Noční město ozářené neony, probuzeno rachotem motorů naleštěných bouráků, o které se otírají sexy děvy. V době, kdy horečka kolem filmového Rychle a Zběsile nabírala na hustotě, přišlo EA a vydalo druhý díl úspěšného dílu prvního a byla to trefa do černého.

Občas se však stane, že hry, které jsem v minulosti měl za výborné, tak ve skutečnosti s odstupem času vlastně velmi dobré nejsou. Něco prostě zestárne jako ryba a někdy mi zkrátka dojde, že nostalgie je mrcha. To se ale netýká NFS:U2. Tahle hra je pořád sakra dobrá. Nevím čím to je. V posledních několika letech tento žánr stagnoval. Nebylo zde dlouho nic, co by mě vykoplo ze židle. "Možná je chyba ve mě" říkám si. Pustím si NFS:U2 a hle! Ono mě to baví! Z nějakého důvodu je to návykové jako prase a nebýt toho, že mi hra občas spadne (něco se nemění ani po letech) asi bych si uškvařil mozkové závity.

Rozmanitost je věc, která vás napadne dřív než stačíte vyslovit slovo "drag". Po otevřeném městě se povaluje tolik věcí, že až zrak přechází. Klasický okruh s dopravou, drift, závodní okruh, sprint, street x, duely a pochopitelně drag, který dobře známe právě z fast and furious. Na každý mód se vozidlo ovládá jinak, vždy je zapotřebí změnit styl a taktiku a každý z oněch modu má svou výzvu. Někdy jako sardinky v konzervě bojujete na malém prostoru o každý metr, někdy si zase musíte vypracovat co největší náskok a někdy je i jedna chyba osudná. Několikrát se mi stalo, že jsem se až moc soustředil na jednu nebo dvě disciplíny, ve kterých jsem se zlepšil a když jsem po dlouhé době nastoupil na drift byl jsem rozmetán jako moucha na předním skle auta, což jen dokazuje, jak moc jsou ony disciplíny od sebe odlišné.

Ovládá se to čistě arkádově a zábavně, umělá inteligence není vůbec marná a občas vám syčáci dají zabrat. Ovšem je velice hezké, že i počítač chybuje, což dává závodům i před svou arkádovou povahu pocit uvěřitelnosti.

Grafika je stále fajn, modely vozů jsou velice fajnové, stejně jako jejich ozvučení. Množství tuningu je hromada, takže se nemusíte bát, že by váš mazlík vypadal jako "naháč". Já z nějakého důvodu vždy sáhnu po černém peugeotu 206. Stará láska, nebo úchylka, kdo ví. Líbí se mi komixové cutscény. Má to styl a spád. No a korunu tomu všemu nasazuje velmi povedený soundtrack. Rock tu zní jako Rock a remix songu "Riders On the Storm" je jedna z nejlepších závodních main theme vůbec. Jakkoliv rap/hip-hop a Snoop Dogga nemám v lásce.

NFS: Underground 2 je legenda, která má styl, nervy drásající závody a barvitou rozmanitost. Možná už chápu ty trochu rozpačité reakce na nové Need for Speed, protože tahle 11 let stará hra nastavila hladinu nitra hodně vysoko.

Pánové a Dámy, pozvedněte blastery a svítivá párátka, neboť toto jest překvápko roku 2015! Po silně průměrných expanzích Star Wars: The Old Republic - Rise of the Hutt Cartel Star Wars: The Old Republic - Shadow of Revan Bioware Austin udělal z Rytířů padlého císařství něco co jsem u Bioware dost dlouho nezažil. Od Mass Effect 2 jsem nebyl ke hře tak přikován, je to již dlouho co jsem u něčeho naposledy jen seděl (11h) a nevykonával jsem základní životní potřeby. Tvůrci tvrdili, že se vrátí ke kořenům, tedy k tomu, co Bioware dělá Bioware. Omezení MMO elementu a soustředění na Single-player zážitek. A jak řekli, tak učinili. KotFE je spíš než expanzí pro MMO titul sequel k Star Wars: Knights of the Old Republic.

Vše tu bylo vylepšeno na takovou úroveň, která je hodná vyprávění epického story. Práce s kamerou je daleko dynamičtější, animace plynulejší (motion capture je využit minimálně, ale účelně), děj na obrazovce je provázán s uší lahodící hudbou a dabing je tradičně extratřída. Volby se zatím spíše projevují v konverzacích a rozdíleních animacích, což ovšem závisí i na více faktorech např. Jako za jakou hrajete klasu. V tom je jeden velký rozdíl oproti originálu. Každá třída prochází stejnou dějovou linkou a společníci jsou na určitý úsek story - alespoň pro prvních 9 epizod to platí - přidělení, což opět napomáhá skvělé dynamice. Je to jako sledovat film, více není třeba dodávat.

S patchem 4.0 přišlo dost velkých změn a mnoho z nich nepotěší zaryté MMOčkáře, avšak ze srdce nadchne nás staromilce, kteří mají rádi nepochopitelné, story driven nesmysly jakým byl Kotor.
Všem společníkům se nyní bez rozdílu classy přidělit individuální role (healer, tank a DPSkař) taktéž byl odstraněno veškeré "statistické hodnocení" pro companiony. V praxi to znamená, že vybavení až na zbraně je pouze estetické, taktéž zmizel "afection matter" u společníků. To znamená, že pro takzvaný "šuk" vám nakupování gazilionu dárků pro vaší milovanou či milovaného již nepomůže bahaha....toto je sci-fi každým coulem.

Grafika byla též vylepšena. Nasvícení a některé postavy prošly faceliftem. Takový princ Arcann je jako model vytažený z jiné hry, jelikož míra detailů na něm naprosto znemožňuje každou postavu ve hře. Level/art design je teď daleko osobitější a v jednu chvíli zabrnká na nostalgickou notu.

Ted nedostatky. Obtížnost je zatím dosti nízká a to tvrdí i takový MMO kopyto jakým jsem já. Jo, a občas se objeví nějaký technický nedostatek či chybka. Závěrem bych pochválil vyložený kotor moment, kterým je vedení rozhovorů mimo hlavní příběhovou linii. Chytrý způsob jak se vejít do rozpočtu a nevypadat při tom blbě.

V aliančním hubu v deváté epizodě jsou k dispozici všechny flashpointy a dungeony ze všech planet z originální hry.

Průměrná vizuální novelka situována do zajímavého prostředí, která může zaujmout zaujaté hráče Starcraftu 2 a pro gamingu. Scenáristicky to není kdovíjaká bomba, ale účel to splňuje. V textu se nachází překvapivě dost překlepů a hrubek, což je díky délce vývoje celkem překvapující. Postavy jsou fajn, leč díky krátkosti story je sotva stihnete poznat. Z toho vyplývá nemožnost navázání vztahu s některým členem týmu, což je škoda vzhledem k tomu, že se v příběhu nakousne téma "přátelství vs profesionalita v týmu".

Nejsou zde žádné odbočky, příběh je čistě lineární. Občas máte na výběr, co říct nebo si vybrat strategii ve vašem "matchi" ale ve výsledku to moc nemění. Navíc to působí nedodělaně. Jako by končila jedna epizoda příběhu, který nebude dokončen.

Hudba je většinou jen okopírovaná muzika ze Starcraftu 2, ale slyšel jsem tam i pár remixů. Zvuky se omezují spíš na rychlé klikání myši a kláves, krom toho zde moc ruchů nenaleznete.

Highlight této novely jsou bezpochyby kresby a art. Postavy jsou VELMI detailní a vzhledově přitažlivé. Totéž se dá konstatovat i o prostředích, kterých opět není moc, zde ovšem platí pravidlo, že méně je někdy více.

Tak toto bylo bolestivé. Všechny mé smysly byly bombardovány skutečně obdivuhodně amatérskou prezentací a má nízká inteligence byla neustále udivována toporností scénáře, prachbídnými dialogy a dabingem z kategorie sobotního seriálu pro 5 letá děcka.

Podstatná je však jedna otázka. Co je Minecraft? Je to hra v prakticky nekonečném světe, kde kreativní možnosti omezuje pouze vaše fantazie. Hra, kde můžete mít hromadu kámošů a stavit si třeba Reapera ze dřeva nebo obří kadibudku. Já fanoušek tohoto fenoménu nikdy nebyl, jelikož nejsem kreativní ani trpělivý, ale naprosto rozumím jeho popularitě.

Minecraft: Story Mode - Episode 1: The Order of the Stone (člověka upoutá už jen absurdita názvu) je pravý opak toho, čím Minecraft je. Je to neuvěřitelně lineární. Ne, lineární je moc nelineární význam pro toto dílo. Je to tunelový. Ano, tak bych to nazval. Pročpak? Protože jak už to u nových Telltale titulů bývá jste naprosto svázání jít pouze jednou cestou kupředu. Ba co hůř, když jsem náhodou narazil na něco zajímavého a popošel jsem dál s domněnkou, že se na to kouknu později se najednou změnila kamera a hle! Já se najednou nemůžu vrátit! Žádná tlačítka krom toho "dopředu" nefunguje! I u starších TT her byl nějakej závan prozkoumávání. Další "herní" prvek je QTE!!! Ano, opět to jest dvojkombinace masturbuj/mačkej "E" a potom jednou stiskni "Q" no není to kreativní? Opět jsem nenarazil na žádný "failiure stav" takže pokud čistě náhodou na vás kostlivec vystřelí z luku a vy nezmáčknete šipku nic se nestane.....vlastně jo, charakter řekne velice emocionálně "au" není to báječné a intenzivní?

Hodnotit grafiku a animace je těžký, že? Máte to brát jako klad, že je to věrný originálu nebo jako omluvu za neschopnost udělat dobrou grafiku a animace? Jedno se ale musí Telltale přiznat. Každá jejich hra je hnusnější než ta předešlá, což svědčí o tom, že se autismus vývojářů konečně někam posouvá...bravo!

Takže to, co ze začátku vypadalo jako vtip, také jako vtip skončilo. Bohužel ne jako dobrý vtip. Nevím na koho tohle může být mířený? Fanoušky Minecraftu? Až na pár odkazů a pseudo vtípků, NE. Telltale fandy? Na ty to zase bude moc infantilní. A na graphics whores je to zase moc nevzhledné. Takže leda, že by jste byli fanatičtí fanoušci prvních dvou zmiňovaných.

Jsem zvědavý co si na nás tellteláci připraví příště? Stone simulator: Story mode - Episode1: From Rock to the mountain - revenge of the stone mason(?)

Ze vší úctou váš bývalý fanoušek:" Fuck you Telltale!" :)

Všechno je špatně. Když vám na prostřední obtížnost Uzbekistán kombinuje jako Barcelona a rozhodčí jsou slepý a arogantní hovada.....jak to máte hrát? Udělat skluz a sebrat míč je nehorázně snadný, jak pro vás, tak vaše soupeře. Balon si lítá jak se mu zrovna zachce. Jarda Trakař z horní dolní dokáže v klidu z dvaceti metrů a ze statické pozice vstřelit gól, za nějž by se nemusel stydět vedoucí střelec premiere league.

Grafika je silně průměrná a co jsem tak viděl, dva roky starý ročník vypadá líp. V roce 2015 stále chybí pro mnoho týmů licence, takže pokud si náhodou budete chtít zahrát za repre vyskočí na vás v soupisce takový borci jako K. Hroch nebo M. Vomáčka! Abych si tedy nepřipadal jako polo-blb, tak musím hráče z jednotlivých klubových týmů manuálně přiřadit do národáků. Pokaždý, když něco potvrdím naběhne tří vteřinová načítací obrazovka....super super! Komentář jsem vypnul. Ti dva pánové za mikrofonem řvou jako na večerní procházce z putyky a nehorázně se opakují.

Menu je nepřehledné, hudba nudnej a generickej popík - kde jsou ty žůžo skladby z Pro Evo 2008? Jediný zachráněný faktor je v tom, že jsem si to mohl zahrát s kamarádem u televize....to byla sranda, alespon na chvilku. Ne, tento PES smrdí, má blechy, štěká jako magor, má škrkavky, vzteklinu a kouše! Pryč od něj!

To se nám jednou takhle vrátil bezkostrový boxer a vrátil se s plnou polní. Návrat to byl tak dobrý, že jeden vévoda se slunečními brýlemi se samou hanbou přestal brát steroidy a rázem přesedlal na antidepresiva.

Origins měl vše to dobré, co vlastnil i Rayman a Legends to posunul ještě drobátko výše. Ubisoft Montpellier jsou kreativní a talentované dámy a pánové. Dokázali to již několikrát. At už s původním raymanem či podceňovanouBeyond Good & Evil.

Vývojáři vždy k rayman sérii přistupovali spíše jako k uměleckému dílu než k čemukoliv jinému. Vizuální styl byl a je jedinečný. Krásnou paletu barev doplňují líbivé backroundy a nápaditý level design. Navíc je ta ručně kreslená grafika velmi vkusně vypracovaná a ani ty nejbarevnější lokace nepůsobí kýčovitě.

Hudba je opět velice vydařená a jen posiluje celou pohádkovou atmosféru. Music levely jsou pak geniální nápad. V momentě, kdy se spojí gameplay a hudba v jedno, je to blaho. Je to hodně jednoduchý koncept, ale děsně dobře zpracován. Při probíhání levelu vám dobře nastavené tempo a rytmus dodávájí pocit jako byste se vezli na parádním kytarovém riffu, přičemž neustále jsou zkoušeny vaše reflexy a trpělivost. Škoda, že takovýchto pasáží je jen pár.

Poslední věc. Ta věc, která dělá Raymana Raymanem je obtížnost. Ta je postupem času těžší a těžší a vy jste frustrovanější a frustrovanější, ale když něco dokážete na padesátý pokus překonat, jste bůh. To je něco, co mi u dnešních her chybí.

Vrtá vám hlavou, zda se vyplatí do tohoto kousku vrazit nelidských 15babek? Tak já vám to napíšu stručně: "ANO". Po nemastném, neslaném a celkově nedochuceném Dragon Age: Inquisition - Jaws of Hakkon a Dragon Age: Inquisition – The Descent se opět Bioware nějak zavařilo a stejně jako u Dragon Age II je i tento poslední kousek nejlepší dodatek ke hře Dragon Age: Inquisition a vlastně nejlepší přídavek v celé sérii. Proč tomu tak jest?

Důvody:
+ Je to skvěle napsané a po vzoru Mass Effect 3: Citadel je tu spoustu scén s vašimi kolegy.
+ Hodně jsem se nasmál. Bioware jsou komedianti se skvělým načasováním a tak trochu i trollové.
+ Povedený level design a parádní art design je důvod proč xbox360 a PS3 utřely kabel, protože některé lokace by je asi poslaly do křemíkového nebe.
+ Překvapivě napínavá atmosféra a touha stále zjišťovat více a více. Celé DA lore nabírá obrátky.
+Skvělá hudba a perfektní dabing, jenž přebije již trochu zastaralé animace a topornou mimiku obličejů.
+ Vaše rozhodnutí mají dost velký vliv na story v tomto DLC a konec pěkně otevírá dvířka pro čtvrtý díl.
+Celé mi to zabralo něco kolem 5h, což není zlé.

Nuže, to jest asi vše. Jediná výtka, kterou bych měl jsou již zmíněné animace a mimika, která vedle Witchera 3 vypadá jako last-gen. Motion-capture je tu využíván naprosto minimálně. ( ale však si počkejte na Andromedu :D)
A at vás ani nenapadne přeskočit titulky/credits na konci, přišli by jste o nejlepší easter egg v DA sérii!

Ach, ty třetí rozměre rozmarný, co přimělo polygony tvé býti zde? Proč hanobit krásu mou?

To je dobrá otázka, že? Stronghold jest hra originální s jednoduchým a chytlavým konceptem, jenž je dobře opřený o chytlavou hratelnost a relativní přehlednost.
Dvojka si drží stále onen koncept - postav hrad, znič nepřítele - to je ale asi tak jediné, co nám zůstalo. V té době všichni nebyli Blizzard, aby dokázali vytvořit líbivé prostředí a technicky onen třetí rozměr ukočírovat, natož ho zvládnout. Stronghold dva není ošklivá hra. Ano, celkově to po vizuální stránce působí dost stroze, ale zase bych ji nepovažoval za hru ošklivou. Co však horší jest: kamera, zabugovanost, zabugovanost, nepřehlednost, kamera, zabugovanost, technická nevyváženost a brutální náročnost na HW, zmínil jsem, že je hra zabugovaná?

Stronghold jest série, u které bych klidně uvítal to 2D do skonání časů. Vždyť všichni víme, že to není počet polygonů, velikost textur nebo další rozměr navíc, co nás u originálu tak dlouho udrželo.

Painkiller patří k tomu typu her, jejichž princip patří mezi ty vůbec nejprimitivnější. Vyhodí vás to na mapě s jednoduchým, leč účelným level designem, a následně se spustí "trigger" , který na vás pošle desítky tupých nepřátel, kteří mají naprogramováno "cíl-hráč, zničit". Tak to tedy vybijete, posbíráte nějaký zlato, munici, popojdete a dveře za vámi se zavřou a celé to opakujete znova. Možná jsem jednoduchý člověk, ale mě to ke štěstí stačí. Vždycky jsi u Painkillera vyčistím hlavu a trochu vypustím páru.

Painkiller je hloupý a jednoduchý ve svém konceptu, avšak v podstatě je to stále stará dobrá střílečka, která si na nic nehraje, a která svou věc dělá dobře. Má to hodně druhů nepřátel (na každou mapu nový typ nepřítele), hodně rozličných map, secrety a originální zbraně s dvěma mody střelby, plus speciální tarotové karty, které se vám za splněné úkoly otevírají např. zpomalení času, vyšší odolnost, vyšší rychlost střelby atd.

Hudba je čistý nářezový metal všeho druhu a přirozeně se k masakrování démonických hord velice dobře hodí. Grafika je pěknoučká, fyzikální model občas krapet přestřelený, ale jinak velice efektní. A ve výsledku mě akorát štvali ti bossové. Ti kluci mají k dispozici finty, kterým se prostě nedá vyhnout. :) Skvělý nástupce Šíleného Sama, jehož kvalita (Painkiller) s přibývajícími díly padala střemhlav do hlubin pekelných. Rust in Peace, painikller m/.

Žádnej health bar, jeden typ byliny (zelená), jedna kytka=plné uzdravení, pochybný evade systém a Jill s pusou jak havajskej domovník. Co to má co společnýho s Resident Evil? Jasně, jsou tu mutanti, virus, Jill a Chris....super. Všechno tu je zjednodušený na úroveň slizu vyvrhnutýho z moře. Inventář tu nehraje vlastně žádnou roli, mapy jsou malinkatý a designově nehezký. Ono to celý vypadá jako by to vyšlo z roku 2006. Ano, jsem si vědom, že se jedná o port z 3DSka, ale i tak by se z toho určitě dalo vymačkat více. Největším zklamáním je ohromná porce back-trakingu. Na lodi jsem strávil největší množství času. Ztratil přehled o tom, kolikrát jsem musel procházet stejnou chodbou. Stejně tak jsem byl nucen procházet stejné segmenty mapy (asi 3x) jen s jinýma postavama. Super. Nejlepší jsou části, kdy vejdete do místnosti a všude kolem jsou rozházený kytky a munice, protože tady určitě nebude nějakej bossfight....ach jo.

Postavy a příběh byli v RE vždycky na úrovni "cheesy" akčního "béčka", ale bylo to docela zábavné "cheesy béčko". Zde je to však jen debilní. Postavy jsou sympatické jako hnisavý vřed na penisu osmdesátiletého starce. Kdo to má jako být ten hybrid zarostlého vidláka s debilním ruským přízvukem a Americko-Italským jménem? Tak nesympatické hovado jsem neviděl. Jessica je kráva, která má za úkol jen chrabře vystrkovat kozy. A ty další dva ani nezmiňuji, protože ti dva (černoch a pablb) urazili moji inteligenci a to říká někdo, kdož vysokou mírou šedé kůry mozkové neoplývá. V příběhu jsem od Resident Evil 6 ztracen. Nevím, kdo nebo co je zlý nebo hodný, nebo jakýhože vira to vypustili tentokrát. Co je tahle organizace a co jako dělá. Je to maglajz, který prostě nedává smysl.

Celkově se to hraje slušně. Je to taková osekaná verze plnohodnotných dílů. Jak jsem zmínil v úvodu vyhýbání nepřátelským útokům tu funguje bud divně nebo náhodně. Nemůžu dodělat nepřítele, který leží na zemi, což by se v roce 2012/2013 očekávat. Atmosféra je slušná a líbil se mi puzzle s obcházením elektrického zámku na dveřích. Podvodní sekvence jsou asi to nejatmosféričtější z celé hry. Nápad se skenováním nepřátel docela chytrý, ale podle mě nedotažený.

Celkově je RE: Revelations sakra průměrná záležitost. Ti, kdož v oficiálních recenzích tvrdí je to dobrý přírůstek do série" by si měli okamžitě zahrát celou sérii od začátku. Jo a úderům závěrečného bosse se pravděpodobně nedá vyhnout, což je skvělý trik jak natáhnout hru, která by za jiných okolností měla o 3 hodny méně.

Pro mě jakožto nenapravitelného perverzáka, jenž celou svoji pubertu zasvětil hraním oduševnělé série Meet'N'Fuck, hodiny hrál s kámošem za každého počasí na svým tehdejším Sony Ericsson skvělý hybrid tetrisu a "spoj-3" a nedávno našel velkou zálibu v tvz, Visual Novels, HuniePop zněl jako skutečný dreamcometrue. Recenze na steamu jen pozitivní, velká pozornost u YT komunity, musí to být dobrý, že? Ale běda.

Je to celé rozděleno do tří částí: Rozhovory, quízy/otázky, puzzle.
Postavy jsou tak děsně archetypický a monotónní, že to snad musí být nějaká satira. Říkám si. Máme tu 12 holek z toho 4 dosti exotické Bohyně lásky Venuše, kouzelná víla, kočičí dívka, mimozemšťanka některé jsou ze začátku sympatické a může to být sranda, ale jak jde čas vychází víc a víc najevo, jak moc "práce" do toho autoři dali.
Introvertní nerdka, arogantní super mrcha, oduševnělá Indka, porno hvězda atd. Bylo by hezký vidět trochu rozvoje. Např. proč se mrcha chová jako mrcha? Možná neměla dobrý dětství, možná si ji smradi dobírali díky její výšce a boys s ní nechtěli nic mít, jelikož má malý dudy. NOPE.

To krásně nahrává na další část - otázky od slečen. Na ty se musí odpovídat, tak jak to schvaluje jejich charakter. Navíc je super, že se otázky začnou už po hodině opakovat. Naprosto zbytečná věc, která slouží pouze jako nucený prostředek pro nejzábavnější prvek hry.

To je právě onen puzzle. Ten je zábavný, plynulý a poměrně rychle nabírá na obtížnosti. Navíc máte k dipozici několik itemů, který vám na dané kolo pomáhají při onom virtuálním randění. Vylepšujete si atributy, což by bylo fajn, kdyby bylo více otázek, za jejichž správné zodpovězení dostáváte hunie=Exp.
Sex v huniepop je opravdu nejvěrohodnější pasáž. Je to je to fuška, je to zhlouhavý, slyšíte jen to hekání tý šlapky, která vám jako odměnu nechá v posteli na vyprání svoje spodní prádlo s tím, že každá zapomene, že jsme ji v noci vyšukali mozek z hlavy a přistupují k vám jako by se nic nestalo....skoro jako život sám.

Příběh? Cože? Neee to by bylo pro masy moc hardcore. Na výběr z odpovědí máte, ale v podstatě se vůbec nic nezmění. Takže asi tak. Za předpokladu, že by se jednalo "pouze" o puzzle bylo by to daleko efektivnější. Udělejte něco pro sebe a zahrajte si třeba Air nebo Everlasting Summer čiKatawa Shoujo, které máte zadarmo. A pokud budu chtít anime kozy, zapnu internet a za pár sekund mám vystaráno a opět zadarmo. Pravda, nějaký obrázky tam jsou, ale pro watashi wa hentai desu like myself je toto opravdu jen slabý čajíček:) :)

Psal se rok 2001 a já se nacházel v Praze v hypermarketu Tesco. A jelikož jsem se v té době ještě dobře učil a má slovní zásoba neobsahovala slova jako prdel, hovno, kretén apod. mohl jsem si vybrat z nepřeberného množství her. Tedy ovšem pouze z těch, které byly ve výprodeji. Náhle jsem mezi tou hromadou uzřel dobře známý znak dračí hlavy a ukázalo se, že to je to, co jsem myslel, že to je....MK4. No jo, ale on tam taky byl Rayman 2: The Great Escape. A toho boxera bez kostry jsme v době tehdejší se svým mladším bratrem měli velmi rádi.

Nastal moment rozhodnutí, dilema desetiletí. První mlátička, ke které mě moji velice zodpovědní rodiče v 6 letech pustili nebo pokračování mojí první skákačky na PC?
Po návratu domů započala okamžitá invaze do mého pokoje. Úkoly do školy počkaj teď musí promluvit krev!

I bratr byl rád, tedy do té doby než zjistil, že jsem Raymana 2 nechal hnít mezi peckama od City Interactive. Byl naštvanej, ale naštěstí rodiče byli ještě tehdy natolik prozřetelní, že baseballové pálky, jenž nám mile zakoupili byly vyrobeny pouze z příjemně tvrdého plastu.

Hra jako taková byla a je překvapivě zábavná, rychlá a nepřekvapivě brutální. S bratrem jsme nakonec hru společně užívali. At už při střídání u věže po každém zmasakrovaném protivníkovi, multáku, nebo tournamentu. Samozřejmě to nějakou dobu trvalo, než jsme se naučili komba a fatality, leč ona nefalšovaná dětská radost z dekapitace nebo proměna v obrovského škorpiona byla nekompromisní. "Jak jsi to udělal? Mě to nikdy nešlo!" Jo, bavilo nás to. Hrálo se to dobře.

Přechod do třetího rozměru hře překvapivě dost prospěl. Nejen, že to vypadalo pěkně, ale najednou jsme mohli dělat věci, které v placaté, dvou dimenzionální oblasti nebyly možné. Uhybaní do stran, vrhání předmětů......Mortal Kombat 4 zestárnul z té klasické série od Midway asi nejlépe. Z pozdějších konzolových dílů se staly "Tekeny" s krví a na dlouhou dobu se ze série vytratilo to co MK dělalo MK a čtyřka to bezesporu měla do míry vrchovaté.

Na této sérii je hezké to, jak je každá epizoda odlišná. Pokaždé jiný grafický styl, humor, příběh, leč nejodlišnější z nich je právě čtyřka. Nejtemnější a bezpochyby nejvíce atmosférický dílek z již šestidílného dortíku. Právě možná z toho důvodu to zatvrzenému fanouškovi série bylo proti srsti. Onen přiblblý vesnický humor, kterým se Polda proslavil prakticky vymizel, což ze čtvtého dílu dělá černou ovci.

Příběh o cestování časem mi tehdy osobně přišel dosti originální a na naše poměry dost dobře zpracovaný. Při debutovém průchodu hrou jsem se vždy těšil, kde to zase skončím tentokrát, co jsem zase podělal. Mělo to tehdy i přes relativní jednoduchost zápletky svoje kouzlo. Tehdejší socialistická budoucnost a revoluční Paříž jsem si zapamatoval asi nejvíce.

Graficky to ani dnes není ošklivé. Co do detailu byl Polda 4 špičkou mezi tehdejší "klick and point" konkurencí a pokud opominu divné modely postav, nemá se ani dnes Pankrác zač stydět. Animace nejsou úplně super, ale na druhou stranu většina akcí, které Pankrác s předměty provádí jsou animovány, což také na rok 2002 nebylo zcela běžné.

Celkově pořád dost lituji toho, že se pětka od konceptu čtyřky odtrhla....možná by jsme potom nemuseli čekat na šestku jak na boží soud.

Místní kolegové již nepřekvapivě sepsali slušnou dávku VELMI pozitivních komentářů a hru jsi očividně patřičně užili. Jak se může dívat osoba nezaujátá a knižní předlohou nepolíbená na toto dílo od Polských vývojářů dívat?

Witcher 3 je obsáhlá a dlouhá hra, tudíž by to měl reflektovat i onen komentář. Rozdělím ho na části, které se budou věnovat jednotlivým aspektům hry od nejlepší po nejhorší aby jsme v tom neměli guláš.

SIDE QUESTY - S těmi je tu zacházeno se stejnou pečlivostí jako s questy hlavního příběhu. Spousta z nich se vrství do několika podkapitol. Ty jsou jak režisérsky, tak i scenáristicky vedeny s velikou pečlivostí. Upřímně mě některé vedlejšáky dokázali upoutat více, než main story, který tu hraje skoro až druhé housle. Příběh Rudého Barona, quest o následníkovi trůnu Skellige nebo i takový blbosti jako "přines mi moji pánev z mýho baráku měly v sobě určitou substanci, takže ve výsledku tu máme hru, která v tomto ohledu zasazuje tvrdé K.O. své konkurenci v oboru RPG.

DESIGN SVĚTA/ART DESIGN (nezahrnuje hrubou grafickou prezentaci) - Svět je velký, opravdu velký a vypracován do obdivuhodných detailů. Počet druhů assetů (trávy, keřů, stromů, kamenů atd.) je vskutku rozmanitý, což dává světu vizuální pocit uvěřitelnosti i za jasného faktu, že se jedná o Fantasy svět a to je úspěch sám o sobě. Do toho si připočtěme skvělou práci se světlem, které je občas trochu předimenzované, ale v kontrastu s realisticky vytvořeným světem dokáže prezentovat působivé scenérie. Trochu škoda, že ho tvůrci neosídlili větším počtem zvěře, jelikož takto působí (pokud nepočítám osídlená města a vesnice) trochu opuštěně.

Největším triumfem je ovšem velkoměsto světa W3 "Novigrad" překvapilo mě kolik postav se někdy po ulicích pohybuje a zároveň mě udivilo, že si taková majestátnost, jakou Novigrad je nebere tolik z výkonu vašeho PC.
Postavy chodí v noci spát a ráno vstávají do práce, ale jinak jsou jejich aktivity fixní (spratek stále tancuje na tom samém místě, děvče stále pere atd.) nepostřehl jsem, že by se lidé ukrývali před deštěm (jako v osm let starém prvním díle).

HUDBA/DABING/ZVUK - Třetí díl si v tomto ohledu stále drží svou pomyslnou kvalitativní laťku. Hudba se koncepčně dost změnila a spíše mi v mnoha ohledech připomínala Fantasy typu Skyrim. Ony jedinečné tony a jasné slovanské téma z prvního dílu jsou podle mě nepřekonány stejně jako epické chory z dílu druhého. Trojka přinesla trochu moc hekání na můj vkus, což ale nezabránilo tomu, aby jsem si našel své oblíbené kousky:
Hunt or Be Hunted
Ladies of the Woods
Geralt of Rivia

Na druhou stranu mě zklamala implementace hudby do cutscén či gameplaye. Z 90% byl zvolený hudební motiv naprosto nevhodný např. při finální scéně, kdy z nebe padají žhavé cosi, všude je chaos a vy uprostřed toho všeho projíždíte tryskem na koni a ono vám do toho hraje "tada tada da bum" jak tempo pro ukolébavku s nevýraznými nástroji a roztahanou kompozicí. V tomto ohledu stále poláci na svou konkurenci výrazně ztrácí.

Dabing je nejlepší v celé sérii, hlasy padnou na valnou většinu postav. Občas se mi zdálo, že herci až moc tlačí na pilu při imitaci přízvuků, kterých je tu sakra požehnaně.
Občas tu jsou taky problémy s normalizací hlasů dabérů tzn. jednou mluví potichu, potom zase nahlas i když by měli mluvit potichu a obráceně, což by se u tak velkého titulu dalo prominout, kdyby se nepsal rok 2015. Geralt je vynikající, Ciri se svým anglickým přízvukem též hraje dobře.

Ozvučení je perfektní. Burácení větru, déšť, bouře, chůze po různých typech povrchu, jízda na koni....jednoduše nemám výhrad. Tady si páni zvukaři vyhráli.

GRAFIKA/EFEKTY/MODELY POSTAV - Tady to je pro mě trochu rozporuplný i přesto, že jsem typ, u kterýho hrajou grafický hody křoví na podiu. Jak už jsem předeslal, hra dokáže někdy ukázat věci, ze kterých se vám vypaří moč z měchýře, ale i přes to jsem dost často narážel na ohyzdný textury a stromy připomínajíc spíš koště vysloužilé uklízečky. Voda byla i při bouři skoro klidná jako zrcadlo a efekty blesku, jako by je někdo vystřihl a nalepil na oblohu. Na druhou stranu modely postav jsou vynikající, obzvláště detaily xichtů, vousů a vlasů. Jejich mimika pak dá vědět, že se ozývá next-gen, jelikož emoce, které postavy ukazují jsou celkem jasné a nepůsobí směšně.

SOUBOJOVÝ SYSTÉM (meč, kůň, pěstní souboje) - Tady narazila kosa na kámen, poněvadž jak se již z prezentovaných ukázek prokázalo, autoři moc se svým soubojovým systémem nepohnuli. Pravda, je to více dynamický díky většímu počtu animací, ale přesto mi nic nebrání to označit za "Roll and Hopping" simulator v 2.0. A pravda, rozkrajování, upalování monster či dekapitace banditů dokáže být někdy sakra uspokojující a jak postupujete hrou kotoulů ubývá. Ovšem je tu mnoho jiných faktorů, které Geraltovi za jeho cestě za slávou podráží nohy. Třeba naprosto nevyvážená obtížnost.

Započal jsem hru na obtížnost "Sword and Story" přičemž to někdy bylo jednoduchý a jindy jsem dostal slušně na prdel. Jenže jak jsem leveloval a leveloval a nabíral jsem skill boje ve stromu schopností, všechno bylo jednodušší a jednodušší a já jsem byl nucen obtížnost navyšovat až na tu nejtěžší bez ohledu na taktiku v boji. Jediné, co se mění v obtížnosti je počet HP nepřátel. Někdy je to dokonce řešeno tak, že pokud je "Boss" vyšší level, než vy nemůžete mu ubrat žádný život, což nepovažuji za zcela úžasné.

Pak je tu dost ošemetná kamera, která zvlášť v uzavřených prostorách dělá pěkný divizny. Geralt někdy místo toho aby prostě rychle seknul měčem tancuje jako nadržená baletka na kokainu, což při začátcích zapříčinilo to, že nepřítel mě zasáhl dřív, než já jeho. Souboje na koních jsou OK, ale jsou děsně jednoduchý. Geralt je na koni jednoduše OP, což opět svědčí o prapodivném balancu obtížnosti. All in All combat není hroznej, ale ani výbornej. Chybí mu vyváženost a celkově trpí stejnýma problémama jako dvojka.

Jiná kapitola jsou pěstní souboje a už asi chápu proč se ve dvojce rozhodli z toho udělat trapný QTE. Ten kdo hand to hand kombat vymýšlel by potřeboval natřít varle medem a nechat ho vyset za ruce nahýho nad hnízdem utopenců. Je to totiž T.R.A.G.I.C.K.Ý. neexistuje žádná taktika pouze "vyblokuj a zaútoč" pořád a pořád dokola bez ohledu na level. Detekce úderů (pokud se to dá tak nazvat) je retardovaná...není absolutně problém, aby vás protivník zasáhnul, i dkyž je dva metry od vás. Naopak vy se ani nemusíte na nepřítele dívat. Několikrát se mi stalo, že jsem díky "SKVĚLÝ" kameře dal na dršku vzduchu. Přesto to hra, ale nějak uznala jako úder. Deset let starý Fable to dělalo líp, tak proč to je tady tak blbéé?.

PŘÍBĚH/POSTAVY/ROZHOVORY - Příběh dělá co může, aby se vyhnul klasickýmu klišé o záchraně světa, čemuž se nakonec stejně nevyhne. Tak či onak pátrání po Ciri mělo své světlé i stinné stránky, stejně tak i kvalita scénáře. Např. Scéna s se Zaklínačema, jenž později byli nasáklý jak houba na mytí byla fenomenální. Obrana Kaer Morhen byl pro mě asi nejlepší okamžik v celém příběhu. Geralt je napsán skvěle, Ciri je výborná, stejně jako několik dalších. Problém ale je v tom, že postavy jsou, tak trestuhodně nevyužitý. Rozhodně bych si netroufl říct, že se jedná o konec trilogie. Knížky jsem nečetl. Hodně postav jsem prostě naznal....nebo ještě horší je, když někoho potkáte a on na vás "Háá Geralte! Rád tě zase vidím ty stará vojno!" A já na to "eehm jasně. Nazdáár! Kdo, že si?" To je pro mě problém, protože at už je kvalita scénáře sebelepší já se prostě nemůžu s postavou z žít. Stejně je na tom Geralt. Ten je prostě Geralt a nic to nezmění, což někomu vadí a někdo to zase upřednostňuje. Je to hodně subjektivní. Já jsem radši, když mám na výběr, když si tvořím postavu podle sebe a to mi Witcher série prostě nedává.

Co se romantické stránky týče vybral jsem si Triss. Ano, pro čtenáře to může byt asi nevětší dilema z celé hry. Pro mě však byla Triss jasná volba, jelikož jsem se s holkou dokázal v minulých dílech dostatečně sloučit.....doslovně :)
No, a co mi nakonec bylo odměnou? Odhalenej zadek, docela vtipná "sex" scéna, pár krátkých konverzací a obrázek na konci....WTF?? Absolutně žádnej rozvoj vztahu, prostě fak jůů tady nejsi v Kanadě Honzíku.

EKONOMIKA/CRAFTING/NEPŘÁTELÉ - Druhů monster je tu obdivuhodné množství, stejně jako počet receptů, lektvarů, mazadel, žrádla, bombiček, které jsem díky obtížnosti skoro vůbec nevyužíval...BALANC, chybí nám BALANC soudruzi! To ale nezastře fakt, že si v tomto ohledu dali opravdu kluci Polský práci a opět v tomto aspektu asi těžko najde konkurenci. Monstra jsou výjimečná a každá potvora má své slabiny, které jsem stejně později ignoroval díky obtížnosti BALAAANC...chybí BALANC!!
Počet předmětů, které se dají kraftovat je též mnooho....ale má to háček...už jsem se zmínil, že hře chybí BALANC?? Tak teď pozor. Teď přijde to nejhorší.

EKONOMIKA je naprosto rozbitá a nefunkční. A je to jedna z mála věcí, který jsou objektivní, ale nikdo o ní nemluví. Proč tomu tak je? Díky jednomu nedostatku. Díky věci, kterou má Skyrim, Fable a mnoho dalších. Ta věc je ochrana proti přelootování.
Ano, nikdo kromě pár stráží venku vás nesmí vidět jak čorujete, což není zase takový problém, protože většina stráží stojí na místě. Všechna osídlení, baráky, chajdy, hrady, boudy se dají bez problémů vylootovat, vybrabčit "Ahoj, jsem Geralt. Odmítl jsem vaše peníze, jelikož nejsem materiální svině, ale vaše stříbro, jídlo a suroviny si mile rád vezmu. Díky, přeji hezký umírání hlady v rodinném kruhu"

V praxi to znamená, že v půlce hry jsem nevěděl co se všema těma krámama dělat. Tak co udělat? Prodat to! Prodat, meče, výzbroj, jídlo, šperky, vzácný materiály a nakonec skončím v kapse s víc jak 18 000 korunami společně s desítkama vzácných materiálů a run. Můžu si vykraftovat co chci za pakatel a pokud mi náhodou chybí materiál můžu si ho u kováře koupit a následně mu prodat 10 mečů, který jsem vylootoval od banditů...no harm done jsem bohááč.
Stovky kusů žrádla, stovky kusů pálenky= neomezený počet lektvarů= prachy, jednoduchý souboje a zabitý Witcherovský kontrakty, ze kterých máte ze začátku slušný obnos peněz a XP. Jenže proč bych se měl zabývat kontraktama, když je ze mě potulná, fantasy verze Andreje Babiše?? Proč taková prokotina zabíjí tolik cool věcí na týhle hře? Proč to nikdo nekritizuje? Proč se nad tim vůbec rozčiluji jako děvka bez výplaty?

Rozhodnutí, která byla devízou jedničky a dvojky tu nejsou nějak vyrázné. Postřehl jsem jen párkrát nějaký malý dopad rozhodnutí během hry. Mimochodem, pokud nemáte save z dvojky, tak jste nahraný. Hra vám dá možnost si skrze rozhovor "vytvořit save", který se skládá jen z 5 vetších rozhodnutí, které si vyberete. Např. pokud se ve dvojce vydáte na cestu Iorvetha ve trojce o něm nepadne jediná zmínka..The fak??
A to není jediný příklad. Zkrátka si CDPR usmyslel "proč by jsme se měli dělat s tolika proměnnýma v příběhu, když je stejně konec? On nás za to stejně nikdo peskovat nebude haha"

Nuže, tak tady to máte. Komentář mohl vyznít dost negativně, ale ve výsledku jsem si hru dost užil a strávil jsem u ni dlouhou dobu (to bude asi tím, že nic jinýho nevyšlo). Witcher 3:Divoký hon je jako samostatná hra kvalitní záležitostí s božíma side-questama, solidním story, postavama a vysokýma produkčníma hodnotama. Ale jako trilogie je to pro mě velký zklamání. Konec(e) jsou o ničem. To, že Witcher 3 bude tady přehodnocovaná hra o tom nikdo nepochyboval. Úspěch (finanční a kritický) není překvapující. Cdpr si zaslouží poklonu už jen za to, že ukázal koule na to vytvořit něco tak ambiciozního. Úspěch jim přeju a jsem zvědavej na to, co udělaj s KYBERPANKEM.

Jednou za čas se objeví něco, co vám svou epičností a propracovaností vystřelí mozek z báně. Aby jsem však konečně pochopil mimořádnost této hry, musel jsem si položit několik otázek.

Která hra mi někdy zlepšila známku z dějepisu? Která hra mi takto poutavě ukázala jak zajímavé dějiny - ne jen ty římské - mohou být? Jo, byl to Rome. Gamesa, která to díky svému nadčasovému enginu dotáhla do programu history channelu.

Rome byla má první zkušenost z Total War sérii a sakra, že to byla jízda! Vše v této RTS řve na plný kolo Epické! Od rozsáhlosti světa, množství druhů jednotek, hudby a samozřejmě samotných real-time bitev. Navíc to pro mě, jakož to nováčka série bylo díky skvělé přístupnosti hrozně snadné na pochopení.

U jedné kampaně se dá strávit několik desítek hodin! V jednu chvíli se mi nedařilo a myslel jsem, že to projedu, ale vyhrajete pár důležitých bitev a jdete nahoru. Kampaň v Rome je plná zvratů, velkých proher a vítězství. Technická stránka nestárne. Bitvy stále vypadají velmi dobře. Vynikající hudba, která se mění v závislosti na situaci dává bitvám nádech důležitosti. Pocit když vyhrajete bitvu proti trojnásobné přesile po střetu tisíců jednotek a generál začne provolávat vaši slávu s asistencí epické hudby....to je zkrátka boží pocit! Touha setnout hlavu nějakému barbarovi a obsadit další provincii rostla s každou vyhranou bitvou či dobitým městem.

AI není dokonalé, ale to vzhledem ke stáří dá odpustit (kdyby dvojka měla jen z části tak funkční AIčko), diplomacie a stavba měst je jednoduchá, což mě osobně nevadilo. Zkrátka není moc, co by se ROME dalo vytknout. Je to podle mě nejlepší hra ze série a vůbec jedna z nejlepších her v žánru. Je to jeden z mála případů, kdy učení může být i sakra zábava. škola hrou, škola hrou lidi.

Atmosférická, temná střílečka s úžasným smyslem pro detail od soudruhů z Ukrajiny, kteří neměli při vývoji ani pořádný židle. Metro:LL je produkt, na který valná část západní masové produkce musí koukat jako Bulhar do sbíječky. Ano, jistě kvalita zážitku se paradoxně blíží prvním dvěma modern warfare. Tato kulišárna má však něco navíc.
Něco o čem si můžou dnešní hardcore militární výžblepty pro děti nechat jen zdát.

Herně je LL o třídu lepší, než jeho předchůdce. Boj s mutanty má ty správný koule a stealth tu konečně funguje jak má. Hrátky se světelnými zdroji a shovka v temných koutech připomíná skvělého Riddicka. To hlavní, ale je, že mě oba postupy bavily, kdežto v jedničce to fungovalo na půl, z čehož ta druhá půlka byla silná frustrace, jenž mě skoro donutila pozřít vlastní genitálie.

Boj je ve většině případech intenzivní jako feferonka. Valí se na vás horda mutantů, je noc, munice není na rozdávání, filtrů do masky taky málo a drogy na bolest v čoudu. Na jednou mě něco čapne za flígr a mává to se mnou ve vzduchu až mě to hodí do nějaký tekutý srajdy. Maska špinavá, hodinky pípaj a já mám jen několik broků v zásobě. Nějak střet s munatníky přežiju, ale v tom padám hubou na zem. Náhle jsem si vědom, že jsem byl udušen toxickým ovzduším. Hra vás nutí myslet na víc věcí, než jen na samotný boj a to je prostě kůl.

Prezentace a produkční hodnoty jsou špičkový. Jako Ukrajinské tanky. Grafika je skvělá, efekty světel boží, a nejlépe zpracovaný oheň, jaký jsem viděl. Opravdu pozor! Mohl by ve vás vyvolat pyromanské choutky. Ve zbraních máte přesně tolik munice kolik ji mít máte, hledí masky praská, špiní se, (blátem, krví, toxickou vodou) apokalypsa je zde krásná. Zdejší metro vesnice jsou zpracovány živě a uvěřitelně. Lidé jsou v pohybu, věnují se své práci, obchodníci se svým hulákáním snaží přilákat zákazníky a množství náhodných konverzací mě taky překvapil. Škoda, že Artyom vyšel ze školy Gordona Freemana. Pak je tu něco jako systém karmy, který určuje konec. Je to pěkný a někoho odbarovat svýma kulkama je velice potěšující.....

Ve výsledku jsem dostal parádní FPS, která mě zanechala zasáklého v čase, kouknul jsem se na rudé divadlo, obdivoval jsem z blízka fyziku nader striptérky a opil jsem se do němoty probudíc se mezi prasatama. Která střílečka mi toto někdy umožnila? Správně. Metro LL je unikát, kterému se dostalo zasloužené pozornosti finančního úspěchu, což je z veškerých mých útrob velmi těší. Respect pro dámy a pány, kteří v tak nehostinných podmínkách udělali FPS roku.

Vezmu to krátce. Dead or Alive je v jádru VELICE dobrá bojovka. Hromada charakterů vlastní velkou porci úderů, kopů, a hodů, které se velice dobře kombinují do efektivně vypadajících komb. Líbi se mi systém protiútoků a vykrývaní speciálních útoků. Animace vypadají velice dobře. Celé to je takový kompromis mezi hyperaktivní arkádovou řezanicí a simulátorem. To znamená, že kolem vás všechno lítá - krabice, auta, lešení, domy...vaši protivníci, ale zároveň to působí z hlediska úderů uvěřitelně, zejména pak styl kickboxu a MMA tu je zpracován dobře. Je to zrátka ZÁBAVA....

....Ale nic není dokonalé. Tento "prd port" je velice odfláklý. Jedna z věcí, která vás trkne ze začátku. Proč to vypadá tak......hnusně? Jasně, on je to totiž port z PS3! To znamená, že textury vypadají jako z konce života PS2. Modely postav jsou slušné, pot, fyzika oblečení je též OK. Největším technologickým plus je fyzika poprsí na velice krásných polygonech všech bojovnic. A že jich tu je. Online mod je zatím nedostupný.
Jde však o to zda to někdo bude v zpřístupnění online modu hrát. Příběhový mód je hromada cutscén, které nedávají smysl, alespoň dabing se dá poslouchat.

Páni autoři co moc hráli Dooma trojku, Dead Space a Painkillera jsi řekli, že jsi udělají vlastní hru na mobily. A jelikož to mělo docela úspěch, tak se zamysleli a převedli to na PC! Proč mají lidi neustálou tendenci cpát mobilní crap na počítače? Kdo to bude hrát?
Ale nakonec je to česká hra a stojí jen 5 babek, tedy proč to nevyzkoušet.

Po zapnutí na mě vyskočilo velice jednoduché menu a překvapivě pěkná, houslová hudba.
Ještě překvapivěji tu máte na výběr mezi chlapem mariňákem a ženskou assasinkou. Vybral jsem si děvče z důvodu trošičku lepšího dabingu - ten je hroznej, tak či onak. Rozdíl mezi nimi z hlediska gameplaye je minimální, což mě ve výsledku vůbec netrápí z důvodu zcela jednoduchého.

Ono se to totiž hraje blbě, vypadá to ještě hůř a ze všech stran z toho smrdí amatérismus. V podstatě se to s velkou nadsázkou hraje jako Doom 3, vybíraní skříněk a vzhled ikonek nad municí je zase Dead Space skoro 1:1. Střelba ze zbraní je veselej vtip. Nepřátelé na střelbu vůbec nereagují. Prostě se za váma hrnou ve "skvělé" animaci, která je složená dohromady tak ze svou snímků. Dokonce i animace přebíjení zbraní příšerná. Je jak z doby, kdy někdo ze srandy vytvořil a zadarmo vydal FPS...pamatujete na ty časy? Tak 10 zpět? Kdy na Skore a Level CD/DVD byla nějaká ta freeware střílečka? Přesně tak působí Dead Effect.

Ano, Dead Effect..... to je přesný termín. Takový vliv na mě ta hra měla po skoro po 2h hraní. Normálně mi z ní bylo nevolno. Všechno se leskne jak ty psí kulky v úmyslu zamaskovat ty nechutný textury, jak z dob Husákovy vlády. Bolest očí byl první symptom a opravdu jsem neměl odvahu to hrát déle jak 2h. Mohlo by mě to asi opravdu zabít.

Dovedu jsi s klidem představit jak Dead Effect hraji někde na cestách na malém kapesním zařízení, ale toto? Ne, díky to si strčte do zombikovi......pusy.
Tohle se prostě vůbec nepovedlo a opravdu bych chtěl vidět ty masochisty, co měli odvahu a fyzickou vzdanost toto dohrát. DE se bohužel řadí mezi steam odpad, kterého je na této službě jedna velká hromada.

Na tomto světě bylo distribuováno již mnoho her, ale ne mnoho z nich se může častovat s tím, že vyšla z PEKLA! Claw je přesně ten prokletý typ, který dohrálo do konce 5% šťastlivců, kteří neměli ani tušení o tom, jakému ďáblu se to upsali.

Claw je hra, která ve mě zanechala mnoho vzpomínek. Vykřikl jsem u ní svoje první sprosté slovo, dostal jsem u ní svoji první výchovnou facku a rozbil jsem vázu na kytky. Ta hra vlastně ze mě udělala pre-teenskýho gaunera. Claw je jednou z nejobtížnějších skákaček/her jakou jsem hrál a dohrál. Nějak se mi to povedlo a ani nevím jak.

Pokud ovšem opominu nekonečný kýbl frustrace a pravidelný nával berserker vzteku dojde mi, že ona hra má krásnou kreslenou grafiku, pěkné filmečky skoro jak s dílny Disney, rozmanité levely, dosti druhů nepřátel a mnoho levelů uživatelských.

Jednoduše řečeno....na tuto hru nikdy nezapomenu. Na rozdíl od Raymana jsem ji dohrál. Bez cheatů a bez pomoci. Jedná se pravděpodobně o můj nejcennější skalp mé dlouhé herní kariéry.

K Dying Light jsem po Dead Island přistupoval opatrně a také se mi to z počátku vyplatilo. První 2-3h jsem byl mírně řečeno nasrán z toho, co jsem viděl. V podstatě se jednalo o Dead Island s le-parkour mechanismy. Díky bohu a vesmírné síle se to nečekaně otočilo k převážně pozitivnímu duchu.

Předně je třeba říct jedno: Parkour systém tu funguje na jedničku. Pocit z pohybu je umocněn kvalitní animací, rychlostí a vnímáním hloubky v prostoru. Když jsem v noci šplhal po rozsvíceném mostě aby jsem odmontoval funkční žárovky najednou se ve mě probudil onen nepříjemný pocit z výšek a fakt, že madam gravitace je přítulná paní tu ve mě hlodal skoro při každém vysokém výstupu. Navíc šplhání není převážně o držení tlačítka, ale často o pozorování prostředí a plánování nejrychlejší trasy. Opravdu jsem měl někdy na mále abych z frustrace hlavou neprorazil mého Samsunga. Na druhou stranu se však dá říci, že ona frustrace je opodstatněná ne zcela jednoduchou obtížností, která těží z příklonu k realističnosti. Jednoduše řečeno. Lépe implementovaný parkour jsem ve hře nezažil. "Nedívej se dolů" to bylo moje pravidlo.

S tímto jde ruku v ruce design světa. A na mou duši a psí uši i zde je vidět kvalitní práce. Design měst je očividně uzpůsoben pro vertikální pohyb. Je zde mnoho překážek, mnoho míst, která prozkoumávat. Ovšem, jsou tu copy-paste assety velmi často, ale jsou velmi chytře zamaskovány nebo promíchány. Zkoumání a lootování bylo pro mě tedy činností, kterou bych nenazval nudnou. Celý level design pak tvoří jako celek hustou atmosféru opuštěného, zdecimovaného města a to mi v Dead Island moc chybělo. A když jsem u té atmošky. Noc v této hře není žádný vtip. V noci je tma - myslím jako opravdu tma - v noci je nebezpečno, v noci se mění přístup k hraní. zároveň vynikne kvalita zvukových assetů a světelných efektů.

Hratelnost má naprosto opačný účinek od Dead Island. Z počátku jsem se lehce nudil a naříkal. Jak jsem však odemykal - díky dobře zakomponovanému RPG character progression systému - nové ability vše nabralo novou dynamiku a já jsi konečně připadal jako ultimátní zombie slayer badass. Masakrovat mrtvoláky a mrtvolačky se tu prostě a jednoduše neomrzí. Kvalita animací je top. Animace jsou dobře sloučeny z fyzikílním modelem, ergo to znamená velice realistické chování zombíků na prostředí a vás, jakožto zpotředkovatele aplikací na onen fyzikální model. Mrtvolky zakopávají (jak o své ležící kolegy, tak o různé překážky) napichují se na bodáky, padají z budov atd. At už nepřátelé upalujete, krájíte, napichujete, portujete, shazujete, kopete, nebo napravujete krční obratle, vždy je to velmi uspokojující záležitost. Též ne-levelují s vaší osobou (jako tomu bylo u mrtvého ostrova) díky salámu za to. Živí protivníci tu opět vydrží vice, než by za normálních okolností bylo zdrávo, ale po nalezení střelných zbraní přestali být výraznějším problémem.

Jsou tu však i problémy a paradoxně jsou to ty samé problémy, kterých se Techland dopustil dříve ve svém starším zombíkoidním dílu. Zbraně jsou jako z papíru, jejich nevyváženost je též k zamyšlení (ze začátku něco s čím by jste neumlátili ani štěně a ke konci naprosto OP nástroje na způsobení sekáčkového armagedonu.
Příběh je prostý s klišé záporákem a zápletkou o nalezení protilátky.
Postavy se většinou chovají nelogicky a celé je to nějak předvídatelné. Dabing jest však velmi dobrý a hlavní hero se nechová jako trolt.
Side-questy jsou tu klasické doběhni z bodu x do bodu y. Někoho zabij, neco dones. Avšak, našlo by se tu i pár zajímavých a atmosférických questů -viz. příklad s nočním mostem - které mají i více vrstev a pokračování. Není jich mnoho, ale když už nějaký ten vedlejší plníte není to pro tupého pan tátu bezejmenéna a to se upřímně vyplatí.

Grafika se povedla. Největší kus práce tu odvádějí světelné efekty a modely postav. Barevná paleta tu jest převážně dvoubarevná šedo-oranžová, což však dodává již onen zmínění pocit katastrofy. Optimalizace je tu věc, která nepotěší mnoho lidí, obzváště občany s kartamy AMD. Po patchy a nových ovladačích se výkon znatelně zlepšíl. Rozhodně bych, ale Dying Light nepovažoval za krále optimalizce.

Techland mě ujistil Call of Juarez: Gunslinger, že se něco uvnitř studia změnilo. Vedení, přístup, vydavatel, kdo ví. Tak či onak mě kluci a dívky z Polska překvapili titulem, který má nepopíratelné kvality. I když někdo už může být tímto žánrem znaven stejně jako má maličkost, tak vám mohu říct jedno toto je sakra dobrá Zombie hra a když je něco dobré nekoukám doleva-doprava. Zombíci-nezombíci, toto se povedlo!