Komentáře

Kdysi v době vydání jsem si Stronghold nainstaloval pln očekávání, kombinace RTS a tycoonu (budovatelské strategie) mne ale nakonec moc za srdce nevzala a hru jsem po jedné nedohrané misi odložil ad acta. Dnes, v době kdy jsou RTS graficky téměř dokonalé, jsem se k Strongholdu vrátil a v pravidelných dávkách pokořil vojenskou kampaň v přijatelné ´normal´ obtížnosti za nějakých 14 dnů (nocí) a nemohu říct, že bych se nebavil.

Hra je zasazena do středověkého prostředí, neodehrává se v žádné konkrétní zemi a její postavy mají mírně cartoonově stylizovanou podobu. Král země je zde držen barbary v zajetí, přičemž je za něj požadováno výkupné. Celé království je tak rozděleno mezi 4 zlotřilé pány: Duc de Puce řečený Rat (krysa), Duc Beauregard jako Snake (had), Duc de Truffe nazývaný Pig (prase) a v neposlední řadě závěrečný ´boss´ Duc Volpe alias Wolf (vlk). Grafickým ztvárněním nedělá ani jeden z těchto čtyř svému zvířecímu předobrazu ostudu. “Vlk“ a “Prase“ je v tomto směru úplně nejlepší a vzhledem k herní hierarchii protivníků si jich hráč užije daleko nejvíc (krátký vzkaz následuje prakticky každý proběhlý útok na vaši pevnost). Samozřejmě jste hádali správně, pokud svou postavu typujete na toho, kdo s těmito čtyřmi po právu zatočí a je to pravdou o to víc, že některých z nich stojí za vraždou vašeho otce...

Orientovat se ve hře není díky postupnému přívalu novinek nijak těžké, klasické RTS postupy mají zde své uplatnění a sledovat množství mikro procesů je jednoduše zábavné. K obživě tak slouží lov, chování krav (tady je využití i pro koželužníka) kvůli sýru, pěstování obilí (sklizené obilí přijde do skladu, tam si pro něj přijdou z mlýna, namletý pytel mouky je odnesen zpět do skladiště, kde si jej vyzvedne pekař – teprve z pekárny jde hotový chléb k spotřebě obyvatelstvu hradu) a jablek. Pěstuje se tu ještě chmel, ten má ale poté co je sklizen a svařen uplatnění v krčmě, kteráž to má účel povzbudivý (když obyvatelstvu zavedete daně, musíte jejich nespokojenost kompenzovat třeba tímto způsobem nebo zvýšením dávek jídla – tady zabírá i různorodost stravy). K výcviku vojska potom musíte postavit různé dílny, na luky a kuše zvlášť (pracovník dílny si do skladu přijde pro dřevo, z něj vyrobí luk nebo kuši a tu přinese do skladu zbraní – v kasárnách potom můžete naverbovat lučišníka nebo střelce s kuší, u toho vám koželužník musí ještě do skladu přinést koženou vestu), zvlášť na meče, zvlášť na palcáty a kopí, zvlášť na brnění. K tomu můžete časem také vařit olej (inženýři si pro něj chodí k velké varné kádi a lijí jej z hradeb na nepřátelské šiky), stavět jámy s nabodávacími kolíky (pro nepřítele neviditelné, s velkou spotřebou dřeva), rozlívat smůlu před hradbami (a zápalnými šípy je při útoku zažehávat) nebo vykopávat hradní příkop, aby se k vám nepřítel nedostal tak lehce. Je toho prostě kvantum a vše má svůj logický a nezkrácený přínos.

Většina misí z celkového počtu jednadvaceti (bavím se o militantní kampani, můžete si ale projít i ekonomickou, kterou jsem zatím nezkoušel) má obraný charakter, těch pár, ve kterých musíte sami dobývat opevněný hrad jsou ale nejtěžší a představují skutečnou výzvu. Při nich si můžete vyzkoušet to, co nepřítel tak rád prováděl vám. Stavět buchary, dalekonosné katapulty (a s nimi střílet kamení nebo zdechlé krávy pro zamoření), zakopávat výkopy (obyčejně při velkých ztrátách na životech) nebo hloubit tunely pro boření hradeb.

Za další plus považuji realisticky pojatou přesnost zásahu. Jednou se vám voják trefí tak dobře, že nepřítel padá k zemi na první dobrou (ti méně vyzbrojení jako lučišník nebo kopiník), jindy jej chvilku ostřelujete. Svou úlohu má přitom vypuštěná salva třeba i na spolustojící jednotky (nejednou se mi stalo že ty padly dřív než ta, na kterou jsem apriori mířil).

Do toho vám hraje středověká hudba, občas zaútočí králíci, vlci nebo medvědi, sem tam vám zdechnou krávy nebo ztratíte úrodu. To je ale holt středověk...

Herní grafickou stránkou dnes už tento “archivní“ kus samozřejmě moc neuhrane (vidět hru v takovém faceliftu á la Warcraft 3, to by byly orgie), k jejímu výraznému plusu ale stále patří intuitivní hratelnost, při množství procesů příkladná jednoduchost a nestárnoucí zábavnost. A kdyby se k Strongholdu měli hráči vracet jen z nostalgie (na tu je dnes, 10. let po vydání ještě samozřejmě čas), co na tom? Dune II nebo první Warcraft jsou stále milníky žánru RTS, ke kterým lze bez problému zasednout v instantním módu. Není důvod, aby i dnes neměla tato hra komu co říct. Sám jsem toho důkazem...