. Odhaduji, že není ani v 1/5 misí. Přesto je změna ročního období perfektní zpestření, stejně jako efekty počasí (mlha, déšť bouře,…)

Lodě jsou fajn, vlastně hodně fajn. Ani jsem nečekal, že budu moci loď ovládat, ale ač je každá námořní bitva silným atmosférickým zážitkem, ta arkádovost tomu trochu škodí. Chtělo by to trochu komplexnější systém s větší volností a nejen úkoly typu – znič tuhle loď, propluj úzkým kanálem, ukryj se před vlnou atd. Těch opravdu kvalitních misí jsou jen čtyři kusy a to vážně není mnoho. Ale navzdory tomu jsem rychle „zhltnul“ všechny námořní mise a ještě plně vytunil Aquilu.

Indiánský jazyk mě vážně dostal. Vlastně nemám tušení, jak věrně se to drží skutečným indiánským jazykům, ale poslouchá se to skvěle a dodává to na věrohodnosti, čili palec nahoru.

Sídlo je bezpochyby nejlepší ze všech dosavadních AC. Krajina plná zajímavých a roztomilých lidiček, jejich osobních misí i vila s řadou upomínkových předmětů… kam se hrabe Monteriggioni z AC II. Bavilo mě plnit osobní úkoly lidí i poslouchat jejich rozhovory. Kolikrát jsem si jen vytipoval zajímavého člověka a během celého herního dne jsem pozoroval, co všechno bude dělat a že těch aktivit je spousta.

Pak tu jsou ještě zdánlivě nedůležité ale přesto příjemné detaily. Je prima se po řadě bitek zastavit v hospodě, kde hraje muzika a vrhnout se na Mlýn či Dámu. Je prima se projít po vile a prohlédnout si artefakty získané za nejrůznější splněné aktivity. Je prima i databáze, která dosáhla oproti předchozím dílům obřích rozměrů. A stejně tak je prima vydávat se do neprozkoumaných končin světa a ‚dokreslovat‘ mapu, která se konečně neodhaluje jen za pomocí rozhleden.

Teď to špatné
Brutální zjednodušení pohybových aktivit. Kde kdo si stěžoval na složité ovládání, já si naopak stěžuji na to jednoduché. Jestliže na akrobatický běh stačí dvě tlačítka, pak opravdu nemám pocit, že vyšplhat na gigantický dub, je pro Connora něco náročného. V žádném z předchozích AC jsem během klasického pohybu nedělal takové množství nežádoucích úkonů jako tady. Přeběhnout Bostonské tržiště bez přelézání stánků a zboží? Nemožné.

Lov je katastrofa sama o sobě. Přestal mě bavit už během výukové mise a poté při pobíhání Hranicemi, kdy jsem na každém kroku zavadil o zvíře, mne vyloženě štval. Pěkné byly snad jen mise lovení, ale že by mě lákal lov běžných zvířat, kterých je všude jak nas… to se říct nedá. Korunu tomu nasazují QTE s šelmami. QTE obecně mi zase tak nevadí, ale musí se udržet správná míra. V momentě, kdy potkáte smečku 6 vlků je míra v háji. Kdybych měl vyjmenovat nejhorší misi, kterou jsem v AC III plnil, budou to výzvy spolku lovců.

Craftění… Jaký má smysl vyrábět si XX věciček od sudů přes klobouky až po lodní stěžně, když 90% těch srandiček nemá žádný význam a ani se nikde ve světě nezobrazují? Přijde mi, že výroba většiny předmětů stojí víc, než výdělek z obchodu a užitek? Žádný! Něco jiného to bylo, když jsem hrál Skyrim, kde vytvořené věci měly své místo v domě, který díky tomu vypadal přinejmenším útulněji, ale tady se všechno zboží ukládá do imaginárních skladů, které slouží jen na převoz zboží a tedy na vydělávání peněz. Jenomže pokud si chci opravdu vydělat, pak nebudu nic vyrábět, pouze nakoupím medvědí a bobří kůže, které obratem pošlu lodí a už jen inkasuji tisíce liber. Navíc ovládání, kdy musím padesátkrát kliknout, abych naložil jeden pitomý konvoj, je vážně na zabití. Jestliže jsem vyslal asi deset takových konvojů a už byl mezi 10% nejlepších hráčů v rámci obchodování, pak to o něčem vypovídá.

Podzemí aneb spojení stanic rychlého cestování je další katastrofa. Vzpomínám, že první návštěvu podzemí jsem zkusil ještě za Kenvyae, objevil jsem asi tři východy a s úlevou jsem vypadl. Pak jsem podzemí navštívil znovu až ke konci hry, kdy jsem dočišťoval mapy a dokončoval všechny aktivity – ano, tak moc mě průzkum podzemí bavil.

Takže jak AC III shrnout? Opět půjdu do zelených čísel navzdory tomu, že jsem vypsal tolik negativ. Celková myšlenka AC – čili volný svět plný možností v (pseudo)historických kulisách je pro mě stěžejní bod k dobru. A i když jsem to nečekal, Amerika mě svým zpracováním, řadou zábavných úkolů i dosud nevídanými možnostmi připravila pěkných 40 hodin zábavy. Potenciál pro další díly je stále obrovský a AC univerzum může jít dál napříč časem i prostředím, aniž by výsledek působil nevhodně. Která jiná herní série to svede? Bál jsem se to říci, ale myslím, že u třetího (anebo u pátého?) dílu to konečně říci mohu – AC se stává mou nejoblíbenější sérií akčních her.

PS: Zatímco u Odhalení jsem hopsací DLC s klidným svědomím vynechal, už teď se těším na Washingtonovu tyranii :)