Krátké DLC, které jsem si nechal až na konec. Nejsem si jistý, jestli je celá základna U-boat vymodelována dle reálné předlohy, ale tipoval bych to spíše na splašené střevo nějakého designera Rebellionu, kterému přišlo naprosto logické zasadit nosné sloupy do mělkého dna v jediné přístupové cestě do servisního centra... ponorek.

Ale nebudu hnidopíchat, spousta hráčů si toho zřejmě ani nevšimne. Rebellion, dle své tradice, vytvořil již třetí z řady "zastřel si svého vůdce do varlat" DLC.

Mapa je, na poměry SE4, relativně malá a lineární. Přesto nabízí docela solidní kvantum možností, jaxi svého fýrera eliminovat. Je libo nechat na vůdce spadnout ponorku? Nebo mu přidat speciální výbušnou ingredienci do hrnce s polévkou? Znovuhratelnosti pro hračičky a sadisty nabízí tohle DLC dostatek.

Poctivě na vysokou obtížnost něco přes hodinku, jinak to jde sfouknout i za 30 minut. Je to spíše sranda mapa, nejkratší a nejlineárnější přídavek čtvrtého dílu a prakticky plní funkci jen jakéhosi laciného bonusu pro předobjednávky (aneb "něco" jim za to musíme dát).

Germánské malebné městečko je plné budov, do kterých lze vlézt a i když se všechny interiéry podobají jak vejce vejci, dovolují docela slušnou manévrovatelnost. S přilehlým okolím, včetně impozantního kostela, několika sniperských věží a mnoha uličkami, je tahle mapa největší v celém SE4. Po splnění hlavního úkolu nenásleduje laciná animace s utíkajícím Fairburnem, ale je potřeba se dostat zpět přes město plné čerstvých posil. Těžká technika, hromady sniperů a samozřejmě pěšáků ke šmikání naprosto přesahuje množství kterékoli jiné mapy původní hry. Taky vedlejší úkoly jsou zajímavější a náročnější.

S délkou přes 3 hodiny strká Obliteration do kapsy všechny ostatní mise. Rebellion si tentokrát nechal to nejlepší až do DLC, zřejmě aby trochu utlumil tu jejich šílenou cenu. Ale proč ne... Další díl v nitru Evropy? Bring it on!

Stejně jako Inception, je i Infilitration hodně povedená a rozlehlá mapa. Tentokrát se odehrává v opevněném městečku s přilehlým okolím a ohboy, těch taktických možností je tady požehnaně. Do některých koutů mapy jsem se ani nestačil podívat.

Je možné zde najít prototyp zbraně Neunfaust, což je takový kapesní rotační kanón, se kterým je likvidace čehokoli obrněného otázkou chvilky. Bohužel je tahle zbraň nepřenosná do jiných misí, ale sranda je to i tak. Nutno dodat, že se nejedná o žádnou sci-fi ujetinu - předlohou Neunfaustu je skutečná zbraň Fliegerfaust, kterou Němci vyrobili na konci války.

Na chování nepřátel platí mé výtky již z komentáře Inception, snad jen dodám jednu nepříjemnou zkušenost, kdy jsem rychlo-uložil situaci před větší akcí, při které se nepřátelé dostali do útočného modu. To jsem chtěl vrátit zpět rychlo-načtením a ačkoli jsem stál tam, kde jsem měl, zalarmovaný stav náckům zůstal. Netuším proč, ale zřejmě se jedná o chybu už z původní hry.

Herní doba: 2hod

Mapa svou rozlohou konkuruje misím z původní hry. Odehrává se v zimě, takže pokud si člověk užil trochu toho poprašku v poslední misi SE4 (já tedy ano), tady dostane další dávku sněhu, i když v industriálním prostředí přístavu.

Co mě docela vytočilo je chování nepřátel. Mám pocit, jakoby autoři trochu pootočili volume agresivity a šestého smyslu doprava. Většinou stačí vteřina, po kterou mě nácek jen zahlédne a okamžitě vyvolá poplach v celém svém sektoru. Zřejmě jsou nějak duševně propojeni, jinak si to neumím vysvětlit. I účinnost tlumiče se zdá být snížena, protože nepřítel nemá problém zalarmovat celé širé okolí jen kvůli toho, že slyšel svým ultrazvukovým sluchem tlumený pšouk přes dvě zdi a jedno patro. Samozřejmě se stále bavím o nejvyšší obtížnosti. Kdo hraje na nižších, může počítat se standardním chováním.

Jinak je mapa pěkně navržena a její dohrání mi zabralo asi dvě a půl hodiny. Měl jsem problém se splněním jednoho z hlavních úkolů, protože autoři opět nepočítají s tím, že by někdo hrál bez GPS a tak né vždy poskytnou dostatek vodítek pro splnění mise. Stejně tak mi nedošlo, proč se jeden z vedlejších úkolů sebrání dokumentů od oficíra hlásí jako nesplněný v momentě, kdy jej neoberu do tří minut od jeho smrti. To i přes to, že leží jen tak na zemi a nikdo se k němu nedostane. Oh well, challenge...

Nejsem velkým fandou podobných přídavků, na kterých se autoři snaží nahonit ještě nějaké chechtáky a to i přes relativně vysokou cenu původní hry. Season Pass za tři kila nikoho nezruinuje, ale dobrý pocit z toho nemám. Přesto jsem si to relativně dobře užil a můžu tenhle nášup doporučit.

Na Sniper Elite 4 jsem se těšil jako na máloco. Otevřené mapy byly velkým lákadlem a rozhodně jsou tím nejdůležitějším, co posouvá tuhle hru z šedivého průměru. Celkem osm misí, přičemž každá má hrací dobu kolem dvou hodin, k tomu hromady vedlejších úkolů a pro masochisty i výzev (např. zabíjet nepřítele každé dvě minuty, zlikvidovat dvě válečné plavidla jednou kulkou, používat jen brokovnici atp.). Bohužel se mi pokazilo in-game počítadlo herní doby, ale tipoval něco lehce přes dvacet hodin. A to je pomalu dvojnásobek třetího dílu.

Po chvilce rozjímání jsem sáhl po druhé nejvyšší obtížnosti, která se od té nejvyšší liší mj. tím, že lze libovolně ukládat. Samozřejmě jsem měl automaticky vypnutý HUD s ukazateli čehokoli, včetně health baru, GPS nebo minimapy. Ačkoli hra dovoluje HUD a obtížnost celkově vyladit přesně podle toho, jak to hráči vyhovuje, jedna věc na HUDu vypnout nejde - počítadlo zkušeností. Je to hlavní důvod, proč jsem hru nejprve refundoval s tím, že ji prostě hrát nebudu, protože celý ten immersion dostává do zadele poté, co mi po každém zabití naskakují na obrazovku hromady zbytečných informací o množství zkušeností a to né někde v dolní části obrazovky, ale pěkně uprostřed, abych to jakože nepřehlédnul!

HEADSHOT +60xp! Infantry kill +200xp, GHOST +20xp, NO ASSIST +60xp, RIFLE KILL +100xp. 440XP! To si tam příště ty hlavy rebelionské příště můžou vrazit i zvukový doprovod, ať to má pořádné grády!

Fcuk dat.

Nakonec jsem to se skřípěním zubů přetrpěl a naučil se to ignorovat, ale jestli to ti troubové nechají i v dalším díle, z vysoka se jim na to vyseru. Takhle si kurvit svůj "snipeří" master-piece, to už chce pořádnou dávku debility. On opravdu SE4 patří k tomu nejlepšímu, co Rebellion zatím vyprodukoval. Místy jsem si připadal jako ve 3rd person Commandos, radost ze hraní rostla s každým tiše odpraveným náckem. Mapy jsou pěkně, i když trochu účelově, nadesignované. Možností je hromada, člověk si to může servírovat přesně tak, jak mu to vyhovuje.

Stealth sice né vždy funguje úplně bezchybně a čas od času mě dokázalo nasrat, když jsem šmiknul nácka nožem a ten, protože mě viděl asi tak 20 pikosekund, stačil vyvolat poplach v celém svém sektoru skrz dvě zdi betonového bunkru. Výdrž nepřátel, resp. poškození zbraní, není taky vždycky úplně košér a rána z winchersterovky do hrudi čas od času nácka tak akorát povalila na zem. Samopaly jsou z účinností taky naštíru, ale to už je takový trademark všech Sniper Elite her.

Technicky to celkem ujde, engine už má svoje nejlepší za sebou, ale hra vypadá dobře. Postava Karla se pohybuje pořád tak nějak stejně prkenně a vůbec to smooth movementu ubisoftích her to má hodně daleko, pro potřeby her to ale není nijak rušivé. Hudba už ale rušivá je, její vypnutí tak pro mě bylo nutností. Dovolil bych si vypíchnout jen takovou drobnost směrem k technické stránce - engine zřejmě nedokáže pracovat se dveřmi, jinak si nedovedu představit, že ve hře žádné nejsou. Tedy jsou, ale ty nikdy nejdou otevřít. Všude jinde jsou prostě jen zárubně. Maličkost, ale bije do očí.

Krátké rozhovorové intermezza před každou misí mají poněkud groteskní charakter, hlavně kvůli hereckému výkonu některých zúčastněných (nebudu jmenovat Anyu), zakončení bylo příšerné, ale lze nad tím mávnou rukou. O odstřelu škodné je tahle hra především a to dělá dobře.

Hodnocení: ✰✰✰✰

Příběh přímo navazuje na první díl, takže znalost The New Order je pro druhý díl zásadní (Old Blood nemá žádnou relevanci, je možné ho vynechat). I proto jsem si jedničku střihl znova pro připomenutí. A rozhodně to stálo za to, protože dvojka se nezdržuje s představováním charakterů a zdejšího universa, pouze hráči dá na výběr ze dvou linií (Ferguson vs. Wyatt) a hurá do akce. I když, né tak docela...

Stejně jako jednička, je i Colossus spíše příběhově orientovaná střílečka, takže množství videosekvencí a rozhovorů tvoří velkou část herní doby. Bohužel, v kontrast proti sobě stojí opravdu brutální scény tarantinovského stylu vs. groteskní situace, které tak nějak nepasují do celkového feelingu hry. Samy o sobě jsou obě strany zajímavé, ale dohromady netvoří zrovna kompaktní a uvěřitelný celek. Je to škoda, protože celý ten retro styl alternativní historie zvládli Machingames dobře a germanizace Ameriky je vykreslena skvěle.

Základna na Evas Hammer má šmrnc a na rozdíl od minulého kutlochu je to opravdu velká "odpočinková" zóna, navíc se spoustou legračních scének. Slouží i jako přístupové místo do vedlejších misí, které jsem ale osobně naprosto vyignoroval. Jako rozptýlení po dohrání hry to je zajímavá adice, v hlavním příběhu ale narušuje tempo hry a pokud dobře počítám, měl jsem celkem dvě příležitosti se vedlejšákům věnovat v rámci hlavní kampaně, což je, vzhledem k jejich počtu, docela málo.

Stejně jako v předchozím díle, je i tady střelba a pocit z ní dost jalový. Zbraně nekopou, za to se obrazovka při pohybu BJe houpe tak moc, že mi z toho občas bylo blivno a to hlavně při zákleku. S pistolkou lze snipovat na neskutečnou vzdálenost, těžké zbraně nejsou účinnější než BJovo arzenál a navíc je s nimi pohyb pomalý a neohrabaný a díky duel-wieldu úplně postrádají smysl. Munice je všude obrovské množství a po upgradu je i základní samopal solidní volbou až do konce hry.

Potěšilo mě, že úplně chybí otravní bossové, naopak level-designeři se příliš nevyznamenali a kromě frustrujících koridorů nám servírují i špatnou navigaci v rozbořeném New Yorku, neskutečně otravnou a nudnou část na Venuši nebo tak trochu WTF lovení rebelů v útrobách Evas Hammer.

Příšerný ID tech engine si pro mě tentokrát přichystal nepříjemné překvapení v podobě BSOD při určitých grafických nastaveních, k tomu se stále jedná o moloch, co nevypadá úplně dobře, nezvládá vyhlazování, za to má nenažrané textury, co si čas od času doskočí se zpožděním. Spousta koutů a méně detailních míst vypadá jak z minulého století a nepomáhají tomu ani zbraně, jejichž textury jsou neostré a hráč je má před nosem prakticky neustále.

Wolf II je překvapení. Takhle špatné jsem to opravdu nečekal. Navíc, příběh tak nějak plyne bez gradace a najednou je konec s vrátky otevřenými pro další nášup...

Herní doba: 18hod 39min (5/7)

Druhé dohrání:
Herní doba: 28hod 30min (6/7)

Nevím, jestli to bylo momentálním rozpoložením a čmuchem, ale hře jsem dost křivdil. Předně, mix vážných a komediálních scén mi přijde opravdu dobrý a např. Anya a její polonahý výstup ve sprše nacistické krve byl geniálně přepálený. Vůbec černý humor hře sluší a autoři se nebáli vůbec ničeho. Příběhové zvraty mají koule, s brutalitou se nešetří, zesměšnění neuteče ani Hitler. Líbilo se mi, jak autoři představili BJ a jeho rodinu, jeho démony a konfrontaci se svým otcem. Jak samotného BJe vykreslili jako anti-megastar.

Sountrack je geniální a vůbec bych se nezlobil, kdyby ho bylo více. A ta přidaná hodnota v podobě vedlejších aktivit... Elite Hans WTF! Udělat přímo ingame předělávku Wolfa 3D byl skvělý nápad. Nahánění oficírů v rámci vedlejších misí mě taky bavilo, zvláště v lokacích, které se oproti hlavní kampani docela dost změnily. Např. filmový set rodného domu BJ - geniální.

Druhé hraní jsem si prostě užil neskutečně moc a musím hodnocení zvednou o dva. Už ani to zakončení tolik nemrzelo. Zase tak velký cliffhanger to není. A credits jsem snad poprvé dokoukal do konce s tím, že by mi nevadily ještě delší. Prostě hudba Micka Gordona...

Hodnocení: ✰✰✰✰

Můj prvotní přístup k Lost Legacy byl dost chladný. Čekal jsem krátký datadiskový nášup se dvěma kopretinami v hlavní roli, co budou sypat hromady feministických hlášek a budou si hrát na děsné badassky. Chloe se ale ukáže nejen jako schopná náhrada za Drakea, ona ho dokonce i strčí do kapsy. Vtipem, chováním, motivací... a hezčím zadkem.

Pocitově bych tipoval LL na kratší záležitost, ale in-game ukazatel času byl nekompromisní - herní doba je v mém případě srovnatelná se třetím dílem a dokonce překonává díl první. Na rozdíl od nich ale neobsahuje žádné hluché místa a je to jedna velká jízda od začátku až do konce.

Už pomalý začátek v Indii jsem hrál s držkou otevřenou dokořán, s detaily interiérů si někdo opravdu máknul a odfláknutý kout aby člověk pohledal. Autoři si vyhráli s každou pídí a každým záhybem, všechno krásně lícuje a zvučí, jen těžko se hledají nedostatky. Navazuje open-space část v divočině, kde se můžu volně pohybovat s jeepem a plnit úkoly v libovolném pořadí. Navíc, hráč může splnit ještě jeden dlouhý vedlejšák, na jehož konci dostane Chloe docela užitečnou věcičku. Musím říct, že tuhle otevřenou část jsem si užil nejvíce. Scéna s jógou byla úchvatná, některé výhledy naprosto fantastické. Poté se hra přesouvá do lineárnějšího gameplaye, výhledy jsou ještě fantastičtější a level-design představuje naprostou špičku dobrodružných her. Hektické finále mě pro svou bombastičnost spíše otravovalo, ale to je možná způsobeno kombinací všech herních mechanik, se kterými se člověk v Uncharted mohl setkat.

LL je pro mě jednoznačně obrovské překvapení, nečekal jsem to ani zdaleka tak dobré a s klidným svědomím ho označím za nejlepší Uncharted so far...

Herní doba: 9hod 25min (střední obtížnost)
Hodnocení: ✰✰✰✰

Amy Hennig byla na psaní tentokrát sama, bez dvou dalších side-kicků a podařilo se ji opravdu mistrovsky podělat vše, na co sáhla. Začátek se ještě docela slušně rozjede a líbilo se mi propojení některých detailů s prvním dílem, co ale následuje poté už jen horko těžko drží při sobě. Ať už je to rozlítaná výprava, jejíž opodstatnění je příběhově vysvětleno dost kostrbatě, tak i některé kousky děje natolik děravé, že si hráč plácá do čela s DS4 a podivuje se, co to mělo kurva znamenat... Jestli bylo nevysvětlení celé zápletky scénáristčiným záměrem nebo jen amatérismem se už asi nedozvíme.

Mrzelo mě i plytké využití Eleny (která na scénu naskočí jak jinak než na vlně WTF momentu) a poněkud utnutým působením Chloe a Cuttera, kteří... prostě zmizí a už o nich do konce hry není ani zmínka. Talbot a jeho objevování se a mizení ze scény budu vydýchávat ještě dlouho.

Technicky je trojka o krok dál než dvojka (která byla o dva skoky dál než jednička) a v 60fps na PS4 se na to kouká celkem příjemně. Hratelností je to stále ten starý over-the-top popkorn se vším, co utváří sérii Uncharted. Po druhém dohrání je pro mě trojka nejslabší a není to hratelností nebo level-designen. Je to naprosto idiotsky napsaným scénářem...

Herní doba: 9hod 39min
Hodnocení: ✰

Pořádný rozjezd začíná teprve až po Instanbulu a Borneu, příjezdem do Nepálu. Následuje několikahodinová jízda, při které jsem nemohl odlepit oči od obrazovky. Některé momenty jsou opravdu dech-beroucí. Vyvážený prostor mezi hopsačkou a střílečkou jen přispívá zábavnější hratelnosti. Později už se ale zase začne prosazovat jeden nebo druhý styl hraní, které sami o sobě nudí nebo frustrují. Skákání po příhodně rozesetých a absolutně nelogických rantlech (natřených nažluto, kdyby náhodou...) se začne rychle zajídat, souboje jsou zase předimenzované a hráč likviduje nereálné množství nepřátel respawnujících se ve všech směrech.

S jedničkou má U2 společný účelový level-design, k čemuž se váže legrační příhoda... To se takhle procházím vesničkou v Himalájích a říkám si, k čemu jsou sakra všude rozesety ty zídky nebo-li schovky, které tady vůbec nedávají žádný smysl. To vypadá, jako bych se tady měl vrátit a schovávat se za ně... a taky že jo. Po nějakém tom nudném skákání se vracím zpět, vesnička je v plamenech, plná nepřátel.

Chloe a Elena tvoří solidní základ pro jiskřící scény. Semtamové rýpnutí a připomínky postav k aktuálnímu dění potěší a místy následoval dokonce i můj mírný záškub koutku. Jakože to bylo vtipné...

U2 je ve všech ohledem lepší - dospělejší, epičtější, delší, poctivější - než první díl. Určitě se najdou slabá místa a chyby, víceméně se jedná o přehnaný popcorn ve stylu CoD, ale jako celek mě hra bavila. Ani tentokrát jsem se nenudil, jen už mi přišly některé pasáže hodně přestřelené. Jednička se držela více při zemi, byla komornější, což mi vyhovovalo více. Některé pasáže dvojky jsou až přes čáru přitažené za vlasy, ale takový je vlastně celý Uncharted...

Pár postřehů k příběhu nebo některým herním výjevům:

1. Borneo - takže Chloe má volný přístup v celém žoldáckém táboře, ale není schopná ukradnout dokumenty Lazarevičovi a Flynnovi. Za to je schopná rozmístit několik výbušnin po celém táboře, kterých si nikdo nevšimne. Nate "Crap" Drake potom objeví jeskyni jen pár výškových metrů nad táborem, ve kterém Flyn tři měsíce hledal další indicii ohledně Marco Polova pokladu?

2. zatímco já musím vyřešit nějakou super-sofistikovanou hádanku, abych se dostal do místa, kde už se dávno nachází Lazarevičovy muži a shodou okolností zavolám i Elenu, ať mě tam počká. Tak proč xakru musím řešit hádanku a otevírat dveře speciálním klíčem do místa, kde už se dávno někdo nachází?!

3. Nate tlačí do dveří, ale nemůže je otevřít. Řve na Elen, aby mu pomohla. Oba zatlačí, každý do jednoho křídla... facepalm hard.


Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba PS3: 10hod 35min
Herní doba PS4 remaster: 11hod 10min

PS4 remaster se povedl a opravdu stojí za to. Možná je to momentálním rozpoložením, ale tenhle run jsem si užil mnohem víc, než ten původní na PS3. Může to být plynulostí, nemusí. Faktem je, že ve hře založené na pohybu, akčních přestřelkách a skákání je 60fps úplně jiná liga. Do toho vylepšená grafika a 1080p, nové obtížnosti...

Geometrie levelů je jednoduchá i pro rok 2007, levely postrádají detaily a jistý šmrnc. Autoři často používají laciné berličky pro prodloužení hraní, jako je vracení se zpět již jednou navštívenou lokací, zbytečné zasypávání hráče vlnami dalších a dalších nepřátel nebo frustrujícími pasážemi, které mohly skončit vždy o něco dříve a nic by se nestalo. Korunu tomu nasazuje hektický závěr, samozřejmě naprosto laciné herní zvraty a chování postav. Přesto jsem se na každé hraní hodně těšil a užil si to od začátku do konce.

Díky vyšší obtížnosti mi to tentokrát trvalo trochu déle, ale přestřelky dostaly alespoň trochu štiplavou příchuť nebezpečnosti. Tři je moc, ale ty dvě jsou hodně silné.

Hodnocení: ✰✰
Herní doba: 7hod 56min

Duchové a paranormální jevy... tyhle věci nesnáším. A přesně o tom je Beyond. I přes to jsem si tuhle gamesu užil. Víceméně. Je to spíše film, který je potřeba posouvat mačkáním buttonů a občas nějakou sofistikovanější akcí, která by se dala označit za "hraní".

Příběh je vyprávěn na přeskáčku, což by nebyl takový problém. Až na jednu scénu (úvod) si nepamatuju na nic, co by mi nějak neštymovalo dohromady. Bohužel né všechny kapitoly jsou povedené, označit bych mohl minimálně dvě, které mi do vyprávění neseděly tempem (Navahové) nebo vyzněním (Jako jiné holky).

Hra boduje především v malých, civilních scénách, kde dokáže vybudovat atmosféru a emoce (Bez domova). Paxe ale přesune do úplně jiné roviny, kdy se Jodie jako Sam Fisher snaží infiltrovat a zabít "znepřáteleného" vůdce a celé herní rozpoložení jde do faku. Je velká škoda, že se Quantic Dream nesnažili zůstat při zemi.

Zakončení už není budováno od začátku, tak jako v Heavy Rain, ale záleží jen na několika klíčových rozhodnutích na konci hry. Navíc poprvé jsem dostal ten nejhorší konec a to jen proto, že jsem dvakrát po sobě nezmáčknul dostatečně jasně dané tlačítka. Nejhorší konec v tom, že je nejkratší a nejméně uspokojující. Přepadla mě taková nasranost, že jsem DVD vyrval z mechaniky ještě před nájezdem titulků a měl jsem v úmyslu ho rozlámané poslat zpět vývojářům. Nakonec jsem si celou poslední kapitolu zopakoval znovu a tentokrát už jsem měl skutečné uspokojivé zakončení. Bohužel, jaxem později zjistil z videí na YT, jednotlivé rozhodnutí měly jen minimální dopad na to, jaké zakončení člověk dostane...

Ellen Page zřejmě musela být trochu zklamaná z výsledku, vlažné přijetí a "nude" kauza tomu taky moc nepomohly. William Defoe jí zdatně sekunduje, celá hra ale stojí a padá na charakteru Jodie. Není to hra pro každého, pravděpodobně je větší radost jí sledovat než hrát, ale peněz nelituju. Bavil jsem se, je to zajímavá zkušenost a rozhodně stojí za to jí vyzkoušet, pokud je člověk jen trochu adventuro-interaktivně pozitivní.

Hodnocení: ✰✰✰

Čtvrtý díl se svou hratelností nijak zvlášť neliší od těch předchozích, přihazuje navíc ale krátké komorní scény v civilním prostředí, které jsou opravdu tím nejlepším, co si z U4 odnáším. Bohužel je takových částí ve hře jen pomálu a to je škoda. Vždyť Nathan hrající Crash Bandicoot, "přestřelka" na půdě nebo epilog... geniální.

Hlavní částí hry je stále dobrodružná výprava za pokladem, tentokrát za tím pirátským. Tématika mi je blízká hlavně díky seriálu Black Sails, který jsem nedávno dokoukal. Řekl bych, že příběh čtverky je zatím nejlepší a nejuvěřitelnější z Uncharted série, i když má své idiotské momenty, u kterých mi gamepad padal z ruky úžasem nad demencí situace. Každopádně už žádní nemrtví! Ty nadčasové puzzle mechanismy ještě snesu, ale další zombíky už bych nestrávil.

Naughty Dog neumí souboje. Buď to jsou generické macho přestřelky s po zuby ozbrojeným komandem, které proti Nathanovi nemá šanci nebo nás tlačí do nudného QTE. Navíc přidávají ještě stealth, ve kterém dochází k takovému množství komických situací, že se dobrý pocit z kradmého postupu vytrácí. Sidekickové jsou nesmrtelní a zároveň neviditelní, můžou si klidně proběhnout před nosem nepřítele a ten je nezaregistruje. Můžu stáhnout nepřítele do propasti před zraky jeho kompadre, ten ale utrousí jen hlášku "asi se mi něco zdálo" a svého druha ve zbraní se neobtěžuje postrádat. Na zvuky nikdo taky nereaguje, takže NPC skáčou na dřevěné podlahy s ladností nosorožce a zatímco se já se v křesle málem posral leknutím, nepřítel metr ode mě nezareagoval. Všeobecně jsou nepřátelé slepí, hluší a ještě k tomu idioti. Hlídkují na nelogických místech, v nereálných počtech. Je tam z toho cítit ta snaha mít tam prostě nějaké souboje za každou cenu, ačkoli bez nich by to taky šlo. A možná ještě lépe. Během hraní jsem zlikvidoval 611 kusů nepřátel, což je na jednoho dobrodruha s bouchačkou docela solidní číslo.

Uncharted 4 vypadá úchvatně a dokáže vykouzlit krásné momentky. Technicky je hra na velmi vysoké úrovni, ale to je pro U sérii standardem. Offroad s džípem a částečně otevřený open-space byl svěžím zpestřením, naopak naháněčky a hektické momenty všeobecně i nadále patří k tomu slabšímu. Překvapila mě i úctyhodná herní doba, která je rozhodně tou nejdelší celé série. Krásně se na to kouká, relativně dobře se to hraje a v celkovém zhodnocení musím U4 označit za nejlepší díl série.

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 21hod 25min

Vzhledem k mému nadšení z prvního dílu dohraného před rokem, jsem se opět těšil na řádný survival nářez. Jenže tenhle díl mě v konečném výsledku spíše nasíral a nasíral až do hořkého zakončení.

Příběh pobavil. Navazuje na druhý díl, kdy se Claire někam vydává hledat svého bratra Chrise někde. Protože člen elitní STARS potřebuje zachránit od své malé sestry, to dá rozum. Jenže Claire chycena v pařížské pobočce Umbrelly (proč zrovna tam? proč ne), zajata a převezena na Rockford Island, kde jí osvobodí její strážný. Posílá email Leonovi a ten varuje Chrise, který se jí vydává na Rockford zachránit. Takže Chris byl vlastně celou tu dobu v pořádku? Že to nedává smysl? A to jsem ještě neprozradil tu o tajné megazákladně na Antarktidě!

Charaktery jsou neskutečně vymaštěné, stejně tak rozhovory nebo příšerný dabing. Video sekvence, kde se něco stane a hlavní postava jen tak blbě čumí a čeká, až jí nepřítel úplně obklíčí, přepne na hráče a ten je v prdeli, jsou opravdu něco neskutečného. Romance mezi Clair a Stevem, kterou doprovází hudba jak z nějakého laciného německého porna, je jen další patetickou vložkou, u které jsem zavíral oči kvůli trapnosti situace.

Největší změnou je plně 3D prostředí. Zavěšené kamery zůstávají, ale často se začnou pohybovat nebo natáčet dle potřeby. Nepovažuju to za šťastný krok, protože tak hra utrpěla docela nepěknou ránu kvůli horší grafiky. Aby autoři tuto novou fičuru využili, je potřeba ve dvou případech bojovat s bossem v 1st person pohledu. O příjemnosti zaměřování se zmiňovat raději nebudu.

Za největší design fail ale považuju (ne)sdílený inventář. Vážně není dvakrát rozumné, abych potřeboval věci z inventáře Claire při hraní za Chrise a naopak, přičemž mi není dáno možnost je měnit. Když je člověk neuloží do bedny, musí loadovat předchozí save. Stalo se mi totiž, že jsem s Claire sebral hasičák před přepnutím na Chrise (měl jsem prostě pocit, že ho budu potřebovat), hra se přepla a já s Chrisem nemohl uhasit oheň, přes který bych se nedostal k Magunumu a k AK47, který jsem s Clair zapomněl sebrat. Aby to nebylo málo, taxem v počáteční kobce zapoměl SMG (za Chrise), takže by mi na finálního bosse zbyla pistole. Kuši a granátomet měla u sebe Clair! Tohle není hardcore, to je prostě jenom debilní.

Akce je tady mnohem více, než předchozích dílech, hratelnost jako taková zůstává klasicky rezydentovská, se všemi zkostnatělými neduhy.

Na rozdíl od Resident Evil Remake, jsem se rozhodl Veronicu nehodnotit. Starší hry toto privilegium mít budou, protože ač je můžu považovat za příšerné, ve své době by mě mohly hodně bavit.

Hrací doba: 13hod 58min

S Downpour je to těžké. Pod tlustou slupkou špatné optimalizace, těžkopádných soubojů, nejasných hádanek, nevhodně rozestavěných save-pointů a některých nezábavných pasáží, se skrývá jeden z nejlepších Silent Hillů vůbec.

Tak předně - neustále to laguje. Je to otravné a maximálně nasírací. Donebevolající amatérismus. Takhle si optimalizaci na uzavřené platformě (PS3) nepředstavuju. Souboje s chladnými zbraněmi tvoří hlavní pilíř akční složky a zrovna dvakrát se nepovedly. Postava často zalockuje na nepřítele válejícího se po zemi místo toho, co do mě zrovna buší, nelze uskakovat útokům a zbraně se po několika zásazích rozpadnou. Minimálně u protipožární sekery je to poněkud zvláštní. A samozřejmě lagování při souboji je no comment. Hádanky? Několikrát jsem se musel podívat do návodu, protože se jednalo o naprostou zhovadilost. Příkladem budiž hned první hádanka ve freeroam Silent Hillu, kde bylo potřeba odvolat policejní hlídky. Opravdu, na té tabuli s čísly hlídek byla jasně vidět "8" a né "B". Save-pointy? Není nic příjemnějšího, než půl hodiny prozkoumávat budovu, krůček po krůčku se snažit nasávat atmosféru, abych pak narazil na hádanku a nemohl si u ní uložit! Já chci jít spát a nechat si na to ráno, to ale musím zase prolézt celou budovu znova!!! Herdekfilek. Nezábavné pasáže? Hlavně Otherworld, kde je potřeba neustále před čímsi utíkat a pak taky finální část ve vězení nebyla nic nepříjemně příjemného.

Ale - příběh je fajn. Pochopitelný, na poměry Silent Hillu. Nápad s volným pohybem ve městě mi přijde výborný. A vedlejší úkoly taky! Sice odměnou je spíše jakési uspokojení duševna, ale proč ne. Atmosféra má grády, několikrát jsem se lekl, nenuceně a přirozeně. Ulice Silent Hillu vykouzlí dobrou atmosféru a když do toho začne pršet, je celkový dojem parádní.

Downpour dělala česká Vatra pro Konami. Zajímavé je, že na české poměry je to hra velice nadprůměrná a je až neuvěřitelné, jak moc se autorům povedla. Má svoje mouchy, ale převládá u mě spíše pozitivní dojem. Way to go, Vatra!

Btw, úplně mě minulo datum vydání. Marketing nějak zaspal...

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 18hod 23min

Viktoriánský Londýn s nádechem steampunku, lycanti, rytíři... fuck yeah! Hra je nepsaná opravdu kvalitně, při sekvencích a rozhovorech jsem neměl pocit, že by se někdo snažil uspávat moje IQ idiotskými frázemi nebo přehnaným patosem. Příběh je celkově velkým kladem hry, protože krásně votsejpá a obsahuje dost zvratů a překvapení. Autoři očividně chtěli navázat dalším dílem, ale pokračování už se asi nedočkáme a to je škoda.

Omezující černé vertikální pruhy jsou velice nepříjemné a nepomáhají už tak mizernému výhledu. V některých momentech, kdy jsem se krčil v krytu, jsem neviděl absolutně nic. Hře by slušel především PC výkon s 60fps, s možností vypnutí všech těch zbytečných noise effectů, blurru, černých okrajů a podobných sračiček. Bez těch by byl TO snad nejlépe vypadající hra to date. Prezentace je úžasná, graficky se autoři vyřádili na každém detailu. Interiéry jsou vymodelovány s pečlivostí, každé hovno i v tom nejzapadlejším koutě místnosti je položeno s láskou a citem. Ty kostýmy, výbuchy nebo jen blbé pouliční lampy, po kterých stékají dešťové provazy vody... úchvatná podívaná.

S hratelností už je to horší – klasická koridorovka by ještě nemusela být takový problém, ale opakující se QTE souboje s lycanty a jejich lehce vykrytelné útoky, pasáže s velkým přísunem nepřátel nebo některé nepovedené stealth části nepřispívají zrovna k dobrému pocitu z dobře odehrané gamesy. Až nápadně se podobalo prohlížení předmětů a čtení dopisů Uncharted, šplhání po nabarvených římsách je taky silně inspirováno u Naughty Dog, naštěstí toho hopskání není moc.

Na střední obtížnost to v některých momentech začalo trochu skřípat, ale jinak si nemůžu stěžovat – díky krátké herní době se člověk nezačne nudit, zasazení a příběh chytne za koule, technické zpracování je příkladné. Hře trochu ublížilo Sony kvůli exkluzivitě, s tím ale nikdo nic neudělá. Bylo to good a chtěl bych víc...

Hodnocení: ✰✰✰

GTA goes to Wild West!

Poetika divokého západu je úžasná a hráč je neustále zasypáván novými a novými scenériemi, které berou dech. Ať už to jsou rozpálené pustiny s majestátními výčnělky skal (toliko známých z filmů), zasněžené vrcholky hor s doupaty medvědů, bohaté pastviny s prohánějícími se mustangy, dálavy proťaté železnicí, lesy za tmy osvětlované pouze měsíčním odrazem s šumící řekou v pozadí nebo východy a západy slunce, které kralují naprosto nehoráznou romantikou. To vše přispívá ke konstantnímu kochání se krajinou, k atmosféře, která se jen tak nevidí...

Mise jsou sice většinou stereotypní a jen málokdy se člověk dostane k něčemu jinému, než k vystřílený zástupů nepřátel, i tak je hra dostatečně zajímavá a plná přidaného obsahu. Místy skřípal příběh, hlavně s naháněním Dutche bylo trochu moc přehánění (Dutch je v bance, nechají ho utéct; Dutch je ve městě, nikdo si ho nevšimne; Dutch zaútočí na celou vojenskou osádku se svými indiánskými kumpány...), ale celkově slouží svému účelu dobře.

Zřejmě to nemohlo dopadnout lépe. Ze začátku jsem sice trochu bojoval s nudou, ale jak se hra začne rozjíždět, je těžké ji zastavit. Finální část patří k tomu nejlepšímu, co jsem za svou herní kariéru mohl vidět a právě díky ní si RDR zaslouží všech pět...

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: 27hod 50min
Dokončeno: 73.7%

Užil jsem si každou vteřinu tohoto mistrovského kousku. Heavy Rain dokáže vzbudit napětí, emoce. Dokáže vybudovat atmosféru, chytnout hráče a tlačit jej dál a dál v hraní, nenásilně, ale přitom tak návykově.

Příběh je velice přehledně a chytře servírován z pohledů několika postav, má drive a zaujme každou svou částí. Neexistují v něm slabé momenty. Ač jsem měl pocit, že mám nad hrou navrch a že znám odpovědi už od začátku, opak byl pravdou. Herní zvraty byly tak nečekané, že jsem jen seděl s otevřenou pusou v údivu.

V Deus Ex Human Revolution je hráč na konci postaven před 4 tlačítka a je mu dána možnost výběru ukončení některým z nich nehledě na to, jak se hráč choval a jaké rozhodnutí přijímal po celou hru. V Heavy Rain je zakončení budováno již od začátku, každé rozhodnutí má své důsledky. Je až neuvěřitelné, jak drobné detaily nebo nepovedené akce dokáží zvrátit průběh celé hry.

Naprosto brilantní!

Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤

[PS3 verze]

Po celou dobu si TLoU drží vysokou laťku především díky příběhu, charakteru postav, emocím, atmosféře a vypiplanému level-designu. Tyhle věci jsou zvládnuty opravdu brilantně.

Co už naopak příliš zábavné nebylo, jsou hektické souboje. Není jich mnoho, ale s mým neumětelstvím s gamepadem jsem u nich trpěl, nadával a byl opravdu hodně nakrknutý. Ony ani sami o sobě nejsou příliš zábavné. Legendární pak byla situace, kdy jsem vystřelil celkem 15x na nakaženého, běžícího po přímce směrem ke mně - samozřejmě jsem ani jednou netrefil. Nejen díky tomu jsem se uchyloval na stealth způsob hraní, který je tady mimořádně povedený.

Procházky po zdecimovaných lokacích, rozhovory a příležitostné potyčky s nakaženými, popř. komorní přestřelky, to je přesně to nejlepší na celé hře. Lokace jsou nádherné, každý kout plný odpadků má své kouzlo. Rozhovory nejsou jen prázdné žvatlání, charaktery jsou nevyzpytatelné a uvěřitelné.

Příběh je napsán opravdu zajímavě a především ke konci začala jeho kvalita ještě stoupat. Trochu mi to připomnělo RDR, kde jsem si taky v jednu chvíli myslel, že je konec hry a ejhle, ono to ještě pokračuje dál. A jak! Zombie apokalypsa ještě nikdy nebyla tak uvěřitelná...

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: 20hod 23min

Remaster [PS4 verze]

60fps hell yeah! Konečně příjemné plynulé hraní. Dovolil bych si jen vypíchnout některé věci, které mě při druhém hraní mírně nakrkly:

- na vyšších obtížnostech je TLOU docela nevyvážená hra. Ačkoli jsem vymetal každý kout, jen zřídka jsem si mohl dovolit něco vykraftit.

- hrát stealth jsem musel především proto, že přestřelky na gamepadu se ovládají asi tak příjemně, jako Starcraft na volantu. Bohužel, kdo hraje stealth, nešetří munici, protože z omráčených nepřátel munice nespadne, ani když mají viditelně zbraň v ruce a hra tak hráči podsouvá nahodilý počet munice až během střelby. To má dost zásadní vliv na celkový stealth gameplay, který tady hráče neodměňuje prakticky ničím. Všeobecně platí, že kdo nestřílí, nedostává náboje a naopak. Vynucený nedostatek munice? Bullshit!

- v části hry, kde se Joel propadne do sklepení a musí najít kartu a restartovat generátor, jsem měl sto chutí s hraním úplně praštit. Za prvé - karta se neustále resetuje a po smrti je potřeba ji vždy znovu sebrat, i když jsem si to uložil až po jejím sebrání. Za druhé - nepřátelé se spawnují v místech, kde ještě před chvílí rozhodně nebyli a i kdybych chtěl kartu použít ve spěchu ihned do čtečky, Joel musí nejprve zkusit otevřít dveře, pak čtečku a pak znovu dveře, kvůli čemuž jsem několikrát naprosto zbytečně vychcípal. Bullshit 2!

- část se sniperem je dost prudce skriptovaná. Pokud se hráč pohybuje ve středové části mapy a nechá po sobě střílet, žádní nepřátelé se kolem nerespawnují. Jakmile ale volím boční průchod skrz jednotlivé domy, kde jsem relativně v bezpečí od snipera, spawnují se na místo hromady nepřátel, aby mi postup znesnadnily. Opět ukázka trestání hráče nesmyslnou mechanikou.

Left Behind, zakomponovaný do Remasteru, jsme opět sfoukl docela rychle a otravná byla jen část, kde autoři vyšlou na malou holku před umřením a s jedním šípem skvadru několika nepřátel s brokovnicemi, a aby to mělo jakože grády, ještě mě prozradí. Stupid Bullshit 3, který není fér.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: 24hod 15min

Arkane se opět opět svezli na vlně DLC dosti laciným způsobem a servírují další nášup poněkud rozporuplně. Pozitivní je, že se tentokrát neuchýlili k rozdělení DLC na dvě části, na druhou stranu si to nechali nepříjemně zaplatit.

Za svých 20€ hráč dostane přesně pět misí. První mise je celkem dost krátká ale originální, slouží jako seznámení se s herními mechanikami. Druhá mise se odehrává v městské zástavbě, do které je ale zasazená z velké části i mise třetí. Čili procházíte stejnou lokaci, akorát v jinou denní dobu. Čtvrtá mise je okleštěná kopírka jedné z misí původního D2 a poslední část se odehrává v celkem lineární a nepříliš zábavné lokaci, ve které hráč nemá příliš motivaci k průzkumu. Celé mi to zabralo slušných 12 hodin a to jen proto, že jsem flákač a snažil jsem se nasávat lore do každého nalezeného zápisku a plnit vedlejšáky. Level-design má své světlé chvilky (např. banka), celkově mě ale autoři zklamali. Na kvalitu původních misí se prostě tenhle addon nechytá. Arkane si podle mě dost razantně ulehčili práci a na celkovém dojmu je to znát.

Billie Lurk má neomezenou "manu", která se jí postupně regeneruje, má k dispozici jen tři schopnosti, přičemž Semblance jsem použil snad jednou (vtělení se do oběti), Foresight (omarkování nepřátel a průzkum okolí) čas od času a bez Displace (přesun) bych se taky obešel. Díky kombinaci charmů je gameplay stále hodně variabilní, ale volnost v kombinacích a výběru schopností vzal za své.

Příběhově se dostáváme zpět k již zmíněné Billie a Daudovi, přičemž jsem byl docela překvapen plytkostí, s jakou celý datadisk skončil. Čekal jsem trochu něco jinéhu, resp. jsem doufal v nějaký mindfuck. Že třeba Billie zasedne na Outsiderovo místo nebo s ní Outsider na konci dost krutě vyjebe. Jako né úplně doslova...

Nemůžu říct, že bych se při hraní nebavil, je to stále starý dobrý dishonored gameplay, jen hodně zjednodušený a designově slabší. Netuším, jestli Arkane s tímhle světem mají další plány, ale další zjednodušování už by nemuselo dopadnout dobře.

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 12hod 45min

Hra běží na hutně modifikovaném enginu Source, což by pravděpodobně nikdo nehádal. Na grafice je znát zub času a zastaralost, např. ve zobrazení tekoucí vody nebo určitých detailů, přesto hra vypadá xvětu a hlavně - hýbe se naprosto bezchybně. To bylo zřejmě hlavním cílem autorů, vzhledem k tomu, že se jedná primárně o MP záležitost.

Nejsem velkým fandou mechů, ale vychvalovaný single-player mě zaujal. Přesto jsem nebyl schopný se dostat dál než kousek za polovinu kampaně. Level-design je příliš humpolácký a účelový. Hromady plošinek, po kterých hráč může jezdit, obrovské místnosti a koridory, které jsou málokdy užší jak pět metrů a samozřejmě neutichající akce, která je mimochodem dost dobře zvládnutá. Souboje s bossy nepostrádají takový ten punc macho-debility, kdy se mě záporák nejprve snaží ohromit snůškou prázdných keců o tom, jak mě zabije na deset způsobů, aby pár vteřin poté zhynul trapně a rychle roztřesenou rukou na myši, která pálí zmateně všude kolem s nadějí, že nepřátelský health bar dojde rychleji, než ten vlastní.

Jakýsi divoký západ v dalekém vesmíru, kde se korporát střetává s osadníky homo-sapiens a místním faunou. Jednoduchý příběh, nepodstatný a dostačující. Nechybí ani přeskakování ve dvou časových rovinách, na což začínám být tak trochu alergický. Bohužel mám proti hrátkám s časem určité výhrady už od dob Singularity a nevidím je ve hrách rád. Dishonored 2 je aplikoval ještě relativně zajímavě, autoři Titanfall 2 měli stejný nápad (obě hry vyšly +- ve stejný čas), ale nedokázali jej aplikovat dostatečně poutavě a zábavně.

T2 na mě působí mixem Crysis 2 s Mirror's Edge, s poštelovaným volume akčnosti na maximum. To není špatné, nemůžu říct, že by vztah mecha a pilota nebyl zajímavý, ale level-design a vyprávění příběhu skřípou a celková macho-přebuřelost, obrovskost a naaranžovaná ukrutnost akce, hře spíše škodí.