Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Podobně jako u master levelů jsem se k těmto dvěma megawadům dostal až v rámci letošní kolekce Doom + Doom II.

První část, TNT: Evilution, mě překvapila především větším množstvím monster v úrovních. Nezřídka jde jejich počet přes stovku a někdy i přes dvě, to se pak to probíjení o dost protáhne. Obtížnost si taky drží laťku vysoko, ale není to nic nepřekonatelného. Jen je potřeba dávat pozor a nesletět do propasti s kyselinou, protože na rozdíl od úrovní z původních Doomů z ní často není úniku. Taky mi přišlo, že je zde až moc Arch-vileů, kteří byli dříve používání méně, o to více mi byli vzácní. Dost často tu byli i ve větším počtu, tak jsem si říkal, že se určitě budu muset dříve nebo později utkat i s dvěma Cyberdemony najednou. Určitě je potřeba zmínit i novou hudbu, která si drží styl původních her a dobře se poslouchá.

V epizodě The Plutonia Experiment se pak pokračovalo v nastoleném tempu, ale přidalo i nějakolik zapamatování hodných úrovní. Asi nejvíc mě utkvěla v paměti mise Hunted, kde je obrovské bludiště s hromadou Arch-vileů. Jejich nadužívání výše kritizuji, ale zde to sedí náramně, protože tu jsou vlastně jen oni v roli lovců a já v roli utíkající oběti. I když ve výsledku je to přesně obráceně. Zajímavé na těchto epizodách je také to, že někdy kyseliny a jim podobné sajrajty neubírají život. Ze začátku jsem si myslel, že je to chyba, ale vzhledem k jejich rozsahu bez přítomnosti ochranných obleků to nejspíš bude úmysl. Je to ale matoucí.

Celkově mě obě epizody a všech těch 64 úrovní včetně skrytých dost bavily. Každou z nich jsem se snažil zkompletovat pokud možno na 100 % zabití a secretů, takže mi to procházení často trvalo celkem dlouho, než jsem všechny pobil a objevil všechna zákoutí. Avšak nejspíš jsem si při tom vybudoval nenávist k Chaingunnerům a Revenantům, kteří byli prakticky na každém kroku.
+18
  • PC 85
Toto samostatně spustitelné rozšíření Dooma II jsou vlastně dvě hry v jedné. Obě části mají 32 levelů jako originální hra, ani jednu neudělalo přímo id Software a obě jsou obtížnější. Ani jedna sice neobsahuje zásadní změny, nové zbraně nebo protivníky, ale přesto jde o velmi vydatnou porci obsahu. Už tak slušná herní doba je navíc podpořena vyšší obtížností.

Nepamatuji se kterou část jsem hrál poprvé, ale tentokrát jsem v remasteru začal TNT: Evilution od TeamTNT. Tato skupina stojí i za skvělými megawady Icarus: Alien Vanguard a Eternal DOOM ze stejného roku a jejich tvorba je obecně velmi kvalitní. A to samozřejmě platí i o jejich podílu na Final Doom. Jednotlivé levely jsou rozsáhlé, plné tajných oblastí a dostatkem akce. Obtížnost je vyšší než u Doom II, ale nejde o nic hrozného nebo zákeřného. Mapy jsou také doplněny nějakou novou grafikou, díky které nemá hráč pocit stereotypu ani těsně po dohrání dvojky. Zároveň ale nejde o totální změnu stylu, jen vhodné rozšíření. Výsledkem je příjemný zážitek a povedená epizoda.

Plutonia Experiment je dílem bratrů Casaliových, Daria a Mila. Oba jsou součástí TeamTNT a dokonce přispěli i do TNT: Evilution (konkrétně mapy 18,23,30,31,32), ale jejich samostatný projekt je z úplně jiného soudku. Mapy jsou sice menší, ale plné vyloženě zákeřně umístěných nepřátel. Útok tak vždy přijde z co nejnepříjemnějšího směru. Nejde o stovky protivníků, ale nešetří se těmi nejhoršími. Čekejte tak záplavy Revenantů, Arch-vilů a kulometčíků. V porovnání s částí dnešní produkcí není obtížnost tak vysoká, ale ve své době šlo snad o nejtěžší epizodu. Výjimkou jsou dva skryté levely, převážně ten druhý nešetří ani nejtěžšími protivníky a tentokrát mluvím o stovkách. Naštěstí je k dispozici dost munice, zdraví a ukládání.

Celkově je tak Final Doom slušná porce kvalitního obsahu, ale je třeba nečekat novinky. Mému hraní rozhodně více vyhovuje TNT: Evilution, zákeřnosti Plutonie moc nemusím. Oba balíky map ale rozhodně stojí za zahrání.
+19
  • PC 85
Tohle byla pořádná nálož Dooma. Vedle tohoto datadisku vypadá Master Level for Doom II docela zbytečně. Základních úrovní je 60 a většinou jsou celkem slušné. Celkově bych ale řekl, že úrovně z The Plutonia Experiment jsou nápaditější a zajímavější. Mohl bych psát o tom, jak to bylo kdovíjak těžké. Když ale máte k dispozici quick save a quick load, není žádná hra těžká.

Hru jsem rozjel jako správný staromilec pod ZDoomem bez mouselooku. Mouselook by se ale kolikrát hodil. Hra na velkou dálku nezaměří výše položené démony a nezvedne automaticky mušku. Ti vás ale vidí a pálí. Hlavně ti s rotačákem ubírají hodně zdraví i na dálku. Jsou takhle nastražení na spoustě místech. Vám nezbývá nic jiného, než se k nim před likvidací přiblížit. Občas jsem nad touhle absurditou soptil vzteky. Jako, kdyby s tím hra počítala a takhle zvedala obtížnost. Nepamatuji si, že by to bylo tak časté v původní hře. Ta byla ale svým designem geniální.

Final Doom bohužel neobsahuje vůbec nic nového. Žádnou novou zbraň, monstrum, hlavní bossové nebo nějaké nové bonusy. Přináší jen pořádnou nálož úrovní, ve kterých děláte pořád to samé. Často jsem si říkal, že už jsem úplný magor, když jsem dva týdny v kuse zapínal každý den Final Dooma a střílel stále stejnými zbraněmi stále stejné pixely. Hledal klíče, tajná místa a bez mapky nedal ani ránu. Ono to má ale pořád své magické Doom kouzlo. Každý den jsem se těšil, až zapnu počítač a znovu si pořádně zastřílím. Doom toho nepotřebuje mnoho ke štěstí.

Opět zmršená steam verze, která vám v základním nastavení počítá čas jen u jednoho wadu. Alespoň že funguje rozhlížení myší (na rozdíl od Master Levels for Doom 2). Autoři z toho na steamu akorát rýžují prachy a nedělají nic pro pohodlné hraní. Na druhou stranu, Dooma jsem tak často pirátil, že jsem rád za poctivě koupenou verzi. Vylepšit se dá bez problémů. Docela zajímavé by ale byli achievementy.

"Základní kameny"

Pro: 60 levelů Dooma pro Doom maniaky, Doom atmosféra, většinou slušná designová práce, když se obživovatelka rozpadne po přímém zásahu BFG

Proti: chlápci z rotačákem v dálce, málo mastermindů, pár slabších levelů při delším hraní vzbuzují pochyby, nic nového, nudní bossové

+26
  • PC 85
Final Doom by se dal charakterizovat jako samostatně spustitelné rozšíření, navazující na předchozí story Doom série. Tento “datadisk”, rozsahem ovšem dvakrát převyšující Doom II, sestává ze dvou kompletních megawadů, což znamená celkem 64 úrovní. TNT: Evilution a The Plutonia Experiment, toť názvy obou samostatně spustitelných her. Tudíž pořádná porce akčního zážitku.

Podobně jako u Master Levels for Doom2 , autory hry nejsou samotní mistři z id Software, kteří zaštítili projekt pouze produkčně a technickou podporou, ale externí spolupracovníci. Studio TeamTNT, sdružení moderů z komunity, vytvořili add-on TNT: Evilution s plánem distribuce zdarma. id Software jej ovšem odkoupilo a zařadilo do svého komerčního projektu, což vzbudilo kontroverze v doomovské komunitě. The Plutonia Experiment je dílem bratrů Casaliových, kteří zaslali na ukázku do id Softu několik svých map, jejichž kvality vedly k vřelé reakci a oba bratři dokončili ve dvojici celý megawad pro potřeby komerčního vydání.

Final Doom se posunul i technicky a ve své době umožňoval kompatibilitu s tehdy novými Windows 95. Aplikace, pomocí níž se program spouštěl, nabídla nejen pohodlnou volbu potřebné epizody, ale také vyšší rozlišení. Launcher disponoval i kompatibilitou s předchozími hrami, a tak si hráč mohl přiřadit i iWADy z předchozích her, takže vizuál jste si mohli vylepšit i u předchozích titulů id Softu. Já jsem ve své době zůstal věrný starému dobrému DOSu, a oba megawady si užíval v originálním provedení. Dnes samozřejmě v době portů není podobný program potřeba, ale svého času mi pod Windows 7 po doplnění chybějící DLL knihovny fungoval bezvadně.

První epizoda, TNT: Evilution, představila světu TeamTNT, který se posléze stal jedním z nejrespektovanějších tvůrců konverzí pro Doom na profesionální úrovni. Autoři si vybudovali nezaměnitelný rukopis v podobě rozsáhlých a komplexních map, ve kterých se dalo velice snadno zabloudit, zejména pokud jste přehlédli zapomenutý spínač. Evilution jakožto prvotina tyto typické prvky zatím jen naznačuje. Design levelů mísí hojnost akce jen s občasnými puzzly, které mě příliš nezdržovaly a sloužily spíše jako zpestření. Nová grafika přinesla vizuální oživení a pestrá prostředí a poměrně slušný design levelů mě připoutal ke hře.

Obtížnost je nastavena poněkud výše než v druhém Doomu, avšak žádné podstatné záseky mě nezdržovaly. Námitky některých komentátorů o špatném level designu nesdílím. Hra skvěle a plynule odsýpala a dobře jsem se bavil, bohužel megawad nepřináší designově dobře zapamatovatelné nebo architektonicky převratné lokace. Když tak ex post po dohrání vzpomínám, žádný z levelů se mi pevně nevryl do paměti. Snad s výjimkou staroegyptsky stylizovaného 31. tajného levelu, který naneštěstí trpí bugem, znemožňujícím jeho regulérní dohrání. Evilution je zábavným a dobře hratelným projektem, který ale na absolutní špičku zcela nedosahuje a hodnotím jej pouze jako kolekci map solidní úrovně.

Plutonia Experiment je trošku jiná káva. Druhý megawad přibalený v balení Final Doomu je zaměřen na trýznění hráče a stupněm obtížností hravě převyšuje doposud vydané oficiální Doomy. Nejde o to, že by nepřátel byl nadměrný počet, ale bratrům Casaliovým se podařil husarský kousek v podobě geniálního rozmístění nepřátel tak, aby co nejvíce znepříjemnilo hráčův úděl. Při hraní Plutonie si tak doomer nikdy není jistý, co jej čeká a časté ukládání pozice je nezbytností.

Z Plutonie jsem měl doposud respekt na základě zkušeností z předchozího dohrání, ale v rámci Herní výzvy jsem neohroženě zvolil tradiční Ultra Violence. A nebylo to zase takové utrpení, jak jsem očekával. V porovnání se současnou moderní produkcí add-onů pro Doom se dá Plutonia zvládnout. Umíral jsem sice často a mnohdy jsem si připadal, jako bych nehrál Doom, ale nějaký logický rychlík. Ale neluštil jsem puzzle, ale snažil se přijít na kloub záhadě, jak se dostat na kobylku a pozabíjet strategicky pečlivě rozmístěné mutanty. Levely jsou kompaktní a spíše menší, hledání secretů ustupuje do pozadí a prim hraje tuhá akce.

Final Doom nedosahuje absolutních kvalit originálních her z dílny id Software. Nicméně hráč dostává pod své ovladače dva megawady profesionální kvality, nabízející pořádnou porci Doomu. Pro doomery, hledající nové levely k pokoření, je Final Doom jasnou volbou.

Pro: Bohatá kolekce levelů profesionální úrovně

Proti: Mapy nedosahují kvalit originálních Doomů. Bug v 31. mapě.

+38
  • PC --
Hráno s modifikací Brutal Doom 1.19, obtížnost Full Ultra Violence

Evilution TNT:
Solidní nášup map, který jsem nakonec dokopal do zdárného konce i přes vysokou obtížnost některých kousků a hlavně pak nastávající rutině likvidace monster, a to i s parádním Brutal Doom modem. Výborné byly tajné levely, ačkoli Pharaoh byl trochu zmatený a hlavně zabugovaný (neobjevuje se v něm žlutý klíč, je potřeba použít noclip), Caribbean byl také výborný s velkolepým finále. Oba levely pak představují jistou odchylku od klasického důmovského level-designu ve smyslu orientace na Egypt a na karibik.

Plutonia Experiment:
Kurevsky obtížný pak. Problém tvoří malé prostory v kombinaci s velkými monstry a minigunčíky, kteří jsou na každém kroku, vyjíždějí za zády na výsuvných plošinách a jsou nastrčení snad do každého koutu, jen aby trochu ubrali zdraví. Minigunčík k minigunčíku a mariňák je na šrot.

V sedmé mapě jsem musel přejít na obtížnost Wuzzy, UV začínala být s Brutal Doomem dost frustrující. A dobře jsem udělal, protože super-secret mapa Go 2 It byla takový overkill, že bych to snad nikdy nedohrál. 342 těch nejtěžších nepřátel, megaspherama se tady nešetří, stejně tak rakety se válejí na zemi po stovkách. Po téhle mapě už není žádná jiná tak těžká...
+11 +12 −1
  • PC 95
Doom, díl třetí. K Final Doomovi jsem se dostal vlastně náhodou, když jsem na internetu zahlédl prodávat ultimátní edici, která se skládá z původního Dooma, Dooma II + Final Dooma. Všechno tohle ve stylový DVD krabici, který dominuje velké klasické Doom logo.

Vždycky jsem si přál, aby existovalo něco víc než jen Doom a Doom II, nějaké to pokračování, co do obtížnosti adekvátně nastavené konci dvojky, zároveň aby se nejednalo čistě o fan mapy, kterých už existovaly mraky. Světe div se, sen se mi vyplnil a tak mnoho let po prvotním setkání s Doomem opět nastal čas zatáhnout žaluzie, připravit si plato balených vod ke stolu a teď už jen objevovat neobjevené.

Máme tedy před sebou jako součást Final Dooma 2 nové kampaně: "TNT: Evilution" a "The Plutonia Experiment" přičemž každá má řádných 32 levelů.

Pocity, poznatky a celkový dojem: Tuším, že jsem začínal kampaní Plutonia a automaticky veškerou obtížnost si nastavil na ultraviolence a první level (Congo) mně podle očekávání obtížností napálil přesně tam, kde Doom II skončil. Těžko říct, automaticky nehraju pod ultraviolence, nicméně tady to byl příjemný, i když asi 45 minut trvající rozjezd.

Na srdíčku určitě zahřálo, že mapy jsou originální, není to jenom bludiště kde máte z bodu A dojít do bodu B. Spousta map má originální myšlenku (např. mapa 2 "Well of Souls") nebo moje velice oblíbená mapa 29 s názvem "Odyssey of Noises", kde celá mapa je vlastně město s baráky, uličkami, náměstím.... Tahle mapa je natolik propracovaná, že mi jako skalnímu Doomerovi zůstaval rozum stát, jakým způsobem do poslední kapky tady použili snad všechno, co Doom engine sám o sobě dokáže. Downtown z dvojky se s tím absolutně nedá srovnávat. Zmínil bych mapu pro hráče fajnšmekry, kterým žadná obtížnost není dost dobrá - pro ty je mapa 32 s názvem "Nightmare!", která je co do počtu Cyberdémonů, SpiderMastermindů a Arch-Vilů a dalších snad nejextrémnější/nejobtížnější mapou v celém tohle kompletu. Třešničkou na dortu byla zajímavá mapa, která je tvořena úzkým a propleteným bludištěm a při vstupu do něj se na x jeho míst teleportuje tuším asi 12 Arch-Vilů a člověk musí tak nějak, přežít.. :)

Trochu mě zamrzelo, že pár map ve hře nejde splnit na 3x 100%. V jedné misi oživuje zazděný arch-ville kamaráda, který stojí na sloupu, jinde technicky nejde zabít všechny.

Final Doom svou obtížností začíná tam, kde skončil Doom 2. Kampaně jsou pěkně propracované, neodfláknuté, mapy jsou originální a je tu i nová hudba. Byť se mnou někdo nebude souhlasit, pro mně osobně tohle je třetí pokračování Dooma, které rozhodně stojí za to a kde jsou vlastní technické možnosti Doom enginu vyčerpané na maximum.

Pro: Propracovanost, originalita, obtížnost, v žádné části hra nenudí

Proti: Není reálné vše dohrát na 3x 100%

+17
  • PC 80
Final Doom - poslední zkáza, nebo-li poslední Doomovská akce, tak jak ji známe. I když ne tak docela, pár změn by se našlo. Především tedy navýšení obtížnosti, monster je opravdu hodně moc a munice ne zrovna nadbytek, proto přesná muška a hbité úkroky jsou jednoznačným klíčem k úspěchu.

Reflektuju-li své pocity při prvním někdejším hraním Final Doomu, přiznám, že jsem nebyl úplně nadšen. Final Doom jsem objevil v době, kdy už jsem byl Doomem II takřka přejezen, takže obrovský nášup 64 velmi těžkých levelů mi nepřišel vhod. Je to škoda, určitě bych se měl k Final Doomu někdy vrátit, protože společně s Master Levels for Doom II představuje opravdovou lahůdku pro zkušené hráče. Řekl bych, že jednotlivé úrovně jsou kompilovány tak, aby co nejvíce otestovaly trpělivost a houževnatost hráče. Doom se nikdy nesnažil působit "přirozeně", tedy aby mapy připomínaly např. nějakou vesmírnou stanici, či reálnou vegetaci v mimozemském prostředí. Jsou to spíše industriální, či ryze abstraktní místnosti s řadou zákoutí, v kterých číhají monstra. Zákeřně na Vás vybafnou ze slepých úhlů, takže i jeden zapomenutý chlapík s rotačákem může znamenat load. Když jsem kdysi hru hrál, nebyl mi tento herní systém sympatický, nutilo mě to hrát hodně metodou pokus-omyl a spíše si zapamatovávat, kde kdo bude. Možná proto, jsem původně Final Doom hodnotil vlažně. On však jednou čas přijde, kdy nahodím Brutal mod a všechno si zopakuju... :)
+6 +8 −2
  • PC 90
Je to tak... Byl to Doom vynasobeny dvěma. Hotova zkaza... :-) Narozdil od puvodniho Dooma hra opravdu byla velice těžká. Ale ten, kdo se chce honosit tím, že je herní veterán, ten tuto hru stejně minimálně hrál, né-li dohrál...

Pro: Akce, akce, obtížnost, akce.

Proti: Některé levely zmatečné.

  • PC 90
Nové levely se mi líbily o dost méně, než v původní hře, ale i tak to byl prostě nářez. Navíc obtížnost byla chvílemi skutečně pekelná.

Pro: Doom + něco navíc.

Proti: Občas pekelná obtížnost v nových levelech.

+6 +8 −2
  • PC 95
Zapomeňte na všechny Serious Samy, Painkillery a bůhví co ještě. Tohle je ta nejlepší klasika. Pokud si chcete pořádně zastřílet, není jiné volby. Minimálně zjistíte, kdo je největší akční hrdina:)

Pro: řežba, dvouhlavňová brokovnice

Proti: občas zbytečné pobíhání po úrovni a hledání klíčů nebo dveří

-2 +2 −4