Diskuze

Tak jsem pokořil Blooda. Na tomhle tvrzení by nebylo nic až tak světoborného, kdybych nedodal, že to bylo poprvé, co jsem tuto legendu hrál a že i v době, kdy jsem s hrami začínal, jsem tento kousek považoval za retro. To tajů počítačových her jsem zabředl v roce 1999 a byl odkojen akcemi typu Half-life, Alien vs Predator, Unreal Tournament či Quake III. A i když byl v té době Blood starý něco přes dva roky, přišel mi jako zatuchlá legenda. Znal jsem ho jen z vyprávění a zběžného pohledu, když ho spolužáci společně s Dukem hráli na výpočetce. Už tehdy jsem oceňoval jeho krvavost a krásně morbidní, avšak vtipnou, stylizaci. Ale hleděl jsem v té době spíše ke hrám modernějším. Ostatně s Pentium III 450MHz a TNT 2 Ultra to ani jinak nešlo :-). A před pár dny, tedy roku 2017, jsem Blooda po několika týdnech hraní pokořil.

Nebudu zde sáhodlouze vypočítávat jeho klady či ho snad recenzovat. Mohu je stručně vylíčit své pocity. Hra je to i na dnešní dobu zábavná. Má vtip, parádní zbraně a krásně spletité levely. A hlavně disponuje úžasnou stylizací, ve které se mísí brutalita i jistá komiksová odlehčenost. Tak trochu jako čarodějnické díly Simpsonových. Hrál jsem GOG verzi, tedy včetně datadisku Cryptic Passage. Na střední obtížnost byla hra veskrze lehká. Skoro vůbec jsem neumíral. Na druhou stranu mne hra vyškolila v hledání tajných lokací, kterých jsem objevil pomálu.

Mezi zápory musím zařadit perspektivu. Nevím jak lépe to napsat, ale když jsem ve hře chodil po nějakých šikmých plochách, dělalo se mi skutečně zle na zvracení a bolela mne hlava. U některých first person her na to trpím. Nicméně i přes jisté nedostatky, která vyplývají ze stáří hry, je to skutečně stále velice zábavná pařba. Nepřátelé umírají velice krvavě, zbraně je vyloženě radost používat a je velice snadné zabřednout do toho krásně morbidního světa.

Těch 60%, které jsem hře dal, se asi zdá málo a snad si i zaslouží více, nicméně já nikdy veliký a zarytý příznivec akčních her nebyl a přeci jen mám ve zvyku hodnotit hry v kontextu dnešní doby, takže jim vrásky na stařecké tváři neodpouštím. To ale nic nemění na faktu, že tahle hra se legendou může nazývat plným právem. Nechť krev zombií rozhozená dynamitem dopadne na oči těch, kteří krásu této hry vidět nechtějí.