Kultura

Je tam Hrot?

@Red (07.04.2024 02:40): Tak Frank se inspiroval v Redáči obecně v tvorbě Trenta Reznora a NIN.
A já ho miluju. Hell March jednička jsou vlastně dvě skladby, jedna rocková, jedna industriální. Jako v té rockové části mě malinko štve, že je to v jednu chvíli až moc stupidní, ale zase to dorovnává tím refrénem, který je boží. No a ta industriální půlka je skvělá, to je prostě zvuk Red Alerta.
No a Hell March 2 je absolutní pecka a jeden z vrcholů žánru industrial, případně industrial metal. Miluju, jak na konci zazní hlavní C&C theme. No a Hell March 3 už je jen přebujelé Hell March 2 s orchestrem, ale zase miluju ten konec, C&C theme v tom vícehlasém sboru je nejvíc.

btw. všechny tři jsem slyšel naživo v Brně loni a byla to pecka :-)

Imperial March vykrádá částečně melodii i harmonii, ale jen ten koneček. Většina melodie je původní :-)
ale zase charakterem je to jiný.
Je potřeba to ještě spojit třeba s marchem v opeře Láska ke třem pomerančům od Prokofieva. Výsledný mix dá dohromady Imperial March :-)
ale jako vo tom to je, tohle prostě skladatelé dělaj :-)

ale samozřejmě těch věcí, co zní jak Star Wars je víc. Všichni znají Mars z Holstových Planet.
A části Gnom,  Samuel Goldenberg a Schmuyle , Katakomby a Baba Jaga z Mussorgského Kartinek (v Ravelově instrumentaci) jsou taky Star Wars :-)

@Artran (02.04.2024 06:03): jo asi máš pravdu, akorát je to na basu, tak je to hlubší než na to cello a ještě na tom šíleně tím smyčcem poskakuje a ke konci musí zajet i před kobylku, protože se z toho stane konkrétní hluboký tón. Zní mi to jako kombinace hraní za kobylkou a před, ale ještě je to hodně zesílený, že na normálním koncertě to takhle brutálně neuslyšíš.
mimochodem krásná skladba na to violoncello :-))
a jinak je super, že je to BG3 vůbec nahraný živým orchestrem, má to fakt skvělej zvuk a ten Borislav Slavov si s tou instrumentací dost vyhrál.

tvl. to bude asi docela boží soundtrack, prvních několik tracků a já jsem nadšenej z každýho z nich a štve mě, že musím jít spát :-)

tak dík, že jste mě k tomu přivedli :-)

@Adieu (01.04.2024 18:05): určitě nemám zase patent úplně :-) hru jsem nehrál (jedničku jsem dohrál skoro třikrát, ani jednou pořádně).
Tohle je určitě vejš než ta Duna pro mě. Hned začátek je docela cool. Je to teda docela takový ruský, ale to mi nevadí, já ruskou orchestrální hudbu rád. Vlastně mi to připomnělo soundtrack k Outcastu, co nahrávala moskevská filharmonie. Jak tam střídají ty dva tóny, tak ten druhý je takový hezky nejednoznačný, skoro až čtvrtón, to je fajn.
Od 20. vteřiny je to ještě víc ruský. Jak nějaký Alexander Něvský od Prokofjeva. Ale tak proč ne.
Ten zvuk ve 30. sekundě mě fascinuje a chtěl bych vědět zdroj. Napadlo mě, že je to nějak přizvučený kontrabas a brutální smyk a sul ponticello, ale netuším, zní to jak startující motorka.
Celou první minutu se hezky buduje napětí při statické harmonii. A objevuje se teda už to hlavní téma, které je prostě takové velkolepé no. Baví mě na něm ten rytmus i melodie na konci fráze, když se to zrychlí a charakteristický moment je určitě to tatáá na konci, kdy se jde z druhého na první stupeň v melodii (jakože F# a E).
Na začátku druhé minuty překvapivý kontrast s harfou. Střídají se nám tu hlavně dva akordy (I. a VII. stupeň v moll), ale pěkné je, že skladatel i do téhle kontrastní části zabudoval ono hlavní téma, takže jsme ho slyšeli v epické i lyrické poloze.
Od opětovného nástupu mužského vokálu (1:53) začíná část, která může působit nejvíc lacině, za mě je ale pořád daleko komplexnější a méně typická než ta Duna. Melodie je členitější, rytmus překvapivější a různorodější a harmonický průběh celého tématu není prostě takové klišé (I-VII-I-VII-I-VII-IV-I-VII-I, konkrétně jsou to tři akordy Emoll, Ddur a Amoll). Takže jo, je to docela jednoduchý, ale není to popová čtyřakordovka. Drží se to jen oné mollové diatoniky (jakože aiolský mód), což dělá ten dojem podobnosti s Dunou, nebo i Zimmerem třeba. Napadlo mě, že k pocitu lacinosti této části může přispívat fakt, že sbor zpívá unisono a je to tak příliš uhlazené a čisťounké, oproti drsnému začátku.
No a v půlce toho tracku začíná charakterem úplně jiná skladba, má to chvíli dobrodružnější charakter scénické hudby, nicméně neustále se varíruje ono hlavní téma. Najednou střih, a je to jak někde z Irska. housličky, harfička. Baví mě jak autor to téma využil do mrtě a neustále ho rekontextuje a aranžérsky proměňuje. To se pozná skladatel, že s tím umí pracovat. Je to spousta žánrů najednou, ale to hlavní téma je jednotícím prvkem, který to zceluje. Předpokládám, že ona různorodost hudby je dána různorodostí prostředí hry a tohle main theme nám ve zkratce ukazuje, jakým stylem budou jednotlivá prostředí ohudebněna, ale to možná přeceňuju záměr :-)
Závěr je pěkným vyvrcholením, plný orchestr, ty běhy smyčců ve mně dokonce i vyvolávají emocionální reakci, tohle vrstvení na mě funguje :-)
Takže je mi líto, že tě asi zklamu, ale za mě je to docela fakt dobrý. Je to samozřejmě lehce podbízivé, ale zdaleka ne tak moc, jako jiné věci a má to docela dost věcí, kterých si na tom cením. Ale samozřejmě na druhou stranu je to pořád zaměnitelné s jakýmkoliv jiným soundtrackem podobného ražení, a je to velmi přístupná záležitost, která neklade zvýšené nároky na posluchače, ale to vše beru celkem jako samozřejmost, hodně by mě překvapilo, kdyby to znělo nějak jinak.

@Paul (01.04.2024 19:23): souhlas, Surgery Of A Hope, úžasná, a to na první poslech :-) (tak to vypadá, že zase budu poslouchat soundtrack hry, co jsem nehrál (už takhle jsem dneska sjížděl všechny NHL 90. let, ach jo :-) )