Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Uncharted 4: A Thief's End
Uncharted 4: A Thief's End
89

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5
Napsat vlastní komentář
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS4 95
Nathan Drake a jeho dobrodružné výpravy za bájnými městy je vděčné téma, které baví hráče už dobrých 12 let. A ač to tak může na první pohled působit, nejedná se jen o bezduchý koncentrát Lary Croft se špetkou Indiana Jonese, ale o plnohodnotnou dobrodružnou franchise s osobitými charaktery, zajímavými zápletkami a milým nekonfliktním humorem. Možná právě díky přístupnosti a sympatickým postavám se Uncharted stal jednou z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec. Zároveň mi však již od začátku vadila jedna věc a to jest přemíra akce. V momentech, kdy bych raději šplhal po skalách, prozkoumával opuštěné chrámy a jeskyně, řešil nenáročné puzzly nebo jen prostě čumendoval po okolí, jsem byl neustále hnán do zběsilé akce, která v kontrastu s dobrodružným duchem hry působila poněkud nepatřičně. Velmi mě tedy těší, že si toho tvůrci byli vědomi a ve finálním díle se tohoto „neduhu,“ když už ne zcela zbavují, tak se ho alespoň snaží co nejvíce eliminovat.

A k mé radosti jsem tentokrát dostal ten doposud nejlépe namíchaný dobrodružný koktejl, který sází především na věc pro tuto sérii a subžánr obecně imo zásadní: exploring. Zřejmě i díky vyššímu výkonu nové konzole si tvůrci mohli dovolit pracovat s daleko rozsáhlejšími exteriéry, které nejsou monumentální jen co do výhledů, ale také co se délky samotných lokací týče. Zatímco design předchozích dílů byl spíše formou bludiště (nadneseně řečeno), aby se zužitkovaly menší mapy, ve čtyřce jsem měl konečně pocit, že Nathan někam reálně putuje. Šplhací sekvence jsou ohromné a díky využití lana velmi variabilní, takže nesklouzávají ani po desítkách minut čistého šplhání ke stereotypu. Nate je navíc mobilnější víc než kdy dřív. Přibylo hádanek, které občas trochu zpomalí tempo, ale zároveň nezdržují a jejich řešení je radostí. Společně s nimi přibylo i chodících a prozkoumávacích části známých z akčních adventur typu Life is Strange. To vše na úkor úbytku akce a i tu lze navíc v drtivé většině řešit stealthem. Samozřejmě nechybí šílené utíkací/padací skriptované sekvence, které k této sérii už tak nějak patří, ale jsou dávkovány více s rozumem.

Samotný příběh, pravda, příliš neohromí, ale jeho podání je na poměry videoher vrcholové a obsahuje řadu moc hezkých point, ať už co se hlavních hrdinů týče, či postav dávno mrtvých. Je fajn, že hra nebere ovládání z ruky zas až tak často krátkými animačkami, ale na filmovost rozhodně nezapomíná a sází spíše na dlouhé a technicky mimochodem fakt špičkové příběhové cutscény, které i mj. vynikají parádními hereckými výkony. A i když se především stále jedná o dobrodružnou oddychovku, je to po vzoru předchozího The Last of Us velmi dobře napsané a po psychologické stránce nečekaně propracované. Cutscény nefungují jen jako prostředek pro posun děje, ale i k profilování postav, čehož hry v současnosti využívají stále spíše zřídka.

Vizuálně je to bez debat jedna z nejhezčích her, co jsem doposud hrál. Kochal jsem se prakticky pořád. Díky délce a určité rozlehlosti jednotlivých lokací jsem měl možnost se často zastavit a procházet se po okolí (či dokonce projíždět se v džípu) aniž bych se bál nechtěného spuštění další scény. Takhle nějak si představuju immersivní pocit z hraní. Next-gen v celé své kráse, kolegové kochači jistě budou souhlasit.

Hra, stejně jako samotný Nathan Drake, ve svém čtvrtém a zároveň posledním „drakeovském“ dílu dospěla. Z bezstarostné over-the-top akční zábavy se stává přemýšlivější a melancholičtější dobrodružství, které klade důraz na exploring a pevněji uchopené vyprávění. A i díky perfektnímu epilogu je daleko víc, než jen povinnou rozlučkou.

Pro: hratelnost, podání příběhu a celkový writing postav, kvalita animací a míra detailů prostředí, omezení střílečkovitých pasáží a důraz na adventuření, kvalita cutscén a animací obecně, hudba, délka hry, epilog

Proti: nechce se mi teď hrát nic jiného

+45
ZoltanZoltan
Dohráno
  • PS4 90
Nejlepší díl a parádní závěr příběhu Nathana Drakea. Přechod na konzoli nové generace je znát, vylepšeno bylo úplně všechno a je to opět sakra zábavná jízda, která mě několikrát překvapila i ve věcech, ze kterých jsem byl u minulých dílů rozpačitý.

A největším překvapením je příběh, který je odvyprávěný s takovou lehkostí, že si ani člověk na rozdíl od předešlých dílů neuvědomí občasnou přepálenost. Je rozhodně nejuvěřitelnější, umí překvapit, hodně ho táhnou skvěle napsané charaktery a právě vztahy mezi nimi dodávají příběhu reálnější rozměr. A nutno dodat, že charaktery umí Naughty Dog na jedničku z hvězdičkou dvakrát podtrženou. Příběh je také rozlučkou s Nathanem Drakem, takže je v příběhu několik nostalgických pasáží, které vyvrcholí nádherným epilogem, u kterého jsem byl naměkko :)

Co do hratelnosti, Uncharted 4 šlape jako hodinky. Akce je skvělá, přestřelky zábavné a vylepšil se i tak dost primitivní stealth, který ale hru trochu obohacuje, takže proč ne. Série Uncharted má jeden nešvar, a to jsou nepovedené závěrečné boss fighty. Ten ve čtyřce je asi nejlepší, ale také to není vyloženě hitparáda. Na jednu stranu je šavlovačka zábavná, ale klidně by nemusela obsahovat takový počet QTA.

Co zamrzí, je návrat svítících teček coby pokladů. Ve trojce člověk viděl co se na zemi válí, tady je to opět svítící tečka, ach jo. Ale aspoň nejsou na stropech. Ale i tak mě to baví sbírat :)

UI rozhodně není dokonalé, což jde hlavně vidět ve stealth pasážích, kdy si společníci běhají nepřátelům pod nosem a pomalu jim prolézají mezi nohama a ti si ničeho nevšimnou. Věc, která hodně zamrzí.

Famózní je grafika a stylizace hry. Všechny lokace jsou nádherně detailní a byla radost je prozkoumávat.

Celkově vzato jsem si čtyřku užil ze všech dílů nejvíc a překonala i suprovou dvojku. Je to takové krásně nostalgické loučení s Nathanem Drakem, ale naštěstí ne se sérií, která doufám bude pokračovat v podobné kvalitě i po Lost Legacy.

Ale sakra, stejně mi bude Sully chybět :)

A Elena.

A ostatní.

Pro: Hratelnost, skvělé charaktery, nejlépe podaný příběh v sérii, akce, grafika, zábava a je to neskutečná jízda

Proti: UI by mohla být lepší, poklady jsou opět svítící tečky, rozporuplný závěrečný souboj

+30
TolisterTolister
Dohráno
  • PS4 100
"Nathan Drake: that two-bit thief. Risking it all for some piece of treasure. I guess that's how they now me, how they'll remember me. But that's not who I am."

Nathan vlastně tímto citátem z jednoho z trailerů na čtvrtý Uncharted, v podstatě shrnul samotnou esenci jeho postavy. A je to vlastně jeden z důvodů, proč je postava tak jedinečná. Ale těch důvodů je hodně.

V prvé řadě, nemám pocit z toho, že by nás herní průmysl zrovna zasypával lidskými tvorečky, prostými lidmi, na jejichž 10 stylových dovedností, připadá 20 zlozvyků, nebo nelichotivých vlastností. Nathan Drake je zkrátka zářivým článkem mezi herními protagonisty. Tady nejde o žádné hlavní hrdiny/hrdinky typu "vytvoř si sám", kdy se jejich povaha ve fiktivním herním světě odráží od hráčovy volby. Ano, dává to jakousi svobodu, ale odebírá to jedinečnost postavy. Tvůrci nejsou schopni napsat protagonistu do puntíku tak, aby si v každé větě, nebo rozhodnutí, které hlavní postava udělá vytvořila povahu, která bude věrně korespondovat s chováním ostatních postav k ní a ještě aby se to odráželo ve všem co ona hlavní postava třeba jen tak mimovděk prohodí v libovolné situaci. Protagonista se tak stává jaksi neutrální, nebo neforemný. Nijaký. A pak je tu případ takového Nathana Drakea. Ten dostal od tvůrců u Naughty Dog jasnou náturu. Nolan North je tady jako doma a hráčům se tady před očima formuje postava jako celek. Ne nikdo, kdo řekne nebo udělá jednu věc a později řekne nebo udělá něco, co tak nějak nesedí do jeho vzorce chování. Nathan Drake je někdo, kdo se před očima hráče vyvinul jako skutečný člověk a dal nahlédnout pod pokličku jeho "frajírka libového". Každé slovo vypuštěné z jeho pusy dává smysl z hlediska k jeho povaze, ať už je to důležitá cutscéna, nebo jen něco, co si prohodí nezávazně se společníkem během gameplaye. Tohle všechno tu postavu oživuje. Naughty Dog asi miluju. Záleží jim totiž na detailech. Tak jak je kvalitní film postavený na detailech, je i tvorba lidí z tohohle studia. Pak už zas nejde o to, kolik příběhových kliček má příběh, nebo jak je epický, nebo osudový, jak nádhernou grafiku tam vidíme, nebo jestli je to prostě cool žánr, který nikdy ještě v hrách nikdo neviděl, nebo co já vím. Ano na těchhle věcech záleží, ne že ne, ale řekl bych, že jádro pudla je v DETAILECH - grafických, příběhových, postavových, hratelnostních, atd.

Rád bych sdělil, že 4. díl této slavné playstationové série je mým prvním hraným. Na Uncharted jsem se těšil hodně dlouho, a hodně dlouho jsem ho žral jen z videí na youtube. První tři díly z Natem znám hodně dobře, a znal jsem dobře i tento, měl jsem to prospoilerované skrz na skrz, ale přesto jsem si to zahrál. Konečně jsem si to zahrál. Teď ještě teda ty první tři a Lost Legacy, a budu spokojený.

Ke konečně hranému zážitku z hlediska gameplaye napíšu, že se to hrálo velmi plynule, občas jsem se vztekl, občas jsem se nepohodnul s ovládáním, neboť jsem se zkrátka na playstationu ještě učil, ale ve výsledku se mi to hrálo, vlastně i s ohledem na mou nezkušenost, hodně pěkně, pohodlně. Jen jedinou věc, kterou bych možná trochu vytknul, která mě trochu někdy praštila do očí, je to, že mi přijde, že se Naughty Dog snažili vyhovět jednak dlouhými a hektickými akčními pasážemi, kdy si hráč přijde trochu jako terminátor, a druhak dospělým, osobitým, upřímným, realistickým příběhem a postojem k postavám. Tyhle dva směry se někdy srážely trochu víc, než bych si přál.

Ale jinak... ufff. Mistři a mistryně z Naughty Dog se ukázali. Oproti předchozím Nateovým epizodám jsme se někam posunuli. Více vnitřních konfliktů, vztahových dramat, a vůbec všeho možného, na co nejsem u her tak nějak zvyklý. A to všechno zaobaleno stále do toho "Indiana Jonesovského" dobrodružství, hravosti, pomrkáváním na celou sérii, někdy opravdu hodně epickými scenériemi a mnohým dalším.

Je to jedna cesta v příběhu, je lineární... a je unikátní a nádherná. Vztah k postavám je blízký a celá ta Nathanova cesta je prožitkem. Je až na hlavu, jak mě celá ta série bavila a jak jsem věděl, že je čtyřka geniální ještě před tím, než jsem to stihl hrát. Je toho tolik, co bych ještě o té genialitě napsal, ale nejlepší bude prostě doporučit vám, co to ještě neznají, zjistit si to na vlastní kůži.

Těším se na The Last of Us: Part II. :)
+30
SchuSchu
Dohráno
  • PS4 80
Moje první hra na PS4 odehrána. Nutno zmínit, že na konzoli jsem na naposledy hrála jako dítě na SegaMD a na PS to byla moje premiéra. Nejsem si tedy jistá, jestli některé moje výtky vůči hře způsobilo ovládání hry samotné, nebo to, že ovladač ještě úplně neovládám (aka moje neschopnost).

Už z předchozího komentáře vyplývá, že to nebylo jen moje seznámení s playstationem ale taky s Nathanem Drakem. Normálně se snažím všechny hry sjet pěkně od začátku série, tentokrát jsem ale začala posledním dílem. I když jsem k postavám ve hře neměla žádný vztah, tak celkový příběh, který mi byl ve hře poskytnut mi stačil. Největší sympaťák je tam asi Sully, který mi přišel jako jediný, který měl všech pět pohromadě. Ostatní... no ne vždycky.

Kombinace lezení a akce mi připomněla Laru, která má v mém srdci speciální místečko už pěknou řádku let. Takže herní náplň mi opravdu vyhovovala, i když je pravda, že přestřelky byly na můj vkus trochu přitažené za vlasy. Sice jsem to nepočítala ale přišlo mi, že protivníků bylo v každé přestřelce hordy. Pochybuju, že by takové šílené množství vojáků poslali na dva nebo tři lidi. Připomnělo mi to citát barda Marigolda, že válka mu připomíná hořící bordel. To mi připomínaly snad všechny akční scény v Uncharted. A to, že v jednu chvíli Nathan vypadá jako dobrák od kosti a za chvíli má v ruce granátomet, ani nebudu pitvat.

Můžu říct, že u všech her preferuji ty klidnější části. S Uncharted to snad platí dvojnásob. Užívala jsem si lezení po stěnách, obzvlášť když jsem měla už k dispozici kolík. Navíc všechna místa, které jsem v kůži Nathana navštívila mi přišla nádherná, kdyby to šlo, klidně bych si hru zahrála bez střílení a jen prozkoumávala okolí.

Možná se jednou pustím o do předchozích dílů, protože mě Uncharted opravdu bavilo. Snad ale už budu mít ovládání trochu víc zažité a nebudu dvakrát přemýšlet, na které straně je ten čudlík s kolečkem a na kterém je čtverec.
+28
Ria KonRia Kon
Dohráno
  • PS4 90
@Ria Kon (komentář): navazující na komentář k třetímu dílu.

Nová generace konzolí přinesla boost v křemíkové síle a pomohla Uncharted 4 odlišit od předchozích dílů víc, než dokázal kterýkoliv jiný. Grafika hry je naprosto dechberoucí, snímání pohybu je prakticky 1:1 a tentokrát se dostalo i na běžné pohybové animace. Díky tomu už nedochází k rušení imerze v momentě, kdy cutscéna skončí. Naopak vývojáři použili plynulé přechody ze skriptovaných scén do gameplaye a naopak.
Stealth je konečně opravdu zábavný. Doposud platilo - jakmile se prozradíte, je konečná. Nyní máte možnost ztratit se z dohledu nepřátel a pokračovat v tichém postupu.

Bohužel ani Uncharted se nevyhlo moderním trendům herního průmyslu a do hry byly přidány lokace, které fungují jako otevřené minimapy. Prakticky jste vypuštěni do obrovské lokace a buď po ní budete projíždět sem a tam při honbě za pokladem, nebo strávíte hned několik hodin naprosto zbytečným poflakováním (pardon... prozkoumáváním). Naprosto nepotřebné a narušuje to tempo děje.

Hra má vcelku macatý a emotivní příběh. Jestliže v předchozím díle Naughty Dog načalo Drakeovu minulost, tady nám ji servírují jako hlavní chod. Nejde ale jen o to, co se kdysi stalo, ale jak člověku takové události ovlivňují celý život. A tady si myslím, že se hra dotkne každého dospívajícího hráče, který už nějakou tu věc musel obětovat, aby se z něj mohl stát "zodpovědný dospělý". Zoufale si, stejně jako Drake, budete přát ještě jedno další bezstarostné dobrodružství.
A Thief's End je skutečným koncem cesty Nathana Drakea a jsem za to ráda. I když se mi bude po jeho hláškách a sexy úsměvu stýskat, ukončení série (i když třeba jen její části) vždy přidá na kvalitě nejen danému dílu, ale i celku.

Na závěr bych se ještě ráda vyjádřila k finálnímu boss fightu, který je jedním z nejfilmovějších, nejumělečtějších a v daném poměru zároveň nejtěžším, co jsem kdy hrála. Způsob jakým se kamera volně pohybuje v tak uzavřeném prostoru podle činnosti hráče je naprosto mistrovský kousek programování. Po základních instrukcích je hráč zanechán na pospas svému ovladači a každé špatně zmáčknuté tlačítko pekelně pocítí. Princip boje je naprosto primitivní a přesto ve vás bude pumpovat krev o sto šest.

Když sem prvně vkládala disk Uncharted: Drake's Fortune do mé nové PS4, otázka zněla: Dokáže, již víc jak dekádu stará série, kterou tisíce hráčů dodnes vyzdvihává do nebes, u mne obstát? Po dohrání jsem našla odpověď. Rozhodně.

Pro: hollywoodský scénář, humor, hlavní postavy, animace a filmovost cutscén, backstory, level design, stealth, puzzly, boss fight

Proti: otevřené lokace

+28
czkerimczkerim
Dohráno
  • PS4 100
Nathan se oženil, začal chodit do práce, dělat manželce večeře a pověsil dobrodružství na hřebík. Ne to opravdu není špatný fór, ale realita. Naštěstí tuto situaci vyřeší jeho bratr, který není tak mrtvý jak si Nathan myslel a dokonce chce od Nathana pomoc vytáhnout z maléru … dál Vám, ale příběh nebudu prozrazovat, zkazil bych Vám úplně exkluzivní cestu za dobrodružstvím, jenž Vám tato hra skrze PlayStation umožní.

Spolu s Nathanem zavítáme do mnoho koutů světa, jako jsou: zasněžené vrcholy hor, tajuplné chrámy, ostrovy, lesy, či města

Avšak tuto výpravu nezvládnete s jedním prstem v nose a nebojte se, nebudete ochuzeni o přestřelky, hopsání, skákání, slaňování, pěstní souboje, stealth akce, zkoumání, hledání pokladů či mé oblíbené rébusy. U nich si cením zejména toho, že jsou logické. Takže nenarazíte na „logický„ úkol typu spoj ponožky a tyč pro získání odpuzovače hmyzu. Teď si určitě říkáte tomuhle skvostu už chybí jen řízení auta a multiplayer, to však není pravda. Uncharted 4: thiefs end nabízí i toto.

Poutavou atmosféru dokresluje nejen překrásná flóra, ale i mnoho dokonce dotažených detailů jakou jsou třepotající se křídla, písek sypající se pod nohama při sklouzávání, zablácená okna aut. Mě osobně u této hry naprosto oslnily i technické detaily, například když přijdete ke gramofonu, můžete ho zapnout a zaposlouchat se do vyluzované melodie. Hráč může otevírat i prázdné truhly, házet psovi keksy či ho drbat za ušima.

Ve hře si můžete všimnout i mnoho easter eggu : Se svou ženou si zahrajete „Crash Bandicoot „ na Sony Playstation 1, volat budete smartphony Sony Xperia a na polici ve svém domě máte figurku bosse s Tomb Raider III. Tyto detaily hezky zpestřují hru. Abych jen nechválil, tak hře bych asi jen vytkl, že je rozloučením se sérií Uncharted. Trochu mě mrzí tupost nepřátel, kteří nepostřehli kupu hromadících se mrtvol na jejich „prahu“. Naštěstí na tento neduh narazíte jen v lehčí obtížnosti této nezapomenutelné hry.

Hra je velmi poutavá. Jejím jediným problémem je, že se od ní nedá odtrhnout. Říkáte si: „Chvíli si ještě zahraji a jdu spát.“ Než se ovšem od hry odtrhnete je najednou 5 hodin ráno.

Pro: Poutavý příběh, nádherná grafika, české titulky, logické rébusy, zpestřující easter egy a detaily, dobrý sountrack

Proti: Tupost nepřátel ve snadné obtížnosti, nelze se od hry odtrhnout

+26
Homer91Homer91
Dohráno
  • PS4 95
"Jsem dítě štěstěny, proto musím jít štěstí naproti."

Nastal obdobný případ, jako u většiny pokračování hollywoodských filmů. Vznikne úžasný projekt, který každému vytře zrak a posadí na zadek - v tomto případě Uncharted od Naughty dog. Tento projekt je originální, má své skalní příznivce a je jasné, že musí po svém úspěchu vzniknout pokračování. Uncharted 2: Among thieves tedy vzniklo o několik let později a s kladným přijetím bylo zařazeno jako skvělé pokračování. Jak je zvykem, kasovní trháky dvou dílů jsou většinou završeni trilogií a po tomto vzoru je i tato série uzavřena dílem Uncharted 3:Drake´s fortune . Celá trilogie uzavřena uceleným příběhem, výbornou hratelností, vtipem a celkově originalitou, která do této doby neměla konkurenci. Otázkou tak zůstává, zda bylo nutné čtvrté pokračování.

Uncharted 4: A Thief's End je herní dílo, které sází na hráčkou základnu fanoušků a obeznámení s příběhem Nathana Drakea, legendárního lovce pokladů, který by mohl z fleku dávat přednášky Jonesovi a Croftové o archeologii. Ovšem, zcela upřímně - je zde cítit obrovské budování nových vztahů tlačených na pilu - mluvím konkrétně o vstupu nové postavy na scénu, která nebyla do této doby vůbec jmenována. Pomineme-li ovšem tento nuceně vybudovaný nový vztah Drakea s novou postavou, dostaneme úžasné dobrodružství, které nejen že nedělá ostudu žádnému z předchozích dílů, ale dalo by se mluvit o jednom z nejlepších dílů celé tetralogie (nepočítám tedy PSvita díl). Jistě - hra ždímá nápady z předchozích dílů a o originalitě už nemůže být řeč (alespoň ne ji vyzdvihovat a oslavovat jako plus celé hry), ALE nutno podotknout, že hra ždímá nápady NAPLNO. Je to the best of celé herní série, která nesmí chybět žádnému majiteli PS4 herní konzole.

Pro: příběh, který je roven snímkům z Hollywoodu; herní doba; grafika a hudební podkres; výborný epilog

Proti: časté opakovaní zavedených sekvencí z předchozích dílů

+25
S4TWS4TW
Dohráno
  • PS4 90
Herní výzva 2019 - Hra roku

Jestli něco série Uncharted definuje, tak je to konzolovost. Tahle hra je exkluzivka pro PS4 a je to na ní sakra vidět (ať už v dobrém slova smyslu, či ve zlém). Sérii jsem poctivě projel od prvního dílu a s čistým svědomím mohu říct, že se jedná o výbornou akční jízdu, kde si místy přijdete jako součást nějakého velkofilmu, který řídíte. Pro někoho se může jednat až moc cinematický zážitek, jiného to přiková k obrazovce (já patřím k druhé skupině).

Co mohu říct je to, že se jedná o hru, která baví i pouze sledovat (přítelkyně by mohla potvrdit, kdy mi několikrát prosila, jestli místo filmu můžeme hrát Uncharted). Je to hrozně návykově silné hraní, ač bych našel několik výtek. Nicméně bych rád začal, klady, které suverénně převažují.

Je to hrozně krásná hra na pohled. Opravdu, možná se dokonce neviděl ani nic hezčího, než je mise na Madagaskaru, to bylo nádhera. Vím, že graficky to je překonané, že na PC vytáhne ještě lepší grafiku, ale ty scenérie? To byla naprostá bomba, krása střídala nádheru. Prostě se na to strašně pěkně divá.

Vítám daleko větší otevřenost, ač se pořád jedná o koridorovku. Nicméně pár misí si můžete prodloužit vlastní zvídavostí a explorací, najít nějaké ty poznámky či pokládky, vyšplhat si na různé věžičky či se jen kochat mnoha detaily, které nám tvůrci naservírovali.

Pak je tu skvělé herecké obsazení. Postavy působí skutečně, jsou zábavné, v podstatě všechny (i záporáky) si oblíbíte. Je zde plno vtipných hlášek, smysluplné dialogy, nějaká ta hra na city se také najde. Tentokrát se navíc jednalo o nejsilnější scénář, co tahle série nabídla. Z toho filmového hlediska se jedná o parádní dobrodružnou jízdu, ač je to místy lehce přitažené za vlasy a přehnaně neuvěřitelné, tak vlastně proč ne? Tohle přece od tohohle žánru chceme!

Samotný gameplay je také zábavný. Ano, ta konzolovost z toho srší. Ale i tak se pro mě jednalo o ideální kombinaci boje, stealthu, lezení a řešení puzzlů. Jo, pravda, boje jsou místy až přehnané a někdy vás budou otravovat, nepřátel je tu asi až moc a vy si po dohrání můžete odepsat jednu celou armádu, ale nemohu říct, že by mě přestřelky nebavily. Zajímavé to dělají způsoby, jak nepřátele likvidovat (boj zblízka, stealth, stahování přes útes, skákání z výšky nebo odstřelování z krytu či otevřený rambo style).

Navíc tu stealth dosáhl nejlepšího vylepšení oproti předchozím dílům a skutečně si jím můžete ulehčit situaci (ač časově prodloužit). Puzzly jsou povětšinou dost jednoduché, ale často zábavné a doplněné vtipný dialogy.
Autoři dále bravurně propojil závěrečný díl s těmi předchozími, kdy v roli hratelných postav vzpomínáme na zážitky minulé, ať už pomocí různých artefaktů, deníku či fotek, tím se nám kruh krásně uzavírá a epilog to v tomhle směru jen vyšperkuje.

Nerad bych zapomněl na vynikající zvukový podkres, kdy vše působí nesmírně živě, ať už se jedná o kvákání žab, řev ptáků, hluk ulice či dešťové kapky. Tohle doplňuje krásný soundtrack, který se přesně trefuje do dané atmosféry. V tomhle směru bych především vyzdvihl scénu, kdy jedete s Elenou v autě... nebudu tu zbytečně spoilovat v jakém kontextu, ale určitě to sami poznáte.

Samozřejmě, že si můžete stěžovat na přehnanost či občasné klišé, ale komu to u tohohle žánru tak moc vadí? O tom jsou dobrodružné hry/filmy ve alá Indiana Jones. Ano, pro nekonzolové hráče se asi bude jednat po hratelností stránce o šok, ale zase se jedná o poměrně ideální hru, jak si přivyknout na změnu ovládání oproti klávesnice+myš.

Za sebe tvrdím, že se společně s druhým dílem (tam mi ještě víc sedly postavy) jedná o nejlepší díl série. Po vizuální stránce se jedná o jednu z nejhezčích her, co jsem hrál. Bavil mě i kýčovitější příběh. Nathana jsem si dost oblíbil a vlastně i všechny kolem. Byla to epická jízda a já hru (vlastně celou sérii) mohu jen doporučit.
+24
OndrejVasicek.czOndrejVasicek.cz
Dohráno
  • PS4 90
Než jsem se vůbec stal vlastníkem svého prvního PSka – PS4 Pro, měl jsem sérii Uncharted za takové hloupé akční béčko s lepší grafikou a odsýpající hratelností. Něco ve stylu Michaela Baye. První minuty prvního dílu mě však překvapily i na současnou dobu sympatickými dobře napsanými postavami a skvělými a cut-scénami s poměrně inteligentním humorem. Rovněž i dávkování akce a exploračních části jsem nečekal. Příběh po všechny tři díly byl béčkový a akce přehnaná, ale hrálo se to skvěle, postavy přirostly k srdci a každým dílem se to dostávalo kvalitativně nahoru po všech stránkách.

Nový Uncharted 4 se z této rovnice lehce vymyká.

Pořád se v něm děje pár nesmyslných věcí od těch drobných (hořící svíce na místech opuštěných stovky let) až po ty nepochopitelné (opravdu v dnešní době satelitů další neobjevené město?). Ale jsou stlačeny na lehce odpustitelné minimum.

Pořád jde o akční řež, ale díky mnohem funkčnějšímu stealthu to místy začne připomínat The Last of Us. Sám jsem měl více nepřátel zabitých tiše, než zbraní, až mi ta akce někdy skoro chyběla. Ale když už se člověk pustí do přestřelky, kterých může být ve výsledku méně, při troše šikovnosti je pak výsledná scéna vražedným baletem. Kvalita tu v tomto vysoce převyšuje kvantitu. Výstřely ze spousty zbraní během přebíhání mezi kryty střídají bitky nablízko, na které může elegantně navázat adrenalinové prosvištění vzduchem nad hlubokým útesem na laně, jen aby Nathan celý krvavý kolotoč zakončit přitlučením nepřítele ze vzduchu do země.

Toto upozadění dvou složek je pro mě osobně ku prospěchu. Hra se i díky následujícím aspektům stává mnohem více vážnější a dospělejší. Spolu s větším důrazem na explorační část se pak přesouvá z šuplíku „akční řež“ spíše do boxíku „intenzivní příběhově/akční adventura“. Herní rozmanitost rozšiřuje především hák s lanem nebo jeep v kombinaci s většími otevřenějšími oblastmi.

Za tuto transformaci se ovšem zasloužil především mnohem větší důraz na postavy, příběh a prozkoumávání. Díky místy nepopsatelné grafice, která se k mému překvapení objevuje na konzoli místo PC (jen technologie nestačí, hlavně um s němi pracovat), jsou hráči rozhovory v cut-scénách i in-game servírovány v oči přecházejících audiovizuálních kvalitách. Ponoření do světa je tak pohlcující, že už hráč vnímá jen obsah.

Stejná nepopsatelnost se dá použít i o detailech světa. Jsou naprosto všude. Kamkoliv se podíváte, vidíte stovky různých unikátních objektů. Téměř každá podlaha je složena z různě poškozených prken, stěny neopakovatelně probourány, půda složena z hlíny, bahna, vody, větví… Všude je prostě něco. Poprvé mám pocit, že si nepřipadám jako ve hře stvořené v editoru z předpřipravených opakujících se assetů, ale jako v reálném světě. Určité scenérie jsou pak v tomto ohledu doslova šílené, jak negenericky vypadají.
Pokud si toto dopřáváte na 4K TV s HDR a PS4 Pro, připravte se na neustálé postávání a kochání se. Jedná se o zatím nejlépe udělanou HDR, se kterou jsem se setkal.

Grafika je tu ale pouze nástroj k realizaci příběhu a vykreslení postav. A že tento aspekt od posledně ušel značnou vzdálenost. Nebavíme se tu sice o až filozofickém The Las of Us, ale už jsme na hony vzdáleni pouhé honbě za pokladem. Jako by měli Naughty Dog talent na příběhy, kde dobré charaktery dělají špatná rozhodnutí. Téměř žádná postava tu není zcela plochá, každý má své motivace a rozhodnutí nejsou vždy černobílá. I v samotném objevování historie při pátrání po pokladu je dost věcí k zamyšlení.

A právě takové momenty, kdy se hráč zastaví a přemýšlí, zda má tahle a tamta situace vlastně vůbec nějaké dobré východisko, zda on sám by to zvládl lépe nebo by zvolil jiné menší zlo, člověka rozvíjí a obohacuje o vlastní poznání. To je aspekt, který posunuje obyčejnou zábavu výrazně výše. Hráči by si takových her měli vážit, protože jich je poskvrnu.

Že jde o skvělou hru, jsem si začal uvědomovat mimo jiné u situací, kdy hra nabourá vlastní gameplay pravidla. Drobné odchylky od stereotypního hraní. Po rozhovoru s Elenou, jehož závěr je znepokojivě otevřený, vás hra nechá nasednout do auta a jet. Vy máte ale hlavu plnou myšlenek na předchozí konverzaci a co znamená pro budoucnost vztahu. Jakoby to hra věděla, ztlumí veškeré zvuky a nechá vás ujíždět liduprázdnou krajinou jen za zvuků poklidně znepokojivé hudby. Nebo když hra Nathanovu nepozornost při rozhovoru hodí na vás tím, že musíte sami zvolit (špatnou) odpověď.

Že jde však o zcela výjimečnou hru, jsem si uvědomil především na konci. Prozření, že nejsilnější pocity ve vás nevyvolá skvělá akční pasáž, ale otevření fotoalba s momentkami důležitých milníků následujících let. Otevření skříně vypouštějící vzpomínky sahajícím až do prvního dílu. Společně s celým originálním závěrem střídají příjemné mrazení emoční výkyvy ze vzpomínek, které se svou intenzitou téměř vyrovnají těm vlastním reálným. Mix pocitů z událostí, které jste virtuálně prožili a všechny ty špatná i dobrá rozhodnutí, kterými jste byli svědky a vedli přesně do tohoto bodu, na který jste tak pyšní.

Děkuji Naughty Dog za možnost prožít příběh Nathana a všech okolo.

Pro: překvapivě příběh; postavy a vztahy mezi nimi; dechberoucí grafika a animace

Proti: stále občasné nelogičnosti; občas se věci dějí jen, aby se příběh posunul; extrémní zjednodušení soubojů na blízko (ve trojce skvělé)

+23
morlunmorlun
Dohráno
  • PS4 80
Série Uncharted byla vždy tím, co jsem konzolistům záviděl. Když jsem si tedy nakonec PlayStation pořídil, s rozehráním Uncharted jsem nezahálel. To, že se nakonec spíše dostalo mírné zklamání (holt vysoká očekávání provázená skvělými ohlasy) je na jiný příběh. Nic to neměnilo ale na tom, že jsem se na zakončení příběhu Nathana Draeka těšil.
Prvně, Uncharted je třeba vnímat jako blockbuster se vším tím spojený, a ve čtvrtém dílu se na tom nic nemění. To ale není urážka. Ne každá hra musi hráče nutit přemýšlet po nocích nad smyslem života.
Druhak, Uncharted 4: Thief's End je nejlepší díl série.

Od třetího dílu ušly technologie pořádný kus cesty a čtvrtý díl nám tohle ukazuje ve vší parádě. Na herní svět je radost pohledět, ať už prozkoumávate starou katedrálu ve Skotsku nebo provozujete rekreační lezení po skalách někde v tropech. K tomu si přičtěte i skvěle vypadající efekty při adrenalinových pasážích, kdy vše vybuchuje a padá (i když se většinou jedná o naskriptované sekvence) a máte před sebou titul, který se vizuálně řadí mezi dnešní špičku.

Velkým kladem pro mě byl Samuel Drake, postava z Nathanovi minulosti. Konečně zajímavý sidekick na cesty (ano, přiznávám se, Elenu jsem si nikdy moc neoblíbil), a jedna z nejlepších postav v Uncharted universu (dle mého skromného názoru).

Příběh rychle odsýpá, pozadí ohledně pirátské kolonie je dostatečně zajímavé k tomu, abyste chtěli vědět co se kdysi ve skutečnosti stalo, během všech těch přestřelek a lezení po všem možném není čas na oddych, překvapení se taktéž dočkáme... ve zkratce řečeno, Naughty Dogs určitě neodvedli špatnou práci.
Ve čtvrtém díle se kruh uzavřel. Nathan a Sam dokončili to, co jejich matka začala, vypořádali se s jejich bývalým parťákem... Škoda jen, že to nepůsobí až tak osudově jak by si tvůrci přáli. Problém vidím v tom, že o ničem z tohohle ale během tří předešlých dílů nebyla ani zmínka.

Nathan je nadále super člověk, pro kterého by bylo zdolání nějaké osmitisícovky jen malé rozcvičení.
A vyvraždění malé armády pro něj taky nebude žádný problém. Totálně to nabourává reálnost světa, ale člověk se to naučí přecházet.

Hratelnost se od minule nijak zvlášť nezměnila. Příjemným zpestřením je jízda džípem v iluzi otevřeného světa, a lano, díky němuž se někdy budete cítit jak Tarzan. Nakonec je tu ještě stealth, který je nyní mnohem více v popředí.

Uncharted 4 mě chytlo a neopustilo. A byť se hra nezařadí do mého žebříčku nejlepších her, nebudu popírat, že jsem se skvěle bavil. Člověk si někdy tu akční přímočarou jízdu velmi rád užije.



+23
SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 90
Série Uncharted zraje s každým novým dílem jako víno. Drží se svých osvědčených postupů, které jen opatrně rozvíjí a s technickým pokrokem piluje. Nepřináší žádné zásadní změny nebo novinky, takže se znalci série budou cítit jako doma. Autoři sází na jistotu a zbytečně neriskují. Nakonec, proč měnit něco, co stále dobře funguje. Stačí si pohlídat očekávanou kvalitu a několik drobných vylepšení a hit je na světě,

I přesto, že jde ve čtvtém díle stále o to samé, působí svěžím dojmem. Hra opět překonává sama sebe a nastavuje tentokrát laťku oproti předchozím dílům dost vysoko. Grafika je úžasná, lokace jsou neskutečně detailní, až jsem se přistihnul, že jsem se hodně krát zastavoval, abych se trochu pokochal, protože jsem si říkal, že přeci takhle úžasnou scénu jen tak neproběhnu. Hra má totiž jako obvykle rychlý spád a mnoha skvělými místy Nathan jen tak proběhne, projede, proletí nebo propluje a než se stihne trochu rozkoukat, už musí dostávat sebe nebo druhé z nějakého průšvihu.

Příběh je tentokrát vyspělejší a přišel mi smysluplnější, než v předchozích díle. Opět zabrousíme do minulosti Nathana, abychom se dozvěděli další novinky z jeho osobního života a dojde i na nějaké ty emotivnější scény. Celá hra je filmovější, zajímavější a taky zábavnější.

Přibylo několik drobných novinek, které přináší oživení hratelnosti. Nathan dostal do své běžné výbavy lano, se kterým se umí zhoupnout na jinak nedostupná místa nebo se po něm vyšplhá. Dále se jeho vybavení rozrostlo o skobu, díky které je lezení po stěnách náročnější, vyžaduje trochu načasování, ale dosáhne tak na vzdálenější záchyty. S Nathanem se budete klouzat po střechách, setkáte se s vybuchujícími pastmi, využijete naviják u jeepu a mnoho dalších zpestření, co potěší. Pochopitelně nechybí ani již zažité prvky typické pro sérii jako klasické vysazování parťáka, zvedání těžkých dveří, padající žebříky, ztrouchnivělé mosty a samozřejmě sympaťák Nathan, pro kterého neexistuje situace, kterou by nezvládnul s humorem a hláškováním.

Novinkou je i poprvé integrovaný multiplayer, který jsem ale nezkoušel a nedokážu ho tedy posoudit. Přijde mi ale zcela zbytečný pro tuhle typickou single player záležitost. Kdyby autoři investovali energii raději do většího počtu akčních scén, ve kterých umí udělat tak úžasný wow efekt, udělali by líp.

Ve srovnání s třemi předchozími díly každopádně ušla čtyřka opravdu velký kus cesty a netrpělivě budu vyhlížet pátý díl v nové generaci konzolí, pokud se k němu vývojáři z Naughty Dog rozhodnou.
​

Pro: spousta drobných a příjemných novinek v hratelnosti, úžasná grafika, zajímavější příběh, opět o něco filmovější, lepší a propracovanější než předchozí díly

Proti: Závěr neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.

+23
VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 95
Když jsem začínal hrát první Uncharted, představoval jsem si, že to bude takový novodobý Tomb Raider. Že se tam nebude moc střílet a přednost dostanou spíše akrobatické skákací pasáže, které budou doplňovat hádanky a rébusy. V prvních třech dílech jsem dostal spíš střílečku doplněnou o skákací pasáže. Mojí tehdejší představu skoro naplnil až čtvrtý díl.
 
Střílení a dechberoucích akčních scén docela ubylo a zároveň vám hra dá větší volnost je vyřešit. Většinu hry ani nemusíte střílet. Větší a funkčnější využití získal stealth postup. Arény jsou větší, plné vysoké trávy a celkově je stealth mnohem zábavnější. Postupně a potichu odstraňovat protivníky je taková čistší práce. Samotné střílení zůstalo celkem beze změn. Jestli je to zábavné se odvíjí od toho, jak máte zmáknuté míření na ovladači. Je to starý dobrý Uncharted, který prošel příjemnou evolucí.

Podstatnou část hratelnosti tvoří skákání po skalách, střechách, překonávání různých terénních překážek. Akrobacie je ve čtvrtém díle tolik, že mi někdy připadalo, jako bych hrál simulátor gibona. Autoři skákací pasáže často okoření pěkným výhledem do krajiny, ale celkově bych řekl, že toho bylo až moc. Minimálně první půlku hry mi chybělo víc takových těch epických akčních pasáží, které jsou absolutně nerealistické a dechberoucí. Naštěstí to zachránila druhá půlka hry, která se víc vrátila do starých kolejí. Občas jsem si přitom věčném skákání proloženém triviálníma hádankama říkal, že by to chtělo nějakou přestřelku.

Je sice fajn, že hra ukládá checkpoint na každém kroku. Někdy ale je k vzteku pokud hledáte poklady, chcete se kousek vrátit a už to nejde. Checkpoint se dá načíst jen jeden a sebrání pokladu znamená opakování celé kapitoly. Musím říct, že poklady jsou spíš na škodu. Akorát rozvolňují tempo hry. Nejlepší možnost, jak si hru vychutnat je jít stále vpřed. Vyprdnout se na nějaké hledání a jen si vychutnávat skvělý dobrodružný biják, který je výpravný, poutavý, skvěle napsaný a docela dlouhý.

Uncharted 4 se hraje sama. Žádné nucení se do dalšího postupu. Jako zábavný blockbuster v kině. Který ale umí být někdy docela náročný. Až na některé maličkosti je to perfektní hra.

Herní výzva: "Dětský svět"

Pro: příběh, výprava, zasazení, grafické zpracování, volnost ve střílecích částech hry, větší důraz na stealth, dobrodružný biják jak má být

Proti: někdy až moc skákání a lezení, otravné poklady

+23
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 90
Jelikož jsem dodnes nepolíbený sérií Tomb Raider, rozhodnutí se pustit do hry Uncharted a zainvestovat do ní formou předobjednávky se nejevilo jako příliš uvážené rozhodnutí. Ale ne vždy je lepší moc přemýšlet, jelikož pak může být člověk velmi mile překvapen tím, jak moc dobré takové neuvážené rozhodnutí učinil.

Nevím úplně do detailu, jak hra vypadala na konzolích předtím, než byla konečně vydána na PC, kdy jsem si ji mohl konečně zahrát, ovšem jestli je něco na tomto titulu opravdu velmi pěkné, tak je to jeho vizuál. Společně s příběhem vyprávějícím o hledačích pokladů a jejich nepříliš jednoduchou cestou za ním, během níž narážejí na bandu, která jim chce tuto snahu hrubou silou za každou cenu překazit, byl zpracován velmi záživně, jeho klíčové postavy mi do jedné sedly a hra mi pak velmi příjemně ubíhala, na čemž měly velmi znatelný podíl i dialogy sympatických postav včetně pasáží, kdy se hra párkrát vrátila do minulosti a odkrývala tak nejednoduché začátky životních osudů dvou hlavních protagonistů.

Když už jsem u vyjmenovávání kladů, kterých pro mě ve hře byla přece jen drtivá většina, musím vyzdvihnout kombinaci akčního stylu a stealth, kdy jsem si zvlášť u druhého jmenovaného při tiché likvidaci nepřátel vzpomněl na styl Sama Fishera a s kusem nostalgie na něj zavzpomínal. Jediným rušivým elementem při tomto stylu bylo nezvyklé a divně vypadající žluté zbarvení daného nepřítele, jehož jsem měl v tu chvíli možnost zlikvidovat. Rozuměl bych tomu, že to byla jakási zvýrazněná forma upozornění, ale tato metoda mi nepřišla zrovna nejlepší, bohužel, možnost ji vypnout mi hra nenabídla. Každopádně musím říct, že i po nemalých zkušenostech se stealth stylem byl tento způsob projití v této hře často náročnější, což bylo způsobeno přemísťováním nepřátel v rychlejších intervalech, během nichž narazit na vhodný okamžik likvidace tak chtělo mnohem více trpělivosti, taktizování i rychlosti.

Jak jsem se zmínil na začátku, zkušenosti z Tomb Raidera nemám a nutno říci, že mi při této pouti velmi často chyběly. Což o to, cesta přes překážky, využití terénu ve svůj prospěch pomocí skalních výstupků, zachycování se o tyče, zábradlí apod. a celkově se s notnou dávkou akrobacie přemísťovat, což je pro zmiňovanou sérii víc než typické, jsem si vryl pod kůži poměrně brzy a častokrát jsem byl dokonce i rád, když jsem se nad provedením těchto způsobů procházení občas musel i na chvilku zamyslet. Problém bohužel s železnou pravidelností nastával v okamžiku luštění hádanek, kde jsem se v jinak kouzelně vypadajících historických lokacích kolikrát zasekl natolik, že jsem po únavném zdolání několika z nich chtěl hru zabalit. Kdepak, hře to nevyčítám a samozřejmě ani nemůžu, okamžik výčitek by ale zcela určitě nastal tehdy, kdybych hru opravdu utnul a tím ji pro mě pohřbil. Připravil bych se tak o všechen ten zbytek, který jsem vyjmenoval a který za to opravdu stál. Takhle jsem po závěrečném epilogu odcházel s pocitem, že tahle hra byla jedna kvalitní až skoro parádní jízda.
+22
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PS4 75
Nevím jak jinak začít, než krátkým výblitkem k původní trilogii, takže…

UC1 – Přestože svého času to byla jedna z těch her, kterou jsem konzolistům nestoudně záviděl a celá léta jsem naivně vyhlížel PC port, nyní se musím připojit k těm jedincům, kterým hlavy neberou, jak se z toho mohl stát takovej hit. Popkornovej appeal chápu, ale jistě muselo více lidem vadit to překouřený množství podprůměrných soubojů? Ty plinkové hádanky? Ta nevyvážená obtížnost? Ty nucené anální úhly kamery a nudný level design? Ne?

V retrospektu ale každopádně musím ocenit určitou ucelenost a ‘malost’ hry, díky čemuž se vyhla některým z těch absolutních nesmyslů, kterými následující dva díly již byly obohaceny. Apropos…

UC2 – Po dohrání celé původní trilogie chápu, proč si celej glób tak nenasytně vychvaloval zdejší tempo. Dvojka z původní trilogie zcela bez debat má ten nejlepší balanc mezi souboji, puzzlíky, a nerušeným prozkoumáváním. Taky je s přehledem nejlépe napsaná a má nejzajímavější děj. V neposlední řadě ještě můžu jakž takž pochválit i set pieces, které většinově byly uspokojivé, aniž by byly tak přestřeleně absurdní, jako ty ve trojce. Ale když…dobrý balanc je hovno platný, když ty jednotlivé elementy jsou samy o sobě pořád tak nudné. Exploraci si člověk zas tak moc neužije, když jde o levely takto uzavřené a lineární. S hádankami moc psiny taky není, když i ty jsou většinově striktně lineární a takřka zcela automatizované, a souboje, byť citelně vylepšené, jsou pořád při nejlepším šeredně průměrné.

UC3 – Budu chcát proti proudu a řeknu, že trojka je z původní trilogie nejlepší. Jo, tempo a vyváženost opět prohodili tojtojkou, a z hlediska scénáře je to zašprajcnuto v hlubinách odpadní roury zapadlé krčmy – za vrchol průzračné demence/prvotřídního trollingu (pořád jsem se nerozhodl, čemu věřit spíš) považuju Nejtovu procházku pouští. Tvůrci si dali tu práci nám ukázat, jak s člověkem celé dva dny a dvě noci bez kapky vody a čehokoliv k snědku v takové poušti zamávají. Tu fata morgána, tam hned tři kolapsy. Pak Nate konečně narazí na jakési trosky, a hned v sobě probouzí svého vnitřního Tarzana a skáče a šplhá jak zamlada, ale okej, dejme tomu, suspension of disbelief touhle dobou dostal tak do těla, že teď už do něj hra v podstatě kope v kómatu, ale okej, budiž. Pak se ale ukážou enemáci, a hned prvního hra ukáže s bandaskou vody. Nate bere kvér a vyvražďuje malou armádu. V tu chvíli jsem si byl na 16541% jistý, že se pak prostě MUSÍ spustit cutscéna, v níž si Nate bandasku půjčí a hezky se nabumbá. A vona cutscéna nikde, Nate prostě jede jak drak, přestože ho hra před minutou vyobrazila jako plazící se, z posledních sil dýchající, mrtvolu.

Mno ale sere pes, kvůli příběhům a logickým dějům jsem to nehrál, že. Hrál jsem to, protože jsem čekal dobrej level design, zajímavé hádanky, a zábavné přestřelky. A toho jsem se ve trojce konečně dočkal! Opět to neplatí pro celou hru, ale většinově jsou levely konečně kapku otevřenější a tím pádem zábavnější; u mnohých hádanek jsem konečně musel zapojit alespoň pár mozkových buněk, tím pádem jsem se u nich bavil; AI výrazně nabyla na agresivitě, což mě nutilo být neustále ve střehu a pohybu, tím pádem jsem se víc bavil i u střílení! Nechápejte mě špatně, s množstvím nepřátel a jejich pozicemi šli tvůrci kolikrát mrtě přes čáru, z čehož plynula příležitostná lacinost, ale z větší části jsem se při soubojích vskutku upřímně bavil. Tím pádem suverénně nejzábavnější díl celkově. Tím pádem.

---

Tak, hurá, úvod mám za sebou. Pro čtyřku jsem měl velmi prostý wishlist – dávkování a kvalitu writingu ze dvojky, a vesměs všechno ostatní ze trojky. Přání se mi splnila tak nějak napůl. Tempo trefili líp, než kdy předtím, a scenáristicky vykouzlili dokonalé béčko. Individuálně některé elementy ale zase hodily zpátečku. Přestože gunplay notně dochutili, souboje jsou celkově opět poměrně nudné. Sice mnoha potyčkám přidali vítanou vrstvu vertikality, ale zase taky výrazně uklidnili AI. Lacinost zcela vyhubili, ale z toho jen těžko můžu být na větvi, když je těch soubojů vlastně tak málo. Nehledě na to, že ND za celou sérii nebyli schopni vymyslet zajímavého lidského nepřítele, a tak místo toho každým dílem jen recyklovali ty stejné Jožky, přičemž vzorec v každém díle zpestřili buď zombíky, zombíky převlečených za vlkodlaky, nebo teleportujícími se fantomy. A jelikož se čtyřka komplet odprostila jakéhokoliv nadpřirozena, tak je to celou hru jeden prachobyčejnej Jožka za druhým.

Ale mluvme chvíli o hezkých věcech. Naprosto a absolutně jsem zbožňoval sekvence s džípem, a nikdo mi nevymluví, že pro inspiraci šli dyzajnéři primárně za TRIV, vzhledem k tomu, že se véhikl použije hlavně ku vyjíždění všelijakých bahnatých svahů. A ano, zešikmená půda! Vždycky potěší, když je šikovně integrována do hratelnosti a má povedenou fyziku, což zde platí. Neméně hezkou věcí je i otevřenost mnoha zdejších úrovní. Konečně jsem měl jakýs ten stimul razit a prozkoumávat! Škoda, že člověk nemůže najít víc, než nějaký ten bezvýznamný poklad, ale s takto atmosférickým eye candy je dostatečná radost prozkoumávat už jen ku objevování dodatečných zákoutí, přestože jsou prázdná. A vůbec, produkční hodnoty jsou mimo naší stratosféru. Vedle úžasného vizuálu hra naprosto září hlavně na poli animací a VA. S takovouto kvalitou mi ty postavy museli aspoň troche přirůst k srdénku, i kdybych nechtěl.

Tak, a teď vůbec nevím, jak to uzavřít. Hype train mě svého času neminul, ale jak jsem si to zahrál sám, tak jeho existenci zpětně nechápu. A všechna ta absolutní hodnocení udělena čtyřce, a její věčné oslavování jako jedné z da best her všech dob, definující celou generaci a nastavující novej metr, podle kterého se mají měřit díla budoucí…eh, to jsem z toho jaksi nevyčmuchal.
+21
SyLeBROsSyLeBROs
Dohráno
  • PS4 90
A je to tady. Poslední výprava s Nathanem se vší parádou. Uncharted 4 vylepšuje snad vše, co se dá a pro mnohé hráče jde o vrchol série. Všichni známe pořekadlo, že v nejlepší se má přestat a Naugthy Dog vrchol odhadlo na jedničku. Dlouho se mi všechny čtyři díly válely v poličce a chtěl jsem je logicky projet popořadě. Bohužel se mi povedlo za jistých okolností si vyspoilovat většinu důležitých částí děje čtyřky, ale bylo to až tak na škodu?

No, z hlediska zážitku z prvního pocitu hraní, určitě ano, protože A Thief's End obsahuje několik dobrých zvratů nebo tradičních Uncharted wow momentů. Ochudil jsem se o objevení bráchy Sama, Nateův problém s Elen, vlastně celé odhalení Averyho pokladu, zvrat s Rafem a jeho finální souboj a samozřejmě sladký epilog. Ty idiote... no stane se. Ti, kteří přečetli spoiler část, si teď musí ťukat na čelo, ale já si i přesto hru užil. Nepamatoval jsem si totiž všechny vedlejší i podstatné informace a jak na sebe děj a objevování Averyho pirátského pokladu navazuje, ale přesto jsem z hry získal hodně a to díky tomu, že jsem přilnul k sérii Uncharted jako takové. Je těžké ji nemilovat nebo alespoň nemít rád a proto je poslední pouť s Nathanem Drakem speciální. Tak nějak jsem ho během hraní poznal a proto, když za něj hrajete v posledním díle, je vám tak nějak ještě blíž než před tím. Především díky výborně napsanému příběhu a zvládnuté vykreslení Nateových pocitů, když na tom nebyl nejlíp. Každý výstup nebo pád na držku ze skály, každou vyřešenou hádanku či každý vtípek jste prostě pocítili s ním včetně té neprokouknutelné snahy se udobřit s Elenou, protože sám věděl, jak to posral. Určitě v jeho kůži pár z nás bylo, včetně mě . Vztah s Elen nebo Sullym mi prostě budou chybět, protože máte pocit, že většina postav ze série jsou prostě lidi, se kterými byste si dokázali přestavit kamarádství. Když naskočily závěrečné titulky, nevyhnul jsem se divnému prázdnu v mé neexistující ateistické duši.

Příběh a ukončení ale není jedinou věcí, kterou vám A Thief's End vyrazí dech. Druhou věcí po nostalgii, kterou vám vyrazí dech, je grafika. Za chvíli to budou 4 roky od vydání a nezdá se, že by hra zestárla. Animace a modely hlavních postav jsou špičkové! Póry, pot, i mírný pohyb obličejových svalů, který perfektně vyjádří patřičnou emoci, gestikulace, řeč těla a samozřejmě dabing. Je to jako se koukat na film. Nesmím vynechat do detailů vypiplané prostředí a jeho interakce s postavami - pouzdro chrání zbraň před bahnem, duha na zlomu vodopádu, pohyb postav reaguje na pohyb jeepu a mnóho dalších věcí. A samozřejmě hudba s ikonickým hlavní tématem. Je to opravdu jako byste se dívali na 15 hodinový dobrodružný film. Smekám nad tím, jak daleko vývojáři dokázali po technické stránce zajít.

Zbývá trochu popsat hratelnost. Ta dle mě ušla několik kroků kupředu k realističnosti. Zbraně oproti předešlým dílům "kopou", což hru dělá podstatně těžší, protože pokud první střela zdánlivě letí na hlavu, druhá a třetí čechrá vlasy, nikoli vámi kýžený mozek. Měl jsem docela problém, si na to zvyknout a začít střelbu dávkovat. Hru jsem hrál na "hard" a v porovnání s předchozími díly na tu samou obtížnosti ji ono "kopání" ztížilo tak "o polovinu", ať už si pod tím přestavíte cokoli. Mnohokrát měly moje nervy i trpělivost na krajíčku. Naštěstí je v závěrečném dílu funkční stealth a ten mi v soubojích velmi pomohl. Inteligence NPC postav ale taky dostala upgrade a když se váš cíl konečně otočí zády, objevíte se v zorném poli týpka x metrů vedle. Pokud chcete bandu oddělat granáty po skupinkách, začnou chodit jednotlivě. Údajně lze hrou projít z velké části s stealthem, což stojí za to hru dohrát vícekrát. Zbraně jsou klasika, jen více odpovídající realitě (pirátská křesadlovka je lahůdka), krytí je možné rozstřílet, takže se musíte po bojišti více hýbat a kombinovat souboj s pěstmi a zbraněmi. Šplhání po skalách taky získalo víc na věrohodnosti, protože Nathan se krásně rukama natahuje k jednotlivým úchytům a když prší, musíte lézt rozvážně, bez skákání, jinak spadnete. Hra je opravdu prošpikovaná detaily v mnoha jejich aspektech a činí ji tak uvěřitelnou.

I když jsem si děj vyspoiloval, tak jsem si Uncharted 4 neskutečně užil. Je to graficky opojné, příběhově a dobrodružně strhující a emocionálně blízké. Bude málo věcí, které lze hře vyčíst. Klady i mimo jiné staví na tom, že jste fanoušky předchozích dílů, což eskaluje celou tu jízdu ještě výše, a i proto se epilog dohrával hořkosladce. Ačkoli více sladce, protože to, jak je zakončen vám jen vnutí myšlenku "Ty vole... mám chuť si zahrát zase předešlé díly. A díky tomu, jak se vybarvil zlodějíčkův konec, tak mám silné nutkání si pořídit i spin-off The Lost Legacy.

Pro: Postavy; děj; dobrodružná část; detaily v každé části hry; realističtější svět; příjemné zakončení.

+21
PoorBoyPoorBoy
Dohráno
  • PS5 95
Po událostech v Ubaru, které za dramatických okolností pohltila poušť, pověsil Nathan dobrodružný život na hřebík, aby mohl žít normální život. Při prolézání starobylých chrámů, likvidaci ztracených měst, eliminaci nepřátelských žoldáků a dalších radostech „nelegální archeologie“ sice nemusel řešit papírování a jiné kancelářské práce, na druhou stranu ho teď čeká po „normální“ práci domov a rodinný život s Elenou Fisher.

Nathan sice Eleně slíbil, že honbám za pokladem je konec, jenže když člověk plánuje, Bůh se směje. Ze skříně na Nathana vypadne kostlivec v podobě neúspěšné výpravy za pokladem kapitána Averyho, kterou uskutečnil před patnácti lety. A protože je v sázce život jeho bratra, musí teď výpravu dokončit.

Uncharted 4 překonává se předchůdce snad ve všech myslitelných ohledech. Jako první (logicky) trkne do očí zejména úžasná vizuální stránka, která ovšem skvěle slouží nejen naraci, ale také hereckým výkonům. Série Uncharted dle mého vždy vyčnívala v rámci žánru skvěle napsanými charaktery (a jejich replikami). V tomto ohledu jde čtvrtý díl nejen dál, ale hlavně hlouběji. Nathan je poprvé regulérně chlápek z masa a kostí, kterému sice dobrodružný život trochu chybí, ale do akce se ani zdaleka nežene. Jde samozřejmě stále o dobrodružný příběh, takže od Uncharted nelze očekávat charakterovou hloubku existenciálního drama. Nathan si dobrodružství stále klukovsky užívá, ale každý pád ho bolí, má hlad a taky dobře ví, že nebýt „normálního života“, nečekal by ho na konci výpravy poklad, ale pouze prázdnota, kterou lze zaplnit jen dalším dobrodružstvím. Podobné péče se pak dostalo i ostatní postavám, a kromě hlavního antagonisty tak nejde o jednorozměrné figury.

Společníci tentokrát Nathana provázejí prakticky neustále a pasáží, které překonává Nathan sám, je minimum. Neplní přitom jen roli přívěšku hlavního hrdiny. Uncharted obsahuje neskutečné množství dialogů a postavy spolu prakticky neustále mluví. Kromě slovních přestřelek komentují okolí, včetně slepých cest, a pokud hráč dlouho tápe, přichází i s vlastními nápady na řešení situace. Nepřekvapivě jsou samozřejmě aktivní i v bojových pasážích, ale už o něco více překvapivě taky v průběhu stealthu, protože nečekají, až nepřítele odpraví Nathan, ale pokud k tomu mají příležitost, rádi přiloží ruce k dílu. Stealth je mimochodem vítaný doplněk. Jde sice jen o velmi light verzi stealth pasáží z Assassínů, nicméně je plně funkční a některé pasáže tak lze projít zcela bez výstřelu.

Osobně mě potěšilo, že se zápletka navzdory přepálenosti samotného průběhu děje (Nathan musí schovávat ve skříni minimálně zlatou medaili z Tokya za sportovní lezení a s ohledem na bodycount je až s podivem, že netrpí PTSD) drží oproti předchozím dílům velmi při zemi a nedojde tak dokonce ani na žádné nadpřirozeno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, nemá hluchá místa, zejména na začátku není vyprávěn striktně lineárně a kvůli genezi pátrání po pokladu se po vzoru trojky vrací taky do Nathanova mládí/dětství. Struktura hry je jinak velmi podobná předcházejícím dílům. Stále jde o koridor, byť tentokrát velmi „široký“, a to nejen co do velikosti a otevřenosti lokací, ale i v případě možností řešení „enviromentálních“ hádanek. Mimo obligátní akrobacie pak přichází na řadu i různé puzzly a samozřejmě akce. Té je (naštěstí) o poznání méně než dřív a soubojové pasáže jsou mimochodem daleko méně frustrující. Zejména proto, že ubylo klasických uzavřených arén, ve který se musíte ubránit několika vlnám nepřátel (mám pocit, že za celou hru jsem na takovou arénu narazil jen jednou). Škoda, že pár chvil před závěrem přijde dlouhá akční scéna (kapitola 20 v New Devonu) s hned několika okamžiky, které si hráči pravděpodobně párkrát zopakují, čímž se dokonale rozmělní vyprávění i napětí.

Navzdory tomuto škobrtnutí před koncem je finále skvělé a epilog dojemný. Nathan ve své čtvrté výpravě opustil vody šestákového dobrodružství a přišel s lidštějším a ve finále i emotivnějším příběhem. Čtvrté Uncharted dobrodružství Nathana Drakea završuje parádně. Od třetího dílu se však jedná o tak velký kvalitativní posun, že bych si přál, aby bylo tohle dobrodružství poslední jen prozatím.

Pro: Výborné postavy; skvělý dobrodružný příběh, který se oproti předchozím dílům drží víc při zemi; odladěná hratelnost; filmovost, která v dobrém slova smyslu prostupuje celou hrou; možná nejlepší automobilová honička v historii akčních adventur.

Proti: Snad jen to zbytečné rozředění děje dlouhou akční sekvencí před finále a jednorozměrný antagonista.

+21
lennelinky1lennelinky1
Dohráno
  • PC 95
Tak.... Je to poprvé co mám tu čest si odzkoušet ex-exkluzivní titul pro konzoli Playstation od Sony. Ano. Já jsem nikdy nevlastnil konzoli PS ( kromě PSP ), protože celou dobu jsem spíše na zelené straně... ( žádné hejty na téma konzolových válek..... Obě dvě konzole jsou super a každá má své mouchy. A taky pravý hráč ví, že je jedno na čem hrajete, ale že vůbec hrajete. )

Díky tomu že vyšel na PC Uncharted, tak jsem neváhal a za plnou cenu koupil abych teda okusil to čemu se říká jedna ze nejlepších her na PS....

Co se týče příběhu, tak nikdy jsem nehrál předešlé díly, takže jsem si rychle nastudoval co se odehrávalo před tím a vrhl jsem se do dohry. Příběh mě přímo lapil a držel mě u monitoru do poslední scény.... Výborně napsané, nadabované, Prostě super a chvíli jsem přemýšlel že si pořídím konzoli PS a přejedu všechny díly......

Co se týče graficky tak ta hra se mi líbila. Všechny lokace hlavně na tropickém ostrově , jsem jen nevěřícně hltal a kochal jsem se rozmanitostí přírody. Všechno okolo vypadalo reálně a živě. Hrozně se mi líbilo to filmové zpracování.. Prostě paráda..

Co se týče optimalizace na pc, tak jsem za celou dobu jsem neměl jediný problém s pádem hry ani s nijak extra bugy. Ano sem tam se hlavní postavě při šplhání divně hýbala ruka a myslel jsem si že ho posednul ďábel, ale nic co by mi znechutilo hraní.

Jeden problém bych ale přece jen měl, ale týče se to jen PC verze a to je ovládání myší a jeho citlivost. Nevím ale mě to přišlo hrozně pomalé i na nastavení na max. Možná to někomu sedí, ale mě to celkem vadilo.

Takže jsem velice rád, že jsem měl čest si zahrát tuhle hru. Určitě ji vřele doporučuji všem, co jí ještě nehráli.

Pro: Příběh. Grafika, Lokace, Parkour

Proti: optimalizace myši na PC, sem tam chování AI.

+21
malarkeymalarkey
Dohráno
  • PS5 90
Moje první herní setkání s konzolí Playstation asi nemohlo být lepší, než při hraní čtvrtého dílu dnes již legendární série Uncharted. A ne…nebyl to záměr. Jen souhra okolností, ke kterým se připojil i fakt, že v tu chvíli zrovna běžel i filmový Uncharted v kinech.

Během hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že hraju maskulinní verzi Lary Croft. Nathan Drake je frajer a navíc lovec pokladů. Co víc si přát, když si chcete u hraní odpočinout a navíc se i pobavit. Tady je ale hned z kraje znát, že tvůrci si dali se vším kolem neskutečnou práci. Hrál jsem jako svůj první díl právě tento – čtvrtý – takže jsem se v příběhu nemohl zbavit nenápadné nostalgické atmosféry, která se ve vzpomínkách hlavního hrdiny promítala ve vztahu k jeho bratrovi. A jelikož se kolem bratra točí i celý příběh, tak není o čem. Co by to bylo ale za příběh lovce pokladů, když by hlavním námětem nebylo hledání pokladu. A to je tady na hodně vydařené úrovni.

Tvůrci nás se hrou, která je na poměry podobného stylu na můj vkus docela dost objemná, zavedou do prostředí, na které je vysloveně radost koukat. Skoro si až říkám, jak neuvěřitelně dokázali využít svou představivost, protože to, co občas vytvořili je tak krásné, že je až škoda, že to nikde na světě neexistuje. Hopsání z římsy na věž tak místy získávalo úplně jinou úroveň než jako když jsem dříve hrál jakýkoliv díl ze série Tomb Raider. Akční sekvence jsou opravdu akční a když se Vám veškeré to hopsání nepovede na první dobrou, budete si celou tu sekvenci muset zopakovat znova. To ale vůbec nevadí, protože kochání se okolím a hopsání po všem co se dá, je tak neskutečně zábavné, že budete hopsat často a rádi, a vůbec Vám to nebude vadit. Naopak. Pokaždé, kdy římsa dojde ke svému konci Vám bude i letmo smutno a budete se už těšit na další moment, až v prostředí narazíte na něco, na co se dá vyskočit.

Další devizou je jednoznačně i samotný příběh. Nejen s prostředím si autoři vyhráli, i příběh si zaslouží svojí obrovskou pozornost. Je pravda, že jsem se nedokázal úplně vpravit do toho nostalgického modu vzhledem k tomu, že jsem předchozí díly nehrál, ale ono to vlastně úplně nevadí. Příběh pirátského pokladu ve spojení s bratrem Nathana je tak zábavný, že nechcete přestat. Prostě musíte hrát co to jde, abyste se dozvěděli i něco dalšího. Dlouho se mi nestalo, abych ve hře zažil tak dobře vyprávěný příběh a musím říct, že i to se tvůrcům doslova povedlo.   Nehledě na to, že velice umě mixují prostředí tak, že Vás vlastně ani jedno na chvíli nepřestane nudit. A to i přesto, že jste fakticky (a i pocitově) vlastně většinu času v Jižní Americe. Celé je to ale tak dobře namixované, že Vás to prostě nepřestane bavit dokud hru nedohrajete. A až jí dohrajete, bude Vám z toho tak trošku smutno.

Myslím si, že jsem se do herního světa Playstationu nemohl vpravit lépe, než touto originální sérií. Je vlastně pravda, že se po herní stránce jedná o úplně běžnou skákací akční adventuru plnou logičností, kterých je, pravda, celá řada. Jenže tady je to v kombinaci s prostředím a příběhem tak krásně souzněné, že se tato hra stala rázem jednou z nejlepších her žánru, kterou jsem kdy hrál. A už teď se moc těším, až si vyzkouším i předchozí díly.

Pro: Výborný příběh, prostředí, krásně vykonstruované mapy, zábavné skákání po všem, kde se dá. Adrenalinové a adekvátně dlouhé.

Proti: Nějak mě nic nenapadá. :-)

+18
Wettek98Wettek98
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2024 – 1. Nemova říše (Hardcore)
Jako hráč, který byl odchován na konkurenční sérii Tomb Raider, jsem byl velmi zvědavý, co vlastně Uncharted nabízí jiného. Nikdy jsem nezabředl do příběhu této opěvované série, pokud se nepočítá pár let staré filmové zpracování. Co tedy nabízí hra jiného, než zmíněný Tomb Raider? Hned na začátek musím říct, že to co mě opravdu nadchlo, byla grafická stránka hry. I přes to, že hra se na PC vydala až několik let po svém prvním vydání, hře opravdu není z tohoto pohledu co vytknout. Scenérie, které umí vykreslit ať už v pralese, na pláních nebo ve městě jsou opravdu povedené.

Příběh musím opět uznat, sérii Tomb Raider opravdu předčí ve všech ohledech (především pak v případě porovnání s posledními dvěma díly, kdy příběh byl v dobrodružství Lary Croft opravdu pomalu okrajová záležitost). Dokonce i přes veškeré obavy mi nijak výrazně nechyběla znalost lore z předchozích dílů natolik, abych si čtvrtý díl neužil. Ačkoliv bych někdy v budoucnu byl velmi rád, kdybych si i jako PC only hráč, mohl znalosti pomocí remasteru/remaku doplnit.

Samotná hratelnost se z mého pohledu dělí na dvě strany. Pohyb ve světě, povedené hádanky a všemožné skoky jsou velmi povedené a například to, že v případě využití lana je nutné skutečně daný objekt obejít a následně lano upnout považuji za opravdu povedený krok. Ačkoliv tím, jak postupně se více a více seznamuji s původně PlayStation exkluzivními hrami, zjišťuji, že takových kroků je v těchto hrách spousta. Řízení dopravních prostředků je zde opět na velmi povedené úrovni. Druhou stranou hratelnosti a tentokrát ne tolik pozitivní je střelba a obecně souboje. Bohužel, zde tomu trochu něco chybí. Ačkoliv chápu, že tato hra není primárně o střílení a boji obecně, tak se zde vyskytuje poměrně často. Pěstní souboje mě taktéž nenadchly a působily poměrně zjednodušeným dojmem.

I tak se jedná v celém spektru pozitiv o poměrně zanedbatelný nedostatek. Celá hra jinak působí velice dobře, i co se týče poměrně bohaté herní doby (navíc v rámci vydání na PC je doplněno i o DLC). Jak jsem již v průběhu textu zmínil, doufám, že se nejedná o mé poslední setkání s touto sérií a osobně po několika dlouhých letech musím připustit, že série Tomb Raider se zdá v porovnání s Uncharted být spíše chudý příbuzný.

Hodnocení: 90 %

Pro: Grafické zpracování, hratelnost, příběh i bez znalosti předchozích dílů, hádanky.

Proti: Souboje pěstní i se zbraní v ruce.

+17
GarretGarret
Dohráno
  • PS4 --
Čtvrtý díl se svou hratelností nijak zvlášť neliší od těch předchozích, přihazuje navíc ale krátké komorní scény v civilním prostředí, které jsou opravdu tím nejlepším, co si z U4 odnáším. Bohužel je takových částí ve hře jen pomálu a to je škoda. Vždyť Nathan hrající Crash Bandicoot, "přestřelka" na půdě nebo epilog... geniální.

Hlavní částí hry je stále dobrodružná výprava za pokladem, tentokrát za tím pirátským. Tématika mi je blízká hlavně díky seriálu Black Sails, který jsem nedávno dokoukal. Řekl bych, že příběh čtverky je zatím nejlepší a nejuvěřitelnější z Uncharted série, i když má své idiotské momenty, u kterých mi gamepad padal z ruky úžasem nad demencí situace. Každopádně už žádní nemrtví! Ty nadčasové puzzle mechanismy ještě snesu, ale další zombíky už bych nestrávil.

Naughty Dog neumí souboje. Buď to jsou generické macho přestřelky s po zuby ozbrojeným komandem, které proti Nathanovi nemá šanci nebo nás tlačí do nudného QTE. Navíc přidávají ještě stealth, ve kterém dochází k takovému množství komických situací, že se dobrý pocit z kradmého postupu vytrácí. Sidekickové jsou nesmrtelní a zároveň neviditelní, můžou si klidně proběhnout před nosem nepřítele a ten je nezaregistruje. Můžu stáhnout nepřítele do propasti před zraky jeho kompadre, ten ale utrousí jen hlášku "asi se mi něco zdálo" a svého druha ve zbraní se neobtěžuje postrádat. Na zvuky nikdo taky nereaguje, takže NPC skáčou na dřevěné podlahy s ladností nosorožce a zatímco se já se v křesle málem posral leknutím, nepřítel metr ode mě nezareagoval. Všeobecně jsou nepřátelé slepí, hluší a ještě k tomu idioti. Hlídkují na nelogických místech, v nereálných počtech. Je tam z toho cítit ta snaha mít tam prostě nějaké souboje za každou cenu, ačkoli bez nich by to taky šlo. A možná ještě lépe. Během hraní jsem zlikvidoval 611 kusů nepřátel, což je na jednoho dobrodruha s bouchačkou docela solidní číslo.

Uncharted 4 vypadá úchvatně a dokáže vykouzlit krásné momentky. Technicky je hra na velmi vysoké úrovni, ale to je pro U sérii standardem. Offroad s džípem a částečně otevřený open-space byl svěžím zpestřením, naopak naháněčky a hektické momenty všeobecně i nadále patří k tomu slabšímu. Překvapila mě i úctyhodná herní doba, která je rozhodně tou nejdelší celé série. Krásně se na to kouká, relativně dobře se to hraje a v celkovém zhodnocení musím U4 označit za nejlepší díl série.

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 21hod 25min
+16 +17 −1
Zobrazit další komentáře

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 51 85
  • PS4 297 90
  • PS5 36 90

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
13282
Odkaz:
http://dbher.cz/h13282
Přidána:
03.11.2017
7 let a 54 dní
Hodnocení:
384 (35-100 %)
Komentářů:
28
Oblíbenost:
Sledovat 25 Chci si zahrát 44
Rozehráno 14 Dohráno 375
Návštěvnost:
29836× (celkem)
312× (poslední měsíc)
150× (poslední týden)
1× (dnes)
Více