Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Final Fantasy XV na mě od prvních pohledů působila jako hra, v níž se skupina japonských turistů vydává na road trip po USA – a hrálo se to zrovna tak. Japonci přece chtějí cestovat ve fáru po liduprázdných silnicích a nasávat atmosféru horkého zvlněného vzduchu nad prašnou vozovkou. Úplně poprvé jsem jako správný ignorant existenci FFXV zaznamenal v show u Conana a až s vydáním hry na Steamu jsem se o ni zajímal trošku víc. Až mě zaháčkoval kristmeister v diskuzi s výrokem o Squirtlovi (takže děkuji). Od té doby už jsem jen čekal na slevu a příležitost si zahrát :)  

Začnu jako obvykle grafikou, protože to je vždy ta část, která zapůsobí jako první. Grafický styl sice působí moderně, ale osobně mi nakonec i sedl a zvykl jsem si. Bavila mě skutečnost, že hlavní čtveřice nese tu a tam nějaké asijské rysy, zatímco ostatní nativní postavy jsou amíci jak vyši(nu)tí (tlouštík z Lostu se pořád zběsile ovívá ručkou, lol). Krajina je zpustle nádherná, kam až oko dohlédne, skvělé místo pro introverta jako jsem já. Přesto se postupem ve hře trošku mění v závislosti na přítomném biotopu zeleně, sopky, nebo kráteru; a nechybí i nějaké fantaskní útvary typu obří krystal nebo skalistá visutá žebra přes půl krajiny (dá se na ně vylézt). To platí do té doby, než se v příběhu změní kontinent – pak už je to styl spíše benátských uliček s gondolami a nakonec… ale to třeba uvidíte sami. Celá hra mi pak více připomínala interaktivní film. Příliš nechápu výroky o tom, že hra vypadá ošklivě, nebo snad nějak zpátečnicky. Ale na tom mi celkem nezáleží. Důležitým prvkem je pro mě zábavnost hry, atmosféra, postavy a příběh. Tady to jde ruku v ruce, ale protože tvůrci nedokázali příběh plně ukočírovat, nepůsobí hra celistvě a je opravdu škoda, že jí nedali více času. Pak by jistojistě vynikly i postavy. Proto je zejména druhá část hry někde na půl cesty.  

Ale aspoň hře vypomáhá Kingsglaive. Hra začíná v momentě, kterým končí potitulková scéna zdánlivě pohodového sluníčkového dobrodružství. Princ Noctis a jeho kámoši do nepohody Ignis, Gladio a Prompto (hele, opravdu, kdo tahle zvláštní jména vymýšlí?) jsou na důležité misi zavézt prince ke své nastávající, s níž se dlouhá léta neviděl a má se chystat svatba. Ač má u sebe mobil, raději s ní komunikuje prostřednictvím zápisníku a jejich poštovním panáčkem je chudák pejsek Umbra. Ten se naběhá, to vám řeknu. Ústřední scéna hry s rozbitým autem je doprovázena písní Stand By Me, jež hráčům taktně naznačí, že tentokrát tu moc Japonska nebude. Navíc po velkém hutném finále a všech prožitých útrapách píseň získá novou symbolickou hodnotu díky svému textu a nostalgickému nádechu – nejedno dívčí křehké srdce proto možná vyloudí i slzičku – já se přiznám, že po dohrání hry má teď pro mě píseň zcela nový význam a s prvními tóny mi vytane na mysl opět ta rozpálená silnice a rozbité auto. Příběh mě bavil po celou hru, ale po odjezdu ze Států začaly být zvraty všelijak chaotické, postavy reagovaly zcela útržkovitě nebo tak nelogicky, že jsem se divil, kde jsou ty kapitoly chybějícího obsahu, které by mi kontext dovysvětlily. Ale i tak se toho stane celkem dost – momentálně jsem velmi zvědav, jak se o záplaty pokusí DLC. Každopádně za negativními okolnostmi ve hře opět hledejte odpověď ve filmu, protože jak hráči hned vytuší, vše se pokazí a vše se zamotá, protože mocenská politika. A jestli vás zajímá, jak je možné, že se Noctisova nesourodá skupinka dala dohromady, tak zkuste kratičké anime Brotherhood. Postavy jsou chvíli cool, chvíli otravné, jindy odměřené nebo se hecují. Prostě asi jako v každé partě kamarádů, a tak to má podle mě být. Dohromady jim ta spolupráce funguje skvěle a časem mi ti kluci vlasatí přirostli k ledvině. Možná až na Prompta, toho bych klidně vyškrtl a nahradil ho někým jiným, třeba Gladiovou roztomilou sestrou Iris, se kterou by mohlo být vše zajímavější. Rozhodně je ale super, že mezi sebou neustále všichni komunikují, jinak by celá hra působila velmi chudě a prázdně.  

Hru jsem hrál pochopitelně v japonštině a pro ústřední hrdiny seděla perfektně, ale jak přišlo na amíky okolo, tak už to působilo celkem divně. S klidem bych jim ponechal anglický voice over – nebo alespoň přízvuk. Ale co se dá dělat, angličtina se mi tam prostě nehodila.  

Teď něco k mechanikám. Pohybujete se ve velkém otevřeném světě, kde prim hraje mobilita. S rozbitým autem naštěstí hned v úvodu hry dorazíte do servisácké osady Hammerhead. Tam už čeká sličná mechanička Cindy a starouš mechanik Cid. Ten opatrně auto obejde a aniž by se mrknul pod kapotu nebo pod podvozek, znalecky posoudí, že oprava chvíli potrvá. Asi abyste mohli být zneužiti ku pomoci místním domorodcům a eliminovat nějakou tu okolní hrozbu, protože se po krajině stále více potuluje všelijaká havěť a navíc zjevující se noční hnusáci daemons. Mezi jednotlivými úseky jsou to celkem pěkné štreky, takže budete usilovat o opravu svého auta Regalia. To se samozřejmě během chvilky povede, a tak začne cesta za rozšiřováním obzorů.
Nutno podotknout, že prakticky celý zkušenostní vývoj postav se dá v pohodě odehrát právě na tomto kontinentě a s klidem přelezete level 70 pouhým plněním všech vedlejších úkolů a zakázkami pro nájemné lovce bounty hunts – což je o mnoho víc, než kolik potřebujete v závěru hry. A ani není kam spěchat, beztak mě tento kontinent bavil nejvíc. Časem se Regalia upgradne na monster truck (a v závěru na mobilní letoun) a pochopitelně nesmí chybět nájemní chocobové, které lze upravovat barevnými nátěry stejně jako Regalii a krmit je lepšími pohybovými schopnostmi. Díky tomu si je můžete přivolat kdekoliv venku zapískáním na píšťalku a rozběhnout se vytouženým směrem. Auto klidně nechte stát kdekoliv u silnice, nikdo ho nevykrade.

Co se týče pohybových limitů auta, to zpočátku zůstává pouze ve vyjetých kolejích místních veřejných komunikací. K řízení využijete autopilota Ignise, nebo se chopíte řízení sami. To ale nepůjde během noci, protože tma je zde zrádná. Nevadí, trošku zesílíte, a pak už to půjde i v noci. Pokud se chcete pustit i do terénu okolo, případně zkusit nějaké offroadové závody, určitě oceníte první upgrade Regalie. Po dokončení hry je možno si zalétat, ale možná na létání rychle zanevřete, když se budete chtít dostat na bonusové místo k dungeonu a kvůli krátké přistávací ploše se 10x vymáznete o zem nebo skálu s nápisem Game over. Aspoň se naučíte precizně přistávat. Škoda, že s letounem nejde přeletět moře.  

Celá mapa je protkána silničkami. Po nich je možno se s Regalií volně pohybovat. Do navštívených parkovacích stanoviští lze provést fast travel. Ale všude jinde mimo parkovací stanoviště už je třeba sledovat animaci jízdy, která může trvat i několik minut, pokud se nacházíte hodně daleko. Ale nevadí, stačí se teleportovat k nejbližšímu parkovišti a odtamtud už dojet ten kousek k požadovanému místu. Je to ale zbytečný mezikrok, který bych raději odstranil, jakkoliv si jízdu autem v krásné krajině užívám, zatímco klukům fouká vítr do obličeje.  

Aby si společenstvo prstenu mohlo někdy odpočinout, jsou všude možně rozházené hostely, obytné přívěsy nebo kempovací místa venku. To určitě přijde vhod, protože přespáním na takovém místě parta získá sečtené zkušenosti, v kempu se nají, probere se Promptovými fotkami a možná jim naroste i úroveň v osobním skillu. Ano, každá postava v partě má svůj vlastní skill, který se jeho používáním leveluje dále až na maximum 10. Prompto dělá fotky (obvykle v situacích, kdy se to nejmíň hodí), Ignis je znamenitý kuchař, proto je užitečné mu shánět nové recepty různými aktivitami a sběrem ingrediencí. Gladio má jakýsi survival skill, jehož hlavní devizou je získávání bonusových předmětů především ze zabitých potvor, co jsem si tak stačil letmo všimnout. A Noctis, darmo mluvit, je princem rybaření. Nejzbytečnější skill ever a prostě ho tam museli nacpat. Největší rybářské úlovky ve hře patří mezi moje nejvydřenější achievementy (sbohem a šáteček, Noble Arapaimo a Vesper Gare). Ve chvíli, kdy jsem chytl prvního, mi úplně četl myšlenky Ignis, když pravil: „Jak to uvaříme?“ A když už zmiňuji Ignisovy kuchařské klenoty, musím zcela bez nadsázky říct, že se mi sbíhaly sliny při pohledu na kterékoliv jídlo z menu, protože všechna vypadají úchvatně, i když jde třeba jen o mizerný toust. Jídlo je pojícím prvkem snad každého JRPG, ale tady se mi zdálo, že získalo úplně novou úroveň péče.
Mňam!  

Jak jsem si oblíbil Ignisovo kuchaření, tak Promptovy paparazziovské sklony bych s klidem oželel, zejména když mám naplánovanou urgentní vedlejší misi a Prompto se promptně ozve s tím, že potřebuje cvaknout skupinovou fotku, a to, prosím pěkně, pár desítek metrů opačným směrem, než kam se zrovna teď vyjelo. Ale tak dobře, přece nepřijdu o pár expů navíc, že ano. Za chvíli mě ovšem zase vyruší Promptova slova z kochání se krajinou, jelikož potřebuje nutně vědět, koho má dál fotit, než se zeptá zase příště znovu. Copak mě to zajímá? Jsem snad nějaká múza? Tolik k umělecké inspiraci.  

Na druhou stranu je hezké, že v některých nocležištích se spustí scénka s Noctisem a jedním z jeho kámošů. Dokonce ve vydařené interakci dostáváte další body AP do stromu dovedností. S Promptem tak stačí jen trošku pokecat, s Ignisem připravit snídani. A Gladio to vezme zeširoka buď tréninkem, nebo výzvou k rybolovu (ajajaj).  
Už jsem zmínil strom dovedností, který se dělí na různé oblasti podle zaměření, ale jde hlavně o pasivní dovednosti. A je jich opravdu hodně, takže je stále z čeho vybírat. Do konce hry jich odemknete odhadem tak možná polovinu. Pochopitelně jsou nejvíce patrné v boji, který, ač je celkem triviální, vypadá velmi živě a svojí dynamikou se mi ani ke konci neokoukal. Noctis stále poletuje všude možně díky svému warpování nebo uhýbá útokům, kluci kombinují různá komba, a tak podobně. Tak mě to bavilo, že jsem po celou dobu hry vůbec nepoužíval elementální útoky – za což mohl částečně  i fakt, že by se pořád muselo něco craftit a sbírat elementální energii z úložišť okolo. A po nasbírání zbraní Noctisových předků, když se aktivuje Armiger, je to zase další tóčo. Opravdu je o co stát. Tedy, zkoušel jsem různé zbraně, ale nakonec jsem zůstal u normálního meče, protože nápřah jinými zbraněmi je příliš pomalý a potvory jsou často docela svižné. A v jednu chvíli taky Noctis dostane prsten moci, což zase zaručuje další rychlé úspěchy, jen to občas míjí cíl. Každopádně všelijaké chumly nepřátel bývají docela vtipně nepřehledné, na ty jsem se celkem těšil – na chumly skvěle funguje gravitační dělo, které jich spoustu táhne k jeho uživateli. Ale na větší bosse jsem se těšil také. V partě tedy nefunguje nic jako heal – padlé hrdiny musí zachránit někdo jiný, kdo ještě stojí, anebo hráč sám výběrem nějakého itemu. Dokonce i po „smrti“ má hráč ještě nějaký čas na to, aby zareagoval phoenixem (oživení), a to i v případě wipu celé party (výjimkou budiž jeden end game dungeon, kde není povoleno používat předměty). Tím pádem mizí cokoliv, co by se dalo označit za obtížnost. Souboje jsou sice akční, ale jakmile se hráč rozhodne pro interakci s vytouženým předmětem, tak se souboj pauzne a jde se polykat léčivo, elixíry a podobně.  

Byl jsem ovšem nemile překvapen tím, jak často se hra nedá ukládat. Nejhorší je to v dlouhých příběhových úsecích v druhé části hry anebo v mnohapatrových end game dungeonech – tam se hra savuje sama přespáním v kempovacích patrech, takže když náhodou umřete, objevíte se maximálně o pár pater dříve. Ale celkově bych byl radši za častější možnosti ukládání, vždyť by nikoho neubylo.  

Když už jsem zmínil dungeony, ty mají parádní atmosféru. I když některé jsou na facku level designérům. A není těžké v nich narazit na silnější monstra. Někde kolem levelu 15 jsem vlezl do dungeonu a najednou vyjeveně koukám, že mě proklál meč nějakého stínového samuraje na levelu 50. Damn you, Aramusha! V dungeonech se však skrývají často zajímavé odměny nebo další bossové. A na konci těch dungeonů jsou dveře k… ehm, dalším dungeonům. Ve většině z nich se budete jen probíjet nepřáteli ke sladké odměně, ale zkuste určitě Pitioss ruins, kde se ukrývají takové Genji Gloves (vtipně umístěné) nebo Black Hood. Na žádné nepřátele tam cestou nenarazíte, vážně.  

Klasickou skladbu vedlejších úkolů (dojdi a přines) a bounty hunts přijímané ve stravovnách (zabij tohle a tamto a dosáhni na rank 10) naředily dvě příběhové výstřednosti, které se v quest menu vyznačují fialovým nadpisem. Jedná se o jakási mini příběhová rozšíření hry v kolaboraci s jinými herními tituly. Nebudu více prozrazovat, ale obě jsem si docela užil.
Příběh, jak už jsem zmínil, se bohužel musel zřejmě z časových důvodů hodně osekat. Různé další lokace ve hře jsou už jen jakoby mimochodem, ale hráč přesto cítí, že měly být něčím mnohem více a s přispěním pro rozvoj dalších postav. A i když v několika částech hráč nepochopí, proč někdo udělal tohle a proč se tenhle zachoval nebo nezachoval takhle, a proč vlastně došlo k tomu, k čemu došlo, a kde byl celou tu dobu tenhle a proč nejsou ostatní překvapeni, když ho vidí; pořád bylo zábavné procházet těmi úseky, když už se atmosféra měnila k temnému tónu. Mezi to patří i velké akční pasáže s titány – sice poněkud chaotické, ale podle mého názoru správně epické. Doteď tedy nerozumím tomu prvnímu a o co mu vlastně šlo; všechny lokace jsou ale zdařilé. I ta poslední, propadlá beznaději. Po tom, co hráč dohraje hru, se dosažený úspěch i předměty mohou uložit zpátky do hlavní hry před velkým finále a parta zase může pokračovat v plnění dříve rozjetých závazků. Tu přichází na řadu uběhaný pejsek Umbra, jehož schopnost teleportace v čase ocení každý hráč.
Ten se může proto znovu pustit do levelování, létání v autě, odemykání dungeonů v dungeonech nebo zabíjení superbossů (doporučuji zejména Omegu). Přerostlý Squirtle – nebo spíše Gigantamax Blastoise je teď mojí nejmilejší potvorou v FF sérii, pravděpodobně díky mojí slabosti k želvičkám. Dost možná díky němu bude FFXV mezi mými nejoblíbenějšími díly vůbec. Je na něj radost pohledět a můžete se jím kochat i z letadla. Opravdu nádherný, majestátní tvor. Bylo mi líto s ním skoncovat, ale je možno si ho tam spawnovat stále dokola. A na tu Omegu fakt nezapomeňte, protože její likvidace je odměňující (jakože budete mít ze sebe dobrý pocit, možná). Nějaké další potvory se ukrývají v timed questech, což jsou dodatečné úkoly mimo hlavní hru, ale nikdo je nezadává. Místo toho se na nějakém místě spawnují nějací nepřátelé a úkolem je s nimi zatočit. Každý reálný den v našem životě se ve hře objeví někde něco – v menu bude svítit vykřičník. Po kliknutí se objeví výsek mapy s otazníkem a když na to místo dojdete, úkol se sám aktivuje. Tyto úkoly se aktivují na základě změny data (takže např. na PC to jde snadno měnit).  

Co tedy říct závěrem? FFXV z mého pohledu určitě stojí za zahrání. Osobně mi hra nikdy nespadla a běžela stále plynule, loading screeny mě nijak neotravovaly. Jen se mi hodně zahříval noťas, takže jsem raději hrál se zapnutým chlazením, ale pak hučel jak lokomotiva.
Hra má hodně příběhových mezer, nicméně to, co v tom světě je, docela dobře funguje a je vidět, že tam toho mělo být o moc víc. Maximálně bych pošteloval přistávání letadýlka mimo silnici, mezikrok s jízdou autem na cílové místo a vyškrtnutí rybaření. Hudba mi přišla celkem ok, ale nic extra. Celá zábava však stojí na ústřední partě a na tom, jak spolu všichni vycházejí. Například mě pobavilo, když parta vymlátila oddíl nepřátelských vojáků, protože jim lezli do záběru ve foťáku. Nebo když Ignis dokáže lusknout prsty v rukavicích. A když jsem byl napomenut po příběhovém zvratu, že jdu moc rychle, protože jeden z kámošů musí jít pomaleji, tak mi ze sebe bylo opravdu stydno a vážně jsem cítil lítost nad tím, co se stalo. Když toto hra dokáže, tak je to důkaz, že s postavami pracuje správně, i když se to nezdá. Kdyby tak nebylo těch příběhových mezer. Přítomno je samozřejmě víc postav, které by zasloužily další prostor. Asi největší záhadou je pro mě chování hlavního záporáka, ale doufám, že mi to osvětlí DLC.
No prostě, klidně si to zahrajte.

Stand By Me…
 

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní výzva 2022 - 5. Dohraj hru, která má na žebříčku DH žluté hodnocení (70 – 79%) (normál – v době rozehrání měla hra hodnocení 78%)
Herní doba: 132 hodin
Všechny postavy level 100/120
Všechny skilly postav level 10 max
Všechny zamčené dungeony hotovy
Pitioss ruins – Genji Gloves a Black Hood
Datalog 100%
Noble Arapaima a Vespar Gar
Adamantoise, Melusine, Omega, MA-X Angelus-0, Tyraneant, Dread Behemoth a ostatní superbossové poraženi
Bounty hunts rank 10 max
True Armiger

Pro: Road trip po prérii; autíčko; chocobo; Noctis a přátelé; grafika; výprava; zábavné souboje; Gigantamax Blastoise; velryba.

Proti: Stereotypní vedlejší questy; mezikrok v mobilitě auta; rybaření; mezery v ději.

+21
  • PC 80
Je mi jasný, že spousta lidí (včetně mě) se podívá na gameplaye a řekne si: Ty vole, já nechci hrát za bandu emo cápků. Na tohle seru.
Naštěstí jsem hrál dostatečný množství JRPG a hlavně dílů FF, takže jsem do toho nakonec díky lákavý slevě šel. Shodnu se s ostatními. Je to rozporuplná hra.

Víte, problém netkví v nekonsistentní story (o tom později), ale o nevyužitým potencionálu. Hlavní devízou jsou samozřejmě souboje. Většina questů a story se točí kolem soubojů. Vypadají fantasticky. Všechno bouchá, lítáte vzduchem, používáte spelly...ale ve skutečnosti stačí držet jedno tlačítko a vyhrajete. To je celkem průser u Final fantasy, protože to vždy spočívalo v celkem prostým taktickým postupu na principu "kámen, nůžky, papír". Ačkoliv vítám změnu soubojovýho systému z ATB na čistě akční, tak si myslím, že by se to dalo udělat o dost líp. Zvláště když se na hru dlouho čekalo. Všichni víme, že asiati jsou magoři, co se týče hloubky herních mechanik. Proč to udělali ve FF XV jako naprosto generický asijský mmo? Já tomu prostě nerozumím. Vždyť je to obrovská značka a tak by měli vývojaři přijít s něčím lepším, než "drž tenhle čudlík a zdarec". Nejdivnější na tom všem je, že mě to celkem baví. I po všech těch řečích je totiž FFXV docela casual hra. Obtížnost je nastavená nízko. To by nebyl až takový problém. Problém je, že necítíte absolutně žádnou satisfakci po úspěšně zdolaným bossovy (například). Neodvedly jste dobrou práci. Jen jste držely čudlík a sem tam při průseru do sebe vrhly nějakej ten lektvar. Copak je problém dát tomu sobojovýmu systému trochu komplexnosti? Stačily by třeba i blbý buildy. Za celou hru totiž nepotřebujete měnit strategii (mačkat na xbox gamepadu Y a pak B). Co je horší, tak herní systém nenabízí dostatek možností, aby jste se vyblbly. Změna obtížnosti tudíž ani nedává moc smysl. Jenže se to tak nějak hraje dobře. Nevím proč. Je to prostě v rámci soubojů oddychovka.

Systém magie je pro mě taky rozporuplný. Samotný hud je totiž tak trošku svině. Sbíráte sice randál lootu, ale nemáte z něj dobrej pocit. Abych vysvětlil, tak systém magie se točí kolem třech elementů. Ty kombíte s různými předměty. S tím se pojí problém, že nemáte (ze začátku) páru, co vlastně můžete prodat a co si nechat. Tak zvaný "catalyst" je totiž celkem esenciální při modifikaci různých elementů. Například curse / death / heal tady nefunguje jako u předešlých dílů. Musíte tak nějak vytušit, co jednotlivý itemy budou mít za funkci. Blbý je, že těch itemů je hromada. Stačilo by u objevených efektů například jen napsat, co dělají. Jaký má smysl si pamatovat, co jednotlivý item dělá? To se celkem tluče s tím casual způsobem boje. Tak je hra casual a nadbíhá hráči k pomoci nebo ho vysírá nedomyšleností a nedotažeností? Otázku jsem si pokládal téměř celou hru a osobně bych zvolil druhou možnost. Přitom je to docela škoda, protože hlavní myšlenka mechaniky není úplně špatná. Zvláště když spelly fungují fakt OP způsobem. Takhle mě ale docela hněte, že si nejsem jistý, co můžu střelit a co se nevyplatí. Zbývá vám tedy mít bordel v inventáři, aby jste měli od všeho něco. RIP všem lidem s OCD (tenhle komentář by měl dostat vyznamenání za použití zkratek).

Samotný systém expení jsem vlastně úplně nepochopil. Respektive jsem pochopil jeho funkci, ale účel té činnosti mi přijde zase uživatelsky nepříjemný. Levely totiž dostanete až když strávíte někde noc. Nasčítají se vám zkušenostní body. Výše bodů můžete ovlivnit místem, kde spíte. Podle jednotlivých obydlí se násobí modifikátory. Jako asi v pohodě, ale i tak. Sere mě to. Proč nemůžu dostávat levely hned? Aby se umocnil pocit road tripu? Celkem zvláštní, když se hra hraje jako casual hra. Asi to ale má svý opodstatnění, takže jsem schopen s tím nějak žít.

O story panuje spousta otazníků. Já jsem skočil do hry bez nějaký přípravy. Žádný anime ani žádný film. Říkal jsem si, že hra by měla dokázat vysvětlit svůj příběh bez berliček ve formě filmů. Příběh jsem i tak pochopil. Nepřijde mi nějak komplexní. Naopak mi přijde celkem ok. Sice to není FF7, ale samotný základ stojí na docela obstojných pilířích, které koketují (he, pilíře koketují. Někdy překvapují sám sebe) se zajetými stereotypy. Zachránit svět, warrior of light a takový ty kecy. Nic co by jste neznaly. Podrobnější zkoumání a jednotlivý situace jsou ale celkem zajímavý. Jenže zase je to nedotažený. Přibližně do třináctý kapitoly se moc toho neděje a strašně rychle to chytí spád. Nemáte šanci a čas se sžít s jednotlivými postavami. A je mi naprosto ukradený, že jejich osobnost vykreslují DLC, filmy a anime. Já koupil hru, protože jsem chtěl kompletní zážitek. Není to sakra žádný Dark souls, kde je děj patrný ze zkoumání. Měl by mi být předložen jasně a pozvolna. Pacing je tady naprosto v prdeli. I když jednotlivý postavy byly v slzách, tak to se mnou ani nehnulo a to je u Final Fantasy strašně špatně. Většina dílů mě totiž dokázala oslovit.

Ona celkově kombinace západního a východního open worldu je dost nestabilní. Nemáte totiž ani jedno pořádně. Ano, máte otevřený svět, ale je prázdný a naplněný fetch questy. Některý lokace stojí za prozkoumání, ale ne kvůli lootu. Kvůli atraktivnímu prostředí, který vybočuje z klasický palety světa. Nejsem si jistý, jestli je to dobře nebo ne. Každopádně mě průzkum celkem bavil.

Soundtrack mi přišel fantastický (vidíte, co jsem provedl?). Používá totiž jasný fan service. Soundtracky ze všech dílů FF. Za poznámku ale stojí, že i samotný soundtrack XV není špatný. Naopak mi přijde dost povedený a v určitých situacích dokáže umocnit celou scénu. Ústřední skladba je použita chytře a dává smysl skrz příběh. Osobně se mi tedy líbil, ačkoliv o tomto názoru panují po internetech (stejně bych je všechny zakázal) značný neshody. Někdo ho má rád a někdo ne. Je ale natolik citlivě vložen, že je celkem snadný ho ignorovat. Za tohle fakt plus.

Každý díl měl i svou vlastní ústřední minihru. Triple triad, golden saucer, blitzball (který nesnáším). Tady je to nejspíš monster justice V, který bylo pro mě instantní wtf. Funguje totiž na stejným principu, jako soubojový systém. Mačkáte jedno tlačítko a automaticky získáte profit. Přibližně po deseti minutách jsem se na to vysral a raději začal plnit fetch questy. To už samo o sobě leccos vypovídá.

Mírná poznámka k end gamu. Po dokončení příběhu můžete pokračovat v brouzdání v otevřeném světě s jednou "malou" změnou. Všechen váš progress v side questech a huntech se vám z nějakýho důvodu resetne. Tohle by mělo být v new game +. Nechci být trestaný za to, že si chci po konci hry objevit to, co jsem ještě neprošel. Celá mapa je tedy opět skryta a autoři vám tak dají facku přes koule. Bavilo tě to, co si dělal těch 30h? Fajn, tak to dělej všechno znovu. Sranda ne? A víš jak ti to zpestříme? Necháme ti tvůj dosavadní level, aby jsi všechno mohl sekat na první dobrou a mohl se progrindovat k těm 30h, který jsi v tý hře vyloženě promrhal. Velmi bolestivý zážitek. Nejsem si jistý, jestli ho chci absolvovat.

Proč jsem ale dal tak vysoký hodnocení? Hele, já vlastně ani pořádně nevím. Ono se to totiž přes všechny ty sračky hraje opravdu dobře. Je to pohodlný a respektuje to krátkou dobu hraní (většinou). Chytání ryb je super a jednotlivý jídla od Ignise vypadají fantasticky. Některý lokace jsou opravdu pěkný a jednotlivý dungeony taky nejsou k zahození. Přímá motivace z objevování je tedy na místě. Co mě ale nejvíc sere je promrhaný potenciál. Mohla to totiž být opravdu perfektní hra. Takhle je to pro mě "jen" nadprůměrný titul, který má ještě nějaký ten content, ale skrz násilný restart při endgamu si musím od hry dát pauzu. Komu tedy hru doporučím?

Rozhodně lidem, kteří jsou JRPG nepolíbeni. Tohle je ten nejlepší start, který mě napadá, že můžete mít. Fanoušci série mohou být lehce šokování, ale i tak hru dohraji s úsměvem na rtech (jako já). I když se za to budou nenávidět (jako já). Otázkou tedy je, komu bych hru nedoporučil...

Pro: soundtrack, příběh k závěru hry, casual styl hraní, solidní road trip, grafika je ok, fyzické proporce Cindy, vzhled Regalie, nejdetalnější grafický zpracování jídel

Proti: pacing příběhu, nezvládnutý endgame, nedotažené herní mechaniky, nevyužitý potenciál, nudné minihry

+11
  • PC 80
A Final Fantasy pro fans and first timers. Já jsem first timer, a nejen s Final Fantasy. Tohle bylo moje první JRPG vůbec. Nikdy jsem žádné pořádně nehrál, protože mě vždy odrazovala jejich estetika, linearita a tahové soubojové systémy. Západní RPG ale považuji za královský videoherní žánr.
A hele, tahle hra vypadá, že má pěkný 3D svět k prozkoumávání a akční realtime souboje! Možná se mi bude líbit!

A líbila se mi. Abych jí dal co největší šanci, pustil jsem si Brotherhood Anime. Podíval jsem se na film Kingsglaive. Přečetl jsem si prequelovou povídku. Pak jsem si dohrál hru a všechna její DLC a prošlápl si v nich alternativní konce.

Je to hra, která má metrák nedostatků:

- nejhorší design vedlejších úkolů v dějinách lidstva.
- téměř nulové množství zajímavých NPC
- podivné tempo s některými opravdu nevýraznými a nudnými sekvencemi, zrovna když by hra měla nabírat na obrátkách (13. kapitola).
- mechanicky primitivní bojový systém, který umožňuje celou hru hrát v podstatě držením pravého triggeru
- otravná nemožnost řídit auto v prvních asi 7 kapitolách, což vedlo k tomu, že jsem si musel brouzdat na telefonu a čekat, až mě Ignis odveze na místo určení.
- několik opravdu otravných dungeonů
- CRASHES, prvních 20 hodin mi hra padala velmi často, a to většinou hned poté, co jsem strávil hodinu v dungeonu, kde hra neumožňuje ukládání. Pak jsem naštěstí našel nějakou náhodnou zázračnou kombinaci nastavení, díky které byla hra většinou stabilní

Příběh, který...no, má svůj podíl zábavných a melodramatických momentů a hlavní postavy se mi líbily, ale celá pointa příběhu a jeho zakončení mi prostě moc nesedí ("Já jsem bůh a vy budete dělat, co vám řeknu." A taky že jo).
A zřejmě to nesedlo ani autorům, protože ve dvou DLC představili dva samostatné alternativní konce!
A jeden z nich měl dokonce dostat další čtyři navazující DLC, která by konec úplně změnila, než je Squeenix zrušil (a tak jejich děj vyšel jako 400stránková kniha - a já skoro zvažuji, že si ji přečtu).

Každopádně, slušný seznam nedostatků. Tak proč jsem to sakra hrál 75 hodin (včetně DLC) a vlastně mě to fakt bavilo?

Líbil se mi zdejší svět - americká 50. léta zkombinovaná s japonskou fantasy byla svěží a zábavná na pohled a prozkoumávání. Bavily mě hlavní postavy (je nutné hrát i DLC, jež jejich charakterizaci znatelně rozšiřují). Líbila se mi efektnost soubojů a jejich animací, i důraz na různé skupinové útoky. Jsem lehkou formou OCD trpící chudák, který rád plní úkoly v otevřených světech... i když mě ty úkoly občas štvou svou příšerností. Ohromně se mi líbila celá ta letní prázdninová atmosféra hry (i když se střetávala s apokalyptickým zasazením) a zamiloval jsem si soundtrack. Kempování, obdivování krásně vypadajících jídel co Ignis vaří. Majestátní monstra. Kompletní změna atmosféry k temnu po jedné příběhové události. Zkrátka, je tady toho dost, co mě u FF15 drželo a nepustilo.

Jo a btw, není to RPG. Je to akční hra s otevřeným světem. Rozhodovací pravomoci tu má hráč nulové.
Což nemyslím nutně jako kritiku, jen konstatování.

https://abload.de/img/637650_20210815163657jvj0f.png
https://abload.de/img/637650_20210816214427bckcp.png
https://abload.de/img/637650_202108151620009gjmk.png
https://abload.de/img/ffxvnwkso.jpg
https://abload.de/img/637650_20210810223937h9jfx.png
+20 +21 −1
  • PC --
Final Fantasy s pořadovým číslem 15 mě oslovilo již při launch traileru na PS4. Samozřejmě člověku hned do oka padne velice líbivá grafika a tak trochu anime charaktery oháknuté do stylových metalových hadrů. Do hry jsem ale nakonec nešel i když jsem si jí strašně moc chtěl zahrát. Poté následovalo čekání na PC verzi, která byla po pár měsících oznámena. Nastal ovšem až rok 2021, já zrovna neměl co na hraní a hledal´jsem nějaký open-world na ukojení mých choutek. Po chvíli pátrání, co si vlastně zahraju, jsem objevil demo a já si řekl: Vlastně proč ne....

 Tahle hra je skutečně pro mě velice obtížná hodnotit. Proč? Inu, průchod hrou mi trval necelých 50 hodin, dlouhých 50 hodin, dlouhých ale velice zábavných 50 hodin. U hry jsem se dokonce tak bavil, že mi na konci těch 50 hodin přišlo strašně málo. Naštěstí je ve hře ještě spousta kontentu na dodělání, takže těch 50 hodin tam znovu nahážu. Nicméně, dodělávání vedlejšáků a podobných aktivit už po dokončení hlavní hry už nikdy není to pravé ořechové. A zejména to platí zde, jelikož události na konci hry by značně poškodily možnosti o kompletaci, tudíž je hráč nucen cestovat časem do dob, kdy ještě měl na povel rozesmátou partu puberťáků, kde jejich největší starost byla neodřít káru. No a přeci, nemůžete si přeci je tak chodit side-questy a dungy, když se člověku vybavuje ten...konec.

 Příběh oproti předešlým FF se nese v úplně jiném duchu. Když se kdysi řeklo Final Fantasy, člověku se vybavily ty veselé JRPG gamesky, které byly vytvořeny za účelem takové mírně oddechovější zábavy. Patnáctý díl ovšem představuje úplně nový příběh, temný příběh plný bolesti. I když na to hra nevypadá a na první pohled vypadá nevinně jako její předchůdci, ve hře je spoustu emocí a utrpení. Na počátku vám hra představí vaší ústřední čtyřku, se kterou budete podnikat dobrodružství. Chování připomíná dnešní klasické teenagery, takže pokud se stále pohybujete okolo této věkové kategorie, není žádným problémem si k nim vytvořit vztah. Pokud vás neosloví, hru bych nezavrhoval, protože...postavy mají svůj vývoj a právě tento vývoj postav je to nejlepší, co tahle hra nabízí a tím si vás udrží až do konce. Konec hry je velmi silný, emoční a hlavně velmi kvalitně napsaný.

 Dostáváme se k momentu, proč jsem hru rozehrál až 5 let po vydání. Věc se má tak, že chvíli po vydání jsem viděl jedno gameplay video, kde zrovna byl ukázaný známý tahový systém po tuto sérii. Ovšem video už neřeklo, že tyto tahové souboje se vůbec nemusí používat a pro hru byl primárně vytvořen real-time soubojový systém, kde figurují prvky hack 'n' slash, úskoky, parry a dokonce speciální útoky vašich parťáků. Zpočátku jsou souboje takové bez tempa, ale to protože to tak hra má nastavené, později soubojový systém dostanete do ruky a následně se z bitek stává pravá akční podívaná plná komb, magie a dokonce také nadpozemských sil. Je jen na vás, jak bude souboj probíhat, způsobů je strašně moc a to i díky stromu dovedností, kde nevíte co odemknout dříve a každý nový odemknutý perk je v tom souboji strašně znát. Vesměs souboje probíhají stylem: Usekej toho zmetka k smrti, ale....skoro každý nepřítel má někde slabinu, ale také místa kde ho spíše jen lechtáte párátkem, tudíž taktizování také přijde vhod.

 Svět hry je velice rozporuplný, jedni nadávají, druzí zbožňují. Já nepatřím ani do jedné skupiny...svět je krásný, rozmanitý, rozdělený na jednotlivé části. Navštívíme lesy, bažiny, savany, pouště, hory, jezera, sopky, podzemí, továrny, stoky a mnohem více. Špatná zpráva je ta, že nemáte sebemenší důvod (krom questů) ty místa prozkoumávat. Z 99% tam prostě nic není. To ovšem neplatí pro dungeony, které jsou velmi výborně atmosféricky zpracované, obsahují dobré souboje, kvalitní loot a odolné bossy. Pokud máte rádi průzkum jen kvůli kochání se level-designem, tak poté budete ovšem jako doma. Graficky je to vše zpracované velmi pěkně a atmosféru míst doplňuje ještě solidní hudba, která k těm místům prostě patří.

 Teď si říkáte, proč vlastně mám problém hru hodnotit, když jí vlastně doteď jen chválím? Neměl bych problém udělit devadesátkové a vyšší hodnocení, jenže hra obsahuje zbytečné školácké chyby, kterým se šlo alespoň zčásti vyvarovat. Máte ve hře káru, pěknou káru, dá se upravovat a kterou můžete řídit vy anebo jí může řídit Ignis. No...můžete řídit, to je dost silné slovní spojení. Řízení auta spočívá pouze v držení klávesy pro plyn. Auto samo zatáčí, ano opravdu. Autoři prostě nechtěli, abyste s autem vyjeli mimo silnici a i když zatáčet nějakým způsobem můžete, auto se stejně vrátí na pomyslnou lajnu cesty, nelze prostě sjet. Proto jsem taky nechával vždycky Ignise řídit, protože jsem si aspoň u toho mohl vyřídit vzkazy na messengeru a neumírat nudou. Fast-travel ve hře je, ovšem jde provést jen z auta. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ovšem...nějak nevím jak to popsat. Prostě jste třeba 2 míle od auta a potřebujete například do Hammerheadu a nejlépe hned. Provedete následující úkony: mapa → back to car → otravně dlouhý loading → regalia → fast travel to hammerhead → otravně dlouhý loading. Místo dvou otravně dlouhých loadingů tam přeci šel dát jen jeden ne? Na questová místa obvykle ani fast-travel nefunguje, pokud nejsou blízko parking spotu, takže se může stát, že 7 minut pozorujete jízdu. Do toho začne Prompto otravovat, že by si chtěl támhleto vyfotit. Dobrá tedy, uděláme si zajížďku, uděláme fotku a pojedeme dál. Mezitím nad silnici přiletí Imperial Army a vy nemůžete jet dál, dokud je nevymydlíte. Takže nakonec ze sedmiminutové cesty se stala 20 minutová. Do toho ještě započítejme až nesmyslně rychlé střídání dne a noci, kdy v noci je vidět fakt velký kulový a ještě se spawnují všude démoni, kteří vydrží až možná moc. Plus vedlejšáky také neoplývají zrovna originalitou a jsou většinou typu zabij nebo přines, naštěstí spousta z nich nabízí kvalitní odměny, takže se vyplatí je plnit a navíc je dobré se na pozdější kapitoly trochu nafarmit. Závěrečné boje umí už celkem potrápit a to jsem byl o 20 a více větší level než boss. Poslední výtka směřuje na systém ukládání, je...divný. Manuální uložení je ok, jenže ne všude to jde a pak se podíváte na poslední auto-save, který ukazuje, že hra se naposledy uložila třeba půl hodiny zpátky. Na konci hry se mi bugnul jeden boss, kde se nespustil script a díky tomu byl nesmrtelný. Byl jsem nucen úmyslně zemřít, protože během boje, nemůžete dát load (jako vážně). No a hra mě hodila o hodinu nazpět. V tu chvíli se ze mě sypaly nejrůznější nadávky, až se probudil malej a z koupelny vyběhla moje Lady vyhrožujíc vyhozením pojistek, jestli se neuklidním.  

Hru zatím nechávám bez hodnocení, stále tápu, nejspíš po komplet průchodu to již budu mít jasnější. Pokud nejste alespoň trochu trpěliví hráči, asi vás to neosloví. Není to pro každého.
+21
  • PC 80
Jeden z nejkontroverznějších dílů série Final Fantasy, přesto se rozhodně řadí k těm lepším. PC Port je snad poprvé v historii FF sice stabilní a funkční, ale stejně je cítit, že tam to kontrolerové ovládání prostě sedí více, zejména si člověk někdy ťuká na čelo, kdo sakra vymýšlel mapování tlačítek.

Hned po spuštění hra upozorní, že není jen pro zaryté fandy, ale i úplné nováčky. To je sice pravda, ale na jednu věc zapomněli - aby měl člověk šanci se trochu lépe orientovat v trochu zašmodrchaném příběhu, je předchozí znalost filmu Kingsglaive: Final Fantasy XV téměř nutností. Z přívalu nových tváří jde jinak opravdu hlava kolem a to ještě umocňuje fakt, že hra disponuje jednou z největších herních map, které kdy spatřily světlo (herního) světa. Na(ne)štěstí je větší část mapy nepřístupná, vyplněná mořem a pohořími, přesto je ta velikost znát, hlavně u načítacích obrazovek, kterých je lepší se vyvarovat jak jen to jde.

Přestože některé nedokonalosti už by se asi v nových hrách objevovat neměly, není většina z nich tak otravných, aby pokazily jinak dost zábavný gameplay doplněný úžasným grafickým zpracováním, včetně nápaditého designu monster i některých oblastí. Hudba na druhou stranu asi tolik nezaujme, i když ony country odrhovačky dodávají příběhu na té správné roadtripové náladě. Nejvíce hra zakopává na relativně nudných charakterech, které se za hru příliš nevyvinou, to ale zase napraví příběhová DLC, která jsou v PC verzi rovnou obsažena - každé se věnuje jednomu členovi party a dodávají dost stěžejní informace i do hlavního příběhu, nemluvě o jejich zábavnosti a naprosto jinému stylu gameplaye.

Dalším kazíkem je pak klasicky asijský styl levelování - grindování, který chvílemi působí opravdu nekonečně a nutí se prokousávat více či méně nudnými vedlejšáky, jelikož rozdíl mezi hráčovou a nepřítelovou úrovní rychle roste. Vytouženou odměnou je pak alespoň obstojný příběh pro ty, kteří s ním dokáží držet tempo.

Tahle hra si určitě zaslouží pozornost, a to i od těch, kteří k této sérii ještě vůbec nepřičichli. Jen kdyby se Square Enix rozhodl jít příště ještě o kousíček dál a odstranil několik dalších nešvarů přetrvávajících z předchozích dílů. Jistě nebylo možné se s takovými změnami poprat najednou, jelikož již s těmi stávajícími nebyli někteří fandové úplně spokojeni. Tento díl však ukázal, že modernizace nejznámějšího JRPG má rozhodně smysl a do budoucna můžeme čekat tatáž rozhodnutí i v dalších dílech.

Pro: propracované grafické zpracování, téměř bezchybný port, mnoho možností hratelnosti, přidání alternativního konce, věrohodné vztahy mezi postavami

Proti: Místy otavná hudba, nepřeberné množství nudných side-questů, dlouhé nepřeskočitelné animace, místy přítomná klišé

+16