V podstatě by se dalo říct plnohodnotnej datadisk, ale já jsem se nebavil zdaleka tak, jako u původní hry – respawn nepřátel mi teda v CoD nepřišel nekonečnej, snad kromě několika míst.

V datadisku nás autoři nutí, aby hráč šel kupředu v situacích, kdy by každej rozumnej člověk ustupoval, popřípadě volal o podporu. Opravdu mě vyloženě sralo, že se musím plížit držkou v bahně v nepřátelské kulometné palbě přes most, aby hra přestala donekonečna tvořit tuny dalších němců. Bohužel se obdobné opakuje častokrát v jiných situacích. Nebo třeba obrana američanů v tom baráku proti stonásobné přesile byla hrozně trapná – ty tanky by ten barák srovnaly se zemí už i ze třech kilometrů!

Nemůžu však tvůrcům upřít kus odvedené práce – zvuky, zbraně, mise v letadle (ačkoli nalítávání letadel ze stran při plné rychlosti bylo dost nereálný). Taky levely jsou slušný (jen místo těch minovejch polí by mohli vymyslet nějakou lepší neviditelnou stěnu.

Kdo sežral CoD, bude se mu líbit i tohle. Kvalit původní hry ale z výše uvedených důvodů přídavek dosáhnout nemůže.

70%

V době vydání to byl hit, kterej svou filmovou atmosférou každýho dokázal zaujmout. Po druhém dohrání už se tak nerozplývám, nicméně pořád se jedná o slušnou akci.

Mise celkem v pohodě, sice koridorový prostředí, kde vede jediná cesta v před – ale to je pro skripty jaksi nutnost, takže to vzhledem k atmosféře člověk zkousne – pořád se něco děje.

Velmi dobře zpracovaná střelba, vzteklej štěkot německejch zbraní se opravdu povedl.

Co hře ubírá je fakt, že nejde vypnout HUD, mě celou dobu otravoval – u takovéhle hry je přece zaměřovací kříž atd. celkem zbytečnej.

Hudba, kterou jsem si pamatoval jako skvělou, je opravdu dobrá, odpovídající a sednoucí (ruský vylodění), jindy však přehnaně scénická a rušící (záchranná operace v Německu). Hře by neškodilo, kdyby hudbou víc šetřila a potom by třeba jednotlivý skladby víc vynikly v těch pravejch situacích.

80%

Kdo je fanouškem filmu "Kam orli nelétají" přičtěte 10%

Hra nulové obtížnosti. Čistá herní doba asi 3 minuty. Zase spíš takový interaktivní video. Ale jelikož se jedná o freeware, tak mi doba stažení vzhledem k zážitku přišla odpovídající. Profesionální hudba, kvůli které to stálo za to.

55%

Hned ze začátku upozorňuju, že jsem hru hrál již z nainstalovaným datadiskem a tak mi trochu ušlo, co bylo v původní hře obsaženo a do jaké míry by se mohlo jednat o dodatečná vylepšení.

Kampaně celkem ujdou, zvlášť některý mise. Co ale autoři nezvládli, jsou zvuky –
Zaprvé dabing je o třídu níž a občas je tam i zmatek v hlasech a není patrno, kdo vlastně mluví a to někdy ani z pohledu hráč – NPC.

Zadruhé je zvuk motoru někdy součástí hudby. My, kdož muziku vypínáme, jsme tak museli letět ve vrtulníku v naprostém tichu. Taky pralesy byly utichlý – ani pípnutí – jen vlastní kroky. Když člověk opatrně šel v podřepu (což bylo celkem často) nebylo slyšet ani Ň – doslova jen ubíjející ticho.

Jinak slušnej přídavek, komu se líbíla původní hra, hurá do toho.

70%

Více v kometáři k původní hře.

Hned ze začátku upozorňuju, že jsem hru hrál již s nainstalovaným datadiskem a tak mi trochu ušlo, co bylo v původní hře obsaženo a do jaké míry by se mohlo jednat o dodatečná vylepšení.

Kampaň si na nic nehraje – za to autorům dávám velký plus. Prostě je zde jen nabídka několika misí a přestože jsou navzájem dějově provázány, nikterak toto provázání není zvýrazňováno. Naopak – lze je hrát, až na výjimky, v přeházeném pořadí.

Co mi moc nesedlo, byly pasáže v dopravních prostředcích, kdy bylo potřeba jen sypat do cílů nekonečné množství munice z M60. Naštěstí se jednalo vždy jen o jakýsi úvod do té pravé akce. Přestřelky byly celkem dobrý a realistický – důraz na rohy a překážky, vykláněčky, opatrný postup, zamíření optikou. Hlášky z vysílačky ujdou a dokreslujou tak místy obstojnou atmosféru. Taky civilisti potěší – neperem to dávkou na každej pohyb co člověk zahlídne. (civilisti taky originálně hází po "amrikáno" kameny, což z nich nedělá jen tupě stojící potencionální cíle, nýbrž pohybující se a provokující potencionální cíle. Zásah šutrem nám život sice neobere, ale hrdina vždy zádah komentuje slovy "auu" :)

Velmi potěší zdatnější 3déčkaře (k nimž se poslední dobou již směle řadím), že si lze ZCELA VYPNOUT veškerej HUD a to včetně zbytečnýho zaměřovacího kříže! Takže bez optiky ani ránu a střelba od boku je potom opravdu "střelbou od boku" - skvělý!

Arsenál je realistickej a tak ho samozřejmě chválím, skoro celou hru jsem mohl projít s mojí subjektivně oblíbenou G3jkou od precizních H&K, jen škoda že nešlo přepínat mód střelby.

Co mě mile překvapilo je základní podpora příkazů vašim kolegům, teda na danou pozici je přesouvat samostatně nešlo, ale BANGama do místnosti mi vždy hodně pomáhali. Taky šlo rozdělit team, aby mě jeden kryl záda a druhá část např. obsadila danou lokaci – super. Co se taky povedlo je samozřejmě i omezený počet savů, ačkoli zpravidla jsem je všechny ani nevyužil. Dodává to hře IGIovskou atmosféru "kulka a čááu"

Jeden příběh z akce:
Sejmuli jednoho z kolegů. Ve vysílačce hlavní hrdina hlásí situaci, odpověď: Jo jedeme pro něj. Říkám si jasně, kolikrát jsem todle ve hře slyšel. Za chvíli mě překvapí zvuk vrtulníku – Cože? Oni pro něj fakt jedou? Hmm. Uprostřed městské zástavby, ale vrtulník nepřistane – napadlo mě a vydal jsem se celou situaci občíhnout. Jak jsem byl potom mile překvapenej, když vrtulník přistál opodál na náměstíčku, vystoupili dva vojáci a regulérně došli pro kolegu a dotáhli ho realisticky do vrtulníku. WOW!

Co je naopak rozčilující a srážející hru do průměrnějších vod je UI. Vojáci neslyší, neberou ohled na mrtvoly, prostě když vás vidí, tak jenom pálí (alespoň, že poměrně přesně). Nic víc. Pokud se pohybují, pak nabíhají přímo pod vaši hlaveň, popřípadě po určené trase. Naštěstí je hra koncipována spíše tak, že vojáci jsou umístěni daných pozicích (střechy, kryty) a tak se od nich víc jakoby nevyžaduje. I tak je to hrůza sledovat ty jantary jak si vedou. Např. stojí tupě v místnosti a nechaj se postřílet jeden po druhym bez náznaku reakce. Maximálně se chytnou za hlavu a začnou jakoby jančit.

Dále zásahový zóny. Chápu, že je to hra dodržující prvky reality – taky nemám rád, musím-li nepříteli vyprázdnit půl zásobníku z útočné pušky do hrudi aby padl. Ale tady stačí jedna rána kamkoli. Když ustřelím nepříteli palec u nohy zemře do 2 vteřin – to moc realisticky teda nepůsobí. Taky auta nemusely vybuchovat po čtyřech výstřelech z pistole, ale čert to vem.

Celkově slušná akce, je třeba ale zkousnout nudný kropící pasáže v prostředcích a dementnost UI.

Ale nakonec to zůstane v zelenejch - já sem se slušně pobavil. 80%

Od tohoto simulátoru jsem moc nečekal, velmi příjemně mě tedy překvapilo, jak hra hezky vypadá a dobře se řídí:

Zřejmě je hra dělána s ohledem na volant – ten samozřejmě nemám a tak jsem velmi ocenil možnost ovládat směr jízdy myší (podobně jako ve starym Flashpointu). Opravdu si nedovedu představit jak to hrát na šipkách - do toho bych skutečně nešel. Samozřejmostí je možnost manuální převodovky a běžnejch funkcí v autě - stěrače, blinkry, světla. Jediný co využívat nešlo (a jak by se to hodilo) byly zpětný zrcátka - na ty nebylo při pohledu z kabiny vidět.

Grafika ujde a města, který v recenzích všichni haněj, mi přijdou v pohodě – nejsou velký, aby člověk neoprostál hodinu na křižovatkách a přitom skoro všechny jdou navzájem rozeznat (Praha – žižkovská věž, Vatikán v Římě atp.) Chválím taky celkem inteligentní řidiče (když hodím blinkr zpomalí a pustí mě do výjezdovýho pruhu!)

Zatím samá chvála, co na tom teda neštimuje?

Pořád to stejný – tak a je to venku – náplň hry stále stejná, dálnice i trasy pořád stejný, auta pořád stejný, benzínek jsou dva druhy a jsou všude stejný, každý hranice vypadaj stejně, lišej se jen nápisem dané země. Nájezdů na dálníci jsou dva nebo tři druhy, za chvíli zjitíme, že se silnice liší jen nápisama na směrovejch tabulích. Ten stereotyp začne být za chvíli ubíjející. Nic kromě vidiny pár éček vás nenutí těšit se na štreku Varšava – Miláno. Žádný náhodný eventy, bouračky, objížďky, cokoli co by stereotyp oddálilo, nic.

Dále absence rádia – radějc bych poslouchal dokola 4 hodinovou empétrojku, než jen monotónní zvuk motoru.

V neposlední řadě bych uvítal možnost vystoupit z vozu a třeba potkat člověka. Svět sestavený pouze z aut a silnic působí neživě a sterilně.

Celkově ale nadprůměrnej simulátor – už pro to, že jsem se (snad) naučil couvat s vozíkem (přívěsem) a taky proto, že jsem poznal co je to sviňskej mikrospánek – snad mě to už nepotká v reálnym provozu :)

Kdo chce zkusit řídít truck, tahle hra mu to umožní v ucházející kvalitě, nic víc ale nečekejte.

65%

Tentokrát jsem víkend zasvětil hře Snowblind.

Ve své podstatě se jedná o lineární 3d, který mě už od svého začátku nezaujalo ničím jiným, než skutečností, že jde o hru spjatou s mým oblíbeným DE. Nicméně hru jsem spouštěl jako scifi akci, takže nepodobnost s předlohou můj názor na hru příliš neovlivňuje.

S prostředím jsem spokojen nebyl. No, ze začátku to ještě šlo - na exteriérech se toho pokazit tolik nedá, ale interiéry jsou neosobní, pořád se opakující, sterilní. O architektonickém řešení vojenských základen uvedu několik příkladů: zbytečný chodby podélně s místnostmi, aby měl hráč pořád kde se motat – jejich bezúčel je doočíbijící až rozčilující. Nebo třeba když se hráč má vydat vpravo, nalevo je úplně stejná chodba, která po deseti metrech končí bez dveří! Jak potom přes tyhle uzoučký chodbičky natahali všechny ty obrovský stroje, reaktory, sudy s benzínem opravdu nevím. Fuj. Grafika je navíc taková rozplizlá, všechno je šedivý, bez kontrastu. Všemu dává korunu rušící, neustále se pohybující zaměřovadlo (není přes něj dobře vidět cíl) a HUD, kterej zabírá snad 25% obrazovky. Zamrzí i radar, kterej hráči ukazuje kam přesně jít, aby náhodou v 3 místnostech nezabloudil (nebo dokonce nemusel zapnout mozek!), samozřejmě i pozice nepřátel zde najdem. Jakýpak opatrný vyklánění, když mám tohle? Zkoušel jsem radar ignorovat a nekazit si hru, moc to bohužel nešlo.
Je takovej problém v nastavení udělat RADAR ON/OFF?

Arzenál přehnaně futuristickej - trapnej design. Takhle přece zbraně vypadat nebudou! Zvuk střelby nevyváženej – kroky jsou pomalu hlasitější než dávka z atomatické pušky. A vysvětlí mi někdo, proč všechny zbraně poblikávaj modrýma světýlkama? Aby na sebe střelec upozornil? Aby ho oslňovalo při zaměřování? Snad aby to hráči připadalo cool?

Příběh - trapnost, céčko. Všechny postavy jen lezou hlavnímu hrdinovi (ultra-tvrďo-správňák) jenom do prdele.

V nastavení nejde nastavit téměř nic krom kláves a titulků. Pravda - aspoň, že muzika šla díkybohu vypnout. Ze začátku nebyla špatná. Později nebyla ani tak horší, jako se spíš přestala k probíhajícím událostem (drcení vojáků po desítkách) hodit.

Abych jenom nehanil, místy slušná akce, užívání vozidel taky potěší. Co se potom vyloženě povedlo, je systém ukládání. To, že hra nemá možnost quicksavu alespoň malinko ztíží jinak velmi jednoduchý postup!

Hra vypadá na první pohled hezky, i po první misi jsem věřil ve slušnou akci.
Po dohrání tvrdím, že šlo jen o lehce nadprůměrnej počin, kterej skutečně nikomu nedoporučuju.

60%

No hned jako první by se slušelo zmínit, že Carpenterův film (předloha) je u mě mezi TOP 5. Opravdu - ten film má působivej začátek, bezkonkurenční komorní atmosféru, je úplně bez ženskejch a zbytečnejch vztahů muž-žena, má nepřehnanej scénář a neamerickej dechberoucí mrazivej závěr. To možná malinko vysvětlí, proč hře všechny nedostatky tak lehko odpouštím.

I po druhém dohrání musím uznat, že ačkoli délka čisté herní doby se pohybuje okolo 5-ti hodin, tak pokud člověk není herní bůh, je nucen některé části opakovat. Save se zde nekoná zdaleka kdekoli, ale na určených místech, přičemž v některém levlu jsem nenarazil ani na jedinej SAVE TERMINAL – to délku hrací doby logicky prodlužuje (ani po konci kola zde není autosave). Především část hry v podzemí (po letadlech) mi dala skutečně příjemně zabrat. Obtížnost tedy akorát. Každá lékárna náležitě hřeje v batohu, s náboji se vyplácí sakra šetřit (především se zdroji ohně). To atmosféru hry výborně sytí.

Ačkoli hra postrádá hudební doprovod, o to víc potěší občasná atmosférická napodobenina geniálního hudebního doprovod Enia Morriconeho k původnímu filmu, ačkoli trvá jen asi 5 vteřin. „BA BAM…“

Příběh těží 100% z filmu, kterej si přímo žádá o pokračování tohoto typu. Byl jsem spokojen. Příjemné je, že každý váš kolega - NPC na které narazíte má vlastní hlas, jméno a i mimo tělesného i psychický stav – ten se skládá z důvěry k vaší osobě a stavu strachu. Opravdu nápaditě udělaný, navíc když se bez pomoci inženýrů neobejdete a musíte je přesvědčit ke spolupráci.

Souboje jsou poměrně dobrý, s vojákama teda nic moc, ale větší věci mi dávaly zabrat, jelikož krom zásobníku z MP5 taky potom bylo potřeba 2x podpálit plamenometem. Když jich bylo víc, musel člověk situace promyslet a né tam vlítnout jako střevo.

Bossové velmi lehcí - jsou 4 a ani jeden z nich mi nedělal potíže – v pohodě se vždy dali sejmout z místa kde na mě nemohli, takže jedině ukončovací podpálení bylo někdy tužší.

Co lze vyčíst?

Nedobře pořešený ovládání inventáře, sice je zde i možnost jakéhosi rychlého přístupu, ale ani ten mi nesednul. Ale to by se ještě dalo zkousnout.
Co mě opravdu štvalo je, že vašim spolubojovníkům můžeme udělat test, jestli nejsou imitací. To je sice super, ale hra s tímto výsledkem jakoby nepočítá a za 5 vteřin po kontrole se váš kolega vesele promění ve věc – proč tedy autoři takovou možnost dávali, když je naprosto zbytečná – stejně se jim nedá důvěřovat. Pak bolestně zjistíme, že každej koho potkáme věc není a když máme level za sebou a už není potřebnej, najedou na vás zaútočí. S tímhle si šlo vyhrát líp!

Takže suma sumárum: doporučuju - opravdu se hře podařilo přenést atmosféru filmu do hry a to se cení!

K nesrovnatelně lepšímu zážitku se rozhodně první podívejte, pokud už jste tak neudělali, na geniální Carpenterův film THE THING z 1982 – nutnost! (Novější pokračování taky neurazí, ale doporučit ho úplně nemůžu)

Nostalgických 95%

Tak sem to dotáhnul. A nakonec uznávám - stálo to vcelku za to.

Do hry mě vtáhnulo zajímavě řešený a dlouhý intro a když sem dostal kontrolu nad postavou, řikám si - tohle bude můj šálek kávy = příjemně obtížná sci-fi akce se zajímavym příběhem a atmosférou. Bohužel, po přistání na zemi jsem jaksi vystřízlivěl – už od samýho začátku je hra nepříjemně natahována vedlejšími misemi, které postrádají onen prvotní atmosferický dějový náboj. Tyto hráče provází až do úplnýho konce. Příběh sám o sobě by jinak byl opravdu ucházející.

Levely jsou příjemně velký, ale někdy až donebevolacíjně se opakující objekty i celý místnosti, patra, ba i celý budovy! Taky zamrzí někdy trapně a okatě pouze zrcadlově přehozená textura i s textem (např. nápis ENGINE ve vlaku), nebo když se má seskákat po trubkách kamsi do šachty a ty trubky jsou tak zoufale stejný, že mi bylo k pláči, ale celkově na mě některý prostředí celkově tak zapůsobily, že jsem tento neduh hře odpustil a ke konci se naučil obstojně přivírat oči. Asi především díky tomu, že na Marsu v nějakejch šachtách by asi moc na variabilnost prostorů architekti skutečně nehráli.

Arsenál mě potom opravdu mile překvapil – samý příjemně nepřehnaný zbraně – radost střílet. Přestřelky navíc občas příjemně prokládá otázka kudy/jak dál. Mapa zde není k dispozici (nebo jsem ji neobjevil) takže jsem po dlouhé době i malinko bloudil, což v dobách dnešních her (šipečky) přijímám s upřímným povděkem.

No šel bych výš s hodnocením mnohem výš, kdyby mě jaksi nerozčilovaly dvě věci:

Zaprvé Chaser řeší některý situace trochu nelogicky, až trapně:
Například záchrana trestance ze Sibiřskýho kriminálu – tak se snajperkou na skále koukám na ty strážný věže, hmm – a řešení Chasera je rozjet se z metru se skútrem a skočit ze skály. Potom vystřílet všechny živý duše a tím pomoct trestanci z vězení - Hmm trochu důvtipu by nebylo?

A zadruhé – a to bolí víc – hlavní postava (i když pominu ten hustopřísnej trapnej účes, ktrerej si v průběhu hry náš Chaser musel pravidelně obnovovat – hra se odehrává asi půl roku) má vyjadřování a grácii baníkovskýho hooligana (nic proti klubu) a když otevře pusu, je to tak drsný, až je to k pláči. Kam se hrabe Clint Eastwood… A tenhle namistrovanej blbeček v kožené bundě si měl získat mý sympatie?

75%

Pokud máte v oblibě filmy s Clintem, přičtěte 10% ;)

Celkem příjemná hra.

Asi 2x jsem se sice celkem zaseknul, ale naštěstí je hra dělena do tak malých částí, že zpravidla při chvíli bloumání člověk na tak malym prostoru na něco narazí. Co musím pochválit je tajemná atmosféra a dobře udělaný pohyby postavy.

Jako hlavní negativum hry potom vnímám fakt, že člověk prostě musí hrát způsobem "smrt – poučení". Hra je tak těžká, že na "životy" zde nemůže být ani pomyšlení. I tak (při nesmrtelnosti) musí být dělena do malinkatých částí, aby se to dalo vůbec hrát - asi něco jako kdyby se mi 3dčko autosavovalo po každém zabitém nepříteli. Tohle neustálé umírání mi prostě moc nesedlo. (nebo že bych byl tak nešikovnej/hloupej?)

Celkově shrnuto dobrej a zajímavej počin. Než však budu udělovat procenta, uvědomím si, že je to jenom hezká plošinovka, která chvíli zabaví (bez příběhu, výraznější hudby, bez možnosti volby čehokoli) nic víc.

60%

Takhle si, prosím pěkně, představuju 100% datadisk. Ono se totiž v podstatě jedná o datadisky 4 v jednom kabátě.

Každá z novejch čtyřech kampaní nabízí něco novýho a vytěžuje tak z konceptu total war maximum, herní doba se pohybuje cca 100 hodin hracího času (!!!) počítám-li, že každou kampaň hráč zkusí pouze za jeden z minimálně 5-ti možných národů, tedy nebude scénáře opakovat:

AMERICA
Sice nepříliš povedená hudba, ale nutnost nové strategie proti početnějším domorodým kmenům. Možnost hrát i za domorodé američany.

TEUTONIC
Subjektivně nejlepší přídavek. Litva vůbec neměla v historii lehkej osud, tady je to podobný. Němečtí rytíři jsou silní a mají lepší technologii - dali mi opravdu zabrat. Některá rozhodnutí výrazně mění směr hry – např. přijetí/nepřijetí křesťanství Litvou, sloučení Norska s Dánskem apod. Výborná hudba!

CRUSADERS
Podle mě nejslabší kampaň – ale to je způsobeno subjektivním dojmem. Víc mě tak nějak baví bránit své rodné hranice a rozšiřovat je, než vybíjet tuny islamistů na blízkém východě, daleko "od vlastního domova".

BRITANIA
Celkem povedená záležitost – mapa je zajímavě poseta malými pevnostmi, které zcela mění strategii v bránění regionů a dokonce podporují žold dvěma profesionálním jednotkám.

Celkově jsou tažení uvěřitelnější, jelikož se mapy jednotlivých kampaní mění a zobrazují jen daný region (např. Pobaltí, Britské ostrovy apod.) Dočkal jsem se upgradu opevnění (rozpálený olej) mnoha nových jednotek, národů, map, nutnosti měnit strategii, obstojné obtížnosti při netužším nastavení a několika dalších vychytávek (velení UI armádám v bitvě, unikátní postava krále, pohyby vojáků. Každá kampaň má vlastní intro, novou jedinečnou muziku - jak v bitvách, tak na velké mapě, tak v menu).

Jediná věc, co bych autorům vyčetl je, že hráče příliš vybavují do začátku. Možná, že běžné hráče úvodní část hry postupného vylepšování měst a hradů, postupná stavba armády atd. moc nebavila, mě však ano a tak mě poměrně zamrzelo, že začínám už z hotovou vybavenou pevností a armádami připravenými k útoku, místo abych jejich budování musel důkladně promyslet v závislosti na příjmech.

Nejlepší datadisk, kterej sem kdy držel v ruce. Už jen jediná z jeho čtyřech plnohodnotných částí by si zasloužila úctyhodné hodnocení. Takhle dohromady musím uznat, že původní hru vylepšuje na čistejch 100%

V neposlední řadě se dá na tenhle datadisk šoupnout i THIRD AGE MOD – pán prstenů. Podle mýho názoru tento počin s neuvěřitelnym náskokem strčí do kapsy všechny strategický LOTRY, co jsem hrál. Bravo!

Musel jsem si hru zopakovat, abych se dozvěděl, zdali jsem byl v době jejího vydání snad něčím zaslepenej nebo je zde na serveru tohle 3d tak hrozně podhodnocený. Na hru jsem aplikoval oficiální 1.3 patch.

Jako hráč sci-fi akcí jsem dostal vše, co jsem od béčka tohoto typu očekával ba mnohem víc:

Souboje jsou skvělý – žádný trapný strafy, ale poctivá vykláněčka, která je mi mnohem bližší (jak ji znám z reálnýho paintballu). Nepřátelé jsou příjemně inteligentní, nejsou přehnaně agresivní, dokážou si na člověka počíhat – chovají se celkem realisticky. To, že jejich brnění hodně vydrží je sice pravda, ale rozhodně si tu nebudu stěžovat, že to bylo moc těžký – jako někteří uživatelé v komentářích. Při opatrné hře, kdy jsem první do místnosti opatrně (reálně) nahlídnul jsem nazažil nějaký až tak obtížný okamžiky. Naopak jsem moc rád, že to bylo celkově tužší než je dneska v módě a člověk musel opravdu využívat pomalý a důmyslný pohyb.

Arsenál klasickej, nic přehnanýho - super, akorát bych vyčetl některý designový prvky – třeba význam čtyřech blikajících nicneukazujících světýlek na každé druhé zbrani jsem nepochopil – asi móda budoucnosti? :)

Příběh je jedním slovem skvělej – je na něm znát kvalitní zdroj - Ondřej Neff, ačkoli on sám dialogy nepsal, jen vytvořil námět děje (pokud vím). Gradace, mega zvraty – skutečně nemám, co bych vytknul. Konec stojí rozhodně za to.

Hlavní postava mi byla sympatická, dabing ucházející, komunikace přes vysílačku se mi taky líbila – bez zbytečného obrazu to působí reálněji.

Negativa shrnu ve třech bodech:
1) délka… Dva večery je málo.
2) pohyb hlavní postavy – skoky jsem ještě ustál, horší bylo postupný sjíždění ze schodů –při soubojích dost otravný
3) zvuk – zvuky nejsou vůbec odfláknutý, ale toho kdo dělal finální mastering bych nezaměstnal ani jako zvukaře na druhořadé diskotéce. Problémy ve sluchátkovym módu – stereo se chová prapodivně, chyby v lokaci zvuků při naklánění, chybějící zvuky střelby při větší vzdálenosti nepřítele, nevyváženost, hrůza. Jinak samotný zvuky zbraní/prostředí na dobré úrovni. Hudbu jsem si vypnul – bohužel byla stále nepatrně slyšet! Špatná asi nebude, ale u her tohoto typu ji vypínám zpravidla automaticky, narušuje-li atmosféru což tady rozhodně platí. Snad jsem zaslechnul i rockovou kytaru? Uff…

Tyhle nedostatky ale hře celkem odpouštím - já jsem se totiž velkolepě pobavil. Můžu skutečně dopručit.
Prosím neukamenovat! 90%

Tak dneska dohráno, včera v noci se mi jaksi nevedlo - buď jsem někde dělal chybu ve strategii, nebo asi spala nepravá půlka světa. :)

Výborněj nápad, kterej má něco do sebe. Otázkou je: Je to vůbec hra? Pokud vím, kromě spouštěcího tlačítka zde není jediná volba/ nastavení/ovládání/grafika, cokoli.

5% za super nápad. Pokud by tohle nazvali "interaktivní video" budu nadmíru spokojen, jako hře tomu dát skutečně víc jak 5% nemůžu - vždyť mě ani na vteřinu nezabavila.

Tohle se opravdu hodí spíš na výstavu než serióznímu zahrání.

Uf, to mi teda dalo zabrat. Dlouho jsem se u 3dčka takhle "nezapotil". Kdysi jsem už IGI hrál, ale z nějakýho důvodu se mi hra vždy sekla po misi havárie vrtulníku. Nyní jsem ji dokončil s velkou dávkou sebezapření až do mise poslední.

Na svou dobu realistická akce, která až na pár významných chyb má něco do sebe. Hezky hra nutí přemýšlet (především v openair levlech), jak by se člověk dostal nepříteli za záda, protože protivníci jsou sakra rychlí a přesní – na přestřelku ala Rambo zcela zapomeňme.

Prostředí je sice dost sterilní, především pak pořád do kola se opakující se budovy (třeba "sklad" je prostě "sklad" a všude vypadá stejně, vevnitř potom autoři velkolepě navrhli snad tři různý alternativy rozmístění beden – aby nás to jako nenudilo) ale ve vojenských základnách a průmyslových objektech to člověk tak nějak zkousne.

Nevýrazný hudební doprovod se hodí k akci, navozuje jakousi atmosféru. Příběh je hrozný béčko/céčko, ale nic u čeho bych skřípal zubama, mě neurazil.

Obtížnost je akorát, šel bych celkově s hodnocením mnohem výš, kdyby…

Největší negativum je absence možnosti savu. To by eště nevadilo, cožpak o to, ale není zde ani autosave, ani chekpoint nic. Pořád dokola opakovat stejný kolo a učit se rozmístění borců zabávný teda není - především pak, je-li obtížnost takto vysoko nastavena - jeden krok vedle, vteřina > ZNOVA. Kdyby aspoň byla nějaká variabilita pokusů, ale není - na nepřátele narazíte vždy na stejných místech, což má za následek, že tužší level znáte zpaměti a do dalšího opakování se člověku skutečně nechce. O co autorům šlo? Prodloužit herní dobu – jasně chápu - jinak bysme to měli zavečer hotový...

No a další negativum – respawn nepřátel. Jasně, prostě se někde tvoří nepřátelé, aby to nebylo tak lehký a nešlo to prostě "vystřílet po jednom" – beru. Co je ale moc, to je moc. Když vyčistím boudu od třech vojáků, nepředpokládám, že při cestě zpět ke dvěřím se jeden respawne přímo za mnou a tak mě zastřelí při odchodu. Možná úsměvné, ale při absenci savu a vidině 15-ti minutové opakovačky stejnýho kola však už koutky úst zůstanou dole, kde ani nezacukaj. Tomu baráku jsem se potom už vyhnul 100 metrovou oklikou. Doslova.

Celkově - dobrá, naprůměrná hra, dá se zahrát, ale znova už nikdy – tolik nervů nemám. 70%

Tak trojka dokončena. Hra je v podstatě věrným pokračováním dílu prvního - odehrává se 17 let po událostech, které jsem prožil teprve nedávno v kůži Harryho Masona.

Opět zde máme v rukou excelentní psychologickej horor s typickou hutnou atmosférou, kterej je důstojným pokračovatelem v sérii. Většina herních mechanismů (naštěstí) nezměněna. Negativa – (kamera, ovládání) bohužel také nastejno. Akorát už můžeme užít myš k rozhlížení – sláva! Ale jako v předchozích dílech lze tyto nedostatky prominout – hra se zaměřuje primárně na jinou věc než je akce a přehled kolem sebe.

Obtížnost místy celkem tuhá, dokonce jsem na poslední karetní hádanku musel použít návod, k čemuž se zpravidla nikdy nesnižuju – tohle ale sem prostě nedal, přiznávám.

Hudba dobrá, ale kvalitě předchozích dílů však, zdá se mi, nedosahuje. Žádnej song mi v hlavě neutkvěl.

Příběh potom zažívá jakousi recyklaci a to je největší škoda. S tažením Jamese Sunderlanda v tomto ohledu nemůže dobrodružství Heather konkurovat. Alespoň co se originálnosti či předvídatelnosti příběhu týče.
Situace, kdy jsem hleděl na monitor s údivem a otevřenou pusou se tentokráte nedostavily. snad jenom scéna, kdy Claudia požere vyzvracenej zárodek bohyně, mě tak trochu vnitřně rozrušila :)

Nakonec 90% Přecejenom - výbornej horor, dobrý pokračování série, ale dech už nevyráží jako oba předchůdci, bohužel.

Tak tohle je skutečně unikát - největší p*čovina, co jsem kdy hrál.

Hlášky jsou k pláči, fotky (téměř jediná grafika) jsou odporný a ještě zkažený ňákym efektem. Žádnou památku neuvidíme celou, natož s ucházejícími detaily.

Didaktická funkce hry (ve které jsem doufal v jádro pudla) je tak nakonec zcela nulová.

Tohle bych vzal jako projekt od studenta gymnázia a i tak by musel asi ty přesuny do lokací nějak zvýraznit, abych to uznal hratelným.

0% Skutečně NIC se mi na hře nelíbilo, snaha autora byla, dobrý, ale proč kvůli tomu nadhodnocovat absolutní kravinu? Pokud by hra netrvala 10 minut, jistě bych to po 15 vzdal - takhle plýtvat časem?

Tak nakonec jsem poctivě dohrál i druhej díl. Ačkoli jsem se dočkal mnoha příjemných změn a vylepšení, přesto nemůžu říct, že bych s hrou byl skutečně spokojen.

Stejně jako v předchůdci jsou největší slabinou tohodle 3déčka samotný souboje. Respawn nepřátel už sice není tak hrozně rychlej, ale přesto stále velmi nepříjemnej a nedobře se projevuje na atmosféře i tempu hry. Protivníci jsou na tom potom podobně jako v předchozích dílech, tedy většinou tupě neinteligentní. Vyjímkou jsou potom snad jen Romulané a Idrilové, kteří se sice kryjí, ale i tak často pobíhají po prostranství jak třída mateřské školy po hřišti.

Co se týče bossů a mezibossů, přiznávám, vyloženě jsem musel opakovat jistá místa s nemalým sebezapřením – na střední obtížnost jsem měl skutečně sto chutí hru nechat bejt, protože třeba ta létající svině co člověka sesmažila na jednu ránu byla na mě trochu moc. Žádnou taktiku, která by na ni platila jsem neobjevil, prostě jen divoce 2 minuty strafovat a pálit – to má být zábava? Jen se štěstím jsem nakonec uspěl.

Co mě pak rozčilovalo, byl výběr zbraní. Když člověk zatočil kolečkem, náš Munro tím všechny zbaně automaticky v mžiku sekundy nabil. Bohužel většinou tedy rozfrcal munici (energii) do všech zbraní a tak nezbývalo než v soubojích divoce měnit zbraň po každém zásobníku – myslím, že zde byly 3 typy munice pro asi 10 zbraní. Taky ukazatel munice je hloupě pořešenej – hlásí mi to 15 energie, super, ale to nestačí ani na jednu ránu z žádné zbraně? Ahá to si mám pamatovat, že střela ze sniperky koštuje 50 (nebo kolik) nebo vždycky urputně mačkat tlačítko RELOAD, než mi to dojde? Samotný výběr zbraní mi potom nesedl, přestože mám sci-fi zbraně rád, tyhle divný ultrakanóny si mě teda nezískaly, snad krom prvních dvou základních útočných pušek a sniperky.

K největším pozitivům patří nesporně příběh, za kterej by se nemusela stydět ani nadprůměrná televizní epizoda. Atmosféra StarTreku je zde opět přítomna a dává hře jakejsi punc kvality. Některé lokace dokonce v kombinaci s povedenou hudbou získávají i tajemnou atmosféru: ruiny, romulanská stanice. Nebojové procházení lodi jsem sice měl celkem rád, ale vedlejší příběh, který sem tam odehrává (máme dokonce možnost volby, jak tento dopadne) mě vůbec nebral - naopak jsem si tyto pasáže musel spíše vytrpět – působil na mě až trapně.

Hádanky a minihry jsou celkem v pohodě, ale nic co by člověka opravdu přinutilo přemejšlet, spíš taková pauzička od střelby. Zajímavá je možnost hledat schované předměty a odkrývat tak "utajený" obsah hry (videa, bonusový levly) – pro člověka, kterýho hra opravdu baví, to může znamenat prodloužení hrací doby, ba dokonce důvod k znovuzahrání. Já jsem nenalezená tajná místa nebral vůbec osobně a nepídil se po nich, jejich občasné nalezení bylo spíše dílem schánení se po munici.

Celkově tedy říkám: rozhodně lepší jako předchůdce, pro každýho Trekie nutnost, já už se ale k A. Munrovi nikdy vracet určitě nebudu, ačkoli o vyloženě špatnou hru se nejedná.

V rámci doplnění herních znalostí jsem pojal za příjemnou povinost projet si celou sérii Silent hill, která mě dříve téměř minula, a to pěkně od jedničky, jak se sluší. První díl mám již za sebou a předevčírem jsem dokončil i díl druhej:

Negativa - občasnej boj s kamerou (někdy i prohranej), nemožnost užití myši pro rozhlížení, potíže s ovládáním, především pak doslova rozčilující ovládání puzzlů – to vše hře zcela promíjím, protože tady se, prosím pěkně, jedná o umělecký dílo a ne lecjakou zombie mlátičku!

Atmosféra hry je uchvacující. Design, textury, zvuky a třeba i ticho – to vše je namícháno v tom správně nepřeplněném strašidelném kokteilu, kterej mě osobně sednul naprosto. Akční pasáže příjemně střídají hádanky, kdy člověk musí skutečně přemejšlet, obtížnost obojího jest při těžším nastavení skutečná challenge.

10% nahoru je za naprosto uchvacující příběh, kterej do poslední minuty má pořád co říct! Super hlavní hrdina, kterej působí křehce a zranitelně – jako člověk (hráč)a ne hrdina počítačových her.
K tomu přičtěme krátký, ale velmi důstojný přídavek – Mariina cesta do parku, kterej původní příběh ještě příjemně okořeňuje. 2x za hru (nebudu psát zbytečně spoiler, ti co hráli, určitě dobře vědí) :) se mi stalo, že jsem skutečně hleděl na monitor s otevřenou pusou a musel vnitřně zpracovat právě probíhající události bortící předpokládaný směr příběhu. Dobrá práce!

Dalších 10% nahoru potom jde za doslova dechberoucí hudební doprovod. Akira Yamaoka opravdu zabodoval v plné výši. Hra hudbou šetří a je to jenom dobře – píseň musí vyznít a tady se tak skutečně děje. Především klavírní skladby "True" a "Promise" už mi zůstanou v hlavě až do smrti!

Rozhodně lepší jak předchozí díl. Už se těším na trojku. 100%

Koncept Total War mi sedl naprosto. Setkal jsem se s ním už předtím u hry RomeTW a tak Medieval 2 byla pro mě jasná volba. Změn oproti římskému tažení není až tak mnoho, ale za to jsem rád - proč měnit něco, co se tak skvěle hrálo?

Zlepšena byla grafika, kterou musím pochválit – už například i obličeje/oblečení vojáků jedné jednotky se příjemně liší, města vypadají teď již jako města, také počasí se dočkalo znatelného upgradu – např. mlha. Muzika i atmosféra potom ve srovnání s ostatními strategiemi zaujímá vrcholné pozice, myslím si. Zde MTW2 boduje stejně jako jeho nepřímý předchůdce (RTW). Grand kampaň je potom svou volností, délkou hrací doby a znovuhratelností skutečně téměř bezkonkurenční! (slovíčko téměř píšu snad jen kvůli Paradox Interactive)

UI bohužel však zůstala tam kde je a tak ostřílenějšímu hráči nedělá problém válčit se všemi sousedy naráz i na obtížnost VERY HARD/VERY HARD. Škoda, že jsem skutečně ani jednou nebyl pod nějakým větším tlakem. O město mě nepřítel připravil asi 4x a vždy toho záhy hluboce zalitoval, hrad potom nepadl ani jednou. Chyb v UI přímo v bitvě jsem zažil poskrovnu, ale to bude tím, že jsem stáhnul snad něco přes GB oficiálních patchů a měl tak výslednou verzi 1.3 (tuším) – tu můžu v tomto ohledu doporučit.

Mezi nejpříjemnější prvky patří role papežského státu v globální politice, dva druhy měst a křížové výpravy. Marně jsem se však těšil na to, že Benátkami bude protékat aspoň řeka, že uvidím bitvy na moři nebo na možnost stavby hospodářských objektů na velké mapě i mimo města.

Co už mě potom trochu zamrzelo, byly některé zbytečné kroky nazpět – opevnění už neoplývají tolik zákeřným rozpáleným olejem, kterej dokázal pěkně pocuchat morálku dobývajících jednotek, v bitvě se nedozvíme, kolik minut zbývá do jejího konce (je tam jen jakejsi anonymní ukazatel), zbytečné ulehčení armádám přestupovat úžiny a tak snadný postup přes moře (z kontinentu na kontinent!) loďstvo-neloďstvo.

Osobně jsem ale i přes zmíněné neduhy s hrou nadmíruspokojen a nemůžu než udělit téměř absolutní hodnocení! 95%

NHL je série, kterou jakožto milovník této ligy (Ducks forever & always one more year for Teemu Selanne!), hraju už od dílu 93. Pokud vím, vynechal jsem jen ročníky 94(?),97,98,99,00,01 – v té době jsem neměl schopnej kompl, aby to utáhnul.

U 08 i 09 jsme dokonce s klukama hráli asi 3 roky ligu, takže mám odehráno bezpečně přes stovku hodin čistýho času a asi to bude ve finále i mnohem víc. Nyní jsem se díky nabídce na občasnej online zápas znovu odhodlal hru nainstalovat a nahodit aktuální soupisky.

No, samozřejmě souhlasím s názorem, že je to jenom předchozí díl v novym kabátě a dokonce se jej podařilo zkazit: Mám na mysli např. novej dementní systém mezinárodního turnaje. Téměř všechny bugy a nedostatky (zpropadený náznaky, obtížnost pro dětičky) si titul nese z předchozích dílů.

To jakým způsobem tahali z milovníků hokeje v EA prachy je neomluvitelný – vše by řešil jeden 100MB patch na předchozí díl – a ten by upravil design menu a updatoval soupisky – více změn jsem nezaregistroval.

Vlastně ano: je tam nově podpora ruské superligy tuším a taky novej mód – "BE A PRO". Tomuto se, radím dobře, vyhněte obloukem a radši si dejte normální sezónu – dynastii. Pokud toužíte se svou osobou zasáhnout do dění NHL, raději si vytvořte vlastního hráče a toho draftujte z free agents v sezóně, což šlo mimochodem už v díle NHL 95. Kéž by autoři věnovali energii něčemu smysluplnějšímu – například odstranění starých a dobře známých chyb.

Než ale budu udělovat procenta, zamyslím se nad následujícím: Ať je to podobný s předchozím dílem jak chce, stále zde máme v rukách excelentní simulátor hokeje podporující snad 8 různejch lig, hráči maj sympaticky hodně statů, takže každej se ve hře projevuje zcela individuálně. Možnost tvorby teamů, hráčů, vlastního turnaje, manipulace se soupiskami, lajnami.

Osobně si myslím, že toho NHL 09 nabízí celkem dost a proto udělím této hře dobrejch 85%. Ten, kdo nemá na skladě předchozí díly pořízením této hry vůbec neprohloupí!