Oproti RotTRu je SotTR technicky vyspělá a optimalizovaná hra, která nevypadá dobře jen v cinematických scénách a drží si 60fps rock solid na Ultra bez škytání. Od prvního stromu peruánské džungle až po poslední krápník v nejposlednější jeskyni, SotTR grafikuje fantasticky. Ani koupačky s Larou ještě nikdy nebyly tak vizuálně bohaté.
Ale je to především zvuková stránka, která mě dostala. Jestli máte tu možnost, hrajte se sluchátky nebo na kvalitní aparatuře. Nepamatuju takhle dobře nazvučenou hru a když nepočítám dabing vedlejších postav a hudbu, je zvuková stránka balzámem pro uši. To cvrlikání džungle, obyčejný výstřel z pistole nebo jen funění Jonaha, to všechno zní naprosto fenomenálně.
Příšerný příběh o záchraně světa mě nepřekvapuje, ale jeho vyprávění je tak jalové a nelogické, že jsem často propadal zoufalství s obličejem v dlaních nad hloupostí a nesmyslností. Tenhle slepenec těžko uvěřitelných situací má tak špatný scénář a režii, že místy připomíná tragikomedii. Nic naplat, nad příběhem nemá smysl přemýšlet a už vůbec ne se ho snažit pochopit. Trochu to zachraňuje Lara, která projevuje emoce a frustraci víc lidsky, přesto jsou některé její reakce napřesdržku.
Hratelnost se od předchozích dílů příliš nezměnila, jediným odklonem je možná místy temněji laděný tón, s nádechem hororovna. Neohrožená Lara má samozřejmě všechno v paži, ale já osobně jsem párkrát mírně zabrejkoval leknutím. Na současném vrcholu je samotná explorace, která je tady vyvedena zatím nejlépe ze všech TR. Je dokonce tak silná, že by to utáhla sama, bez zbytečných bojových pasáží, lineárních prolejzaček nebo hektických utíkaček. Trochu to kazí jen baterka, která je skriptovaná a zapíná se sama v předem daných pasážích, takže jsem často mžoural ve tmě a nadával.
Systém vylepšování postavy je nadbytečný, většina důležitějších schopností se dá odemknout až po prošmejdění určitých kobek a zároveň se polovina schopností nedá řádně využít na tak omezeném prostoru, který SotTR nabízí. Navíc nedává smysl, když si člověk musí aktivovat skill na to, aby si u obchodníků mohl koupit větší kapsy. A aby to nebylo málo, tak ty větší kapsy si můžu koupit až poté, co si koupím střední kapsy a ty si můžu koupit až poté, co si koupím malé kapsy! To už je opravdu větší demence, než skill na pomazání se bahnem... a ten je tam taky.
Souboje mají zásadní nedostatek výzvy i na nejtěžší obtížnost s vypnutými ukazateli a bez rentgenového vidění. Stealth se soustřeďuje na mačkání jednoho tlačítka k likvidaci ideálně rozestavěných patrol a na samotné střílení prakticky vůbec nemusí dojít, resp. naprosto výjimečně. Což je škoda, protože zbraně znějí opravdu masakrálně. Příjemná změna, od těch pšoukátek z RotTRu. Na druhou stranu, jejich účinnost je diskutabilní a když to natankuju brokovnicí domorodci v tangách z jednoho metru do nosu a ten se maximálně trochu zakymácí, je tady něco špatně.
I když první třetina hry vypadala hodně nadějně a neskrýval jsem své nadšení, ten zbytek už zajel do zaběhnutých kolejí tohodle restartovaného trademarku. SotTR je lepší než RotTR, ale původní TR z roku 2013 je pro mě stále vítězem.
Hodnocení: ✰✰
Ale je to především zvuková stránka, která mě dostala. Jestli máte tu možnost, hrajte se sluchátky nebo na kvalitní aparatuře. Nepamatuju takhle dobře nazvučenou hru a když nepočítám dabing vedlejších postav a hudbu, je zvuková stránka balzámem pro uši. To cvrlikání džungle, obyčejný výstřel z pistole nebo jen funění Jonaha, to všechno zní naprosto fenomenálně.
Příšerný příběh o záchraně světa mě nepřekvapuje, ale jeho vyprávění je tak jalové a nelogické, že jsem často propadal zoufalství s obličejem v dlaních nad hloupostí a nesmyslností. Tenhle slepenec těžko uvěřitelných situací má tak špatný scénář a režii, že místy připomíná tragikomedii. Nic naplat, nad příběhem nemá smysl přemýšlet a už vůbec ne se ho snažit pochopit. Trochu to zachraňuje Lara, která projevuje emoce a frustraci víc lidsky, přesto jsou některé její reakce napřesdržku.
Hratelnost se od předchozích dílů příliš nezměnila, jediným odklonem je možná místy temněji laděný tón, s nádechem hororovna. Neohrožená Lara má samozřejmě všechno v paži, ale já osobně jsem párkrát mírně zabrejkoval leknutím. Na současném vrcholu je samotná explorace, která je tady vyvedena zatím nejlépe ze všech TR. Je dokonce tak silná, že by to utáhla sama, bez zbytečných bojových pasáží, lineárních prolejzaček nebo hektických utíkaček. Trochu to kazí jen baterka, která je skriptovaná a zapíná se sama v předem daných pasážích, takže jsem často mžoural ve tmě a nadával.
Systém vylepšování postavy je nadbytečný, většina důležitějších schopností se dá odemknout až po prošmejdění určitých kobek a zároveň se polovina schopností nedá řádně využít na tak omezeném prostoru, který SotTR nabízí. Navíc nedává smysl, když si člověk musí aktivovat skill na to, aby si u obchodníků mohl koupit větší kapsy. A aby to nebylo málo, tak ty větší kapsy si můžu koupit až poté, co si koupím střední kapsy a ty si můžu koupit až poté, co si koupím malé kapsy! To už je opravdu větší demence, než skill na pomazání se bahnem... a ten je tam taky.
Souboje mají zásadní nedostatek výzvy i na nejtěžší obtížnost s vypnutými ukazateli a bez rentgenového vidění. Stealth se soustřeďuje na mačkání jednoho tlačítka k likvidaci ideálně rozestavěných patrol a na samotné střílení prakticky vůbec nemusí dojít, resp. naprosto výjimečně. Což je škoda, protože zbraně znějí opravdu masakrálně. Příjemná změna, od těch pšoukátek z RotTRu. Na druhou stranu, jejich účinnost je diskutabilní a když to natankuju brokovnicí domorodci v tangách z jednoho metru do nosu a ten se maximálně trochu zakymácí, je tady něco špatně.
I když první třetina hry vypadala hodně nadějně a neskrýval jsem své nadšení, ten zbytek už zajel do zaběhnutých kolejí tohodle restartovaného trademarku. SotTR je lepší než RotTR, ale původní TR z roku 2013 je pro mě stále vítězem.
Hodnocení: ✰✰
Silent Hill: The Short Message