Diskuze

Mně se líbil level-design, kde prostředí odpovídalo reálu. Jdu na horu, kterou vidím v dálce, a já opravdu jdu dlouho a jdu celou tu cestu.

Také se mi líbila agilnost nepřátel. Byli to zombíci, ale pohybovali se úplně normálně - jakoby ně mě útočili běžní lidští magoři se sekerami.

Potěšilo mě, že Barry a šerifka nezemřeli, jak bych v hororu očekával. A Barry potěšil svým humorem.

Ale příběh rozhodně kvitovat nebudu. Wake píše příběh o sobě, který utekl ze srubu, nachází stránky rukopisu, který právě píše, pak se rozhodne, že musí utéci a najednou se mu děje to, co napsal. Nakonec udělá něco, co musí být uděláno, protože je to taková věc, která se dělá v příbězích a funguje proto, že tomu věří. A celé to ale byl plán temnoty, aby se nějak osvobodila.
Nemám rád příběhy, pro které si musím domýšlet všelijaká pravidla, jak to vlastně celé fungovalo, jen abych obhájil, že tam nějaký smysl doopravdy je. Ono je strašně snadné vytvořit příběh, který nemá žádná pravidla, takže si ho může autor vést, jakkoliv chce, a bude se hájit tím, že pravidla nejsou z našeho světa, takže máme věřit, že tak, jak si to vymyslel, to je funkční.