Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Mass Effect 3
Mass Effect 3
85

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S WiiU
Napsat vlastní komentář
SaySay
Dohráno
  • PC 70
Nejslabší díl nejlepší trilogie, jakou jsem hrál...

• Základní principy jsou stejné, jako u předchůdců, zpracováním spíš u druhého dílu. Stejná struktura hratelnosti, princip dialogů, plnění misí, profesionální dabing, grafické prostředí (ačkoliv mohlo jít s dobou), stejné universium, i když...
• Po ME2 se vrací manuální úpravy zbraní. Mírně se rozšiřují i schopnosti - větší variabilita výběru.
• Konverze a optimalizace nejlepší ze všech dílů. Těžko říct, jestli za to můžou chabé textury.
• Několik charakterů, které jsou mimořádně povedené a u mě vesměs táhly celý příběh a chuť ke hře (více ve výpisu dole).
• Zvuková stránka. Dle mého asi tak 59x lepší jak ta hudební. Mnohem víc variabilnější a věrohodnější.
• Samotný gameplay. Engine konečně získal jakýsi odér plnohodnotné TPS, kde to fungovalo, dobře se to ovládalo a pěkně snipovalo.
• Citadela. Jako centrum dění ideální místo a stejně dobře vykreslené. Tím se váže i její zasazení do příběhu.

∙ Nápaditost questů. Je fajn, že občas bylo potřeba splnit i něco jiného (Citadela, Gethský kód), než jen eliminovat spawnující NPC. Ale chtělo by to něčeho takového víc.
∙ Děj. Není tak propracovaný, jako v předchozích dílech. Ale jako uzavření tuctové trilogie je dostatečný. Základní chod universia zdejší galaxie je dodržen a nijak porušen. Do momentu, kdy polomrtvý Shepard vyjede a doplazí se k deus ex machine.... Jedná se naštěstí o posledních 5 minut hry, na které prostě zapomenu.

◦ Epičnost na úkor logických děr v příběhu a jistých situací. Jen jako příklad uvedu záhadné znovu-zachránění společníka, který byl před chvílí roztrhán na kusy reaperem vedle Sheparda na Zemi a pak si vesele pobíhá v samotném závěru. A to je jen drobnost, oproti nesmyslnému vyvražďování vojáků Cerbera, kteří Shepardovi neustále chodili na zavolanou. Fakt, že Shepard sebou může brát jen 2 členy, je v některých momentech příběhu hodně překážející. A upravovat kvůli tomu samotný děj...? A tak je to v polovině celé hry.
◦ Přístup BioWare. Ke všemu, co se tu v příběhu dělo jsem přihlížel k ohledu na okolnosti kolem vývoje. Bug v importu obličeje (a příchod opravy po měsící vydání) je pro mě jasný důkaz toho, že by autoři raději ukázali veškerou svou práci a příběh se všemi NPC. Ale protože je tu stále ta možnost importu, smrt či jen okrajové zmínky o oblíbených NPC beru jako nejlevnější řešení na zpracování. A Rachni se předpokládám objeví bez rozdílu, jestli jste ji v ME1 nechali žít, či nikoli. Chlubilstvím si autoři akorát ničí znovu-hratelenost.
◦ Implementace multiplayeru. Zoufalá snaha omezení pirátství, a ještě zoufalejší dopad do singleplayeru, na kterém je celý Mass Effect postavený. Tohle BioWare nikdy neodpustím. Řešení tu ale stále bude. Uložená hra na HDD je hromadou dat, které vždycky půjde upravovat (mocný Gibbed's Editor) a tak jsem i já, nepolíben MP, dohrál hru s "nejlepším" možným koncem. Moment...
◦ Nakonec vliv připravenosti (EMS) na závěr hry stejně moc markantní dopad nemá. Hm... Už to chápu. SWTOR dohnal BioWare k dluhům, takže zkouší štěstí u multiplayeru jiného produktu. Ok. Nevím co je zoufalejší.
◦ Závěr hry. Špatný. Tady si na sebe BioWare ušili past. Rozhodně není tak úžasný, jak jej prezentovali před vydáním, kde několikrát a opakovaně zmiňovali, jak bude důležitý dopad rozhodnutí z předchozích dílů, atd. Nic z toho. Berlička bezmocným scénáristům přišla právě v momentě, kdy si uvědomili, co naslibovali a po závěrečném rozjetí crucible tam nacpali ony volby barevnosti epilogů (3 varianty, které se liší barvou závěrečných videí, nedělám si srandu). K tomu všemu porušení základního pravidla - nový charakter na konci příběhu. Dítě jako deus ex machina, doslovně. Joker se sestává Adamem. Evu ve většině případech představuje postava, se kterou jste rozvinuli romanci. Nabízí se otázka, jestli by méně okaté zakončení nebylo na úkor celého příběhu?
◦ Bugy. V ME2 jsem nenarazil na žádný, opravdu. Což nelze říct o ME3. Překrucování krků, levitace NPC, propustnost mesche modelů, vypadávání očních bulv a zubů (to mě položilo pod stůl), pády hry, záseky v diloazích, výpadky zvuku (polovinu jedné mise jsem musel hrát bez jediného ozvučení)... Výpis na stránku by nestačil.
◦ Level design a spawn nepřátel. Většina misí se odehrává na 10m² a hráč se jen vrací tam a zpět. Tohle nikdy v žádné TPS fungovat nebude. Zabití hratelnosti na bod mrazu.
◦ Hudba. Vážně by si zachránce galaxie pustil do repráků to, co si pouští puberťáci při cestě do školy? Změna interpreta je bohužel dost viditelná.
◦ Ani tady se autoři nepřekonali a zkopírovali mo-cap animací Sheparda i pro Shepardovou. Výsledkem je pobíhající hokejistka s nohama do O. Humus.
◦ Amerika propadá "homofilii"? Proč mám sakra polovinu posádky přihřátou a rádoby ožralou? Obyčejná Ashley (kterou jsem si v ME1 opravdu oblíbil) najednou představuje jakýsi mokrý sen geeka. A EDI je zřejmě nějakým obrazem cyber-panny. Úroveň upadá do sfér teenagerovských blockbusterů.

Uzavřením trilogie bych se ještě vyjádřil k jednotlivým charakterům (seřazeno podle preferencí, hodnocení podle chronologie dílů):
∙ Thane Krios: Bojovník víry řídící se kodexem. U mě vítěz mezi mužskými charaktery. Škoda malého prostoru v třetím díle. n/a | 100% | 95%
∙ Legion: Osamělí pastýři bojující rozumem za své přesvědčení mě vždy zaujmou. Stejně jako celá rasa gethů. Nejlepší "UI" ve hře. n/a | 90% | 95%
∙ Kasumi Goto: Zjev z čistého nebe. Mě naprosto vyhovující a sympatický ženský charakter. Tajemná, vizuálně střízlivá, Japonské prvky... Bohužel v ME3 jsem zřejmě kvůli bugu nemohl dokončit její úkol, což mě dost zklamalo. n/a | 100% | 20%
∙ Garrus Vakarian: Nejdůvěrnější přítel Sheparda. A navíc "rebel", který ví, co chce. 85% | 90% | 90%
∙ Liara T'Soni: V prvním díle jsem ji nevěnoval příliš pozornosti. Nejspíš mě odradil vzhled. Pak ale přišlo DLC Shadow Broker a elegance charakteru nešla přehlédnout. Až v díle třetím se pro mě stala jednou z nejzajímavějších žen Mass Effectu. Krása zraje, platí to i tu. 70% | 80% | 95%
∙ Illusive Man: Zatímco ve druhém díle představoval tajemného spolupracovíka, o kterém si hráč utvářel názor po celou dobu hraní, v díle třetím jde hráči jen o jedno. Potkat ho osobně a minimálně mu rozbít držku. A charakterní záporák je základem pro zajímavou zápletku. Což se povedlo na výbornou. n/a | 80% | 95%
∙ Kelly Chambers: Upřímně. Spolu s Kasumi jediný normální ženský charakter. A navíc hezky vymodelovaný. n/a | 90% | 70%
∙ Joker: Komediální složka příběhu. Bohužel snad jediná povedená. Konfrontace s EDI je vážně vtipná. Prostě Joker, kterého si oblíbí snad každý. 80% | 90% | 75%
∙ Ashley Williams: Vojanda, která potřebuje upnutí na vzor a důvěru v něj. Ideální způsob, jak hráče přitáhnout k dialogům s ní. Kosmetickou změnou a méně upnutými / idealistickými názory se můj zájem o vývoj charakteru v třetím díle značně snížil. 90% | 40% | 60%
∙ Admiral Hackett: Právem respektovaný admirál bez zbytečné omáčky kolem. n/a | 80% | 90%
∙ Mordin Solus: Chodící bedna, s úžasným namluvením. Podobně, jako Legion... Bojovník rozumem. n/a | 80% | 80%
∙ Zaeed Massani: Hajzl s mozkem a ještě lepším hlasem. V ME3 jsem ho bohužel nepotkal. n/a | 85% | n/a
∙ Shepard: Projevuje ke konci trilogie víc emocí, dle mého úměrně. Na druhou stranu díky špatnému scénáři působil místy celkem komicky. 70% | 80% | 65%
∙ Wrex: Bojovník za svou rasu, plný ideálů. 70% | 70% | 80%
∙ Tali'Zorah: V prvním díle její vzhled a povaha opravdu něco skrývá, díl druhý to pohřbívá návštěvou lodi, kde jsou všechny quarinaky na chlup stejné. Nakonec autoři výjimku charakteru zabili totálně. Buď její obličej odhalí fotografii nějaké arabky, nebo kameru nechají natočenou zezadu. Když už, tak už a nebo vůbec. 70% | 75% | 65%
∙ Samara: Jakási náhrada za Liaru v druhém díle. Elegantní, nad věcí, zásadová... n/a | 80% | n/a
∙ Morinth: Temná strana biotiky. Její schopnost ji u mě zachránila. Bánší z ní ale dělat nemuseli. n/a | 75% | 10%
∙ David Anderson: Pravičák, správný hrdina a vůdce. 70% | n/a | 80%
∙ Karin Chakwas: Rozumná žena ve zralých letech. Místy mi přišlo, že dělala takovou Shepardovu mámu. 65% | 70% | 65%
∙ EDI: Ve dvojce hlavně plní funkci výborné dramaturgie, kdy si hráč stále není jistý, do jaké míry může UI věřit a jak se zachovat. Vtělení do cybernetického (/cybersexuálního) těla beru jako levné lákadlo. n/a | 70% | 30%
∙ Miranda Lawson: Dokonalá po všech stránkách, až to bolí. Čím víc ji ale Shepard odporuje, tím rozumnější dialogy jsou. n/a | 60% | 40%
∙ Donnel Udina: Zkorumpovatelný politik, ideální pro tento post. Proto jsem ho taky zvolil jako vůdce Citadely. 60% | n/a | 70%
∙ Saren Arterius: Vypočítavý záporák. Nijak zvlášť zajímavý. Zaujatá nenávist Sheparda vůči němu mě moc nepřesvědčila. 60% | n/a | n/a
∙ Grunt: Něco jako James v třetím díle. Hrubá síla. Nic pro mě. n/a | 60% | 50%
∙ Jack: Představitelka punkové kategorie. Nerozumím ji = můj zájem není příliš velký. n/a | 50% | 55%
∙ Javik: Prothean, jako člen Shepardova týmu, který má mít IQ 7x vyšší jak kde jaká lidská bytost. Ovšem naplácané kecy o evoluci, vystupování barbarského válečníka a vůbec nelogické zastrčení do děje z něj dělá zase jen lákadlo pro koupení sběratelské edice. Zoufalé a jak pěst na oko. n/a | n/a | 50%
∙ Kaidan Alenko: Nechal jsem ho umřít. Pro mě obyčejný voják. Ashley byla jednoznačnou volbou. 50% | n/a | n/a
∙ Kai Leng: Tupý nepřítel se zajímavým grafickým zpracováním. n/a | n/a | 50%
∙ James Vega: Podobně jako Grunt. Hrubá síla, která u mě svou horou svalů nijak neuspěla. Vizuálně stejný účel, jako předělaná Ashley. n/a | n/a | 40%
∙ Jacob Taylor: Nejslabší charakter vůbec. Absolutní nezájem. n/a | 30% | 20%

Galerie screenshotů (132, spoilery, 18+)

Statistiky: 27h:40m, 57 lvl, hardcore obtížnost, infiltrátor, 100% renegard, import uložené hry z ME1 a ME2 (všechna NPC přežila), romance s Ashley, spojení gethů s quariany, EMS na konci ME3 okolo 11480 bodů - bez hraní MP.

Vše výše zmiňované se týká pouze základní hry a DLC From Ashes, nikoliv Extended Cut.

"Hackett out."

Pro: Několik výborných charakterů | Optimalizace | Gameplay TPS

Proti: Bugy | Prezentace BioWare | Implementace multiplayeru | Nesmysly | Spawn

+43 +49 −6
raisenraisen
Dohráno
  • PC 90
Na začátek menší vsuvka. Konečně se mi podařilo udělat paní Shepard takový obličej, na který se dalo dívat, a konečně byla pryč nutnost schovávat podobu hrdiny do helmy s neprůhledným hledím (a to i v cutscénách, ale zase se člověk nasměje, když probíhají romantické interakce v helmě).

Konečně přišel na řadu závěrečný díl trilogie a hrál se mi stejně dobře jako druhý díl, to mohu prohlásit hned na začátek. Galaxie směřuje k jedinému cíli, k porážce Reaperů, čemuž odpovídají i hlavní a vedlejší mise. V rámci hlavních úkolů jsem měla možnost podívat se na místa, o kterých jsem do teď četla pouze v kodexu, a vyřešit určité záležitosti (například genofág, spor Gethů a Quarianů), jejichž problematika se hrou táhla od prvního dílu (a vlastně i daleko před něj). Třetí díl ještě více potemněl a došlo i na některá úmrtí, kterým se hráč do teď mohl vcelku dobře vyhýbat. Společné odříkávání modlitby u umírajícího Thana jen tak nezapomenu a Mordinova písnička mi v hlavně zní i nyní. Největší pokles nálady jak můj, tak nejspíše i herní přišel po Thessii. Zajisté v tom roli hrálo i to, že Liara byla mojí partnerkou. Byla jsem ráda, že virtuální Shepard jí něco dokázala říct a povzbudit. Já bych to asi nedokázala. Závěrečná mise odehrávající se na Zemi mě... spíše lehce zklamala. Přiznám se, že jsem po těch peripetiích se sháněním spojenců čekala větší nasazení jednotek mimozemských ras a ne že je jen uvidím, jak kdesi krouží okolo Země v lodích (krom Kroganů na zemi). Ani cutscény mi nedokázaly zabránit pocitu, že stejně tu bitvu tam dole bojuji převážně sama.

Vedlejších misí bylo ve třetím díle méně, ale vyhovovaly mi nejvíce z celé trilogie, neboť mi přišly více propracované a opravdu se soustředily jen na získávání WA. Namátkou mise, které mě fakt bavily: zničení serveru Gethů společně s historickou přednáškou nebo konfrontace s Rachni, kdy jsem z té mise měla takový pocit, že jsem se ocitnula ve filmu Alien. Co mě trochu nemile překvapilo, tak bylo zjištění, že deník s úkoly jde zpracovat ještě hůře než v předchozích dílech. To zapříčinilo to, že jsem návštěvě Citadely věnovala odhadem tak 30 % herního času, kdy jsem obíhala všechna patra Citadely (20 % pak připadalo na obíhání všech pater Normandy). Naprosto jsem se ztrácela v tom, kdo shání jaký artefakt a mám ten pocit, že jsem s někým ani nemluvila do té doby, než jsem mu nějaký artefakt vnutila. Jak můj milý hrdina věděl, komu co patří a co potřebuje, to fakt nevím. Ale kdo jsem já, abych zpochybňovala činy Sheparda? Nutno ovšem podotknout, že Citadela je ve třetím díle zpracována krásně a její obíhání mě bavilo až do úplného konce.

Nyní něco ke společníkům. Kdo si na mise bere Jamese Vegu? Nedokážu si nyní vybavit v ME univerzu nudnější postavu. Kaidana jsem nebrala na mise ani v prvním díle a zde to nebylo jiné. A naprosto to podělal návrhem na vztah, který přišel z ničeho nic, kdy vlastně stačilo mu jen normálně odpovídat a sednout si s ním ke skleničce alkoholu na Citadele. EDI jsem měla ráda a po smrti Legiona byla ona tím hlavním důvodem, proč jsem zvažovala zelený konec. Líbilo se mi, jak se její charakter postupně utvářel a stávala se více člověkem. Garrus se jednou podivil nad tím, že tuhle zbraň je potřeba stále kalibrovat. Já si nedokážu představit, že by na Normandy dělal něco jiného. Scéna, kdy jsme společně stříleli na "holuby", považuji za jednu z nejhezčích scén ve třetím díle (samozřejmě jsem schválně minula cíl, co bych pro svého kamaráda neudělala). Tali patří k mým nejoblíbenějším postavám vůbec a jsem moc ráda, že se v tomto díle podívala na svoji domovskou planetu a já mohla být u toho. Liara ušla velký kus cesty, když si vzpomenu na pro ni trapnou chvíli, když mluvila poprvé se Shepardem ve své kajutě v prvním díle. Jen mi není jasné, proč jsem pořád dokola měla stvrzovat romanci s ní. Mezi díly to ještě pochopím, hráč může změnit volbu, kdo bude jeho partnerem, ale že ve třetím díle to bude tak zdlouhavý proces, než se s Liarou dostanu od přátelství k partnerství, tak to jsem nečekala.

Nyní k mému konci. Nečekala jsem, že to pro mě bude tak těžké rozhodování. Sice jsem modrý konec okamžitě vyřadila, protože se mi jeho nápad nelíbil, ale hodně dlouho jsem váhala mezi červeným a zeleným. Pro červený hrál fakt, že bych tím dosáhla svého cíle, ke kterému směřuji od svého počátku. Sice jsem byla varována, že může přijít nová syntetická rasa, ale ta představa nebyla pro mě něco, co by mě zastavilo. Nová a nebezpečná rasa, která všechny vyhladí, může koneckonců přijít u jakéhokoliv konce. A třeba by se galaxie dokázala postavit tomuto novému nepříteli. Kdo ví. Co mi vadilo více, tak bylo zničení veškerého syntetického života a tedy i Gethů, které jsem tak pracně dávala dohromady s Quariany, a EDI, která měla dobře nasměrováno ve třetím díle (tedy k více lidské povaze). A to se moc nehodilo k mému kladnému přístupu po celou hru. Jenže troufám si tvrdit, že vždy budou nějaké oběti a nikdy nemůže nastat naprostý šťastný konec. Život takový není.

U zeleného konce se mi představa syntézy moc nelíbila, i když Catalyst tvrdil, že je to nejlepší řešení. Jak by probíhala syntéza dál? Co by bylo s jednotlivými rasami? Možná by splynuly všechny do jedné a možná by se z takové jedné a silné rasy stala hrozba pro jiný život v jiné galaxii. Co kdyby se tihle symbiózou vzniklí "tvorové" stali takovými Reapery? Zelená volba má pro mě až moc otázek a žádné odpovědi. I když s odstupem času, jak pořád přemýšlím nad těmi konci, se k té zelené kloním více než v momentě, kdy jsem se ve hře rozhodla pro červený konec. Vlastně je mi dost líto, že nevíme oficiálně, jak by tato volba pokračovala.

Hodně nerada opouštím tuhle trilogii. Ale vše jednou skončí a mně teď zbývá doplnit si příběh knihami, které vyšly (a Mass Effect: Andromeda).

Shepard out.

Pro: hlavní a vedlejší mise, dialogy a vztahy se společníky, zábavná akční část, Citadela

Proti: opět jedno tlačítko na spoustu akcí, deník s úkoly, poslední mise

+38
SinisterSinister
Dohráno
  • PC 95
Je to už přes dva týdny, co jsem hru dohrál, a celou dobu jsem si v hlavě utřiďoval myšlenky a srovnával zážitky s jinými skvělými hrami (tedy ne celou dobu, když jsem si čas od času vylezl na balkon na cigárko).
Jde o to, že herní série Mass Effect přinesla do videoherního průmyslu pravděpodobně zcela novou veličinu - stala se interaktivním seriálem. Je něčím, co jsem si podvědomě chtěl zahrát a zažít, jak už jsem koneckonců psal u komentáře prvního dílu. Z toho vyplývá, že nelze třetí díl hodnotit jako samostatnou hru, přijde mi hloupé jen o tom uvažovat (a od srdce se vysmívám uvedení třetího dílu na Wii U, aniž by předělali ostatní).

Pokud jste hráli poctivě od jedničky a importovali si postavu, rozhodně pro vás nezačne trojka nejlépe - pro začátek zjistíte, že tvar a barva vlasů i částí obličeje jsou zcela jinak, než jak jste je koncem druhého dílu zanechali. Jakmile všechno upravíte alespoň zhruba do původní podoby, vydáte se na dobrodružství.
Dalším nepříjemným překvapením je, že začátek docela dost skřípe - přesněji řečeno se vám zdá, že neodpovídá volbám, které jste v průběhu série udělali. Za to může z velké části kampaň, která obsahovala knihy a komiksy, které jste třeba nečetli. Většina těchto nesrovnalostí je krátce vysvětlena v kodexu, což vcelku postačuje (radost jsem však neměl).
Poměrně záhy zjišťuju, že stáhnout si všechna DLC do dvojky byl správný krok, protože nejenže hra reaguje na jejich dění (ať už v nich byla nějaká možnost volby či nikoli), ale setkávám se i postavami z nich - předpokládám, že kdo DLC nehrál, udělal poměrně závažnou chybu, a při hraní trojky může být ochuzen ne sice o nějak extra významné momenty, ale o momenty dotvářející atmosféru a kompaktnost určitě.
Jen těžko teď naznačit, co se ve hře děje, a nenasázet do komentáře tucty spoilerů, ale alespoň se o to pokusím - Země (a potažmo celá galaxie) je konečně napadena Smrťáky a začíná největší válka v dějinách lidstva i ostatních ras galaxie. Na Sheparda/ovou tak opět padá zodpovědnost a jeho hlavním úkolem je sjednocení všech ras proti Smrťákům.
Aby se to stalo osobnějším, pojali autoři celé to verbířství jako nutnost pro záchranu Země, což mi až tak pod nos nešlo mj. z logického hlediska, ale nemůžu říct, že by mě to nějak štvalo.
Třetí díl se velice schopně chopil úlohy závěru trilogie a nese se především ve znamení nápravy chyb našich předků (a předků jiných ras atd.), konečně se tak prostřednictvím Sheparda můžeme skutečně naplno vyjádřit k nejpodstatnějším galaktickým údalostem a samozřejmě je vyřešit způsobem, který považujeme za nejvhodnější, k čemuž hra přispívá neustálými argumenty pro všechny možné strany mince. Palce nahoru za tohle! O to větší, že princip sjednocování a řešení potíží tak, jak byl nasucho a jaksi bez minulosti a bez duše udělán v Dragon Age, tady působí přirozeně, přestože se může zdát úplně stejně debilní - jde o to, že série vám dala čas si na všechno a všechny vytvořit názor, a pokud jste jí jen trochu skočili na špek, rozhodnutí rozhodně nebudete brát na lehkou váhu.
Pro Mass Effect příznačný filmový způsob vyprávění zůstal zachován, ba se dokonce dostává do vyšších levelů vyprávění - osobně se musím přiznat, že se mi dvakrát klepala brada a měl jsem nakrajíčku. Změna autora hudby přinesla větší epičnost v klíčových momentech, klubovější hudbu v klubech a zároveň taky asi nejpříšernější ozvučení soukromé kajuty kapitána. Střihy, záběry a scenérie budou podle mého názoru metou autorů, kteří budou chtít své příběhy vyprávět podobným způsobem.

Dále opět jen o herních prvcích:
Hráče určitě potěší, že nemusí znovu Sheparda učit všechny dovednosti, protože ty byly zachovány a rozšířeny kvůli dalšímu vývoji ve hře - mnou chválená svěžest druhého dílu tak v této části rozhodně zůstala zachována.
Co maximálně chválím, že hra neobsahuje prázdná místa vyhrazená DLCčkům, jako tomu bylo u druhého dílu, a DLC tak skutečně jen rozšiřují zážitek, namísto toho, aby zalepovala díry (více o tom v komentářích k DLCčkům).
Oproti druhému dílu se nám smrsklo množství parťáků, což samo o sobě není nikterak špatné, bohužel loď působí místy až příliš prázdně.
V galaxii zuří válka a tak je subquestů celkově méně a téměř vždy se přímo vztahují k válečnému úsilí - to je symbolizováno čísličkem a v zásadě představuje milník, který je nutné překonat, aby se Shepard/ová mohl vydat na finální misi.
K válečnému úsilí se váže jedna z největších výtek, kterou ke hře mám - provázanost singleplayeru s multiplayerem. To je samozřejmě zásadní chyba! Nejde o to, že by se EA nestarala o multiplayer - týden co týden jsou různé akce, měsíc co měsíc vychází zdarma multiplayerové DLC a to si určitě zaslouží obrovskou pochvalu. Jenže vy bohužel musíte multiplayer hrát, abyste se dostali ke kompletnímu obsahu hry (já bohužel nevím, o co bych přišel, kdybych mulťák nehrál - respektive si nestáhl trainer). Hnusné. Navíc Mass Effect je pro mě singleplayerovou hrou, místy i docela intimní záležitostí a to v kombinaci s mou nepřízní pro multiplayer vedlo k odporu a v podstatě i cheatování. Neříkám, že u dalšího dílu bych si mulťák nezkusil, ale takhle tedy ne.
Dále také zmizely těžké zbraně (respektive je nemůžeme mít neustále u sebe, ale občas se jen vyskytnou) a byly nahrazeny granáty.
Nutnost nabíjet zůstává, ale tentokrát má každý typ zbraně svou munici.
Vrací se možnost modifikovat zbraně, což je mnohdy řešeno dost nepřehledně, ale možnost upgradovat jsem jednoznačně vítal.
Příjemné je, že zase konečně můžeme nakupovat přímo z Normandie (tentokrát kompletní nákupy - ne jen vybrané kusy jako v jedničce).
Subquesty, pokud je nezískáte nějakým rozhovorem, najdete zase na konkrétních planetách formou anomálie. Ta je vám nahlášena včas a tak se nemusíte uklikávat jen proto, abyste našli každý quest - navíc procenta u galaxií tentokrát nehlásí, zda jste navštívili každou planetku v soustavě, ale zda jste nalezli všechny anomálie. Příjemné, a když už nemusím těžit suroviny, i navýsost vítané.
Přestřelky mají tentokrát o něco větší spawn, ale nenechte se vyděsit jako já Sayovým komentářem (který, ač se s ním neshodnu, považuji za opravdu kvalitní, tak si ho přečtěte, pokud jste to ještě neudělali), kvůli kterému jsem si stáhl obtížnost na normální - dají se normálně zvládnout na stejnou obtížnost jako u dvojky.

Závěrem bych chtěl napsat pár slov, o nichž jsem přesvědčen, že by zaznít měla.
Nejdříve o kontroverzním závěru - hrál jsem jen a pouze s Extended Cutem (tedy bezplatné DLC rozšiřující závěr o několik animací, vysvětlujících pasáží a především o férový epilog). S tímto jsem byl zcela spokojen (zvolil jsem modrý konec), dokonce jsem rozhodováním strávil téměř deset minut, závěrečné animace mi sdělily vše, co jsem chtěl, a přesto ponechaly dost prostoru k interpretaci několika událostí za použití vlastní fantasie. Po závěru jsem rozhodně netrpěl pocitem neúplnosti.
Také, jak už jsem napsal, si nemyslím, že je možné o Mass Effectu uvažovat jako o dílčích hrách, mé hodnocení, které vidíte, tedy patří celé sérii - tak vysoké je proto, že jen jedna jediná hra předtím mě nechala uvažovat o některých spolubojovnících jako o přátelích, jen jedna jediná hra ve mě vzbudila dojem, že na tom, co dělám a co si myslím, skutečně záleží. Právě této hře (Planescape: Torment) se série Mass Effect dost přiblížila, i když jinými prostředky (tak třeba délka, rozdělení na díly s importováním rozhodnutí atd.). Pokud jste stejní hráči jako já a hrajete emotivně a umíte prožívat, rozhodně budete se sérií spokojeni.

Pro: Vynikající závěr trilogie, jak jsem si jej představoval, naprostá špička ve filmovém vyprávění, místy až neuvěřitelné množství rozhodnutí z předchozích dílů, na jejichž důsledky můžete narazit.

Proti: Místy možná až zbytečně moc aktivit a rozvláčné tempo.

+35 +36 −1
JabJab
Dohráno
  • PC 90
Následují spoilery. Pokud jste Mass Effect sérii nedohráli, tak doporučuji komentář nečíst. Dohráno se všemi DLC.


All wars have casualties… Commander Shepard truly knew the meaning of sacrifice.

Komandér Šeprd se znovu vrací, aby konečně naplnil potenciál svůj i celé série. Neskutečná hrozba v podobě Reaperů, kteří děsivým a drastickým způsobem zničili tolik předchozích civilizací, je zde. Samozřejmě politici na jeho slova nedali a místo rozsáhlých příprav jej uvrhli kvůli naprosté maličkosti (totální genocida sluneční soustavy Batarianů) do „domácího vězení“. Vím, taky mi teď ty zarachy v dětství přijdou nespravedlivé…

Po vpádu Reaperů na převážně neškodný domovský svět Šeprda přichází jeho velká chvíle, kdy… zdrhne (Brave, brave Sir Robin!). Naštěstí jakožto absolutní paragon galaxie (až na tu drobnou genocidu výše) se může spolehnout na pomoc Rady Citadely, kterou koneckonců pomohl zachránit a které vícekrát prokázal, že si zaslouží jejich absolutní důvěru. Anebo ne… Tváří v tvář nepředstavitelně mocnému nepříteli je to každý sám za sebe a před Šeprdem leží mamutí úkol znesvářené civilizace spojit v jednu mocnou alianci, která ovšem i tak bude mít jen malou naději na úspěch.

Třetí díl velmi umně představil atmosféru nastupující totální války. V Citadele, centru ohromné galaxie, jsou problémy zapadlé Země nejdříve jen pouhou ozvěnou budoucích strastí. Strašlivá síla Reaperů je přece jen příliš nepředstavitelná a těžko uchopitelná… Každý má však někde vzadu v hlavě malé místo absolutní paniky, o níž ví, že se jí jednou bude muset postavit. Postupně přijímá realitu pravděpodobného hrozivého a bolestivého konce s tím, jak se hromadí zprávy o „sklizni“ jednotlivých planet, lidé vzdálení i blízcí jsou posíláni na fronty po celé galaxii a na Citadele přibývá zubožených a vyděšených uprchlíků i traumatizovaných raněných vojáků, kteří nakonec v nemocnicích leží všude po zemi, neboť je už prostě není kam dávat. Atmosféra postupující beznaděje dělá ze třetího Mass Effectu skutečně výjimečnou hru.

Tolik snad úvodem. Poslední díl konečně nabízí propracovanost hodnou bývalé slávy Bioware. War Assets jsou výborným nápadem a těšil jsem se z každé nové posily, která trochu mírnila pocit viny, kdy Šeprd stavbou mocné flotily obětovává jeden svět za druhým (podobně jako v předchozím „cyklu“ Protheani). Z většiny zmizely příšerně otravné minihry v podobě hackování. Skenování planet a galaxií je nově o dost zábavnější, byť je docela veselé, že někde jen tak najdete povalující se voluský křižník či dokonce jednu celou Turianskou flotilu.

Mass Effect 3 je bohat na momenty, které Bioware bez debat umí… Pokud se snaží. A tak poprvé mohu říci, že parťáci jsou (z většiny) opravdu propracovaní, mají skutečné a uvěřitelné osobnosti a nabídnou nejeden moment, díky kterému vám přirostou k srdci. Garrus dostál svému potenciálu, stane se vaším nejvěrnějším společníkem a opakovaně nabídne vlastní hledisko plné moudrosti i milého humoru. Joker, i díky bezvadné EDI, zase dostojí své přezdívce a představuje tak hlavní „comic relief“ jinak temné hry. EDI samotná je pak v rámci drobného klišé onou laškující AI, o níž sní každý adolescentní geek. Javik (From Ashes DLC) představuje zlomenou aroganci kdysi mocných Protheanů, dále ale sebevědomě pálí jednu přesvědčivou renegade radu za druhou. Byť asi víte, že to nebude vzhledem k osudu jeho civilizace úplně příklad hodný následování.

Vega na mě už udělal citelně menší dojem. S Cortézem jsou za mě spíše jen doplňkem jinak výborné posádky. Nicméně také měl své „kouzlo“ a v každém vojáckém RPG by asi podobný „charakter“ měl být. U Tali je mrzuté, že ji dostanete až poměrně pozdě ve hře, kdy už mi na menu zbývalo jen pár vedlejších misí. Pokud to ale šlo, tak jsem ji spolu s Liarou bral de facto všude, neb s ní a Garrusem patří mezi hlavní charaktery série. Její dětštější povaha mi nikdy nepřišla otravná (oproti třebas Aerie v BG2) a obrana její mírné naivity tak trochu odráží Šeprdův úkol záchrany celé galaxie.

Samantha Traynor je výborným doplňkem posádky a spolu s Jokerem obstarává na Normandii (které mimochodem modrá sluší) hlavní díl vtipných hlášek. Její výstupy s kartáčkem jsou nezapomenutelné. Stran Ashley… Je stále taková trochu fašounská a nafoukaná. Asi byla nejméně propracovanou členkou party vůbec. Kaidan byl obdobně nijaký. Je to taková ne moc výrazná kopie Minsca. Nadto díky Bioware debilitě ve trojce o dvě hodnosti převyšuje Šeprda. Nicméně Ashley i Kaidan hrají logicky obdobnou roli a jsou i oba srovnatelně otravní. Tady si nevyberete. Ideálně měli umřít oba. :)

Stran romancí… Je to asi lepší. Liara je rozhodně dospělá osobnost. Milá, moudrá, starající se a zároveň silná (i díky postavení Shadow Brokera). Skvělá opora hlavního hrdiny. Jen mi přišlo malinko otravné, kolikrát jsem musel vztah potvrzovat (na Marsu, Normandii, Citadele, v DLC), přičemž po prožitých událostech si mohla to neustálé nabízení „přátelství“ ušetřit. V hlavních momentech třetího dílu se nicméně osvědčila, pomohla je zdůraznit a poskytla emocionální útěchu Šeprdovi, který (alespoň v mé hře) nevyhnutelně směřoval ke svému hrdinnému i smutnému konci.

Ke kladům hry patří v rámci série asi nejlépe provedená Citadela a vlastně i galaxie celkově, kdy se podíváte na domovské světy všech hlavních civilizací. Třetí díl rovněž dohromady sváže všechna NPC, která jste potkali v minulých dílech, čímž je zdůrazněna úloha Šeprda jakožto hrdiny epického příběhu. Byla radost je potkávat a i s jejich přispěním máte pocit vývoje vašeho snažení i celého děje hry.

Nyní konečně k chybám, kterých není zrovna málo. Většina vedlejších misí je poměrně krátká a naneštěstí je jejich středobodem v drtivé většině boj, který má de facto úplnou podobu FPS. Nejde o můj šálek kávy (žánr) a nedovedu jej tak plně ocenit. Vyloženě jsem se u nich však nenudil, jen mi přece jen ředily jinak intenzivní zážitek ze hry.

Ohrazuji se i proti GUI, kdy se ovládací panely nezvětšují od prehistorického rozlišení 1280x720 a v QHD tak musíte během soubojů obtížně naklikávat malé ikony jednotlivých dovedností. Obdobně mně přišlo jako trochu zbytečný kopanec snížení citlivost na aktivní předměty, která vás nutí nejen šmejdit každým koutem, ale ještě v něm udělat tři sta šedesáti stupňové kolečko. Občas se také objevily chyby v samotných cutscénách, kdy jednotlivé postavy otáčely krkem do nepřirozených poloh, z nichž mě samotného chytala křeč. Rovněž jako zbytečný kopanec beru nepropracovaný deník, který přišel o možnost zobrazit postup v rámci jednotlivých úkolů. Nevím také, co se stalo animátorům, když je občas pohyb Šeprda oproti minulým dílům dosti podivný. Zejména beze zbroje sprintuje jak kačer. Obdobnou animaci jsem btw viděl na videích v Andromedě. Dobytí Citadely a její přesun k Zemi měl být vyřešen animací. Animace samotné mají rozlišení toliko 720p. Rovněž otravný byl rentgen na Normandii, který mě zdržoval, když jsem si chtěl prohlédnout aktuální postup ve War Assets. Dále ME 3 se se zapnutým Originem poměrně pomalu spouští a to logicky nehledě na to, zda máte či nemáte SSD. Ještě to zhoršuje připojování se na EA servery poté, co se dostanete do hlavního menu hry.

Objevilo se i několik dalších bugů. Namátkou se nepřipíší některé body do War Assets při paragon cestě v úkolech Arie (jmenovitě Blue Suns gang). Hra se nicméně alespoň v rámci děje tváří, že jste jejich pomoc získali a těch pár bodů nehraje moc roli. Nakonec vícekrát se mi Šeprd na můstku sekl, když jsem se bavil s Jokerem a EDI. Musel jsem tak loadovat, neb se mohl maximálně otáčet na místě.

Úplně debilní mi pak přišlo použití autosavu po konci hry (od jisté doby není možné, aby hráč sám savoval). Ten vám úspěšně přehraje autosave předchozí a pokud chcete vidět další konce, musíte znova projít úsek od vstupu do Citadely, přes plížení se k Andersonovi a dialog s Illusive Manem a posléze i Catalystem (samozřejmě nejdou odklikat). Překvapilo mě, že EA nenabízely nápravu formou placeného DLC. V základu pak ani nefunguje nakopírování autosavu jinam a jeho následné použití, neb po spuštění hry se save přehraje posledními savy z cloudu Originu. Je tak nutné ještě vypnout synchronizaci. Včera jsem kvůli tomu vážně uvažoval, že za to hře snížím hodnocení.

Třetí Mass Effect je za mě skvělou hrou. Delší dobu jsem bilancoval, kam jej zařadím v rámci svého žebříčku her i top RPG. Nakonec jsem se rozhodl, že nemohu opominout celkovou propracovanost posledního dílu, kdy jsem měl konečně po mnoha letech pocit, že Bioware svou práci neodflákly. Je z toho tedy zasloužené čtvrté místo hned po trojici titánů Planescape: Torment, Witcher 3 a Baldur's Gate 2. Překonat v mých očích první Fallout nebo Vampire: The Masquerade – Bloodlines rozhodně není malá věc. Bioware tedy ještě umí a mají potenciál v budoucnu vyrobit další skvělé RPG. Jen to opravdu nesmí odfláknout. Což se bohužel pod EA stalo jejich každodenním chlebem.

Z konců jsem nakonec zvolil syntézu. Má své problémy, jmenovitě bych trochu očekával, že z jednotlivých Reaperů se stanou tyrani na každé jednotlivé planetě. Nicméně nově vzniklí kyborgové všech civilizací jim snad postupně nabídnou solidní protiváhu. A ten evoluční akcent zmíněného konce mě prostě nemohl neoslovit. Destroy u paragon Šeprda nepřišel moc v úvahu, neb jde přes genocidu Gethů (o EDI nemluvě) a tedy jsem o něm ani neuvažoval. Control pak udělá z Šeprda boha se všemi vyplývajícími nevýhodami. Tedy buď jej jeho ovečky časem překonají a svrhnou nebo je bude muset udržet v poslušnosti silou a rozvíjením vlastní moci na jejich úkor. Což naopak může vést ke galaxii líných budižkničemů, kterým obstarává základní potřeby všemocná AI. Na druhou stranu asi by v control konci nebyl problém, aby Šeprd opětovně vytvořil svůj lidský klon a dal mu své původní lidské vzpomínky. Bral bych za pravděpodobné, že to minimálně zkusí kvůli svému případnému romancovanému protějšku. Nicméně celkově… Šeprd byl v mých očích stvořen k jedinému účelu. Tedy k záchraně galaxie a zastavení ničení Reaperů. Svůj potenciál i život splněným tohoto cíle naplnil a z narativního hlediska je asi nejlepší, aby tím jeho příběh skončil. Že tím zároveň nakopne evoluci celé galaxie je určitě příjemný bonus. Proto tedy syntéza. A třebas z toho časem bude nějaké to „Ascend to transcendence” jako v civkové Alfě Centauri, což koneckonců naznačuje i EDI v roli vypravěče.

Čas hraní btw přes 54 hodin. War Assets něco přes 4,2 tisíce (vzhledem k poloviční galaxy readiness násobte dvěma). A na závěr Jabův útok na Zemi a závěrečné foto. :)

Pro: Skvělá atmosféra, dojemné momenty, NPC, War Assets, bez otravného hackování, propracovaný svět a jeho vývoj

Proti: Přemíra soubojů, bugy, absence popisu postupu v úkolech, občasná nepřívětivost ovládáni atp.

+35
KattKatt
Dohráno
  • PC 100
Hodnocená verze - Legendary Edition 

Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc užívám, že jí vlastně nechci dohrát. Už jsem skoro zapomněla na tu prázdnotu, která se po dohrání může dostavit. Na posedávání a zírání do prázdna jako Pablo Escobar bohužel nemám tolik času, ale kdybych ho měla, tak bych přesně tohle po dohrání Mass Effectu 3 dělala. Při prvním dohrání, kdy hra vyšla, jsem z toho tolik odvařená nebyla, jelikož konec byl mírně řečeno odfláknutý a nechával za celou trilogií nahořklou pachuť. V Legendary edition je konec notně vylepšený a konečně je to důstojná tečka za epickým Shepardovým dobrodružstvím. Druhým důvodem je má schopnost asi lépe docenit kvality hry, zejména vynikající úroveň scénáře a veškerých textů, budování atmosféry a tempa hry. 

Vyústění příběhu alá „Já jsem vám to říkal“ skvěle reflektuje náš reálný svět, kde by se tohle v politické sféře při mimozemské invazi do puntíku opakovalo, a navíc by ještě vzniklo hnutí za práva Reaperů. Nejen hlavní příběhová linka, ale i ty vedlejší jsou úžasně napsané a zakomponované do hry, že mi ani jako vedlejší nepřipadají. Shánění pomoci, kde se dá, v rámci settingu dává naprostý smysl. 

Skvěle napsaní společníci bývali biowaří devízou, která bohužel s ME3 skončila (s přivřenejma očima je Cole v Inquistion výjimka potvrzující pravidlo). Jeden je lepší než druhý, jedna hláška je lepší než druhá a největším dilematem je výběr, koho vzít na misi a s kým je kecat na Normandii. Potkávání bývalých společníků krásně hraje na nostalgickou strunu a i slzičky můžou klidně ukápnout při naplňování jejich osudů. 

DLC, která jsou součástí edice, jsou povedená a ráda jsem si je konečně zahrála. Pominu-li otázku, jestli měly nebo neměly být už součástí základní hry, tak na nich nemůžu najít v podstatě žádné zápory. Nový parťák je super týpek, Omega fajn akční vyblbnutí, Leviathan nevyužívá svůj maximální potenciál, ale i tak se mi pátrání líbilo a konečně Citadel…od začátku do konce fan service na 200%, ale naprosto super. 

Akční pasáže a střílení jsou o něco lepší než v předchozích dílech. Jak samotný gunplay/schopnosti, tak i dávkování nepřátel (Snad kromě nekonečného finálního koridoru, ale tím trpí většina her.). Hraní za Vanguarda bylo neskutečně zábavné a skill Biotic charge, který dává instakill, mi hodně zpříjemnil postup celou hrou. 

V podstatě jediná věc, kterou můžu hře vytknout, jsou vesmírné honičky s Reapery. Celá mechanika přivolávání a honění se po galaxii je otravná. 

Po druhém dohrání jsem zvedla hodnocení na 100% a těším se, až si zase někdy trilogii sjedu znovu. U Andromedy to nutkání vůbec nepociťuji. Zřejmě indoktrinace….

Pro: epické ukončení trilogie, příběh, atmosféra, vedlejší questy, společníci, DLC Citadel

Proti: vesmírné honičky s Reapery

+31
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 75
"S veľkou mocou prichádza veľká zodpovednosť."

Predaje, zisky i fanúšikovská základňa Mass Effect série, boli už pred vydaním tretej časti dôkazom toho, že finále trilógie budú ľudia čakať s veľkými očakávaniami a nepôjde o nič malé. Neviem čo si mysleli vývojári v BioWare alebo či je možné zhadzovať vinu na "zlých kravaťákov z EA", no ME 3 sa rozhodlo zhodiť zo stola takmer všetko, čo prvé dve časti vybudovali. Nechcem teraz tvrdiť, že prvé dve časti boli úžasné a tretí diel patrí do kanalizácie, ale....

"S veľkou epickosťou prichádza veľká patetickosť..."

... a množstvo nelogickostí. Ak hráč považuje Michaela Baya za výborného režiséra a nad postelou má vylepený plagát transformers, nemá byť prečo sklamaný. Veď reaperi sú obrie robotické hnusoby a hráčova úloha je nakopať im nejakým spôsobom zadky - čo viac si priať, že? Lenže ak hráč pasívne nehlce aj s navijákom všetko, čo mu ujovia a tety z BioWare predkladajú, začne si klásť otázky ako napríklad: Ako je možné, že na konci prvej časti sa jedna obrovská flotila nedokázala vyrovnať jednému Reaperovi a poraziť ho? Prečo teda trvá reaperské dobíjanie Zeme tak dlho? Keď si reaperi na konci v Londýne všimli, že ľudia sa snažia dostať k transportačnému lúču doslova do kuchyne citadely, prečo ho jednoducho nevypli? Ak sú reaperi tak megasilní a inteligentní, prečo úplne netakticky napádajú rôzne planéty "po troškách" a svoje vojsko len tak neefektívne roztrúsia po galaxii, že už len pri pomyslení na to musí Napoleon rotovať v hrobe rýchlejšie ako Mass Relay? Prečo nenapadli citadelu oveľa skôr, ak mala pre nich význam a ak vedeli, že tam sú vodcovia rás, ale vzali si ju v štýle "len tak mimochodom" pred koncom hry?
Stačí jedna-dve takéto otázky, aby človek zistil, že tu čosi smrdí. Veď ono je to celé veľmi blbé a 90% vecí je účelovo nelogických a poplatných "že-vraj-príbehu".

S veľkou povrchnosťou prichádzajú lacné emócie.

Zem je napadnutá, všetko vyzerá byť takmer v prdeli. Ideme zachraňovať, čo sa dá. A tancovať v bare, chodiť na gay rande, voziť sa krížom-krážom galaxiou, tak ako keď čas nebol problém. Tomu sa vraví napätie a intenzita konfliktu! No veru, čo spravíme, ak bez ohľadu na to, čo sa snažíme príbehom povedať, používame rovnakú hernú šablónu? No predsa "telefonáty" zo Zeme! Čo na tom, že reaperi sú obrovskí, konvenčne nezničiteľní a Anderson má akurát tak otcovské reči a novú šiltovku, aj tak sa im darí udržiavať na Zemi nejaký odpor. No a samozrejme sú tu hlúpe sny o malom decku, ktoré sa taktiež snažia tlačiť na pílu. Je to úsmevné nielen vo svetle toho, že sa to snaží (dosť lacno) emocionálne vydierať hráča, ale vo svetle toho, koľko ľudí zmasakroval sám Shepard bez výčitiek počas troch dielov, je to aj pomerne pokrytecké. Nehovoriac o tom, že v takto koncipovanej hre to pôsobí ako päsť na oko, nielen pre absenciu nejakej hlbšej pointy. A nezabudnime na to, že Shepard ako správny "do-it-all" si nájde čas nielen na romance, ale i na vtipkovanie. Je pravda, že dialógy Javika s inými postavami, flirtovanie s Tali a podobne dokážu pobaviť. No v kontexte napadnutej Zeme/galaxie a "emotívnych" sníčkov, je ešte viac vidieť celková povrchnosť.

Absencia hlbšej pointy je bohužiaľ jednou z hlavných čŕt tejto hry, minulé diely mali nejaké tie plotholes, ale nikdy to nebol takýto ementál a učelové využívanie postáv. Autori sľúbili, že v trojke sa objaví každý člen družiny z dvojky, čo aj splnili, lenže väčšina z nich nemá nielen priestor, ale ani vierohodné zdôvodnenie, prečo sa tam vôbec objavili. Samozrejme je tu pár postáv, ktoré sa podarilo veľmi dobre implementovať do deja (Mordin, Legion, Jack), prípadne malo ich krátke pôsobenie nejakú logiku (Thane, Grunt), ale zvyšok pôsobí do počtu (Zaeed, Kasumi, Jacob a Miranda priam ako päsť na oko) a ich argumenty na nepridanie sa do tímu, sú absurdné. Už len slová nového člena posádky Jamesa Vegu "Najradšej by som ostal na Zemi, ale viem, že na Normandy budem efektívnejší/užitočnejší." porážajú logikou ktorúkoľvek z tých výhovoriek.

"A prečo tomu vlastne dávaš toľko percent, ak si venoval tak veľký priestor kritike?"

Vo svetle predošlých slov to možno bude pôsobiť ako sarkazmus - ale Mass Effect má aj silné momenty. Neviem či ich autori vôbec vedeli odlíšiť od tých slabých a nejedná sa len o náhody v tejto "sheer epic awesomeness" (toto už je sarkazmus), ale momenty ako Genophage cure a dialógy Eve, Mordina alebo Wrexa, prvé skutočné videnie reaperskej skazy na mesiaci nad Palavenom, Quariansko-gethský konflikt, asarijský chrám na Thessii, v prípade že má hráč so sebou Javika, dialógy niektorých postáv, atmosféra konkrétnych lokácii a v pár momentoch i epickosť Thresher Maw vedeli zaujať i pobaviť. Zároveň ale ME3 obsahuje aj množstvo absurdných zvratov, len aby nejaké zvraty boli: Cerberus dokázal len tak mimochodom napadnúť a ovládnuť citadelu? Miesto najväčšej bezpečnosti? Bez toho, aby si to vlastne niekto všimol, kým nebolo neskoro? Illusive man ako ufňukaný záporák len preto, že môže, len preto, aby tam bol nejaký záporák s xichtom, lebo čo by to bolo za hru, ak by nemala "poriadneho" záporáka. Catalyst ako deus ex machina, ktorej na všetko Shepard poslušne prikyvuje a dovádza "tri farby a dosť" ad absurdum?.

Dávať headshoty je zábava, zbrane sú dostatočne pestré (opäť majú určitu individuálnosť, ktorá v predošlých dieloch a najmä jednotke absentovala), boje s reaperskými jednotkami zábavné (za to boje s jednotkami Cerberus dokážu byť otravné už pri treťom stretnutí), no lokáciam chýba častokrát rasová individualita.

Problém celej hry nespočíva v tom, že by zlyhávala na všetkých frontoch, stále je hrateľná, má svoje svetlé momenty, za ktoré by sa nemusela hanbiť žiadna hra. No nenapadá ma jediná situácia z celej hry, pri ktorej by sa scenáristi nerozhodli ísť tou najjednoduchšou cestou. Veľkohubé prehlásenia o tom, ako budú rozhodnutia naprieč trilógiou tvarovať podobu záverečnej časti a pritom sa celý koniec odvíja od počtu nejakých bodov, sa rovnajú rande naslepo so ženskou, ktorá o sebe tvrdí že je krásna, vtipná a inteligentná, pričom v realite nie je ani jedno z toho, ale vie dobre variť. To má byť útecha?

Pro: momenty, za ktoré by sa nemusela hanbiť žiadna hra, akcia proti reaperom, niektoré postavy a dialógy

Proti: momenty, za ktoré by sa mala hanbiť každá slušná hra, akcia proti Cerberus, množstvo nelogickostí pre účelovosť

+30 +32 −2
WalomeWalome
Dohráno
  • PC 85
Kdysi jsem snil o herní trilogii, ve které by šly přenášet savy z dílu do dílu a kde by rozhodnutí z dílu prvního ovlivňovalo díly další. Byl jsem zklamán, když s tímto konceptem přišla zrovna scifi hra, k tomu všemu můj nejméně oblíbený subžánr. Ale aspoň něco. Splnil se mi sen.

Sen, který má své mouchy. Dopady rozhodnutí by mohly být větší, ale stačí to. Dialogy souvisí s událostmi, až se člověk musí zamyslet nad tím, kolik času dábeři strávili u mikrofonu.

Za celou sérií je vidět práce a snaha posunout hry někam dál. Máme tu dynamické dialogy, které nám od jakési alfa verze v díle prvním, přes dokonalost v díle druhém, až po křečovitost v díle třetím ukázaly, že je možné neusínat u sáhodlouhých debat.
Dostali jsme volnost a mohli jsme být teplí, hetero či fetišisti toužící po jiné rase. Mohli jsme být zlí i hodní.

Ale to vše jen v náznacích. Škoda toho.

ME3 bych velice rád pochválil za dynamiku děje, za rouzlení mnoha narážek a za krásné finále, které se vyhlo typickému boss fightu a tím u mě stouplo o hodně výš, než kdyby tam nějaký byl.
Epičnost a patost je pro sérii typický, ale jednička stále vede. Ve trojce si užijeme pár keců o tom, jak musím Zemi zachránit a bla bla, ale dá se to snést.
S každou z vedlejších postav se rozloučíme, s každou uzavřeme náš příběh s ní. Plnohodnotně.

Hra má samozřejmě chyby. Nudnější akční složka, kdy na nejtěžší úroveň je to opravdu nudné peklo, kde enemáci mají nekonečno hitpointů. Nevadilo by to, kdyby Shepard dělal/a to, co chceme. Bohužel však jednou klávesou utíkáme, kryjeme se, skáčeme přes překážky a kotoulujeme. Velice špatné rozhodnutí, které mohlo za několik Shperdových smrtí.

Facelift Ashley byl komický a ničemu nepomohl, stejně to byla nudná cuchta. Některé scény byly vyloženě laciné, některé homo narážky zrovna tak. Je dobře, že se hra snaží bourat "tabu", ale pořád mi to přijde hrozně násilné. Hlavně NPC nejsou nijak defaultně nastavení, takže všichni jsou pro jistotu bi, aby si mohl hráč zasouložit s kým se mu zlíbí.

Jsem zvědav na DLC, ale povyk kvůli konci je naprosto zbytečný a komický. Pokud někdo od ME čekal jakési filosofické rozhřešení či co, byl naivní. Hra je od začátku přímočará jak řádka brambor. A stačí to. Já se bavil po celé tři díly.

Děkuji.

Pro: příběh (hlavně ten v pozadí, sváry mezi rasami apod.), finále, dynamické dialogy

Proti: akční složka není nic extra, některé prvky mohly být dotaženější, hnusné textury

+30
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 85
"Knock, Knock."
"Who´s there?"
"Reapers"
"Reapers who?"
"Reapers who´re gonna fuck you all up."

Reapeři nám přišli. Hrozba, o které se mluví už od začátků prvního dílu, která má předznamenat zánik galaktických civilizací, je konečně zde. A ciwe, bordel tu dělají opravdu ohromný. To, co na hře totálně miluju je ten fakt, že vůbec nešetří tou svou filmovostí. To samozřejmě znamená, že husina mi tu přebíhala prakticky neustále. Atmosféra je perfektní, dodnes si pamatuji ony zážitky z hraní, kdy jsem třeba jenom stál v hale plné uprchlíků, poslouchal jsem toho týpka v televizi, jak podává neveselé zprávy o reaperském postupu a do toho hrála hudba z ME1 "C-Sec" avšak tentokrát s poněkud pochmurnějším a tajemným podtónem. Anebo první pohled na dva mohutné Reapery, jak demolují turianské jednotky před Palavenem... Prostě lahůdka. A prožíval jsem to jak sviň! Během závěrečné sekvence v misi na Tuchance s "menším" Reaperem mi třeba pumpovalo srdce jak o závod, v závěru mise na Rannochu jsem se třásl jak osika, a konečně na Thessii v okamžiku kdy Kai Leng (jeho smrt byla jedna z nejuspokojivějších částí celé trilogie, doporučuji renegade option!), uletěl, jsem měl opravdu seriózní pocit, že hru prohrávám.
Chemie mezi charaktery tu funguje opět skvěle. Válkou znavený Shepard nám víc křičí, víc smutní a párkrát se i zasměje. Celkově se z něho tříská víc emocí. Z parťáků tu vyloženě září Garrus, nejenže má se Shepardem opravdu hezké rozhovůrky na Normandii, ale i jeho komenty v průběhu misí jsou skvělé a vtipné. To samé s Tali, se kterou jsem táhl krásnou romanci. "odhalení" její tváře mě ale pěkně nasralo, jestli někdy byl ideální moment pro její premiéru, bylo to tehdy, když si jí poprvé sundala na své domovině Rannochu po Reaperově porážce. Ale ne... naprosto promarněná příležitost.
A co se týče Illusive Mana a jeho roli ve hře, musím opět konstatovat, že se jedná o jednu z nejlepších postav z celé série. Cerberus byl pro herní příběh opavdu skvělej.
Jsem navíc rád, že Bioware zabili pár kladných postav, ve finálích takových epických příběhů prostě musí být nějaký ty oběti. Mordin i Thane měli oba důstojnou a neodfláklou smrt, odpočívejte v pokoji, hoši. Byli jste borcí.

Souboje jsou zde z celé trilogie na úplné špici. A to pořádný. Zatímco v předchozích dílech jste se většinou jen přesouvali z krytu do krytu a postupně oddělávali nepřátele, zde vám zaručuji, že budete muset hodně taktizovat a taky hodně ustupovat. Nepřátelé se totiž naučili používat granáty, které vás (na vyšších obtížnostech) dokážou roztrhat na kusy i s určitou částí štítu. I druhy nepřátel tu jsou parádní, cerberovští Nemesis vás donutí dvakrát se zamyslet, jestli z toho krytu máte vykouknout, po Phantomech budete střílet jak zběsilí, přičemž ony budou před vašimi kulkami po matrixovém stylu uskakovat, u Brutů pokaždé zapomenete, že umí přeskakovat překážky, a konečně před Banshee budete prostě zdrhat, já to tak dělal, protože to opravdu jsou asi ty nejhrůznější nepřátelský jednotky, s jakými jsem se během své herní kariéry setkal. (Při těch jejich rychlých teleportech jsem vždycky hrozně zpanikařil, brrr) Souboje jsou zde opravdu nejlepší a nejzábavnější, těším se, až si to někdy zahraju na tu Insanity obtížnost.

Co se konců týče, nebudu tu říkat nic převratnýho... Ano, byly dost hrozný. Ani mi tolik nevadilo, že na vašich rozhodnutích v podstatě nezáleželo, ale lezl mi na nervy ten fakt, že nic neuzavřel. Žádný popis toho, co bylo dál, co se stalo s vašimi parťáky, nebylo vůbec žádný rozloučení! Pamatujete Pána prstenů a jeho 1000 konců? Možná to bylo moc, ale bylo to rozloučení, dávali jsme tím sbohem postavám, co jsme si zamilovali. To samé měl udělat i Mass Effect, nicméně žádný takový. Jen něco prosvištělo vzduchem a pic kozu do vozu, máme tu závěrečné titulky. A výběr z těch konců? To musím zanalyzovat, to prostě nemůžu odolat... Bacha, celkem dlouhý!

Destroy: Ending, jenž je podle Bioware koncem nejhorším, byl tím, který jsem zvolil já.
Zničit Reapery. To byl sen, který se nám rodil v hlavě už po první hodině hraní Mass Effect jedničky, sen, který postupně gradoval víc a víc. A když jsem konečně dostal tu možnost, chopil jsem se jí? No jasně! Je sice smutný, že Gethové a i EDI, která mi už mnohokrát zachránila krk, zemřeli, ale to je holt válka. Válka nikdy není pěkná, někdy prostě je potřeba něco obětovat pro blaho jiných. Nejsem moc fanda rčení "účel světí prostředky", ale za takového válečného stavu to chápu. Navíc ten totálně stupidně debilní demagogický BULLSHIT, že syntetické bytosti se pokaždé vzbouří proti svým pánům, je totálně idiotský. Catalyst patrně přehlídl ten fakt, že jsem před pár dny nastolil mír mezi Quarijany a Gethy... Hmm, asi nečte zprávy na novinkách.cz . Plus Mass Effect je sci-fi, ne fantasy, nejedná se o žádné magické prokletí či proroctví (v takovém případě bych to možná akceptoval), tudíž tenhle názor vůbec nemusí být pravdou, což mu Shepard sakra měl říct! Navíc je strašně uspokojivý sledovat Reapery padnout k zemi mrtvý. Mnohem uspokojivější, než když prostě odlítnou pryč. Ne. Prostě destroy. Tečka. Jak řekl Anderson - ,,We destroy them, or they destroy us."

Control: Kdybych byl filmový scénárista, tenhle konec by mě nasral jak hrom. Za prvé je divný. Extended cut nám ukazuje ukázku Sheparda s hlubokým velkolepým hlasem, nicméně zní víc tyransky než protektorsky. Do toho všeho hraje celkem znepokojivá hudba. A za druhé je to po scénáristické stránce totální garbič. Celou hru bojujeme proti Illusive Manovi a snažíme se ho přesvědčit, že snaha o ovládnutí Reaperů je špatná. Celou fucking dobu. Ale najednou přijde ten hvězdnej fakan a řekne, že to vlastně je možný? Že to tak opravdu může skončit? Nasrat! Ve filmové branži se říká, že pokud má film dobrý konec, lze mu ledacos odpustit. Tohle fakt není ten případ. A mimo jiné, tady těm "božským" entitám nevěřím, jak máme zaručeno, že se v určité situaci neobrátí proti galaktickým civilizacím a vraždění nezačne znovu? Celu dobu bych žil ve strachu, to fakt nechci.

Synthesis: Podle mého nejhorší ending, byť se vás Bioware silně snaží přesvědčit v pravý opak. V podstatě bez jakéhokoli souhlasu uděláte ze všech obyvatel galaxie světélkující kyborgy, nebo respektive sprostě se rozhodnete za ně. A pro všecko na světě, jak to jako má ukončit ten konflikt mezi syntetiky a organiky? Když jsou teď všichni kyborgové, tak to už jako nebudou tvořit jiné syntetiky? Všechno už bude v pořádku? Pochybuju. Navíc mi to vůbec nepřijde jako nějaký kompromis, to fakt ne, z celkového hlediska mi to přijde, jako tiché podmanění se Reaperům, podmanění se JEJICH ideálnímu stavu galaxie, ne tomu našemu. Za tohle kurva přece Shepard nebojoval! Navíc už v minulosti nám trilogie dokázala, že i když máte stejný původ, neznamená to hned, že všichni budou žít v harmonii a míru. Stále zde budou určité politické, sociální a morální názory, které se mohou mezi Reapery a ostatními lišit. A co z toho pak vyplyne? Ano, válka, jak jinak. A konečně - přijde mi extrémně nefér vůči všem těm předešlým civilizacím, které se zuby nehty snažily přežít, které stavěly Crucible a posílaly varování dalším civilizacím, které bojovaly a byly vyhlazeny, že Reapeři se ze svým činů nezodpovídají, a místo toho mají lážo plážo v galaxii podle jejich představ. Co takovej Javik, kterému Reapeři zničili totálně vše z jeho kultury a života? Co mu vyhladili lid? Být jím, tak proklínám Shepardovo jméno na věky věků.

O těch koncích velice rád diskutuju, takže kdybyste měli zájem, určitě pište.

Co se hudby týče, strašně jsem se bál, že s odchodem Jacka Walla už to nebude to samé, Mansella mám celkem rád, ale stejně... Ukázalo se však, že moje obavy byly zcela zbytečné, hudba je nadupaná, parádní a husina z ní jde jakbysmet. Za zmínku stojí především tracky: "Leaving Earth", "View on Palaven", "Cerberus Plot" nebo "We face our Enemy together".

Mass Effect 3 byla nesmírně parádní hra, která měla dobře našlápnuto k tomu stát se nejlepší hrou trilogie, nicméně zmíněný ending a pár hrubek to bohužel znemožnily, takže vítězně z toho nakonec vychází ta dvojka. I tak se ale jedná o úctyhodné a dojemné zakončení, plné akce, emocí a filmovosti, takže až na ten konec si fakt nemůžu vůbec stěžovat.
Cesta to byla těžká, úmorná, ale i neskutečně zábavná. A jedno musím říct... hraní her mi už mnohokrát znepříjemnilo život, ale kdybych měl říct sérii, kvůli které veškeré to paření stálo za to, vybral bych si Mass Effect.
Děkuju.

Pro: Atmosféra, souboje, parťáci, filmovost

Proti: Ending, některé vedlejší úkoly

+30 +31 −1
H34DH34D
Dohráno
  • PC 90
Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku vydržet. Stejně tak by člověk čekal, že potřetí avizovaná hrozba konce světa už nemůže být tak působivá… A přesto v podání Mass Effect 3 se opak stává pravdou!

Pokud jsem chválil našlápnutý nástup druhého dílu, tak u třetího mi padla brada až někam do sklepa. Mass Effect 3 od prvních momentů servíruje nefalšovanou a brutální apokalypsu, z které je cítit, že tentokrát je to doopravdy, tentokrát je to naposled a tentokrát už vám to vážně nemusí vyjít. Nepřítel je krok před vámi, není to souboj eg, není to fér, pro Reapery jste nikdo, nezajímáte je. Přistáli přímo na Zemi a jejich lasery srovnají se zemí vše, co jim přijde do cesty… A vy to bezmocně pozorujete z první řady.

Pokud jsem si u předchozích dílů liboval ve vizuálních vesmírných orgiích, tak třetí díl tu pomyslnou hranici možného posouvá zase o level výš. Najdou se i záběry, které nespatříte ani ve Star Treku, či Battlestar Galactice, ovšem ani ty nejsou jen prostým součtem polygonů a pixelů, který za 10 let s nikým ani nehne. Mass Effect 3 je dokonalá syntéza příběhu a jeho vizuálního podání (viz fenomenální zakončení DLC Leviathan). Vyprávění obrazem, resp. napomáhání k vytvoření představy o pokročilém a krásném světě funguje. A ten svět má být zničen. Jen málokterá hra vás dokáže svými již mnohokrát viděnými nástroji takhle pohltit.

Líbí se mi, jak třetí díl poctivě napravuje nedostatky předchozích dvou. V prvé řadě už není třeba do každého jednotlivého protivníka vystřílet celý zásobník, pocit ze střelby je mnohem lepší. Akční pasáže jakoby byly skutečně rychlejší a snad i z toho důvodu se Shepard konečně naučil běhat (a když jde do tuhého, tak i skákat). Zároveň se ale hra může pochlubit příjemnými RPG „open world“ momenty. Je skvělé, že na spoustu vedlejších úkolů narazíte naprosto přirozeným a nenuceným způsobem. Třeba jdete jen okolo a odposlechnete cizí rozhovor. Pomůžete?

Scénář rozhodně není žádné béčko, musím říct, že jsem byl až překvapen, jak postupně vše do sebe zapadlo (Legendary Edition). Navrch filozofický rozměr závěrečného rozuzlení a vaše možnost volby ve mně vyvolaly příjemné vzpomínky na Deus Ex. Někdo hru přirovnával k interaktivnímu komiksu, a to by se mi vlastně líbilo – prožít si to celé znovu a klidně i bez střílení.

Co se týče postav, možná mi přišlo, že některé camea byly malinko vynucené, ale chápu tu nutnost těžit z minulých dílů. Po cestě potkáváte, ale i ztrácíte staré známé a nelze říct, že by to nepřispělo k závěrečné katarzi. Nedokážu přesně rozlišit, jestli i postavy jsou ve trojce nejlépe napsané, anebo je to jednoduše tím, že jsem na ně zvyklý z předchozích dílů, ale mohu dodat jen – jsou jako živé. Hru jsem dohrál a teď cítím, jak mi ty charaktery chybí… Romancoval jsem Ashley, ale to spíš ze zvyku a ze strachu z modrých dětí. Je třeba si na férovku říct, že Liara je pro mnohé nerdy vysněná žena – citlivá, vnímavá, moudrá a zároveň silná a schopná… Ach, co dodat? Bioware to dokázali, i přes mnohá zaškobrtnutí vytvořili (další) ságu, která se do videoherního průmyslu zapsala zlatým písmem.
+30
NateLoganNateLogan
Dohráno
  • PC 65
Takže je to tady.

Mass Effect 3 je z herního hlediska vyšperkovaná dvojka. V mnoha ohledech kvalitní záležitost a pokud se vám ME2 líbilo, ME3 se v tomhle ohledu bude líbit také. Většina hlavních událostí patří mezi to nejlepší, co tato trilogie nabízí. Třeba Tuchanka je naprosto fenomenální a BioWare má moje uznání za ukočírování všech těch proměnných z předchozích dílů... A takových misí je tu hodně, ale jen do určitého okamžiku a ne, nemyslím tím posledních 10 minut hry.

Tady končím s vychvalováním, ať tu nejsem i zítra. V jádru je to totiž sakra dobrá hra. Jenže... Jen podotýkám, že na celé hře mi vadí fakt hodně věcí (i když většinou jde o prkotiny či mé osobní preference), které tu nebudu vůbec vypisovat, už takhle to bude román.

Nejdřív drobnosti, které lze klidně zcela ignorovat:
Graficky je trojka horší než dvojka, od textur až po některé prvky level designu. Do hry také vstupuje enormní, skoro bethesďácké množství bugů, z nichž většina je kosmetických, ale pár jich je vyloženě "gamebreaking", třeba pády hry, záseky postavy, nepřístupné volby v rozhovorech. Vedlejších misí je minimum, respektive většina z nich se maskuje jako "skenování planet". No a na questlogu se šíleně šetřilo, málo textů a děsný bordel je nové moto. Pak je tu spousta drobností, u kterých záleží na každém jedinci (Ashley, snové sekvence, malý základní tým, ne tak hluboké postavy).

Teď trochu obecnější příběhová rovina:
ME1 a ME2 obsahuje spousto nepatrných náznaků, kam příběh směřuje. Spoustu z nich jsem postřehl třeba až při čtvrtém zahrání a bývají zahrabané v na první pohled nevýznamných informacích, textech a rozhovorech. I ME3 v nich z části pokračuje. Jenže se něco stalo, pravděpodobně ono přepsání scénáře na poslední chvíli, a struktura příběhu trilogie se začala bortit jako domeček z karet. Týká se to hlavně temné energie, opoždění cyklu sklizně a roli lidstva v plánu Reaperů. Ale příběh ME3 sám o sobě drží relativně pohromadě, jen už nezapadá do té grandiózní trilogie.

To také nejspíš způsobilo pár (řadu?) dalších problémů. Postava Kai Lenga mi z příběhového hlediska přišla naprosto zbytečná a nezajímavá, v EA asi někdo chtěl cool záporáka schopného se v boji postavit samotnému Shepardovi. Pak taky Crucible je příliš nahodilý vynález zavánějící nějakou super mega maxi vesmírnou magií, o kterém měl vědět už Vigil na Illosu v ME1. Jeho nasazení jako nástroje na ukončení příběhu je poměrně lacinou berličkou, jak zakončit příběh s jednou z nejvíc záporných entit napříč všemi médii, nejen ME a hry obecně. To jsou ale taky relativně drobnosti, jenže potom...

Vše to začne na Asari Homeworld, kde až po nalezení funkční protheanského majáku/databáze, což je mimochodem výborné vysvětlení vyspělosti civilizace Asari, je všechno v pořádku, pak ale hra násilně postaví hráče před souboj s nesmrtelným nepřítelem s předem připraveným výsledkem a navíc nejde o první takovou situaci ve hře (viz Mars a ten kyborg). To považuji za hodně lacinou scenáristickou berličku. Od té chvíle to jde z kopce, pak zase do kopce, z kopce... Máme tu Antiklimatický vstup do kanceláře TIMa, dechberoucí přílet flotily, zklamání z nulového ovlivnění vesmírného boje přípravami, výborné ticho před bouří v základně na Zemi, nijak neovlivnitelný a přímočarý útok na conduit BEZ asistence té armády Kroganů a Turianů sedících v transportních lodích, dlouho očekávaný přílet Harbingera a... WTF.

Teď ten závěr:
V tuhle chvíli už Bioware i hodně recykluje grafické prvky z ME1&2, porušuje zákony univerza, porušuje kontinuitu příběhu, dělají faktické chyby a vymyslí nejhorší deus ex machina závěr všech dob (v mém měřítku). Ten závěr je špatný, o tom se nedá moc pochybovat (nepopírám ale, že se někomu může líbit). Trochu to rozepíši v následujícím spoileru, ale jen velice zběžně, přes měsíc jsem si totiž formuloval názor a dokázal bych na toto téma hovořit dlouhé hodiny.

Dlouho očekávaný střet (rozhovor?) s Harbingerem se nekoná, vlastně opustí scénu a již jej nikdy nespatříme. A kupodivu ani jednotky aliance po jeho ústupu nic nepodniknou, tedy vlastně taky ustoupí (kam se podělo to "This is it"?). Shepard příhodně dostane zbraň s neomezenou municí. Conduit vede příhodně před ovládací centrum Citadely, kde se z ničeho nic objeví Anderson (nesmysl) s TIMem, Rozhovor s TIMem a Andersonem je poslední dobrá věc na celé hře, odtud už je všechno špatně.

Neměl jsem sílu tu hru dohrát, ve scéně se StarChild a jeho 14 řádkami textu jsem se zasekl asi na 90 minut (fakt, po chvíli jsem nevěřícně nahodil Origin Overlay a nonSpoiler Bioware fórum), pak stěží zvolil červený konec, sledoval zničení galaxie (tedy asi, EDI to nezabilo, takže Reapery asi taky ne) a ME3 tím pro mne nadobro končí.

Co říct závěrem?
ME3 je nedodělaná hra, které uškodila změna scénáře a dost pravděpodobně u nemalého počtu hráčů totálně zničila pověst BioWare. A přitom jde v jádru o hodně dobrou hru s velmi silnými momenty. Multiplayer je OK, kdyby tam ale nebyl, vůbec ničemu by to nevadilo.

A hodnocení?
Pokud hodnotím jen ME3 (tedy neberu v potaz ME1&2), máme tu výbornou hru s technickými chybami a s příšerným závěrem... cca 7/10.
Pokud to beru jako fanoušek žánru, prvních dvou dílů, beru v potaz sliby BioWare a jejich přístup (mimo jiné DLC praktiky) a příběh ME1&2... Řeknu to takhle - Nikdy mě žádná hra tak moc nezklamala v tak rekordním čase. A to jsem k ME3 přistupoval hodně skepticky.

Pro: spousta věcí

Proti: jedno tlačítko pro všechno, bugy, příběh s ohledem na trilogii, konec, spousta drobností

+28 +31 −3
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 95
Třídílná vesmírná sága je u konce a moje dojmy jsou značně rozporuplné. Každému, kdo ME3 dohrál, je nejspíš jasné proč: konec. O něm ale až později.

Teď hlavně, co se mi na hře líbilo a že toho bylo požehnaně. Za prvé mistrovská provázanost sejvů. Mnoho detailů, ať už větších či menších, se odvíjí od hráčových předchozích činů a ač přímý dopad na hlavní dějovou linku to má minimální, působí to ve všech ohledech věrohodně a komplexně. Zejména, co se chování postav vůči Shepardovi týče.

Trailery slibovaly epickou jízdou a díky tomu jsem ze hry trošku zklamaný. Přestřelky jsou spíše komorního rázu, v BioWare se stále pořádně nenaučili designovat prostředí určené pro akci. U jiné hry by to byl závažný nedostatek, ale díky mnoha jiným silným stránkám ME to lze přehlédnout. Hlavním tahounem jsou, jak už je u série Mass Effect zvykem, postavy, výborné dialogy a maximální možná filmovost. To je v třetím dílem dotaženo k takřka dokonalosti a nebojím se přiznat, že jsem každou scénu hltal s nadšením a bavil se více, než u jakéhokoli střílení.

Hra opět obsahuje velmi rozsáhlý kodex, jehož největší vadou je, že se v mnohém opakuje. Jinak je ale velice přehledně zpracovaný. Zbraní je o trochu více, než ve dvojce. Ty se dají navíc upgradovat, takže tu jistá variabilita je.

Prostředí je vyvedeno na jedničku a nebýt rozporuplného designu některých lokací, dalo by se považovat za naprostou špičku. Engine hry je sice sám o sobě sice lehce zastaralý, ale to vůbec nebrání tomu, aby z něho tvůrci vytáhli naprosté maximum. Hrozně pěkně se na to dívá a ještě lépe se to hýbe. Dokonce ještě lépe než předchozí dva díly, což mě, jakožto majitele ne zrovna nejmodernějšího herního stroje, nesmírně potěšilo, protože jsem si mohl tento nevšední zážitek užít na úplné maximum se stabilními 50 fps.

Soundtrack sice nádhernou hudbu prvního dílu nepřekonal, ale zároveň mi přišel o kus osobitější, než u dílu druhého. I když samostatně se moc poslouchat nedá.

A co teda ten mnohými kritizovaný závěr? První verze mě zklamala fakt hodně a proto jsem tehdy hře udělil "pouze" 85%. Nicméně Extended Cut, ač ve výsledku toho moc nemění, si u mě konec docela vyžehlil. Nepůsobil tak usekle, věci dovysvětlil a nakonec i dojal. Zvyšuji hodnocení na 90%.

Pro: velice propracované postavy, dialogy, filmová kamera, zábavné střílení, atmosférická hudba, velké množství detailů obohacujících hraní, bravurní optimalizace, moc pěkná grafika, Citadela

Proti: arénovité vedlejší mise převzaté z multiplayerových map, fetch questy

+27 +29 −2
Blue.SharkBlue.Shark
Dohráno
  • PC 90
Zvláštní. Tak dlouho jsem různě po internetu četl o tom, jak je celý Mass Effect 3 na prd, že jsem se i docela bál začínat hrát. Trochu mě naštvalo, že jsem jej pořídil dohrát za 31 hodin, což je tedy nejméně z celé trilogie; tuhle šmouhu ale výrazně převyšuje smršť pocitů, jež ve mně dokázaly vzbudit situace, kterým jsem čelil.

Už od prvních vteřin je jasné, že v tomhle dílu jdou všechny naděje na lepší zítřek stranou. Několik let na hrozbu Reaperů všichni z vysoka kálili a teď se diví, když si jim přilétli sednout do obýváku...skrz strop. Naprosto mě uzemnila atmosféra, ze které sálá ten kolosální průser a to, jak si každý snaží zachránit holý zadek.

Trochu mě naštvalo, že interiér Normandie teď místy vypadá jako vybydlený kontejner na kovový šrot či směsný odpad. Minimálně jsem čekal, že alespoň půjde vylepšit, aby nevypadal tak ponorkově...nešel. Nakonec to ale přispělo k všeobecné bezútěšné atmosféře, takže mlčím.

Setkání snad se všemi všemi spolubojovníky, co jsem kdy měl, mě hodně potěšilo a to přesto, že jsem spoustu z nich neměl nijak rád...asi nejsem ten správný morous. O to horší potom bylo, když mi zařvala Miranda, Thane a málem Grunt. S klidným srdcem můžu říct, že mi jich bylo líto - a to je pro hru moc dobře.

Snad ze všech dílů je ME3 nejvíce zaměřen na tu hlavní příběhovou linku, což mě nesmírně potěšilo. Je hezké, když se člověk postupně přehrabuje v reáliích světa, ale chce to motor. A ten tu je, ať už jsou to Reapeři nebo The Illusive Man, kterému už jsem chtěl vrazit tu cigaretu do oka.

Mise jsou zábavné, tak akorát dlouhé a mnohdy krásně velkolepé. Samostatnou kapitolou je finální souboj na zemi, který má neskutečné koule, ale na druhou stranu je na má očekávání dost krátký. Noví nepřátelé jsou povedení (granáty bych zakázal), nové zbraně jsem si postupně vyzkoušel všechny (vítám návrat modifikací) a nové lokace obecně (hlavně ty na Citadele) mě překvapily, protože opět vypadaly docela uvěřitelně. Také se mi líbila spousta materiálu na čtení - ať už v tradičně skvěle zpracovaném kodexu nebo v popisech válečných zdrojů.

A teď to, co mě odrovnalo na pár dní: konec. Hrál jsem s Extended Cut, takže nevím, co narozdíl od originálu přibylo, ale takovýhle konec měl fakt koule. Nemohu říct, že jsem nečekal něco trochu jiného, ale "prostřední" konec, který jsem si vybral, mě navzdory očekávání šťastného konce chytil za srdce a těch patnáct minut videí a obrázků mě přikovalo k židli až do závěru titulek. Dobrou knihu poznám tak, že o ní ještě dlouho po dočtení přemýšlím. S hrami to bude podobné, protože o Mass Effectu přemýšlím už několik dní v kuse...a přestože to pro někoho byla splácanina žánrových klišé a berliček, pro mě to byl prvotřídní herní zážitek hraničící s extra dobrou knihou či filmem. Na to se jen tak nezapomíná.

Pro: Příběh, modifikace zbraní, atmosféra, zábavné mise, naprosto odzbrojující zakončení, vyvedení nepřátelé, kodex, staří známí z minulých dílů, hodně příběhových animací

Proti: Poněkud vyšší výskyt hrdinských keců, bugy, kratší herní doba,

+27 +28 −1
Zack187Zack187
Dohráno
  • PC 100
Tak a je to tady, můj první (aktualizovaný) komentář, který se týká starší verze celé vesmírné trilogie Mass Effect.

Dopředu píšu, že plně pochopím každý nesouhlas, který padne jak na tento komentář tak na mé celkové hodnocení ME. Na druhou stranu věřím, že téměř každý hráč má takovou tu "svoji", které by dal stovku i kdyby měla hodnocení nulu.
Když jsem v roce 2013 poprvé dohrál samotný třetí díl, bylo mi jasné, že pokud neprojdu komplet, bude velký problém. Tehdy jsem ještě nevěděl, jak perfektní příběh obsahuje, slavný Commander Shepard a jeho A-Team, který až do úplného konce bojuje za záchranu celé Mléčné dráhy. Netrvalo tak dlouho a měl jsem připravenou onu trilogii i téměř všechna rozšíření, doslova úplný komplet (a možná snad i něco navíc) jsem měl až při třetím startu, který pro mě byl i s následujícími dvěma měsíci hraní skutečně velkolepý. Celou trilogii jsem tak prošel dvakrát, ale naposledy to bylo takovým způsobem, že nezůstal jediný sekundární úkol, a když na chvilku pustím z hlavy nejlepší herní začátky u prvního domácího PC, tak mohu upřímně říct, že to byla nejlepší herní etapa mého života.
Mass Effect je pro mě víc než jenom hra, je to vesmír, na který jsem se naladil takovým způsobem, že mi nechybí ani obě čísla Fornaxu. Normandy SR1 i SR2 zdobí jednu polici, na druhé jsou čtyřmi ME knihy a od nejlepší pařanky Ziggrrl hrdě nosím tričko N7, navíc s velkým díkem i za další nejen ME dary. :*
Ony čtyři svazky a také několik komiksů vysvětlují důležité situace, týkající se událostí i příběhů v celé trilogii, o kterých se ve všech dílech převážně jen mluví. Tato hra má také velmi dobrý amatérský film, který popisuje úplný začátek i jeden animovaný snímek související s členem posádky lodě Normandy. Navíc jsou zde dva ony slušně rozsáhlé XXX magazíny, které popisují snad úplně vše XXX v onom vesmíru… K tomu krátká poznámka, kromě Asariek mě jiné druhy neberou, jen zmiňuji, že to má podle mého nejlépe rozsáhlý Lore a velmi hluboký…
Zkráceně Mass Effect je pro mě srdcová záležitost a najdete v něm to co nikde, jdeme dál.

Grafická stránka celé trilogie (kromě úsměvů) je (vzhledem k nízkým nárokům a věku hry) výborná, ME1 měl na svoji dobu jedno z nejlepších provedení vesmíru a planet celkově.
Ať hrajete za vojáka, biotika, nebo vanguarda, soubojový systém, krytí, využívání schopností i celého týmu je provedeno přehledně a hráč si dokáže rychle zvyknout, i když samotné krytí a rychlé akce umí občas pěkně zavařit. Nic moc také je, že epický Commander Shepard umí skákat téměř jen v animacích a tak jsem hlavně jako při zemi držící se voják podlehl útočné pušce M-96 Mattock s odstřelovačkou Black Widow. S těmito kalibry je i přes klávesy cítit jejich síla a samotný řev velitele při použití uni-čepele strašil nejen stále nevrlé Smrťáky. Samozřejmostí bylo, že strana dobra ozařovala celou Galaxii, odpadlíka bych vyškrtnul, nebo úplně předělal, kromě pár scén jen kazí i zkracuje příběh, v tomto směru zapomeňte na veškeré zbytky logiky. Ano, u pár rozhovorů mi doslova spadla brada a dokonce jsem se i zasmál, ale nedlouho poté následoval "load".
Hlavním lákadlem celého ME je samozřejmě příběh a to mluvím hlavně o tzv. Smrťácích a Protheanech. Většina vedlejších úkolů nemá na hlavní příběhovou linii téměř žádný vliv, některé jsou ale velmi dobré detaily, které ji vylepšují. V některých případech někoho zachráníte, nebo mu promluvíte do duše a poté je v druhém i ve třetím díle (tedy pokud vaší vinou nezemře). Z hledaných artefaktů získáváte informace o minulosti i celkovém dění a encyklopedie s dalším čtením může zabrat možná stejně času jako samotné hraní.
Virtuální přátelství v téměř předem prohraném boji je (opět na svoji dobu) udělané velmi dobře, celá trilogie je výborně provázaná. Do hry jsou skutečně vmáčknuty silné emoce posilněné importem nejen hlavní postavy i rozsáhlostí děje a místy se to opravdu daří, tedy pokud při rozhovorech hráč alespoň tuší na co kliknout, aby mohl z dané situace vytěžit maximum, což samozřejmě začátečník neví a níže začínají hlavní problémy.

I když už jsou dobře napsané postupy, neznalý a nezkušený hráč ME o tomto neví a nemá se čeho chytnout, nezná systém odpovědí a důležitost tzv. šarmu, který je pro celý příběh klíčový. Hlavně v ME3 nezná postup tak, aby mohl splnit všechny úkoly i s DLC a nejlépe s plnou posádkou. Když se spustí ME3 i se všemi DLC, tak přes všechny úkoly není téměř ani vidět samotná Galaxie. Ohledně vedlejších postav, podívejte se třeba na vojáka Conrada Vernera, co a kdy je potřeba udělat, aby byl v celé trilogii. Ano v podstatě je to (bohužel) jen trapná postava, bez které je postup možná i lepší, ale opravdový hráči ME mají nakonec radost když ho vidí.
Hra je výborná, pokud se přehlédnou hloupé úsměvy, přímo trapné Shepardovy výstupy, bugy, i největší problém ve formě nepřesných odpovědí. Ty se bohužel týkají téměř všeho, pokud tedy hráč nemá trpělivost s "load", tak si hru s velkou pravděpodobností naplno užije na druhý, nebo až na třetí pokus. Chyb i nedostatků je ale bohužel více a také není náhoda, že s nimi kraluje samotný třetí díl. Pro ty, kteří na ME3 čekali cca dva roky, to musel být finální šok. Konec všech konců byl úplně v háji, i když Extended cut opravdu jen mírně polepšil. Bohužel zase jen v případě, když je třetí díl dohrán podle nejlepšího scénáře, ten nebudu rozepisovat z důvodu individuálního pohledu každého hráče. Překvapilo mě však zjištění, že i když jsou čtyři možné konce, tak různá rozhodnutí mají skutečný vliv na každý scénář a jich daleko více než jsem si myslel, bohužel jsou to tak malé detaily, že je hráč občas ani nepostřehne a též neovlivní konečné události.
 
I tak je pro mě samotná myšlenka celého příběhu výborná, monstrózní a geniální. Podle mého, žádná hra zatím nepřekonala velikost vesmíru Mass Effect ani jeho myšlenku. Celé umocněné výbornou hudbou a velmi detailní encyklopedií, která místy poukazuje i na dnešní nepochopenou dobu, nejen proto si troufám říct, že Mass Effect 3 mohl být doslova nejlepší sci-fi hrou všech dob. Navíc moje přání bylo po nějakých třech letech vyslyšeno, Mass Effect Legendary Edition je už nějakou dobu na světě a…
Teď ještě ten nový NTB a nejlépe dva měsíce volna.

Javik: "Jsem mezi primitivy…"

Pro: Revoluční sci-fi atomovka se silným příběhem i vztahy, importy postav, encyklopedie, komiksy, knihy, filmy, hudba, cestování po Galaxii, soubojový systém, Mirandin zadek, Ashley celkově, tancující Asarijky a snad vše, co se týká celého Mass Effect Univers

Proti: Celkový systém odpovědí, nepřesnosti v textech, úsměvy, bugy, nepřehlednost v postupu, finále.

+27
PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 75
Mass Effect 3 je velmi dobrá příběhová sci-fi střílečka. Má určité nedostatky, které jsou vyvažovány přidanou hodnotou ve formě droboučkého vývoje postavy, dialogů, vylepšování zbraní a podobných záležitostí.

Z akčního hlediska se trojka hraje lépe než dvojka, variabilita zbraní je díky modifikacím a vylepšování výrazně vyšší. Ačkoli se z hlediska samotných misí (myšleno pochopitelně mimo Citadelu) jedná o koridor s minimem interakce, tak se díky dobře fungujícímu systému krytí a variabilitě nepřátel a prostředí hra neomrzí. Akční pasáže střídají pasáže kecací (zejména na Citadele), případně pasáže poletování vesmírem (hledání artefaktů, peněz, paliva atd.), což jsou asi další záležitosti, které úspěsně brání stereotypu. Jediná vážnější výtka, kterou bych měl k akční části, je systém "mezerník na všechno" - krytí/skákání/úskok/běh. Samozřejmě se díky tomu stane, že se hlavní hrdina občas rozběhne v momentě, kdy se chcete krýt, nebo kryje v momentě, kdy potřebujete utéct. Na normal většinou akce není tak hektická, aby to vadilo neustále, nicméně nepříjemná chyba to rozhodně je.

Tam, kde tvůrci z Bioware chápali, že se nejedná o nic jiného, než o béčkovou akční scifárnu, není problém. Člověk se u některých sympatických dialogů a scén dobře pobaví, často i zasměje, víc od příběhu podobného typu nečekám (například výborná střelecká scéna s Garrusem, plná sympatického chlapského popichování). V momentě, kdy se autoři snaží o hluboké filozofické poselství, tak hra sklouzává do šílené patetičnosti a jedna idiotská scéna střídá druhou. To se týká zejména začátku a konce příběhu (o samotném konci toho bylo napsáno tolik, že už to tady nebudu opakovat). Kamera pomalu za znění epické hudbičky najíždí na děcko, které to koupí, aby i největší ignorant pochopil, že má teď prožívat děsné emoce a být tak hrozně sociální (jak je tomu dnes ve hrách často španým zvykem viz zbláznivší se Peter Molyneux a jeho přesvědčení, že dobré RPG dělá možnost prdění v průběhu dialogu). Je také možné navázat romanci, (dokonce i homosexuální, v Bioware asi zastávají názor, že hra bez gayů není hra), opět s nulovým dopadem na cokoli. Plus některé opravdu tupoučké repliky typu "Když to nezvládneme, spousta lidí umře". A podobně.

Systém Paragon/Renegade funguje značně naivně a černobíle ("Válčíme spolu 300 let, je třeba zničit nepřítele za každou cenu" "Hoši, nechte toho a přidejte se k mé flotile" "Tak jo"). Chození se dvěmi osobami současně je Paragon volba (protože jsme nikoho neurazili), zastřelení záporáka v animaci je Renegade volba (protože střílení lidí je špatné, áno). Jakékoli volby v průběhu trilogie mají na hru minimální až nulový vliv, včetně konce (na konci sice hra jakž takž počítá s tím, kolik civilizací a jejich jednotek jste spojili pod svá křídla, ale závěr se díky tomu liší opravdu minimálně).

Přístup Bioware k hráčům je taky dost silné kafe. DLC vytržená ze hry, nutnost přihlašování se k Originu, nutnost hraní multiplayeru pro dosažení nejlepšího možného konce (a v neposlední řadě vydání Collectors Edice všech tří dílů bez většiny DLC, to je opravdu těžká prasárna i na poměry EA).

Autoři si nadělali na hlavu velkohubými prohlášeními o úžasném vyvrcholení série a div ne nejlepším RPG všech dob, zatímco vyrobili velmi dobrou koridorovou střílečku.

Pro: variabilita zbraní, prostředí a činností, úspěšně maskující, že se jedná o koridorovou střílečku

Proti: přístup bioware, nulový dopad libovolného rozhodnutí, nadměrné množství patosu, naivity a blboučkých replik

+25 +27 −2
DuDu008DuDu008
Dohráno
  • PC 100
Herná výzva 2017 - "Pokračování příště!"

Neviem, či mám problém s DH, lebo som nevedel nájsť hodnotenie 110%. Preto sa teraz musím uspokojiť len so 100% hodnotením. Lepšie zakončenie Mass Effect trilógie som si nevedel predstaviť ani v sne. BioWare zobralo všetko dobré z Mass Effect a Mass Effect 2, aby vytvorilo tento parádny diel.

Shepardov príbeh pokračuje, ale tentokrát sa na stranu zla vedľa Reaperov, ktorý sa snažia ovládnuť celú galaxiu postaví aj Cerberus. Shepard bude musieť zjednotiť všetky dostupné rasy, aby sa spolu postavili proti nechcenej hrozbe pomocou Crucible. Ako aj v predchádzajúci dieloch, aj tu nesmú chýbať členovia týmu, ktorých si berete na misie. A opäť som si ich rozdelil na dvojice (Garrus + Liara, Ashley + James, EDI + Liara/James/Garrus/Ashley). Počas príbehu sa objavili aj spoločníci z ME2 a niektorý z nich sa museli obetovať za dobrú vec. V hre sa striedali akčné prvky, s prvkami oddychovími v podobe misií na Citadele. Samotný záver bol neopísateľný, taký zážitok som hádam pri žiadnej hre nezažil, dokonca nie jedno oko mi nezostalo suché.

Grafika sa opäť posunula o krok vpred a bola nádherná. Soundtrack, ktorý bol vynikajúci dodával hre výbornú atmosféru. Dabing postáv bol taktiež fantastický. Preskúmavanie rôznych galaxií bolo oproti druhému dielu o dosť lepšie. Aj cutscény pokročili ďalej a boli viac filmovejšie.

Stále nemôžem uveriť tomu, že k celej trilógii som sa dostal až tento rok a doteraz som sa jej vyhýbal. Na tútu hru už nenachádzam slov. Je to neuveriteľný zážitok a skvéle zakončenie Shepardovho dobrodružstva. Naozaj mi tu chýba tých 110%. Jedným slovom PARÁDA.

Pro: Príbeh, Shepard, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, galaxia, filmovosť,ending, ...

+23 +26 −3
MIGtheDRAGONMIGtheDRAGON
Dohráno
  • PC 75
Následující koment je zaměřený na celou trilogii Mass effect. Pokusím se tu popsat silné a slabé stránky každého z dílů a celkově porovnat jejich kvalitu na základě jednotlivých faktorů.

Koment píši především pro ty DHčské důchodce, kteří nedají dopustit na hry jako Planescape nebo Fallout 2 a jakmile jim ukážete nějakou novou hru od Bioware, tak automaticky berou do ruky a křížek a začnou odříkávat modlitbu proti zlým duchům. Ačkoliv ME mohu těžko porovnávat s hrami jako je třeba Baldur's Gate, tak tuhle sérii považuji za to nejlepší, s čím Bioware přišlo v posledních 10 letech a rozhodně stojí za zkoušku.


Co by Vás tedy mohlo zaujmout? Nebo možná ne? :D


Charaktery – ME série je celkem dost založená na interakci s postavami. Během každé mise můžete očekávat různé interakce na základě vybraných postav (před každou misí si vyberete další dva členy týmu, kteří vás doprovodí). Jedná se o klasické komentování situace známé již z her jako je Baldurs gate, kdy vám některá postava na rovinu řekne, že tohle se jí líbí/nelíbí. Nic velkého, ale tenhle prvek mě u her vždy potěší. Mluvit s postavami můžete i mezi misemi přímo na lodi, jak už je zvykem ve všech Biowareovkách. Nejlépe ale tyto rozhovory jsou zvládnuty v ME 1 a 2. Po každé splněné misi se, vám odblokuje další část rozhovorů s jednotlivými postavami. Někdy se jedná o věci týkající se samotné předchozí mise. Jindy ale můžete s postavami probrat jejich minulost, případně vaší společnou budoucnost, pokud máte zájem zkusit si romanci s některou z postav. V ME3 se snažili celou situaci ulehčit a postavy na lodi s vámi budou mluvit jen výjimečně (maximálně prohodí jednu dvě věty, když na ně kliknete) případně během předem domluvené schůzky. Tyto schůzky navíc domlouvají skrze email. Celá situace pak působí docela komicky, když si s vámi chtějí promluvit a pošlou vám email, i když jste na stejné lodi. Samotná loď má velikost tam maximálně dvoupatrového rodinného domku, takže pořádně zakřičet by možná bylo efektivnější.

Co se týče samotných postav tak zde najdete jak klasické klišé tvrďáky tak poněkud komplikovanější postavy. Velice jsem si například oblíbil postavu Thanea z druhého dílu, který má jak zajímavé vystupování tak backstory. Druhou nejoblíbenější postavou je asi EDI ze třetího dílu. Jedná se o AI, která se často snaží pochopit lidské chování. To sice není zrovna novinka, ale zpracována je velice dobře. Prostě ty její vtipy o tom, jak jednou ovládne svět, mezitím co bojujete proti jiné vzbouřilé AI, jsou k nezaplacení.



Import postavy – Během hry máte možnost si importovat postavu z prvního dílu do druhého a z druhého do třetího. Kromě samotné postavy si tím však importujete i všechna rozhodnutí. Postavy v druhém dílu tedy budou přímo reagovat na věci, které jste udělali v dílu prvním. A nejedná se jen o postavy, které můžete vzít do týmu, ale i všechny se kterými jste se setkali.

Zde je poněkud komické jak během prvního a druhého dílu narazíte na bezpočet lidí skrze jednotlivé mise a ve třetím díle většinu z nich najdete v prostorech citadely, které mají dohromady možná tak 300 metrů čtverečních. Ještě si neodpustí poznamenat jaká je to náhoda. Ano je to náhoda, když v Citadele na které je 12 milionů lidí narazíte během hodiny dvacetkrát za sebou na lidi, které jste skrze posledních pár let potkali. Ale tak asi by bylo hloupé se v tomhle snažit hledat nějakou realističnost, takže to rozhodně neberte jako takové mínus. Je to spíš jen taková drobnost, nad kterou jsem se pousmál.

Doporučuji využít této stránky, pokud například nechcete hrát první díl a rovnou jít do druhého, tak můžete využít jeden ze savů, který má tato stránka k dispozici. Sám jsem toho využil při hře třetího dílu, kdy jsem si chtěl zkusit hru, ve které většina členů týmu v díle druhém zemřela v poslední misi.



Rozmanitost vesmíru a jeho obyvatel – jednou z věcí, které se mi na ME skutečně líbí, je rozmanitost různých živočišných organismů a jejich historie. Není to další vesmír, ve kterém vytvoří další rasy prostě jen tím, že vezmou člověka a dají ho do různých barev. Ani se nejedná o vesmír, kde by vzali různé pozemské živočišné druhy a udělali z nich další mimozemské druhy. Ano, nějaké podobnosti tu jsou, například Asarijky jsou víceméně jen lidi v modrém a se zvláštními vlasy, Hanarové vypadají jako medůzy a Krogané jako žáby. Jsou tu však rasy, které vypadají velice unikátně. Například Elcorové nebo Turiané. Některé rasy dokonce mají i menší závoj tajemství okolo sebe, protože nemohou opustit své skafandry kvůli nízké obranyschopnosti samotného těla (zajímavá myšlenka podporující ty teorie, které tvrdí, že velké množství léků, které nám dnes pomáhají, nás z dlouhodobého hlediska velice oslabují) příkladem jsou Volusové a Quariané. Také tu nechybí syntetické rasy vzniklé ze vzbouřených programů umělé inteligence. Příkladem jsou Gethové.

Celé toto prostředí s různými rasami velice pomáhá celkové atmosféře hry. Pokud začnete prvním dílem tak ve třetím už víte, co od které rasy můžete předpokládat. Svým způsobem bych to mohl považovat za mínus, protože to podporuje rasové stereotypy v samotné hře. A to že ukážete jednu hodnou postavu, v jinak zlé rase rozhodně, neukazuje variabilitu rasy samotné, ale spíše funguje jako výjimka potvrzující pravidlo.



Herní třídy – Na začátku hry si vždy vytvoříte jednu herní třídu. Svým způsobem je to rozhodnutí jestli chcete jen střílet nebo využívat magii nebo technologii, případně to trochu promíchat. Magii se tu říká biotika. Toto rozdělení přidává hře na znovuhratelností. Jednou si totiž můžete vzít Adepta Biotiky a projít hrou téměř bez výstřelu a podruhé si vzít Soldiera, který má na výběr různé druhy nábojů pro různé situace a hru si klasicky prostřílet. Nejvíce jsem si oblíbil Infiltrátora. Jedná se o mix Soldiera a technika. Specializuje se především na ostřelovačky a díky technickým schopnostem má možnost používat taktický plášť, který vás na chvíli učiní neviditelnými. Velice užitečné na nečekané odstřelování nepřátel a úniky z obklíčení.



Zbraně – Zde se již dostáváme k části, ve které se jednotlivé díly značně odlišují.

ME1 – V prvním díle svým způsobem není ani tak důležitá schopnost mířit, jako kolik bodů jste dali do ovládání dané zbraně. Pokud například plně vylepšíte ovládání útočné pušky a vezmete do ruky brokovnici, tak ani z půl metru nepřáteli skoro neuberete. Tento systém mi ale příliš nevadil. Zbraně v prvním dílu totiž nepotřebují zásobníky a místo toho se pouze zahřívají. Mít jednu zbraň celou hru tedy není problém.

Takovým menším problémem bylo snad jen to, že bez ohledu na to s jakou zbraní se naučíte, tak sebou na mise máte všechny. Nechápal jsem proč třeba i Adept, který zbraně prakticky ani nepotřebuje, má na zádech útočnou pušku, sniperku a brokovnici, které stejně během hry nikdy nepoužije.

ME2 – Druhý díl již šel jinou cestou. Odstranil ze hry vylepšování ovládání zbraní a nahradil ho systémem perků. Samotné perky vám tedy mohou trochu zvýšit působené poškození, ale i bez nich jste schopní danou zbraň bez problémů aktivně používat. Druhý díl taky přidal do hry termální zásobníky, které krásně vysvětlil revolucí ve zbrojnictví, která proběhla mezi prvním a druhým dílem v rámci které bylo přehřívání zbraní považováno za příliš velký mínus. Zbraně tedy dostali termální zásobníky, které během hry musíte měnit. Naštěstí všechny zbraně ve vesmíru používají jen jeden model zásobníku …

Dalším plusem se stalo stanovení zbraní pro každou herní třídu. Pokud jste si například vzali infiltrátora, dostali jste pistoli, smg a odstřelovací pušku. Naproti tomu Adept, který zbraně využívá spíše minimálně, dostal pouze pistoli a smg.

ME3 – Třetí díl se opět snažil být co nejvíc user friendly a dovolil vám vzít si jakoukoliv zbraň na jakoukoliv misi. Regulátorem toho co si vezmete za zbraně, se stala váha. Čím víc zbraní tedy máte, tím delší máte cooldown při používání technických/biotických schopností. Osobně se mi tento krok příliš nelíbil, protože sebral ze hry takovou tu nutnost vystačit si s přidělenými zbraněmi z předchozího dílu. Takhle si můžete jako Biotik (mág) klidně vzít sniperku. Možná to ale někoho potěší, že si bez ohledu na třídu můžete vzít jakoukoliv zbraň, ale já jaksi preferuji předchozí díl, který mě přímo motivuje k tomu, abych zkusil víc druhů zbraní.



Taktika/obtížnost – Během hry máte možnost dávat členům týmu rozkazy. Jedná se spíš jen o jednoduché příkazy, jako jdi tam, braň tohle a zaútoč na tohohle. Během některých těžších misí v ME2 a v některých dlcčkách se to však velice hodí. AI má někdy ve zvyku například přeskočit přes kryt a začít to pálit do nepřítele pěkně na férovku a příkazem, že mají bránit nějakou pozici, jim v tom lehce zabráníte.

Největší využití taktiky se nalézá v ME2, kde při hře na šílenou obtížnost, to skutečně chce mít dobře vytvořený tým. Každá postava má nějaké schopnosti a jejich kombinace vás může dostat z těžkých situací. ME3 mě v tomto směru velice zklamalo, protože i při hře na šílenou obtížnost jsem jen skutečně výjimečně měl nějaké větší problémy. Mezitím co v druhém díle je hodně nepřátel chráněno kinetickými/biotickými bariérami nebo brněním, (občas všemi třemi najednou a zde musím zdůraznit, že různé schopnosti fungují jen na určité typy štítů, takže jednou schopností musíte sejmout kinetickou bariéru a jinou zase brnění) ve třetím šli vývojáři tou jednoduší cestou a nepřátelé nikdy nemají víc než jen jeden typ obrany. Někdo to může považovat za plus, protože nemusíte mít nutně tým sestavený tak, aby byl vhodný do každé situace, ale pro mě je to jednoznačně mínus, protože to sebralo ten HC prvek, který má hra ME2 na šílenou obtížnost, kde některé boje dají skutečně zabrat.



Těm chytřejším už asi došlo, že nejsem ani tak fanda celé série, jako především druhého dílu, který podle mě šel správnou cestou. Třetí díl mi prostě nesedl. Od lehčí obtížnost, přes horší kvalitu rozhovorů až po celkové filmové zpracování, kdy vás například hra po některých misích, přesune do snu hlavního protagonisty, ve kterém hledá v temném lese dítě, které nedokázal na začátku hry zachránit. Kapitola sama o sobě je zmrvený konec, který mě hodně zklamal. Největším mínusem jsou ale mise. Mezitím co v druhém díle jsou celkem kreativní, ve třetím šli spíše cestou někam zajet, něco zničit a odjet. Jediným plusem trojky je větší variabilita nepřátel, ale to hru u mě nezachránilo.

Pokud tedy hledáte zajímavou sci-fi sérii, pak určitě mohu celou trilogii ME doporučit. Pokud však nemáte v plánu strávit u celé série stovku hodin, pak si plně vystačíte s druhým dílem, který považuji za nejvydařenější.

Pro: Vesmír, využití schopností, zajímavé postavy.

+22
DaymondeuXDaymondeuX
Dohráno
  • PC 90
To byla jizda! ME3 je podle meho nazoru vybornym a dustojnym zakoncenim jedne z nejlepsich sci-fi RPG serii v pocitacovych hrach. Epicke, filmove, akcni, dynamicke, ale hlavne - zabavne! Jasne, do skutecneho RPG (nebo aspon pokusu o nej) to ma daleko. Ve sve podstate jde o klasickou akcni rezbu s primitivnim schematem - vysadek, schovat se za nejblizsi prekazku a kropit vlny nepratel, co to jde. A obcas do davu slehnout nejaky kouzlo, pardon, specialni schopnost, at uz s primesi olova, nebo s jemnym oderem biotiky. Pak video, zpet na Normandy, zkontrolovat upgrady, pokecat s posadkou, precist maily a hura opet do akce.

Mozna je to ponekud linearni, mozna je to nekdy prilis akcni a na rychle tempo hry paradoxne doplaci sam hrac. Prozkoumat behem jedne jizdy tak bohaty a komplexni svet, rasy, historii, politiku, motivace postav a vsechny dalsi jemne odstiny pribehu neni mozne. Na druhou stranu, je to alespon duvod k opakovanemu hrani nebo studovani fansites.

Mozna to ma i dalsi mouchy, ktere bzuci nejhlasiteji kolem usi ortodoxnich fanousku predchozich dilu, kteri nemaji radi zmeny, respektive kazda je automaticky k horsimu.

Mozna by se tim vsim Shepard prostrilel i bez jakychkoliv partaku, kteri jsou v trojce vazne jen do poctu. A mozna je Ashley hnusnejsi, nez byvala.

Ale me to bavilo, pritahlo a poradne jsem si u toho odpocinul, dokud mi po cca 40 hodinach nevypadl dualshock z ruky po epickem blockbusterovem finisi.

Anderson out.

Pro: akce, pribeh, atmosfera, dynamika, solidni delka, komplexnost sveta ME

Proti: v jadru pomerne trivialni gameplay, linearita, RPG a coop prvky maji minimalni vyznam

+21 +22 −1
tsaltsal
Dohráno
  • PC 85
Je těžké být objektivní na konci tak skvělé trilogie. ME3 má mouchy, které mě dost iritovaly. Má ale také skvělé momenty a spoustu věcí, které se táhnou napříč díly a které si mě získaly již v prvním ME. Stručná verze mého názoru by byla: Mám spoustu výhrad, ale přesto tu hru zbožňuji.

Boj
Běh, krytí, úhybné manévry - všechno na mezerníku a hráči modli se, aby postava udělala, co chceš. Spousta zbytečných smrtí kvůli krytí se místo běhu a kotoulu místo krytí. Jinak však k akčním momentům nemám výhrady. Boj nepostrádá dynamiku a poskytuje hráči dost svobody, aby si ho přizpůsobil k obrazu svému. Ocenila jsem návrat k výběru a vylepšování výzbroje. Limit na zatížení je skvělým bonusem, který do boje přinesl trochu logiky. Kdo z nás by chtěl běhat po bojišti s pěti zbraněmi a paklem granátů? Navíc je nakupování zbraní druhá nejlepší věc na světě hned za nakupováním bot. Třetí díl série pokračuje ve spojení, které bohužel moc často nevidím - RPG příběhu a TPS boje.

Prostředí
ME3 Citadela byla nejlepší verzí Citadely v trilogii. Živé krásné místo, v němž dokonale vystihli iluzi míru v době války a následně trpké vystřízlivění. Poslouchání rozhovorů kolem stojících bylo příjemným bonusem. Krom toho, že příjemně dotvářely atmosféru a přibližovaly galaktickou situaci skrze životy jednotlivců, byla drtivá většina z nich dobře napsaných. Vyloženě jsem se na destinace vracela, abych si vyslechla další část. Nabírání úkolů právě z takových rozhovorů byl pak jednoznačně skvělý krok. Krom toho se na Citadele nacházela celá řada menších drobností, které pobavily (Blasto 6) a ukázaly, že si se zdejší oblastí tvůrci vyhráli.
Na druhou stranu to bylo jediné takové místo ve hře. Žádné další otevřené propracované prostranství už se nenašlo, což byl oproti ME2 krok zpět. Jediná další prostředí byla otevřenější bitevní pole a naprosto arénovitá bitevní pole, kde vás vysadili a vyzvedli hned po zastřelení posledního nepřítele. Ukázkovým příkladem takové mise byl Benning. V tomto ohledu tvůrci hru naprosto odfláknuli.

Příběh
Opět skvělé věci vedle tragických. Hra mi přinesla celou řadu vyloženě emotivních chvil, kdy jsem jen bezradně civěla a nedokázala se hnout (poslední rozhodnutí), nesnášela se za svá rozhodnutí (zastřelení Mordina a Wrexe), brečela (Thanova a Legionova smrt, neustále narůstající nástěnka na Normandy), vískala nadšením (Thresher maw vs. Reaper), smála se (EDI a její „jednou vás všechny ovládnu“ vtipkování) a užívala si napětí (souboj mezi Thanem a Kai Lengem, chrám na Thessii). Dalo by se pokračovat do nekonečna. Dobře provedené bylo také gradování příběhu. V první polovině se nám střídají všechny možné typy emocí a je to nejlepší část pro plnění vedlejších úkolů a blbnutí. Pak přijde Tuchanka a všechno už jde jen do háje. Obzvláště renegátská verze dožene Sheparda na hranici šílenství.
Pak jsou tu ovšem odfláknuté momenty. Ignorování prvků z předešlých her se tu zmiňovalo několikrát. Že se v závěrečné bitvě nijak neprojeví Rachni bych ještě přežila, ale že jsem si musela googlit, kdy jsem potkala Morinth? Lol. A takhle to bylo se spoustou věcí. Buď nic, nebo jen nenápadná zmínka, aby se neřeklo, a jede se dál. Stejně ignorovali věci z příběhu samotné ME3, což bylo nejvíce vidět v závěrečné bitvě. Čekala jsem, že ve scéně s přilétající flotilou bude větší důraz na to, co jsem ne/udělala.
Pokud jde o postavy, většina z nich je nám známá. Díky bohu, protože interakce s parťáky je v ME3 dost omezená. Na prohloubení vztahů se známými společníky to stačí, ale na získání sympatií s novými už tolik ne. Vega a Cortez šli naprosto mimo mě.

Technické provedení
Mnohem lepší grafika než ve dvojce. Jsem technický neumětel a na kvalitu obrázků zrovna moc nedám, ale z dvojky mi krvácely oči. Trojka díky bohu nebyla v tomto ohledu tak odfláknutá a až na zlomvazové kroucení hlavou NPCček, s nimiž jste mluvili v nevhodném úhlu, jsem si nevšimla ničeho vyloženě trapného.
Dabing a veškeré ostatní zvuky jsou stabilně na vysoké úrovni a nutí vás hru prožít, ne se jen bavit u jejího sledování. Trochu ovšem zamrzí, že na stejné úrovni není i hudba, kterou jsem vlastně vůbec nezaznamenala. Hra by s dobrým soundtrackem v některých momentech mohla být mnohem emotivnější.
Přílišné provázání single a multiplayeru, které nutí hráče hrát obojí, pokud chce nejlepší skóre, je jen dalším omezením pro lidi jako já - kteří multiplayery moc nemusí a chtějí odehrát hlavně příběh. Kdybych chtěla hrát onlinovku, koupím si onlinovku.

Endingy
Asi budu v menšině, ale mně se závěr hry líbil, byť i k němu mám pár výhrad. Bez Extended Cut DLC by pocitově skutečně šlo jen o jeden ending s třemi barevnými filtry a je do nebe volající drzost, že EA/Bioware dovolila hře vylézt na veřejnost s původní verzí. Ideově mi však endingy přišly v určitém ohledu geniální a snad i originální.
Myslím, že největší problém spočívá v tom, že jsme všichni zvyklí na zcela jasně dobré (a občas špatné) konce. Jenže ME3 takové konce nemá a výklad toho, co je dobré a co špatné se liší hráč od hráče. Stačí se podívat na jakoukoliv diskuzi a nenajdete ani jednu věc, o níž by dva lidé netvrdili dvě věci. Když došlo na okamžik rozhodnutí, doslova a do písmene jsem deset minut stála na křižovatce, googlila si důsledky a nemohla se rozhodnout, co udělat. Tolik otázek, tolik zodpovědnosti, tolik možných důsledků a etických rozporů! Je snadné přijít s čistým a jasným výsledkem. O dost těžší je dovést hráče k pochybnostem. Tvůrci zakopli při provedení a doručení příslušných emocí, ale scénáristicky a ideově jsou ME3 endingy jedním z nejlepších ukončení hry, s jakými jsem se setkala. Z prostého důvodu - ještě měsíce budu přemýšlet o následcích svých rozhodnutí a o tom, která varianta je nejlepší.

Pro: volba zbraní, dynamika boje, úkoly z náhodných rozhovorů, Citadela, dabing, konec

Proti: přeplněný mezerník, provázanost s multiplayerem, nevyvážené úsilí při tvorbě hry

+21
Jack_DarkJack_Dark
Dohráno
  • PC 90
Jeden z nejvíce očekávaných titulů letošní roku pro mě, byl dneska v noci dohrán. Uzavření trilogie space opery která ve svém žánru a stylu nemá srovnatelného protivníka, hlavně díky rukopisu Bioware. Přesto nadšení ze hry trochu kazí několik nedodělků, ale o nich později.

První věc než hráč se pustí do válkou zmítané galaxie, je nutnost mít savy z dvojky a importovat si postavu, hlavně kvůli svým rozhodnutím, parťákům a volbám které během předchozího hraní učinil. Ruku na srdce, nemít ty savy, tak to výrazně ochudí zážitek a skvělý pocit z hraní. Setkání se s postavami z minula, dodává hře neskutečný pocit, vidíte a řešíte své rozhodnutí, charaktery které jste měli rádi mohou i zemřít a máte o ně obavy. Hlavní parta se sice oproti dvojce smrskla, ale mě to ani tolik nevadilo, aspoň jsem tolik neřešil dilema koho vzít do akce.

Spíše to co mě zamrzelo, je že po postupné gradaci kdy Shepard sbírá spojence a pomáhá ostatním rasám a lidem, přijde závěr, od kterého by hráč přeci jen čekal více. Tudíž Země se pro mě stala velkým zklamáním a chybělo grandfinále ve stylu dvojky, obavy o tým a jeho připravenost. Stejně tak omezení vedlejších misí jsem nesl těžce, kdy spoustu zajímavých událostí a možností autoři prostě upozadili do textu. Ale co vnímám pozitivně, je že konečně dochází k více poznání ras a sledování jejich bojů za holé přežití. I když já osobně bych to chtěl vidět více do hloubky, ale to je taky mé zbožné přání.

Průzkum hvězdných soustav se nyní obešel bez těžby surovin a dalších miniher, což není na škodu. Jinak nahánění se s Reapry, je jako sledovat malou rybičku kterou honí hejno piraň. Ohledně rozhodnutí, těch tolik zase zásadních nepadne jen pár, zde bych taky rád uvítal více možností a voleb a začlenil je častěji.

Přesto hře nelze vytknout že by špatně hrála, od začátku mě strhla a celý víkend jsem jí obětoval. Hratelnost se nese v duchu výborné dvojky. Další pochvala míří k organizaci Cerberus. Je zajímavé sledovat jak v první díle byla prezentována jako okrajová teroristická organizace, v druhém díle už se člověk stal její součástí, aby mu byla představena jako spása lidstva, a nyní konečně zjišťujeme co je skryto pod ideály zájmu lidstva kterými se zaštiťuje.

Třetí Mass Effect proto hodnotím jakou součást trilogie, pohlížet na ni jako na samostatnou hru nelze, už kvůli vynikající provázanosti savů, přesto do dokonalosti něco schází hlavně pasáž na Zemi, menší množství rozhodnutí a upozadění vedlejších úkolů. Ale všechny tyto výtky jdou stranou pokud jste si tuto sérii oblíbily, stejně po ní sáhnete abyste dokončili Shepardovu oddyseu.

Pro: Viz. komentář

Proti: Viz. komentář

+20 +22 −2
orromisorromis
Dohráno
  • PC 50
V době vydání jsem byl neskutečně nahypovaný na zakončení trilogie. V té době jsem považoval ME sérii za ultimátní zážitek a od třetího dílu jsem očekával kvalitní zakončení epického příběhu. Cílem tohoto komentáře je kromě zhodnocení ME3 i zamyšlení nad celou sérií...

ME série se představila jako ukecaná střílečka z pohledu třetí osoby s prvky RPG. Důležitá slova jsou "střílečka" a "ukecaná." Dialogy jsou skutečně hlavní devizou hry a technicky jsou zpracovány velice dobře a ani jejich obsah příliš nezaostává za technickou stránkou a některé vám zůstanou v hlavě (například Mordin, Garrus, Grunti obecně, ...). V tomto ohledu je třetí díl věrný sérii a funguje jak má s tím rozdílem, že rok po dohrání si z dialogů pamatuji kulové a v hlavě mi zůstává akorát spousta zbytečného střílení.

Co se akce týče, Mass Effect nepředstavil nic nového. První díl byl celkem nudný (na poprvé jsem ho ani nedohrál). Neměl šťávu, nebyl dostatečně akční a ani nijak komplexní a propracovaný, tudíž potenciál taktizování v trojčlenném týmu byl zabit. Dvojka tohle okořenila, vyhodila stupidní přehřívání zbraní a přišla se standardními náboji, hra se stala podstatně akčnější a rychlejší. Nebyl to žádný zázrak, ale po ukecané části hry přišla část střílecí, kde stačilo vypnout mozek a střílet (na těžší obtížnost občas i trochu zataktizovat - tzn.: použít správnou schopnost člena týmu případně mu přikázat přesun na lepší pozici). Trojka je v tomhle případě moc nezklamala. Boje jsou stejné jako ve druhém díle - problém je že jejich četnost je mnohem vyšší a jejich smysl mi od poloviny naprosto unikal. Už jsem nechtěl zachránit galaxii. Chtěl jsem to dohrát...

Čímž se dostávám k jádru problému třetího dílu. Příběh a svět ME je naprosto tuctový a plný klišé, přesto je jeho zpracování na vysoké úrovni a hráče prostě pohltí. To ale není případ třetího dílu. Začátek je celkem slibný, typický Mass Effectovský a hra se vyvíjí dobře. Postupně si ale začnete všímat, že ubývá něčeho, co dělalo Mass Effect Mass Effectem. Přestává vám záležet na osudu galaxie, začínáte zjišťovat že následky vašich činů jsou minimální (a to se nebavím jen o dementním konci, který byl rozebrán tolikrát, že se k němu více nemíním vyjadřovat) a celé vám to připadá zbytečné a najednou zjistíte, že je konec. Konec, na kterém jste pocitově mrtví. A tam je zakopán pes - ME3 prostě nevzbuzuje pocit toho, že jste zachránili galaxii, své přátele, Krogany, archiv roztomilých YT videí s kočkami, sbírku porna... prostě nic.

Bioware sliboval epičnost, velký dopad vašich činů na galaxii, sjednocování znepřátelených národů, ... a vlastně vše dodržel. Bohužel...

Nevím, jaká DLC vznikla a co udělala s koncem hry a vědět to ani nechci. Hra vyšla tak jak vyšla za plnou cenu a jako takovou ji hodnotím. DLC politiku typu "kup si půl hry, zbytek ti naservírujeme za pár měsíců, protože máme málo peněz" nepodporuji

Pro: Hraje se to skoro jako Mass Effect, ale...

Proti: ...není to Mass Effect

+19 +24 −5
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 559 85
  • PS3 9 86
  • PS4 8 84
  • PS5 5 91
  • X360 4 79
  • XOne 2 80
  • XboxX/S 2 87
  • WiiU 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
5387
Odkaz:
http://dbher.cz/h5387
Přidána:
17.02.2012
12 let a 281 dní
Hodnocení:
589 (0-100 %)
Komentářů:
47
Oblíbenost:
Sledovat 54 Chci si zahrát 68
Rozehráno 25 Dohráno 584
Návštěvnost:
162705× (celkem)
403× (poslední měsíc)
265× (poslední týden)
9× (dnes)
Více