Jsou přesně 3 věci, které mi na Dishonored nesedly. Příběh, magické schopnosti a umělá inteligence.
Že je nákaza přenesená uměle mě napadlo hned v prvních minutách hraní. Že jsou Havelock, Pendleton a Martin svině jsem prokoukl také chvíli po seznámení se s nimi. A že mě otráví podaným pitím mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem viděl Havelocka se skledničkou v ruce. Navíc chování některých postav nedává smysl, protože zatímco mi Samuel zachrání život a chová se ke mě slušně, v zápětí obrátí o 180° a prakticky mě prozradí nepříteli. Tři zmiňovaní čulibrci si dost nepochopitelně vjedou do vlasů a změna chování Emily při záchraně byla také dost násilně vsazena do celého zakončení.
Magické schopnosti jsou svou silou poněkud předimenzované a hraní až příliš usnadňují. Především pak Windblast je naprostý overkill, kterým i skupinku nepřátel mávnutím ruky potichu a velice brutálně eliminuju, o Blinku nebo viděním skrz zdi ani nemluvě.
Velkým problémem je také AI. Stráže nejen že jsou šeroslepé a krátkozraké, ale prakticky nevidí vertikálně (s výjimkou tallmenů), takže člověk může běhat na vyvýšených místech a nemusí mít strach, že jej někdo uvidí.
Dishonored víceméně splnil, co jsem od něj čekal. Přináší skvělou variabilní hratelnost, kterou jednoduše miluju. Bohužel zároveň přináší chyby, které dost zásadně kazí dojem z jinak parádní gamesy zasazené v zajímavém universu. No a taky to mohlo být delší... as usual.
****/5
Že je nákaza přenesená uměle mě napadlo hned v prvních minutách hraní. Že jsou Havelock, Pendleton a Martin svině jsem prokoukl také chvíli po seznámení se s nimi. A že mě otráví podaným pitím mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem viděl Havelocka se skledničkou v ruce. Navíc chování některých postav nedává smysl, protože zatímco mi Samuel zachrání život a chová se ke mě slušně, v zápětí obrátí o 180° a prakticky mě prozradí nepříteli. Tři zmiňovaní čulibrci si dost nepochopitelně vjedou do vlasů a změna chování Emily při záchraně byla také dost násilně vsazena do celého zakončení.
Magické schopnosti jsou svou silou poněkud předimenzované a hraní až příliš usnadňují. Především pak Windblast je naprostý overkill, kterým i skupinku nepřátel mávnutím ruky potichu a velice brutálně eliminuju, o Blinku nebo viděním skrz zdi ani nemluvě.
Velkým problémem je také AI. Stráže nejen že jsou šeroslepé a krátkozraké, ale prakticky nevidí vertikálně (s výjimkou tallmenů), takže člověk může běhat na vyvýšených místech a nemusí mít strach, že jej někdo uvidí.
Dishonored víceméně splnil, co jsem od něj čekal. Přináší skvělou variabilní hratelnost, kterou jednoduše miluju. Bohužel zároveň přináší chyby, které dost zásadně kazí dojem z jinak parádní gamesy zasazené v zajímavém universu. No a taky to mohlo být delší... as usual.
****/5
Silent Hill: The Short Message