Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Filmoví Krotitelé duchů by se dneska dali považovat za prakticky kultovní klasiku, a ačkoli se nikdy nedočkali třetího dílu, který by společně s předchozími utvořil trilogii, série se alespoň dočkala herního zpracování. A nutno podotknout, že zpracování velice důstojného.

Hra si velice zakládá na filmovém feelingu a je protkaná mnoha filmečky a humornými dialogy, avšak je o něco temnější a hororovější – obzvlášť v druhé polovině. Na druhou stranu mi ale nebrala ovládání z ruky tak často, aby mi to začalo vadit. Představuje tedy vyvážený mix hratelnosti a vyprávění příběhu.

Samotná hratelnost se skládá z chytání duchů za pomocí protonového paprsku. Filmu znalí se budou cítit jako doma a ti ostatní (pokud si hru vůbec zahrají) přijdou na herní mechaniky velice záhy. Postupem hry se hráči odemyká zbrusu nový arzenál. Zpočátku se další „zbraně“ a jejich modifikace zdají zbytečně, ale v druhé polovině trochu přituhne a začne být nutno zbraně kombinovat. Na každý druh ducha totiž platí něco jiného.
Obtížnost ale není nikterak vysoká, byť se i tady nachází několik vypečených pasáží. Za zmínku stojí zejména otravní, lehce overpowered, andílci těsně před závěrečným bossem.

Technicky hra funguje slušně. Nenarazil jsem na žádné výrazné bugy, hra je stabilní a nepadá. Použitý engine však působí dost zastarale. Lokace jsou chudé na detail a nebýt parádních světelných efektů a slušné fyziky rozbíjejících se objektů, nabyl bych dojmu, že je hra o 7 let starší, než doopravdy je. Tomu ale vůbec neodpovídají HW nároky, které jsou vzhledem k použité technologii směšně krvavé. V současnosti vlastníci moderního HW nejspíš nebudou mít problém, avšak moje sestava pocházející ze stejného roku jako hra samotná dostávala místy pěkně zabrat. Kvůli kolísajícímu framerate jsem k ovládání použil gamepad, na kterém se Ghostbusters hráli parádně.

Jako fanda Krotitelů duchů jsem si tuhle hru a přes zmiňované nedostatky užil. Netěží totiž jen z filmové předlohy, ale obsahuje množství nových zajímavých nápadu a novinek. A přestože je to hra, příběhově by se v pohodě dala brát jako plnohodnotný třetí díl.

Pro: filmový feeling, dabing původních herců, množství filmečků, dialogy a humor, hratelnost, zničitelné prostředí

Proti: zastaralá grafika/mizerná optimalizace, po delším hraní přeci jen trochu monotónní hratelnost

+18
  • PC 85
Na dohrání Ghostbusters The Video Game jsem se chystal už nějakou dobu a úkol číslo 5. zněl jasně... díky nedávnému teaseru na třetí film jsem i v tom nejlepší možném rozpoložení.

Ghostbusters The Video Game není vlastně ani tak hra podle filmu, ale spíš pokračování jako hra. Na scénáři se podíleli Dan Aykroyd a Harold Ramis, což už může poukazovat na kvality hry, aspoň té scénáristické. Aykroyd, Ramis, Murray i Hudson se navrátili do svých rolí a kromě nich se ve hře objeví a zazní i třeba William Atherton. O humorem nabité dialogy nebude nouze.....

Příběh se odehrává převážně ve známých filmových kulisách a autorům se povedlo elegantně navrátit na známá místa, ale s novým příběhem. Kromě známých lokací se podíváme i na nová, čistě pro hru vytvořená místa, kterých nejenže není málo (aspoň pro účely hry), ale drží si tu správnou Krotitelskou atmosféru.
Grafické zpracování je solidní. S přihlédnutím na to, že je to filmová hra či na samotné stáří hry je to koukatelná záležitost. Vzdálené městské kulisy kupříkladu už tak dobře nevypadají, ale kdo má čas koukat na ošklivé kulisy, když se vás snaží sníst Marshmallownek!

Hru hrajeme v kůži nováčka, zelenáče, „novýho týpka“ v týmu. Tím je možné si odůvodnit a přijmout úlohu zobana, který bude zkoušet nové a vylepšené vybavení. Jakožto nováček totiž nosíte Proton pack, na který časem Egon přidává nová prototypová vylepšení. Prostě je z vás pokusný králík. Samozřejmě by se tím dala zakrýt nutnost mačkání tlačítek a řešení banálních problémů – zelenáč si vyžírá to nejhorší.

Co se týká herní náplně nejedná se o nic převratného. Velmi lineární průchod úrovněmi, ve kterých se chytají duchové (ve stylu TPS stříleček) a občas se vyřeší něco co vypadá jako puzzle. Samotné chytání duchů působí v pozdější fázi hry (logicky) jednotvárně. Na příběhově zaměřenou hru mají filmečky docela drastické střihy. Občas zazlobí snímky, ale jen na jednom místě to bylo velmi bolestivá zkušenost (na konci hry). Ve větších střetech je to trochu chaos a tím pádem se crossing the streams nedá vyhnout. Nějaké pasáže vyloženě koketují s vyváženosti obtížnosti a dokáží být někdy dosti frustrující. Lehce zničitelné prostředí je fajn, dokud se vám do cesty nedostanou sutiny, díky kterým nemůžete uskočit před nepřátelským útokem.

Co si budeme povídat, tohle je pro fandy filmových Ghostbusterů splněný sen a i když se samo o sobě nejedná o vyloženě blbnou hru, fandové budou minimálně díky trefené atmosféře chrochtat blahem.

Herní výzva 2019 - 5. "Adaptace"

Pro: atmosféra, humor, narážky na filmy, původní skvadra

Proti: plytké hádanky, FPS dropy, o coop si to vyloženě říká!

+18
  • PC 60
Ghostbusters: The Video Game Remastered, hra podle filmové předlohy. Přiznám se, že jako fanda filmů jsem přistupoval ke hře tak trochu s obavou co z toho vyleze. Hru jsem si nekupoval, byla zdarma na Epicu a to dokonce remastrovaná verze.

První věc která mě zaujala, byla samozřejmě licence, všichni herci věrně nadabovaní, dokonce se podíleli i na scénáři, to je za mě plus, protože hlášky a konverzace patří k tomu lepšímu co zde můžete najít. Další věc jsou duchové, hlavně tedy v první polovině hry zde najdete staré známé ať už zeleného slizouna, tak i obřího námořníka. A jako poslední plus které mě napadá je hudba a zvuky, vše je z filmů a dokáže to navodit nostalgickou atmosféru.

Co mě naopak nenadchlo je grafické zpracování hry, věrně vymodelované postavy vypadají jak gumáci nebo jako voskové figuríny a prostředí je na tom ještě hůř, dlouho jsem neviděl nic tak ošklivého. Předměty, prostředí a vše o co zavadí váš pohled mi přišlo jak ze hry o pár let starší a to je zde prý vylepšená verze hry, ale já opravdu to vylepšení nevidím.

A hratelnost, první půlka mi, jak už jsem zmiňoval, přišla určite lepší, řekl bych že si brala více z filmů a jak už to bývá, poznáváte nové možnosti zbraní a vlastnosti nepřátel. První chycení ducha do pasti mě samozřejmě nadchlo, ale časem to nadšení mírně upadá. Právě s druhou polovinou mám větší problém, zde už jsou nepřátelé jen ve větším počtu, takže souboje jsou o něco delší, ale snaha přivést nové nepřátele se míjí učinkem. Třeba pavoučí hnízdo mi přišlo jak z nějaké jiné hry a vůbec mi k duchařině nezapadalo.

Abych ještě něco pochválil tak je to inteligence ostatních krotitelů, opravdu se snaží vám pomoci ať už s menší havětí, popřípadě udržet ducha nad pastí, kde ale hlavní úlohu dostat ducha dovnitř přebíráte vy. Poslední výtka asi bude spíš ve mně, ale v pozdějších částech jsem asi třikrát netušil jak pokračovat dál, hra vám sice obecně sdělí co po vás chce, ale není to vždy úplně jasné a na řadu přišlo vyhledání postupu u jiných hráčů, což mě štve, protože rád si hru procházím sám, ale jak řikám, možná byla chyba za stolem :)

Nemůžu říct, že bych si hru vyloženě užil, byl jsem docela rád, že po osmi hodinách přišlo finále, ale těch 60% je pořád mírný nadprůměr a když už nic tak díky hře mám obrovskou chuť se podívat na filmy, takže už vím co budu sledovat dnešní večer...
+18
  • PC 80
Pro mě velmi příjemné překvapení a jsem rád, že jsem si tuhle hru ze zvědavosti pořídil. Předně je třeba říct, že Krotitelé duchů jsou pro mě kultovním filmem, který citlivě kombinuje humor a horor. Jako malý jsem se vždycky bál jedné scény z knihovny, kdy se duch knihovnice z normální babičky změní na nejodpornější přízrak, který dodnes pro mě zůstává nepřekonaný. To se nakonec povedlo také přenést do hry.

Dialogy jsou možná i pro většinu anglicky rozumějících hráčů občas dost složité, hlavně co se různých hlášek týče, ale zase je jich tam tolik, že v konečném kontextu se dá slušně porozumět. Samotný příběh je srozumitelný dostatečně. Po většinu času hráč putuje se skupinkou svých parťáků, kteří svým reálným předlohám jakoby z oka vypadli. Nevím jak je to s dabingem, ale zdál se mi také originální, alespoň u některých postav.

Akce je podána ve velkém stylu a to především díky značně zničitelnému prostředí, které v mnoha hrách nepochopitelně chybí. Zde nikoliv. Ba co víc, čím více toho zničíte, tím více získáte chechtáků. Zajímavé, asi to hradí pojišťovna. Za peníze je možné zakoupit lepší výbavu, nebo lépe řečeno, zdokonalení vaší stávající výbavy. Zbraně se vám odemykají postupně tak, jak to vyžaduje situace. De facto v ruce máte stále stejný paprskomet, který je ale možné přepnout do různých režimů (paprsky, sliz, zpomalovač atd.). Na každého nepřítele totiž platí jiná zbraň a ačkoliv téměř všechny je možné zlikvidovat libovolnou variantou vaší zbraně, na některé je lepší použít tu, která jim vysloveně vadí.

K prozkoumávání okolí a zachytávání stop máte při ruce jakýsi skener, kterým můžete sbírat informace o nepřátelých či jiné stopy. V každé lokaci je navíc umístěno několik bonusových předmětů, za jejichž sebrání máte peníze. Sice v praxi nejsou k ničemu, ale dozvíte se řadu zajímavostí ze světa Krotitelů duchů. Na hře mě nejvíce oslovilo prostředí a nepřátelé. Všechno je zpracováno s velkým smyslem pro detail a atmosféra Krotitelů duchů je skoro dokonalá. Nepřátelé jsou velice různorodí a skládají se od téměř neškodných duchů přes hromady černého slizu, obří duchy, oživlé sochy, legendárního Marschmallow mana, zombíky, smrtící andělíčky přes obry z harampádí či knih a další. Nepřátel je opravdu velké množství a díky tomu je radost pokračovat v hraní a objevování.

Chytání duchů do pastí je zážitek věrně kopírující filmovou předlohu. Když ducha pomalu začne krabička nasávat do svých útrob, vypadá to mimořádně efektně. Kromě dostatečné porce akce je ve hře také řada puzzlů, které je potřeba vyřešit použitím některého módu zbraně. Mohu říct, že za celou dobu hraní jsem nepocítil větší nával stereotypu a naopak čím více jsem se blížil k finále, tím více mě hra bavila. Krotitelé duchů jsou skvělým doplňkem k filmům a těším se, že někdy vznikne další film či hra z tohoto zábavně hororového prostředí.

Pro: Skvělá grafika i fyzika, hlášky, různorodost prostředí a nepřátel, efektní zbraně, slušná hratelnost.

+13
  • PC 65
V kinech aktuálně korzuje druhý díl restartované série Krotitelů duchů z plánované trilogie, která vzpomíná na osmdesátá léta jak námětem, atmosférou, tak i samotnými herci. Ještě předtím než ale tato trilogie vůbec začala a ještě předtím, než někoho v Hollywoodu napadlo udělat feministickou verzi Krotitelek duchů, tu existovala počítačová hra, která docela překvapivě už v roce 2009 tvrdila muziku kvalitou. A to, co si budeme povídat, u hry, která odkazuje na filmový základ, nebývá úplně zvykem. Natož pak pravidlem.  

A ano, musím uznat, že pár hodin jsem se u této hry vydržel bavit. Příběhově totiž začíná tam, kde původní druhý díl skončí. Krotitelé duchů i přes množství zničených veřejných budov získali politickou podporu New Yorku a tak k nim přichází další parťák, který jim s krocením zlých démonů má pomoci. Tím parťákem jste Vy. Ucho, popř. pro starší narozené, čukr, který se má stát plnohodnotným krotitelem a v cestě mu budou stát jak staří známí nepřátelé, tak i pár nových postaviček.  

Herně není hře moc co vytknout. Hned při úvodní melodii máte o dobrou atmosféru zaděláno. Hra nicméně na nic nečeká a ihned Vás vtahuje do akce. Ta, k mému překvapení, je poměrně jednolitá a vlastně je založená akorát na tom, že neustále protonovým dělem někoho kosíte. Pravda, v průběhu hry se zbraň lehce obměňuje, ale podstatné vždy je zlého ducha narvat do krabice a pokud možno ho už nevypustit. To se vlastně na hře nemění po celou její délku a toho je ve hře více, než je zdrávo. Respektive je to pořád dokola. Pokud tedy chcete bezduchou rubačku, tak směle do toho.  

Aby ale hra nebyla úplně přímočarou bezduchou rubačkou, snaží se místy vyprávět příběh. Nebo přidat nějaký ten detail, který odkazuje nejen na film, ale i na komiks. A to tedy především formou skeneru, který hledá nadpřirozeno a duchapřítomno a tak s ním naleznete nejenom ducha, ale i nějaký sběratelský kousek, který Vám ten svět Krotitelů duchů s radostí rozšíří o další dosud neznámou informaci.  

Krotitelé duchů jsou ale ve své podstatě jednoduchou střílečkou, která atypicky pracuje s nepřítelem, se zbraněmi, graficky je na svojí dobu adekvátní – hrál jsem remaster a až na videa mě hra obrazově neurážela. Naopak tu místy byla hezká kombinace až gotického New Yorku, který ale pod náporem Vás působil až vybombardovaným dojmem. Popřípadě se dostanete i do jiných sfér, kde ten gotický kabát nabývá úplně nových, neutuchajících rozměrů. A i v tomto případě jsou to pořád místa, která jsou zajímavá, originální, nápaditá a vlastně udržují duchapřítomnost hry, která je stereotypní víc, než by možná mohlo být zdrávo. Na titul odkazující na filmovou sérii každopádně výsledek naprosto adekvátní. Řekl bych mnohdy až překvapující.

Pro: Důkaz, že existuje solidní herní adaptace filmové legendy,

Proti: I když pravda herně v mnoha ohledech příliš stereotypní.

+13
  • PC 75
Čím by byla hra Ghostbusters, kdyby neměla nic společného s Ghostbusters? Patrně nečím, co by dostávalo hodnocení někde mezi 40 a 60. Ale vezmu to postupně:

Technické zpracování. Ghostbusters se bez okolků zařadilo mezi nejnáročnější hry dneška - žádá si 512MB grafiku jako minimum, na slabších dvoujádrech se podle ohlasů vesele škube. Člověk by proto čekal, že bude podle toho vypadat, ale skutečnost je taková, že grafika vypadá jako něco co se sem dostalo z roku 2004. Což by se nebýt těch nároků dalo ještě přejít. Prostředí je vesměs chudé na detialy a většinu času nikterak originální a textury taky stojí za prd. Solidně vypadají jen hlavní postavy.

Z roku 2004 je nejspíš i fyzikální engine, který sice dokáže levou zadní (i když na quadcore těžko říct) rozpohybovat mraky objektů, ale fyzikální model je to věru primitivní. Jeden příklad za všechny, útlá dívčina probíhá chodbu kde lží pár nemalých kusů betonu a automaticky je odkopává jako by byly z polystyrenu. Nepřekvapuje mě už že PS3 verze ani neběží v 720p, autoři jsou holt v tomhle břídilové.

Hratelnost je pak podřízena potřebám líných level designérů, kde hráč nemůže nějakou činnost udělat, dokud si postavy neodkecají svoje. Hlavně v první půlce hry jsem taky narazil na několik nepříjemných bugů, kvůli kterým jsem párkrát i musel restartovat checkpoint. (A jednou když, jsem opouštěl hru před misí na základně krotitelů, hodila mě hra po návratu rovnou na začátek další mise, čímž jsem patrně minul nějaké ty filmečky.)

Autorům se vůbec dařilo castovat na mě confusion. Hlavně ve chvílích kde se náš tým rozdělil a já měl s někým někam jít, ale než jsem se rozkoukal, byl dotyčný ten tam a já si mohl už jen vybrat kterým z půltuctu zdánlivých východů se ho vydat hledat. Jediné co hra indikuje jsou padlí kolegové. Žádné ukazatele kterým směrem dál něco dělat. Což je taky celkem nahovno, protože kolonka objectives je na nějaká specifika docela skoupá. Naštěstí se většinou dá odtušit co se po vás chce, ale na jednom místě jsem jak kokot pobíhal půl hodiny (a s tím reaktorem na zádech to není zrovna nejrychlejší pobíhání), ve snaze zjistit co mám sakra udělat, abych nakonec zjistil, že jedno ze závaží o nějaký centimetr úplně nedopadlo na svoje místo. Potěší i situace, kdy se zdánlivě vůbec nic neděje, protože nějaký poslední nepřítel vytuhnul na místě, kde ho nikdo nevidí (nebo ještě líp se dostal někam, kde ho nelze zneškodnit A ZÁROVEŇ ho nikdo nevidí) a hra čeká, až padne.

Confusion pak ještě umocňuje kombinace kamery blízko za zády, a přehršle grafických efektů vašich zbraní a nepřátel (o všech těch blikátkách na atomovém batůžku nemluvě) - jednoduše jakýkoliv větší boj je naprostý chaos.

Obtížnost nijak plynule nestoupá, prakticky vzato se celou dobu drží zhruba na stejné úrovni. Vyvážená ale rozhodně není - bossy je často přinejmenším jednoduché zabít, za to některé větší řadové souboje jsou poměrně obtížné - za vrchol považuju první setkání s betonovými andělíčky, kde pokud nemáte sakra štěstí, nepřežijete prvních pár desítek sekund od prvního útoku. (A občas taky otravné.)

No, to už by snad k záporům stačilo... Klady. AI společníků mi přišla většinu času na dobré úrovni, levely z jiné dimenze byly celkem pěkné. Hudba velmi pěkná a vůbec zvučí to pěkně. (Ale čekal jsem, že alespoň u titulků zahraje celý původní theme.) Arsenál, systém skenování a slabin nepřítele funguje celkem slušně... ale to spíš vyjmenovávám ani ne tak klady, jako nezápory.

Takové hře bych dal tak 60. Ona není vyloženě blbá, jen celkově strašně neodladěná, jak po technické, tak po hratelnostní stránce.

Jenže jsem jí dal (sic slabých) 75. Proč? Protože jsou to Ghostbusters a někdo se dal záležet, aby to bylo znát. Postavy známé z filmů jsou tu věrně ztvárněny, namluveny původními herci, mají své charisma a srší hláškami. A vám se dostanou do ruky všechny ty filmové hračky a vydáváte se lovit duchy způsobem, při kterém napácháte neskutečné škody na majetku a PŘESTO VÁM ZA TO PLATÍ! A to je prostě awesome :)

K vidění je řada filmečků, postavy většinu hry přinejmenším něco komentují a na filmový feeling je tu kladený velký důraz. (Možná občas až příliš.) O to víc ale vyniknou různé nelogičnosti, i když obvykle nejde o nic důležitého. Příběh neudělá díru do světa, ale jako film by patrně bez větších úprav obstál. Herní doba cca 9 hodin se zdá být akorát.


Tahle hra... kdyby na ní tvůrci neodvedli polovičatou práci, byla by naprosto skvělá. Ale není. Nebýt Ghostbusters licence, byla by to těžce průměrná budgetovka se všemi neduhy, které u budgetovek ještě tolerujeme. Ghostbusters jsou právě tím elementem, který tuhle hru vytahuje minimálně o třídu výš a dovoluje jí si na těch 8/10 bez většího ostychu sáhnout. Fandům filmu doporučit můžu, v opačném případě bude asi lepší se tomuhle kousku obloukem vyhnout.

Pro: rozhovory, humor, filmový feeling, slušné spektrum nepřátel, zbraně, hudba, fandy filmu potěší

Proti: zastaralá grafika, mizerná optimalizce, nelogičnosti, bugy, prostě celkově odfláknuté

+9 +10 −1