Diskuze

@Ria Kon (01.02.2024 19:47):
Mně ti společníci úplně k srdci nepřirostli (Astariona jsem neměl v partě ani jednou, a osobnostně mi byl naprosto odporný), připadali mi spíš jako banda puberťáků, obzvlášť na to, co dle svých backstory už mají mít za sebou. Takže vyústění jejich příběhů pro mě nebyl úplně hnací motor.

Co se týče toho, kdo vlastně tvrdí pravdu, jsem to vnímal spíš opačně, tedy něco jako "ježišmaria, tak radši nevěřím nikomu, beztak všichni lžou a je to jedno".

Obojí jsou záležitosti mého osobního vkusu, holt mi to úplně nesedlo. Bylo tam vlastně dost věcí, u kterých mě hra nepřesvědčila, že mi na nich má záležet. Když se tam pořád objevovali ti tieflingové a gnómové, tak mě to spíš iritovalo, protože jejich potenciál jsem viděl tak na jeden náhodný sidequest, a oni se furt vraceli a vraceli.

Já jsem to prozatím ve třetím aktu vzdal. Druhou šanci můžu dát snad někdy, až třeba vyjde nějaké DLC.

Třetí akt sice konečně uspokojil touhu po troše toho městského dobrodružství a obyčejných questů, ale jednak to působilo zvláštně, když jsem měl příběhově spěchat, a jednak jsem v té fázi hry prostě už byl unavený celým předchozím průběhem, takže mít najednou k dispozici velké město mě docela přehltilo.

Krom toho tedy Baldur's Gate příliš nepůsobí jako staré známé Baldur's Gate, ale to asi není nic divného, protože celá hra nepůsobí jako Baldur's Gate.

No, a když přišly zdlouhavé nudné souboje na každém kroku, věděl jsem, že je zle. Zpěváka z Green Day jsem ještě dokázal zabít, ale když jsem potkal Viconii, řekl jsem si, že to nechám na později. Totéž u Sarevoka. A Rafaela. Až jsem nakonec zjistil, že to všechno odkládám na později, protože se mi to vlastně vůbec nechce hrát, a děj mě nechytil natolik, abych musel vědět, jak to dopadne.

@RXQ79rudax (15.01.2024 23:15): To mě bolí, jenom se na to dívám. Nikdy jsem nedokázal hrát za zlou postavu. :-D

Vypadá to, že třetí akt konečně nabídne mírumilovné prozkoumávání civilizace. Škoda, že to v předchozích aktech spíše chybělo, a byly narvané akcí a souboji. Hraju to bez vědomí jakýchkoliv spoilerů, takže jsem upřímně zvědavý, co přijde dál. Po zklamání z konce druhého aktu mě to zase celkem chytá.

@Tulareanus: Je to možné, že tenhle žánr už není pro mě. Ale taky záleží, jak je to udělané. Stalo se tak nějak normou, že prostě postupně "odemykáš" příběh všech společníků, až ti o sobě vyklopí úplně všechno, a ještě k tomu se oni tebe nebo ty je už od začátku snaží dostat do postele. Asi už jsem z toho unavený a byl bych radši, kdyby měli víc vlastní agendy, nebo kdyby se ten systém společníků nějak změnil, inovoval. Viz třeba Kim Kitsuragi z Disco Elysium, ale napadají mě třeba i NPC z Alpha Protocol, což sice nejsou přímo společníci, ale je tam zajímavý a originální provedení toho, kdy, jak a s kým lze interagovat, a ty interakce můžou být hodně různé na základě hráčových činů. Nebo Kreia z KotOR 2, to ani tak není společnice, jako spíš je protagonista její společník. Je to tedy i zapeklité v tom, že když jsou společníci moc obyčejní, tak by si nejspíš hráči stěžovali, že jsou o ničem, ale takhle máme ve všech hrách samé vyvolené unikátní postavy s pohnutým osudem, a zrovna se všichni stanou členy té samé družiny...

Mám dojem, že ten žánr se moc neposunul, protože nemusel. Naopak fanoušci vítali, že se vrátí hry ve stylu Baldur's Gate a Tormentu. Ale od tohoto návratu (dejme tomu s prvními Pillars) už je to vlastně dlouhá doba, a opravdu té inovace moc nepřišlo. Tedy, aspoň ne u tebou zmíněných her. Mimo mainstream nevím, ale co jsem se bavil s různými lidmi, tak prý se tam najde dost neotřelých her. Divinity si jdou trochu vlastní cestou, ale ne úplně tou, která by mi vyhovovala.