Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Quake

  • XboxX/S 65
Možná je to trochu ostuda, ale ke Quakovi jsem se seriózně dostal až teď, musím říct, že když frčel v 90-sátkách tak mě tenkrát moc neoslovil, pamatuju si, že jsem projel pár levelů a s pokrčením ramen jsem skončil. Řekl jsem si ale, že je potřeba doplnit si resty a pustil jsem se do něj na konzoli, světe div se.

Výsledný dojem je ale stejný jako tenkrát - opakující se potvory, které navíc nejsou moc kvalitně zpracované ( chápu zub času, ale i tak ) a změť chodeb. Co se týče arzenálu, budiž tady jsem byl celkem spokojený, hřebíkomet nebo jakýsi energetický metač beru, i to, že na shniláky zabírá jen výbušná munice, povedený hudební doprovod, ale v rámci levelů je těch šmejdů někdy až zbytečně moc a finální bossové nejsou nepřekonatelným oříškem.

Takže sumasumárum lepší průměr, za mě pořád o fous lepší fotr Wolfenstein nebo Doom, ale chápu kolegy, kteří mají Quakea za svou srdcovku - 65 %.
+8 +11 −3

Dungeons & Dragons: Dark Alliance

  • XboxX/S 45
Všechno špatně. Vůbec mi nevadila myšlenka udělat něco jako Warhammer Vermintide v D&D hávu, ale D&D: Dark Alliance smrděla průšvihem už od prvního traileru. Četné varovné znamení se mi však povedlo úspěšně ignorovat... a výsledek byl přesně takový, jaký se dalo čekat. I přes roční odklad působí Dark Alliance jako zcela nedodělaná hra, která sotva drží pohromadě. Herní náplň je repetitivní, nenápaditá a především plná bugů. 

Už jen samotné souboje, a to nejen v multiplayeru, provází naprosto příšerný lag. V launchové verzi jste tak například sekli do nepřítele, přehrála se animace útoku, dvě sekundy se nic nedělo a až potom se ubraly HP. To nejen vypadá hrozně, ale i značně komplikuje snahy o dodge a parry a patche vylepšily situaci jen částečně. Podobně zpomalená je i umělá inteligence. K řadě nepřátel včetně bossů můžete prostě přijít, začít do nich mlátit a než si uvědomí, že se něco děje, jsou už téměř mrtví nebo zaseknutí v stunlocku. A i když už něco začnou dělat, občas nepřátelé prostě ztratí vůli žít a zatuhnou i během boje. Nedá se jim divit – i virtuální smrt je lepší, než sloužit jako NPC v Dark Alliance. Soubojový systém by potenciálně mohl být docela dobrý, nabídka různých pohybů a komb je široká, ale v praxi působí prostě hrozně a zoufale potřeboval dalších pár měsíců vývoje.

Druhý velký problém hry je nepochopitelné škálování obtížnosti. Každá úroveň obtížnosti má v každé misi specifické doporučené gear score. Pokud budete hrát mise na obtížnost odpovídající vaší výbavě, nejspíš je projdete s prstem v nose. Pokud obtížnost zvednete byť jen o jeden stupeň, připravte se na to, že obyčejné nepřátele budete rubat několik minut a sundají vás zhruba na dvě rány. Občas. Občas to je to jen o trochu těžší než doporučená obtížnost, jak by to asi správně mělo být, a občas pro vygenerování jednodušší mise stačí i pouhý restart. Nutno dodat i to, že bonusy k statistikám, které dává lepší vybavení, rozhodně neodpovídají propastným rozdílům mezi úrovněmi obtížnosti. Jinak řečeno, hra prostě cheatuje a obtížnost zvyšuje uměle (a ještě navíc blbě).

Ve hře, kde je naprostá většina času věnovaná soubojům, nemá příliš smysl řešit cokoliv jiného, ale celková odfláknutost se projevuje i ve všech dalších aspektech. Nejvíce práce si tvůrci zjevně dali s designem úrovní, které jsou na co-op rubačku překvapivě otevřené a plné drobných hádanek a poschovávaných pokladů. Akorát trochu chybí mapa a orientace v složitějších úrovních tak působí mírně chaoticky. Ale dál už je to jen marnost. Příběh je mizerný a působí jako parodie knížek o Drizztovi (jinak si "humorné" repliky nepřátel vysvětlit neumím). RPG prvky a loot jsou nudné a troufnu si říct, že kdyby ve hře nebyly, možná by pro tvůrce bylo jednodušší vybalancovat obtížnost a hra tak mohla být celkově lepší.

Shnilou třešničkou na dortu jsou různé bugy a nedodělky, jako například textury a efekty směle konkurující Revelations 2012 (například láva), mizerné animace a můj oblíbený bug, kdy, pokud se vám povede umřít v bossfightu, tak občas loading screen prostě zamrzne a zůstane na obrazovce i několik minut, zatímco do vás boss na pozadí vesele buší. Hru jsme hráli několik měsíců zpátky, takže něco z toho, co jsem zmiňoval, už možná je vyřešené, ale zcela upřímně, nehodlám se o tom přesvědčovat. A vám bych to taky nedoporučil.
+22

Gears 5

  • XboxX/S 85
Tak dohrál jsem další z velkých her a dneska se podíváme na zoubek téhle hry. Gears 5 se hraje tak, jak to máme rádi. Tedy povětšinou. V moderním světě videoher, kde je téměř každý titul akcí v otevřeném světě s RPG prvky, byly Gears vždy staromódní řežbou. V zákopech, vojenských základnách i v podzemí jste se pohybovali vždy kupředu a ani o krok zpět. S Lancerem (ikonická automatická puška zkombinovaná s motorovou pilou) jste řezali a masakrovali Locusty po stovkách a tisících.  Pokud máte tento styl střílečky s výrazným krycím systémem rádi,
Gears 5 vás nezklamou. Přestřelky i konflikty tváří v tvář mají pořád šťávu, hektolitry krve tečou proudem a tempo ani na chvilku nepolevuje. A to i přes nové plíživé prvky, které neruší a můžete je vesele ignorovat. Ve zbrojním arzenálu přibylo pár nových kousků. Do rukou se vám dostane dosud neviděný typ Lancer GL.

  RPG prvky se dostaly i do Gears, protivníky může probít elektrickým výbojem, hodit mezi ně elektrické miny, zneviditelnit vás nebo dočasně ochránit štítem. A dokonce umí na chvíli ovládat některé protivníky. Jacka budete postupem hrou upgradovat díky součástkám, které najdete všude možně v úrovních. A tím se dostáváme pomalu k první velké novince, která se Gears až do nejnovějšího dílu vyhýbala. RPG prvky se sem nakonec probojovaly, ale nejde o nic trapného ani nechtěného. Naopak! Tím, že jsou zaměřeny na robota a ne hlavní hrdinku, nepůsobí nuceně. Jste stále ta silná a neohrožená ostrostřelkyně, ale nečeká vás nic jako steroidy do žil, díky kterým se stanete svalnatější a rozbijete zeď. Váš robot je však schopnější a stává se z něj cennější společník. Navíc můžete za Jacka i hrát. Celou kampaň lze projít až ve třech hráčích, a to nejenom přes online službu Xbox Live, ale i na rozdělené obrazovce. Což je paráda protože když hrajete ve více lidech je to větší zážitek, ikdyž jsme zkoušeli nejtěžší obtížnost, tak dvě ovládačky k xboxu to bohužel nepřežily ( moje naštěstí ne :D ).

Zatímco je začátek a konec vyloženě lineární, v druhém a třetím aktu narazíte na dva menší světy s otevřeným prostranstvím. Nejde o nic megalomanského ve stylu Red Dead Redemption 2. Stejně tak nebylo přerušeno nepolevující tempo ani spád, kterými je série proslulá. 

Zasněžená i písčitá lokace však skýtá fajn možnost projet se v nezvyklém vozidle Skiff a splnit pár vedlejších misí. Pokud chcete dokončit jen ty příběhové, tak fajn, nic vám nebrání. Dostanete staré dobré Gears s menší projížďkou. Jestli zatoužíte po pár nepovinných masakrech či exploraci lokací, máte poprvé tu možnost. Vedlejší mise slouží především k tomu, abyste získali další součástky pro Jacka. Bohužel vývojáři nevyužili plný potenciál otevřeného světa. Takže po chvíli bloudění vás to přestane bavit.

Normálně bychom asi na open world prvky prskali, ale zde jsou tak nenucené, že jsme ve finále rádi, že The Coalition posunuli sérii opět o kousek dál. Skiff je přitom zajímavý kousek. Jde o kombinaci saní a plachetnice. Na ovládání tohoto vozidla si budete chvíli zvykat, ale zanedlouho se s ním budete prohánět po sněhových závějích i písčitých dunách jako profíci. Navíc si na něm můžete skladovat zbraně, což se nejednou hodí. 

Kampaň je tedy povedená, i když ti, kteří vzdychají nad tím, že je stále dokola o tom samém, budou vzdychat i nadále. A svým způsobem mají pravdu. V několika málo okamžicích repetitivnost při hraní vadila i nám. Než kampaň dohrajete, uplyne něco málo přes deset hodin, což není špatné. Zvláště, když si můžete prodloužit životnost klidně o další tři nebo čtyři hodinky díky nepovinným misím. A to u akční videohry není vůbec marné.

Bohužel co se týče multiplayeru, tak se nemohu vyjádřit protože jsem ho nezkoušel. Ale tak. hru jsem si užil a řele doporučuji. Dávám krásných 85/100 a tedka jdu rozjet si Bordelands 3

Pro: Stále poctivá řežba, Parádní kooperace,, Robot Jack jako neocenitelný pomocník, Nové prvky jsou nenucené a tudíž fajn

Proti: Repetitivnost občas vadí, Nic moc příběh s otevřeným koncem, Nevyužitý potenciál otevřeného světa.

+8

Far Cry: New Dawn

  • XboxX/S 70
New Dawn je zkrátka hodně svérázná hra, ale nečekejte svět, který se bere úplně vážně. Je to zkrátka Far Cry. Perfektní bylo hledání přístupů do bunkrů, škoda, že jich bylo tak málo. Střílečka Far Cry New Dawn se odehrává sedmnáct let po jaderné apokalypse ve Far Cry 5 a celý příběh uzavírá. Zároveň představuje nové nepřátele a přichází s novými možnostmi, které hru naneštěstí jen uměle natahují. Střílečka je to ovšem pořád slušná. Pokud vás však pětka nebavila, můžete New Dawn s klidem vynechat. Dobrý pocit jsem měl ze střelby. Konkrétní zbraně už sice nelze dál vylepšovat o optiku, zásobník a tlumiče (lze ovšem plošně vylepšit účinnost), ale je zde i pár nových kousků jako „pilomet“ (kotouč zasáhne i druhý cíl poblíž). Já však zůstal věrný kulometu ve všech tierech.

Pro: hledání přístupů do bunkru, opětovné setkání s Otce, přestřelky pořád zábavné, projížďky post-apo světem, svérázné postavy a některé zajímavé mise, výborná optimalizace

Proti: nevýrazná dvojčata, opětovné rabování zábavné není, umělé natahovaná herní doba přes vylepšování, výpadky Al u nepřátel

+11

Crackdown

  • XboxX/S 50
Má pouť po open-worldech exkluzivních pro Xbox 360 pokračuje zastávkou v podobě prvního Crackdown. Třetí Crackdown sice není žádná velká pecka, ale svůj účel pobavit mě bezmyšlenkovitou akcí na odpoledne dva roky zpátky splnil. A první Crackdown v tomhle úkolu, i když z hodnocení to může působit jinak, uspěl taky. V roce 2021 bych ale velmi opatrně nakládal s tvrzením, že se jedná o lepší hru.

Stejně jako u trojky, i v jedničce platí, že pobíhat v roli superhrdinského poldy po městě a bezmyšlenkovitě kosit komiksově absurdní krvežíznivé kriminálníky, skákat po střechách a sbírat jeden svítící orb za druhým a postupně nabírat na síle je prostě, ač velmi primitivní, zábava. Což je dobře, protože Crackdown 1 skoro žádnou jinou herní náplň nemá.

Po vstupu do open-worldu vám na mapě svítí seznam kontrolních bodů, které musíte dobýt, seznam cílů, které musíte zabít... a to je všechno. A ať už se jedná o kontrolní bod nebo lidský cíl, každý úkol probíhá stejně – prostřílíte se skrz dav nepřátel až na místo zvýrazněné na GPS, tam buď aktivujete značku na podlaze nebo zabijete "bosse", mírně silnějšího než jeho pohůnci, které kosíte po desítkách. Nečekejte žádné cutscény, téměř žádné skriptované momenty ani jakoukoliv snahu o ozvláštnění herní náplně. That's it. Po první hodině strávené ve hře vás v ní až do konce už nic nepřekvapí.

Crackdown 1 je tedy co do struktury hry zkrátka podobně komplexní titul jako Mega Man z NES, akorát ve 3D a zasazený do (mrtvého a zbytečného) open-worldu. K jeho cti musím uznat, že dostat se k cíli není vždy tak jednoduché a budovy, ve kterých se schovávají, jsou občas docela zajímavé svým level designem. I to je ale docela málo. Jediné ozvláštnění stereotypu, které Pacific City nabízí, jsou závody, ať už pěší nebo automobilové... a s těmi bych se radši nechlubil.

Třetí díl je tedy v porovnání s prvním variabilnější co do nabízených úkolů, nabízí širší selekci zbraní a schopností, příjemněji se ovládá a hraje, vypadá graficky lépe a má Terryho Crewse. Ovšem u všech zmíněných kladů bych mohl dodat "jen o něco málo". Dalo by se tedy zcela férově říct, že těch dvanáct let pokroku na Crackdown 3 skoro není vidět. Na druhou stranu, ať už byl Crackdown 1 ve své době vnímaný jakkoliv dobře, na přijetí téměř totožné trojky je vidět, že zkrátka nezestárl nejlíp.  Což si může každý ověřit sám.
+16

Judgment

  • XboxX/S 75
Jako velký fanoušek série Yakuza jsem se na tuhle hru opravdu těšil. Ze začátku jsem byl z hry opravdu nadšený, ale během pár hodin se ve mě začal probouzet malý červíček plný pochybností, který mi našeptával, že tahle hra má do Yakuzy opravdu daleko. Sice jsem dostal to, co jsem od hry očekával, ale jaksi... to nebylo prostě ono. Vezmeme to ale od začátku... u příběhu. Tentokrát se nevtělíte do role jednoho z legendárních členů japonské Yakuzy. Náš hrdina je bývalý právník, který se stane soukromým detektivem. Jak dojde k takové drastické změně povolání? No... to je docela složité, protože teď budu muset prvně přeskočit v příběhu dál. V průběhu hry zjistíte, že náš hrdina kdysi zastupoval člověka obviněného z vraždy. I když všechny důkazy ukazovali na něj, tak hlásal, že je nevinný, což se vám i díky jeho přítelkyni podařilo u soudu dokázat. O pár dnů později jste se však dozvěděli, že ten stejný člověk zabil svoji přítelkyni a zapálil svůj dům. V našem hrdinovi se to nějak zlomí a začne dělat soukromé očko. Na začátku příběhu se však objeví pár záhadných vražd o kterých se pak dozvíte, že mají něco společného právě s případem, který jste řešili jako právník u soudu a začnete si to brát osobně, aby jste konečně přišli pravdě na kloub. Příběh je opravdu zamotaný, plný zvratů... prostě klasika známá ze série Yakuza. Je to to hlavní, skrz co jsem tyhle hry hrál a nezklamalo mě to ani tady. Když už jsme u příběhu, tak si rovnou něco řekneme i o vedlejších úkolech. Další z věcí, která byla u série Yakuza výborná a hlavně zábavná. Tady to totiž nějak vázne. Vedlejší úkoly nejsou vůbec zábavné. Jsou spíš pojaty jako vedlejší případy, které vyšetřujete během hlavního případu a jsou spíše otravné. Jako detektiv se totiž musíte plížit a někoho sledovat nebo se snažit chytit. Pokud jste hráli Yakuzu 3, tak vám možná tyto mise lezli krkem a byli jste rádi, že jich nebylo tolik. Tady bohužel těchto misí je mraky a čím víc postupujete v příběhu, tím déle trvají. Je to opravdu nudné a dokonce i otravné a kazí to celkový zážitek ze hry. Dále autoři do hry přidali takové menší vedlejší mise, kde si máte zpřátelit různé obyvatele čtvrti Kamurocho. Opět se jedná o nudné mise, které jsou docela bez nápadů a nejsou ani tak vtipné, jak je zvykem. Hru aspoň kromě příběhu zachraňuje soubojový systém. Chvíli mi trvalo si na něj zvyknout, protože máte jednu chvíli něco zaźitého z Yakuzy a pak přijde něco nového, ale hned jak si zvyknete, tak je nádhera se na to dívat. Hru zachraňuje i skvělý soundtrack a spousta dobrých miniher. Je tu klasika jako baseball, mahjong, poker a arkádové herny. Plus je zde přidáno závody dronů, návyková ale dlouhá hra ve virtuální realitě( nemusí být dlouhá, ale je to jediná šance, jak vydělat pořádný peníz ve hře) a taky střílení zombie v arkádové herně. No... tak abych to shrnul. Jako fanoušek série Yakuza jsem se sice u hry bavil, ale zážitek mi opravdu, ale opravdu zkazilo pár věcí na které jsem byl u série zvyklý, ale tady mi chyběly.

Pro: Příběh, soundtrack, soubojový systém, minihry.

Proti: Vedlejší úkoly bez nápadu a jak přes kopírák... sledovat, vyfotit nebo někoho pronásledovat v nudné honičce. Další mínus... tyto pasáže jsou i součástí hlavního příběhu a čím jste dál, tím jsou delší a nudnější. Ke konci hry už to opravdu kazilo zážitek z

+9

Golden Axe

  • XboxX/S 80
Když se tak dívám zatím jsem nedohrál v roce 2021 žádnou hru, ale naštěstí to už je počínaje včerejškem historie. Dámy a pánové, dohrál jsem totiž Golden Axe zakoupený jako součást Sega Vintage Collection: Golden Axe na Xbox konzoli. Vybral si nejprve sličnou bojovnici, posléze lidského bojovníka, a s ním na podruhé hru pokořil za odhadem 2 hodiny!
Poprvé jsem se hrou seznámil na PC před dávnými časy, někdy okolo roku 1991 u kamarádů, kteří měli to štěstí a vlastnili svůj počítač. Trvalo neskutečných 30 let než si mě hra znovu našla.
A byla to láska na první pohled! Skvělá grafika co snad nikdy nezestárne. To snad ani není možné, jakoby se zastavil čas. Na konzoli se hra ovládá jedna báseň, výskok, sek, magie. Výborná hudba v pozadí, střídání prostředí a nepřátel. zajímavý příběh ačkoliv o ten tu tak úplně nešlo, a hlavně skvělá pařba na večer pro sluncem unaveného herního pařana. Hru jsem si po náročném prvním pracovním dnu užil, a vrátil se díky stroji času o 30 let zpět, do doby svého raného mládí, do doby kdy jsem snil o tom jaké by to bylo jednou vlastnit vlastní PC, do doby která se už nikdy nevrátí, ale kterou jsem měl tu čest zažít, abych o ní jednou, jednou v budoucnu mohl vyprávět vnoučatům.

Pro: krátké, relativně lehké, grafická prezentace, hudba a zvuk, výběr ze tří postav, draci

Proti: nižší obtížnost, krátká herní doba

+27

Pinball FX3

  • XboxX/S --
Naposledy jsem Pinball hrál ještě někdy v rámci Windows a musím říct, že tato verze je rozhodně to nejlepší, co jsem v tomto žánru kdy hrál. Strávil jsem nad plněním challengů spoustu hodin a překonávání cifer, postupné objevování nejvhodné taktiky a různých bonusových miniher mě spolehlivě zabavilo a dovádělo k šílenství v situacích, dky ta kulatá mrcha propadávala v těch nejnevhodnějších chvílích.

Kompletně jsem odehrál jen dva stoly v nabídce, bohužel rád bych zkusil i ostatní, ale kupovat si stůl za 300 kaček mi přišlo trochu ( ikdyž jsem to chvíli vážně zvažoval ), ale to nic nemění na faktu, že graficky, herně a chytlavosti je hra bezkonkurenční - 90 %
+8

Saints Row

  • XboxX/S 60
Ani přes nižší hodnocení nelituji, že jsem si první Saints Row zahrál. Ne že by zastřešující příběh Saints Row ságy zrovna patřil k nějakým literárním veledílům, ale při hraní čtyřky a především dvojky mi občas trochu scházela znalost událostí, kterými to celé začalo. I proto jsem na novém next-gen Xboxu sáhl po Saints Row jako po úplně první hře. Příběh se sice dvojce ani trojce nevyrovná, ale špatný rozhodně není a občas jsem se u hlášek Johnnyho Gata a dalších slušně pobavil. Nakonec mi nevadil ani němý hlavní hrdina, protože příběh s jeho mlčenlivostí docela vtipně pracuje.

S gameplayem už to je bohužel horší. Jednička bohužel nezestárla zrovna nejlíp ani v porovnání s dvojkou a v podstatě působí jako prototyp pro zbytek série. Příběhové mise jsou ještě docela zábavné, i když absence checkpointů ve spojení s nepochopitelnými výkyvy obtížnosti v několika misích (bez diskuze jde o nejobtížnější díl série) je občas značně frustrující. Všeobecně jsou ale v rámci toho, co hra dovoluje, tedy pouze jezdit s auty a střílet, docela pestré a nápadité a doplněné zábavnými cutscénami. 

Nepříliš zábavné jsou však vedlejší aktivity. Abyste totiž mohli hrát příběh, musíte před každou misí nasbírat dostatek respektu, aby se pětihodinová hra natáhla aspoň na dvacet hodin. Bohužel až na Hijacking jsou všechny aktivity kvůli nevybalancovanosti a nedomyšlenosti velmi slabým odvarem svých ekvivalentů z dalších dílů. Jeden příklad za všechny, v Mayhem naprosto nepochopitelně kvůli kombo systému dostáváte víc peněz za demolici drátěných plotů než za ničení aut (???). Druhů aktivit je navíc cca polovina co ve dvojce, ale aby to bylo něčím vynahrazeno, každý druh má dvojnásobek úrovní. Takže vedlejší obsah je nuda, frustrace a stereotyp.

Jinak vesměs není o čem psát. Ve zkratce: mimo mise a aktivity ve městě není skoro co dělat, až na nezajímavé sbírání CD a tagování zdí. Customizace postavy je oproti dalším dílům značně omezená. Navíc ji kazí i fakt, že systém respektu vás víceméně nutí obléknout ty nejdražší hadry a šperky, abyste aspoň trochu ukrátili počet aktivit, které pro dohrání musíte absolvovat. Můj gangsta tak ke konci hry v obličeji vypadal jako slušně zásobená železárna. Přestřelky jsou prosté, ale funkční. Druhů zbraní je ale málo a třeba různé pistole mezi sebou nesdílí zásoby nábojů, což mi osobně pilo krev. Jízdní model je v pohodě, ovšem základní rozestavění tlačítek na gamepadu je absolutně nevhodné pro obtížnější pasáže (naštěstí lze změnit). Graficky to není žádný zázrak, ale kvůli grafice hru z roku 2006 dnes už asi nikdo hrát nebude. Celkově první Saints Row neurazí, ale mimo touhy po kompletaci série asi jen těžko najdete jiné důvody, proč se do něj dnes pouštět.
+22

LIMBO

  • XboxX/S 90
INSIDE jsem si užil a když LIMBO přistálo do Game Pass, tak proč si ho nezahrát.

Kdybych měl použít jediné slovo ke zhodnocení hry, bude to "chytrá". Hádanky jsou různorodé, některé mi chvíli trvaly. Poté jsem si ale vždy řekl: Bože, vždyť je to tak jasné :).

Proti INSIDE je hra sice delší, ale i tak bych si dal ještě další hodinku a mrzelo mne, že už je konec. Hudební podkres hezky doplňuje grafické zpracování a celkovou atmosféru hry.

Pro: grafika, hudba, hádanky

Proti: krátké

+19 +20 −1

Doom Eternal

  • XboxX/S 75
Úvodem mého komentáře musím poukázat na dvě (vzájemně v určité míře související) skutečnosti, které mě v mém hodnocení značně ovlivnily. První z nich je, že aktuálně trpím určitým „herním blokem“, kdy mě obecně hry nebaví tak moc jako normálně. Také proto se v tomto příspěvku budu snažit oddělit ryze subjektivní dojmy z hraní od „objektivního hodnocení“. Druhou skutečností je hraní Doom Eternal relativně nedlouho (cca 1 rok) po dohrání Dooma z roku 2016 (dále jen Doom2016), kdy se tak nemohu vyhnout srovnávání herních zážitků a pocitů ze hry. Tak a teď už pojďme k hodnocení samotné hry.

Už předešlý odstavec asi do jisté míry naznačil, že mé herní zážitky z Doom2016 a Eternalu byly značně rozdílné. Doom2016 jsem cca před rokem vyzkoušel z důvodu, že co žebříček nejlepších FPS na youtube, to umístění této hry na čelních pozicích. I když tak nejsem příznivcem vyloženě frenetických akcí, dal jsem Doomovi2016 šanci. A rozhodně jsem pak nelitoval. V singlu jsem doslova vyzobal všechny bonusy, prolezl všechny úrovně skrz na skrz a neskutečně se při tom bavil. Logicky jsem pak čekal, že mi Eternal dopřeje obdobnou zábavu, neboť jsem jej v zásadě bral jako „více téhož“. Aniž bych však dokázal zcela dopodrobna rozebrat čím to bylo, tak u druhého dílu jsem se místy nudil a nakonec jej dohrával vyloženě „na sílu“. Určité důvody ale přece jen identifikovat dokážu.

Doom Eternal mi na prvním místě připadá poněkud překombinovaný, což mi u vyloženě frenetické střílečky přijde lehce na škodu. Ačkoliv totiž obsahuje jednak obdobné možnosti vylepšování postavy jako Doom2016, jde v této oblasti Eternal ještě dál. Vylepšujete si tak své zbraně, vlastnosti zbroje, zdraví/náboje/brnění, a k tomu máte dále aktivní až trojici run, které vám rovněž poskytují určité bonusy. Zmíněné položky pak zlepšujete za různé tokeny, které nacházíte během hry, případně je obdržíte za odvedený boj či splnění určitých výzev. Vím, uvedené nezní nijak komplikovaně, ale čistě subjektivně mi zpracování těchto oblastí v menu přišlo tak nějak nepřehledné/komplikované. Oproti Doom2016, kde jsem měl z každého vylepšení radost, jsem tak v Eternalu spíše prostě „na něco klikl“ a moc neřešil, co mi to vlastně přinese. 

Druhým projevem, opakuji, že jde opět o čistě subjektivní pocit, překombinovanosti byla i samotná šíře možností jak bojovat s nepřáteli. Objektivně jde vlastně o kladnou skutečnost, ale subjektivně mi možnost, vedle použití samotných zbraní, řezat pilou (za účelem získání nábojů), pálit plamenometem (zisk brnění), házet granát nebo „ledovou bombu“, použít glory kill (zisk zdraví), úder „blood punchem“ či použít meč (ultra silná zbraň) přišla až moc. Někdo může objektivně namítnout, že uvedené varianty dávají hráči více možností jak taktizovat a jak se pohybovat po bojišti, s čímž nemám problém souhlasit. Mně toto pojetí ale zkrátka přišlo až moc komplikované a vytrhávalo mě z akce.

Poslední významnou výtkou, která byla v souvislosti s Eternalem široce rozebírána, a které se tak ani já nevyhnu, bylo zakomponovaní skákacích pasáží do jednotlivých úrovní. I tato věc mě vytrhávala z jinak přímočarého boje. Skákačky sice objektivně nejsou příliš složité, ale navzdory tomu, či možná tím spíše nerozumím tomu, proč je autoři do úrovní vůbec vložili. Za mě působí spíše otravně, než že by hratelnost obohatily. Ale opět, jde jen o subjektivní pocit.

Až doteď jsem jen kritizoval, ale to by nebylo k Doom Eternal fér. V souladu s recenzemi, které jsem o hře četl, totiž musím i já vyzdvihnout objektivní kvality této hry. Mezi ně bezesporu patří zážitek/pocit ze samotného boje, kdy za zvuků nadupaného soundtracku odpravujete jednoho démona za druhým. Kladně dále hodnotím i poměrně široký zástup nepřátel, se kterými se ve hře střetáváte. Arzenál zbraní pak sice nepřekvapí, ale je dostatečný, přičemž (viz výše) si jednotlivé zbraně ještě můžete modifikovat. Konečně mi nečiní problém mezi „objektivní klady“ zařadit výše zmíněný (subjektivně negativně vnímaný) prvek poskytnutí dalších způsobů likvidace nepřátel za účelem zisku nábojů, životů, brnění, či prostě pouze odpravení daných zplozenců pekla z povrhu Zemského. 

Co říci závěrem? Mně subjektivně hra úplně nesedla, a jak jsem zmínil výše, musel jsem se k jejímu dohrání spíše nutit. Objektivně ale musím uznat její nesporné kvality, díky kterým má nepochybně milovníkům stříleček co nabídnout. Pokud byste se mě tak zeptali, zda se do Doom Eternal pustit, nezbývalo by mi než říci „dejte hře šanci“. Minimálně za to zcela bezesporu stojí.

Pro: široká plejáda nepřátel i (modifikovatelných) zbraní; skvělý pocit z boje; taktické možnosti na bojišti

Proti: překombinovanost/nepřehlednost různých vylepšení; skákací pasáže

+19

Yakuza 3

  • XboxX/S 60
Se sérií her Yakuza jsem se seznámil až u hry Yakuza 0, která vyšla jako první hra z této série i na Xbox a hru jsem si hned zamiloval. Proto pro mě byli kompletní předělávky prvního a druhého dílu jasnou volbou v tom, co budu hrát dál. Po dohrání obou dílů jsem se těšil na další pokračování, které skutečně vyšly a moje natěšení bylo opravdu velké, ale snažil jsem se ho krotit. Proč? Protože další díly nenesly označení Kiwami, což jsou díly kompletně předělané do nové grafiky a vylepšené o spousty vedlejších příběhů a mini her a vedlejších aktivit. Byl to obyčejný remaster, který jen trochu vylepšil grafiku, ale jinak vše zůstalo při starém. Čekejte tedy topornější ovládání postavy, soubojový systém i kameru. Dále i méně vedlejších aktivit a miniher. Tím pádem v tomto dílu neutopíte několik desítek hodin jako tomu bylo u předchozích tří her, o kterých jsem mluvil na začátku. Stačilo něco málo přes 30 hodin a měl jsem dohráno. Doufal jsem, že aspoň tento Remaster zachrání příběh, ale ten byl v tomto díle také slabší. Hlavně začátek. V předchozím dílu se odhodláte dát Yakuze sbohem a staráte se o děti ze sirotčince, v kterém jste samotní vyrůstali a od toho se odvíjí první úkoly ve hře. Plníte úkoly pro děti, snažíte se jim dávat životní lekce atd. atd. Postupně se však příběh rozjede a pomalý začátek vynahradí, ale i tak beru třetí díl jako nejslabší díl ze všech.

Pro: Je to prostě Yakuza, soundtrack.

Proti: Horší grafika, toporné ovládání i kamera, toporný soubojový systém.

+8

Shadow of the Tomb Raider

  • XboxX/S 85
Když jsem v recenzi dvojky psal, že grafika se příliš neposunula, tak u trojky to zaručeně neplatí. Už při prvním zapnutí jsem byl unesen. Jasně "trošku" tomu pomáhá FPS boost na XSX, ale i tak.

Z celé nové série mi trojka sedla nejlépe (jen do mne!). Do začátku mne trošku naštvali změnou ovládání, ale atmosféra, příběh, puzzle i zvukové zpracování mi to naprosto vynahradilo.

Pro: grafika, příběh, puzzle

Proti: někdy zbytečně očividné

+7 +11 −4

Gears of War 4

  • XboxX/S 90
Já jsem hráč, který hraje hlavně pro zábavu. Proto jsem zapl GoW4 aniž bych dohrál první 3. Díly. GoW 4 jsem poprvé zapl na Xbox One S ta hra jela 1080 30fps. V některých sekvencích jsem si všiml na propadnutí fps. Ale pak jsem GoW dohrával na Xbox Series X s FPSBoostem a musím říct, že je to velmi velký skok.

Příběh je průměrný, postavy jsou mi sympatický. CutScény se zdařilo dobře. Místy i vtipné. Hra běží na UNREAL Enginu a vyladěné je to velice dobře, za celou hru jsem si nevšiml jediného bagu. Co se týče zbrojního arzenálu, tak na můj vkus je tam málo zbraní i když z 90% padají jen z nepřátel.
Co se týče ještě toho příběhu, tak řešení rodinných problémů je pěkná změna oproti prvním dílů. I tak hru doporučuji.

Pro: Grafika, Celkem Příběh, Postavy, vyladěnost hry,

Proti: Xbox One verze, doba zabití nepřítele

+6 +10 −4

Assassin's Creed: Valhalla

  • XboxX/S 65
Tuto sérii jsem kdysi miloval. První, druhý i třetí díl byl skvěle propojenou trilogií. Pak přišel čtvrtý díl, který mě také skvěle bavil, ale následovali ho patvary jako Syndicate a tomu dílu z Francie nemůžu přijít ani na jméno. O pár let později následoval svěží restart jménem Origin, který mě docela překvapil. Alespoň do té doby, než mi začal pít krev nekonečný loot zbraní, brnění a všeho možného. Příběh také nakonec moc neoslnil. Poté přišlo Oddysey, což bylo vlastně úplně to samé v bledě modrém. Nekonečný svět, milion otazníků k prozkoumání a pořád a pořád to stejný dokola. Nad touhle sérií jsem zlomil hůl a Valhallu si již nekoupil. Bohužel ji však dostal kamarád k Vánocům a mě se nabídla možnost si ji zahrát a tak jsem ji na nové konzoli vyzkoušel. Hned po spuštění mi spadla brada až na zem, když jsem viděl, kam se posunula grafika her na konzolích a jsem zvědavý, co všechno ještě přijde. Překvapilo mě i to, že nešlo už tolik o lootování. Vybavení tentokrát tolik nebylo a dalo se akorát vylepšovat do jeho maximální úrovně. Dokonce mě překvapil i příběh, který hned od začátku šlape na plyn a vypadal opravdu zajímavě. Normálně jsem si myslel, že Ubisoftu vše odpustím, protože mi konečně dali opět to, co se mi na téhle sérii líbilo. Po pár desítkách hodin jsem však zjistil, že jsem dostal opět akorát to stejné, zase v bledě modrém. Sice jeden nemohl zběsile lootovat stovky zbraní, brnění, kapucí a všeho možného, ale za to, aby si to mohl vylepšit na plnou úroveň, tak musí člověk lootovat materiál na vylepšení. To stejné pokud jde o vylepšení vesnice. No a pokud jde o příběh... do půlky se drží a je napínavý. Pak se k vám však opět připojí váš nejlepší kamarád a pomalu bratr a příběh ztratí šťávu a následují hlavní úkoly jsou velice nudné a nezajímavé. Domlouvání svatby a další zbytečnosti. No a závěr? Nezajímavý a asi se schyluje k velkému průseru... tedy závěru příběhu v dalším dílu, který asi nikoho nenadchne.

Pro: Hlavně grafika, jinak bych to asi ani nedohrál, soubojový systém, vikingové

Proti: Prostě pořád to stejné v bledě modrém. Nekonečný loot, obří mapa, obří menší mapy, příběh...

+8 +12 −4

Rise of the Tomb Raider: Blood Ties and Lara's Nightmare

  • XboxX/S 75
Sice je DLC docela krátké, ale jako oddychovka to jde. Hezké doplnění další skládačky v minulosti Lary. Určitě doporučím.
+4 +5 −1

Far Cry 4

  • XboxX/S 85
Jak se dívám tak jsem zatím jediný kdo to dohrál na Xbox Series X :D. Far Cry 4 je velice dobra hra a hodně se podobá FC3, prvky jsou tam skoro totožné, odhalování mapy stejné. Záporák je velice sympatický chlapík. Hrál jsem to s FPSBoostem ( díky Microsofte) ve fullhd při 60Fps a vypadá to na konzoli pěkně.

Pro: Atmosféra, Kyrat, Vedlejší Postavy, Záporák, Seznam zbraní a jejich modifikace

Proti: odhalování věží, Dlouhé po pojížďky, bez FPSBoostu na XSX tak jen 30 snímků.

+7 +8 −1

Rise of the Tomb Raider: Baba Yaga - The Temple of the Witch

  • XboxX/S 75
Poté, co jsem dohrál hlavní hru tak koukám, že mi ikonka DLC stále svítí na mapě. Říkám si, to je divný, vždyť tam jsem už byl. Já jsem totiž poté, co jsem vyrobil protijed z nějakého divného důvodu předpokládal, že mám hotovo a vrátil se k hlavní hře. A ejhle, půlka DLC na mne ještě čekala. Baba Yaga je příjemné zpestření dobré základní hry. Závěrečný boj je promyšlený a užil jsem si ho.

Pro: příběh, závěrečný boj

+6 +7 −1

Rise of the Tomb Raider

  • XboxX/S 85
Po dohrání jedničky jsem si dal chvíli pauzu a když jsem se k restartované Tomb Raider sérii vrátil, tak dvojku dal takřka jedním dechem. Dvojka je graficky srovnatelná s jedničkou, příběh mne zaujal a konec neurazil. Na rozdíl od jedničky mi přišlo, že hra má více drobných grafických bugů. Ale možná jsem byl jenom víc kritičtější. Hrál jsem 20 Year Celebration verzi, takže všechny DLC included, některé mne ještě čekají, ale Rise of the Tomb Raider: Baba Yaga - The Temple of the Witch sem si dal hnedka.

Pro: příběh, puzzle

Proti: drobné grafické bugy

+10 +12 −2

Child of Light

  • XboxX/S 80
Po tom co jsem dohrál obě Ori, hledal jsem co dalšího za plošinovku si dát. Na kreslené hry většinou nejsem, ale tahle mne zaujala a byla zrovna v akci. Angličtina díky způsobu vyprávění těžká, ale základní myšlenku jsem rozklíčoval. Jo a hudba jak z Angeliky :) Soubojový systém mi nejdříve přišel takový divný, ale po pár soubojích tomu člověk přijde na chuť. Zvláštní je, že finální boss byl snažší než předposlední :)
+8 +12 −4