Komentáře
Oxenfree mě docela překvapilo, jak už to bývá u některých her, do kterých narazíte téměř naslepo. Vzhledově vypadá hra celkem pěkně, hlavní předností je však super dabing, hudba a zvuky. Zvuky, které z velké části spoluvytváří atmosféru, která mě místy opravdu až zaskočila. Uvolněné dialogy, během kterých mám nespočet možností jak odpovídat, se postupně naplňují tísní. Postavy, které jsem si oblíbila, jsou v nebezpečí. Velký otazník, nebo spíše trojúhelník, visí někde nad tím vším. A všechno to vlastně začalo už kdysi dávno.
Příběh mě opravdu bavilo sledovat. "Sfoukla" jsem během jediného odpoledne a zapomněla na všechno ostatní. Hratelnost toho možná mnoho nenabízí, ale jádrem Oxenfree jsou dialogy a odhalování příběhu. Vztahy mezi jednotlivými postavami. Celková atmosféra. Procenta srážím jen za proto, že je to někdy až příliš velký zmatek...
Pro: příběh, atmosféra, zvuky, výsledek mi přijde vcelku originální
Proti: občas zmatek
Nicméně, čím mě Oxenfree ještě potěšil, kromě vytvořeného vztahu k hlavním postavám, tak samotným námětem. Ten je opravdu ze světa těch nejlepších, co současné filmy mohou nabídnout. Vůbec se nedivím, že podobný námět mají v plánu v Hollywoodu zfilmovat. Podíval bych se na něj totiž s radostí. Příběhem jsem opravdu měl pocit, jak kdybych koukal na nějaký epický thriller ne nepodobný Ztraceným. I to nadšení jsem cítil podobné.
Přitom kostra příběhu je v podstatě jednoduchá. Parta kamarádů vyráží na ostrov, aby trošku zapařili a zakempovali. Tento ostrov ale není lecjaký, jedná se o bývalou vojenskou základnu s městečkem, kde dnes nikdo z nějakého neznámého důvodu nežije. Prostě takové město duchů a na kopci vojenská radarová základna. Hlavní postava s kamarádem ale omylem rádiovým signálem otevřou bránu do jiného světa a postupně odkrývají, co se na ostrově dříve dělo a proč v něm je dnes tak pusto. No a jelikož má v sobě hra kopu mystičnosti, tak onou branou do jiného světa se pravděpodobně rozumí branou do země mrtvých. Spolu s velice pěknou animací to samo o sobě vytváří dokonalou atmosféru.
Ona ostatně i diskuze mezi postavami ve hře je super. Hra v podstatě nemá žádný zásek, probíhá jako takový interaktivní film, který ovlivňujete tím, co říkáte a jak se chováte, čímž se opět vracím k tomu začátku. Díky tomu jsem si hru tak užil a díky ní jsem si oblíbil snad každou z postav. Oxenfree sice není na kdovíjak dlouho, ale za pět hodin hraní ve Vás zanechá šrámy, na které si v budoucnu rádi vzpomenete.
Pro: Atmosféra, hudba, inovativní přístup k adventuře, možnost více konců, dialogovy system
Proti: Příběh toho o sobě zase tolik neřekne. Reakce na dialog mnohdy dost rychlá.
Na tom není nic špatného, jelikož se v uchopeném tématu neplácá, jak to mívá poslední dobou mnoho her ve zvyku. Díky absenci hádanek nehrozí záseky a zádrhely. Snad jen často zbytečně ladná chůze hlavní hrdinky, obzvláště v pozdějších fázích, jaksi neodpovídá vážnosti situace, ve které se nachází. Stejně tak ladění správných rádio frekvencí a (nepovinné) hledání dopisů zbytečně natahuje asi čtyřhodinovou herní dobu.
Rozhodnutí hráče mají vliv, ač žádné zásadní větvení děje se nekoná. Stejně tak zakončení působí přesně tak pitomě, jak můžeme od daného tématu očekávat. Vizuál, nicméně, není vůbec špatný, pominu-li fotografie, které kreslil žák, odhadem, ze sedmé třídy. Nejkvalitnější složkou hry je bezesporu dabing. Postavy zní věrohodně a vůbec celková kvalita namluvení je špičková. Stejně tak hudba svou práci odvádí.
Celkově je Oxenfree pohodová jednohubka na jeden propršený víkend. Vyzkoušením rozhodně neprohloupíte.
Na DH jsem se přihlásil přesně 1 den po vydání této adventury. Volba do 1. kategorie výzvy byla tedy vcelku jednoduchá. Ke všemu mi to usnadnil GOG, který hru rozdával zadarmo, takže jsem jí nemusel shánět.
Nyní ke hře. Hra je walking adventurou, kde se staví především na příběhu, který je vskutku docela jednoduchý, ale účinný. Parta teenagerů se vydá na ostrov, kde již byli v mládí a chtějí zavzpomínat na staré časy, ale ostrov je již delší dobu neobydlený. Vše je v pořádku do doby, než pomocí rádia objeví podivný signál a vzkaz. V ten okamžik se hra zvrhne v hororově laděnou adventuru, kde vám občas vyskočí mráz po zádech a občas nebudete vědět o co vlastně go.
Ujal jsem se tedy role dívky Alex, se kterou chodíte po ostrově a rozmlouváte s přáteli. Při rozhovorech máte vždy na výběr ze tří možností odpovědí nebo můžete mlčet a poslouchat rozhovor, jak se dále rozvine bez vašeho zásahu.
Ostrov není příliš veliký a dá se projít během chviličky, ale vy se po něm budete potulovat sem a tam. Ovšem během potulování vás doprovází další postava, která neustále s vámi vede dialog, takže se během procházení stejných lokací nebudete nudit.
Odpovědi na některé otázky se vám dostanou po naladění správné frekvence na vašem rádiu, což byla ze začátku zábava, ale později to přešlo do stereotypu a pak do znechucení. Především poté, co naleznete rádio s větším rozsahem frekvencí.
Hudba v pozadí krásně dokreslovala atmosféru a nebyla příliš hlučná, aby atmosféru nějakým způsobem dokázala zkazit.
Pro: Příběh, rozhovory, rozhodování
Proti: V pozdější části ladění frekvence
Jasně, kostra příběhu a osazení nejsou z nejoriginálnějších. A některé momenty už jste mohli vidět i jinde, ale to mi bylo jedno a užil jsem si každou minutu z těch asi 3 hodin. Několikrát.
Herní výzva 2017, kat. 6
Pro: Celé to dohromady skvěle funguje.
Proti: Ne všichni Krajní meze milovali.
Pro: hudba, dialogy
Proti: občasný backtracking
Jejich zkušenosti a styl se odráží i na samostatné hře. Jdou zde sice cestou minimalistické grafiky, ale nebojí se na hráče hrnout spoustu dialogů a rozhodnutí, jak se hlavní hrdinka Alex bude formovat a jak celý její výlet s kamarády na ostrov, který má svou temnou minulost dopadne už záleží jen na hráči.
A zde ty rozdíly jsou vidět. Vztahy mezi lidmi můžou dopadnou dobře ale taky není problém si vytvořit mrchu kterou budou všichni nesnášet a přilít olej do ohně kdy se skupina pak rozpadne. Tady jsou rozhovory a vztahy stavebním kamenem hry, kdy ostrov a paranormální jevy na něm pak dotváří výsledné dílo.
K atmosféře přispívá i solidní soundtrack, ale hlavně výborný dabing postav. Hráč pak nemá problém se sžít s hlavní hrdinkou a sledovat děj a časté rozhovory které jsou dobře napsané, je tedy fakt že působí mnohem víc dospěleji než by člověk od party středoškoláků čekal. Což je ale ve finále plus. Navíc ne vždy je potřeba odpovídat, i když je nabídka tři možných odpovědí k dispozici, a i tak se zkrátka vyplatí při některých situacích mlčet a nechat plynout rozhovor dalších.
Co mi trochu vadilo je menší rozloha oblastí a v pozdějších fázích potřeba se tam znovu vracet. Možná i to hraní s rádiem bych trochu ubral, ale je to rozhodně zajímavý prvek.
Oxenfree překvapilo, časem se k němu ještě vrátím i díky možnosti new game plus kdy se některé věci odvíjí ještě jinak a nabízí další varianty pro znovu rozehrání. Doufám, že autoři časem vydají zas nějakou další hru, jejich styl má co nabídnout hráčům.
A bylo to velmi příjemné. Má to podobně melancholickou atmosféru jako Life is Strange - skoro by mi nebylo proti srsti napsat že je to taková 2D alternative LiS. Nechce se mi o ději rozepisovat, protože děj/dialogy/postavy jsou hlavní deviza Oxenfree a čím méně toho člověk ví, tím víc si to užije.
Soundtrack je nádherný (poslechnu si ho i mimo hru), artstyle sice není vyloženě dle mého vkusu, ale nevadil mi.
Co ale musím vypíchnout jsou ty dialogy. Přirozeně napsané a perfektně namluvené, všechny postavy jsem si ve výsledku docela oblíbil. Ten systém kdy např. mluví víc lidí najednou, růžně se ten dialog dá přerušit v polovině věty - je to trochu náročnější na pozornost a vyžaduje to solidní znalost angličtiny, ale působilo to přirozeně a docela rád bych tento systém viděl ve více hrách. A těch dialogových voleb je spousta, některé mají i vliv na závěr, jaké vztahy mezi sebou postavy budou mít, což přináší další vítaný prvek interakce.
Anyway, Oxenfree můžu s čistým svědomím doporučit každému, koho baví hry jako Dreamfall či Life is Strange - na dialozích založené vztahovky mixnuté s mysteriózností.
Potěší, že se zde nehraje na žádné gore radovánky, ale jde čistě o hardcore duchařinu. Nijak originální dějově ani hratelností (až na fajn zakomponování radia), ale za to se sympatickou možností tvořit si vlastní příběh a vztahy přes dialogy. Škoda, že je v nich nutné tak nesmyslně rychle odpovídat, že odpověď občas prostě propásnete.
Oxenfree má skvělou atmosféru, zajímavou stylizaci, krásně zasněnou hudbu a v neposlední řadě výborný voice-acting. Bohužel to celé ale nějak nefunguje. Už před půlkou hry mi bylo vlastně úplně jedno jak dopadne a dohrával ji vcelku otrocky. Je to velká škoda. Hra měla našlápnuto na mnohem větší zážitek.
Příběh zpočátku vypadá zajímavě, v pozdější fázi ale upadá do lehkého stereotypu. Herní mechanizmy se stále opakují a stejně tak vyústění všech zvratů. Už to prostě není překvapující, páč je to pořád dokola.
Samotný závěr v mém mozku nic neobjasnil a hlavu mi zamotal ještě víc. Jediné, co potěší je, že konců je zde více. Takže vaše činy a rozhodnutí patrně mají vliv na to, jak to do jisté míry dopadne.
Bylo by zajímavé si to zahrát znovu, zkusit udělat jiná rozhodnutí, podívat se, kam to povede, a snad to všechno i víc pochopit. Ale ani příběh, ani herní náplň mě nenadchly natolik, aby se mi chtělo tuto hru ještě někdy spouštět.
Pro: Dabing, více možných konců, zvuk, dobrá 4 hodinová strašidelná oddechovka
Proti: Slabší příběh a konec, moc chození sem a tam, ovládání chůze občas drhne
Oxenfree vo mne zanechalo kopec zmiešaných pocitov a takto neistý som si pri hodnotení už dávno nebol.
Tak teda najskôr tie kladné pocity. V prvom rade musím pochváliť dabing. Ten sa tu podaril ako v máloktorej hre. Postavy znejú živo a celkovo by som ho radil k tým najvydarenejším, čo som v hrách počul. Ďalej ma prekvapilo, ako kvalitne boli napísané rozhovory, ktoré sú pre partiu mladých ľudí uveriteľné. Často rozhovorom nechýba humor, nadhľad, ale aj tie vážnejšie repliky znejú všetky dobre a nemusel som si nikdy zakrývať uši od trápneho pocitu. Zaujal aj ostrov a maľovaný grafický štýl, preskúmavanie ostrova je v prvej polovici hry zaujímavé a dostatočne ma to ťahalo ďalej. Pochválil by som aj hudbu, ktorá patrí k tým vydarenejším.
Čo sa mi nepáčilo? V druhej polovici hry už je tých nových lokácií menej. Veľa pomalého chodenia po obrazovkách začína byť otravné a príliš časté používanie ladenie rádia je otravné ešte viac. Príbeh sa posúva tiež dosť divným smerom a nemal som z neho najlepší pocit. Mrzelo ma, že ten scenár, v ktorom sú tak kvalitne napísané postavy obsahuje tak divný príbeh, ktorý mi úplne nesadol. Nevravím, že nemá svoje silné emotívne momenty, ale ako celok ma skôr sklamal. Vadili mi aj niekedy príliš rýchlo miznúce možnosti odpovede hlavnej postavy.
Po dohraní mám teda dosť rozporuplné pocity. Tí, čo majú radi dobre napísané rozhovory si určite prídu na svoje. Otázny je ten mysteriózny príbeh a niektoré herné mechaniky. Mne to tak nejak úplne nesadlo.
Dohranie mi trvalo 4 hodiny.
Pro: Dabing je skvelý, postavy sú napísané uveriteľne a kvalitne, humor, grafický štýl a hudba
Proti: Časté pomalé chodenie je pri preskúmavaní už videných lokácií otravné, ladenie rádia je otravné ešte viac, príbeh mi tak úplne nesadol. niekedy príliš rýchlo miznúce možnosti odpovedí hlavnej postavy
Pro: postavy, příběh, audiovizuál
Proti: občas až moc rychlé dialogy, hratelnost rychle omrzí