CedrDůkaz toho, že i Němci umí parádní RPG. Překonáte-li počáteční bariéru v nepříliš user-friendly ovládání, tak se Vám Gothic odmění špičkovou atmosférou, která Vás nenechá vydechnout. Časem si na netradiční ovládání zvyknete a bude pro Vás naprosto intuitivní záležitostí. Během průzkumu propracovaného světa narazíte občas na dost nepříjemný bug, který ale hře hned odpustíte díky uvěřitelným a vcelku originálním questům. Systém vývoje postavy pomocí trenérů ("učitelů") má jistě něco do sebe a hře přidává na pomyslné "realičnosti".
Komentáře
CokoA je to tu! Přinesu si domů Level a vidím plnou hru Gothic, proč bych to nezkusil?? Dámy a pánové, nadělal jsem si do kalhot z toho jaká je to pecka! Super příběh, super hratelnost, super hrdina beze jména :-). Štve vás někdo? Není problém, kohokoliv kromě příběhově moc důležitých postav, můžete sejmout nebo následně zabít. Musíte mít ale svaly! Svaly? Ano! Je to přece RPG, a tam si rozdělujete body do čeho právě potřebujem. Postavy ve hře jsem si zamiloval, Diego, Gorn, Laster, Lee, Milten, tyto postavy vás budou doprovázet celym příběhem od 1 až po 3 :-). Gothic je hra, jedna z nejlepších ve svém žánru, kdo zkusil a dohrál ví o čem mluvím. Nebudu psát ságo dlouhé komentáře, každý kdo hrál ví o čem je řeč, kdo nehral a čte si to.... no tak šup, rychle si to zahrát! Jste li totiž hráči, toto vám nesmí utéct!!!
Pro: Grafika, příběh, příroda, zrůdy a ruzné zvířata, "reálnost" hry, zkrátka jedna z nejlepších v tomto žánru.
Proti: Téměř nic, snad jen, škoda že nejsou koně, ale v tomto díle to je stejně jedno :))
PivlMohl bych se tu rozplývat, slintat ale pak také plakat nad celou sérií, ale to už tady dělali ostatí celkem obstojně, já jen ke všem těmto komentářům přidám, že tenhle počin by si zasloužil být v nějakém herním muzeu hodně znám.
U umění se většinou hodnotí stránky estetické a umělecké a ikdyby se Gothic nikomu nelíbil, uměleckou hodnotu (Záleží na tom, kolik dalších umělců se daným dílem inspirovalo) má toto dílo opravdu nezměrnou.
U umění se většinou hodnotí stránky estetické a umělecké a ikdyby se Gothic nikomu nelíbil, uměleckou hodnotu (Záleží na tom, kolik dalších umělců se daným dílem inspirovalo) má toto dílo opravdu nezměrnou.
Pro: Svět, atmosféra, příběh, dialogy, vliv nízkého rozpočtu - Autoři to prosě dělali s láskou
Proti: Až moc naivních postav
Komos3U her mě nejvíc zajímá příběh a ten serie Gothic rozhodně má a jednička je v tomhle ohledu před všemi ostatními díly. Rozdělení na kapitoly je povedené a herní svět, ideálně velký a ta jedinečná atmosféra okouzlující. Možnost přidání k 3 různým frakcím je vytvořeno na výbornou. Avšak někdy až směšná hratelnost je k naštvání a co mě opravdu nebaví je občasně chození přes celou mapu(zezačátku nejsou teleportační svitky) tam a pak zase zpátky. Jsem typ člověka co hraje většinou za mágy apod., ale v Gothicu mě tohle opravdu nelákalo, zdlouhavé používání run než vůbec použijete kouzlo je podle mne zbytečné. Celkově jeto hra s mnoha chybama, ale na to všechno jsem dokázal zapomenout díky tak skvělému příběhu a atmosféře, proto se není čemu divit, že jsem hru dohrál 6x, až tak mě vzala.
Pro: atmosféra, dokonalý příběh, mnoho možností
Proti: hratelnost
UsermatorTak jsem si říkal, že bych mohl zase napsat nějakou tu ódu. I nuže vybral jsem si dnes k psaní Gothica, protože chvalozpěvy není těžké vytvořit, protože je téměř ztělesněním herní dokonalosti.
Nebudu tu však opěvovat grafiku, protože znám dnešní hry, a říkat o Gothicu, jak má krásnou grafiku, by pro měl bylo velmi nepřirozené a musel bych to ze sebe mačkat. Avšak co musím z grafického zpracování vychválit je to, že speciální dějové NPC mají ulně jiný xichty než ty joudové co jsou v táborech jen tak jako výplň prostoru, to se designerům velmi povedlo, a osobně nechápu, proč to u některých her není ještě dnes. (Například u Skyrimu z roku 2011, kde vrchní nord má stejnej xicht jak nekňubák u stájí, jenom s jinejma vlasama a fešným knírem)
Příběh byl pro mě vcelku srdcovku, vlastně Gothic byl mým prvním RPG vůbec, a právě protože hra člověka chytla a nepustila, jsem se do ní zakousl a už jsem se nespokojil s žádným, méňe zábavným RPG. Zajištěno to bylo tím, že začátek příběhu se odehrává na vcelku malém území a nemusíte tedy běhat přes nějakej velkej svět, aby jste se dozvěděli, že jdete stejně špatně. Díky kapitolám má hra spád a to se cení.
Upřímně, lidi co nadávají na soubojový systém a ovládání jsou imbecilové, prtože u hry nevydrželi déle než dvě hodiny a ovládání si neosvojili. Je vcelku promyšlený, a prsty se vůbec nepletou.
Akorátní, ne obrovský, ale přesto dostatečně velký svět je přímo nabitý aktivitami. Od vedlejších questů až po prosté zabíjení nestvůr.
Gothic je opravdu super smažba, i když souboje se stávají postupem času trochu nudné, ale to nám před tímto odstavcem zmíněné výhody bohatě vykompenzují.
Nebudu tu však opěvovat grafiku, protože znám dnešní hry, a říkat o Gothicu, jak má krásnou grafiku, by pro měl bylo velmi nepřirozené a musel bych to ze sebe mačkat. Avšak co musím z grafického zpracování vychválit je to, že speciální dějové NPC mají ulně jiný xichty než ty joudové co jsou v táborech jen tak jako výplň prostoru, to se designerům velmi povedlo, a osobně nechápu, proč to u některých her není ještě dnes. (Například u Skyrimu z roku 2011, kde vrchní nord má stejnej xicht jak nekňubák u stájí, jenom s jinejma vlasama a fešným knírem)
Příběh byl pro mě vcelku srdcovku, vlastně Gothic byl mým prvním RPG vůbec, a právě protože hra člověka chytla a nepustila, jsem se do ní zakousl a už jsem se nespokojil s žádným, méňe zábavným RPG. Zajištěno to bylo tím, že začátek příběhu se odehrává na vcelku malém území a nemusíte tedy běhat přes nějakej velkej svět, aby jste se dozvěděli, že jdete stejně špatně. Díky kapitolám má hra spád a to se cení.
Upřímně, lidi co nadávají na soubojový systém a ovládání jsou imbecilové, prtože u hry nevydrželi déle než dvě hodiny a ovládání si neosvojili. Je vcelku promyšlený, a prsty se vůbec nepletou.
Akorátní, ne obrovský, ale přesto dostatečně velký svět je přímo nabitý aktivitami. Od vedlejších questů až po prosté zabíjení nestvůr.
Gothic je opravdu super smažba, i když souboje se stávají postupem času trochu nudné, ale to nám před tímto odstavcem zmíněné výhody bohatě vykompenzují.
Pro: příběh, akorátní svět, spousta aktivit, ovládání, Je toho dost, takže si přečtěte koment, jestli jste ho nečetli.
Proti: časem stereotypní a unavující souboje
MarícaNejlepší RPG ever jsou pro mě první dva díly serie Gothic. Věčná škoda, že se tvůrci hry vydali od třetího dílu, skrze trilogie hry Risen ( snad s vyjímkou prvního Risen) a hry Elex ku mainstreamu, kdy přidali companiony a podobná zjednodušení hry, ale to odbíhám od tématu hry - Gothic.
Gothic je úzasná hra, srdcovka. Pamatuju, kdy byla přidána k časopisu Level nebo Score a já se s ní tak poprvé setkal, Z prvu mě odrazovalo ovládání, na které si ale velmi rychle zvyknete. Gothic je témné RPG a na podobný feeling jsem narazil až po dlouhé době a to u serie DARK SOULS - hra Vám nabízí otevřený svět hned zezačátku, jediné co Vám stojí v cestě jsou monstra, tudíž záleží na vašem skillu.
Pro mě nejlepší RPG.
Gothic je úzasná hra, srdcovka. Pamatuju, kdy byla přidána k časopisu Level nebo Score a já se s ní tak poprvé setkal, Z prvu mě odrazovalo ovládání, na které si ale velmi rychle zvyknete. Gothic je témné RPG a na podobný feeling jsem narazil až po dlouhé době a to u serie DARK SOULS - hra Vám nabízí otevřený svět hned zezačátku, jediné co Vám stojí v cestě jsou monstra, tudíž záleží na vašem skillu.
Pro mě nejlepší RPG.
Pro: atmosféra!!
Proti: Hře nemám co vytknout, snad krom komplikovanějšího nastavení češtiny do hry(steam verze), podobně jako u druhého dílu.
TheJokerPerfektní příběh, super atmosféra skvostný nápad, dobré zpracování a strašilvé ovládání. To je, dle mého názoru, Gothic. Asi žádná hra mě nikdy neudržela tak dlouho. Třikrát. I přes, v dnešní době, slabou grafiku se Gothic stále dá hrát. Obzvlášť pokud si pamatujete ovládání ;) Stále si pamatuju tu půlhodinu, kdy sem se snažil přijít na to, jak se dá použít krumpáč jako zbraň :)
Pro: Příběh, atmosféra, perfektní nápad, kvalitní dialogy
Proti: Ovládání, pár bugů
Jo_DoVěříš ve spravedlnost? Svobodu pro všechny? Lidská práva? Pokoj mezi lidmi?
Nejsi spokojen s tím jak se věci mají a chceš to změnit?
A máš MOC na to, abys vnutil světu své názory?
Jsi proti otroctví?
A kdo ti bude veslovat na tvých galérách? Kdo bude dřít na tvých polích?
Realista, který přijme věci jak jsou a neřeší je, se prý dostane dál, než nějaký snílek,
který sní o svobodě pro všechny, ale nemá představu, jak to udělat.
Možná bys rád změnil tenhle násilnický vězeňský mikrosvět, ale napřed musíš být NĚKDO.
A i kdyby se ti povedlo stát se velkým šéfem, co chceš vlastně dělat? Kázat vězňům o morálce?
Ty tuhle kolonii NEZMĚNÍŠ.
Možná bys rád viděl ženu, kterou shodili mezi vězně chvíli před tebou. Ale nula jako ty nemá šanci.
Až s ní Gomez skončí, přihraje ji dalším. A na úplný konec, se možná dostaneš na řadu. Jasné?
To je nejvíc, co můžeš chtít. Že s tím nejsi spokojený?
A co s tím uděláš, když nedokážeš porazit ani nejslabšího z Gomezových strážných?
Když jsi jen bezvýznamný vězeň, kterého zmlátí i poslední kopáč?
Můžeš jít vlastní cestou, být lovcem a sběračem.
Budeš samostatný, ale budeš nula navždycky.
A nejenže nedokážeš zakroutit tomu hajzlovi Gomezovi krkem, ty ho ani vůbec neuvidíš, protože nejsi důležitý.
S nickami on se nestýká.
Pokud chceš být někdo, nejenže si nemůžeš vybírat. Ty se MUSÍŠ doprošovat Gomeze, aby tě vzal mezi své nejnižší poskoky!
Vládne nejsilnější a ostatní fanaticky poslouchají a řvou "heil Gomez".
Vřaď se do hierarchie a buď tam spokojený. Dostaneš přesně tolik moci a práv, kolik si vydobydeš svými schopnostmi.
Svět nezměníš sněním o spravedlnosti a krásnými řečičkami. Jen prací a silou, i když jen o trošku.
Gothic je hra, která nic nedává zadarmo.
Postup na vyšší úroveň je zdlouhavý a hráč občas musí dělat věci, které nechce - stejně jako v životě.
Dá se říct, že Gothic je o něco zábavnější forma chození do práce.
Tento tvrdý realizmus může být na škodu. Většina her dává hráči postup skoro zadarmo.
Hráč bojuje s nepřáteli, na které stačí - i když někdy jen s potížemi.
V Gothic je hráč vržen mezi silné hned a musí se podřídit.
Je potřeba říct, že jsem Gothic nedohrál.
Skončil jsem na začátku, syrová realita tohoto světa mi nesedla a nechtěl jsem sloužit Gomezovi.
Nedokázal jsem se prostě vyrovnat s faktem, že v tomto světě nejsem hrdina, který to tu má spasit.
Když jsem si uvědomil to množství práce, které mě čeká, vzdal jsem to.
Vždyť je to jen hra a hra má dávat člověku ten klamný pocit, že něco ovlivňuje. Aspoň někde, když už nejste ředitelem zeměkoule.
Gothic tohle hráči možná dává, ale rozhodně ne hned a zadarmo. Někomu to může vyhovovat, někdo radši sáhne po lehčím kousku.
Gothic je 3D hra viděná z pohledu třetí osoby, odehrávající se ve vězeňské kolonii Khorinis, která je chráněna magickou bariérou.
Cokoli může dovnitř, ale nic živého nemůže ven. Vězni uvnitř vytvořili vlastní svět, kde vládnou jejich zákony.
Těží vzácnou magickou rudu, kterou král nutně potřebuje a za odměnu dostávají vše potřebné.
Za každý přestupek jde zločinec do dolů Khorinisu, aby se už nikdy nevrátil.
A jednoho dne tam hodili i nás.
Ovládání hry vyžaduje, aby si je hráč vypsal na papír a tak půlhodinu cvičil jak na to. Pak mu ovládání nedělá sebemenší potíže.
Pokud to neudělá, trpí a nervuje se. Ovládání není standartní a je potřeba se ho naučit. Intuitivně to nepůjde.
Grafika na můj vkus poněkud šedá, neuškodily by pastelovější barvy, ale to je nejspíš důsledek optimalizace pro starší počítače.
Netroufám si Gothic hodnotit, když jsem ho nedohrál.
Snad ho někdy dohraju a napíšu místo této úvahy lepší recenzi.
EDIT 24.9.2010 -----------------------------------
Tak jsem právě dohrál Gothic. Můj prvotní komentář, lehce autocenzurovaný, který se - mírně řečeno - nesetkal s pochopením, přesně popisoval moje pocity po dohrání několika prvních úrovní. Očekával jsem, že celá hra bude taková, jako tyhle první úrovně. Nic víc jsem už od ní nečekal. Můj dojem ze hry byl takový, že hraje proti mě.
Nedohraná hra mi ležela na disku a pěkně mě štvala. Říkal jsem si, jak je možné, že ji tolik lidí vychvaluje a já se v ní tragicky topím. Ano, sbírání bylinek a lov zvěře, obchodování atd mě bavily. Ale pořád jsem měl při hraní silné a nepříjemné mrazení v zádech. Nejsem u her zvyklý na to, že mi berou víru. Já jsem přestal věřit, že se někdy budu moct nerušeně projít po okolí, nevěřil jsem, že si někdy vydělám na pořádné zbraně, nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit číhavce, nebo stínovou šelmu. Nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit Gomeze a jeho lidi. Bylo logické, že nějaká cesta výš být musí, je to jen hra, ale ta cesta bude nejspíš tak těžká, že se to nevyplatí hrát. Tak jsem uvažoval.
Po nějaké době mě zase zlákala a šel jsem se do ní na chvilku proběhnout. A začaly se dít věci. Bylo to, jako bych začal hrát úplně jinou hru. Teprve teď ten těžký začátek začal dávat smysl. Utrpení a těžká práce na začátku, se změnilo v zábavné objevování tajemného fantasy světa.
Co se asi schovává v těch zříceninách na kopci? Kdo bydlí v té věži na obzoru? Dokážu se tam probojovat, nebo aspoň proplížit? Co hlídají ty potvory v jeskyni? Zvládnu už zabít skřetí hlídku, nebo zabije ona mě? Co ta šelma, co na mě vyjukla v noci za stromem, div mě netrefil šlak? Není už čas oplatit jí návštěvu? A co mě na té hře vlastně nebavilo?
Běžné hry hráče docela šidí. Hráč bojuje s nepřáteli, na které vždycky stačí a hra mu soustavně pumpuje do těla pocit uspokojení. V Gothic je to jinak. Hodí vás do vody a plavte si jak umíte. Před silnějšími se musíte sklonit, jinak vás zmlátí a oberou. Na začátku hry si na vás dovolí každý kopáč. Ale o to silnější je pocit zadistiučinění, když se vrátíte jako mocný mág, nebo bojovník a plazit se před vámi budou pro změnu oni. Prvních několik levelů jsem vůbec nevěřil, že skutečně existuje nějaký důl, kde můžete poctivě pracovat a kopat nugety. Ve většině ošizených her by prostě vůbec nebyl, sice by se o něm mluvilo, ale hráč by si ho musel domyslet. Gothic je poctivá, do detailu promyšlená hra, kde můžete skoro všechno, pokud na to máte. Potřebujete třeba mapu? V jiných hrách by vám ji někdo dal, nebo byste ji někde našli. V Gothic si ji kupte. Nemáte na to peníze? Ta žádná mapa nebude. Potřebujete třeba někoho najít? Tak se musíte zeptat lidí, nebo hledat a pamatovat si. Tak jako v životě.
A to vůbec nemluvím o propracovanosti celého herního světa. Zvířata se chovají tak přirozeně, jako by to byl nějaký simulátor nespoutané divočiny. Nepřátelé na vás jdou ze všech stran, obkličují vás, taktizují, uhýbají ranám. Celá mapa krajiny, je v paměti bez loadu. Byl jsem u vytržení, když jsem omylem spadl do vodopádu na skřetím území a hra mě plynule a bez loadingu vyvrhla v bažině sektářů.
Úkoly, které se mi na začátku hry silně příčily a měl jsem k nim vyloženě odpor, se postupně měnily a byly čím dál zajímavější a zábavnější. Od poloviny jsem si pak připadal jako v tom skřetím vodopádu - úkoly mě chytily a už jen táhly a nepustily.
Během hraní jsem se setkal se dvěma nepříjemnými bugy, které mi bránily v dohrání, ale naštěstí pomohl Marvin mode. Ovládání je zvláštní a je potřeba se ho naučit, protože samo to nepůjde. Koho by napadlo, že se potápí klávesou alt, že akce je ctrl+šipka, nebo že se zboží přesouvá v nabídce po deseti kusech pomocí ctrl+alt+šipka.
Docela by mě zajímalo, proč se o tom nikde v nastavení nepíše a musel jsem si to sám dohledat na netu. Nepříjemný problém představovalo zasekávání o hrany, ale zase jsem díky tomu snadno porážel zaseknuté nepřátele, kteří by ze mě jinak udělali sekanou. Občas se mi samovolně stočila kamera, právě když jsem to nejméně potřeboval, většinou těsně před skokem, takže následoval pád.
Hra by měla mít automatické ukládání, protože ukládat je tady potřeba pořád, docela to zdržuje a svádí to k ukládání do jediné pozice. Pak stačí jen omylem uložit nepovedenou akci a můžete hrát znovu. Ke konci hry je docela hodně zdlouhavého běhání, ale zase jdou koupit lektvary rychlosti.
Gothic je kus poctivé práce, ke které je ovšem poněkud těžké se prokousat. Gothic jsem opouštěl jen neochotně pozdě v noci a vracel jsem se k němu, jak jen byla volná chvilka. Už dlouho se mi nestalo, abych hrál nějakou hru do čtyř do rána.
Takže jaký je Gothic? Je to truhla s herním pokladem, do které se ale dostane jen ten, kdo projeví námahu a dokáže se prokousat zámky, které nepustí dál každého.
Nejsi spokojen s tím jak se věci mají a chceš to změnit?
A máš MOC na to, abys vnutil světu své názory?
Jsi proti otroctví?
A kdo ti bude veslovat na tvých galérách? Kdo bude dřít na tvých polích?
Realista, který přijme věci jak jsou a neřeší je, se prý dostane dál, než nějaký snílek,
který sní o svobodě pro všechny, ale nemá představu, jak to udělat.
Možná bys rád změnil tenhle násilnický vězeňský mikrosvět, ale napřed musíš být NĚKDO.
A i kdyby se ti povedlo stát se velkým šéfem, co chceš vlastně dělat? Kázat vězňům o morálce?
Ty tuhle kolonii NEZMĚNÍŠ.
Možná bys rád viděl ženu, kterou shodili mezi vězně chvíli před tebou. Ale nula jako ty nemá šanci.
Až s ní Gomez skončí, přihraje ji dalším. A na úplný konec, se možná dostaneš na řadu. Jasné?
To je nejvíc, co můžeš chtít. Že s tím nejsi spokojený?
A co s tím uděláš, když nedokážeš porazit ani nejslabšího z Gomezových strážných?
Když jsi jen bezvýznamný vězeň, kterého zmlátí i poslední kopáč?
Můžeš jít vlastní cestou, být lovcem a sběračem.
Budeš samostatný, ale budeš nula navždycky.
A nejenže nedokážeš zakroutit tomu hajzlovi Gomezovi krkem, ty ho ani vůbec neuvidíš, protože nejsi důležitý.
S nickami on se nestýká.
Pokud chceš být někdo, nejenže si nemůžeš vybírat. Ty se MUSÍŠ doprošovat Gomeze, aby tě vzal mezi své nejnižší poskoky!
Vládne nejsilnější a ostatní fanaticky poslouchají a řvou "heil Gomez".
Vřaď se do hierarchie a buď tam spokojený. Dostaneš přesně tolik moci a práv, kolik si vydobydeš svými schopnostmi.
Svět nezměníš sněním o spravedlnosti a krásnými řečičkami. Jen prací a silou, i když jen o trošku.
Gothic je hra, která nic nedává zadarmo.
Postup na vyšší úroveň je zdlouhavý a hráč občas musí dělat věci, které nechce - stejně jako v životě.
Dá se říct, že Gothic je o něco zábavnější forma chození do práce.
Tento tvrdý realizmus může být na škodu. Většina her dává hráči postup skoro zadarmo.
Hráč bojuje s nepřáteli, na které stačí - i když někdy jen s potížemi.
V Gothic je hráč vržen mezi silné hned a musí se podřídit.
Je potřeba říct, že jsem Gothic nedohrál.
Skončil jsem na začátku, syrová realita tohoto světa mi nesedla a nechtěl jsem sloužit Gomezovi.
Nedokázal jsem se prostě vyrovnat s faktem, že v tomto světě nejsem hrdina, který to tu má spasit.
Když jsem si uvědomil to množství práce, které mě čeká, vzdal jsem to.
Vždyť je to jen hra a hra má dávat člověku ten klamný pocit, že něco ovlivňuje. Aspoň někde, když už nejste ředitelem zeměkoule.
Gothic tohle hráči možná dává, ale rozhodně ne hned a zadarmo. Někomu to může vyhovovat, někdo radši sáhne po lehčím kousku.
Gothic je 3D hra viděná z pohledu třetí osoby, odehrávající se ve vězeňské kolonii Khorinis, která je chráněna magickou bariérou.
Cokoli může dovnitř, ale nic živého nemůže ven. Vězni uvnitř vytvořili vlastní svět, kde vládnou jejich zákony.
Těží vzácnou magickou rudu, kterou král nutně potřebuje a za odměnu dostávají vše potřebné.
Za každý přestupek jde zločinec do dolů Khorinisu, aby se už nikdy nevrátil.
A jednoho dne tam hodili i nás.
Ovládání hry vyžaduje, aby si je hráč vypsal na papír a tak půlhodinu cvičil jak na to. Pak mu ovládání nedělá sebemenší potíže.
Pokud to neudělá, trpí a nervuje se. Ovládání není standartní a je potřeba se ho naučit. Intuitivně to nepůjde.
Grafika na můj vkus poněkud šedá, neuškodily by pastelovější barvy, ale to je nejspíš důsledek optimalizace pro starší počítače.
Netroufám si Gothic hodnotit, když jsem ho nedohrál.
Snad ho někdy dohraju a napíšu místo této úvahy lepší recenzi.
EDIT 24.9.2010 -----------------------------------
Tak jsem právě dohrál Gothic. Můj prvotní komentář, lehce autocenzurovaný, který se - mírně řečeno - nesetkal s pochopením, přesně popisoval moje pocity po dohrání několika prvních úrovní. Očekával jsem, že celá hra bude taková, jako tyhle první úrovně. Nic víc jsem už od ní nečekal. Můj dojem ze hry byl takový, že hraje proti mě.
Nedohraná hra mi ležela na disku a pěkně mě štvala. Říkal jsem si, jak je možné, že ji tolik lidí vychvaluje a já se v ní tragicky topím. Ano, sbírání bylinek a lov zvěře, obchodování atd mě bavily. Ale pořád jsem měl při hraní silné a nepříjemné mrazení v zádech. Nejsem u her zvyklý na to, že mi berou víru. Já jsem přestal věřit, že se někdy budu moct nerušeně projít po okolí, nevěřil jsem, že si někdy vydělám na pořádné zbraně, nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit číhavce, nebo stínovou šelmu. Nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit Gomeze a jeho lidi. Bylo logické, že nějaká cesta výš být musí, je to jen hra, ale ta cesta bude nejspíš tak těžká, že se to nevyplatí hrát. Tak jsem uvažoval.
Po nějaké době mě zase zlákala a šel jsem se do ní na chvilku proběhnout. A začaly se dít věci. Bylo to, jako bych začal hrát úplně jinou hru. Teprve teď ten těžký začátek začal dávat smysl. Utrpení a těžká práce na začátku, se změnilo v zábavné objevování tajemného fantasy světa.
Co se asi schovává v těch zříceninách na kopci? Kdo bydlí v té věži na obzoru? Dokážu se tam probojovat, nebo aspoň proplížit? Co hlídají ty potvory v jeskyni? Zvládnu už zabít skřetí hlídku, nebo zabije ona mě? Co ta šelma, co na mě vyjukla v noci za stromem, div mě netrefil šlak? Není už čas oplatit jí návštěvu? A co mě na té hře vlastně nebavilo?
Běžné hry hráče docela šidí. Hráč bojuje s nepřáteli, na které vždycky stačí a hra mu soustavně pumpuje do těla pocit uspokojení. V Gothic je to jinak. Hodí vás do vody a plavte si jak umíte. Před silnějšími se musíte sklonit, jinak vás zmlátí a oberou. Na začátku hry si na vás dovolí každý kopáč. Ale o to silnější je pocit zadistiučinění, když se vrátíte jako mocný mág, nebo bojovník a plazit se před vámi budou pro změnu oni. Prvních několik levelů jsem vůbec nevěřil, že skutečně existuje nějaký důl, kde můžete poctivě pracovat a kopat nugety. Ve většině ošizených her by prostě vůbec nebyl, sice by se o něm mluvilo, ale hráč by si ho musel domyslet. Gothic je poctivá, do detailu promyšlená hra, kde můžete skoro všechno, pokud na to máte. Potřebujete třeba mapu? V jiných hrách by vám ji někdo dal, nebo byste ji někde našli. V Gothic si ji kupte. Nemáte na to peníze? Ta žádná mapa nebude. Potřebujete třeba někoho najít? Tak se musíte zeptat lidí, nebo hledat a pamatovat si. Tak jako v životě.
A to vůbec nemluvím o propracovanosti celého herního světa. Zvířata se chovají tak přirozeně, jako by to byl nějaký simulátor nespoutané divočiny. Nepřátelé na vás jdou ze všech stran, obkličují vás, taktizují, uhýbají ranám. Celá mapa krajiny, je v paměti bez loadu. Byl jsem u vytržení, když jsem omylem spadl do vodopádu na skřetím území a hra mě plynule a bez loadingu vyvrhla v bažině sektářů.
Úkoly, které se mi na začátku hry silně příčily a měl jsem k nim vyloženě odpor, se postupně měnily a byly čím dál zajímavější a zábavnější. Od poloviny jsem si pak připadal jako v tom skřetím vodopádu - úkoly mě chytily a už jen táhly a nepustily.
Během hraní jsem se setkal se dvěma nepříjemnými bugy, které mi bránily v dohrání, ale naštěstí pomohl Marvin mode. Ovládání je zvláštní a je potřeba se ho naučit, protože samo to nepůjde. Koho by napadlo, že se potápí klávesou alt, že akce je ctrl+šipka, nebo že se zboží přesouvá v nabídce po deseti kusech pomocí ctrl+alt+šipka.
Docela by mě zajímalo, proč se o tom nikde v nastavení nepíše a musel jsem si to sám dohledat na netu. Nepříjemný problém představovalo zasekávání o hrany, ale zase jsem díky tomu snadno porážel zaseknuté nepřátele, kteří by ze mě jinak udělali sekanou. Občas se mi samovolně stočila kamera, právě když jsem to nejméně potřeboval, většinou těsně před skokem, takže následoval pád.
Hra by měla mít automatické ukládání, protože ukládat je tady potřeba pořád, docela to zdržuje a svádí to k ukládání do jediné pozice. Pak stačí jen omylem uložit nepovedenou akci a můžete hrát znovu. Ke konci hry je docela hodně zdlouhavého běhání, ale zase jdou koupit lektvary rychlosti.
Gothic je kus poctivé práce, ke které je ovšem poněkud těžké se prokousat. Gothic jsem opouštěl jen neochotně pozdě v noci a vracel jsem se k němu, jak jen byla volná chvilka. Už dlouho se mi nestalo, abych hrál nějakou hru do čtyř do rána.
Takže jaký je Gothic? Je to truhla s herním pokladem, do které se ale dostane jen ten, kdo projeví námahu a dokáže se prokousat zámky, které nepustí dál každého.
Pro: Objevování světa plného tajemství, propracovanost, promyšlenost, příběh.
Proti: Ovládání není řádně popsáno, bugy, velmi těžký začátek hry, zasekávání o hrany, kamera často uhýbá.
Srdcovka. Lepší příběh než jakákoli knížka kterou jsem v životě četl. Grafika slabší ,ale nesmíme zapomínat že to vyšlo v roce 2001. Rozhodně kult. Líbí se mi že nemusím volit postavu, že nemusím rozvíjet schopnosti postavy (samozřejmě kromě těch schopností jako zacházení se zbraněma, ty jsou jen na dvou úrovních což je supr).
V pohodě sundá ty opičáky z neúspěšnou a velmi, velmi trapnou sérií TES (Skyrim jsem eště nehrál). Díky tomu, že je hrdina předvolen ho můžeme vidět i ve videích a to dodává sílu příběhu.
Rozhodně nejlepší hra (vlastně se dělí o místo s dvojkou této série) jakou jsem kdy hrál.
V pohodě sundá ty opičáky z neúspěšnou a velmi, velmi trapnou sérií TES (Skyrim jsem eště nehrál). Díky tomu, že je hrdina předvolen ho můžeme vidět i ve videích a to dodává sílu příběhu.
Rozhodně nejlepší hra (vlastně se dělí o místo s dvojkou této série) jakou jsem kdy hrál.
Pro: Parádní příběh, postavy jakoby měly duši a srdce, stupňující se napětí a atmosféra.
TaryhoFigurkaTato povídka byla napsána pro soutěž Zlatý Diego
Daniel a Darx
Jmenuji se Daniel a tohle je příběh o tom, jak jsem potkal Darxe. Náš příběh začíná před deseti lety ve městě Silden. Žili jsme na okraji, protože táta se živil jako lovec a na dvoře visely usně a sušené maso. Ne každý by tu vůni ocenil. Máma zemřela už dávno a otec se o mě staral sám. Byl moc hodnej a dával mi hodně volnosti. Jen jedno mi zakázal, a to chodit do starého hvozdu na severozápadě.
Do školy jsem chodíval rád, ale byl tam jeden spolužák, se kterým to bylo na ostří nože. Jmenoval se Tarak, ale všichni mu říkali Hrouda. Nevím, co proti mně měl. Mnohokrát mi vymáchal hlavu v hajzlu, obral mě o svačinu nebo bezdůvodně zbil. Když mi bylo jedenáct, šli jsme se koupat do řeky na severu. Takový horký den snad ještě nebyl a tekoucí voda příjemně chladila. Když jsem se vysvléknul, Hroudu to zaujalo a rozeběhl se přímo na mě. „Dneska tě stáhnu z kůže, ty slabko“ řval. Nikdy jsem se tak nebál. Hnal mě přímo do starého hvozdu a nevypadal, že zastaví. Běžel jsem bez ohlížení, až dokud mi nedošel dech. V lese byla velká tma, sluneční paprsky sem nedosáhly. Navzdory tomu horkému dni tady bylo docela chladno. Měl jsem jen plavky a udělala se mi zima. Po Hroudovi nebylo nikdy ani stopy, ale raději jsem počkal.
Po asi hodině se z dálky ozývaly zvuky boje. Zvědavost byla silnější než strach, ale přišel jsem pozdě. Před malou jeskyní ležela stínová šelma. Nedýchala a všude měla hluboké rány. Nebylo těžké odhadnout, co je způsobilo. Okolo se válela smečka chňapavců. Stínová šelma sice vyhrála, ale sama podlehla zranění. Ticho náhle přerušilo kňourání. Z jeskyně vyšlo mládě šelmy a přitisklo se k matce. Vypadalo skoro jako dospělý jedinec, jen mu chyběl charakteristický roh na čele. „Přece ho tady nenechám. Určitě přijdou mrchožrouti a dostanou ho taky.“ Jak ho ale donutit opustit matku? I malá stínová šelma dokáže zabít. Běžel jsem domů a přemýšlel. Nenapadlo mě nic lepšího, než vzít velký pytel a spěchal jsem zpět do lesa. Od mého odchodu se nic nezměnilo, šelmička se tiskla k matce a nenechala mě přiblížit. Až po chvíli se mi podařilo připlížit se k ní zezadu a přehodit přes ni pytel. Brzy se mládě uklidnilo a konečně jsme opustili les. Ještě bylo světlo a stínová šelma potřebuje tmu, ale v pytli se můj nový kamarád cílil dobře a cesta proběhla bez problémů. Asi si dokážete přestavit, jak otec vyváděl. Nejenom, že jsem porušil ten jediný zákaz, ale ještě přitáhnout takovou obludu domů… Nikdo nikdy nezkoušel stínovou šelmu ochočit. Když se táta uklidnil, uznal, že jinou možnost jsem neměl a že se o mládě postaráme. Přeci jenom jsme lovci, tak budeme mít dost masa i pro nového člena rodiny. Byl to sameček a pojmenovali jsme ho Darx. Můj děda se jmenoval podobně a já ho měl moc rád.
Bohužel zprávy se rozšířily rychle. Vsadím se, že v tom měl prsty Hrouda. Už jednou jsem ho viděl slídit okolo našeho domu. Otec odešel na radnici všechno urovnat, a protože je zkušený lovec a znalec zvěře, město nám dovolilo si mládě nechat. Až na pár stržených kůží a roztrhaných bot bylo soužití bez potíží. Dokonce se naučil nějaké povely a základy lovu. Uběhl rok a z Darxe vyrostl skoro dospělý samec. Už se mu dokonce začal tvořit roh. Šel jsem do školy, jako každý den a před budovou si vždy přečtu nástěnku, jestli nám něco neodpadlo. Žádná změna se nekonala, ale bylo tam ještě oznámení. „Ztratila se žákyně školy Henaya, pokud máte o ní jakékoli informace, přijďte na radnici.“ Protože to byla moje spolužačka a kamarádka, nešlo se mi do školy zrovna snadno. Bohužel po deseti dnech se ztratila další dívka a znovu moje spolužačka. Podezření padlo na Darxe, ale já vím, že by nikdy lidem neublížil. Dokonce radnice poslala dva strážné, aby prohledali náš dům. Nic nenašli a situace se časem uklidnila.
Brzy nastal ještě teplejší den, než ten, který mi změnil život. Zase jsme šli k řece a já jsem se držel dál od ostatních. Ale to Hroudu nezastavilo. „Ta tvoje bestie už zabila dva lidi, a ty za to neseš odpovědnost.“ Jenže tentokrát držel v ruce nůž a byl pořádně nasranej. Utíkal jsem zase do lesa, když to jednou vyšlo, ale tentokrát za mnou běžel dál. Nechtěl jsem se ukrýt v jeskyni. Určitě se tam zase něco usídlilo, napadlo mě. Ale bylo tam něco mnohem horšího. Ležely tam nezvěstné dívky v pokročilém stádu rozkladu, ale se zřetelnými ranami na krku. Někdo je podříznul. Hrouda přiběhl a nevykazoval známky překvapení. „Nechtěly to, bránily se. Našel jsi je a teď musíš zemřít.“ Všechno se seběhlo tak rychle. Prvním bodům a sekům se mi podařilo uhnout, ale jeden mě zasáhl. V jeskyni bylo těsno a já ztrácel energii. Hrouda se přiblížil a najednou jej obrovská tlapa odmrštila na stěnu doupěte. Čelisti se mu zaryly do krku a prokously krkavici. Darx zřejmě utekl a vycítil, že je jeho pán v nebezpečí. Byl to první a poslední člověk, kterého kdy zabil. Po návratu jsem všechno vysvětlil a vyšetřování prokázalo, že se to odehrálo, tak, jak píšu v tomto příběhu. Od té doby chodíme s Draxem na lov a dokážeme spolu skolit i hodně nebezpečné bestie. Díky jejich trofejím jsme se stali bohatými a slavnými. Beliar ví, co by stalo, kdybych se tehdy při útěku vydal na druhou stranu…
Daniel a Darx
Jmenuji se Daniel a tohle je příběh o tom, jak jsem potkal Darxe. Náš příběh začíná před deseti lety ve městě Silden. Žili jsme na okraji, protože táta se živil jako lovec a na dvoře visely usně a sušené maso. Ne každý by tu vůni ocenil. Máma zemřela už dávno a otec se o mě staral sám. Byl moc hodnej a dával mi hodně volnosti. Jen jedno mi zakázal, a to chodit do starého hvozdu na severozápadě.
Do školy jsem chodíval rád, ale byl tam jeden spolužák, se kterým to bylo na ostří nože. Jmenoval se Tarak, ale všichni mu říkali Hrouda. Nevím, co proti mně měl. Mnohokrát mi vymáchal hlavu v hajzlu, obral mě o svačinu nebo bezdůvodně zbil. Když mi bylo jedenáct, šli jsme se koupat do řeky na severu. Takový horký den snad ještě nebyl a tekoucí voda příjemně chladila. Když jsem se vysvléknul, Hroudu to zaujalo a rozeběhl se přímo na mě. „Dneska tě stáhnu z kůže, ty slabko“ řval. Nikdy jsem se tak nebál. Hnal mě přímo do starého hvozdu a nevypadal, že zastaví. Běžel jsem bez ohlížení, až dokud mi nedošel dech. V lese byla velká tma, sluneční paprsky sem nedosáhly. Navzdory tomu horkému dni tady bylo docela chladno. Měl jsem jen plavky a udělala se mi zima. Po Hroudovi nebylo nikdy ani stopy, ale raději jsem počkal.
Po asi hodině se z dálky ozývaly zvuky boje. Zvědavost byla silnější než strach, ale přišel jsem pozdě. Před malou jeskyní ležela stínová šelma. Nedýchala a všude měla hluboké rány. Nebylo těžké odhadnout, co je způsobilo. Okolo se válela smečka chňapavců. Stínová šelma sice vyhrála, ale sama podlehla zranění. Ticho náhle přerušilo kňourání. Z jeskyně vyšlo mládě šelmy a přitisklo se k matce. Vypadalo skoro jako dospělý jedinec, jen mu chyběl charakteristický roh na čele. „Přece ho tady nenechám. Určitě přijdou mrchožrouti a dostanou ho taky.“ Jak ho ale donutit opustit matku? I malá stínová šelma dokáže zabít. Běžel jsem domů a přemýšlel. Nenapadlo mě nic lepšího, než vzít velký pytel a spěchal jsem zpět do lesa. Od mého odchodu se nic nezměnilo, šelmička se tiskla k matce a nenechala mě přiblížit. Až po chvíli se mi podařilo připlížit se k ní zezadu a přehodit přes ni pytel. Brzy se mládě uklidnilo a konečně jsme opustili les. Ještě bylo světlo a stínová šelma potřebuje tmu, ale v pytli se můj nový kamarád cílil dobře a cesta proběhla bez problémů. Asi si dokážete přestavit, jak otec vyváděl. Nejenom, že jsem porušil ten jediný zákaz, ale ještě přitáhnout takovou obludu domů… Nikdo nikdy nezkoušel stínovou šelmu ochočit. Když se táta uklidnil, uznal, že jinou možnost jsem neměl a že se o mládě postaráme. Přeci jenom jsme lovci, tak budeme mít dost masa i pro nového člena rodiny. Byl to sameček a pojmenovali jsme ho Darx. Můj děda se jmenoval podobně a já ho měl moc rád.
Bohužel zprávy se rozšířily rychle. Vsadím se, že v tom měl prsty Hrouda. Už jednou jsem ho viděl slídit okolo našeho domu. Otec odešel na radnici všechno urovnat, a protože je zkušený lovec a znalec zvěře, město nám dovolilo si mládě nechat. Až na pár stržených kůží a roztrhaných bot bylo soužití bez potíží. Dokonce se naučil nějaké povely a základy lovu. Uběhl rok a z Darxe vyrostl skoro dospělý samec. Už se mu dokonce začal tvořit roh. Šel jsem do školy, jako každý den a před budovou si vždy přečtu nástěnku, jestli nám něco neodpadlo. Žádná změna se nekonala, ale bylo tam ještě oznámení. „Ztratila se žákyně školy Henaya, pokud máte o ní jakékoli informace, přijďte na radnici.“ Protože to byla moje spolužačka a kamarádka, nešlo se mi do školy zrovna snadno. Bohužel po deseti dnech se ztratila další dívka a znovu moje spolužačka. Podezření padlo na Darxe, ale já vím, že by nikdy lidem neublížil. Dokonce radnice poslala dva strážné, aby prohledali náš dům. Nic nenašli a situace se časem uklidnila.
Brzy nastal ještě teplejší den, než ten, který mi změnil život. Zase jsme šli k řece a já jsem se držel dál od ostatních. Ale to Hroudu nezastavilo. „Ta tvoje bestie už zabila dva lidi, a ty za to neseš odpovědnost.“ Jenže tentokrát držel v ruce nůž a byl pořádně nasranej. Utíkal jsem zase do lesa, když to jednou vyšlo, ale tentokrát za mnou běžel dál. Nechtěl jsem se ukrýt v jeskyni. Určitě se tam zase něco usídlilo, napadlo mě. Ale bylo tam něco mnohem horšího. Ležely tam nezvěstné dívky v pokročilém stádu rozkladu, ale se zřetelnými ranami na krku. Někdo je podříznul. Hrouda přiběhl a nevykazoval známky překvapení. „Nechtěly to, bránily se. Našel jsi je a teď musíš zemřít.“ Všechno se seběhlo tak rychle. Prvním bodům a sekům se mi podařilo uhnout, ale jeden mě zasáhl. V jeskyni bylo těsno a já ztrácel energii. Hrouda se přiblížil a najednou jej obrovská tlapa odmrštila na stěnu doupěte. Čelisti se mu zaryly do krku a prokously krkavici. Darx zřejmě utekl a vycítil, že je jeho pán v nebezpečí. Byl to první a poslední člověk, kterého kdy zabil. Po návratu jsem všechno vysvětlil a vyšetřování prokázalo, že se to odehrálo, tak, jak píšu v tomto příběhu. Od té doby chodíme s Draxem na lov a dokážeme spolu skolit i hodně nebezpečné bestie. Díky jejich trofejím jsme se stali bohatými a slavnými. Beliar ví, co by stalo, kdybych se tehdy při útěku vydal na druhou stranu…
Ovládání? Nic moc...Se z toho všeci nepokaďte. Trvalo mi 2dny příjít na to, jak něco prodám nebo koupím čí jak vyberu truhly. Ale co byl jsem herní nováček, tak jsem to víceméně čekal. Ještě jsem nebyl rozmazlený ničím lepší tak jsem si rychle zvykl.
Bugy? Ale prosím vás, já to dohrál 2x a neobjevil jsem ani jeden. Nekecám. Asi jsem hrál opathovanou verzi nebo co.
Jinak tohle je podle mě nejlepší hra, co jsem kdy hrál. Myslím, že kdybych měl vypsat vše, co se mi líbilo, tak bych tu seděl ještě dlouho. Nepřekolnali ji ani zaklínač a gothic3 do kterých jsem vkládal takové naděje a o oblivionu ani nemluvě.
Bugy? Ale prosím vás, já to dohrál 2x a neobjevil jsem ani jeden. Nekecám. Asi jsem hrál opathovanou verzi nebo co.
Jinak tohle je podle mě nejlepší hra, co jsem kdy hrál. Myslím, že kdybych měl vypsat vše, co se mi líbilo, tak bych tu seděl ještě dlouho. Nepřekolnali ji ani zaklínač a gothic3 do kterých jsem vkládal takové naděje a o oblivionu ani nemluvě.
Pro: Atmosfera, příběh, hudba....
Proti: V manualu bylo špatně vysvětlené ovladaní, ale když se pochopí.
HonzissisNo co k tomu dodat toto RPG jsem dohrál poprvé v roce 2002 a poté několikrát za sebou, což mluví za vše. Na svou dobu ( a vlastně i teď) skvělá atmosféra. Příběh také suprový. Skvěle nastavená počáteční obtížnost (nic není zadarmo!). Tato hra mě prostě uchvátila a rád si jí zahraju i dnes, a proto sem přidávám toto hodnocení a komentář, neboť jsem jí opět po delší době dohrál... Toto dílo prostě patří mezi skvost RPG hříček a všem mohu pouze doporučit!
Pro: atmosféra, příběh, postava, doba hraní, obtížnost a mnoho dalšího
Proti: možná jen ovládání
MilitaryNapsáno o tomto skvostu bylo již dost (viz. níže).
Ale jedno je jisté, je to moje naprostá srdcovka!! I po tolika letech se k ní pořád ráda vracím.
Ale jedno je jisté, je to moje naprostá srdcovka!! I po tolika letech se k ní pořád ráda vracím.
TehGoatSérie Gothic je hned po sérii Fallout moje nejoblíbenější. Co díl, to perla. V jedničce trochu zlobí ovládání, ale jak si na něj člověk zvykne, nechtěl by jinak :)
Jen s ta linearita by ze hry nemusela tak křičet. Hrát se to dá sice dokola, za různý tábory apod. ale v podstatě jde pořád o to samý.
Jen s ta linearita by ze hry nemusela tak křičet. Hrát se to dá sice dokola, za různý tábory apod. ale v podstatě jde pořád o to samý.
Pro: Příběh, částečná znovuhratelnost
Proti: Ovládání
ChemalLegenda všech legend. Neznám lepší hru nebo vlastně sérii než Gothic. Na svou dobu to bylo tak revoluční asi jako kdybyste vzali crysis a najednou byste to dali na Vokna 2000 ano až tak je to revoluční. Pamatuju si jak byl Gothic na Levelu a my s Dunemasterem sme ani nevědli jak zvednout meč později už sme to věděli ale hráli sme to typem že sme vyzabíjeli půlku starýho tábora a pak sme nemohli najít Bloodwyna:)... Jo jo prostě legenda. Jo a Xardasi to si ještě vyřídíme, mně posíláš k nějakejm zombíkům a pak místo toho aby si mi poděkoval tak tě klepne pepka a neříkej mi že ses probudil až když bylo po Spáčovi...
Pro: všechno
Proti: nic
LyramielKdyž se člověk přenese přes ovládání, najde v Gothicu parádní herní zážitek. Ač malá herní plocha, je nacpaná až k praskuntí výborným obsahem.
Pro: příběh, atmosféra
Proti: gesta postav při rozhovorech
Tulareanus
Jednou z klasických čŕt rozdeľujúcich RPG je tvorba postavy, alebo jej absencia. V prípade hier, kde si vyberáme vzhľad, pohlavie, rasu, povolanie a podobne ide častokrát o menej lineárne a menej osobné záležitosti zatiaľ čo také, kde je editácia postavy minimálna alebo žiadna sa očakáva silnejší, osobnejší ponor do príbehu, kde je hráč ako postava pasovaný do určitej špecifickej úlohy a herný svet ho v nej vníma, spoznáva. Gothic by sa mal radiť do druhej kategórie, predsalen bezmenný väzeň, ktorý sa hráčovi dostáva do rúk žiadnu editáciu neponúka. Problém ale nastáva po prvých pár hodinách hry: hráč si uvedomí, že tu nejde o žiadne výraznejšie previazanie s príbehom. Postava nedostáva priveľa možností, kde môže zaujať stanovisko, dialógy nie sú ani košaté ani obohacujúce, ale len spĺňajú klasickú questovú rutinu: jednoducho majú slúžiť ako akýsi argument (nechcem napísať motivácia) k tomu, prečo má hrač splniť určitý quest. Vo výsledku je tak táto postava bez mena len dizajnérskym ústupkom Piranha Bytes, jednoducho znamenala menej práce, ako keby išlo o nejaké možnosti.
Od postavy k príbehu: príbeh ako taký sa síce tvári, že ponúka možnosti, ale v zásade ide len o to, ku komu sa hráč pridá ako k prvému, lebo hráč počas samotnej hry vystrieda všetky tri tábory, ako ponožky. Setting ako trestanecká kolónia oživuje a obzvláštňuje klasickú rutinu o vyslobodení sa a "pradávnom zle". Za malé plus sa dá považovať i fakt, že sa tu nezachraňuje celý svet ani kráľovstvo. Smutné však je, že napriek tomu je spracovanie pomerne béčkové a je poznať, že ide o vývojársku prvotinu. To napríklad dokazujú NPC postavy, kde jedna je tlačená do pozície mentora, druhá do pozície kamaráta kúzelnika, ďalšia do pozície mocného mága, či týpka čo vás nemá rád.
Naschvál som napísal "tlačená", pretože tento vzťah je umelo vytváraný a všeobecne mi v hrách vadí, keď som s niekým obrovský kamarát alebo veľmi ľahko si rozprávame najtajnejšie zážitky bez toho, aby vlastne prebehla nejaká poriadna interakcia medzi postavami. To, že ma niekto zachráni, povie teplú vetičku, pošle na jeden quest dvoma vetami a za prachy trénuje, to sotva môžem považovať za hĺbku NPC. To isté aj Xardas, je až smiešne ako dlho sa o ňom nehovorí a spôsob akým neskôr komunikuje nie je priveľmi odlišný od toho, keby som po ňom napr. našiel denník a čítal ten. Preto mi pripadá veľmi úsmevné ak niekto niekam napíše, že jeho obľúbená postava z RPG je práve Xardas. Je to podobné ako hľadať oscarové herecké výkony v juhoamerických telenovelách. V zásade tak Gothic neponúka žiaden zapamätateľný charakter, teda ak nemáte pamäť na mená, ale dať postave meno Diego a nechať ju 90% hry sedieť na jednom mieste s jednou, dookola sa opakujúcou vetou ma fakt oslniť nedokáže.
Vo viacerých komentároch sa pri tejto hre spomína detailnosť a dôraz na menší svet. Problém je, že svet je až priveľmi malý a ani z ďaleka nie tak detailný, ako by byť mohol. Príde mi celkom smutné, že hra obsahujúca cca dva dungeony má dosť problém s tým, aby prišla s niečím iným ako tunel, tunel, väčšia miestnosť, dve jaskynné chodby s dverami a väčšia miestnosť. Stačí sa pozrieť na nejaké staršie Might and Magic VI: The Mandate of Heaven, ktoré malo tých dungeonov cez 50, alebo aj iné hry, fps s lepším leveldizajnom a podobne. Dokonca aj TES, ktoré fanúšikovia Gothicu neradi skloňujú, majú so svojimi xy dungeonmi, oveľa lepšiu atmosféru. Niekto môže ukázať prstom na dizajn neskorších hier od Bioware, ale treba mať na pamäti, že tam to nahradili iné veci, v ktorých Gothic nemôže konkurovať (NPC, dialógy, príbeh, lore).
Akú takú dôstojnosť Gothica tak zachraňujú asi len starý tábor a tábor v bažinách, ktoré dokážu ponúknuť celkom pekný pohľad i atmosféru. Problém nastáva, že hernú plochu hráč prirýchlo preskúma a odhadne a zrazu iba ako batožinový somár poslíčkuje z jedného konca na druhý, občas čosi pozbiera a zabije, čo sa pochopiteľne deje v asi každom rpg, len tu je to akosi fakt na kope, akoby sa jednalo o malé pieskovisko, len tak nejak horko-ťažko uťapkané dokopy.
O tom svedčí aj ovládanie, ktoré sa snaží aktívne zapájať hráča do smerovania úderov, problém je, že údery sú tri, ale dá sa na to zvyknúť. O dosť horšie je, keď musí hráč rovnakým systémom ovládať aj nebojové činnosti a celý zvyšok hry včetne otvárania bední, či lezenie po rebríkoch. S tým súvisí ďalšia nemilá vec ako zostreľovanie lukmi z rebrikov, čo väčšinou končí nepríjemnou smrťou a nepriatelia to robia pomerne radi. Zároveň sa mi stávalo, že moja postava sa o nejaký ten rebrík zasekla a nemohla ani z neho ani pokračovať v lezení. Celkovo hra obsahuje nespočet bugov, padanie do windowsu, zasekávanie sa, čierne obrazovky, nutnosť naloadovať staršiu pozíciu pre neotvoriteľné dvere a podobne. To všetko mi strpčovalo hranie so železnou pravidelnosťou napriek tomu, že som mal najnovšie oficiálne patche.
Preto sa vlastne čudujem, prečo je ten Gothic v našich končinách tak populárny. Žiadna jeho zložka nie je ani dostatočne komplexná, ani kvalitná oproti bohatej konkurencii a zážitok, ktorý ponúka je sotva unikátny. Hra pôsobí celkovo ako dosť osekaný produkt. Ako keby mali vývojári na začiatku veľké oči, čo by mohla hra obsahovať, ale nakoniec na to nemali ani čas, ani peniaze, ani schopnosti. Na druhej strane je to však hra, v ktorej sa človek nemá kde stratiť, či už z hľadiska ovládania a vývoja postavy alebo hernej plochy. Raz som kdesi čítal názor, že Gothic je hra pre ľudí, ktorí sa už nasýtili Diabla, ale ešte nedospeli ku komplexným RPG. Možno je to tak.
Od postavy k príbehu: príbeh ako taký sa síce tvári, že ponúka možnosti, ale v zásade ide len o to, ku komu sa hráč pridá ako k prvému, lebo hráč počas samotnej hry vystrieda všetky tri tábory, ako ponožky. Setting ako trestanecká kolónia oživuje a obzvláštňuje klasickú rutinu o vyslobodení sa a "pradávnom zle". Za malé plus sa dá považovať i fakt, že sa tu nezachraňuje celý svet ani kráľovstvo. Smutné však je, že napriek tomu je spracovanie pomerne béčkové a je poznať, že ide o vývojársku prvotinu. To napríklad dokazujú NPC postavy, kde jedna je tlačená do pozície mentora, druhá do pozície kamaráta kúzelnika, ďalšia do pozície mocného mága, či týpka čo vás nemá rád.
Naschvál som napísal "tlačená", pretože tento vzťah je umelo vytváraný a všeobecne mi v hrách vadí, keď som s niekým obrovský kamarát alebo veľmi ľahko si rozprávame najtajnejšie zážitky bez toho, aby vlastne prebehla nejaká poriadna interakcia medzi postavami. To, že ma niekto zachráni, povie teplú vetičku, pošle na jeden quest dvoma vetami a za prachy trénuje, to sotva môžem považovať za hĺbku NPC. To isté aj Xardas, je až smiešne ako dlho sa o ňom nehovorí a spôsob akým neskôr komunikuje nie je priveľmi odlišný od toho, keby som po ňom napr. našiel denník a čítal ten. Preto mi pripadá veľmi úsmevné ak niekto niekam napíše, že jeho obľúbená postava z RPG je práve Xardas. Je to podobné ako hľadať oscarové herecké výkony v juhoamerických telenovelách. V zásade tak Gothic neponúka žiaden zapamätateľný charakter, teda ak nemáte pamäť na mená, ale dať postave meno Diego a nechať ju 90% hry sedieť na jednom mieste s jednou, dookola sa opakujúcou vetou ma fakt oslniť nedokáže.
Vo viacerých komentároch sa pri tejto hre spomína detailnosť a dôraz na menší svet. Problém je, že svet je až priveľmi malý a ani z ďaleka nie tak detailný, ako by byť mohol. Príde mi celkom smutné, že hra obsahujúca cca dva dungeony má dosť problém s tým, aby prišla s niečím iným ako tunel, tunel, väčšia miestnosť, dve jaskynné chodby s dverami a väčšia miestnosť. Stačí sa pozrieť na nejaké staršie Might and Magic VI: The Mandate of Heaven, ktoré malo tých dungeonov cez 50, alebo aj iné hry, fps s lepším leveldizajnom a podobne. Dokonca aj TES, ktoré fanúšikovia Gothicu neradi skloňujú, majú so svojimi xy dungeonmi, oveľa lepšiu atmosféru. Niekto môže ukázať prstom na dizajn neskorších hier od Bioware, ale treba mať na pamäti, že tam to nahradili iné veci, v ktorých Gothic nemôže konkurovať (NPC, dialógy, príbeh, lore).
Akú takú dôstojnosť Gothica tak zachraňujú asi len starý tábor a tábor v bažinách, ktoré dokážu ponúknuť celkom pekný pohľad i atmosféru. Problém nastáva, že hernú plochu hráč prirýchlo preskúma a odhadne a zrazu iba ako batožinový somár poslíčkuje z jedného konca na druhý, občas čosi pozbiera a zabije, čo sa pochopiteľne deje v asi každom rpg, len tu je to akosi fakt na kope, akoby sa jednalo o malé pieskovisko, len tak nejak horko-ťažko uťapkané dokopy.
O tom svedčí aj ovládanie, ktoré sa snaží aktívne zapájať hráča do smerovania úderov, problém je, že údery sú tri, ale dá sa na to zvyknúť. O dosť horšie je, keď musí hráč rovnakým systémom ovládať aj nebojové činnosti a celý zvyšok hry včetne otvárania bední, či lezenie po rebríkoch. S tým súvisí ďalšia nemilá vec ako zostreľovanie lukmi z rebrikov, čo väčšinou končí nepríjemnou smrťou a nepriatelia to robia pomerne radi. Zároveň sa mi stávalo, že moja postava sa o nejaký ten rebrík zasekla a nemohla ani z neho ani pokračovať v lezení. Celkovo hra obsahuje nespočet bugov, padanie do windowsu, zasekávanie sa, čierne obrazovky, nutnosť naloadovať staršiu pozíciu pre neotvoriteľné dvere a podobne. To všetko mi strpčovalo hranie so železnou pravidelnosťou napriek tomu, že som mal najnovšie oficiálne patche.
Preto sa vlastne čudujem, prečo je ten Gothic v našich končinách tak populárny. Žiadna jeho zložka nie je ani dostatočne komplexná, ani kvalitná oproti bohatej konkurencii a zážitok, ktorý ponúka je sotva unikátny. Hra pôsobí celkovo ako dosť osekaný produkt. Ako keby mali vývojári na začiatku veľké oči, čo by mohla hra obsahovať, ale nakoniec na to nemali ani čas, ani peniaze, ani schopnosti. Na druhej strane je to však hra, v ktorej sa človek nemá kde stratiť, či už z hľadiska ovládania a vývoja postavy alebo hernej plochy. Raz som kdesi čítal názor, že Gothic je hra pre ľudí, ktorí sa už nasýtili Diabla, ale ešte nedospeli ku komplexným RPG. Možno je to tak.
Pro: prvých pár hodín hrania, snaha o zaujímavý setting...
Proti: ..ktorá však priveľmi nevyšla, veľa bugov, zlé ovládanie, slabší príbeh a nezaujímavé generické dialógy, hra v ničom neexceluje, málo, veľmi sa opakujúcej hudby
xleechSuper atmosféra, na svojí dobu celkem pěkná grafika, zajímavý příběh, bez fantasy klišé....ale to OVLÁDÁNÍ. Lide z Piranha Bytes zodpovědní za ergonomii a funkčnost ovládání by si zasloužili vsazení za bariéru ostova Khorinis :)
konvice
102 Gothic, jedna velká bublina která splaskla, ale i po tom splasknutí zůstal jeden velmi originální prvek a to je AI postav a jejich reakce, chránili svůj majetek, stráže města a pokud tam člověk tahal potvory stráže se naštvali a pak hráče za to zabili, pokud tam tahal příliš silné potvory, stráže utíkali co jim síly stačily :D
ale to je tak asi všechno, hezká grafika ano, děj jakžtakž záplata, protože ukoly typu poslíček aneb kurva pro všechny, které jsou ještě tak nudné a frustrující, když člověk běhá sem a tam, nelze nazvat jinak než záplatou. Soubojový systém naprostá tragédie a trapnost nad trapnost.
ale to je tak asi všechno, hezká grafika ano, děj jakžtakž záplata, protože ukoly typu poslíček aneb kurva pro všechny, které jsou ještě tak nudné a frustrující, když člověk běhá sem a tam, nelze nazvat jinak než záplatou. Soubojový systém naprostá tragédie a trapnost nad trapnost.
Pro: umělá inteligence postav, grafika
Proti: soubojový systém, dějová linie
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Troodon
PC
100
7 dní -
Dračí Samuraj
PC
100
38 dní -
Blaiddtom
Switch
85
93 dní -
roman1988
PC
80
98 dní
-
Avathar
Switch
95
168 dní
Statistiky
- Id hry:
- 24
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h24
- Přidána:
- 04.05.2008
16 let a 281 dní
- Hodnocení:
- 564 (0-100 %)
- Komentářů:
- 60
- Oblíbenost:
-
67
48
-
21
503
- Návštěvnost:
- 100239× (celkem)
- 139× (poslední měsíc)
- 19× (poslední týden)
- 0× (dnes)
Pro: Atmosféra, krásné prostředí, questy, ...
Proti: Než se Vám dostanu pod kůži tak ovládání, bugy, nepříliš přehledný "interface"