Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Resident Evil 2
Resident Evil 2
86

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S iOS
Napsat vlastní komentář
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Jen těžko z paměti vytěsním ty propocené ruce, husí kůži a úleky zprostředkované před dvaceti lety. Ten pohled kamaráda Pepy, sedícího vedle mě, co znal pouze primitivní černobílé televizní hry a najednou seděl před intrem Resident Evil 2, které dokázalo zamávat i s otřelými herními recenzenty. Co teprve Pepa? Když viděl první záběry ze hry, reálně vykreslené prostředí a pohyby postav... jeho život už nikdy nebyl jako dřív. Tenkrát jsme byli všichni přesvědčení, že tohle je prostě nejvíc. Že víc už to nejde...

Capcom se rozhodl remejkovat svůj nejlepší díl RE a rozhodně to vzal pěkně votpodlahy. Vychází ze stejného základu, ale nejedná se předělávku 1:1. Ačkoli mají remejky prvního a nultého dílu něco do sebe, se svou zkostnatělostí udělají vrásku na čele nejednomu bodkinovi a jsou tak určeny spíše pro fandy.

R2 je moderní verze TPS survival hororu a to nemyslím nijak špatně. Je to stále RE, lehce stravitelný i pro nové hráče. Zůstal mikromanegement inventáře, jednoduché hádanky, práce s mapou a počítání každého cenného náboje, ale fixní kamera a neohrabané ovládání dostaly červenou. Díky tomu člověk nemusí bojovat s úhly kamer a s neustálým narážením do překážek.

Trochu mě mrzela grafická stránka hry, co používá jakýsi sépiový efekt na mokrých a lesklých površích, který nevypadá vůbec dobře. Až na jeden menší zásek hned na začátku, kde mi postava zamrzla a nebylo možno pokračovat, jsem nezaznamenal žádné další problémy s během hry. Co se herních mechanik týče, možná bych uvítal trochu více úhybných manévrů postavy, resp. vůbec nějaké. Nejsou nutné, ale občas by přišly k užitku. Rozhodně se ale nemusíte vypořádávat s demencí dílů minulých, jako je nutné zastavení pro výstřel (RE5) nebo otáčení se jak malomocný s příšernou možností míření (RE4).

Střílení do zombíků ještě nikdy nebylo tak... vtahující? Někomu může případ možná až moc naturální a reálné. Nikdy si nemůžete být jistí, jestli se vám podaří hlavu rozstříknout na druhý nebo až na desátý výstřel. Každý výstřel na těle zanechá svou stopu, je možné zombíkům oddělovat jednotlivé údy, ale ani bez noh se nevzdávají. Hra může být místy opravdu hodně brutální a osobně nepamatuju na detailnější close-up záběry hnijících těl. Vhozený granát mezi hromádku tlejícího masa vytvoří na zdech slušnou tapiserii a zombíci, které výbuch neroztrhá, nadále pokračují ve svém pochodu smrti totálně rozsračkovaní po celé povrchu svého těla. Tohle je nejvíc. Víc už to prostě nejde...

Hodnocení: ✰✰✰✰
Herní doba: 9hod 33min
Leon; Standard difficulty
+46
jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 90
Jsou různé přístupy k modernímu zpracovávání starších titulů a zrovna Capcom nabízí hezké srovnání. První a nultý díl série Resident Evil prošel pouze základním vylepšením grafiky, kompatibility a ovládání, kdežto druhý a třetí se dočkal kompletního přepracování. Ani teď, po dohrání obou variant, si nejsem jist co mi vyhovuje více. V každém případě jsem si remake druhého dílu užil. Titul přináší původní příběh a známé prostředí do moderní grafiky a hratelnosti. Největší změnou je opuštění pevných úhlů kamery ve prospěch dnes klasického pohledu třetí osoby. Ani jeden pohled mi nevadí, ale možnost prohlédnout si prostředí z jiných úhlů je bezva. Ovládání je intuitivní a hra je díky tomu i o něco snazší.

Základní prvky hratelnosti zůstaly naštěstí beze změny. Hádanky, omezený inventář a věčný nedostatek munice k sérii prostě patří. Způsoby pohybu po policejní stanici, podzemí a laboratořích sice postrádají logiku, ale jejich řešení je zábava a nijak to neubírá na klasické atmosféře. Ta je i v remaku hezky hutná a když za sebou uslyšíte mohutné dupání ve slepé chodbě a jste skoro bez munice.... Opravdu chválím autory za kombinaci klasických a moderních prvků. Pro první průchod jsem si zvolil Leona a na druhý scénář Claire. Je možné hru ještě projít opačně, ale to si nechám na někdy jindy, až si nebudu na stanici pamatovat každou chodbu, rozdíly moc velké asi nebudou. Dva průchody jsou nutné pro odemčení opravdového finále, ostatní je již pouze bonus.

Kromě zmíněných čtyř různých průchodů základní hry se nabízí ještě Extra módy. Od začátku jsou přístupné tři Ghost Survivors, krátké alternativní příběhy zaměřené převážně na akci. Po jejich dohrání se odemkne ještě čtvrtý. Určitě stojí alespoň za jeden průchod, ukazují podrobnosti ohledně některých vedlejších postav. Odehrávají se ve známých a lehce upravených prostředích. Po dohrání hry se ještě odemkne režim Čtvrtý přeživší, ve kterém v kůži jednoho z vojáku Umbrelly procházíte zkrácenou a koridorovou verzí slušné části hry. Cílem je dostat se k evakuačnímu bodu a výzvou omezené zásoby spolu s velkým množstvím protivníků. Když jsem tento mód dokončil, odemkl se ještě Tofu režim, ale hraní za tofu mě nějak neláká. Po jeho dokončení prý ještě následují další, které nejspíše nikdy neuvidím.

Technická stránka hry je docela povedená. Prostředí a efekty vypadají skvěle a opravdu je na co koukat. Zklamaly mě ale postavy, konkrétně jejich obličeje. Neříkám, že jsou nějak hrozné, ale proti zbytku hry působí o generaci hůře. Jinak vše běží bez problémů. Zvuky jsou také povedené a i hudba má své dobré skladby. Do hry je k dispozici i slušná čeština. Celkově u mě převládá nadšení, hru mohu rozhodně doporučit a už se těším na remake třetího dílu. Označil bych dojem z remaku za natolik odlišný, že fanouškům stojí za zahrání i originál.
+34
BUMTARATABUMTARATA
Dohráno
  • PC 80
Dle mnohých etalon toho, jak má vypadat remake. Zároveň je ale pravda, že změny jsou natolik zásadní, že pravověrní mohou bez debat namítat, že duch předlohy se poroučel. Na druhou stranu hry prošly za posledních 20 let tak markantním vývojem, že nevidím příliš mnoho důvodů, proč opakovat již překonané. Příkladem budiž renovovaný první díl z roku 2015, který bych se nebál označit za skoro až nepřístupný. Capcom si tohoto musel být vědom, a tak hru oděl v moderní háv, který nejvíce připomene pozdější díly série či jinou hru otce zakladatele – The Evil Within.

Do hry jsem se pustil s Claire, přičemž ťuňťu Leona jsem si nechal na druhý průchod. Ten je nutný, abyste uzřeli true ending, ve kterém vás čeká ještě jeden a už doopravdy poslední boss fight. Každá postava navíc sleduje mírně odlišný příběh, který se v jednom bodě významně rozchází. Zvláštní je, že autoři se jako by nebyli schopni rozhodnout, jestli oba dva děje mají být komplementární, či se bude jednat o alternativní reality – chvíli je tomu tak, chvíli onak. Vnímám to jako promarněnou příležitost.

Zombíci, gró hratelnosti, jsou děsivě zábavní, nikdy si nedají pokoj a vy nikdy nevíte, jestli se jim rozprskne hlava teď nebo až o pět kulek později, kdy se vám už budou sápat po tepnách. K tomu je třeba být bdělí a tiše našlapovat, abyste na sebe neupoutali pozornost zákeřného lickera, hrůzostrašné to havěti, anebo naopak vzít nohy na ramena licker nelicker, když se ozve ikonické dup dup, DUP DUP. V ten okamžik víte, že se blíží pan X, neboli pan Klobouk, jak jsem si ho překřtil, abych snad zmírnil své zděšení; nezmírnil.

Resident Evil 2 je vyvedené scenáristické béčko s tříáčkovým rozpočtem a ohromně zábavnou, nervydrásající hratelností. Kéž se někde kuje osmička v duchu sedmičky, kéž se někde kuje nová trojka v duchu nové dvojky a kéž se toho všeho brzy dočkáme.
+29
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 90
Je to fajn pocit, když se člověk na něco hodně těší, a výsledek jej nejen uspokojí, ale dokonce silně překvapí. Já čekal, že to bude dobrý. Nečekal jsem ovšem, že to bude tak dobrý, že to ve mně z chrnícího odpočinku zuřivým pupendem probudí tu spýdranerskou bestii, kterou jsem poslal na šlofíka nějakých sedm roků zpátky. Nemyslím tím totiž průvanově lehké spýdranerské tendence, které alespoň chvilkově chytám u každé druhé hry, nýbrž toho kompletního magora, který nejen hraje na čas, ale ještě předtím velmi důkladně a hloubkově hru prozkoumává a studuje, aby se mu povedl co nejlepší, vykalkulovaný run. O to konkrétně mi s RE2RE nešlo, ale po původním průchodu jsem si vzal do hlavy, že tohle bude ta hra, se kterou splním letošní výzvu na ačívy, a zároveň tak i první hra mého hráčského života, kterou budu systematicky hrát s cílem dosáhnout sta procent. A povedlo se!

Tak jo, ego leštící odstavec mám za sebou, teď cosi málo o hře samotné. Je to ztuchlá, odporná, násilná, vulgární, mistrovská třída. Pakliže jste původním dílem netknuti, ale hráli jste sedmičku, pak vězte, že RE2RE je hratelnostně a designově takřka dokonalou evolucí právě toho směru, který Capcom nastolil v Racoonském masakru motorovou pilou. Je to absolutně VŠÍM, čím by remake měl být - naprostou revitalizací a přečištěním oné residentovské magie - navrch s všudypřítomnou kulervoucí atmosférou, jaká vpravdě nebyla ani na tom Bakerovic statku - která po právu uznává historii díla na chlup stejnou porci důležitosti, jako jeho přítomnosti.

Ať už ale jste znalci, nebo naopak neznabohové, po nainstalování hry v prvé řadě, ještě než začnete hrát, než zapnete titulky, než začnete máchat ohanbím, než odmrazíte dětský olej, než připravíte pružinový dávkovač papírových ubrousků, V PRVÉ ŘADĚ! valte do nastavení zvuku a přepněte na klasický soundtrack, a následně si užíjte tu volkánickou ejakulaci, kterou ty originální klavírové tóny chtě nechtě instantně přivodí. Ne všechno na původní hře zestárlo právě s grácií - od ovládání přes robotické animace a šortky Claire Richard Simmonsové - nicméně co se OST týče, pan Čas měl krutou paradentózu, a jeho zub se na něm nepodepsal ani zbla.

Když už je řeč o času a stárnutí, co se to do čaučauské díry stalo s Leonem? Jsem si vědom, že s touto hrou cestujeme zpátky v čase, ale opravdu jsme se cestou museli inspirovat právě u Bena Knoflíka, vracejíc Leona do zárodkového věku a zbavujíc ho zhola všech mužských rysů? Ale oukej, že vypadá jak špunt od umyvadla bych ještě otřepal, ale jakmile ten twink přednáší i svůj dialog s magnetickým charizmatem středoškolského brigádníka v Mekáči, už mi z toho rozhodně citelně vadne.

Ale sere čaučau Leonovu prezentaci, když stejně tak dobře můžeme hrát za Claire, ke které vesměs žádné výhrady už nemám. A jakmile už hrajete bez výhrad, tak je to přepychová záležitost. Gunplay je výborný a nijak mu neubírá na zábavnosti ani to, že v rámci snahy herní dobu uměle prodloužit má vaše munice, i na tu nižší obtížnost, naprosto bezuzdný účinek papírové vlaštovky (což by byl poměrně miniskulní problém, kdyby se munice do Magnumky nehledala hůř jak klitoris Gabourey Sidibe). S hádankami se kapkoňáci pochlapili, především jejich Béčkovými variacemi - nikdy nefrustrují, ale oproti sedmičce již dovedou hemisféry trochu pošimrat, takže rozhodně zdrojovému materiálu ostudu nedělají. Mno a pak je tu Mr. X, neboli madafaka T, kterého tvůrci štědře evakuovali z B scénáře - ve kterém původně měl exkluzivitu - aby jej vtěsnali do naprosto každého scénáře. A byť mi to zprvu trochu hejbalo žlučí (přeci jen, kdykoliv jsem tuhle mrduchtivou horu zmutovanýho svalu měl v patách, v podstatě mě to jen rušilo od originálního děje a atmosféry, navíc to je jen svalnaté velikonoční vejce s fedorou na pale), tak v konečném důsledku musím uznat, že mi na zábavě spíš přidal. Ostatně, sám jsem si po sedmičce přál, aby po mně v dalším Resi nějaký to ufuněný, nesmrtelný hovado zase šlo.

Takže ták, je to echt fakt dobrý. Spolu s dmc5 má letos Capcom venku už dvě nehorázný pecky, a to není ještě ani duben. Asi jo, 2019 asi fakt bude jejich.

Pro: Striktní věrnost předloze, obohacena o téměř perfektní množství obměn a novinek; audiovizuál; atmosféra; gore; komplet gameplay; možnost zapnout původní OST

Proti: Celková prezentace Leona, od vzhledu po děsný VA; scénář slabej; vůbec příběh celkově slabej - zrovna u toho bych se vůbec nezlobil za kompletní modernizaci a přepis; pár zvukových efektů a některé textury jsou dosti slabé; přepískle futuristická laborka

+27
H34DH34D
Dohráno
  • PC 90
Jako oživlá mrtvola, kterou nezastaví ani střela mezi oči, jako hrozivě mumlající zombík, který vstává znovu a znovu, se herní série Resident Evil pomalu, ale jistě prodírá davem vyčpělých a zkomercionalizovaných konkurentů až k samotnému vrcholu videoherního průmyslu. Vždyť která hra by se mohla pochlubit tolika úspěšnými sequely i nepodělaným filmovým zpracováním? Ač tedy survival horory a už vůbec ne adventury nepatří k mému preferovanému žánru, rozhodl jsem se, že konečně zabrousím i do vod onoho slavného a kultovního Resident Evilu…

Nebudu lhát, v začátcích to drncalo. Sem tam si sice dokážu užít old school, ale ta fixní kamera u prvních dílů mě prostě šíleně vytrhává z herního světa, nedokázal jsem se do toho ponořit. K tomu obtížnější ovládání a některé neúprosné herní mechanismy jako např. omezené ukládání a různě skryté předměty a funkce, které člověk odhalí až klikáním na všechno okolo, znamenaly, že jsem HD Remaster prvního dílu rychle vzdal a začal na plno až zde – u moderního remaku druhého dílu.

Nedokážu to porovnat s předlohou z roku 1998, ale ó, kluku, tohle byla jízda od samého počátku! Kolikrát se vám stalo, že jste od hry něco čekali – ta očekávání byla velká a do puntíku se splnila? Už v samotném hraném intru na benzínové pumpě jsem strachy málem kakal kostičky. Na pomalé zombíky si člověk časem zvykne, ale pak přijde obří ještěrka s jazykem Roberta Rosenberga a to už je pořádný hnus. Každopádně opravdu nepříjemně mrazivý pocit jsem měl z náhlých výpadů záhadného Mr. X. Musím říct, že tohle bylo pro mě až na samotné hranici toho, co jsem schopen si ještě relativně užít, aniž bych s pláčem prosil manželku, aby mi zakrývala oči.

Atmosféra tedy výborná. Řekl bych, že je možné si i velmi dobře užít střelbu, protože munice bylo ve hře víc než by právě člověk dle atmosféry, resp. pocitu z herního světa očekával. V podstatě bylo možné téměř všechno vystřílet, což si nemyslím, že je chyba. Onen aspekt „survival hororu“ totiž bezpečně naplní pouhý pocit, že máte poslední zásobník a zkrátka nevíte, co je za rohem a zároveň se modlíte, aby se mrtvoly za vašimi zády tiše nezvedly.

Nevybavuju si, že bych kdy ve hře narazil na tak úžasně propletený a funkční design prostředí (ok, vyjma System Shocku). Množství backtrackingu bylo naprosto enormní, ale zároveň ani trochu otravné. Zírám... Jak to Resident Evil 2 dokázal? Odpověď spočívá v přirozenosti prostředí. Průchod Leon A mi trval 9,5 hodiny čistého herního času a cca 16 hodin „hrubého“ času dle Steamu. Policejní stanici jsem procházel opravdu křížem krážem pomalými krůčky a fascinovalo mě, že i v pozdějších fázích hry se tam stále bylo možné vrátit. A nejen možné, ono to bylo pro splnění některých nepovinných drobností i nutné a v rámci prožívání cesty hlavní postavy to bylo i lákavé. A právě ten pocit, kdy vás jako hráče vyloženě láká se vrátit pro ten jeden zapomenutý předmět, je ve hrách docela unikátní.

Průchod Claire B mi přišel o poznání těžší, a to samozřejmě kvůli téměř okamžité přítomnosti Mr. X. Ten jsem musel pojmout už spíše jako speedrun, což bylo ale dáno i tím, že herní prostředí už jsem měl velmi dobře najeté. Oceňuji však detaily, které dle mě cesty Leona a Claire dostatečně odlišují k tomu, aby bylo možné si 2nd run užít.

Obtížnost, nebo chcete-li sofistikovanost herních puzzlů byla vynikající a už mé současné nahlédnutí do třetího dílu napovídá, že i těžko opakovatelné. Resident Evil 2 vystihnul přesně ten bod, kdy hra je dostatečně obtížná na to, aby nepůsobila hloupě a nutila vás k opravdovému zamyšlení a pečlivému pozorování, ale zároveň, aby tento pocit nepřerostl ve frustraci, či herní zákys. Můžeme se pousmát nad tím, že protagonista neumí přeskočit z jedné knihovny na druhou, a proto musí vykonat asi tak sto podružných úkolů, ale ve výsledku to nijak pocit „imerzivity“ nenabourává. Paradoxně, kdybych měl hře něco vytknout – nějaký ten aspekt, který mě trošku ze hry vytrhával, bylo to až přehnaně nebojácné a klišovité chování hlavních postav v cutscénách.

Sečteno a podtrženo, tohle je úžasný remake. Remake, který z hlediska grafiky a ovládání mění hru k nepoznání, a přesto je plně věrný jejímu jádru. Remake, který neždímá jen peníze ze známé značky, ale zcela upřímně přenáší hru do nového století a zpřístupňuje ji hráčům, kteří by originál již dnes nebyli schopni hrát..
+24
BystrozrakýBystrozraký
Dohráno
  • PS4 95
Série Resident Evil mě jako hráče minula mílovými kroky. O sérii mám všeobecný přehled, Resident Evil 4 a Resident Evil Code: Veronica se honosí v mé kolekci her na PlayStation 2, avšak nenašel jsem odvahu nějakou z již jmenovaných her rozehrát. Avšak s příchodem mé milované přítelkyně, která mě naučila hororové hry hrát, přesněji jsem s ní dohrál Silent Hill: Downpour a rozehrál Silent Hill: Homecoming, který jsem následně prohodil oknem, tak jsem již měl chutě se do Residenta pustit. S příchodem sedmého dílu série jsem byl však opět odstrašen, a tak jsem se rozhodl, že jako moje první hra z této série bude remake druhého dílu. A řekl bych, že jsem si jako nováček nemohl lépe vybrat.

Resident Evil 2 je rozhodně atmosférická hra. Hra, která vás dokáže vyděsit pouhými zvuky a na jumpscary se tu moc nevsází. Není totiž nic horšího, než když si pokojně jdete koridorem a najednou odnikud uslyšíte řvát lickera, větší paniku si v životě nedokážete představit. A co teprve, když se do hry připojí Mr. X se svojí koženou fedorou. Dupot jeho nohou, když kráčí okolo místnosti, kde jste a vy se jenom modlíte, že vás neslyšel a nejde si pro vás mi zní v uších doteď. Ono obecně Mr. X je dle mého hlavním představitelem strachu v této hře, je to totiž záporák, který vás v určitých momentech hry pronásleduje kamkoliv jdete a nejde nijak zabít, tedy na konci dostanete do rukou bazuku a budete ho moct nechat vyletět do povětří. Minimálně třikrát mi málem zavinil zástavu srdce. Do konce života budu mít vypálené v paměti, jak jsem kráčel chodbou s tím, že jsem ho nikde neslyšel a zmetek se zničehonic proboural přes zeď. V ten moment jsem zastavil hru, došel se psem ven, došel na nákup a přesto, když jsem opět zasedl k televizi, byl jsem ještě lehce vyklepaný…

Hra se ovládá skvěle. I přesto, že jsem hrál na gamepadu mi ovládání přišlo zapamatovatelné a pohodlné. Avšak marně jsem hledal přítomnost nějakého uskakovacího manévru, jelikož nespočet krát se mi stalo, že jsem se v úzkých chodbách snažil vyhnout zombíkům, ale vždy mě zvládli chytit. Nebo, když jsem střílel na monstrum, které se na mě vrhalo, já přestal mířit a snažil utéct z dosahu monstra, ale i přesto mi monstrum zvládlo zasadit úder. Líbí se mi ale možnost "craftění", kdy můžete nalézat léčivé bylinky (zelené, modré, červené), které můžete posléze různě míchat. To samé platí i pro náboje, když naleznete střelný prach (normální, žlutý a velký), tak si můžete vytvářet náboje do zbraní a opět nastávají dilemata pokud je lepší vycraftit si náboje do pistole nebo počkat, než naleznete žlutý střelný prach, aby jste si mohli udělat náboje do brokovnice.

Nábojů je nedostatek, takže šetřete, šetřete, šetřete, nebo se z toho zblázníte! Ale já vím, že je to marný, je to marný, je to marný… Já jsem jednu část hry vyžil s deseti náboji do pistole, jedním nábojem do brokovnici a nožem, který se každým úderem do zombíka mohl rozbít. Teprve, když jsem měl nějaké náboje, tak jsem se opět cítil sebevědomě, abych nakonec skončil tak, že jsem se objevil v místnosti se zombie psem a vyplýtval všechny náboje na něm. Občas je prostě lepší utíkat a střílet jen v případě nouze.

Líbí se mi způsob inventáře, který vás omezuje a vy jste nuceni se rozhodovat, pokud je lepší si vzít radši léčivé bylinky nebo bojový nůž. Nebo pokud se vám vyplatí zničit jeden předmět, abyste si mohli vzít úkolový předmět, který potřebujete. Taktéž s následným příchodem Mr. X jsem byl nucen si plánovat cestu k úkolovým předmětům, či hádankám, tak, abych se mu co nejvíce vyhnul a popřípadě, jakou cestu bych vybral, abych mu utekl. Pokud by mě nachytal v knihovně, mohl bych utéct touto chodbou, avšak tou radši ne, tam jsou dva lickeři... A i přesto, že si vše naplánujete Mr. X vás překvapí a vy musíte improvizovat. Mr. X mě snad bude pronásledovat v nočních můrách do konce života.

Střílení v této hře mě hrozně baví. Obzvláště, když už máte nějaký ty náboje do brokovnice a můžete si dovolit jeden náboj vyplýtvat přímo do zombíkovy hlavy, která se hned rozprskne. Avšak s pistolí je takový rozprsk hlavy náhodný, někdy stačí jedna kulka, jindy musím vystřílet deset nábojů, ale vždy, když se tak stane, tak si připadám jako Rambo, který má však v kalhotách naděláno. Jindy na mě ze stropu vyskočili lickeři a pomalu se ke mně plížili, já však okamžitě vzal granát, kterým jsem je hned vykouřil. Taktéž zombíci dokáží hodně vydržet a když padnou k zemi neznamená to hned, že jsou doopravdy mrtvý. Pokaždé, když někde vidím zombíka s dlouhými vlasy někde posedávat, tak mu hned uštědřím kulku do hlavy a jak jsou hned čilý, parchanti!

Remake Residenta Evila 2 je rozhodně dokonalou hrou, která mě bavila od začátku do konce. Neustálý pocit nebezpečí a paranoii zde skrze atmosféru a zvuky funguje skvěle. Líbí se mi, že jsem se dokázal cítit jako největší posera, ale zároveň v některých momentech i jako největší Rambo. I přesto, že jsem měl několik zástav srdce a v noci jsem probudil pár sousedů, tak mi přirostla k mému již napůl fungujícímu srdci a rozhodně se k ní s radostí vrátím! Rozhodně si myslím, že je Resident Evil 2 Remake dobrým startem pro nováčky, jelikož jsem jedním z nich a tuhle hru doopravdy miluji. Teď by Konami mohlo konečně udělat remake nějakého Silent Hillu, jelikož Capcom jim aktuálně nakopává prdel...

Pro: Hratelnost | střílení z brokovnice | atmosféra | grafika | znovuhratelnost | nutnost neustálého rozhodování

Proti: Nemůžete uskakovat, pouze utíkat | délka, první run mi trval necelých 10 hodin, ale to zase na druhou stranu vynahrazuje znovuhratelnost za druhou postavu

+23
SilentWolfSilentWolf
Dohráno
  • PC 90
Zbožňuju, když na hře něco můžu nenávidět!

Tak jako oceňuji například v sérii Dark Souls bossy, kteří vám zatopí tak, že hru nějakou dobu nehrajete, zde je to především entita záhadného pana X, který vám nedá spát ještě dlouho po dohrání a dusot jeho okovaných bot budete slyšet v každé ozvěně. Takhle ano!

Čtvrtý díl série byl mým prvním a považuji jej za nejlepší. Pětka mi nevadila, šestku jsem probrečel (ale zas to tam zachraňovala Ada) a sedmičku považuji za krok správným směrem. Letos však nastal čas nahlédnout pod pokličku toho, jak se Resident Evil hrál kdysi a dopadlo to tak, že vlastně ani nevím, jestli chci rovnou osmičku, nebo remaster trojky.

Ono je to totiž velký skok, když se ze série, kde rozbíjíte obří valící se balvany pěstí, přeskakujete lávu, zabíjíte obří zmutované dinosaury, hážete salta a rozkopáváte zombíkům hlavu, stane něco, co ve vás opět vzbudí strach. Budete počítat každý náboj, zoufale kombinovat předměty, které nachýlí misky vah na vaši stranu. Budete utíkat! Nebudete se chtít vracet do starých oblastí, protože víte, že jste nezabezpečili okno. Budete znát policejní stanici lépe než své boty, budete se radovat z každé otevřené zkratky, protože víte, co za nemrtvý hnus jste zrovna nechali za sebou, ale nebojte, hra vás za to adekvátně potrestá, zkratka nezkratka.

Drobnou vadou na kráse může být to, že hra snad i hrdě oslavuje to, že je to jen hra. A tak budete v naprosto dokonale realisticky vypadajícím prostředí hledat medailony, odemykat ozdobné truhlice pomocí drahokamů, mísit laboratorní vzorky, rozebírat relikvie abyste získali klíč a vše je napojeno na mechanismy, které fungují snad na magii. Zatímco některé hádanky/hříčky působí vážně svěže (odemykání auta na parkovišti), tak se většinou jedná o nesmysly, které byste čekali spíš v nějaké absurdní adventuře. Ale chápu, podobně jako zamčené dveře odemykající se správným stínem ze sedmičky je i zde vše uspokojivě vysvětleno. Policejní stanice holt kdysi bývala muzeem. Ale jak už jsem zmínil, nic z toho nevadí, protože jak píšu… považuji to za oslavu toho, že se jedná o hru a nikdy to nepůsobilo rušivě. Ba právě naopak, nutnost postupně eliminovat
místnosti/ hádanky/ překážky správným postupem, kdy vám nakonec zůstanou opravdu jen ty, které už vedou dál, je dle mého skvělá. Celá policejní stanice pak působí daleko větší a věřte mi, tam kde u jiných her znamená návrat do starých oblastí prostou recyklaci obsahu, zde se spíš bojte, co nového vás čeká.

Grafika je prvotřídní a zejména obličeje dle mě nemají konkurenci. Nemyslím si, že je to jen grafikou samotnou, obličeje totiž vážně působí jako živé osoby s občasnými nedostatky, které reálné obličeje mohou mít. Claire je pořád jaksi podivné nafouklá, malá holčička má oči daleko od sebe, ale je to skvělé, protože takoví lidé jsou! V dost krátké době jsem hrál dvě nové hry od Capcomu a nelze si nevšimnou společných znaků. A jak jsem tedy doufal v komentáři u Devil May Cry 5, tak i zde zmíním, že jsem plný očekávání, co s enginem Capcom chystá.

Pro: Survival jak má být.

Proti: Asi není moc velká naděje, že se bude Konami inspirovat přístupem Capcomu.

+22
IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PC 80
  • PS5 80
Po nervy drásajícím a rozporuplném zážitku ve formě Resident Evil Zero jsem si nemohl vybrat lepší díl na spravení chuti. Resident Evil 2 trefil všechno přesně do černého a dokonale odpovídá mé představě, jak by měla vypadat perfektní hra ze světa Resident Evil. Někde jsem už psal, že RE hry nejsou survival horrory, ale survival komedie. No, RE2 remake je survival horror. Leon zahlásí jen nezbytné minimum debilně trapných hlášek a celkový dojem ze hry působí skutečně jako horror, ne jako parodie na horror (Resident Evil Village / Resident Evil 4). Navíc obsahuje velmi dobré adventurní pasáže, pár slušných puzzlů a celkem umírněnou, ale zábavnou akci. Podle tohohle receptu mi vařte další díly prosím.

Když se moderní prvky ovládání a krásná grafika snoubí se starou poctivou předlohou, je to radost pohledět. Remake druhého dílu je skvělá hra, která dobře vypadá, dobře zní a celkem dobře se hraje. Skoro ani není co víc k tomu dodat. Na můj vkus perfektně odměřená směs akce a adventuření. Hádanky nejsou nijak těžké, ale nemáte pocit jako by vám hra něco dávala zadarmo, souboje zase většinou takové, jaké si je uděláte. Je libo postup pomalu a obezřetně nebo guns blazing? Popřípadě nechcete plýtvat náboji a nepřátelům spíš utéct nebo se jim úplně vyhnout? Vše funguje, vše má svůj smysl a je jen na vás, jakou zvolíte taktiku. Zároveň má hra velmi hutnou a dobrou hororovou atmosféru, kterou podtrhuje dobré ozvučení a hlavně nasvícení scén a také samotná práce s kamerou. Level design jednotlivých úrovní je podstatně lepší než u dvou prvních dílů. V tomto moderním remaku taky naštěstí odpadá mnou hodně kritizovaná stránka stísněného inventáře předchozích dílů. Vývojáři našli přesně ten zlatý střed mezi omezeným, ne však příliš malým inventářem a počtem předmětů, které musíte a můžete nést.

Nedostatkem jsou pro mě souboje s bossy, tady vždycky padne kosa na kámen. Pohyb v RE hrách byl vždy znatelně pomalejší, než na co jste zvyklí jinde. "Sprintem" se zde označuje vycházková chůze, což je obrovský problém v bossfightech, zvlášť když hra zoufale postrádá funkci úskoku. Dostat se z dosahu útoku bosse na stísněných plošinkách a ještě k tomu střílet je skoro nemožné. Žádný souboj s bossem mi nepřinesl ani drobný pocit radosti nebo naplnění, místo toho pouze frustraci nad zaostalým a špatným designem. Na druhou stranu, chápu snahu zůstat věrný originálu a pravdou je, že těchto soubojů ve hře není až tolik, aby mi to vyloženě kazilo dojem.

Co mi ale zkazilo dojem byla mise za Adu.

Původní hru jsem sice nehrál ale remake je dobrým zážitkem sám o sobě. Kdyby byly ve hře dobré bossfighty a funkce úskoku, jednalo by se o perfektní hru. I přes to je ale RE:2 Remake podle mě nejlepší hra z RE série.

Pro: Hratelnost, puzzly, grafika, zvuky, kamera, postavy, scénář

Proti: Souboje s bossy

+22
raisenraisen
Dohráno
  • PS5 80
Od mého hraní remasteru prvního dílu Resident Evil už uběhl nějaký ten rok (skoro dva roky přesně). Hororové hry totiž nejsou mým vyhledávaným žánrem. Ne, že bych se nechtěla bát, ale moc tohle napětí v životě nepotřebuji, a tak si hraní hororových her dávkuji. Za tu dobu jsem už stihla zapomenout, jak uspokojivé hraní RE může být. Hra totiž na mapě vyznačí, jestli hráč v dané místnosti našel vše, co najít měl, postupně se odemykají zkratky a hádanky jsou tak lehké, že nehrozí žádná frustrace z nemožnosti rychlého vyřešení. Ovšem také jsem zapomněla na ten pocit, kdy vítězoslavně dojdu k nějaké věci, do které je třeba něco vložit, něco, o čem si myslím, že celou dobu tahám s sebou. Ale ne, kvůli omezenému inventáři jsem si to samozřejmě uložila do truhly, a tak je třeba se vrátit, vzít si to a jít opět k oné věci, do které je třeba něco vložit. Mám pocit, že v takových stokách už bych se mohla pohybovat po slepu, jak jsem neustále chodila sem a tam. Proto se stoky staly mojí nejméně oblíbenou částí. Naopak začátek na policejní stanici jsem si užívala a bavilo mě to asi nejvíce. On ten začátek je stejně nejlepší, když člověk ještě neví, postupně se z toho zabíjení a průchodu lokacemi stává rutina a přestala jsem i cítit ono napětí.

Měla jsem trochu obavy z onoho nepřítele, který hráče po určitou dobu pronásleduje, ale nakonec to tak hrozné nebylo. Naštěstí nebyl moc rychlý (při zvolené obtížnosti) a naštěstí byl dost slyšet, takže jsem věděla, že je někde poblíž. Navíc jsem zneužívala toho, že do nějakých míst prostě nemohl vejít, a tak jsem si předem naplánovala cestu a v duchu měla představu o tom, kde mám bezpečnou místnost. Nijak nadšená jsem nebyla z bossfightů ve hře, neboť se při nich dost ukázalo, jak ve hře chybí nějaký úhyb nebo blok, cokoliv. Protože když jsem viděla, že se boss napřahuje pařátem, tak mi bylo jasné, že je bez šance tomu nějak uniknout a jen jsem čekala, až to teda přijde. Sprint hlavní postavy je totiž spíše rychlá chůze v animaci běhu.

Co mě bavilo hodně, tak byla samotná hratelnost, přesněji řečeno ta akční část. Výstřely ze zbraně vypadají a znějí dost dobře, měla jsem pocit, že výstřely skutečně zasáhly živou tkáň a i když jsem mohla některé části jen proběhnout, tak jsem si naopak s chutí zastřílela. Jen jsem musela vydržet začátek, kdy Claire začíná s nějakým plivátkem místo zbraně. Dost té akční části pomohla i klasická kamera z pohledu třetí osoby, která vystřídala onu statickou kameru v původní hře. Také jsem ocenila i takový detail, jak Claire držela granátomet v ruce, když si svítila baterkou.

Jedná se o povedený remake, který převedl starší hru do moderního hávu a který mi přišel dost podobný jedničce, což není vůbec špatně, protože ta byla skvělá.
+22
OndrejVasicek.czOndrejVasicek.cz
Dohráno
  • PC 85
Nostalgicky trapný béčkový příběh, postavy tak cringe, že jsem při cut-scénách musel odvracel zrak a v neposlední řadě dost okatě vystrčené mechaniky a předměty nezapadající do daného světa. Tím by se dalo skončit a hru odsoudit, pokud by to však nebyla tak atmosférická pecka s herním stylem, který se v záplavě hypermoderních her už skoro nevidí.

Dvojku jsem hrál víceméně hned po jedničce a dumal, jak že to ten další díl může být udělaný, že to určitě nemůže být takové (dobré) retro, jako jednička. Myslel jsem, že půjde prostě jen o third person zombie akci/horor, ale světe div se, ta hra opravdu svoje geny nezapře.

Kouzelně pomalé tempo, syslení inventáře, strach, intenzita prostředí a nepřátel, nereálné ale uspokojivé odkrývání prostředí (mapy) ale především – ta policejní stanice. Stejně jako v prvním díle sídlo s duší, i zde je policejní stanice středobodem dění a prozkoumávat jí je herně radost. Opravdu na mě dýchla atmosféra starých časů, kdy si pomale prozkoumávám místnost po místnosti, řeším hádanky, nepřátelských setkání po málu, zato téměř všechny setkání zapamatovatelné, plním inventář (na rozdíl od ostatních jsem teda nepocítil nedostatek nábojů, na konci hry jsem měl absurdní množství nábojů i léčení, opravdu absurdní) a posouvám se v ději bez hektického tempa s pocitem, že jde o unikátní průchod. Celé by se to dalo popsat frází „komorní zážitek“.

To, co je na RE2 skvělé, jsou ty unikátní, na první pohled obyčejné zážitky, které hra generuje svými herními pravidly na relativně malé ploše. Ne každá hra vás donutí zastavit se na pár minut a nahlas spekulovat, přemýšlet či vzpílat přímo ke hře, dumat, zda ten ležící zombík je opravdu mrtvý, zda mu zkusím pro jistotu střelit do hlavy, ztratit tak zbytečně kulku nebo ho vlastně rovnou „vzbudit“, když bych se kolem něj mohl jen proplížit, nebo ho uplně ignorovat stejně jako tu léčivou bylinu vedle něj, plánovat únikovou trasu, proklínat vypnutá světla nebo se cítit jen trapně za veškeré to plánování, protože ten zombík se vůbec nepohne, když se se staženými půlkami rozhodnete pro tu blbou kytku rychle vzít a pelášit zpět…. Abyste pak o pět minut později s hrůzou v očích pomale nakukovali za každý roh, protože ten zombík tak už při druhé návštěvě neleží a nikdo vám neřekne, kde je. Strach z neznáma by se dal krájet.

O to větší škoda, že prostředí mimo policejní stanici a okolí, především pak ten závěr, už má do té komorní atmosféry daleko. Přesto se jedná o výborný titul, a těším se na další díly.

Hráno za Claire, dohrány všechny survivors. Později určitě zkusím druhý průchod za Leona ve VRku.

Pro: atmosféra; gameplay; unikátní grafický feel vycházející z vlastního enginu; HDR (i když někdy umělecký záměr zamezuje pravé černé)

Proti: příběh; postavy; dialogy; občas nereálné akce vůči prostředí

+20
HonzekHonzek
Dohráno
  • PS4 90
Moje letošní pátá dokončená hra se nesla v duchu dob minulých a přesto se jedná o poměrně čerstvý kousek. bylo to jako přijet po letech domů za rodiči a vzít si ze skříně staré a onošené tepláky - jednak padnou jak ulité a jednak si člověk hned vzpomene co s nima kde dělal. Hrát remake RE2 bylo pro mě sedmé nebe protože mi dovolil vrátit se do míst kde jsem strachy nedutal a ještě se nebál mi k tomu přibalit pana X (umí se perfektně plést do cesty a nejde ho zabít). Skoro všechno ve hře je na stejném místě jako to tam vývojáři nechali v roce 1998 a co není, to se upravilo pro potřeby moderní doby. Titul opět nabízí dva průchody (Claire a Leon) kdy každý má maličko jiná pravidla, zbraně a příběh. Nicméně pakliže se dostanete na konec za oba hrdiny, hra nekončí a nabídne vám 2nd run (kde je true ending a taky lehké změny). No a kdo by se po dokončení všeho nudil, může se zkusit překonávat v čase a hodnocení. Grafika vypadá prostě luxusně a do toho hraje vydařený soundtrack (který se dá za příplatek nahradit verzí původní - velmi vřele doporučuji zvláště pamětníkům). Ovládá se to prostě parádně a je radost to hrát i několikrát. Celá věc na mě působila jako splněný sen u kterého jsem nechtěl konec (ani jeden) ale jelikož jsem si dal načas se hraním dostanu brzy nášup v podobě RE 3 (STAAAAAAARS) a to už je opravdu za dveřmi. Pokud jste svoje mládí trávili u TV kde jste si plnili truhlu inkoustem (ten v remaku není) do psacího stroje a různobarevnými květinami pro vaše budoucí léčení a už vás původní verze unavuje natolik že ji procházíte jen s nožem a trošku vás to nudí, je tento remake pravě pro vás. Mě se to do gusta trefilo jednoznačně!

Hodnotím 90% a říkám směle do toho, protože tohle minout by byla velká škoda. No a jestliže jste nikdy RE 2 nehráli (závidím), je pravý čas začít (a až dokončíte remake, hned se vrhněte na původní dílo). P.S. Takhle by se měli oživovat starší pecky!

Pro: Perfektní hratelnost a skvělá grafika, hody pro pamětníky

Proti: Proti mám jedině to, že hra má konec, bylo by lepší kdyby to nikdy neskončilo :)

+19
kristmeisterkristmeister
Dohráno
  • PC 100
Po roce a pár měsících jsem dostal odvahu opět zapnout Resiho dvóju. Zprvu jsem dal akorát průchod za Leona a jaksi mi to stačilo. Zlom nastal, když vyšel remake trojky, měl jsem ho prakticky sfouknutý ihned, ale neměl jsem dost. Zapnul jsem tedy opět dvojku a za tento víkend jsem ho dohrál dvakrát (sice nedobrovolně, ale co už).

Vůbec nemám páru, kde začít a co vše sepsat. Vraťme se tedy rok zpět a začněme zde. Jakožto velký fanoušek Residenta jsem se na tenhle Remake těšil jak malé dítě. Abych si nic nespoileroval, viděl jsem pouze jedno gameplay video, které mě tehdy dost navnadilo a zároveň jsem si při něm nadělal do kalhot. Nastal osudný den vydání a PPL mi samozřejmě hned zkazilo radost, jelikož můj balíček z Xzonu odeslali kamsi do Liberce. Měl jsem dvě možnosti: Buď strávím celý víkend čuměním do zdi a okusováním nehtů a záděr anebo....se vyseru na nějaký PPLko a vydám se do kamenného obchodu a koupím to tam. Samozřejmě, že moje finanční situace druhou možnost nepovolila, takže jsem se vydal do obchodu hru koupit, že radši budu týden o rohlíkách. Poctivě instaluji a přesně ve 21:36 zapínám to, na co jsem dlouho čekal. Uvítalo mě celkem i pěkné menu a potěšil přechod na nový RE engine. V tu ránu jsem ale byl nehorázně zklamán, jak do prdele mohli zapomenout na ten vážný hlas, který pokaždé hrdě a nestoudně zahlásil: REZIDENT ÍVL TŮŮ??? No nevadí, zhlasl jsem světla, vybral si Leona, protože je to prostě Leon a odstartoval svůj uklidňovač tepu. Po celkem svižné cutscéně mě hra vtělila do nažehleného blonďáka a vyslala mě na benzínku. No a co si budem, uvítal mě nádherný leveldesing, suprová grafika a atmosféra, která by se nemusela stydět vyzvat P.T. Suprová hra světel a stínů, zvukové efekty nahánějící hrůzu, pistolka s minimem nábojů. Byl jsem ohromen, vážně ohromen. První výzva se zombákem vyšla docela dobře, sice potřeboval 6-7 kulek do hlavy, ale budiž. Nastal čas se vrátit k autu a zde Japonci ukázali, proč oni ty horory umí nejlépe. Než jsem se vymotal z benzínky, káknul jsem si tak 3x.

Následující řádky budu psát, jako bych dvojku nikdy nehrál, protože nechci psát neustále, co je jiné, co je stejné a tak. Uvítala mě stará známá policejní stanice a jeden suprový prvek a sice, že hra není lineární. Cest je zde mnoho, ale i zavřených dveří. Vývojáři rozhodně nešetřili na násilí, spousta krve, spousta mrtvol, zombíkům jdou odstřelit končetiny a pokud se vám podaří rozstříknout jeho hlavu na sračku, vydá to ještě velmi uspokojivý čvachtavý zvuk, přesně jak to mám rád. Libí se mi, jak je hra nepředvídatelná, nikdy nevíte, jaká mrtvola vstane, jestli za dveřmi nečeká sráč a radostí vás neobejme nebo z kterého stropu spadne Licker. Tak trošku vás upozorní hudba, která je v tomhle ohledu dynamická, ale strach taky dokáže nahnat. Hodně zde pomáhá mapa, která ukazuje, kde jste na něco zapomněli nebo kde již nic není. Nebýt jí, asi by mi trvalo neskutečně dlouho, než bych se vymotal ven. Taky se mi líbí, jak vám hra nedá nic zadarmo, nutí vás přemýšlet, plánovat trasu a taktizovat ohledně inventáře. Není totiž nic horšího než když potřebujete sebrat něco důležitého a nemáte místo. Nebo naopak něco potřebujete použít a leží to v bedně, která je nejbližší 20 minut od vás a cestu stráží dva lickeři a pár dalších potácivých pobudů. Puzzly jsou skvěle udělané, nejsou těžké, tudíž se nedá u nich zaseknout, ale za 5 vteřin je mít taky nebudete. Docela i bylo fajn, že hned všechna tajemství RPD neodhalíte ihned, takže člověk, když se dostal ven se akorát chvíli vztekal, že nemá všechno a nemůže se vrátit. Backtraking tu je, je ho tu hodně. Někomu se to může zdát otravné, ale odměny stojí za to. Jedna z odměn je, že se s vámi pokusí skamarádit pan X a jeho stalking je při prvním hraní dost depresivní a nepříjemný. Jeho dunivé kroky vám znějí v hlavě po celou dobu a nikdy nevíte, kdy se rozrazí dveře a bude se po vás sápat. Backtracking tu dosahuje takových hodnot, že se prakticky z konce hry můžete vrátit zpět na začátek, naštěstí je to už libovolné, takže speedrunneři a lineární kňouralové si mohou oddychnout. Hra si svojí atmosféru nechává po celou dobu hraní a když si myslíte, že horší už to být nemůže, tak bohužel...může. Po RPD přichází na řadu stoky. Ano každá správná hororovka má stoky, ale ne všechny jsou tak děsivé jako tu. Jistě za to může ten fakt, že zde už nemůžete používat sluch na detekci nepřátel, jelikož hučení vody ho anuluje a navíc....monstra zde si "zpívají"? Po stokách přichází samotný Nest. Krásně osvětlené laborky, co tu může být tak děsivého? Hmmm, co takhle nesmrtelné křoví alias trnitý Regenerados ze čtverky? Herní tempo nezpomaluje a klacky pod nohy hází neustále. Tímto bych uzavřel první dohrání a zmínil ještě pár věcí. Gunplay je zde hodně zábavný i když ho trochu brzdí nedostatek munice (jasný je to survival horor, takže to není výtka). Rozhodně ho i podporuje upgrade zbraní, s kterým je to pak ještě zábavnější. Lekačky jsou výborně udělané a nečekané. Dokonce i když o všech vím, tak jsem se zesral i tak (mrtvola ve skříňce, licker za zrcadlem..). Řev probouzejících zombíků ve mě neustále vyvolával husí kůži. Znovuhratelnost??? ROZHODNĚ!!!

I když mi to trvalo přes rok, nakonec jsem to přeci jen zapnul znovu. Tentokrát za Claire a....možná mi ujel prst, ale na HARDCORE. A bylo to Hardcore, víc nepřátel, méně nábojů, větší odolnost. Ale hlavně jeden masivní upgrade: V nastavení jsem si zvuk přepnul na DOLBY ATMOS a díky mému 9.1 domácímu kinu byl zážitek o 100% záživnější. V tento moment se teprve dá hodnotit zvuková složka hry. Ozvěna výstřelů, která se nese po celém pokoji, slintající lickeři, kteří mi funěli za zády, dokonce když se mi u nohou ozval zvuk vřískajícího zombáka, měl jsem totálně sevřené půlky a ve hře sprintoval jak o závod. To vše doplněné luxusní dynamickou hudbou, která v jednu chvíli v sobě nese temné a strašidelné tóny a po chvíli způsobuje nával adrenalinu. Za ten rok jsem spoustu věcí pozapomněl, ale v průběhy hry jsem pomaloučku polehoučku si začínal rozvzpomínat, kam jít, co udělat a tak. Tato HARDCORE záležitost mi zabrala 4 a půl hodiny. První průchod za Leona něco kolem šesti. Celkem zvláštní, jelikož jsem vymetl všechny možné kouty, dokonce jsem objevil i třetí backtrack na RPD. Herní dobu hlavně zkracuje segment se Sherry, s Adou se mi zdál o dost delší. Ale rozhodně jsem si druhý průchod užil o dost více než ten první. Přemýšlím teď, který průchod byl těžší, když nebudu hledět na zvolenou obtížnost. Claire má ze začátku blbou bambitku, která se přebíjí pomalu a damage o moc větší není než Leonova Matilda. Rozhodně i broka mi přišla lepší než granátomet, jelikož než zombák uhořel nebo se rozpustil, tak to také chvíli trvalo. Za to ale segment se Sherry je primitivní než ten s Adou. Asi tak či onak, je to vyrovnané, jedno má lepší to, druhé to.

Po dohrání jsem se rozhodl pro Second run neboli Scenario B. Ehm...no...vybral jsem si opět Claire, jelikož jsem si myslel, že to bude jen takový dodatek na chvíli. Po chvíli mi začalo docházet, že second run opravdu bude znamenat second run. Kupodivu jsem nijak frustrovaný nebyl, rozhodl jsem se pro achiev hunting a byl jsem zvědavej, co vše bude jinak. Chtěl jsem to mít dohrané co nejdříve, takže jsem nastolil neuvěřitelné tempo. Hesla od zámků a kombinace trezorů zůstaly nezměněné, víceméně jsem RPD proběhl na jeden dech a sbíral jen nejnutnější věci. To samé bylo i dále a second run mi zabral nějakých dvě a půl hodinky, čímž jsem si vysloužil eSkové hodnocení a achievementy za dohrání pod 4 hodiny, za neotevření bedny, za nepoužití healu a za dohrání s méně než 14000 kroky. Čas by byl kratší, kdybych nepoužíval inventář pro zastavení hry :D.

Jak se říká "za málo peněz, hodně muziky" a Resi dvojka je ukázkový příklad. Po dohrání second Runu jsem rozehrál Ghost Survivor mode. Tyto módy ukazují: co by, kdyby. Takže špetka příběhu v tom je, ale více se zaměřuje na rychlý průběh a hodně střílení, podobně jako Mercenaries v předchozích dílech. Runaway jsem proběhl s prstem v nose, je nejjednodušší, ale za to nejstrašidelnější. Může za to hlavně nová potvůrka, která nevypadá zrovna dvakrát atraktivně. Scénář za Kenda považuji za nejtěžší, jelikož cestu vám znepříjemňují jedovatí zombáci. Jejich dosah výparů je až neuvěřitelný, tudíž s brokou se na ně musí hodně opatrně. Forgotten Soldier je nejvíce akční a atmosféra se z něj úplně vytratila, což mě osobně nevadilo, protože se zde dá vyřádit na tom skvělém gunplayi. Po dohrání těchto 3 se vám odemkne ještě čtvrtý a sice No Way Out, který teprve otestuje váš skill. Celou dobu jste totiž zavření na benzínce ze začátku hry a váš úkol je zabít 100 zombáků, kteří se hrnou ze tří směrů. Je to nervy drásající a pěkně scary, ruce se mi klepaly ještě půl hodiny poté. Po dohrání Scenaria B se vám odemkne ještě 4th survivor a ten bych řekl, že byl pro mě nejzábavnější, jelikož měl suprovou atmosféru, člověk si pořádně zastřílel, luxusní hudbu a průchod všemi částmi hry s tunou monster za prdelí. Ale to ještě není všechno, po dohrání i tohohle scenaria se odemkl takzvaný TOFU mód, kde prostě hrajete za TOFU a máte jistý handicap. Máte jen nožíky. Toto je už čirá frustrace a vlastně jen spoléháte na to, že to proběhnete aniž by vás něco chytlo kulky. A ještě to není všechno, po dohrání se vám odemknou další druhy TOFU, kde jeden má jen granáty, druhý plamenomet atd. Pokud to člověk bere jako vtip, tak ok. Japonské nadávky pana TOFU jsou vážně k pousmání a music, která hraje při tomto módu je pro mě zdaleka nejlepší z celého soundtracku. Toto vše v jedné hře, hra nabízí desítky hodin i bez mulťáku nebo nutnosti připlatit si za obsah. Poklona Capcomu za tento kousek, nezklamali.

"You said the virus turn people into monsters, not reptiles!".

Pro: Vše

Proti: Nic

+17
tomasino97tomasino97
Dohráno
  • PS4 90
Vůbec nevím kde bych začal.

Je to pro mě první hra ze série co jsem kdy hrál, vždy to šlo nějak mimo mě, nehrál jsem ani původní originální hru a musím s klidným srdcem říct, že mě mrzí, že jsem se k titulu dostal až tak pozdě.

Jasně, příběh není kdovíjak skvělý, je to obyčejný Béčko, postavy také moc originality nepobraly, ale každopádně jde o skvělou hru, kde gameplay je naprosto super (hádanky, správa inventáře, setkání s Mr. X).
Potěší i možnost zapnout si původní soundtrack, který si osobně rád poslechnu, jelikož soundtracky u her u mě dělají opravdu hodně. Zvuky jsou taky super (hráno se sluchátky a díky prostorovému zvuku jsem se mockrát vyvaroval setkání s Mr. X. Atmosféra ať už u úzkých chodeb policejní stanice, podzemí, stok (které ve hrách tak nesnáším) a nakonec laboratoří je skvěla a dokáže se vás dostatečně vtáhnout. Občas jsem měl problém od hry odejít, kdy jsem si říkal ´´ tak si dojdu ještě pro tohle a pro tamto a potom ukládám a končím´´ ale kdeže, pokračoval jsem stále dál.
Největší problém pro mě nejspíš byl v tom, že jsem hru projel na standard obtížnost docela rychle a hrozně to uteklo. Naštěstí je tu možnost dát si 2nd Run a prožít si příběh z očí jiné hratelné postavy, který dokonce odemkne i pravý konec hry.

Ale jo, hru jsem si naprosto užil a plánuji rozhodně Resident Evil 3 Remake i když co jsem viděl recenze, tak taková sláva už to nejspíš není, zkusím i Resident Evil 4 než nám vyjde remake čtvrtého dílu.

Takže podrženo, sečteno 9/10
první Run: Leona
obtížnost: standard
celková dobra: 6h 54min

Pro: gore, hádanky, inventář, Mr.X, vylepšování zbraní

Proti: nic moc příběh, délka hry

+17
bukrrCZbukrrCZ
Dohráno
  • PC 65
Resident Evil 2 je super hra, pokud si jí představím rozdělenou na jednotlivé části. Nutnost spravovat omezený inventář je správný frustrační mechanismus, který ale při snaze o „prozkoumání všeho“ může lézt pěkně krkem. Akce, které je tu kvůli zásobám pomálu, je jednoduše fajn. Teda pokud je zrovna ve hře „čas na akci“, jinak se nejedná o akci, ale plýtvání zásobami. Logické hádanky jsou asi ty nejzákladnější, které hry kdy nabízely, takže i já jsem je byl schopen vyřešit. Jejich obměňování a střídání zajistilo to, že jsem to po třetí velmi podobné hádance nechtěl vypnout.

Bohuže jako celek mi hra nesedla.

Celou hru si střádám zásoby jen proto, abych jich měl dost na jeden z pěti velkých střetů s bossákama nebo něčím podobným. Řeším hádanky na policejní stanici, které zahrnují nějaký safír schovaný v žezle sochy, které napřed musím vrátit knihu do ruky, abych poté použil onen safír na otevření safírové skříňky, která byla schovaná ve výslechové místnosti, zamčená jedním ze 4 speciálních klíčů a to proto, abych z té skříňky získal odznak, který funguje jako klíč ke skříňkám s vylepšením a zároveň jako USB.....

Chci říct, propojenost hádanek je samozřejmě super, ale někdo se o jejich propojení snažil tak moc, že zapomněl dávat pozor na to, aby to vůbec dávalo smysl. Pokud to nedává smysl, dělám jenom divné řetězové puzzly, které mě mají navést tam, kam jsem se mohl dostat jedním splněným takového úkolu.

To samozřejmě zahrnuje bloumání a běháním sem a tam po nemalé policejní stanici, ve které se stále objevují zombíci a jiné zmutované radosti. Jako třeba Mr. X, který mi na papíře zní velmi dobře, ale ve hře na mě nezafungoval jak asi měl. Jeho prvních pět rozražení dveří jsem se lekl jako snad nikdy jindy v jiné hře, ale pak už byl jen vyloženě otravný. Tak nějak se teleportuje po mapě a je zrovna tam, kde mi má udělat největší bolístku. Rozhodně fajn další frustrační mechanismus, jenže když mi 4x vstoupí do cesty, po které musím jít a já kvůli němu musím změnit trasu a běžet delší trasu k cíli.... zábavnost přejde.

Nejhorší prohřešek však vidím v tom, jak hra nectí svoje pravidla. Ať už jsou to rozdíly při hraní a ve filmečcích, či používání předmětů nebo jejich fungování. Pětiminutovka za Adu, ve které se jen hackuje není vůbec zábavná, takže když jsem tuto část musel podstoupit jen proto, abych získal náramek pro otevření dveří úrovně 1, aby mi pak hra ukázala jak Ada hackuje dveře úrovně 4, byl jsem vyloženě zklamaný. Myslím, že hry se většinou snaží schovat fakt, že mě nutí dělat něco, jen aby mě dostala tam, kde mě chce mít, ale Resident si s tímhle vůbec neláme hlavu.

Sérii Resident Evil respektuju. Hry se zombíky mají v mém srdci speciální místo. Dohrál jsem RE 7 a první Revelations a přemýšlel jsem, proč mi zrovna tenhle díl sedl nejmíň. Řekl bych, že to bude zasazením a faktem, že se jedná o remake hry z roku 98. Policejní stanice a hlavní postava policajt v mých představách nebyli nejlepším zasazením pro survival hru, protože... trénovaný policajt a stanice plná zásob.

Když už se v Capcomu rozhodli zasáhnout do hry víc, než jen vytažením textur, mohli to trochu poupravit na poměry 21. století, i když chápu, že to mělo být i pro fanoušky původní hry. Hru jsem dohrál zatím jednou za Leona a chci si to dát ještě za Claire. Třeba tím přicházím o zásadní odpovědi v příběhu, který je....jako příběh v zombie hře. Update: Část za Claire dohrána. Jak už někdo zmiňoval ve svém komentáři, druhý průchod působí spíš jak alternativní průchod hry - dělání stejných věcí, bojování se stejnými nepřáteli. Zároveň nedovysvětlí snad vůbec nic podstatného, takže druhý průchod je jen další zklamání.

Herní výzva 2021 - 6. Jménem zákona
+17
SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 90
Konečně jsem si doplnil vzdělání a navštívil jsem legendární Racoon City. Správná atmosféra se nedá hře upřít a dost jsem ocenil kratší dialogy bez zbytečné tuny okecávek nebo pročítání stohů poznámek. Celkově mi průběh hodně připomínal The Last Of Us, nejspíš kvůli poněkud pomalejšímu poklidnému průběhu bez přepálené akce, která se nezvrhla v akční mlátičku ani v pozdějších fázích hry (díky bohu). A miluji ten pocit, kdy každý náboj se počítá. Průchod hrou skvěle doplňují dobře zvolené puzzly, které nepůsobí svou obtížností žádný zásek a naopak zajímavě doplní každou úroveň. Jediné co mě hodně zamrzelo, byl velmi podobný průchod s Claire (první průchod jsem hrál za Leona). Naivně jsem čekal, že zažiju zcela jiný příběh z pohledu Claire. Je to velká škoda, protože občasné setkávání ve hře s Leonem k tomů přímo vybízelo.
+15
SteveSteve
Dohráno
  • PC 70
Nemám žádné předchozí zkušenosti s RE sérií a ani moc obecně s asijskou produkcí. No naznal jsem, že nazrál čas a zkusím tento opěvovaný remake. Dojmy jsou tedy spíš smíšené... Ve výsledku mi vychází dobrá hra, docela jsem se bavil, ale výtek bych tedy taky měl řadu.

Začnu klady, mezi které řadím hlavně technickou stránku hry. Grafika je super, herní mechaniky se dobře ovládají, prostě pohyb, střelba, mapa, inventář, všechno jak má být. Navíc pár různorodých bossfightů, nějaké ukryté puzzly... Velmi mě potěšila tísnivá hororová atmosféra, tvořená často mrtvým prostředím, nedostatkem nábojů, strašidelnými zvuky a teda hlavně tím nesmrtelným monstrem, které vás neúnavně pronásleduje v některých pasážích. Tento výčet kladů není kdovíjak obsáhlý, ale zkrátka i tak vystačí jako základ pro dobrou hru.

No a pak jsou tu zápory. Začnu příběhem, který je tedy sám o sobě takové to nudné zombie klišé. To bych ještě snesl u remaku velmi staré hry. Co ale nevydržím, je ten nestoudně debilní scénář, kterým je příběh doprovázen. Hlavní hrdina Leon se doslova chová jako 15 letý kluk. Kdykoliv mluví se ženou, hned se do ní zamiluje, uvěří jí vše co řekne a je připraven se pro ni obětovat.

Ve hře je druhá hrdinka Claire, kterou ale potkáte při hře za Leona celkem asi 3x, Leon k ní instantně cítí nějakou vazbu a na konci jako by se skvěle znali. Za výkvět debility považuji scénu, kdy se před Leonem zřítí helikoptéra, v ní se nachází pilot, kterého by se možná mohl pokusit zachránit, ale co to? Támhle u plotu stojí Claire! "Claire... Tak rád tě vidím... ^^" Následuje dialog jako na rande dvou nervózních teenagerů a pak VYBUCHNE TA HELIKOPTÉRA.
No a pak je tam Aida, se kterou to teda už horny boy Leon totálně nezvládá, zvlášť když se svlékne do sexy večerních šatů (což je z nějakého důvodu takový evergreen asijské tvorby že).

Samozřejmě nemůže chybět ani klasický movie trope, kdy mi chlápek po vysílačce sdělí "Pojď sem, to musíš vidět!". Ukáže mi akorát, že na kameře vidí Claire a pošle mě na to místo, což mohl udělat rovnou po vysílačce.

Další otravný aspekt hry jsou momenty, kdy jsou do ní vpáčeny některé herní mechaniky a nikdo se je nesnaží zamaskovat. Například použití různých barevných rostlinek, kdy má každá jiný efekt a jdou míchat do sebe pro další efekt, je legitimní crafting. Proč jsou ale rostlinky naprosto bezostyšně pojmenované Green Herb, Red Herb, Blue Herb? Fakt nikoho nenapadly nějaké názvy rostlin? Nebo se nikomu nechtělo? Kdybych míchal co já vím, fialky, brusinky a trávu, furt by to vypadalo míň debilně. To stejné platí u craftingu munice, kdy prostě používáte White Gunpowder a Yellow Gunpowder, jako by nešlo prostě vymyslet nějakou random chemickou sloučeninu. Oboje mechaniky jsou ve hře doprovázeny skutečným manuálem, který pro crafting někdo sepsal. Jakože opravdu se našla v tom světě postava, která napsala na papír "white gunpowder + white gunpowder = pistol ammo" a nikomu to nepřijde divné.

Dále jsou ve hře různé odemykatelné dveře a průchody, často až nehorázně debilně provedené. Páka je zalepená izolepou, potřebuješ nůž! Chybí klika, musíš ji najít na druhé straně budovy. Tady uniká pára, ale kolo, kterým bys utáhnul trubku, někdo odnesl do sklepa! Tady je tajemný průchod, který se odemyká několika tajemnými medailony. Tady z toho terminálu někdo oddělal plastová tlačítka, musíš najít nová (stačí zmáčknout ten kus plastu pod tím ty jelito -_-). Tady je socha, které chybí ruka a když ji přiděláš, z druhé ruky vypadne žezlo (jak ta socha někdy drží pohromadě celá??). A nakonec tady se někdo rozhodl vytvořit dveře, které se odemykají vložením nepraktických šachových figurek na daná místa... Achjo.

Ve výsledku mohl být RE2 remaster fakt dobrá atmosferická hororová akční adventura. Bohužel se to někdo rozhodl těžce přidusit všemi těmi unlockable srajdami, hraním na score, blbým scénářem a herními mechanikami, které neprošly více jak jedním návrhem.
+13 +15 −2
Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 95
Remake druhého dílu RE se odehrává v centru Racoon city, takže na rozdíl od čistě komorní atmosféry předchozích dílů (myslím RE0 a RE1) se tady člověk dostává přímo do centra velkýho města, kde po ulicích pochodujou desítky rozdováděnejch zombíků. Kamera, která už není statická umožňuje rozhlédnout se svobodně po okolí a tím se hráč může snadněji orientovat v prostoru. Audiovizuálně nelze hře nic vyčíst, především zvuky se povedly!

Gameplay se, mohlo by se říct, příliš nezměnil - hádanky, kombinování itemů, likvidace nepřátel, pomalý tempo hry. Musím vyzdvihnout skvěle použitej prvek náhody, kterej často v moderních hrách už zcela chybí. Myslím tím konkrétně nevypočitatelnost nepřátel ohledně jejich houževnatosti i jejich chování.

Nedostatek nábojů (obtížnost STANDARD) se ještě více projevil v době, kdy po mě začal jít zabiják v kabátu (Mr. X?) a chvíli jsem z něj měl doslova panickou hrůzu, nicméně pak jsem bolestně (no na druhou stranu se mi ulevilo) zjistil, že do určitých místností prostě vejít nemůže. Pak prostě stačilo před ním utéct do jedné z nich a on odkráčel vždy pryč. Respekt jsem z něj už pak prostě neměl. :(

Co mě (opět) malinko nedává smysl, je závěr. Ada z mého pohledu události RE2 nepřežila (nebo nevím jak by se mohla stihnout se zraněním dostat ven z vybuchujícího Úlu) ale zase se zdá, že v rámci série se objevuje v dalších dílech. 

Summary: Svěží pecka, kterou jsem si překvapivě zopakoval i v rámci "2nd run" za druhou postavu a bavilo mě to i napodruhé.

95%

Jill, naše chvíle tedy nadešla :)

Pro: Audiovizuální zpracování, prvek náhody, RE, moderní horor.

Proti: Délka, podivné zakončení.

+13
CathanCathan
  • PC 85
„This is not how I imagined my first day.“ 

Komentář obsahuje drobné, neskryté spoilery.

Bože, co jsem si vlastně myslel? „Resident Evil mě vlastně nijak neláká, bla bla bla, nemám rád zombie horory, bla bla bla, hledám spíše atmosférické věci, bla bla bla…“ Jo, to jsem byl já. A to hodně dlouho. Dokonce i poté, co jsem si nesmírně užil Biohazard a Village, jsem se ke starším dílům Resident Evil nechtěl vracet. Ani remaky mě nijak nelákaly. Survivor zombie horor, kde jsou hlavní roli biozbraně? Nic pro mě. Hah. Byl jsem idiot.

Nemyslím, že v tomto komentáři napíšu něco, co by ten, kdo to bude číst, už dávno nevěděl. Je to spíš takové urovnávání mých vlastních myšlenek, protože tohle je ve své podstatě můj vstup do Raccoon universa. A jednu věc musím přiznat: Resident Evil prostě tvoří fantastické příběhy. Ano, můj vztah k zombíkům se nijak nezměnil, ale jsem ochotný to přehlédnout pro dobře napsaný příběh o lidské chamtivosti a jejích následcích, s morálně nejednoznačnými postavami. Přitom se autoři nebojí přidat i postavy čistě hrdinské.

Biohazard, moje srdcovka a vůbec první Resident Evil, kterou jsem hrál, sází primárně na atmosféru, ale Resident Evil 2 Remake je hodně narativní. Z toho, co jsem četl, je originální RE2 v tomto ohledu ještě o něco lepší, protože příběhy obou postav, mladého policisty Leona a sestry Scotta Redfielda, Claire, jsou do sebe úzce propletené a jejich rozhodnutí ovlivňují komplexní příběh.

V remaku je to poněkud jednodušší. Hrajete za dvě postavy a procházíte dva scénáře. Já hrál nejdřív Leon A a poté Claire B. Druhý scénář je o něco kratší, protože první část děje prakticky dokončila už druhá postava. A tady je to trošku smutné – až na jednu či dvě poznámky vlastně nepoznáte, že už tam ta druhá postava byla. Celkově se Leon a Claire potkají fakticky jen jednou, a poté až děsně před koncem. Nemluvě o tom, že timeline absolutně nedává smysl a některé události se stanou dvakrát a odlišně. To mohlo být rozhodně zpracováno lépe, i když to nemuselo být přesně jako v originále.

Na druhou stranu musím ocenit, že pro úplné pochopení příběhu je nutné odehrát oba scénáře. Navíc pokud je nedohrajete, neodemknete „skutečný konec“. Tohle mě vlastně bavilo. Na konci prvního scénáře se postavy setkají, začnou závěrečné titulky a pro pokračování příběhu musíte odehrát druhý scénář. Je to vlastně taková drobnost, ale připomnělo mi to pár starších her, a je škoda, že se to už dnes moc nedělá. Perspektiva různých postav s propojeným závěrem.

Za sebe musím říct, že jsem si nakonec užil scénář Claire o něco víc, ale to je subjektivní. Jsem ale rád, že jsem nejdřív hrál za Leona.

Hra je v podstatě... Je to zkrátka survivor. Máte se bát, takže munice je málo, nepřátelé jsou odolní a musíte být opatrní. Ale stojí za zmínku, že nejvíc jsem se bál během scény v sirotčinci. Což krásně podtrhuje, že RE2R není příběhem primárně o zombie, ale o tom, nakolik jsou skutečnými monstry lidé.

Co mě ale štvalo, hlavně během hraní za Leona, byl nedostatek léčiv v posledním aktu. To nedávalo smysl – jsme přece v laboratoři, kde by měla být tuna lékárniček. Ale hlavně mě naštvalo, že hra nenabídla ani jedinou lékárničku před předposledním soubojem s bossem. To mě donutilo, abych si pět minut před koncem snížil obtížnost, což mě fakt otrávilo.

Naopak se mi líbilo, jak mě hra nepřímo odměňovala za mé vlastní znalosti. Největší a hlavní část hry se odehrává v rozsáhlé policejní stanici. Jakmile se zorientujete, jste pánem situace. Vy ovládáte stanici, ne zombíci. Z toho jsem cítil nadšení při hraní druhého scénáře, protože jsem věděl, kde, co je. Ale, a to je potřeba zmínit, tady by se hodila nějaká komunikace mezi postavami. Mít vedle „doylovského“ vysvětlení i trochu „watsonovského“ kontextu.

Ale nebudeme šťourat. Většina lidí se asi shodne na tom, že nepropojení scénářů je největší minus hry. Jinak? Fantastická hra. A já byl blbec, že jsem se jí roky vyhýbal.
+7
ViccleinVicclein
Dohráno
  • PC 60
Dokud jsem se pohyboval na policejní stanici a jejím okolí, tak mě to bavilo. Dobře se buduje napětí, hororové ladění funguje, ale gunplay je přesto zábavný. Mr. X je dobře nedesignovaný a celý zážitek ještě zintenzivní.

Závěrečná třetina v prostorech laboratoře mi už ale přišla docela nudná, což je docela blbé, když hru zrovna netáhne silný příběh ani postavy. Finální boss fight je slabý jak už to u série bývá.
-8 +5 −13

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 128 86
  • PS4 54 85
  • PS5 18 86
  • XOne 7 95
  • XboxX/S 4 88
  • iOS 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
15475
Odkaz:
http://dbher.cz/h15475
Přidána:
22.08.2018
6 let a 128 dní
Hodnocení:
211 (40-100 %)
Komentářů:
19
Oblíbenost:
Sledovat 19 Chci si zahrát 43
Rozehráno 18 Dohráno 193
Návštěvnost:
31382× (celkem)
228× (poslední měsíc)
25× (poslední týden)
3× (dnes)
Více