Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
The Council je hodně specifickou adventurou, za kterou stojí francouzské studio Big Bad Wolf. Jeho jádro tvoří lidé, kteří se rozhodli opustit studio Cyanide a věnovat se vlastnímu projektu. Dříve se podíleli spíše na akčních hrách a RPG, tentokrát se však chtěli věnovat něčemu méně akčnějšímu a zaměřit se na to, co jim šlo nejlépe – příběh. Navíc ale neměli v plánu úplně žánr RPG opustit, ale spíše se pokusit převést bojové mechaniky do způsobu vyprávění. A jak se jim to podařilo? Musím uznat, výsledek je to vskutku zajímavý.

Ocitáme se v roce 1793 v kůži lehce rozmazleného francouzského aristokrata jménem Luis de Richet. Ten je společně se svou matkou Sarah součástí tajemného uskupení Zlatý řád, přesněji řečeno je jeho matka hlavou francouzské odnože. Pohybujeme se v období, kdy to v Evropě vře, ve Francii právě probíhá Velká francouzská revoluce. Ale je za tím ještě něco víc? Jednoho dne dostáváme pozvání od britského lorda Williama Mortimera na jeho panství s informací, že se zde ztratila vaše matka, která tam byla na návštěvě a nedaří se ji najít. Vydáváme se tedy na soukromý ostrov nedaleko anglického pobřeží, kde je na skále postaveno lordovo impozantní sídlo. A už při příjezdu zjišťujeme, že tu nejsme sami. Naopak, sestava návštěvníků je skutečně exkluzivní. Schází se zde totiž ta nejvýznamnější smetánka celého světa včetně amerického prezidenta George Washingtona či vycházející francouzské vojenské hvězdičky Napoleona Bonaparte. Každý z nich sem přijíždí s vlastní motivací, cílem je však tajemné shromáždění, které pořádá právě lord Mortimer. A vy nejspíše máte na tomto shromáždění nahradit matku… Že by přeci jen bylo něco pravdy na těch konspiračních teoriích, že náš svět už po staletí řídí jen úzká skupina vyvolených?

Každopádně už krátce po příjezdu na tajemný ostrov je možné vidět, že The Council není ledajaká hra. A úvodní sekvence pomáhají pochopit její vlastní mechaniky, protože pochopit systém jednání, voleb a různých schopností není úplně jednoduchý. Už záhy po začátku si totiž musíte vybrat jednu ze tří základních specializací, kterou se vaše postava vydá – jestli budete diplomat, okultista nebo detektiv. Na základě této volby se vám otevřou základní schopností daného směru. Každá z rolí má svých pět vlastních schopností, přičemž každá z těchto schopností může být až na třech různých úrovňových stupních. Tyto stupně můžete povyšovat získáváním jednotlivých bodů v průběhu hraní, přičemž tyto získané body můžete přidělovat i schopnostem mimo váš původně zvolený obor, jen to bude náročnější a nákladnější. Všechny schopnosti svého oboru totiž můžete využívat okamžitě, u schopností jiných oborů je nejdříve musíte povýšit na první level.

A k čemu vlastně jsou tyto schopnosti? Pomáhají vám rozvíjet svoji vlastní osobnost. Můžete je využít při různých činnostech – etiketu, politiku či přesvědčování při rozhovorech s ostatními postavami, lingvistiku, vědu či okultismus zase při zkoumání různých knih či obrazců. Variabilita využitelnosti těchto schopností a dovedností je opravdu velká. Za každé jejich využití však musíte zaplatit formou bodů snahy. Těch máte průběžně jen omezené množství a tak je potřeba pořádně promýšlet, na co je spotřebujete. Schopnosti na vyšší úrovni pak stojí méně bodů snahy či jejich využití může být dokonce zdarma. V tu chvíli přichází na řadu i falešné stopy, kdy můžete tyto body zbytečně vypotřebovat na činnosti, které vám moc nepomohou. K dispozici jsou navíc čtyři lahvičky, které vám mohou v dalším průběhu hodně vypomoci – med doplní dva body snahy, ďáblův trn vám dokáže odhalit silná i slabá místa ostatních postav, zlatý elixír zbavuje vaše tělo negativních elementů (nevolnost, únava, úzkost apod.), karmelitánská voda pak umožňuje využití první následně použité schopnosti úplně zdarma, bez jakékoliv ztráty bodů snahy. Každou z těchto lahviček můžete v jednu chvíli nést maximálně v pěti kouscích. Kromě toho nesmíme zapomínat také na talenty, což je čtyřicítka různých speciálních talentů postavy, které lze naplňovat v průběhu hraní svými činy. Za odměnu pak získáváte body, které se přidělují daným schopnostem a pomáhají pak ke zvyšování jejich levelů.

Že to zní moc překomplikovaně? Uznávám, zní to překomplikovaně a v úvodu z toho hráč je častokrát také hodně zmatený. Hlavně už od úvodu si musí vybrat jednu z rolí a přidělovat body jednotlivým schopnostem, aniž by pořádně věděl, jak celá mechanika hry funguje. S postupujícím časem však do tohoto systému proniknete a zjistíte, že je navržený vskutku úžasně. Hra je rozdělena na pět epizod, které vycházely zhruba s dvouměsíčním rozdílem a každá z těchto epizod je rozdělena na tři kapitoly. Na konci každé kapitoly se zhodnotí vaše dosavadní úsilí, na základě úspěšných činností pak dostanete zkušenostní body, které pomáhají posunout vaši postavu na vyšší level. S každým novým levelem pak dostáváte k dispozici čtyři body, které můžete rozdělit mezi své schopnosti. Na konci každé kapitoly si také můžete přečíst jednu ze sesbíraných knih (později jich můžete číst i víc naráz), která vám také pomůže navýšit body u určitých konkrétních schopností. A návdavkem dostanete celkem efektní přehled toho, co se v dané kapitole událo, co se vám podařilo, co se vám nepodařilo a jaké možné varianty vývoje děje jste minuli.

A teď přicházíme k tomu nejlepšímu. Na rozdíl od her od Telltale či podobných jiných pokusů, zde vaše chování skutečně ovlivňuje celý příběh! Každý detail se tady počítá. Rozhovory s jednotlivými postavami můžete vést různým směrem, využíváním svých schopností z nich můžete získat různé informace. S některými postavami se skoro nemusíte potkat, můžete hrát na jejich ego či naopak se k nim chovat hulvátsky. V určitých místech pak dochází i ke konfrontaci s konkrétní osobou, kde musíte volením správných odpovědí dosáhnout toho, že vám prozradí, co sama nechce či se přidá na vaši stranu. Že se vám to nepodaří? Nevadí, hra jde dál, ale bude si to setsakramentsky dobře pamatovat. Vy naopak můžete získaných poznatků využit při důležitých rozhodnutích. Všechno má své konsekvence a vaše volby se mohou projevit až mnohem později. Ruku v ruce s tím jde skutečně bravurně napsaný mnohavrstevný poutavý příběh. Každá z přítomných postav je skutečně do detailu propracovaná, má svoji historii, vlastnosti či chování, které se s průběhem hry a chováním vás i ostatních postav vyvíjí. Jde vidět, že si tvůrci dali hodně záležet na detailech a historické věrohodnosti, kromě světově známých Washingtonovi či Bonapartovi se setkáme s dalšími méně známými postavami, které však mají reálné podklady nejen z dob konce osmnáctého století. Když už jsme u těch reálií, lord Mortimer je nejen výstřední boháč, ale také vášnivý sběratel umění, takže v jeho sídle nalezneme řadu historických dokumentů, předmětů a dokonce obrazů světoznámých autorů, jež jsou ve velké míře založené na reálných podkladech.

A jak se to celé hraje? Ze začátku se hlavně seznamujete s prostředím Mortimerova sídla, debatujete s jednotlivými postavami a získáváte o nich základní informace. Procházíte jednotlivé místnosti, sbíráte pomocné lahvičky a při hledání své matky se snažíte zjistit, o co zde skutečně jde. Tyto debaty s jednotlivými státníky, hra na kočku a na myš, politické intriky a stavy, kdy skutečně nevíte, komu se dá věřit a kdo na vás chce ušít nějakou habaďůru, to vše je mistrně dotaženo k dokonalosti. Poklidný a místy až rozvláčný úvod začíná nabírat na obrátkách, začínají se dít zajímavé věci, které několikrát obrátí vaše představy o tom, co by mohla celá tato seance představovat a s kým by bylo radno spolupracovat. Do toho přichází na řadu i některé puzzly, které variují od relativně jednoduchých až po ty skutečně náročné. V těchto případech vám pomůže znalost historie, starých řeckých bohů, biblických událostí či latiny. Spoustu informací samozřejmě můžete vyčíst z různých knih, obrazů či využít svých získaných schopností, které vám pomohou popostrčit ke zdárnému cíli. I zde ale platí, že ne každý z těchto puzzlů je nutné vyřešit správně…

Celou hrou se poté táhne skutečně napínavá atmosféra podnícená vydařenými zvukovými efekty a tajemnou hudbou. Když už jsem nakousl tuto část, zmíním se o technickém zpracování. Ve hře se pohybujete v third person pohledu zpoza zad hlavní postavy, kdy tradičně chodíte pomocí klávesnice a prostřednictvím myši otáčíte kamerou a klikáte na modré tečky, které značí, že s danou postavou či předmětem je možná interakce. Ta pak opět probíhá prostřednictvím myši. Graficky hra vypadá velice dobře, je specificky stylizovaná s realistickým důkladně propracovaným prostředím celého panství a místy trochu karikaturně zvýrazněnými postavami, které nemusí sednout každému. Osobně jsem se nesetkal se žádnými záseky či trháním animací, které bylo hře v době vydání vyčítáno. Stejně tak mi nepřišel nijak extra špatný dabing ani animace, i když se v tomto ohledu nejedná o žádné extra dílo a místy postavy opravdu vypadají trochu uměle, svůj účel to plní a pomáhá to dotvářet obskurní atmosféru.

Osobně si myslím, že velkou nevýhodou této hry může být její epizodický formát, tedy hraní epizod s většími časovými intervaly. Sám jsem odjel celou hru na jeden zátah a nedovedu si představit, že bych si měl dávat mezi jednotlivými epizodami dvouměsíční pauzu. Hra je postavena skutečně na sebemenších detailech a jednotlivých nuancích, kdy je dobré si pamatovat, co která postava kdy řekla a jaké události se staly. Když pečlivě posloucháte všechny rozhovory a důkladně pročítáte či prohlížíte dostupné materiály, dokážete si dát do souvislostí spoustu věcí a událostí, které by jinak mohly vypadat nelogicky. A některé vypadají nelogicky i tak, v některých částech hry jste se totiž rozhodli vydat cestou, která vás o určité spojitosti připravila. Vždycky jsem si nad ránem při usínání po dohrání určité části v hlavě sumíroval, co vše jsem se dozvěděl, jak vše probíhalo a přemýšlel, kterým směrem bych se měl při dalším hraní ubírat. Už dlouho se mi nějaká hra nedokázala takhle intenzivně propašovat do mé mysli.

Samozřejmě, ukočírovat takto rozvětvený příběh, aby dával smysl a udržel se v rámci možností po kupě, je skoro nadlidský úkol. Myslím si, že se to tvůrcům podařilo a drtivá většina hry je napsaná skutečně skvěle a drží pohromadě. Je pravdou, že závěr je místy možná trochu uspěchaný a někdy i může působit lehce zmateněji, při tom všem možném větvení to ale není takové překvapení a za sebe musím říct, že konečný výsledek je skutečně velmi podařený. Já jsem se po celou hru hodně bavil a těšil se, co bude dál. Je pravdou, že chvíli trvalo, než jsem pochopil fungování jednotlivých mechanik hry a dokázal je naplno ocenit a využít. Je také škoda, že se vše odehrávalo na relativně malém prostoru Mortimerova panství, i když tady chápu, že hlavním důvodem je variabilnost celého příběhu a nutnost vše udržet v rozumných mantinelech. Osobně nemám moc rád rozvětvování příběhů, nemám rád, když o něco z tvůrci zamýšleného a vytvořeného obsahu přijdu. Já rád pročítám a sleduju všechno, co jde, abych měl maximum informací. To u této hry nejde, nikdy nemůžete vědět vše. To mi hlavně v úvodu hodně vadilo, nakonec jsem ale kouzlu voleb podlehl a užíval si to naplno. Další vadou na kráse bylo z mého pohledu občas nutné hledání jednotlivých lahviček, které se v některých fázích ukázaly jako hodně nedostatkové zboží. Díky rozvětvenosti příběhu je na stole také otázka replayability. Každou kapitolu či epizodu si můžete po dohrání zkusit zahrát znovu, přičemž při tomto opětovném hraní dostanete možnost přeskakovat rozhovory, takže můžete již známá místa projít přeci jen rychleji. Při prvním hraní ale toto přeskakování není možné, což je ale výhodou, protože tak máte vlastně vnucený dostatek prostoru na vstřebání získaných informací.

Pokud bych to měl nějak sesumírovat, The Council je unikátní adventura s RPG prvky, kdy využíváte získané vlastnosti k objevování nových skutečností a hýbání s dějem, přičemž vaše činnosti a volby výrazným způsobem ovlivňují nejen samotný konec, ale i průběh jednotlivých kapitol. Rozhodne to není hra pro každého, ale kdo se rád piplá v detailech, chce se něco přiučit z historie a sám si určuje směr vývoje velmi umně napsaného příběhu, tomu můžu hru jednoznačně doporučit.

Jedná se o hodnocení za celou sérii. 
+17
  • PC 85
No tohle byla docela jízda.

V první řadě chci říct, že mě hra skutečně dovedla zmást, a to v dobrém slova smyslu. Jistě znáte, že ve hrách s rozhodováním je poměrně snadné se nakonec rozhodnout pro jeden směr a toho se držet, ať už z herních nebo osobních důvodů. No, ne tak v The Council. Ten vás neustále drží v nejistotě, jaký směr je vlastně ten nejlepší. Ačkoliv si budu muset hru zahrát znova abych dovedl zhodnotit, jak moc je geniální, musí se nechat, že tvůrci hlavně chtěli abyste nevěděli, čí jste. Komu věřit? Jakým směrem jít? A prakticky nikdy vám nedali možnost se pořádně nadechnout. Teprve na konci je rozcestí, které možná je snadnější, ale to je tak vše. Vtip je v tom, že díky tomu je hra ještě zábavnější, protože ty intriky jsou její přirozenou kostrou. Bohužel, někomu to může vadit, protože občas se zdá, jako by vás hra zrazovala, což může být nepříjemné pro hráče, kteří mají rádi jistotu.

Někdy během druhé nebo třetí epizodě jsem konečně trochu hlouběji pochopil RPG vlastnosti. Všechny mají tři úrovně, které můžete získávat prostředním postupného přidávání bodů. Body získáváte při level upu a expy získáváte po každé kapitole. Jejich množství určuje, kolik jste toho v dané kapitole dokázali. Druhý způsob, jak získat body jsou knihy. Ze začátku můžeme číst jen jednu knihu za kapitolu, ale časem až tři. Využití schopnosti stojí energii. První úroveň hodně, druhou úroveň méně, třetí úroveň je zcela zdarma.

Mně se mimochodem povedlo v páté epizodě rozbít systém. Kromě schopností totiž máte ve hře traits a talents. Zatímco traits se získávají z různých událostí ve hře, talents z kombinací různých vlastností a jiných maličkostí. Díky tomu se mi povedlo odemknout talent který je kombinací Occultism a Education, což jsou dvě vlastnosti, do kterých většina hráčů investovat nebude. Díky tomuto talentu jsem z knih získával nejen jeden bod do vlastnosti, ale upgradovalo to vlastnost celou. Poté jsem našel vzácnou knihu, která mi takto upgradovala všechny schopnosti – i ty co už byly na maximum. Což si hra vyložila po svém, a minimálně graficky mi je vynulovala :) Naštěstí ve hře stále fungovali, ale bylo to vtipné.

Některé mechaniky, které se objevili ve čtvrté epizodě, mohli být implantovaný dříve a lépe, což nechci moc spoilerovat, ale byli hrubě nevyužité a byly tu zkrátka jen z jednoho důvodu, a to by aby jeden spoiler dával nějaký příběhový smysl. Jak jsem řekl, hra si hodně zakládá na spojení atmosféry gameplaye a tohle byl zřejmě další pokus, který však moc nevyšel.

Hra má naprosto úžasné hádanky a nebudu se tajit, že jsem párkrát použil návod, protože mě fakt bolela hlava – ale to je v dobrém! Hádanky nejsou nesmyslné a mají logiku.

Závěr hry byl uspěchaný, a to je podle mě kámen úrazu páté epizody. Ono se totiž najednou zdá, že co to bylo za námi nemá moc smysl, ale jako u mnohých her je tohle spíš o cestě než o cíli.. Rozhodně bych však uvítal trochu hlubší vysvětlení o dalším osudu hlavní postavy a sester. Část mě doufá, že se snad jednoho dne dočkáme pokračování.

Na závěr hlavní moto hry.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!
+15
  • PC 70
Hodnocení celé hry

Napřed ze sebe dostanu To Špatné
Grafika nejde nijak nastavit. Zdála se mi celkově taková cukavá. Některé postavy vyloženě hnusné. Když už jsme u postav, tak jejich herecké výkony stály také za prt. Některé puzzly byly pro mě celkem brutálně obtížné, což neberu ani moc jako mínus, ale ke konci vyžadovaly velmi časté vracení a slídění po již 100x viděných úrovních. Čímž se dostáváme k variabilitě levelů, která je úplně minimální (Barák o 3 patrech, pár úrovní sklepu a molo), ale souvisí s tím to zajímavé.

To Zajímavé
Nestává se mi tak často, abych následkem několika velmi blbých rozhodnutí byl na začátku druhé kapitoly zastřelen a hra mi řekla "Tímhle pro tebe tahle epizoda končí. Můžeme jí restartovat anebo můžeš přejít do třetí epizody". S velmi pozvednutým obočím jsem zkusil přejít do třetí kapitoly a světe div se, události se děly i beze mě. Všechno mi bylo vysvětleno, nové postavy představeny a mohl jsem pokračovat. Akorát že se mi zdálo, že mi byly vyspoilovány věci, na které jsem mohl přijít sám. Takže jsem restartoval hru od části, aby se po mě vůbec nestřílelo, a v okamžik, kdy jsem znovu začal třetí epizodu, jsem řešil jiné věci, jinak, s jinými postavami a na jiném místě. Vykrmený hrama od TellTale, tohle byl pro mě trochu šok. :) Najednou jsem si uvědomil, že minimálnost prostředí je tady vlastně výhoda, protože na malém prostoru se dá alespoň uhrát více různých situací (bohužel ale po 20ti hodinách v jednom baráku vás stejně začnou některé místnosti prostě prudit).

To ostatní
RPG prvky jsou celkem zajímavé zpestření. Ze začátku nevíte, do čeho je cpát dřív, protože možnosti je použít jsou na každém kroku. Kdybych nedával body do otevírání zámků, mohl jsem si teď s Napoleonem Bonaparte promluvit o politice. Kéž bych je radši dal do Psychologie, protože na Vydírání je George Washington imunní. Od poloviny hry máte většinu důležitých schopností na solidní úrovni, tak vám hra začne předhazovat situace, kdy sice schopnost můžete použít, ale užitečná v danou chvíli není, takže se honba za schopnostními body změní na honbu za sbíráním medu, aby jste doplňovali body, kterými schopnosti použít (zní to komplikovaně, ale člověk si zvykne). Zároveň se schopnosti dají použít i k zlehčení především historických puzzlů (různé překlady, vědecké poznatky anebo všimnout si kusu řešení). Já je používal spíš ke konverzacím, protože každý chtěl podvést každého, až to chvílemi připomínalo Hru o Trůny.

Na puzzlech je ale hezké, že se s vámi neserou. I když máte dostatek bodů na to, aby jste si puzzle hodně zlehčili, je to stejně nakonec na vás. Hra Vám prostě neřekne - takhle je to správně. Ba dokonce vám může i naučit hodně z historie.

Ten konec
Většině vadila najednou fantasy zápletka, u které mě naopak bylo líto, že se nějak více nerozvinula. Ale celkový konec (možná tedy záleží, jaký máte), je takový... meh. Anticlimactic.

Shrnutí
Strašně zajímavá hra ve strašně béčkovém zpracování. / Hratelný gamebook. :)

Pro: Historické reálie, postavy mají charakter, zajímavý příběh, RPG prvky, znovuhratelnost

Proti: Grafika (hlavně postav), jednotvárnost prostředí, občas složité puzzle, slabý konec

+12
  • PS4 50
Hodnotím všechny epizody.

Velký potenciál, který ale bohužel vyšuměl do prázdna. Jedná se o další z těch her, kde chodíte sem a tam, vedete rozhovory a snažíte se nasměrovat příběh směrem, který vám vyhovuje. První dvě epizody mě zaujaly – jak svým goticko-hororovým alternativně-historickým příběhem, tak i herní mechanikou, kdy zlepšujete dovednost hlavní postavy vést hovor tím správným směrem a vypátrat tak, co se kolem vás vlastně děje.

Bohužel v dalších epizodách to pak už šlo z kopce a negativa hry pro mě pomalu ale jistě začaly vyhrávat nad pozitivy. Začala jsem si všímat místy slabého scénáře příběhu (trapná zápletka s dvojčaty, pokulhávající koncept démonů, super nudné pasáže typu seřaď postavičky podle toho, jaký na sebe mají vliv, klišé odhalení jako já jsem tvůj tatínek, tohle je tvůj strýček no a tady ta paní to je babička tvého nevlastního synovce …) a řekla bych až tristního dabingu (proč na vás Napoleon mluví s komicky francouzským přízvukem, když je vaše postava také Francouz a přitom mluví jako rodilý Američan?). Proč se nejdřív bratříčkujete s utajenou dcerou prezidenta Adamse a pak na ní příběh zcela zapomene? Proč celou dobu hledáte maminku a když ji najdete, je to takové hm, vlastně mě zajímá něco jiného? K čemu je vám schopnost konverzovat deseti různými způsoby, když najednou můžete číst myšlenky nebo hůř, danou oběť rovnou posednout a přinutit jí udělat, co chcete? Zkrátka - hra dle mého dojela právě na svou epizodičnost: kdyby byly jednotlivé díly trochu vyváženější a příběh podaný rovnoměrněji, mohlo to být lepší.

Pro: slibný začátek

Proti: nečekaně špatné poslední dvě epizody

+11
  • PC 75
Komentář zhodnocuje celou sérii po dohrání všech epizod.

The Council u mě vzbudil nadšení už v době vydání poutavými trailery a následným velmi slušným hodnocením úvodní epizody. Hra hráče zavádí na tajuplný ostrov, kde se pořádá jednou za čas uzavřená recepce světových politických špiček či jinak vlivných osob. Důvodem vašeho příjezdu je náhlé zmizení vaší matky, která byla jedním z hostů zdejšího hostitele, jistého pana Mortimera.

Hra samotná je adventura s prvky RPG a mixem interaktivního filmu. Hned v úvodu si hráč může zvolit jednu ze tří "specializací", od které se bude odvíjet schopnost učit se a odemykat jednotlivé perky/schopnosti, které budete moci ve hře využívat. V nabídce je tak široká škála dovedností, které hráč v konverzaci v průběhu hrou využije (např. přesvědčování, manipulace, schopnost odklánět témata jiným směrem nebo jiné dovednosti jako odemykání zámků, znalost okultismu, politiky atd.).

Po příjezdu na ostrov se hráč setká s prvními hosty a spolu s tím s prvními dilematy a rozhodnutími, kterým směrem se vydat, jaká rozhodnutí podniknout (buď-anebo) a tím se dostat do blízkosti osob či situací, které by při jiné volbě zůstaly skryty. Žádné rozhodnutí nelze vzít zpět, některá dilemata jsou ohraničena časem a v mnohých konverzacích má hráč krom klasických odpovědí možnost volit i takové, které mají větší pravděpodobnost na úspěch (za předpokladu, že ovládáte danou dovednost zatímco daná osoba, s níž rozhovor vedete, má vůči dané dovednosti/schopnosti slabost). Z mého pohledu coby hráče tak vzniká docela atraktivní paleta možností, jak se s vývojem děje vypořádat, přičemž je třeba logicky přemýšlet a s rozvahou volit směr nových dovedností, odhalovat slabosti nebo naopak imunitu jednotlivých protagonistů a posouvat se tak dopředu.

Musím se přiznat, že jednotlivé charaktery mají pěkně vypilované osobnosti a onen výlet do světa intrik, lží a klamů mně v prvních kapitolách docela dost bavit. Mnohdy jsem si říkal, co by se stalo, kdybych se býval rozhodl jinak nebo se rozhodl podniknout jiná, velmi často dilematická rozhodnutí, kdy musíte jako hráč zaujmout své místo na pomyslné vztahovo-politické šachovnici mezi ostatními postavami.

Jak plynou jednotlivé kapitoly, hráč proniká hlouběji do světa intrik a musí mnohdy čelit velice nesnadným rozhodnutím, tak se postupně rozkrývá zdejší tajuplné pozadí. Zdejší hostitel odhaluje důvod, proč si jednotlivé hosty pozval a začíná tak (nejen) boj o ovlivňování budoucí historie, ale začínají také vyplouvat na povrch podivné okolnosti a nehody, které celou několikadenní recepci doprovázejí. Tahle směsice příběhu v kombinaci s vývojem postavy a cut scénami prostě má něco do sebe a ani v nejmenším mě nenudila.

Postupem času se začíná příběh lámat a bohužel směrem, který hráči tvůrcům The Council občas vyčítají. Přestože jsem si hraní užil, přiznám se, že při posledních kapitolách mé nadšení spíše opadávalo, neboť patřím mezi ty, kterým finální dvě epizody až tak moc nesedly.

Závěrem - The Council skutečně patří mezi hry, kdy jednotlivá rozhodnutí hlavní postavy mají svou váhu a nejsou pouze kosmetická. Rozhodnutí, která jsou často morálně složitá, ale o to zajímavější. To vše okořeněné speciálními dovednostmi, které vám odemknou jinak uzamčené možnosti ze hry dělá zajímavý a věřím že i znovu hratelný počin, který, co se výsledného mixu možností týče, určitě stojí za zahrání. Škoda jen, že vyústění celého příběhu nesedne každému a tím tak u mnohých ztrácí procenta navíc, která by si jinak hra zasloužila.

Pro: celkové zpracování a atmosféra, systém dovedností/perků, větvení příběhu na základě rozhodnutí a dilemat hráče

Proti: slabší vizuál a animace postav, poslední část hry nesedne každému

+12