Diskuze

Po dlouhé době hraji opět svůj head canon DA: Inquisition a tak nějak mě to, společně s celou situací okolo EA a BioWare, vedlo k přemýšlení nad vývojem celé série.

Přemýšlela sem nad tím, čím se vlastně tolik lišil Origins, který má oproti dvojce a trojce tak jedinečnou a dost odlišnou atmosféru.

Nebyl to soubojový systém - i když ten svojí troškou také přispěl do mlýna. Mohla bych i říct, že ten z Inquisition se mi líbil nejvíc, kdyby ubrali trochu na té laser show.

Postavy byly rozhodně jedinečné, ale myslím, že tady je to hodně o nostalgii. Tací jako Varric, Solas, Anders, Cullen, Fenris, Dorian a pod. se jim rozhodně můžou rovnat.

Dragon Age: Origin ale mělo něco, co pokračování ne. Silně klasický epický příběh, mnohonásobně převyšující množství nejširších rozhodnutí a to hlavní - ultimátní kombinace naprosté pohádkovosti s tvrdým dark fantasy. To byla ta jedinečnost.
Lesy plné bájných Dálů, kouzelných stromů, vlkodlaků a duchů, drak vládnoucí armádě, možnost stát se (spolu-)vládcem království... versus Nákaza alias mor, hororová stvoření ve stylu Broodmothers a jejích dětí, krutá chudoba, násilí, otočení, opravdu krutá rozhodnutí často končící smrtí a to vše bez obalu.

Jestli bych Origins přirovnala k pohádce, pak dvojka je film na pokračování a Inquisition neškodná politika s trouchou démonů navrch. Prostě byť jsou ty hry více či méně dobré, postrádají právě to "kouzlo".

Bohužel jsem se již nadějí na podobnou hru ze světa Thedasu vzdala. Je zajímavé, jak každá kniha, která kolem DA vznikla nese tu atmosféru Origins daleko více a lépe než následující hry.

Takže mé poslední naděje směřují na "další DA - nebuď MMO/MP/COOP" a "prosím, ozamte další knihy" :D

Jak jste na tom vy, veteráni? :)