Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Elves Adventure

  • PC 10
Pokud jsem vás někdy v rámci Herní výzvy přiměl hrát naprostý odpad, tak vězte, že jsem si to právě vybral i s úroky. Do letošní kategorie "Výzva naruby" jsem zkusil najít ve své knihovně něco naprosto neznámého a volba padla na tenhle exkrement. Tohle je totiž totální průšvih i na freeware hru, a to dotyčný vykuk za to na Steamu chce aktuálně dvě éčka. Já to mám naštěstí zadara, ale i ta hodina co jsem tomu obětoval, byla drahá sranda.

A ke všemu musím do výzvy najít něco jiného, neboť hnedle ve druhém levelu hry jsem narazil na gamebreaking bug, na který si stěžují i ostatní hráči na Steamu. V pevnosti jsou totiž neviditelní nepřátelé, kteří vás sejmou cca na tři rány, ovšem vy nemáte šanci, protože je nevidíte. Takže dál jsem se nedostal, i tak mi to stačilo. Hratelnostně je to ukruťárna, pohyb je šílený, akce žádná, střelba na sebevraždu, nepřátelé se nehýbou, ale střílí rychlostí světla, příběh je o ničem a graficky se na to nedá koukat. Prostředí je naprosto šíleně splácané, taky někdo v diskuzi na Steamu zmínil, že jde jen o sebrané grafické assety ze softwaru Game Guru, ve kterém to asi bylo splácané. Zda je to tak, to netuším, ale vše by tomu nasvědčovalo. Každopádně tomuhle se vyhněte obloukem i zadarmo.

Pro: Netuším

Proti: CENA - tohle by mělo být zadarmo a s varováním; Bugy; Vlastně všechno je proti...

+16

Tools Up!

  • PC 90
Kooperačních her není nikdy dost. Po skvělém Overcooked! se tenhle žánr nakonec více rozmohl a jednotliví vývojáři se nyní předhání v tom, kdo hráče postaví do zajímavější role. V Tools Up! tak nemáte roli kuchařů jako v již zmíněném Overcooked, ale hrajete za štukatéry, zedníky, malíře a pokladače podlah a koberců. Jelikož jsou tady na rozdíl od oné kuchařské hry o něco trošičku větší mapy, tak si hráči tolik nepletou navzájem pod nohy a zvládají si rozdělit jednotlivé úkony a místnosti, aniž by spolu mohli i promluvit. Až tak je ta hra intuitivní.

V celkem třiceti levelech si tak vyzkoušíte několik základních prací, které se pak sice opakují, ale na druhou stranu jsou levely, jak už to u takových her bývá, různorodé. V jednom musíte chytat věci v řece, v dalším bytě máte žhavou lávu nebo se vám pod nohy plete malý a otravný čokl. Není navíc nad to, když se rozhodnete pro roleplay, postavy si uděláte krapánek tmavší a mluvíte u toho jako pravý romský dělník. Jo, sranda musí být. Kuchaře i stavaře tak mám za sebou a koncem měsíce se pak můžu s plnou parádou vrhnout na stěhovací službu v podobě Moving Out. Tak snad ani tenhle titul nezklame.

Pro: Různorodost, zábavné ztvárnění jinak nezáživné práce, humorné postavičky

Proti: Koncem hry nastupuje stereotyp, práce s kamerou mohla být lepší

+12

Žhavé léto 3 ½

  • PC 50
Žhavé léto 3 a 1/2, aneb jak pejsek s kočičkou pekli dort. Zatímco jednička pro mě byla v jisté smyslu kultovní a dvojku jsem taky kdysi hrál, třetí díl, který jsem měl na nějaké Score/Level CD jsem zkusil a smazal. Tentokrát jsem se se rozhodl, že nevyměknu a hru dojedu.

V roce 2005 už záplava českých adventur končila. Konkurenční série Polda měla pátý a na dlouho poslední díl, vzniklo Nibiru a na konci roku vzniklo "třetí Horké léto" To bylo na dlouho dobu z českých luhů a hájů všechno. Tvůrci nějak ztratili autorská práva a tak místo pubertálního lempla Honzy Majera sledujeme osudy jeho dědy Johnnyho za dob probihice v USA. Johnny zdědí krásné kasino, ale to bohužel padne do oka italské mafii, jmenovitě donu Makaronimu. Když se jim Majera nepodaří oddělat, zavřou ho do basy s pomocí zkorumpovaného šerifa. A Johnny musí sesbírat přátelé, najít si děvče a zlikvidovat Makaroniho.

Popravdě příběh je jediné, co mě na hře jakžtakž bavilo. Z příběhu se sice vytratil z 90% humor, Josef Carda přes své angažmá v Tele tele není bavič a už vůbec ne Izer, ale i tak se nese v lehkém, pohodovém duchu.

Zbytek hry stojí za starou belu. Podobně jako spousta zahraničních her se i tady přešlo do 3D, stejně jako u příšerného Leisure Suit Larryho 8 z toho navíc zmizela kromě hlavní postavy a humoru i adventura.

Nějaké sbírání a kombinování předmětů je tu jen aby se neřeklo. To adventuření je v zásadě slušné, pomocí Tab si zobrazíte aktivní místa a kombinace či puzzle jsou logické a lehké.

Po většinu času ovšem bloumáte v poměrně nezajímavém 3D prostředí a postupujete v jedné z mnoha miniher. Tvůrcům se podařilo do hry nacpat naprosto všechno možné - prchání před palbou, stealth misi, 3D i 2D arkádu, skládání bedniček (zdravíme Broken Sword 3), QTE se šipkami, závody vozíčků, kung fu, railshooter se zombíkama či ovládání kuličky. A také pár FPS pasáží a spoustu závodů a honiček ve starých veteránech.

Budete převážet chlast, výbušniny, závodit s traktory, jezdit po okolí, kosit mafiány z auta. Tvůrcům se evidentně zalíbila Mafie a měli neskromné přání, aby to bylo podobné Mafii. Zůstalo jen u přání.

Když pominu, že to všechno nemá hlavu ani patu, zbývá zásadní problém a to je ovládání. Teoreticky funguje pomocí WASD a myši, prakticky je naprosto splašené, při sebemenším pohybu myši se hrdina točí jako čamrda, čemuž pomáhá i šílená kamera. 3D skákačka je pak peklo. Podobně blbě se ovládají některá auta, jiná jedou kupodivu normálně. Stealth část je o nervy, stejně jako neovladatelná kulička. Uprostřed hry je závod, který se v rámci příběhu nedá vyhrát a nikdo Vám to neřekne. Střílecí části mi díky zkušenostem z 3D akcí problémy nedělaly, stejně jako 2D hopsačková pasáž po maratónu plošinovek.

Korunu všemu nasazuje nemožnost ukládání, resp. automatické ukládání v místě, kde se hra rozhodne, že teď by to teda šlo. U adventury fakt divný přístup, ale ona tohle není adventura. To je jen taková česká česká ždímačka prachů s nesmyslným mišmašem žánrů a pár zábavnými pasážemi.
+17

The Awesome Adventures of Captain Spirit

  • PC 75
Krátká hříčka, která mě jako fandu prvního dílu Life is Strange příliš neuspokojila. Svým způsobem se ale je jedná spíše o hratelný teaser na jeho druhý díl. Narozdíl od prvního dílu LiS chybí ve hře mechanika přetáčení času. Tu nahrazuje supersíla Kapitána Spirita, které si však nakonec příliš neužijete. Hra se skládá z několika miniquestů, které se svým způsobem plní samy. Přesto je krátký návrat do světa LiS příjemným zážitkem. Pravdou je, že necelé dvě hodiny strávené v kůži malého Chrise, utekly jako voda. Naivní pohled malého klučiny na svět byl asi to nejpříjemnější na celé hře. Rychlý konec mě však poměrně nemile zaskočil, ale zase o to víc mám chuť se pustit do druhého dílu.

Jelikož je hra zdarma, může Vás na dvě hodiny (pokud rádi vyzobáváte všechny možnosti) zabavit. Jinak nemá žádnou přidanou hodnotu, která by z ní dělala hru, kterou si prostě musíte zahrát.

Pro: svět LiS; zdarma, naivita

Proti: herní doba

+16

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments

  • PC 85
Asi nebudu první ani poslední koho tato hra velmi příjemně překvapí. "Koupil" jsem si ji teď zadarmo na Epic store a dohrál na jeden zátah (s jednou 7 hodinovou pauzou na spánek). Trochu mě mrzí, že jsem se k ní nedostal už dávno.
Zcela nepopíratelné kořeny v Point&Click adventurách, hra obsahuje spoustu jejich prvků, zachovává si jejich kouzlo, ale také některé neduhy. Nejsem ani tak fanoušek Holmse, jako dávný nadšenec žánru.

Rozdělení na několik povídek je naprosto perfektní. V každém segmentu potkáte několik nových postav, z nichž zpravidla všichni mají motiv k tomu, aby zločin spáchali. Vaším úkolem tak je nejen najít všechny důkazy, ale následně je také správně interpretovat. Hra vám dovolí každý případ vyřešit špatně, což se v tomto herním žánru moc nevidí. Aby toho nebylo málo, poté co přijdete k nějakému závěru (ať už je správný či ne) máte ještě možnost morálního rozhodnutí o tom, jak s dotyčným naložit. A tady už žádné správně nebo špatně neexistuje. V některých případech může nastat vyhrocená reakce některé z postav a vy budete muset nárazově jednat. Po konci každé povídky dostanete možnost jestli si chcete zvolit jiný závěr nebo jste spokojeni s tím co máte teď. A máte i možnost si nechat prozradit, jestli jste případ vyřešili správně.

Jednotlivé případy a s nimi provázané příběhy jsou na opravdu dobré úrovní. Případy obvykle začnou velmi jednoduše a postupně se komplikují a hráč musí začít zapojovat mozek, aby se v tom neztratil. Nebyla by to správná adventura, kdyby vám jednou za čas pod nos nedala nějaké puzzle. Ty určitě nejsou nejdůmyslnější, ale v rámci žánru patří k silnému nadprůměru a nelze je ani v nejmenším brát jako pokus vývojáře urazit inteligenci hráče, tak jak to bohužel v mnoha adventurách dopadá.

Pro někoho to bude radost, pro někoho zase boj, hra vám, co se týče závěrů, v podstatě nijak aktivně neradí. Prostě seš detektiv a vyřeš si to. Skrz přehledné rozhraní vám budou vyložena všechna fakta, a pak je na vás si je správně vyložit a spojit do nějakého finálního rozuzlení. Tohle je v některých případech opravdu těžké, případy jsou konstruované tak, že o správnosti nebo nesprávnosti nějaké domněnky svědčí jen nějaký menší detail. Musíte přemýšlet nejen nad tím, co vám kdo řekl nebo co je kde napsané, ale také nad tím, kde a za jakých okolností jste důkazy objevili.

Trošičku polopečený je prvek oponování svědkům a podezřelým. Spočívá v tom, že vám během dialogu vyskočí akční tlačítko a po jeho stisknutí musíte určit, proč je dané tvrzení nesprávné. Když vyberete špatně, tak část dialogu děláte znovu, jinak to nemá vůbec žádný dopad. I když jste tedy bezradní, prostě proklikáte všechny možnosti a dřív nebo později se trefíte.

Občas se stane, že někdy zakysnete jednoduše proto, že jste nedali "lupu" na nějaký hůř viditelný předmět nebo dokonce jenom jeho část. V pár výjimečných případech je dokonce potřeba důkazy objevit v nějakém konkrétním pořadí. Zrovna tak se dá vytknout, že je občas nutné opakovaně přeskakovat mezi lokacemi tam a zpátky.

Za mě vynikající adventura a velmi příjemný zážitek. Kdybych měl představu o tom, jak mě to bude bavit, koupil bych už dávno.
+24

Band Hero

  • PS2 65
Herní výzva 2020 - bod č. 3 ♫♫♫

Do hudební části výzvy jsem dlouho váhal, co zvolit. Nakonec jsem oprášil mojí starou konzoli Playstation 2 a rovněž i rockovou kytaru. No popravdě, jsem vyšel docela ze cviku, a chvíli jsem se musel vytrénovat, abych to na tu hard obtížnost zvládl. No nakonec se to podařilo až na dvě písničky, které byly přespříliš rychlé a neměl jsem šanci pomalu ani začít hrát a rychle jsem skončil. Nakonec jsem je tedy dal na střední obtížnost.

Vývojáři tentokrát vsadili spíše na popové hity, a podle mě to prostě nebylo ono. Některé písničky byly dobré, a párkrát si je i zopakoval, ale bylo jich vcelku málo. Na tenhle typ hry se prostě hodí ty rockové písně, něž popové, protože ty si spíše zazpíváte, než abyste se u nich vyblbli na kytaře.

V kariéře je vaším cílem zahrát všechny písně, které se vám postupně odemykají na různých koncertních místech. Můžete si vlastně vytvořit svou postavu, ke které dostáváte za některé písně nové oblečky, brýle, boty a další kosmetické serepetičky. Musím říct, že mě potěšil výběr poslední písně, která je vlastně do konce uzamčená a nevíte, co za hit to bude. A po pravdě výběr toho hitu byl opravdu dobrý, možná i nejlepší píseň v celé hře, což zase záleží na vkusu jedince.

Popravdě jsem byl docela rád, že jsem si zase na kytaru zahrál, i když jenom tu s čudlíky, ale pobavil jsem se a trochu i zapotil. Pořád mi zde chybí možnost udělat si koncert, kdy by se to nepřerušovalo vracením se do menu a neustálého hledání písně.

Pro: Některé songy, obtížnost, trocha pohybu

Proti: Většina songů, nemožnost vytvořit si souvislý koncert

+11

Doom 3

  • PC 70
Největším problémem této hry je slovo "Doom" v jejím názvu. Doom 3 totiž selhává v tom, v čem první dva Doomy excelovaly, a to je tempo hry. Zatímco staré Doomy vás často nenechají vydechnout, tady se zahřejete tak akorát u prasklé trubky s párou. Zvláště první část hry mi přišla neuvěřitelně kouskovaná, hlavně kvůli neustálému čtení a poslouchání všech zpráv na nalezených tabletech. Chvílemi jsem měl pocit, že hraji spíš akční adventuru, než věhlasnou akci.

Nakonec ale musím uznat, že mě ta hra docela bavila a ve druhé půlce už jsem vydržel hrát i déle než hodinu v kuse, což u té první poloviny říct nemohu. Příběh hry je klasické bečkoidní sci-fi, ale je fakt, že oproti předchozím verzím jsme se posunuli k něčemu, co se příběhem dá vůbec nazvat. Párkrát se hře podařilo mě slušně vylekat, ať už nečekanými zvuky, nebo příšerou v zádech. Ve spawnování potvůrek do vašich zad si hra vůbec docela libuje, a v podstatě to byl nejčastější důvod k loadingu. Zvuky bych ale pochválil, ty dokázaly docela dobře vytvářet tísnivou atmosféru. Grafika je také fajn, i když dnes už má samozřejmě nějaký ten křížek za sebou.

Samotná hratelnost není úplně zlá, jen je to prostě pomalejší a něco úplně jiného. Ani ty zbraně mě nějak neoslovily, brokovnice se mi nelíbila, BFG mi taky vlastně nepřišlo jako BFG ze dvojky, no a ta novinka Soul Cube není špatná, je to trochu oživení hratelnosti, ale samotná to nevytrhne. Ale když si odmyslíme ten název Doom, tak je to solidní akční hra s hororovou atmosférou, pár lekačkama a jednoduchým příběhem.

Pro: Atmosféra hry, Solidní délka (možná zbytečně natahovaná), Známé potvory v nové grafice

Proti: Tempo hry, Závislost na PDA zprávách zvláště v první polovině, Není to Doom

+30

Road Rash

  • PC 90
Pro Road Rash mám slabost. Je to hra, která se absolutně nebere vážně a na každém rohu to taky připomíná. Ať už jde o šílené postavy motorkářů, celkovou stylizaci menu a samozřejmě i herní náplň. I dnes dokáže vykouzlit slušný záchvat smíchu.

Na výběr je několik postav, které se (kromě vzhledu) liší počátečním jednostopým strojem, penězi (pár šušní, aby se neřeklo) a nástrojem, kterým budete třískat soupeře. Můj favorit byl vždycky Milwaukee Jon, protože měl schopnější startovní stroj. Následně se otevře nabídka pěti lokací, které mají v prvním levelu délku okolo 8km (v posledním už hodně přes 20) a vaším cílem je dokončit tyto závody nejhůře na třetím místě pro další postup. Tratě se v několika případech i větví. Toto se opakuje až do 5. levelu (tratě se nemění, ale prodlužují), kdy si postupně za vydělané peníze kupujete silnější motorky. Naštěstí ceny jsou poměrně rozumné, takže není nutné příliš grindovat.

Tratě jsou plné překážek. některé jezdce pouze zpomalí, ale jiné nemilosrdně zapříčiní pád a katapultáž jezdce do dáli (ten se pak k motorce vrací po svých, ale straaašně dlouho). Motorka není nesmrtelná, takže stačí několik pádů a už jen sledujete konec závodu a ztenčené konto, protože opravy nejsou zadarmo. Kromě soupeřů se na trati ještě pohybuje policie a pokud vás dojede ve chvíli, kdy běžíte po svých, závod končí a pokuta je pěkně mastná. Pokud nemáte dost peněz, game over.

Ale tady se rozhodně nezávodí fér, takže máte k dispozici jednak velice účinný kop do soupeře nebo v závislosti na vybraném jezdci buď pěst, baseballovou pálku nebo řetěz. To samé používají i soupeři, takže pokud se objeví vedle mě a výhrůžně ve vzduchu mávají řetězem, dostanu spolehlivej záchvat smíchu. Závody jsou díky tomu plné adrenalinu, protože v kombinaci se záludnými tratěmi je třeba dávat zatraceně pozor úplně na všechno.

Hratelnost je nejarkádovější z arkádových. Jelikož by bylo nemožné se při všech činnostech udržet na silnici, hra to usnadní tak, že po trati vede téměř automaticky a vy jen kličkujete po silnici. Jde vyjet i mimo ni, ale tam je překážek ještě více, případně svodidla zabrání návratu zpět. Graficky vypadá hra stále dobře a tenkrát se bezproblémově hýbala skoro na čemkoliv. Ve hře je i pár hraných filmečků, vždy před a po závodě a ty se mění v závislosti na tom, na jaké pozici jste dojeli. V menu hraje řízná hudba známých rockových kapel, jen škoda, že při závodech jedou no name midi skladby a zvuk motorky obstarává proměnlivé bzučení.

Pro: Humor, adrenalin, hratelnost, videa

Proti: občasná frustrace, zvuky a hudba ve hře

+13

Hill Climb Racing

  • PC 15
  • iOS 15
  • Android 15
No, nevím, co k tomu říct. :D Jednoduše, Hill Climb Racing známe nejspíš většina. I přes její známost hra nemá příliš mnoho procent a já s tímto hodnocením souhlasím. Vlastně zde není co řešit. Prostě je Vašim úkolem jet přes kopce a překážky co nejdéle. Hra je dostupná jak na Android a iOS, tak i na PC. Hra je dobrá leda tak do karantény, ve volným času bych s ní příliš mnoho času netrávil. Mám raději kategorii s příběhy - do této kategorie tato hra nespadá, proto dávám 15 %. :)

Pro: Zdarma

Proti: Fajn do karantény :)

+12

Need for Speed: Most Wanted

  • PC 80
Rok po skvělém Need for Speed: Underground 2 spatřilo světlo světa pokračování, ve kterém se tvůrci asi rozhodli vše z minula jednoduše obrátit naruby. Noc? Ne, bude tam den. Moc tuningu? Ne, bude tam málo tuningu. Žádná otravná policie? Ne ne né chlapečku, policajty tam nahážeme po lopatách. Zpočátku jsem tedy moc nadšený nebyl a po pravdě, první dohrání vlastně ani neproběhlo úplně do konce. Chvíli jsem se tehdy zasekl u plnění rošťářen vůči veřejnému pořádku pro zisk potřebných bodů k dalšímu postupu..a nějak mě to přestalo bavit. Až o pár let později jsem se do hry pořádně ponořil a dohrál ji kompletně, i včetně tzv. "Challenge Series" (69 závodů a úniků policii s předem navolenými vozy). A za pár let znovu. A pak ještě jednou.

Pokrok zde přišel jednak v příběhu, který tedy alespoň za mě není na závodní hru až tak špatný, druhak ve skvělých filmečcích, kde potkáte i reálné herce (zejména Cross je zde podaný skvěle) a graficky šla hra také o něco málo dopředu. Když jsem se smířil s tím, že žádný další Undergound se nekoná, ocenil jsem i pár nových typů závodů. Vždy mě zde bavil časový "Toolbooth", radarový "Speedtrap", k tomu klasický "Sprint" a dokonce i "Drag". Módy "Circuit" a "Lap Knockout" jsou defakto stejné a jedná se jen o nekonečnou jízdu na několik kol. Bohužel ke konci hry se opět tyto dva závody díky své délce stávají velmi nudnými a otravnými. Žádné poučení z minula nepřišlo. Samotné soupeření s jednotlivými protivníky z Blacklistu je zábavné a je zde jistota, že každý soupeř udělá minimálně jednou za závod nějakou chybu, takže nemusíte být ani nějak extra zdatní a Need for Speed: Most Wanted určitě dokončíte. Tedy, pokud mezitím zvládnete udolat neodbytnou a neustále otravující..

..policii. Té je ve hře podle mě trošku více, než by bylo zdrávo. V první polovině ještě pal to čert, ale poté už nastává to pravé policejně-honičkové peklo a téměř po každém odjetém závodu na vás čeká ještě únik dotěrným švestkám. Při tom je třeba ještě nadělat pořádné škody a nasbírat potřebné "bounty" body. Snížit úroveň hledanosti naštěstí můžete pomocí přelakování nebo jiné úpravy vašeho vozidla. Tady se dostávám k samotnému tuningu. Ten byl oproti předchozímu dílu řádně osekán. Zůstala jen možnost káru nalakovat, polepit, nainstalovat nárazníky a upravit výkon. Nic moc. Ve výsledku to ale stačí a i s tím málem je šikovný hráč schopen vytvořit parádní nablýskaný povoz ze železa a bez volského spřežení. Akorát v něm pak nesedí Saracén (odkaz).

Když to tedy shrnu, jedná se stále o výbornou závodní hru z NFS univerza, po stránce tuningu sice okleštěnou, ale v mnoha ohledech zase novátorskou. Vytknul bych především zmíněné nudné módy, přehršel neschopných strážců zákona a oproti minulému dílu zvláštně se chovající/ovládající vozy. Jejich nabídka je ovšem velmi pestrá a nebýt opravdu PODIVNÉ možnosti výběru hned na začátku, neřekl bych ani půl slova. Cobalt, Punto nebo IS300? :D tohle fakt ne..možná tam mohli dát ještě čtvrtý kus..třeba Tatu Nano.
+23

Shadow of the Colossus

  • PS4 80
Přestože má Shadow of the Colossus své mouchy, právem patří mezi nejzajímavější a nejkultovnější počiny na poli videoher. Hra totiž chytne za srdce hned na začátku díky úžasné hudbě a tajuplnému příběhu s minimální narací a dýchne na hráče svou zvláštní, až melancholickou náladu a atmosféru.

V liduprostých planinách plných rozvalin pak hlavní hrdina hledá a zabíjí kolosy, protože je to pro něj jediná možnost jak oživit svoji lásku. Jenže kdo je onen hrdina a kdo je ta dívka? Stojí ona za to? A co kolosové? Vždyť většina z nich působí mírumilovně. A co ta entita, která k hrdinovi promlouvá v chrámu? Jaké jsou její záměry?

Souboje s kolosy jsou často epické a dechberoucí. Každý kolos je jiný, na každého platí jiná taktika. Ve výsledku jde hlavně o nalezení cesty, jak se na kolose dostat a najít jeho slabý bod. Souboje s některými jsou snadné, najdou se ale i tací, kteří dokáží pořádně zatopit. Pak dokáže být hra i značně frustrující, protože opakovat stále dokola ten samý úkon může být únavné.

Nejúžasnější je na hře každopádně atmosféra a hudba. Hudba patří mezi to nejlepší, co jsem kdy ve hrách slyšel. Už jen song z prologu stojí za poslech. Atmosféra je unikátní, i díky hudbě zaleze pod kůži pocit z opuštěného světa.

To, v čem Shadow of the Colossus zrovna neexceluje je ovládání a kamera. Kamera se snaží být filmová, ale často se natočí tak blbě, že hráč vidí buď koňský zadek či kus skály. Špatně se díky ní ovládá i jinak nádherně naanimovaný kůň, u kterého se divím, že během mého hraní nedostal otřes mozku, protože jsem se s ním snažil prorazit asi všechny skály ve hře.

Shadow of the Colossus je unikátní počin, který stojí za vyzkoušení. PS2 ani PS3 verzi jsem nehrál, takže jsem za tento remaster rád.

Pro: Hudba, atmosféra, skvělé souboje s kolosy, zajímavě pojatý příběh

Proti: Kamera, ovládání, občas lehce frustrující

+34

Alpha Polaris

  • PC 55
Jedna z mých vůbec prvních adventur, tehdy jsem nějak nevnímal celkovou průměrnost této hry. Moc velký první dojem na vás neudělá ani herní menu ani začátek hry, kdy se snažíte stopovat ledního medvěda. Naštěstí zhruba od poloviny příběhu, dostane hra spád, aby poté spadla do odfláknutého konce.

Ovšem hlavním tahákem hry je podle mě atmosféra, když jsem hru hrál poprvé, vím že jsem vyskakoval ze židle hrůzou, při každé trošku více děsivější scéně. Velkou část v tomto určitě nese hudba a sound design.

Celkově je Alpha Polaris celkem průměrná příběhovka, která má ale velice silnou atmosféru.

Pro: Atmosféra, příběh, hudba

Proti: Začátek hry, bugy, konec

+14

Hearts of Iron II

  • PC 100
Vzdy jsem mel rad strategicke hry. Za mlada jsem stravil hodne casu u C&C serie. Stale to vsak nebylo ono. Nechtel jsem rozhodovat jenom bitvy, ale touzil jsem mit pod kontrolou cely stat, strategii bitev a budoucnost naroda. Od realtime strategii jsem presel k prvni tahovce. Tehda to byla hra Making History: The Calm & The Storm (Gold Edition), avsak pocit dobyvani sveta byl stale neuspokojivy, herni mechanismy nebyly tak dokonale. Jednoho dne jsem vsak narazil na HOI 2 complete a mel jsem pocit, ze jsem nasel tu pravou hru pro uspokojeni mych dobyvatelskych obsesi.
Mikromanagement, kteremu jsem dlouho nerozumnel me z pocatku desne rozciloval, ale ono se za SSSR toho moc pokazit neda, takze jsme spolecne s Pepkem Stalinem dostavali tezky klepec od Dolfuse. Jednoho dne se vsak rozsvitila ruda hvezda nad Kremlem a sileneho Dolfuse i s jeho Valkyrama udupali moji Ivani. A nepotrebovali jsme k tomu ani spojence z USA. Ti od nas nasledne dostali par pozdravu v podobe ICBM s hezkym hydrogenovym bonbonkem uvnitr. Po pul roce hrani (musim chodit do prace a starat se o rodinu, takze si mohu strategicke orgie uzivat jen nekolik hodin tydne) prede mnou padl cely svet na kolena a ja se tak stal vladcem noveho, socialistickeho raje.
Okusil jsem i hrani za ostatni staty, ale nasledne se mi povedlo rozjet mod Kaiserreich. Jakozto fanaticky slovan jsem to rozjel zase za Rusko. A zase jsem za par mesicu urcoval chod sveta.
Ostatne bych se neustale opakoval. Hra se nemuze nikdy ohrat, vzdy muzete historii psat jinak a vzdy je to velka zabava. A co chybi na grafice dokresli vlastni fantazie. Skoda jen, ze pokracovani teto uzasne hry uz neni tak dechberouci, prekopat dokonaly herni mikromanagement mohlo napadnout jen vola.
PS: nyni mam rozehranou velepsenou verzi Darkest Hour: A Hearts of Iron Game a musim rict, ze tohle je ta nejlepsi hra, co jsem kdy hral!

Pro: Nekonecne moznosti postupu a psani historie, prehlednost, jednoduchost (po pochopeni hernich principu), hrani si na vladce sveta

Proti: Grafika, novejsi dily stoji za prd

+13

Black Mesa

  • PC 65
Po vydání kompletní verze jsem se konečně také pustil do této předělávky Half-Lifu. Původní hru jsem dohrál asi dvakrát, v době vydání a pak později spolu s oběma datadisky. Source verzi asi před 8 lety. Nemám tedy zrovna přímé srovnání a u mnoha částí si nejsem jist jak moc se liší a jak selhává má paměť. Grafika je každopádně o dost lepší, jediné co vypadalo trochu divně byla baterka, obzvláště v úzkých prostorách. Na Black Mese je vidět kus poctivé práce a hraní Source je teď už opravdu zbytečnost. Technicky nejsou s hraním žádné potíže. Pochválit musím i nové části soundtracku, k hraní se hodí a dají se poslouchat i samostatně.

Největší změnou jsou každopádně prodloužené Surface Tension a vše od Xenu dále. První jmenovaný mě opravdu bavil a jde o příjemné prodloužení s klasickou HL atmosférou. Xen a navazující kapitoly jsou graficky moc hezky udělané. Svět Xenu vypadá opravdu živě a jde o značný posun. Původní Xen mi nikdy moc nevadil a i když šlo jednoznačně o slabší část hry, tak alespoň netrvala dlouho. Zde mám naopak pocit, že to nejhorší je prodlouženo skoro přes únosnou hranici. Nudu z cesty vzhůru (dopravní pásy) k Nihilanthovi naštěstí spraví povedený finální souboj.

Další výtky patří Black Mese, stejně jako originálnímu Half-Lifu. Opravdu mě nebaví zdlouhavá úvodní sekvence ani průchod čističkou odpadů. I skákací sekvence byly nějak únavnější než jsem si pamatoval, a to jsem nedávno hrál Turoka, kde jsem si nestěžoval. Naopak zbytek výzkumného komplexu jsem si užil a základní hratelnost je stále dobrá. Přestřelky s nepřáteli, hledání cesty a aktivace různých zařízení (silo, lambda core) patří k tomu nejlepšímu. Je zajímavé, že jsem nedávno hrál Blue Shift, který většinu těch otravných prvků neobsahuje.

Jako celek tedy musím Black Mesu hodnotit níže než původní hru. Počet vylepšení nevyrovná prodloužení nepovedených částí a samotná lepší grafika to nezachrání. Je to přitom dost škoda, protože stačilo zkrátit/změnit neoblíbené části a mohla vzniknout daleko lepší hra. Každopádně se těším jak dopadnou předělávky datadisků, protože u nich nyní překvapivě cítím větší potenciál. Pro mě tedy Black Mesa zůstane spíše platformou pro modifikace, kterých byla u HL vždy hojnost. Pokud se k prvnímu dílů někdy vrátím, zůstanu u originálu.
+28 +33 −5

Marvel's Spider-Man

  • PS4 80
Primárně hraju na Xboxu a PS4 jsem pořídil jenom kvůli exkluzivitam, které se tam za ty roky nahromadily. Po hrách od naughty dog a výbornýmu god of war přišla řada na spider-mana.
U top exkluzivit od Sony mě baví jak jsou nastaveny pro mainstreamové hráče. Jsou pro mě ideální kombinací ke hře jako např. Sekiro nebo Ori, kdy se mě klidně stane, že hraju tři hodiny a nikam se neposunu. Když zapnu hru jako Spider-man, vím že tam vždycky bude nějaký progres a to mi vyhovuje. Hlavní příběh není nijak obtížný, nejvíc mi daly zabrat různé challenge na čas zmlátit skupinu nepřátel, zneškodnit bomby atd.
Hra samotná na první pohled upoutá nádhernou grafikou, tak dobře udělaný obličeje postav jsem možná na konzolích neviděl, filmovou hudbou i hlavním příběhem, který jede přesně podle komiksových i filmových šablon a hodně mě bavil. Vedlejší ukoly, sbírání collectiblu a upgradování výzbroje bych řekl, že bylo standartní jako v podobných hrách. Nic objeveného, ale za mě v pořádku. Celkem mě bavily pasáže za jiné postavy.
Co mě naopak moc nebavilo bylo vysoké množství quick time eventů, boss fighty hodně jednotvárný a byly skoro všechny na konci.
Hru jsem si užil, platina byla celkem snadná, jako poslední trofej jsem si nechala návštěvu hrobu strýčka Bena a hezký jsem tím hru zakončil. Za mě určitě doporučuji, ale moc to nevyčnívalo nad jinými open world hrami, jako např. Assassin's creed.

Pro: Grafika, příběh, filmová kvalita.

Proti: Boss fighty, QTE

+21

Mortal Kombat 4

  • PC 80
Jelikož jsem zde už poměrně dlouho nepřidal žádný komentář, zkusím se na chvíli pověnovat jedné ze starších (ale ne zase až tak starých) mlátiček, konkrétně dalšímu dílu ze série MK: Mortal Kombat 4. Dovolím si přitom zároveň upozornit na důležitou novinku v mých komentářích, kterou od této chvíle budou odstavce vždy oddělené prázdným řádkem. Šup..

..a je tam!
"Čtverka" byla jednou z prvních originálních her, kterou jsem kdysi hodně dávno dostal ještě od rodičů. Tuším dokonce, že to bylo na Vánoce. Ti naštěsí vůbec netušili, co že to za šílenost svému dítěti pořídili. Kdyby bývali byli věděli o těch prolomených kolenech, rozežraných obličejích (buď kyselinou nebo doslova) nebo urvaných končetinách, asi by zkusili zamířit jiným směrem. Ještě jeden, 3, 2, 1,..

..á hotovo!
Největším majstrštykem zde nebylo pouze naučit se bezchybně ovládat jednu postavu a tou poté drtit všechny své soupeře s výsledkem "Flawless Victory". Největší bourák byl ten hráč, který dokonale ovládl postavy všechny a poté hrál za úhlavního záporáka Shinnoka. Ten se totiž krom svých speciálních úderů dokázal na krátkou chvíli i převtělit do většiny ostatních charakterů. Takže následující kombinace byly pro protihráče nebo počítačem řízené bojovníky téměř vždy smrtící. Já osobně jsem nikdy až tak precizní nebyl, ke štěstí mi stačil jen Jarek. To možná vyznělo trochu divně, ale jedná se pouze o jednu z pro mě absolutně neznámých nových postav, co se týče univerza MK. Dobře se mi hrálo i za Jaie nebo Tanyu, což jsou mimochodem také zcela neznámí nováčci. Tak poslední a...

tady ho máme!
Ačkoliv jsem byl s touto brutální peckou vždy naprosto spokojen a s kamarády či sám jsem odehrál snad tisíc smrtelných "mačů", její pseudo 3D grafika mi nikdy k srdci nepřirostla. Především krev zde byla znázorněna extra směšně. Výjimkou budiž rozplácnutí soupeře o monitor pomocí Raidenova kladiva. Co se mi naopak moc líbilo, byla určitě možnost používání zbraní, hody s volně ležícími předměty, celkově solidní množství hratelných charakterů a zajímavé filmečky ke každé postavě, které se odemknuly vždy po dohrání určitého turnajového sloupce. K fatalitám také nemám výhrady.
Celkově povedený titul s drobnými chybičkami. Pro neznalé žánru i celkem jednoduchý na pochopení ovládání. 80%

Pro: postavy, filmečky, fatality, kombinace úderů

Proti: grafické zpracování, jednoduché ovládání

+28

Sekiro: Shadows Die Twice

  • PS4 100
Sekiro hrá ktorá patrí do rodiny Souls hier. Absolutne zvládnuty súbojový systém, férova obtiažnosť aj keď nekompromisná, bossovia s príbehovým pozadím, boj snimi je nezabudnuteľný a originálny. Takto by sa dalo charakterizovať Sekiro.

Sekiro som kúpil v deň vydania, ta hra ma uchvátila na toľko že som sa pri nej zabudol do 4:00, to je záruka kvality že ta hra nepustí. Absolutne som splynul s hlavným hrdinom a ponoril sa do toho úžasneho sveta z fantasy Japonska.

Grafika hry je vynikajúca, ozvučenie tiež, pri súbojoch som cítil adrenalín pri boji meč na meč, takto si predstavujem zvládnuty boj o život.

Nebudem zmienovať konkretných pamatných bossov kvôli spoilerom, ale ten posledný boss pri jednom konci, tak ten vytiahol zo mňa poslednú trpezlivosť čo som mal, musel som si siahnuť na samé dno odhodlania. Neplatia v Sekiru prelevlovania a podobné veci ako v Souls serii. Musel som sa final bossa poctivo naučiť, tam tvorcovia ukázali čo je to finálny súboj a to som ich už zažil stovky.

10/10

Neni to top komentár, ale sú to skôr dojmy ako recenzia

Pro: Bojový systém a pojatie souls žánru

Proti: Žiadne

+19

Duskers

  • PC 60
Černý terminál, skřípání opuštěné lodi, klaustrofobie úzských chodeb, osamění posádky ve vesmíru, smrt na každém rohu. To je Duskers.

V tomto rogue-like počinu prozkoumáváte drony mrtvé vesmírné lodě. Postupně svými výpravami odhalujete drobky příběhu, který vedl k tomu, že je vesmír plný těchto dereliktů a proč na nich často nalézáte různé nepřátelské formy, co se snaží vaše drony zničit. Zároveň se snažíte na lodích nalézt dost materiálu, abyste mohli doletět na další loď, opravit nutné moduly, nebo vylepšít vaši výbavu, a tak pokračovat ve vaší depresivní post-apokalyptické výpravě.

Hra na mě hned z počátku velmi zapůsobila svou atmosférou. Ta je podtrhována i velmi strohým rozhraním, grafikou, která šumí a vypadává a tím podporuje dojem omšelé a rozpadající se výpravy. Fakt, že celé rozhraní se ovládá primárně přes klávesnici a že drony řídíte přes terminál také dává celé hře punc simulátoru operátora dronů v nějaké scifi z osmdesátých let. Musíte hodně vážit rozhodnutí, vyhodnocovat zda stojí za to otevřit další dveře ač nevíte co je za nimi, nebo zda katapultovat do vesmíru nejen protivníka, ale i těch pár zdrojů co jsou s ním v místnosti, zda vrazit vzácné zdroje do opravy dronu nebo spíš do vylepšení lodi atp. Celé to slibuje napínavý boj o přežití hraničící s horrorovou atmosférou. Zejména, pokud si hru pustíte v noci v tmavé místnosti, tak je iluze toho, že sedíte někde ve vesmíru v lodi a řídíte skrze terminál partu dronů skvělá.

Avšak myslím, že autoři zvolili nevhodnou míru rogue-like. Příběh se skládá po velmi malých střípcích a obecně není moc jasné, jak můžete cíleně příběh následovat. Dostáváte instrukce, že máte prozkoumávat nějaké specifické lodě, abyste se dozvěděli více v dané příběhové linii. Ale hra svou rogue-like logikou a celým náhodným zpřeházením světa vám v tom brání. Mě se třeba stalo, že jsem měl zkoumat lodě v karanténě, ale k tomu je potřeba speciální povolení. Ale po několikero běhů jsem nikde toto povolení nebyl sto sehnat. Oproti jiným rogue-like, jako je FTL, mi zde přišlo, že vlastně pořádně netuším, co mám dělat a nemám vůbec moc ovlivnit, jak se mi bude dařit. Mohu se jen v každé lodi snažit nezemřít, posbírat co nejvíce materiálu a pak náhodně zkusit štěstí příště. A když se mi podaří konečně dostat dále, potom mě začne brzy dobíhat rozpadající se výbava, která se opotřebovává při každém použití, nebo že náhodná generace zdrojů mi nedá palivo na další cestu ač jsem předtím alokoval palivo velmi opatrně. Do dalšího běhu se prakticky nic nepřenáší, žádné nové moduly, vylepšení, jen příběh popsaný v textové dokumentaci, pokud jste narazili na nějaký střípek, bude posunut o kousek dál. Pocit pokroku byl pro mě minimální. Překvapivě brzy pro mě začaly být průzkumy spíš rutinnou.

Pro: Originalní námět, atmosféra

Proti: Repetitivni, silny vliv nahody

+13

Horké léto 2

  • PC 70
Po celonoční pařbě jsem dojel Horké léto 2 a povedl se mi zázrak, nekouknul jsem ani jednou do návodu :) Horké léto 2 je v něčem lepší, v něčem horší než první díl.

Druhý díl je velkolepější, epičtější a dobrodružnější než jednička. V té v podstatě o nic nešlo, zatímco ve dvojce čelí indiáni z kmene Hatalapalatů zlému osudu, protože jim bandité v čele s Jednookým Dingem ukradnou purpurového Salamandra. Indiáni se rozhodnou povolat hrdinu z budoucnosti, nebojácného, svalnatého, po zuby ozbrojeného.... a mají tu smůlu, že kouzlo selže a přivede ošklivého, tlustého a pitomého Majera. Hra je členěna na tři větší pasáže - Majer se dostává z indiánské vesnice, Majer se orientuje v městečku, stává se šerifem a pomáhá lidem a Majer hledá poklad. Na rozdíl od jedničky jsem dvojku sice jednou dohrál, ale nijak zvlášť si ji nepamatoval, takže různé vtípky mě dostávaly o něco víc, protože zejména v první pasáži ho indiáni parádně stírali a on jim vracel stejně jedovatou slinou :)

Technická stránka je rozporuplná. K příběhu hrají neskutečně chytlavé westernové melodie, grafika je technicky na výši, jenže je podle mě hnusná jak... no doplňte si. Ta přestylizovanost, která z většiny postav stvořila karikatury jak z Trnky Brnky už na mě byla trošku moc a celkově bych bral trošku normálnější vyznění.

Adventurní stránka není špatná, jako zázrakem se mi vyhnuly všechny pixelhuntingy, ovládání je tradiční dvojtlačítkové, předměty se jasně hlásí, spousta věcí jde vyřešit logicky, občas s nečekanou či nechutnou pointou (vaření polívky, helma pro prokletého indiána). Ten zbytek se v nejhorším dá vyřešit zkoušením všeho na všechno, protože předmětů ani lokací není zas tolik. Zejména v druhé části je občas potřeba oběhat všechny postavy a zjistit co má kdo nového, což se opět dá zvládnout.

Co mi vadilo byly všechny akční mezihry. Jasně že jsme na divokém západě, ale asi 6* se hra proměnila ve střílečku se zaměřovačem, což by mi jako hráči 3D nemělo dělat problémy, jenže ty poslední akci, kdy mám proti sebě protivníky, kteří vyskočí ze tří míst najednou a uberou mi ať se snažím jak se snažím mě prostě sraly.

A ještě mi vadily dvě věci. Zaprvé bugy - občas zmizí dialogvé možnosti, nebýt diskuze tady, tak nemám ponětí jak vyřešit pokec s jednou indiánkou. Občas zmizí popisy předmětů, což vyřeší restart, občas hra spadne. Zadruhé - čistě subjektivně, postava Terky. Ta nad hrdinou ohrnuje celou hru nos, až když je bohatý a slavný ho najednou chce. Podobné real-life situace ve hře opravdu nechci sledovat, navíc ještě i to jméno se trefilo. No zkrátka nesymaptičtější postavu aby člověk ve hrách pohledal.

Jinak Horké léto 2 je slušná hra, na českou adventuru solidní nadprůměr.
+19

The Games: Winter Challenge

  • PC 90
Zimní olympiáda (ano, tak jsme tomu říkali) ještě nebyla takový likvidátor klávesy enter jako její letní bratříček, protože tady není disciplína, kde byste do enteru museli zuřivě třískat, aby se závodník pohnul - možná u rychlobruslení, ale...

Saně - na pohodu, jen se odrazíte a paní gravitace se stará o většinu námahy. Stačí jen správně najíždět do zatáček a nevymlít se buď v korytě nebo vyletět do okolního lesa.

Sjezd - Šipka v před a doufání, že za mě ten kopeček nevyhodí přesně mimo branku (a že se to stávalo často). A samozřejmě, čím víc drtíme šipku vpřed, tím rychleji jedeme, ehm... :-) Trať ale byla poměrně záludná a občas nebylo příliš vidět, kam se lyžař řítí, takže restarty jak na běžícím pásu, pokud chtěl člověk zajet slušný čas.

Běh na lyžích - monotónní pravidelné ťukání do enteru a sledování šnečka na lyžích. Spolu s kontrolou sil, aby nám zběsile nebruslil skoro na místě, protože dopředu sice už nemůže, ale tak se snaaažííí...

Boby - to samé jako saně, jen koryto je jiné a výlety mimo něj vypadají efektněji.

Rychlobruslení - tady už se do enteru mydlí jedna báseň, jenže ve třetím kole někdo aktivuje u první zatáčky černou díru a ta bruslaře nemilosrdně vycucne skrz mantinel mimo okruh. V podstatě nedohratelná disciplína, na medaili tedy určitě.

Obří slalom - to samé co sjezd, jen branek je logicky víc, blíž u sebe a s tím větší prostor pro chybu. Ale trať je přehlednější, takže je to hratelnější než sjezd.

Biatlon - jako běh na lyžích, jen s generátorem náhodných tref do oblasti terče. Nikdy se mi nepodařilo vyčistit všechny terče bez penalizace a pochybuju, že to vůbec jde. Protože držím kurzor 2 vteřiny tam, kde má být, ale v okamžiku střelby uletí o metr vedle. Ale pořád mě něco nutilo to zkoušet dál a dál.

Skoky na lyžích - já tuhle disciplínu pilně sleduju už od raného dětství, takže i tady patří k mým nejoblíbenějším. Nechápal jsem, jak může být rekord u hranice sta metrů, když já se málokdy dostal za 70. Po pár letech mi došlo, že bych se možná taky mohl odrazit :-)

Moje dojmy se ani po skoro třiceti letech od vydání nemění. Největší zápor je určitě zpackané rychlobruslení, ale vše ostatní se dá s trochou šikovnosti hrát i dnes a pokud se přistihnu, že počítadlo pokusů třeba u skoků najednou dosáhlo třícifernýho čísla, tak se ani moc nedivím. Protože v tom příštím skoku už se za těch 100 metrů určitě dostanu!

Pro: Hratelnost, převažují zábavné disciplíny

Proti: Rychlobruslení, střelba u biatlonu je o náhodě

+17