Tentokrát jsem volil DirectQ verzi, která svou smrdutostí připomíná mnohem více původní atmosféru kvejka.

První epizoda je ještě ve standardním level-designu poplatnému Quake univerzu, do té druhé už jsem se musel spíše přemlouvat. Né že bych někde bloudil, ale nelíbily se mi některé "nové" prvky, viz. parodie na tajný level z původní hry - Ziggurat Vertigo - nebo těsné chodby narvané nepřáteli, kde ani upgradovaný arzenál nezachrání občasnou frustraci. V šestém a sedmém jsem byl na prášky z neustálého zvuku cirkulárky, který se nese skrz celý level a to jen kvůli několika chodbám s pastí.

Oproti prvnímu datadisku má DoE lepší vyváženost hratelnosti - netrpěl jsem nedostatkem munice a nezaregistroval jsem žádný hloupý respawn nepřátel. Oba mission packy mají své klady i zápory a je těžké mezi nimi vybrat ten lepší. Možná to rozčísne nějaký neoficiální nášup...

Nechci psát komentář ke každé epizodě zvlášť. Jednak by k některým nebylo co napsat, druhak jsem celou hru odehrál až v momentě, kdy byly všechny kousky venku.

O hře jsem prakticky nic nečetl a komix neznám, takže pro mě byl příběh pro dospělé, vystavěný na pohádkových postavách v reálném světě, přinejmenším překvapení. Dvě první epizody jsou dostatečně napínavé a roztlačily celý děj dostatečně silně na to, aby dojel do finále pouze setrvačností.

Bohužel né všechno bylo tak nějak vysvětleno a např. jsem vůbec nepochopil, proč musel Toad odjet na farmu, když dostal peníze, proč na mě byl Colin nasraný (?), když na farmu nemusel a hlavně co měl znamenat ten konec.

Noir atmosféra se drží hlavně v první epizodě, poté jsem měl pocit, že se celý feeling tak nějak "ohřál" a jeho sluníčkovost už nepřešla. Btw, melodie s prologu je geniální...

Herní složka je tady upozaděna snad na absolutní minimum a nejsofistikovanější akce, která se tady od hráče vyžaduje, je jen jedno otevření nádobky, vyžadující složení jednoduchého obrázku pomocí několika pootočení jeho částí.

Kdyby autoři udělali celou hru jako interaktivní film, bylo by to mnohem zajímavější. Herní část je tady absolutně zbytečná a ořezává i to málo, co se ukázalo v TWD. Nehledě na to, že epizody jsou hodně krátké a např. taková druhá epizoda skončila tak rychle, že jsem nestačil ani dopít pifko.

✰✰✰ / 5

Jediná mise asi na půl hodiny. Level-design je přímočařejší, především pak začátek mě zklamal. Zajímavé je, že mě nikdo nenutí ke stealthu, ale můžu postupovat maximálně hlučně bez postihu. Hitler si i tak suverénně napochoduje do města...

Z nějakého záhadného důvodu mi tady nefungovaly zbraně z "Camo" DLC. Projevovalo se to tak, že je hlavní hrdina držel jak pazdrát a nebyly slyšet výstřely. Vrácení se ke standardní výbavě vše napravilo. Alespoň jsem si zakusil svůj oblíbený Gewehr.

Sniper Elite 3 nakonec nebyla taková tragédie, jako druhý díl. Především díky otevřenému level-designu, kde člověk dostane jakous-takous volnost.

Stejně jako v jiných podobných hrách se člověk nejprve musí naučit vzorce chování nepřátel a zvyknout si na věci, které by považoval za samozřejmé.

Vrátit zpět nepříteli vhozený granát? Ee. Zabít nepřítele nablízko zepředu? Ne. Hlavní postava jen promáchne pěstí a hrdinný nácek mu pokaždé udělí kopačku do bachora. Profík! Nález mrtvoly nevyvolá poplach? Ne. Nácek místo poplachu zrychlí krok, aby bylo vidět, že je jako fakt nasranej. Nepřítel střílí přes zdi? Žádný problém! A dokonce střílí naprosto přesně s MP-40 na vzdálenosti, při kterých já mám problém se snajperkou! A že mě výbuch granátu zraní přes zeď v bunkru ale nezabije, když vybouchne přímo pod mým bars? No a?

Mohl bych si z celé hry dělat legraci ještě hodně dlouho, vyprávět o legračních posmrtných pózách nepřátel, o jejich padání do prohlubní při obyčejných pochůzkách (AI je opravdu žalostná), o tom jak nerozeznají výstřel z pušky od prdnutí generátoru, ale zato slyší dupajícího snajpera na padesát metrů přes dvě zdi v místnosti plné hlučících strojů... ale nakonec jsem se (se zavřenýma očami a skřípějícími zubami) docela dobře bavil.

Působí na mě spíše jako kvalitní budget, ale snajpování má své kouzlo a pokud si člověk nastaví nejvyšší obtížnost s vypnutými ukazateli všeho, nepůsobí to ani jako smrdutá konzolovka.

***/5

Spíše prožitek hrůz války skrz dojemný příběh a reálné historické fakty, než nějaká sofistikovaná plošinovko-adventura.

Herní náplň sestává z řešení jednoduchých hádanek a různých miniher a díky systému nápovědy se nikdo nemusí bát zákysů. Nefrustruje, rychle utíká, dokáže pobavit i dojmout. Se svou odlehčenou výtvarnou stránkou a úchvatnou hudbou se jedná o pěknou oddychovou záležitost.

***/5

Hra je nejprve hodně akční a když mi asi po první hodině kólovdjůtyovského hektičtění naskočil na obrazovku nápis "Bethesda uvádí", tak nějak jsem zatušil, že se jedná o to dostat hráče do varu. Naštěstí tempo povolí a děj se začne rozvíjet. Minimálně do první poloviny jsem byl hodně nadšený. Seznamování s postavami je kladen velký důraz a volba příběhové linie mě vyloženě potěšila. Ve druhé polovině už je příběhové tempo zase příliš rychlé, střídá se lokace za lokací bez detailnější návaznosti. Podmořské dno, sci-fi tool room, vesmír... Je velká škoda, že autoři nenechali příběh plynout stejným tempem a nezůstali raději při zemi.

Pocit ze střelby je dost mizerný, což bych v takové hře považoval za dost zásadní fail. Zbraně zvučí jako dětské prdítka a svou troškou do mlýna přispívá i nulový challange na druhou nejtěžší obtížnost.

idTech5 je příšernost sama o sobě a hnusotu interiérů může trumfnout jen Rage. Textury doskakují pozdě, postava se občas propadne do textur, modely některých rekvizit jsou jen nakreslené (!!!) viz. dokumenty s propiskou na stole. Aby toho nebylo málo, vybavení místností je nerozbitné.

Wolf je trochu jiná hra, než jsem původně čekal. Rozhodně dokázal překvapit, ale druhou půlkou se úroveň hratelnosti dostane na průměr a na té zůstane až do konce.

***/5

Paradoxně jsem si užíval hlavně kritizovanou první půlku, především pak průpovídky Blade a JCho byly zábavné. Moment, kdy Blade požadoval frekvenci na poslech rádia a JC zrovna koukal na jakýsi komediální seriál, mi dokázal hnout koutkem. Druhou půlku už jsem si protrpěl nejen kvůli respawnu nepřátel, rychle se zavírajícím dveřím nebo chudému level-designu, ale taky díky naprosto otravnému souboji s bossem.

SiN datadisk zestárnul hrozně rychle a ačkoli stále přináší velkou dávku interaktivity (na FPS střílečku), dnes už nedokáže nabídnout dostatečně zábavnou hratelnost. Pocit ze střelby je nanicovatý, pohyb v úrovních nepříjemný a některé pasáže byly natolik prázdné a nezajímavé, že to muselo razit do očí už v roce '99.

Veliké zklamání.

Další nášup z Quake universa je za mnou. Není nic, v čem by Zaero exceloval nad oficiálními datadisky, ale zase s nimi dokáže držet byť nepravidelný, tak stále dostačující krok.

Mapy jsou natáhlé spíše do délky než do šířky, přinášejí větší množství slabších Stroggů a často je v nich použitý dosti nešikovný back-tracking a skripty. Dostal jsem se do situace, kdy jsem splnil hlavní úkol, ale totálně mi došla munice. Přede mnou byli dva velcí frajeři, do kterých je střílení s blasterem stejně účinné jako házet zápalku do jícnu sopky. Vykašlal jsem se na ně, otočil jsem to a vrátil se cestou zpět tam, kam jsem se měl dostat. Jenže hra neuznala můj progress, nespustil se skript a já nemohl pokračovat. Nezbývalo, než zatnout zuby a ty dva tanky s tím pšoukátkem ustřílet.

Zaškobrtnutí přichází i ve dvou dalších místech, kdy jsem byl naprosto nasuchu. Vzhledem k tomu, že po zbytek hry jsem měl spíše opačný "problém", bych to považoval za dost zásadní chybu v designu a vyvážení obtížnost. Používání základního blasteru na megasilné potvory, který vydrží těch vystřelených ohníčků asi 50, opravdu nebylo nic zábavného. Oproti tomu je tady taky pár zajímavých momentů včetně originálního souboje s finálním bossem.

Nové zbraně jsem příliš nevyužíval, ačkoli jim nemůžu upřít slušnou účinnost. Sniperka se používá dost zvláštně - je možno jí používat pouze přes hledí, než dojde k výstřelu je potřeba asi 4 sekundy počkat a poté je schopno střílet i skrz zdi. Jenže žere dost munice a pohyb s ní je vcelku nemožný. Sonický kanón je také účinný, ale žere vzácné celly a může být hodně nebezpečný i pro hráče. Flare gun je nějaký easter egg nebo co, jinak si to neumím vysvětlit. Z udělátek stojí za řeč EMP granát, který vyřadí z provozu nepřátelskou střelbu.

Díky ohlasům jsem měl pocit, že je Zaero nejlepší ze všech čtyř velkých datadisků pro Quake II. Velké očekávání se ale nevyplnilo a králem pro mě taxtále zůstává The Reckoning.

Obtížnost: Hard
Verze: KMQ2 0.20 - update 6

Velké dík patří místnímu mod-guru PavloviU, díky kterému jsem si mohl Zaero zahrát v KMQ2 technické vybroušenosti.

The Reckoning má natolik otřesný začátek, že už jsem jej jednou poslal k ledu. Když se ale člověk prokouše přes ty kanály, začíná skutečně kvalitní level-design a pořádná akce, která má více testosteronu než všechny CoDy dohromady. Opravdu jsem se skvěle bavil a v kombinace s parádním soundtrackem se jedná o velké překvapení, které zlomilo kletbu nad Quake datadisky.

Líbila se mi část na Strogg základně na Měsíci s nízkou gravitací nebo získávání lokátoru pro letecký útok. Nové potvůrky toho moc neukázaly, za to ty staré jsou natolik modifikované, že dokonce i uhýbat umí - ale jen před Phalanxem.

Po zkušenosti s Ground Zero na Hard jsem raději zvolil Normal obtížnost. Většinu času jsem tak běhal s HP >100, kapsama plnými munice a power-upů. Finální boss byl příjemným překvapením, jeho posmrtné chvění vyvolalo miloučký úsměv na mé tváři.

Verze: KMQuake2 v0.20 Beta 3 with hotfix 5

Opravdu nemám náladu v quick-paced střílečce chodit opatrně a koukat se po zdech, jestli tam není podezřelá kachlička, ze které se vyklube automatická střílna, co mi během půl-vteřiny pošle raketu nebo rail do xichtu. Za devět z deseti smrtí může právě tahle novinka, která zadupává zábavnost do země. Chcípám prakticky neustále (Hard), je potřeba nejprve metodou pokus-omyl zjistit polohu střílen a ty pak odstranit něčím hodně silným a rychlým.

U létajícího bosse už jsem hraní málem zabalil, to když jsem ho musel konfrontovat se základním blasterem v ruce. Aby toho nebylo málo, taxem ani nedostal Strogg armor, protože pokaždé, když jsem vstoupil do kontejneru na "upgrade", mi hra spadla. Ke konci se z datadisku stává otravná chcípací parade a kdybych to nedotáhnul tak daleko, s hraním bych dávno seknul.

Level-design s hromadou backtrackingu není příjemný, ale zase tolik mi nevadí. Z nových zbraní mi přišel užitečný jen Proximity Grenade Launcher. Hřebíkomet je pomalý (a nemá přidělenou klávesu), špagety-beam launcher žere munici BFG, motorová rukavice je k ničemu a na tesla věž není čas.

Verze: KMQuake2 v0.20 Beta 3 with hotfix 5

Dlouho předlouho jsem čekal, než jsem si mohl RtNP zahrát.

První půlka je opravdu povedená a až do návštěvy Prometheuse a dějového zvratu s útokem humanoidů to byla paráda. Exteriéry musely ve své době shazovat spodní čelisti, úrovně jsou mírně nelineární a bez trochy explorace spousta zajímavých míst hráči unikne. Nepřátelé jsou výzvou, uskakují, ustupují a jsou schopni vyrazit přes půl mapy, pokud mě zmerčí. Do toho hraje famózní hudba...

Ad hudba - při poslechu si říkám, že mi to připomíná soundrack pro Jazz Jack Rabbita 2, koukám na Wiki a ejhle - on to skládal stejný člověk. Koukám na gameplay Jazze 2 na YT a ejhle, panáček se zmiňuje o tom, že mu to připomíná soundtrack Unreala. Spolu s Deus Ex mají tyhle tři hry stejného skladatele, který se možná až okatě vykrádá, ale zní to parádně atmosfericky a do všech zmiňovaných games se maximálně hodí, tak co.

Druhá polovina datadisku se bohužel přesune do lineárních, nepříliš nápaditých a některých dokonce vyložené hrozných úrovní. To je přesně ten moment, kde se mi začalo stýskat po otevřených prostranstvích, které Unrealu prostě sluší více.

Jako oldies opět bez hodnocení, ale bavilo mě to více, než jsem čekal.

Jagged Alliance 2 je pojem, legenda. Dodnes jí považuji nejen za nejlepší strategii vůbec, ale také za jednu z nejlepších her všech dob. Snad žádná jiná strategie nepřinesla takovou komplexnost, rozsáhlost, RPG prvky a nepřekonatelné herní mechanismy.

Platím si tady specialistu na výbušniny, který nedokáže udržet svoje feťácké potřeby na uzdě! Ten imbecil Larry v Cambrii trénoval několik dní milice a v mezičase si nacpal do oběhu všechno morfium, které měl v přidělené lékárničce. Samozřejmě se na to přišlo až v akci, když netrefil ani vrata od stodoly. A to ještě po kapsách nosí silně nestabilní výbušnou RDX, která při neopatrném zacházení vytváří krátery jak tři hroši. Musel jsem ho exemplárně potrestat, k čemuž mi pomohl pan Smith a pan Wesson.

Už při první dávce do zad při slanění z vrtulníku v Omertě mi došlo, že ve Wildfire jde do tuhého od samého počátku. Po několika odehraných hodinách jsem propadl panice s potupným pocitem, že to snad uložím k ledu, ale nové rozehrání se změnou přístupu ve tvorbě postavy, manažování financí a lékařského vybavení, mi pomohlo se přes kritický začátek nakonec prokousat.

Domluva byla jasná. Slay mi bude k dispozici celý týden a poté ho nechám jít. Lovec odměn Carmen na něj vypsal tučnou sumičku, ale schopnosti Slaye mě přesvědčily, že to bude velmi užitečný článek týmu. A taky že byl. Během sedmi dní válení se na střechách se sniperkou v ruce měl na svém kontě přes 70 křížků. Jenže ten hajzl si nevážil mého dobrého srdce a chtěl pláchnout 5 hodin před vypršením ultimáta a vzít si s sebou i veškeré vybavení. Slay zemřel unavený, když utíkal před muškou Monkova SVU. Monk byl klasik, ale tentokrát si dal velký pozor, aby nepoškodil Slayovu hlavu.

Wildfire nedoporučuji nikomu, kdo nedohrál alespoň jednou původní hru, protože obtížnost může být opravdu frustrující i pro ostřílené harcovníky. Ačkoli je to v jádru stále stejné jako původní hra, lokace jsou silně modifikované a např. takový útok na SAM základnu může být bez některých maličkostí nepřekonatelný oříšek.

Nechci Wildfire hodnotit, protože v jádru je to "pouze" masivní předělávka původní hry. Ačkoli jsem narazil na pár nepříjemných bugů, náramně jsem si to užil. Je to skvělý důvod si JA2 připomenout...

Slovo "totální" ve spojení s WG dostává úplně jiný význam. To, co přináší tohle monstrózní dílo, má v FPS světě jen těžko obdoby... neskutečný koktejl řeže, monstrózních exteriérů, hromady použitelných předmětů, dovedností a nápaditých nepřátel.

Řež je v téhle hře celkově tak nějak "krát dva". Účinnost zbraní je nekompromisní a nepřátelé se po zásahu často rozstříknou do prostoru, vytvářející gejzíry krve, masa a vnitřností. Jen těžko bych hledal podobně brutální a zároveň komplexní oldschool střílečku...

Siege Breaker:

Poněkud zlouhavý rozjezd mě málem odradil, také díky pocitu, že se mi z grafiky dělá tak trochu šoufl. Naštěstí to byl jen chvilkový záchvěv a druhý den už bylo vše v pořádku.

Jakmile hráč dostane do ruky brokovnici, začíná opravdová řežba. Level-design je v exteriérech obrovitý, i přes to se nikdo nemusí bát, že by se ztratil. Některé momenty byly epické, hlavně když jsem vešel do prostoru překypujícím hromadou nepřátel, přičemž v ruce jsem neměl nic jiného, než BFG 6666. Ještě se k tomu přidala runa na zpomalování času a celý efekt naprostého masakru byl dokonalý.

Konec mě trochu mystifikoval, protože po poražení hlavního bosse jsem skončil zpátky v Nexusu, kde sice byl improvizovaný ohňostroj na oslavu mého vítězství, ale zároveň se nic nedělo a já mohl volně chodit v celém levelu bez dalšího významu.

Castle Demonhorn:

A já myslel, že to bude celá epizoda… jedná se "pouze" o jeden level, jehož dokončením se odemkne nový charakter (rytíř).

Castle Demonhorn je opravdu obrovský. Dýchá z něj gotická atmosféra chladivých zdí hradu, zabere dobré dvě hodiny a level-design je více než povedený, ačkoli by někdo mohl občas bloudit.

WG Realm:

Autoři to trochu přepískli se Cyberdemony a nasáčkovali je do každého rohu, nejlépe hodně vzdáleného a špatně dostupného. Poslední dvě mapy už opravdu nebyly svou obtížností pro smrtelníky a souboj s bossem už jsem měl chuť po patnácté vzdát, než jsem si vybavil použití POW, se kterým boss padl během chvilky.

Designově to není vůbec špatné. Je lineárnější, chybí mu členitost Siege Breakera, ale zase je akce více koncentrovaná do lineárnějšího oldschool stylu.

Utter Chaos:

Pouze jedna mapa na hodinu, která svou kvalitou nepředstavuje nic, co by stálo za to hrát. Hned od začátku začíná řež ve stylu Serious Sama, přičemž konec autoři tak trochu nedali svým megalomanstvím. Engine není schopný tak velké množství nepřátel zvládat vykreslovat, takže jsem měl bosse neviditelného druhou půlku souboje. Hořká tečka.

***/5

Výborný datadisk prošpikovaný humorem a skvělými levely. Takové Pigsty, Duke-Burger nebo Shop-n-Bag jsou opravdu povedené kusy. Na střelnici jsem musel nakouknout do návodu, ale jinak byla hratelnost svižná a čvachtavě zábavná.

Zápory? Nová zbraň (nafukovač) vcelku k ničemu, nový typ emzáka má nasírací útok zmenšovačem (problém je, že po zmenšení se mi nic nestane a musím jen čekat, až se dostanu zpět do původní velikosti = ztráta času) a prase v tanku stačí jen "použít zezadu". Boss akorát nasral, hlavně když člověk nemá scubu. Místy jsem taky neměl čím krmit laufy, ale to byl problém jen jednoho levelu.

Celkově spokojenost.

Po přečtení popisku na Steamu mám pocit, že si tam může psát každý tvůrce jakékoli bullšitiny. Nečekal jsem samozřejmě žádné zázraky, ale to, co si troufli napsat, je za hranicí slušnosti... ano, chápu. Je to zdarma. Ale vocamcať pocamcať.

Serena je třicetiminutová adventura odehrávající se v malé chatce 1+k. Hlavní hrdina se skrze předměty snaží vydolovat vzpomínky na svou milou, která někam zmizela. Žádné hádanky ani kombinace předmětů, jen klikání a klikání.

Celá hra je ponořena do příjemně ponuré atmosféry a nostalgie a ani graficky nevypadá nejhůře. Ačkoli se dá dohrát opravdu rychle, neumožňuje uložit a při zmáčknutí Esc se rovnou ukončí, takže jsem začátek hry opakoval, což dost zásadně nabořilo atmosféru.

Líbilo se mi to, jen bych klidně vyměnil hlavní voice-acting a některé obrázky mohly být pěkněji malované. Např. hlavní dvojce na fotce vypadá opravdu příšerně.

Jo, tak tohle jsem zvalil jak malinu.

Na rozdíl od Life's A Beach si tenhle addon drží svou laťku kvality vysoko celou dobu. Úrovně jsou obrovské a v jejich humpoláctví se člověk často může ztratit. Osobně jsem ale ani ve "vyhlášeném" Smithsonian Terroru nemusel mrkat na yt walkthrough a s celkovým level-designem jsem byl hodně spokojen.

Líbily se mi odkazy na reálie, naopak nepotěší častá nutnost použít výbušniny k dalšímu průchodu, protože hráč výbušniny u sebe vůbec nemusí mít a je tak v pasti.

Měl bych jen malou výtku k bossovi. Stejně jako v případě Life's A Beach se jedná o dost masakrální maras, který probíhá tak, že vlítnu do místnosti a začnu to kolem sebe kropit Devastatorem, zatímco se snažím úkrokovat jak zběsilý. Celý tenhle totální chaos skončí většinou po patnácti vteřinách a já z toho prakticky nic nemám. Kdyby se na mě někdo v tu chvíli díval, asi by neměl šajn, co se to vlastně na obrazovce odehrává a často jsem šajn neměl ani já - prostě jen zavřít oči a čekat, jestli mě při kroužení rozetře nějaká zbloudilá raketa po zdech...

Ještě přes smazáním Megaton Edition jsem ze zvědavosti pustil tenhle datadisk a už od prvního levelu mě dostal ďjůkovský humor, level-design a přeskinované všechno.

Z pistole a brokovnce jsou vodní stříkačky (a fungují i pod vodou!), z raketometu je bambusový vrhač kokosů a místo lékárniček do sebe Duke cpe banány. Pigcop si oblékl hawaiskou košili, tlusťoši létají na nafukovacích zvířátkách a aby byla atmosféra karibiku dokonalá, hraje do masakrování svěží tropická party hudba.

Laťka kvality levelů postupně klesá pomalu až na samotné dno (poslední level je opravdu otřesný), ale minimálně první levely jsou opravdu výborné.

Rapture si nechám líbit a zkousnu i bejkoidní příběh, který jsem prostě čekal.

Autoři trochu zatopili pod kotlem obtížnosti, což je znát z neustálého nedostatku léčiva a adama. Přeci jen nejsem zvyklý tak často chcípat v Bishock universu. Systém oživení pomocí Elizabeth se nedá vypnout a sebere vždy docela vysoké množství peněz, takže nebylo ani za co nakupovat. A aby to nestačilo, checkpointy byly vcelku nepříjemně rozestavěné, společnice se neustále plete do cesty a už není tou užitečnou zásobnicí munice, zdraví a adama.

Burial at Sea se skládá jen ze dvou větších lokacích, zbytek je jen takové ňahňáníčko kolem a kolem. Celý tenhle podmořský výlet zdál se být poněkud krátký, i když má vyjít ještě druhá část DLC. Uff, slyšíte to? Druhá část DLC! Už ani ty DLC nevycházejí jako jedno, ale je potřeba je rozdělovat.

Ani nevím, proč čekat na další díl, když ten příběh jsem klasicky vůbec nepobral (nebo byl nepobratelný?). Proč chodit s něčím uvěřitelným, když můžu vymyslet totální slátaninu a hrát to pak na časoprostorově paralelní promyšlenost. My ass.

První epizoda nezklamala a nastartovala druhou sezónu tím správným směrem. Jen jsem měl pocit, že to celé bylo nějaké moc krátké, oproti jiným epizodám z první sezóny.

Autoři se inspirovali u Beyond: Two Souls v některých QTE, kde je potřeba mačkat směrové šipky dle aktuálního pohybu postav. Jenže zatímco v B:TS to bylo vsazeno citlivě a intuitivně, tady na mě blikají červené směrovky přes půl obrazovky.

Taky jsem měl pocit, že malá Clem většinu dospělých charakterů strčí do kapsy, což mi zabraňovalo si oblíbit i někoho jiného...

Santa goes berserk! Sbírat nožičky malých skřítků a za zvuku rolniček z jejich bot je házet do ohně, to dokáže vykouzlit správnou vánoční atmosféru. Opět se jedná o parádní sandbox simulátor uklízeče, tentokrát na menším prostoru s mnohem větší koncentrací bordelu.

Autoři si nachystali pár nasíracích překvapení - když už po třech hodinách šíleného uklízení přijel z automatu na kbelíky s vodou dynamit a já ho nestihnul uhasit, tělo uklízeče se rozprsklo po nablýskaném pokoji. Zaměstnavatel naštěstí podobné nehody dokáže zvládat s nadhledem a tak xantovi pošle novou pracovní sílu. Stačí posbírat zbytky předchozího uklízeče a jede se dál bez ztráty postupu...

Co už autoři příliš nevychytali, je zlobivý fyzikální engine. Ten občas pošle některé předměty mimo hrací plochu, ale hra je stále počítá jako bordel. Proto je potřeba si vypomáhat příkazy v konzoli, aby bylo dosaženo dokonalé uklizenosti. To mi takhle mimo pod podlahou skončilo jedno sobí střívko a já s čmuchačem strávil půl hodiny jeho hledáním.

Uklidit Santův bejvák za 2.49€? Hell yeah!

příkazy do konzole:
létání skrz zdi "ghost"
zrušení létání "walk"