FatalityPočet hodin započítaných Xfire: 440 F.E.A.R. je moje srdcovka, proto také vyšší hodnocení. Když jsem si ji tenkrát na invexu 2005 kupoval, jen jsem věděl, že ve SCORE dostala vysoké hodnocení. Co se týká singlu, jde o skvělý hororový mix s tehdy nádhernými efekty a úžasnou umělou inteligencí. Když jsem vlezl na žebřík a objevila se Alma tak jsem napoprvé byl opravdu strachy bez sebe :) Singl bych ohodnotil tak na 85 %, ovšem přesouvám se k multiplayeru. Ten jsem hrál dva a půl roku od nějaké verze 1.2 do poslední verze 1.8, zažil jsem v této hře nějaké úspěchy a kdyby po patchi 1.5 neodešlo spousta hráčů, hrál bych to dodnes. Opravdu moje jedna z top her. // Hrál jsem s českými titulky.
Komentáře
drakounPřestože se zajímám o počítačové hry už od útlého věku, nahromadilo se mi neskutečné množství skvěle kritiky hodnocených titulů, které jsem opomíjel. Jedním z nich byl i F.E.A.R., nicméně vzhledem k tomu, že mluvím v minulém čase, už jsem se k němu dostal a procházka růžovým sadem to skutečně nebyla.
F.E.A.R. na první pohled působí jako hororové FPSko, které nemůžu ničím překvapit. Ve skutečnosti mě však velmi uchvátila ta nejdůležitější, tedy akční, stránka věci. Obtížnost je značně vysoká, a tudíž se opravdu bojíte vystrčit byť jen frňák do tmy ponořené místnosti a když to nakonec uděláte, mnohdy na vás čeká zástup vojáků, kteří snesou mnoho kulek z vaší automatické zbraně.
Věřím tomu, že kdyby do hry nebyl zabudován bullet-time, obtížnost by na znázorňujícím grafu bleskově vystřelila. Ovládaný příslušník jednotky First Encounter Assault Recon se však může chlubit neskutečnými reflexy, což mu práci značně zjednodušuje. Ohraný bullet-time se mi zde velmi líbil, neboť s jeho spuštěním přichází velké množství dechberoucích efektů. Ruku v ruce se vyznamenala i fyzika, takže při střelbě odlétávají kusy zdí, podlahy a jestliže začnete střílet do elektrických zařízení, všude pěkně srší jiskry. Grafika zkrátka i po čtyřech letech nezklame.
Mnohým hráčům F.E.A.R. nepřipadal až zas tak strašidelný, mně ovšem ano. Nechci tvrdit, že na všech místech, ale našlo se velké množství situací, kdy jsem měl opravdu strach. Je paradoxní, že ve hře zaujímá post „hlavního strašidla“ malá holčička, ale možná právě kvůli tomu, že byste to od takové osoby nejméně čekaly, je to tolik intenzivní. Těm, co se u hry nebáli, bych doporučil hrát se sluchátky a nejlépe v noci, pak možná změníte názor (ale třeba ne).
Na druhou stranu musím konstatovat, že postupem hrou už to takový horor není, neboť pohled na kostry a hektolitry krve na podlaze, jež mě na začátku tolik vystrašil, později jen přejedete a pokračujete v cestě dál. Osvěžením nicméně aspoň na chvíli byly transportní vozy a tužší protivníci (nechtěl bych něco zbytečně vyzrazovat) a momenty s nimi spjaty.
Nakonec jsem však udělil 80%. Pročpak? Je to jednoduché – jako většině hráčů mi důrazně vadil game design. Neustále se opakující interiéry holých kanceláří by ocenil asi opravdu jen málokdo. Herní doba se rovněž řadí po bok mínusů. Možná to některým bude připadat jako minimálně podivné, ale já bych ocenil, kdyby hra byla kratší. V závěru už jsem se poměrně nudil a hrál jen proto, abych to teda nakonec dohrál. Není to tedy úplně bezchybný titul, ale mně, pokud to vezmu kolem a kolem, se ve výsledku poměrně líbil.
F.E.A.R. na první pohled působí jako hororové FPSko, které nemůžu ničím překvapit. Ve skutečnosti mě však velmi uchvátila ta nejdůležitější, tedy akční, stránka věci. Obtížnost je značně vysoká, a tudíž se opravdu bojíte vystrčit byť jen frňák do tmy ponořené místnosti a když to nakonec uděláte, mnohdy na vás čeká zástup vojáků, kteří snesou mnoho kulek z vaší automatické zbraně.
Věřím tomu, že kdyby do hry nebyl zabudován bullet-time, obtížnost by na znázorňujícím grafu bleskově vystřelila. Ovládaný příslušník jednotky First Encounter Assault Recon se však může chlubit neskutečnými reflexy, což mu práci značně zjednodušuje. Ohraný bullet-time se mi zde velmi líbil, neboť s jeho spuštěním přichází velké množství dechberoucích efektů. Ruku v ruce se vyznamenala i fyzika, takže při střelbě odlétávají kusy zdí, podlahy a jestliže začnete střílet do elektrických zařízení, všude pěkně srší jiskry. Grafika zkrátka i po čtyřech letech nezklame.
Mnohým hráčům F.E.A.R. nepřipadal až zas tak strašidelný, mně ovšem ano. Nechci tvrdit, že na všech místech, ale našlo se velké množství situací, kdy jsem měl opravdu strach. Je paradoxní, že ve hře zaujímá post „hlavního strašidla“ malá holčička, ale možná právě kvůli tomu, že byste to od takové osoby nejméně čekaly, je to tolik intenzivní. Těm, co se u hry nebáli, bych doporučil hrát se sluchátky a nejlépe v noci, pak možná změníte názor (ale třeba ne).
Na druhou stranu musím konstatovat, že postupem hrou už to takový horor není, neboť pohled na kostry a hektolitry krve na podlaze, jež mě na začátku tolik vystrašil, později jen přejedete a pokračujete v cestě dál. Osvěžením nicméně aspoň na chvíli byly transportní vozy a tužší protivníci (nechtěl bych něco zbytečně vyzrazovat) a momenty s nimi spjaty.
Nakonec jsem však udělil 80%. Pročpak? Je to jednoduché – jako většině hráčů mi důrazně vadil game design. Neustále se opakující interiéry holých kanceláří by ocenil asi opravdu jen málokdo. Herní doba se rovněž řadí po bok mínusů. Možná to některým bude připadat jako minimálně podivné, ale já bych ocenil, kdyby hra byla kratší. V závěru už jsem se poměrně nudil a hrál jen proto, abych to teda nakonec dohrál. Není to tedy úplně bezchybný titul, ale mně, pokud to vezmu kolem a kolem, se ve výsledku poměrně líbil.
Pro: Atmosféra, občasné lekačky. bullet-time, skvěle působící akce, vizuální zpracování
Proti: Nudné a neustále se opakující prostředí, délka hry (na můj vkus moc dlouhé)
BellerofontesNejčastější námitkou proti kvalitám FEAR, s níž odpůrci pracují, je monotématičnost a nevzhledná pochmurnost, do jejíž hloubky hráče bez oddechu noří. Je potřeba se ptát, zda by větší pestrost a rozmanitost skutečně FEARu prospěla; svým způsobem je totiž jejich absence důvodem, proč jsem hře beznadějně propadl a nadšeně se k ní vracel.
Prostředí jako by připravené o barvy a půvab, prosvětlené pouze všudypřítomností vylévající se husté krve; nejasné a velmi pozvolna se odhalující zasazení někdy mezi současností a příležitostnou vpravdě děsivou budoucností, na jejímž pozadí se místa, jimž jsme v ordinérním životě uvykli - kanceláře, školy, nemocnice - a na něž nahlížíme jako na ovoce lidské vynalézavosti a soudržnosti, mění na noční můru obývanou přízraky koster zbavených masa a připomínajících se záznamníků s hlasy pravděpodobně již vyhaslých životů. Do toho velké ambice, které tímto zoufalým světem prochvívají jako nenaplněné přísliby - snaha o expansi do vesmíru, zejména však prudký technický náskok v záležitostech války - a příčiny nezastavitelné imploze. Sledovat její následky dovede chvílemi být až rozkošně úzkostné.
Hratelností je FEAR vystavěn na nejzazším rudimentárním základu a nezastřené prostotě: akce je opojná a štědrá k možnosti volby vlastního tempa; konfrontace s obstojnými protivníky jsou tu bez nadsázky naplňující a bavil jsem se při nich neustále. Tísnivou atmosféru se snaží, více či méně úspěšně, navodit pasáže, v nichž dochází k setkání s různými halucinacemi či jinými specifickými fenomény. K nim se však vztahuje má jediná výtka. Pokud se člověk střetne s nějakým paranormálním úkazem, začne FEAR trochu doplácet na mnou vychvalovanou dispozici hrát tak, jak chci; nikdo vám z ruky ovládání nevyškubne, ani nezačne hráčův pohled neviditelnou nitkou přitahovat v žádaném směru, takže je velmi snadné až polovinu těchto jevů jednoduše přehlédnout: stačí se jen jako já "zrovna koukat jinam".
Takových momentů je obvyklé dovtípit se ex post, díky frekvenčním ruchům a výraznému zvukovému podbarvení, které je doprovází; k tomu se připojuje nutnost, pokud vás jakkoliv interesuje otázka, co se tu vlastně odehrává, načíst starší pozici a upírat pro tentokrát zrak "správným směrem". V mých očích jde ale o zanedbatelnou věc. Nesvedla nijak silně otřást vtahujícím zážitkem, jehož se mi dostalo.
Celou sérii až do druhého pokračování a přídavku Reborn považuji za fantastickou; třetí díl jsem se, z úcty k předchozím, rozhodl ignorovat a nenuceně předstírat, že neexistuje. Nutno dodat, že tak žiju mnohem šťastnější život. Vždycky, když libovolný FEAR opakovaně dohrávám, o něm musím uvažovat jako o nejlepší akci, kterou jsem dosud hrál; už toto uchvácení dostatečně výpovídá o jeho kvalitách. Rozhodně se tak jedná o jeden z mých vrcholných akčních prožitků.
Prostředí jako by připravené o barvy a půvab, prosvětlené pouze všudypřítomností vylévající se husté krve; nejasné a velmi pozvolna se odhalující zasazení někdy mezi současností a příležitostnou vpravdě děsivou budoucností, na jejímž pozadí se místa, jimž jsme v ordinérním životě uvykli - kanceláře, školy, nemocnice - a na něž nahlížíme jako na ovoce lidské vynalézavosti a soudržnosti, mění na noční můru obývanou přízraky koster zbavených masa a připomínajících se záznamníků s hlasy pravděpodobně již vyhaslých životů. Do toho velké ambice, které tímto zoufalým světem prochvívají jako nenaplněné přísliby - snaha o expansi do vesmíru, zejména však prudký technický náskok v záležitostech války - a příčiny nezastavitelné imploze. Sledovat její následky dovede chvílemi být až rozkošně úzkostné.
Hratelností je FEAR vystavěn na nejzazším rudimentárním základu a nezastřené prostotě: akce je opojná a štědrá k možnosti volby vlastního tempa; konfrontace s obstojnými protivníky jsou tu bez nadsázky naplňující a bavil jsem se při nich neustále. Tísnivou atmosféru se snaží, více či méně úspěšně, navodit pasáže, v nichž dochází k setkání s různými halucinacemi či jinými specifickými fenomény. K nim se však vztahuje má jediná výtka. Pokud se člověk střetne s nějakým paranormálním úkazem, začne FEAR trochu doplácet na mnou vychvalovanou dispozici hrát tak, jak chci; nikdo vám z ruky ovládání nevyškubne, ani nezačne hráčův pohled neviditelnou nitkou přitahovat v žádaném směru, takže je velmi snadné až polovinu těchto jevů jednoduše přehlédnout: stačí se jen jako já "zrovna koukat jinam".
Takových momentů je obvyklé dovtípit se ex post, díky frekvenčním ruchům a výraznému zvukovému podbarvení, které je doprovází; k tomu se připojuje nutnost, pokud vás jakkoliv interesuje otázka, co se tu vlastně odehrává, načíst starší pozici a upírat pro tentokrát zrak "správným směrem". V mých očích jde ale o zanedbatelnou věc. Nesvedla nijak silně otřást vtahujícím zážitkem, jehož se mi dostalo.
Celou sérii až do druhého pokračování a přídavku Reborn považuji za fantastickou; třetí díl jsem se, z úcty k předchozím, rozhodl ignorovat a nenuceně předstírat, že neexistuje. Nutno dodat, že tak žiju mnohem šťastnější život. Vždycky, když libovolný FEAR opakovaně dohrávám, o něm musím uvažovat jako o nejlepší akci, kterou jsem dosud hrál; už toto uchvácení dostatečně výpovídá o jeho kvalitách. Rozhodně se tak jedná o jeden z mých vrcholných akčních prožitků.
GlobsterTato hra byla v době svého vydání revolucí. Dokázala, že akční hry umožňují poskytnout prvotřídní vysokorozpočtový filmový zážitek. Je to podmanivá a imerzivní FPS s příjemnou hororovou atmosférou. Musím vyzdvihnout senzační soundtrack (rozšířil jsem si hudební knihovnu až o 24 pamětihodných skladeb) jako doprovod k poutavé hratelnosti, vytvářející skvělé adrenalinové opojení.
F.E.A.R.: First Encounter Assault Recon spojuje energické a napínavé souboje, kořeněné složitou AI a schopností zpomalovat čas, s vzrušujícím hororovým příběhem, což vytváří pořádnou atmosféru (ambientní hudba je boží spolu s designem zvuku). Příběh se točí okolo rozhněvané malé dívky s dlouhými černými vlasy, srovnatelnou se svou japonskou duchovní předchůdkyní Samarou.
V době vydání možná grafika této hry nebyla zcela oslnivá, ale herní osvětlení a fyzika vskutku hru zatraktivnily a to i pro současné hráče. Styl prostředí je poměrně minimalistický, a může se zdát trochu repetitivní, ale lokace se mění s novými úrovněmi. Kontrastují se opuštěné sklady a slumy s ostrým a uhlazeným vzhledem chodeb zlé korporace. Hra navíc často hráči poskytne zdánlivě více způsobů, jak budovami projít, spolu s ukrytými zásobami munice, zdraví, vylepšení nebo audionahrávkami, což odměňuje důkladný průzkum jinak lineárních úrovní.
F.E.A.R. je úžasná jízda, excelující ve spojení svých součástí do jednoho veledíla, které je radost hrát. Poutavá audiovizuální stránka hry a strhující hratelnost dokonce po ohromných šestnácti letech od vydání stále fungují. Společně s děsem, slídícím ve hře v každém koutu, vás to tak dokonale zabaví, že vám ukápne i nadšená slza skalního nerda, milujícího střílečky z první osoby a hororovky.
14.4 hrs last two weeks / 37 hrs on record
Moc bych chtěl pro tuto hru přídavek achievementů na Steamu. Konzolové verze vypadají jako lákavá výzva.
Původní text komentáře v angličtině: Steam
F.E.A.R.: First Encounter Assault Recon spojuje energické a napínavé souboje, kořeněné složitou AI a schopností zpomalovat čas, s vzrušujícím hororovým příběhem, což vytváří pořádnou atmosféru (ambientní hudba je boží spolu s designem zvuku). Příběh se točí okolo rozhněvané malé dívky s dlouhými černými vlasy, srovnatelnou se svou japonskou duchovní předchůdkyní Samarou.
V době vydání možná grafika této hry nebyla zcela oslnivá, ale herní osvětlení a fyzika vskutku hru zatraktivnily a to i pro současné hráče. Styl prostředí je poměrně minimalistický, a může se zdát trochu repetitivní, ale lokace se mění s novými úrovněmi. Kontrastují se opuštěné sklady a slumy s ostrým a uhlazeným vzhledem chodeb zlé korporace. Hra navíc často hráči poskytne zdánlivě více způsobů, jak budovami projít, spolu s ukrytými zásobami munice, zdraví, vylepšení nebo audionahrávkami, což odměňuje důkladný průzkum jinak lineárních úrovní.
F.E.A.R. je úžasná jízda, excelující ve spojení svých součástí do jednoho veledíla, které je radost hrát. Poutavá audiovizuální stránka hry a strhující hratelnost dokonce po ohromných šestnácti letech od vydání stále fungují. Společně s děsem, slídícím ve hře v každém koutu, vás to tak dokonale zabaví, že vám ukápne i nadšená slza skalního nerda, milujícího střílečky z první osoby a hororovky.
14.4 hrs last two weeks / 37 hrs on record
Moc bych chtěl pro tuto hru přídavek achievementů na Steamu. Konzolové verze vypadají jako lákavá výzva.
Původní text komentáře v angličtině: Steam
Pro: nezapomenutelná hororová atmosféra, vzrušující akční hratelnost, prvotřídní a unikátní soundtrack, skvělé osvětlení a fyzika, poutavý příběh
Proti: lineární design úrovní může někomu připadat ke konci repetitivní, poměrně snadné i na Extrémní obtížnost s MModem (vysoce doporučuji), ale já to dohrál aspoň šestkrát
RenyOsobně sice horory moc nemusím, ale na F.E.A.R., který měl skloubit hororovou atmosféru s adrenalinovou akcí jsem se dost těšil. Bohužel ale podle mě jedna z těchto složek hry nefunguje správně.
Hororovým momentům je na můj vkus věnováno až příliš prostoru, což má ve výsledku jediný dopad - zpomalování tempa hry. Typické lekačky jako odpadnutí poklopu nebo vypadnutí mrtvoly ze šachty bych ještě bral, ikdyž jsem je většinu hry sotva registroval. Horší už ovšem jsou momenty, kdy se objeví na scéně naše malá mylady Alma(někdo se asi moc díval na Kruh) nebo pomazaná huba Fettel. Jeden příklad za všechny - jsem na začátku dlouhé chodby, kterou si nejdřív zpomaleně projdu po pás v ohni, následně ještě po krk v krvi, abych se na jejím konci dočkal Almy, která mě přijde spíš trapná než děsivá, a následně byl navrácen na začátek chodby do normálního času/prostoru/reality a mohl konečně pokračovat dál. Tyto mnohdy zpomalené pasáže mě nejenže nepřišly děsivé, ale bohužel ani zábavné. Rozhodně mám větší strach z něčeho nepoznaného, než z toho, jak se přede mnou neustále někdo nebo něco promenáduje.
Akce je ve F.E.A.R. naprosto vynikající a tady není moc co vytknout. Zbraní sice není moc, ale jejich různorodost je o to větší a některé z nich si nelze nezamilovat. Výborná jsou i melee komba, jejichž kombinace je naprosto lahůdková - skluz k protivníkovi, následný kop do jeho úsměvu a je vymalováno. U nepřátel platí skoro to samé co u zbraní. Opět jich není moc, ale klidně bych i některé z nich vynechal, jelikož suverénně nejzábavnější protivníci jsou řadoví (super)vojáci. Sice jsem měl pocit, že bojuju proti plecháčům, ze kterých stříká kečup, ale nějaká ta urvaná končetina nebo rozpůlené torzo se občas objeví, což potěší. AI vojáků je velmi slušná, ale zároveň taky úzce podřízená stísněnému level designu. V rozlehlejších prostorách, kterých bohužel ve hře moc není, ale vojáci dovedou fungovat taky celkem obstojně. Naprosto parádní jsou jejich hlášky, kterými pohotově reagují na aktuální situaci, což nemálo přispívá k už i tak výborné atmosféře přestřelek. Docela mě zklamala absence jakýchkoliv spolubojovníků, kteří jsou hned na začátku mise něčím nebo někým zmasakrováni...škoda.
Dalším významným prvkem hry je bullet-time, který je zpracován velmi dobře. Při přepnutí z normálního času do bulletu mě potěšil přechod zvuku do nižších poloh(ostatně všechen zvuk ve hře nebo občasná hudba je na vysoké úrovni). Trochu mě ovšem zarazilo jeho rychlé doplňování, které spolu s kvantem lékárniček činí hru poměrně snadnou.
Level design je lineární a prostředí je celkově dost sterilní, což mi vůbec nevadilo při přestřelkách, ale při nebojových pasážích jako byly např. dlouhé postupy šachtami, podzemím nebo liduprázdnými kancelářemi jsem se nudil k smrti. Jednou se mi dokonce povedlo nepěkně zakysnout, jelikož jsem se v tom repetitivním prostředí trochu zamotal a nevěděl jsem už, jestli postupuju dozadu nebo dopředu...brrrr. V souvislosti s level designem mě nemile překvapil úvod - chápu sice že je pojat spíš jako tutorial, ovšem já si ho představoval trochu atmosféričtěji, a ne že se budu deset minut producírovat po liduprázdném domě. a závěr hry - závěrečný útěk z komplexu působí trochu jako špatný vtip - extrémně slabí duchové, kteří jdou skolit tři na jednu ránu + rádoby efektní všudypřítomné exploze, které ale hráči nijak neublíží + několik zpomalených pasáží s tentokrát nahou Almou = asi nejhorší level celé hry. Jediná věc, co mě na poslední misi potěšila byla možnost konečně rozstřílet tu malou bitch na cucky.
Příběh jsem sledoval a vnímal(dokonce jsem i poslouchal nahrané zprávy na telefonech, které jsou naprosto k ničemu) do té doby, než se na scéně objevil ten tlustej požírač koblih, jemuž autoři přikládali v dalších fázích hry takovou důležitost. Hra, protkaná řadou hororových momentů a temnou atmosférou a najednou se v ní objeví tato kreatura, jako vystřižená z nějakého humorného komiksu... to je skutečně originální.
Vůbec pro mě není snadné F.E.A.R. nějak zhodnotit. Akční část hry je naprosto fámozní a výborně jsem se při ní bavil. Bohužel je ale prokládaná spoustou nebojových a "hororových" momentů, které bych já osobně notně osekal, ne-li vynechal úplně. F.E.A.R. je rozhodně dobrá akce. Ale akce roku 2005 nebo jedna z nejlepších her roku 2005 jak byla nazývána v mnoha herních magazínech a na mnoha herních webech? To pochybuju...
Hororovým momentům je na můj vkus věnováno až příliš prostoru, což má ve výsledku jediný dopad - zpomalování tempa hry. Typické lekačky jako odpadnutí poklopu nebo vypadnutí mrtvoly ze šachty bych ještě bral, ikdyž jsem je většinu hry sotva registroval. Horší už ovšem jsou momenty, kdy se objeví na scéně naše malá mylady Alma(někdo se asi moc díval na Kruh) nebo pomazaná huba Fettel. Jeden příklad za všechny - jsem na začátku dlouhé chodby, kterou si nejdřív zpomaleně projdu po pás v ohni, následně ještě po krk v krvi, abych se na jejím konci dočkal Almy, která mě přijde spíš trapná než děsivá, a následně byl navrácen na začátek chodby do normálního času/prostoru/reality a mohl konečně pokračovat dál. Tyto mnohdy zpomalené pasáže mě nejenže nepřišly děsivé, ale bohužel ani zábavné. Rozhodně mám větší strach z něčeho nepoznaného, než z toho, jak se přede mnou neustále někdo nebo něco promenáduje.
Akce je ve F.E.A.R. naprosto vynikající a tady není moc co vytknout. Zbraní sice není moc, ale jejich různorodost je o to větší a některé z nich si nelze nezamilovat. Výborná jsou i melee komba, jejichž kombinace je naprosto lahůdková - skluz k protivníkovi, následný kop do jeho úsměvu a je vymalováno. U nepřátel platí skoro to samé co u zbraní. Opět jich není moc, ale klidně bych i některé z nich vynechal, jelikož suverénně nejzábavnější protivníci jsou řadoví (super)vojáci. Sice jsem měl pocit, že bojuju proti plecháčům, ze kterých stříká kečup, ale nějaká ta urvaná končetina nebo rozpůlené torzo se občas objeví, což potěší. AI vojáků je velmi slušná, ale zároveň taky úzce podřízená stísněnému level designu. V rozlehlejších prostorách, kterých bohužel ve hře moc není, ale vojáci dovedou fungovat taky celkem obstojně. Naprosto parádní jsou jejich hlášky, kterými pohotově reagují na aktuální situaci, což nemálo přispívá k už i tak výborné atmosféře přestřelek. Docela mě zklamala absence jakýchkoliv spolubojovníků, kteří jsou hned na začátku mise něčím nebo někým zmasakrováni...škoda.
Dalším významným prvkem hry je bullet-time, který je zpracován velmi dobře. Při přepnutí z normálního času do bulletu mě potěšil přechod zvuku do nižších poloh(ostatně všechen zvuk ve hře nebo občasná hudba je na vysoké úrovni). Trochu mě ovšem zarazilo jeho rychlé doplňování, které spolu s kvantem lékárniček činí hru poměrně snadnou.
Level design je lineární a prostředí je celkově dost sterilní, což mi vůbec nevadilo při přestřelkách, ale při nebojových pasážích jako byly např. dlouhé postupy šachtami, podzemím nebo liduprázdnými kancelářemi jsem se nudil k smrti. Jednou se mi dokonce povedlo nepěkně zakysnout, jelikož jsem se v tom repetitivním prostředí trochu zamotal a nevěděl jsem už, jestli postupuju dozadu nebo dopředu...brrrr. V souvislosti s level designem mě nemile překvapil úvod - chápu sice že je pojat spíš jako tutorial, ovšem já si ho představoval trochu atmosféričtěji, a ne že se budu deset minut producírovat po liduprázdném domě. a závěr hry - závěrečný útěk z komplexu působí trochu jako špatný vtip - extrémně slabí duchové, kteří jdou skolit tři na jednu ránu + rádoby efektní všudypřítomné exploze, které ale hráči nijak neublíží + několik zpomalených pasáží s tentokrát nahou Almou = asi nejhorší level celé hry. Jediná věc, co mě na poslední misi potěšila byla možnost konečně rozstřílet tu malou bitch na cucky.
Příběh jsem sledoval a vnímal(dokonce jsem i poslouchal nahrané zprávy na telefonech, které jsou naprosto k ničemu) do té doby, než se na scéně objevil ten tlustej požírač koblih, jemuž autoři přikládali v dalších fázích hry takovou důležitost. Hra, protkaná řadou hororových momentů a temnou atmosférou a najednou se v ní objeví tato kreatura, jako vystřižená z nějakého humorného komiksu... to je skutečně originální.
Vůbec pro mě není snadné F.E.A.R. nějak zhodnotit. Akční část hry je naprosto fámozní a výborně jsem se při ní bavil. Bohužel je ale prokládaná spoustou nebojových a "hororových" momentů, které bych já osobně notně osekal, ne-li vynechal úplně. F.E.A.R. je rozhodně dobrá akce. Ale akce roku 2005 nebo jedna z nejlepších her roku 2005 jak byla nazývána v mnoha herních magazínech a na mnoha herních webech? To pochybuju...
Pro: Akční pasáže, umělá inteligence.
Proti: Hororové prvky, úvod a závěr hry, příběh, velká HW náročnost.
VodnyMít STRACH v názvu, to už něco znamená. K FEAR jsem se překvapivě dostal až ke konci loňského roku. A díky bohu. Právě v té době jsem dostal na testování zařízení Novint Falcon, které FEAR podporuje. Díky němu jsem si hru užil dvojnásob a zážitek to byl neskutečný. Nyní si ani nedokážu představit, že bych tuhle hru prošel jen s myší. Bavilo by mě to vůbec?
FEAR není kdovíjak chytrá střílečka, vyprávění záhadného příběhu odbývá hovory přes vysílačku nebo telefony v kancelářích. Sem tam se do reality vloudí nějaká ta vzpomínka či snový flashback, který příběh trošku okoření a přidá hororové prvky. Ono s tím strachem je to hlavně ze začátku dost intenzivní. Nic podobného jsem do té doby neviděl a hlavně nepocítil. Mrazení v zádech, leknutí div jsem nespadl ze židle a to díky in-game sekvencím, které vám vždy v tu nejméně vhodnou dobu postaví nějakého strašáka těsně před váš obličej. Navíc postava záhadné dívenky Almy není nic menšího, než odkaz na proslulé japonské horory, které většina západních diváků nedokouká ani do půlky. Schválně, pusťte si takhle v noci někdy originální Oko, Kruh nebo Nenávist a garantuji vám, že poznáte, co je to strach. Člověk se vždy bojí nejvíc toho, o čem neví co to je.
V případě FEARu nevíte o co vlastně jde a proto vás mrazí v zádech. Bohužel hororové prvky namísto toho, aby se stupňovaly, tak pomalu odeznívaly s tím, jak hlouběji jste se do příběhu dostávali. V tomto ohledu nepřichází tížené uspokojení, ale zklamání to také není.
FEAR jednoznačně exceluje v akční části hry, která střídá tu hororovou a je jakousi odměnou za to, že jste to předchozí leknutí přežili. Bullet time od dob Maxe Payna nebyl tak krásný jako zde. Zatímco v jiných hrách dojde k normálnímu zpomalení času, ve FEAR je to mimořádně efektní okamžik. Kulky vířící vzduch a zavrtávající se do nebohých těl nepřátel, kteří v ladném letu předvádějí neuvěřitelné akrobatické kreace, za které by se nemusel stydět ani Pljuščenko. Kolem létají úlomky zdí, jiskry, různé haraburdí a jste jak uprostřed scény z Matrixu. Když k tomu přidáte ohnivé výbuchy barelů, tlakové vlny granátů a rádiový řev vašich obětí, je to dokonalé. Po technické stránce je FEAR pro mě osobně prakticky bezchybný. O zvukových efektech ani nemluvě.
Není všechno FEAR, kterého se bojíme. Přesto, že je akce výživná a velice zábavná, člověk se neubrání stereotypu, který pramení především ze sterilního level-designu. Kanceláře, tunely a šachty, které jsou střídány dalšími kancelářemi, údržbářskými místnostmi a prázdnými pokoji. Na jednu stranu mi to ani příliš nevadí, na druhou stranu si dokáži představit, jak lepší FEAR mohl být, kdybychom se podívali také jinam. Z pohledu příběhu je logické, že se asi těžko dostanete během chvíle z centra města někam na pustý ostrov lidojedů, ale každý cítí, že kanceláří už bylo dost. A těch nepřátel také mohlo být více druhů. Voják střídá vojáká, který j střídán větším, obrněným vojákem. To není příliš různorodé.
FEAR je výjimečná hra, o tom není pochyb. V žánru 3D akcí je to kousek, na který si budu sakra dlouho pamatovat. Perfektní grafika, působivé efekty, hororové prvky a výborné filmové přestřelky, na to nelze zapomenout.
FEAR není kdovíjak chytrá střílečka, vyprávění záhadného příběhu odbývá hovory přes vysílačku nebo telefony v kancelářích. Sem tam se do reality vloudí nějaká ta vzpomínka či snový flashback, který příběh trošku okoření a přidá hororové prvky. Ono s tím strachem je to hlavně ze začátku dost intenzivní. Nic podobného jsem do té doby neviděl a hlavně nepocítil. Mrazení v zádech, leknutí div jsem nespadl ze židle a to díky in-game sekvencím, které vám vždy v tu nejméně vhodnou dobu postaví nějakého strašáka těsně před váš obličej. Navíc postava záhadné dívenky Almy není nic menšího, než odkaz na proslulé japonské horory, které většina západních diváků nedokouká ani do půlky. Schválně, pusťte si takhle v noci někdy originální Oko, Kruh nebo Nenávist a garantuji vám, že poznáte, co je to strach. Člověk se vždy bojí nejvíc toho, o čem neví co to je.
V případě FEARu nevíte o co vlastně jde a proto vás mrazí v zádech. Bohužel hororové prvky namísto toho, aby se stupňovaly, tak pomalu odeznívaly s tím, jak hlouběji jste se do příběhu dostávali. V tomto ohledu nepřichází tížené uspokojení, ale zklamání to také není.
FEAR jednoznačně exceluje v akční části hry, která střídá tu hororovou a je jakousi odměnou za to, že jste to předchozí leknutí přežili. Bullet time od dob Maxe Payna nebyl tak krásný jako zde. Zatímco v jiných hrách dojde k normálnímu zpomalení času, ve FEAR je to mimořádně efektní okamžik. Kulky vířící vzduch a zavrtávající se do nebohých těl nepřátel, kteří v ladném letu předvádějí neuvěřitelné akrobatické kreace, za které by se nemusel stydět ani Pljuščenko. Kolem létají úlomky zdí, jiskry, různé haraburdí a jste jak uprostřed scény z Matrixu. Když k tomu přidáte ohnivé výbuchy barelů, tlakové vlny granátů a rádiový řev vašich obětí, je to dokonalé. Po technické stránce je FEAR pro mě osobně prakticky bezchybný. O zvukových efektech ani nemluvě.
Není všechno FEAR, kterého se bojíme. Přesto, že je akce výživná a velice zábavná, člověk se neubrání stereotypu, který pramení především ze sterilního level-designu. Kanceláře, tunely a šachty, které jsou střídány dalšími kancelářemi, údržbářskými místnostmi a prázdnými pokoji. Na jednu stranu mi to ani příliš nevadí, na druhou stranu si dokáži představit, jak lepší FEAR mohl být, kdybychom se podívali také jinam. Z pohledu příběhu je logické, že se asi těžko dostanete během chvíle z centra města někam na pustý ostrov lidojedů, ale každý cítí, že kanceláří už bylo dost. A těch nepřátel také mohlo být více druhů. Voják střídá vojáká, který j střídán větším, obrněným vojákem. To není příliš různorodé.
FEAR je výjimečná hra, o tom není pochyb. V žánru 3D akcí je to kousek, na který si budu sakra dlouho pamatovat. Perfektní grafika, působivé efekty, hororové prvky a výborné filmové přestřelky, na to nelze zapomenout.
Pro: Hororové prvky (lekačky), výborná grafika a fyzika, parádní bullet-time.
Proti: Slabší podání příběhu, málo různých nepřátel, otravné kanceláře, šedivé kanceláře, malé a velké kanceláře.
fifa51Nebudu chodit kolem horké kaše, F.E.A.R. je hra, která měla na poli FPS velký potenciál, ale autoři z něj nakonec vytěžili asi tak polovinu.
Jako většina kolegů musím hned na úvod vyzdvihnout skvělé souboje, především porcování nepřátel a brutalitu, ve která si F.E.A.R. nezadá se Soldier of Fortune, ozvučení (a to i během méně akčních pasáží hry), velice nadprůměrnou umělou inteligenci nepřátel (tady vidím ale i drobný mínus, o kterém později), jejich agonické výkřiky (občas bohužel i potom, co jim ustřelíte hlavu) i jejich "tak akorát" obtížnost nebo zábavné zbraně: ačkoli těch by mohlo být zaprvé více (nebo by mohly mít alespoň alternativní módy střelby), za druhé člověk tak nějak nemá potřebu po celou hru používat cokoli jiného než (asi) railgun, brokovnici a jakýsi brokovnico-granátomet, který se nachází v pozdějších fázích hry. Pokud mu zrovna nedojdou náboje a na chvíli nepopadne útočnou pušku, což se ale často nestává. Ještě musím vyzdvihnout ruční granáty, které dokáží efektivně řešit situaci, nadělat pěknou paseku a hlavně jsou skutečně použitelné, což se mnoha střílečkách zrovna říct nedá
Jenže všechny tyhle skvělé věci dost degraduje design prostředí. Tady hra ztrácí ze svého potenciálu asi nejvíc. Kdyby se v soubojích dalo více taktizovat, byly by rozhodně pamětihodné. Jenže až na pár lokací ke konci hry veškerá taktizace spočívá v tom, jestli to do nich budete pálit zpoza levého nebo pravého rohu jedné bedny. A zmíněná umělá inteligence tomuto negativu také úplně nepomáhá, protože je téměř přehnaná. Nepřátelé si váš vždy všimnou takřka ihned, takže prakticky nemáte jinou možnost, než se skutečně schovávat někde u vchodu do lokace a pálit po nich ze zákrytu, či si zařádit trochu kontaktněji pomocí (skvělého, což jsem zapomněl zmínit) bullet timu a ze skvělých přestřelek se tak bohužel časem stane rutina.
Dalším neduhem hry jsou podivné pohybové možnosti hrdiny, se kterým většinou nemůžete proskočit ani oknem do vedlejší místnosti, pokud tento akt neslouží k posunu v misi a není to zrovna "dovolené".
Rovněž trochu zamrzí, že když už se do sebe s někým pustíte, destruktivní efekty vypadají velice zdařile a všude lítají kusy zdí, stolů a zmasakrovaných těl, jenže když pak chcete například brokovnicí rozstřelit stolní počítač, nepodaří se vám to. Ani kopírku, do které jsem střílel raketometem jsem nevyřadil z provozu, dokonce dále vesele kopírovala.
Vrcholem bylo místo, kde mi ve vchodu do jakési místnosti bránila pojízdná kancelářská židle, se kterou jsem nakonec musel pohnout granátometem (odjela tak, že jsem se kolem ní alespoň protáhl). Z kteréhožto drobného vítězství jsem měl ještě jako idiot nefalšovanou radost. Asi větší než z dohrání poslední, dost nezáživné mise.
Příběh je tuctový, je přítomný tak nějak aby se neřeklo a aby se dalo lekačkovat. Což na mě moc nefungovalo. Holčička mě po druhé ani po padesáté příliš vyděsit nedokázala, na atmosféře se dalo zapracovat o dost více a principy jejího budování se pořád opakovaly. Důkazem celkové nevýraznosti budiž fakt, že jsem si asi v páté misi uvědomil, že už jsem tu hru vlastně jednou hrál a dohrál. To až když se tam objevil jakýsi nezapomenutelný brambůrky pojídající tlusťoch v havajské košili (wtf?), který vám škodil vždycky, když jste na něj zrovna nemohli, a jakmile jste měli konečně šanci ho potrestat, někam zázračně zmizel. Navíc jsem ho nakonec ani nemohl zabít, respektive spíše šimrat skalpelem a nechat místo brambůrků pojídat vlastní fekálie. Ani toho, co ho potrestal za mě.
Herní doba je ideální, hra je poměrně krátká, dohrál jsem jí během dvou večerů, což je tady ale dobře, jelikož vám postupem času přestane nabízet cokoli nového. Což je škoda.
F.E.A.R. určitě stojí za zahrání, je zábavný, adrenalinový, procvičí vaše FPS skilly, ale moc víc od něj nečekejte. Mně to ale stačilo.
Pro a proti psát nebudu, protože bych se musel opičit po všech ostatních.
Jako většina kolegů musím hned na úvod vyzdvihnout skvělé souboje, především porcování nepřátel a brutalitu, ve která si F.E.A.R. nezadá se Soldier of Fortune, ozvučení (a to i během méně akčních pasáží hry), velice nadprůměrnou umělou inteligenci nepřátel (tady vidím ale i drobný mínus, o kterém později), jejich agonické výkřiky (občas bohužel i potom, co jim ustřelíte hlavu) i jejich "tak akorát" obtížnost nebo zábavné zbraně: ačkoli těch by mohlo být zaprvé více (nebo by mohly mít alespoň alternativní módy střelby), za druhé člověk tak nějak nemá potřebu po celou hru používat cokoli jiného než (asi) railgun, brokovnici a jakýsi brokovnico-granátomet, který se nachází v pozdějších fázích hry. Pokud mu zrovna nedojdou náboje a na chvíli nepopadne útočnou pušku, což se ale často nestává. Ještě musím vyzdvihnout ruční granáty, které dokáží efektivně řešit situaci, nadělat pěknou paseku a hlavně jsou skutečně použitelné, což se mnoha střílečkách zrovna říct nedá
Jenže všechny tyhle skvělé věci dost degraduje design prostředí. Tady hra ztrácí ze svého potenciálu asi nejvíc. Kdyby se v soubojích dalo více taktizovat, byly by rozhodně pamětihodné. Jenže až na pár lokací ke konci hry veškerá taktizace spočívá v tom, jestli to do nich budete pálit zpoza levého nebo pravého rohu jedné bedny. A zmíněná umělá inteligence tomuto negativu také úplně nepomáhá, protože je téměř přehnaná. Nepřátelé si váš vždy všimnou takřka ihned, takže prakticky nemáte jinou možnost, než se skutečně schovávat někde u vchodu do lokace a pálit po nich ze zákrytu, či si zařádit trochu kontaktněji pomocí (skvělého, což jsem zapomněl zmínit) bullet timu a ze skvělých přestřelek se tak bohužel časem stane rutina.
Dalším neduhem hry jsou podivné pohybové možnosti hrdiny, se kterým většinou nemůžete proskočit ani oknem do vedlejší místnosti, pokud tento akt neslouží k posunu v misi a není to zrovna "dovolené".
Rovněž trochu zamrzí, že když už se do sebe s někým pustíte, destruktivní efekty vypadají velice zdařile a všude lítají kusy zdí, stolů a zmasakrovaných těl, jenže když pak chcete například brokovnicí rozstřelit stolní počítač, nepodaří se vám to. Ani kopírku, do které jsem střílel raketometem jsem nevyřadil z provozu, dokonce dále vesele kopírovala.
Vrcholem bylo místo, kde mi ve vchodu do jakési místnosti bránila pojízdná kancelářská židle, se kterou jsem nakonec musel pohnout granátometem (odjela tak, že jsem se kolem ní alespoň protáhl). Z kteréhožto drobného vítězství jsem měl ještě jako idiot nefalšovanou radost. Asi větší než z dohrání poslední, dost nezáživné mise.
Příběh je tuctový, je přítomný tak nějak aby se neřeklo a aby se dalo lekačkovat. Což na mě moc nefungovalo. Holčička mě po druhé ani po padesáté příliš vyděsit nedokázala, na atmosféře se dalo zapracovat o dost více a principy jejího budování se pořád opakovaly. Důkazem celkové nevýraznosti budiž fakt, že jsem si asi v páté misi uvědomil, že už jsem tu hru vlastně jednou hrál a dohrál. To až když se tam objevil jakýsi nezapomenutelný brambůrky pojídající tlusťoch v havajské košili (wtf?), který vám škodil vždycky, když jste na něj zrovna nemohli, a jakmile jste měli konečně šanci ho potrestat, někam zázračně zmizel. Navíc jsem ho nakonec ani nemohl zabít, respektive spíše šimrat skalpelem a nechat místo brambůrků pojídat vlastní fekálie. Ani toho, co ho potrestal za mě.
Herní doba je ideální, hra je poměrně krátká, dohrál jsem jí během dvou večerů, což je tady ale dobře, jelikož vám postupem času přestane nabízet cokoli nového. Což je škoda.
F.E.A.R. určitě stojí za zahrání, je zábavný, adrenalinový, procvičí vaše FPS skilly, ale moc víc od něj nečekejte. Mně to ale stačilo.
Pro a proti psát nebudu, protože bych se musel opičit po všech ostatních.
Thrawn89
717 F.E.A.R. patří mezi jedny z těch zapamatovatelných stříleček mého mládí, ke které jsem se po cca 13 letech vrátil. Hru jsem měl uloženou v paměti především díky hororové atmosféře a výborné akci a byl jsem zvědav, jak si hru užiji po tolika letech. A užil, byť závan nostalgie přece jenom trochu opadl.
Nejsilnější zážitek, který jsem si vybavoval a sice hororovou atmosféru a povedené lekačky bohužel zmizel, především díky dnes již zastaralé grafice. Hře přesto nelze upřít, že hororový prvek byl velmi dobře zpracován a fungoval především v první třetině hry. Důležitou složkou této atmosféry je výborně zvládnutá hudba a zvuky ve hře, které fungují i dnes. Přesto jsem cca po té třetině hraní hororový aspekt téměř přestal vnímat a je třeba konstatovat, že prostě hra v tomto aspektu měla silný start, ale poměrně rychle ji došel dech.
Co se naopak ani s věkem nevytratilo je návyková a inteligentní akce. Ano hra je poplatně době silně tunelovitá, variabilita postupu vpřed je téměř nulová, ale pocit ze soubojů je prostě perfektní. Jde především o umělou inteligenci nepřátel, která je na velmi vysoké úrovni i v konkurenci mnoha mladších titulů a skvělí pocit ze střelby. Akci oživuje i možnost zpomalovat čas, která je při konfrontaci s větší skupinou nepřátel dokonce nutná, protože obtížnost soubojů bez této berličky je vysoká. Jediným neduhem na akční hratelnosti tak zůstává omezený arzenál zbraní, které v jednu chvíli můžete nést. Což je škoda i proto, že zbraně jsou zde opravdu pestré, mnohdy zábavné a jejich nucené omezení tak zamrzí.
Zpětně je trochu zklamáním i příběh, který mě před těmi mnoha lety přišel povedený, ale dnes již nedokáže zaujmout. Hra má celkem silný start a ačkoliv se vše točí okolo dnes již ohraného klišé, byl příběhový míč vykopnut celkem dobře. Bohužel hra se postupně změní v celkem banální honění se za hlavním padouchem, které okořeňují pouze hlasové zprávy na záznamnících a občas nějaké ty vedlejší postavy (jedna celkem srandovní a široká :) ), ale bohužel celkově nejde o nic, co by mě zaujalo. Přesto lze příběh hodnotit na akční hru té doby jako lehce nadprůměrný.
Hra má celkem přiměřenou délku, které je tak akorát vzhledem ke stereotypnímu prostředí jednotlivých lokací. Hra vás však díky dobré hratelnosti bez problému zabaví až do konce, i když v prostřední části hry narazíte na celkem nudné pasáže se zbraňovými automaty.
Na závěr lze říci, že F.E.A.R. je i dnes zábavnou střílečkou s výbornou akční složkou, zbraněmi a zvukem, bohužel však již zastaralou grafikou, která shazuje dříve silný hororový prvek a nevýrazným příběhem a sterilními lokacemi. Jako jednohubku však nelze než tuto klasiku žánru doporučit.
Nejsilnější zážitek, který jsem si vybavoval a sice hororovou atmosféru a povedené lekačky bohužel zmizel, především díky dnes již zastaralé grafice. Hře přesto nelze upřít, že hororový prvek byl velmi dobře zpracován a fungoval především v první třetině hry. Důležitou složkou této atmosféry je výborně zvládnutá hudba a zvuky ve hře, které fungují i dnes. Přesto jsem cca po té třetině hraní hororový aspekt téměř přestal vnímat a je třeba konstatovat, že prostě hra v tomto aspektu měla silný start, ale poměrně rychle ji došel dech.
Co se naopak ani s věkem nevytratilo je návyková a inteligentní akce. Ano hra je poplatně době silně tunelovitá, variabilita postupu vpřed je téměř nulová, ale pocit ze soubojů je prostě perfektní. Jde především o umělou inteligenci nepřátel, která je na velmi vysoké úrovni i v konkurenci mnoha mladších titulů a skvělí pocit ze střelby. Akci oživuje i možnost zpomalovat čas, která je při konfrontaci s větší skupinou nepřátel dokonce nutná, protože obtížnost soubojů bez této berličky je vysoká. Jediným neduhem na akční hratelnosti tak zůstává omezený arzenál zbraní, které v jednu chvíli můžete nést. Což je škoda i proto, že zbraně jsou zde opravdu pestré, mnohdy zábavné a jejich nucené omezení tak zamrzí.
Zpětně je trochu zklamáním i příběh, který mě před těmi mnoha lety přišel povedený, ale dnes již nedokáže zaujmout. Hra má celkem silný start a ačkoliv se vše točí okolo dnes již ohraného klišé, byl příběhový míč vykopnut celkem dobře. Bohužel hra se postupně změní v celkem banální honění se za hlavním padouchem, které okořeňují pouze hlasové zprávy na záznamnících a občas nějaké ty vedlejší postavy (jedna celkem srandovní a široká :) ), ale bohužel celkově nejde o nic, co by mě zaujalo. Přesto lze příběh hodnotit na akční hru té doby jako lehce nadprůměrný.
Hra má celkem přiměřenou délku, které je tak akorát vzhledem ke stereotypnímu prostředí jednotlivých lokací. Hra vás však díky dobré hratelnosti bez problému zabaví až do konce, i když v prostřední části hry narazíte na celkem nudné pasáže se zbraňovými automaty.
Na závěr lze říci, že F.E.A.R. je i dnes zábavnou střílečkou s výbornou akční složkou, zbraněmi a zvukem, bohužel však již zastaralou grafikou, která shazuje dříve silný hororový prvek a nevýrazným příběhem a sterilními lokacemi. Jako jednohubku však nelze než tuto klasiku žánru doporučit.
Pro: Akce, zbraně, zvuk, hororové prvky na začátku hry
Proti: Dnes již grafika, sterilní prostředí, omezená nosnost zbraní, některé slabší pasáže
miCHALupkaHerní výzva 2021 - bod č. 8 Herní nášup (1. část)
S ohledem na množství komentářů, shrnu svůj komentář pouze v bodech.
Klady:
- Příběh hry je jednoduchý a ničím nepřekvapí, ale právě on mě hnal ve hraní kupředu.
- Hra stojí především na rychlé akci, kdy kosíte nepřátelé a všude stříká množství krve pro pořádný efekt.
- Nepřátelé ovšem nejsou pouze hloupé figurky, ale mají i svou vychytralou stránku, kdy se vás snaží obejít z boku nebo překvapit něčím, co zrovna nebudete vždy očekávat.
- Zpomalení času je velmi pěknou pomůckou, kterou budete využívat především ve vypjatých situacích, kdy půjde do tuhého.
- V oblastech je rozeseto veliké množství lékárniček a zbraní, takže jsem po většinu hry měl všeho dostatek, ale našly se i chvilky, kdy jsem neměl náboje či mi došly lékárničky.
Zápory:
- Největším záporem hry jsou jednoznačně skoro všechny lokace, které jsou šedivé a celkově nezáživné. Ovšem akce tu nezáživnost dokáže přehlušit.
- Jelikož se jedná především o hororovou záležitost, člověk by čekal po většinu herní doby nějaký stísněný pocit, kdy by se bál někam vejít, ale ten se příliš často nedostavil. Za celou hru jsem se lekl maximálně tak 5x a to mě většinou vylekal obrněnec, tím že vykopl dveře nebo proboural strop. Pokud už se dostane na nějakou tu hororovou scénu, je povětšinou krátká a později už ani děsivá.
- Příběh hry je v některých pasážích docela dost upozaděn a jde především pouze o akci. Většinou se něco nového dozvíte pouze z notebooků nebo telefonů, což zase není tak hrozné.
S ohledem na množství komentářů, shrnu svůj komentář pouze v bodech.
Klady:
- Příběh hry je jednoduchý a ničím nepřekvapí, ale právě on mě hnal ve hraní kupředu.
- Hra stojí především na rychlé akci, kdy kosíte nepřátelé a všude stříká množství krve pro pořádný efekt.
- Nepřátelé ovšem nejsou pouze hloupé figurky, ale mají i svou vychytralou stránku, kdy se vás snaží obejít z boku nebo překvapit něčím, co zrovna nebudete vždy očekávat.
- Zpomalení času je velmi pěknou pomůckou, kterou budete využívat především ve vypjatých situacích, kdy půjde do tuhého.
- V oblastech je rozeseto veliké množství lékárniček a zbraní, takže jsem po většinu hry měl všeho dostatek, ale našly se i chvilky, kdy jsem neměl náboje či mi došly lékárničky.
Zápory:
- Největším záporem hry jsou jednoznačně skoro všechny lokace, které jsou šedivé a celkově nezáživné. Ovšem akce tu nezáživnost dokáže přehlušit.
- Jelikož se jedná především o hororovou záležitost, člověk by čekal po většinu herní doby nějaký stísněný pocit, kdy by se bál někam vejít, ale ten se příliš často nedostavil. Za celou hru jsem se lekl maximálně tak 5x a to mě většinou vylekal obrněnec, tím že vykopl dveře nebo proboural strop. Pokud už se dostane na nějakou tu hororovou scénu, je povětšinou krátká a později už ani děsivá.
- Příběh hry je v některých pasážích docela dost upozaděn a jde především pouze o akci. Většinou se něco nového dozvíte pouze z notebooků nebo telefonů, což zase není tak hrozné.
Pro: Příběh, vychytralost nepřátel, zpomalení času, rychlá akce
Proti: Stereotypní a nezáživné prostředí, málo hororových scén
Hrál jsem FEAR naneštěstí pro něj současně s HF2...Narozdíl od tohoto titulu je FEAR na první pohled jen jednožánrově zaměřený čistě na horror. Takto vyhraněný přístup má své klady i zápory, ale rozhodně je to výhoda pro tvůrce, kteří se zaměřují jen na to, jak různými způsoby hráče během hry vystrašit. A musím říct, že se to daří a při správně vytvořené atmosféře a vyhuleném zvuku je hráč po chvíli slušně roozklepaný. Bullet time je na místě vzhledem k opravdu vysoké obtížnosti. O grafice a destrukci modelů mluvit ani nemusíím a příběh je dost nadprůměrný, přestože malá zkrvavená holčička není zrovna vrchol originality (přestože je to regulerně zavedený symbol hrůzy). Desítky památných momentů především z oblasti strašení, na které nás tvůrci chytře upozorňují, abychom snad náhodou nějaký moment nepřehlédli:)....nicméně jako ukaždé stereotypní střílečky která trvá déle než pět hodin hraní, nastupuje stereotyp stále se opakujících kancelářských místností a po pravdě přeběhnutí holčičky přes cestu už v druhé polovině hry nevyděsí nikoho...
Památný moment: obrovská aula doslova vymalovaná krví, kapající ze stropu a stýkající po stěnách
Nejděsivější moment: holčička je děsivá mockrát, ale já se nejvíc bál těch spidermanovských moster dupajích ve větracích šachtách a čekajících na svoji chvíli...
Památný moment: obrovská aula doslova vymalovaná krví, kapající ze stropu a stýkající po stěnách
Nejděsivější moment: holčička je děsivá mockrát, ale já se nejvíc bál těch spidermanovských moster dupajích ve větracích šachtách a čekajících na svoji chvíli...
Pro: zlá holčička, strašení, grafika, destrukce, bullet time, závěr
Proti: zlá holčička, stereotyp jak strašení, tak akce v druhé polovině hry, tak interiérů
Tulareanus
Kedže od vývojárov z Monolith som mal v pamäti po atmosférickej stránke dobre zvládnutú hru AvP 2, vravel som si, že ani ten F.E.A.R. nemusí dopadnúť zle. Pri prvých krokoch v hre srdce hráča jemne zaplesá a poskočí: špinavné tmavé nočné komplexy a zjavne paranormálna činnosť v kombinácii s ambientnými zvukmi hráčovi naznačuje, že toto asi nie je dalšia "doomovka", ale bude tu aj snaha o vyrozprávanie akéhosi mysteriozneho príbehu. Rovnako poteší aj hra svetla a tieňa a hlavne zvykanie si hráča na to, že aj on vlastne vrhá tieň.
Po chvíli sa hráč dostane konečne k prestrelkám a tie sú naozaj efektné: zapnutý bullet time, odpadávajúce kusy steny, nepriatelia uskakujúci za roh a prekážky, striekajúca krv, ak to schytajú, lietajúce granáty a výkriky nepriateľov, snažiacich sa o preskupenie. Ono to človeka naozaj baví, i ked paradoxne AI rozhodne nie je nijak úžasná a ani bojové scény nie sú nijak variabilné. Ale sú efektné, dobre sa hrajú a dobre sa na ne pozerá, človek nemusí taktizovať, stačí mu ked si ich vychutnáva, občas sa schová za prekážku a po chvíli sa zas vykloní, hodí granát a prebehne a robí z nepriateľov krvavá cákance. Yummy.
Problém nastáva po rozpozeraní sa v hre, komplexy sú stále industriálne-kanalizačné, neskôr kancelársky šedivé, ale z hľadiska designu, je to stále, chodbička, zákruta, miestnosť, väčšia miestnosť, schody/hore dole, chodbička, zákruta.... Druhým problém je až absurdná šablona dvoch momentov, ktoré sa počas celej hry poslušne striedajú 1.tmavá chodba, hráč počuje rušenie vo vysielačke, potemnelé zvuky, nikde žiadni nepriatelia, snaha o nejaké to nahnanie strachu a BAF! efekt 2.to je po chvíli vystriedané menšou prekážkami posiatou halou plnou vojakov replika, kde si hráč užije jatky a po chvíli ho čaká opäť situácia číslo 1.
Bohužiaľ to číslo 1. nefunguje, možno aj vdaka strašnej predvídateľnosti, tzn nie je tu nič, po čom by som pálil, chcú aby som sa bál a niečo na mňa v tom "najnepravdepodobnejšom" momente vybafne. Takto strach nefunguje, je to len o infarkte pre slabšie povahy. Rovnako príbeh začne byť vo väčšine vecí priehľadný až príliš skoro, ale čo už, je to oddychová fps a aj tá snaha o ten príbeh sa žiaľ na pomery FPS štandardu cení. Situácia číslo 2. má narozdiel od 1. aspoň takú výhodu, že tá hra nie je zas až tak dlhá, dá sa prejsť za 7-8 hodín a väčšinu hráčov to neomrzí. Pravda, koniec je celkom smiešny, ale hra zabavila a tým pádom svoj účel (aspoň pre mňa) splnila.
Po chvíli sa hráč dostane konečne k prestrelkám a tie sú naozaj efektné: zapnutý bullet time, odpadávajúce kusy steny, nepriatelia uskakujúci za roh a prekážky, striekajúca krv, ak to schytajú, lietajúce granáty a výkriky nepriateľov, snažiacich sa o preskupenie. Ono to človeka naozaj baví, i ked paradoxne AI rozhodne nie je nijak úžasná a ani bojové scény nie sú nijak variabilné. Ale sú efektné, dobre sa hrajú a dobre sa na ne pozerá, človek nemusí taktizovať, stačí mu ked si ich vychutnáva, občas sa schová za prekážku a po chvíli sa zas vykloní, hodí granát a prebehne a robí z nepriateľov krvavá cákance. Yummy.
Problém nastáva po rozpozeraní sa v hre, komplexy sú stále industriálne-kanalizačné, neskôr kancelársky šedivé, ale z hľadiska designu, je to stále, chodbička, zákruta, miestnosť, väčšia miestnosť, schody/hore dole, chodbička, zákruta.... Druhým problém je až absurdná šablona dvoch momentov, ktoré sa počas celej hry poslušne striedajú 1.tmavá chodba, hráč počuje rušenie vo vysielačke, potemnelé zvuky, nikde žiadni nepriatelia, snaha o nejaké to nahnanie strachu a BAF! efekt 2.to je po chvíli vystriedané menšou prekážkami posiatou halou plnou vojakov replika, kde si hráč užije jatky a po chvíli ho čaká opäť situácia číslo 1.
Bohužiaľ to číslo 1. nefunguje, možno aj vdaka strašnej predvídateľnosti, tzn nie je tu nič, po čom by som pálil, chcú aby som sa bál a niečo na mňa v tom "najnepravdepodobnejšom" momente vybafne. Takto strach nefunguje, je to len o infarkte pre slabšie povahy. Rovnako príbeh začne byť vo väčšine vecí priehľadný až príliš skoro, ale čo už, je to oddychová fps a aj tá snaha o ten príbeh sa žiaľ na pomery FPS štandardu cení. Situácia číslo 2. má narozdiel od 1. aspoň takú výhodu, že tá hra nie je zas až tak dlhá, dá sa prejsť za 7-8 hodín a väčšinu hráčov to neomrzí. Pravda, koniec je celkom smiešny, ale hra zabavila a tým pádom svoj účel (aspoň pre mňa) splnila.
Pro: efektné prestrelky a bullet time, občas atmosféra, nepriatelia sa vedia krásne rozprsknúť
Proti: ach ten level (ne)design, šablonovitosť, s.t.r.a.ch. ?,
IsairTak tahle hra mě uchvátila v prvé řadě svojí „hororovou“ atmosférou (inspirace Japonskými horory jí celkem sluší), i když osobně jsem se příliš nebál, ale i tak to byl opravdu nezapomenutelný zážitek a takové to mrazení v zádech jsem občas pociťoval. Grafika je celkem pěkná, zvuky velmi kvalitní, i když občas působí trochu předimenzovaně, ale k téhle hře se to opravdu takhle hodí. Docela se mi líbil i příběh, který sice byl pořádně vysvětlen až na samém konci hry, ale byl celkem zajímavý. Velmi dobře byl zpracovaný i bullet-time, fyzika nepřátel a nádherné atmosferické vize hlavního hrdiny. Často mi to spíše připadalo jako koukání na film, než hraní :), ale určitě to stálo za to.
Pro: Grafika, fyzika, zvuky, příběh
Proti: větší variabilita prostředí by neškodila
malarkeyPřiznám se, že je těžké najít strašidelnější hru, která by mě osobně surově upoutala do křesla a v závěrečném sledu do mýho mozku narvala tak depresivní myšlenky. V kostce je ale F.E.A.R. naprosto tuctová střílečka, která je slavná právě díky oné "holčičce". A samozřejmě také díky tomu, že má naprosto úžasnou grafiku. Jenže všecko ostatní je uděláno tak nějak na půl cesty. Za prvé příběh - sakra zajímavý, ale naprosto minimálně rozvinutý. Ve výsledku si pro Vás připraví tak neskutečný závěr, že se mi chtělo skoro brečet. No, a za druhé těžko zapamatovatelné herní momenty - Ano, pár jich tu je, a především ten závěrečný. Horší je ale fakt, že pro mně byl zapamatovatelný prakticky jenom ten závěrečný. Přičemž, když chci hrát nějakou 3D akci a ona po mně chce, abych o ní řekl, že je kvalitní, tak mě musí něčím uhranout a ne aby mi nastavovali kaši z nápadu, který ani nepatří tvůrcům. I když pravda, zpracovali to pěkně. Každopádně věřím, že toto všecko v dalších dílech pěkně rozvinuli, byla by škoda takový nápad do herního průmyslu během jednoho dílu kvalitně zavrhnout.
Pro: strašidelná černočerná atmosféra, konec, úžasná grafika
Proti: malý dúraz na příběh, konec!!, podpora atmosféry jen z jednoho zdroje
Bursoft
Strach. Do strachu má tato hra daleko. Sice se najde pár lekavých momentů, ale ty jsou v této hře jen tak navíc. Opravdové kouzlo tkví v akci. Střílení je zde naprosto nezapomenutelným zážitkem, kterej mě dokopal hru dohrát až do konce. Když zapnete bullet-time, tak cítítě každý výstřel, každou kulku zarytou v těle nepřítele, vidíte každej hrníček, kterej spadne z poličky, vnímáte a vidíte všechno. K tomu, fyzika a ragdoll efekty jsou prostě úžasné, nepřátelé nelítají po celých místnostech, ale vždy je rozstřílíte na místě a efektně (občas dojde i na nějakou tu ustřelenou ručku nebo nožku). Dobře, zní do hnusně, ale je to efektní :D. Hra má nějaký neduhy, hlavně je to věčně stejnej design levelů. Ale jak už jsem napsal, hra vás dokáže natolik uchvátit akcí, že na to ani moc nemyslíte. FEAR je pro mě jedna z nejlepších akcí, když se zaměřím na samotnej boj, v jiných směrech hra pokulhává, ale vysoké hodnocení si zaslouží, myslím si.
Pro: Atmosféra, grafika, nezapomenutelné souboje, lekačky
Proti: Level design, level design a level design
SatanFPS, která chytne a nepustí. Sice hodně, hodně lineární a s unylým leveldesignem, ale za tu Almičku, množství lekaček a navozenou atmosféru to Monolithu odpustím. Navíc vysklít místnost a bullet-timem si ten bordel prohlédnout zaslouží + poslední záběr neskutečně ruluje!
Pro: Hororová atmosféra, rozbitnost prostředí, bullet-time
Proti: Podobné interiéry, příliš přímočaré
marwelFEAR je pro me vyjmecnou zalezitosti. Pri prvnim hrani jsem byl naprosto nadsen dynamikou prestrelek, grafikou, nazvucenim, atmosferou. Dnes uz se muj nazor dost zmenil. Stale je to vyjmecna hra a asi nejintensivnejsi akcni zazitek na pocitaci, ale proste tomu do dokonalosti trosku chybi. Neprilis kvalitni level design, malo nepratel a i na nejtezsi obtiznost prilis jednoduche. Uz to proste neni takova vyzva.
Zapomel jsem zminit jeden z hlavnich znaku FEARa a to je strach. Toto je pro me jednim z nejvetsich zaporu hry. Strach z FEARa proste nemam. Mozna poprve jsem nejake to simrani na zadech zazil, ale i tak to bylo jen hodne zridka.
S odstupem casu si vic vsimam chyb a nevyuziteho potencialu hry, ale i tak zustava FEAR v mem zebricku nejoblibenejsich akcnich her hodne vysoko.
Zapomel jsem zminit jeden z hlavnich znaku FEARa a to je strach. Toto je pro me jednim z nejvetsich zaporu hry. Strach z FEARa proste nemam. Mozna poprve jsem nejake to simrani na zadech zazil, ale i tak to bylo jen hodne zridka.
S odstupem casu si vic vsimam chyb a nevyuziteho potencialu hry, ale i tak zustava FEAR v mem zebricku nejoblibenejsich akcnich her hodne vysoko.
Pro: AI, zpomalovani casu, slusna a nenarocna grafika, atmosfera
Proti: fear proste neni strasidelny, spatny level design, malo nepratel, nizka obtiznost
ještěr
2052 F.E.A.R. rozhodně není dokonalá akční FPS. Přesto patří spíše do horní poloviny titulů, prodávaných s dovětkem 'AAA'. Mohu tak konstatovat díky brilantním grafickým efektům, četným lekavým a psychedelickým scénám, děvčátku ve vínově červené košilce a opravdu pořádným přestřelkám.
80% a škoda mizerného level designu.
PS: nebýt ošklivý krpy v podobě zamrzlého NPC, tak tu hru snad i dohraju.
80% a škoda mizerného level designu.
PS: nebýt ošklivý krpy v podobě zamrzlého NPC, tak tu hru snad i dohraju.
TheJokerVelmi kvalitní FPS a ačkoliv v ní není tolik S.T.R.A.C.H.U. jak by se podle názvu dalo čekat, tak o to víc v ní je zábavy. Od přestřelek s klony, kterých nikdy není dost, přes neviditelné klony s antigravitačním zařízenim, až po perfektně zpracovaný bullet-time. Když připočtu relativně dobrý fyzikální model a občasné "rozprsknutí" nepřátel všude kolem, byla by téměř dokonalá hra. Nicméně hry se bez chyb neobejdou. Ne jinak je tomu ve F.E.A.R. Již zmiňovaný nedostatek strachu s tolikrát zmiňovaným level designem a postupný stereotyp sráží celkovou kvalitu. 90%.
Doomákhororová střílečka jak má být, přestřelky zábavné,zbraně vyvážené, lekačky účinné pokud se hraje v noci a bydlíte sám, ovládání vynikajíci, hratelnost pestrá, sem tam na nějakej ten upgrade dokonce narazíte, na Almu narazíte a pěkně z vostra, AI nemá chybu a je tahákem týhle hry ale né že by byly nepřátelé nedobytný. Grafika špičková a zkušenosti Monolith v lati. Poznámka : Filmový průmysl by mohl použít Paxtona Fettela do svýho bijáku, protože v příběhu vyniká jako opravdu chytrý a slizký záporák, mohl by ho hrát jemu podobný Nicolas Cage.
Pro: Grafika, ovládání, příběh, lekačky ujdou, AI, navyšování života, prudloužení bullet timu
Proti: stereotypní kanceláře
ToaleťákJde vidět, že hru skutečně tvořili profíci, z hlediska funkcionality není hře moc co vytknout, navíc i přestřelky jsou výborné, pohyby vojáků a efekty jsou opravdu skvělé. No ale ten zbytek... škoda mluvit. Prostředí jedno jako druhé, zde je toto dotaženo až do extrému. Škoda, mohla to být tak dobrá hra...
Pro: Atmosféra, efekty, přestřelky
Proti: Je to stále stejné stejné stejné stejné stejné stejné stej...
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
KEDO BEDO
PC
70
33 dní -
janek_jmeno_me
PC
85
65 dní
-
Red
PC
70
72 dní -
Dračí Samuraj
PC
100
74 dní -
George98
PC
80
103 dní
Statistiky
- Id hry:
- 219
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h219
- Přidána:
- 12.06.2008
16 let a 278 dní
- Hodnocení:
- 556 (20-100 %)
- Komentářů:
- 56
- Oblíbenost:
-
37
35
-
13
493
- Návštěvnost:
- 75155× (celkem)
- 399× (poslední měsíc)
- 83× (poslední týden)
- 33× (dnes)
Pro: Chytlavý příběh, skvělá grafika, AI nepřátel, výborný multiplayer
Proti: Ke konci už se používal v mulťáku téměř výhradně neozbrojený útok :)