Komentáře

Završení trilogie moderního válečného divadýlka není ničím jiným než dalším osmihodinovým nášupem neustálého - Bum, bum, prásk! Běž! Bum! Střílej! Ratatata! RPG! Mayday, mayday! Utíkej! Prásk, bum, třísk! Pozor, granát! Loading... Mohl z toho být datadisk a nikdo by nepoznal rozdíl. Inovace prakticky žádné, což by nevadilo, kdybych MW2 nevrazil 60% Opakování dobrého beru, opakování špatného bývá tradičně ještě horší než minule. Asi bych si měl už pomalu zvykat. Tohle je CoD s číslovkou 8, tak co kdybych se smířil s tím, že CoD je takové jaké je? Hm, no dobře, smířit se s tím můžu, ale to neznamená, že přestanu být nespokojený.

Už někdy od druhého dílu se hojně objevují mechanismy, které mi vadí. Někdy vadí méně, někdy více, ale vadí mi. Kdyby se vrátil systém léčení z lékáren, kdyby se v lokacích objevoval střídmý počet munice, kdybych neměl neustále maximum granátů, kdyby se nepřátelé nerespawanovali, kdyby šel vypnout rušivý zaměřovač, kdyby bojiště bylo alespoň o trochu přehlednější, kdyby mě hra nevedla za ručičku… pak bych se u CoD možná královsky bavil. Takhle mohu jen konstatovat, že to bylo horší než posledně a už posledně to bylo špatné.

Příběh je stále o tom samém – třetí světová v plném proudu. Bojování Amerických vojáků v USA a později v západní Evropě je jen prostá vycpávka. Zato druhá fronta s Pricem, Soapem, Yurim a dalšími už sahá po příběhu, nabízí komornější akce i zvraty a nechává hrdiny trpět i umírat. Takže západní megaválečná WOW část nic moc, východní a Africká záležitost naopak velmi zajímavá.

Ovšem horší je to s prostředím. Proč se neustále bojuje ve velkých městech? NY, Paříž, Londýn, Hamburk, Praha… Stále jen ulice, byty, střechy… Chyběly mi mise typu okolí Pripyati z MW1, či sněžné základny nebo chata z MW2. Neříkám, že tísnivá atmosféra takového NY, kdy všude kolem vás jsou gigantické mrakodrapy je špatná, ba naopak, ale tohle městské prostředí se až příliš často opakuje.

Zmínil jsem Prahu… vlastně už v první misi za Yuriho jsem se pozastavoval nad tím, proč má Nikolaiova parta česká jména. Návštěva Prahy byla určitě zajímavá. Ne snad, že by autoři neprovedli plejádu chyb v názvech a prostředí, nicméně snažili se. Zároveň míra věrnosti zpracování naší známé Prahy dává nám hráčům tušit, jak jsou asi věrohodně zpracované další známé lokace.

MW3 přeci jen v jedné věci exceluje a to je nepřehlednost na bojišti. Je až k neuvěření jaký bordel dokážou tvůrci vměstnat v podstatě kamkoli. Ať už to jsou ulice Francie, Somálský přístav, či díra kdesi v Sierra Leone, všude je neskutečný svinčík. Chápu, že v oblasti kde zuří válka budou všude trosky, nábytek, vraky… ale proč to musí tvůrci cpát i do míst, kde je až do příchodu hrdinů naprostý klid?

MP klasicky vynechávám. Nikdy mě nebavilo soupeřit s druhými lidmi o to, kdo je větší borec v tom, či onom. Ale stejně jako MW2 nabízí i třetí díl Speciální operace. Ty jsou navíc rozděleny na klasické mise známé z MW2 a survival akce podobné zombie modům. Survival jsem zkusil asi na třech mapách a musím říct, že to není můj šálek kávy. Zpracování, možnost nákupů zbraní, vylepšování se… je to sice zdařilé, ale už ta základní myšlenka – přežij, jak dlouho dokážeš, mi zkrátka vadí. Dávám přednost svítící ikonce ‚Splněno‘ a ne ‚Byl jsi lepší než posledně.‘

Bohužel mise SO se tentokrát moc nevyvedly. Je jich méně, nejsou tak rozmanité a jednotlivé mise se nedrží jednoho typu úkolů. Obvykle je to prostřílení se odněkud někam plus pár dodatečných úloh, které by ještě v MW2 patřily do jiné samostatné SO. Vždy je to slepec různých aktivit – tu Juggernaut, tu deaktivování bomby, po chvíli ochrana jakési rušičky a mezi tím pochody skrze nepřáteli zamořené ulice. Navíc tu není žádné bránění se vlnám nepřátel pomocí kulometů, žádné závody na skútru, žádné likvidování Juggernautů pomocí raketometu a chybí i průchod skrze oblast obsazenou snipery. Ta kvalita a nápaditost SO z MW2 se tvůrcům nepodařila zopakovat.

Postřehy
1) Ani v MW3 nechybí tentokrát celkem 46 notebooků. Matoucí je, že už to nejsou ty klasické notebooky známé z minulých dílů, ale moderní kufříky s modrým displayem.
2) MW3 vytahuje ovladatelná vozidla a to jakousi miniponorku, člun a ještě dálkově ovládané vozítko. Je to fajn zpestření, jenže tyhle slavné jízdy nezaberou dohromady ani 5 minut. Kde jsou ty časy, kdy jízda v tanku trvala nějaké dvě mise o délce 5-10 min jedna?
3) Konečně se stalo něco, na co čekám už od počátku série – máme tu důležitou ženskou postavu! A je jí dcera Ruského presidenta. Sice se objeví jen v pár misích, má jen pár štěků, ale je pro děj důležitá. Teď vyhlížím další metu a to CoD, v němž si zahrajeme za ženu ve zbrani. Něco takového už myslím přinesl konzolový CoD a ona postava byla Ruská sniperka.
4) I MW3 má řádku dechberoucích momentů. Snad vůbec nejlepší chvíle z celé MW série je pro mě pád Eiffelovy věže.

Zní to hrozně, ale já musím jít o dalších patnáct procent níž. Přitom ta hra vypadá tak hezky! Navenek se zdá, že je to pecka všech akčních pecek. Screenshoty, trailery, recenze, bannery... Ale po instalaci dorazí studená sprcha. Puberťáci si nadšeně ucvrknou, neboť po té masáži už dopředu vědí, jak moc se jim MW3 bude líbit a to i kdyby je po spuštění čekal Pong v němž si pinkají Price a Makarov odjištěným granátem v ulicích rozbombardovaného Berlína. Ti hráči pro které stále ještě vítězí obsah nad obalem však nostalgicky zamáčknou slzu nad tím, kam až to akční FPS dopracovali.