Kultura

@Kunick (03.01.2024 20:40): Bylo by zkreslující to vydávat za jednotný pohled, ale za mě to byl vždycky problém - je to transgresivní akt, který ohrožuje a nahlodává. Církev, prakticky, ale v podstatě taktéž teoreticky, neměla v lásce mučedníky a jiné extrémní projevy těch, kteří se vztahovali k Bohu skrze bolest a (už tím) nestvrzovali církevní úřad jakožto prostředníka; Palach podobně ve vztahu k režimu. Časem se to ladněji inkorporuje (speciálně, když na církvi i minulém režimu zůstává pachuť čehosi kompromitovaného), ale je to prostě čímsi rozkladné.

Zajímavější mi ale připadá otázka pro tebe: K jaké změně by muselo dojít, aby podle tebe člověk nebyl stejný? Jedna věc je, a to skutečně tvrdí mnoho autorů a lidí vcelku právem, že člověk je v zásadě stejný, ale v tom případě se velmi liší od zvířete. Ten druhý poměrně rozšířený pohled je, že člověk je taky zvíře, ale pořád zůstává zvířetem velmi podivným a proměnlivým. Důvody se snad rozumí samo sebou, i kvůli tomu, co jsme probrali. Tys však uvedl, že si stačí pustit dokument o tlupě šimpanzů, abychom z nich usoudili na člověka - což nevím, jestli je ten samý příklad. Správně mluvíš o tlupě šimpanzů, a nikoliv o člověku. A opačně - pokud změníš mozek nebo proporce člověka, stěží to pak bude člověk. Proto mě zajímá, co by se muselo stát, kudy by musela vést ona proměna, abys podle svých měřítek mohl prohlásit, že člověk není stále stejný.

@Kunick (03.01.2024 10:31): Nepřekvapivě jsou různé přístupy a autorské nebo badatelské odlišnosti. V jednoduchosti a vzhledem k tomu, o čem jsme se bavili, si vypomohu příkladem: Co mi je známo, každé společenství mělo zákazy týkající se mrtvých a intimní vztah k zemřelým, tam se hodí zasadit onu antropologickou konstantu; odlišnost tkví v tom, že se pohřbívalo na hřbitově, za zeď, mimo běh každodenního shonu, ale pak taky v domě nebo blízko u něj, jinde byli mrtví sněděni pozůstalými, nebo se jim očistila lebka, která se nosila připásána. To jen několik zaznamenaných případů. V tom má spočívat ten rozdíl, zrovna jako ve srovnání našeho přijímání těla a krve Krista, založeném na bezbolestné substituci, a ne zcela nepodobnými obřady, jejichž účastnící sami sebe řežou do jazyka a genitálií. Vždycky můžeš říct, že je to vlastně stejné, zkusit to něčím podepřít a hájit to, ale já tu ty rozdíly taky vidím.

Není to v rozporu s tím, co píšeš, nechce se tím říct, že lidem kdesi za horami bolest není "přirozená", nebo že v naší kultuře vyvolá hromadné dávení. Ale právě proto, že bolest je cosi intimního a problematického, se s ní kultury vypořádávají ve vztazích, na nichž lze pozorovat rozličnosti.

Rozdíl našich vybraných subkultur vychází ze samotného konstatování, že se tribálními a jinými praktikami inspirují. Jsou to jedinci nezřídka z měst, kteří se privátně schází a z vlastních důvodů se poohlíží po jiných kulturách a vlivech, vůči čemuž je naše kultura tolerantní. U toho to ovšem hasne. Naše kultura nevyzdvihuje sebepoškozování nebo krvavé iniciace nebo oběti, neváže se k nim prestiž či náboženský smysl. Tenduje k opaku. A přes možné úšklebky se nevyznačuje ani trýzněním nepřátel nebo zajatců. Připouští sice tělesné modifikace nebo tatuáž, ale pouze jako způsob individuálního vyžití (subkultur).

Abychom udrželi nit a nezapomněli, odkud tohle téma vzešlo: ze zmíněných rozdílů nerozdílů - ať si každý vyhodnotí, jak zásadní pro něho jsou - mám pocit, že člověk je hodně tvárný a uschopněný k mnohému. Asi do té míry, že pro mě nemá tak úplně smysl říkat, že je stále stejný.

Jinak, nechci to odignorovat: západní svět je v humanitních vědách, v antropologii a etnologii podle mého zvláště, často takový interní termín pro rozložení sil následkem konvisty, včetně útvarů a pohybů, které k ní směřovaly. Asi ne nutně, ale obvykle tomu tak bývá - v případě mě a citovaného autora tomu tak je. Ale to už je strašně velké téma samo o sobě a mimo potřebu rozvádět.

@Artran (03.01.2024 02:11): Dobře. Jen mi dej prosím čas, zkusím napsat zítra, dneska mám ještě pracovní povinnosti.

@Kunick (02.01.2024 21:34), @AlieN (02.01.2024 21:40): Ano, tohle jsou určitě dobré postřehy, kde se dá hrabat v detailech. Viděl bych však rozdíl mezi subkulturou a kulturou, přičemž tvrdím, že naše stojí - na rozdíl od jiných - na odmítání bolesti.

Odvolal bych se na slova Martina Soukupa, který ve sborníku Tělo 2.1: Bolest v proměnách času a kultur, jehož články uvádějí příhodně do problematiky kulturních proměn ve vnímání bolesti, roli bolesti při porodu, spjatosti bolesti a mužství ve věznicích, v neposlední řadě nabízí průzkum z řad příznivců BDSM a návštěvníků akcí, které by AlieN mohl znát, píše v úvodu na straně 10: "Buď se lidé snaží bolesti zcela vyhnout, nebo ji alespoň zmírnit. To je typické pro západní společnosti, kde roste spotřeba analgetik, antidepresiv a jiných prostředků k tlumení bolesti. Jiné kultury jsou na bolesti postaveny a lidé jsou ve vlastní kultuře záměrně bolesti vystavováni, nebo cíleně způsobují bolest nepřátelům, zajatcům či obecně lidem z jiných kulturních skupin."

@Artran (02.01.2024 22:24): Beru, i když bych něco namítal. Příliš citlivé, abychom to rozebírali v diskuzi o kultuře, zdá se mi.

@Kunick (02.01.2024 20:18): Bude to souhra faktorů, do nichž určitě spadá, o čem se zmiňuješ. Ale to je tak nějak samozřejmé a vychází z toho ten rozdíl: taky máme svoje rituály a formy sociálního tlaku, typicky svobody a zodpovědnosti, hry, z které se těžko vystupuje. Umožňuje to srovnání.

Tělesné modifikace ve svých invazivnějších podobách na západě jsou už nějaké desetiletí přijímány hlavně v subkulturách s poukazem ke kmenům, jež jsem měl na mysli. Ale stále jsme společnost, v níž jde o potírání bolesti. Existují tam rozdíly. Což nevylučuje vzrůstající otevřenost vůči individualitě a jinakosti, kterou podle mě popisuje AlieN. Už to svědčí o změně.