DLC jsem dostal darem od Guldyho (člen Warhorse a již neaktivní člen DH) hned po vydání, ale šetřil jsem si ho až na druhý průchod. 

Terezinu část jsem si užil mnohem více, protože je od hlavní hry oddělená a přináší větší výzvu. Je potřeba otáčet každý groš a finální noční střety s Kumány ve skalických kopcích s umírající Terezou byl větší survival, než kdejaký rezident ývl. Líbí se mi, že autoři využili oblast kolem Skalice, která v hlavní hře nedostala tolik prostoru. Je fajn potkávat zpětně všechny NPC a znovu nasát tu atmosféru smradlavé středověké venkovské pohody. Upocené selky dřou jako divé, sedláci funí do korbelů a mlátí pěstí do stolů... a Tereza? To je snad nejlepší charakter v celé hře. Ani ten ňouma Jindřich si ji nezaslouží!

Oproti tomu příběh Johanky a jejích halušek s pannou Marií je sled několika vedlejších úkolů v rámci hlavní hry, které vedou k dlouhému soudu a jednomu ze tří konců. Protože jsem příliš dobrý a udělal vše správně, dostal jsem ten nejlepší, ale upřímně mi přišel nejzajímavější ten špatný a ten ještě špatnější - víc emotivní a ponurý. Tak nějak mi to k Johaně více sedělo. Člověk pro ní dělá první poslední přesně tak jak si přeje, ale ona dokáže tak maximálně být protivná a házet klacky pod nohy. Když mi zadávala nejzábavnější a zároveň nejotravnější úkol v DLC (Cesta pokání), nemohl jsem se nesmát nad jejím pokrytectvím. 

Nový skill psovoda jsem v hlavní hře nevyužíval, naopak při hraní ze Terezu byl opravdu k užitku a díky jeho schopnosti odlákat nepřátele mi několikrát vytáhnul trn z paty. Než ale začne být čoklík užitečný Jindrovi, je potřeba mu aktivovat několik perků a do té doby bude hlavně překážet a blokovat dveře. Z technických problémů byl nejhorší vynechávající český dabing krejčířovi ženy, která toho tady namluví docela dost a většinou jí ten pant mlel naprázdno. Pozitivní je, že videosekvence v DLC jsou fixnuté a netrhají se, tak jako v původní hře.