Poslední komentáře

Vývojáři studia John Tiller Software kolem roku 2013 částečně adaptovali pro mobilní platformy tři své série válečných her: Panzer Campaigns, Modern Campaigns a American Civil War Battles. Jedná se o značně propracované tahové strategie v režimu IGO-UGO, které navzdory různým válečným etapám spojuje velmi podobný systém pravidel i ovládání. Pokud si tedy dáte tu práci a ponoříte se do obsáhlého manuálu, nepředstavuje rozehrání další série již velký problém. U tohoto typu her to potěší, protože nastudování a zvládnutí herního systému není záležitost na půl hodinky a bez jeho znalosti by hra byla jen černou skříňkou s minimální multimediální hodnotou, u které byste se rychle začali nudit. Grafika je opravdu strohá, jednotky jsou na hexové mapě reprezentovány žetony se symboly NATO. Teprve, když na nějaký kliknete, ukáže se v dolní liště obrázek patřičné jednotky s jejími statistikami. Krajina je díky jednoduchosti grafiky rychle čitelná a vy se tak můžete soustředit na vlastní hru.

Co se týče Panzer Campaigns jedná se o sérii, jejíž první díl Smolensk '41 vyšel na PC v roce 1999 a k dnešku čítá nějakých 23 dílů. Pět z nich pak byly pod stejnými názvy převedeny pro iOS a Android. K nim byl navíc vytvořený bezplatný výukový díl, ke kterému čtete komentář. Přestože se však hry jmenují stejně, jak na PC, liší se jednak jednotlivými scénáři (na mobilech jsou podstatně kratší s málo jednotkami a nejde sejvovat - na PC najdete bitvy i se stovkami tahů a jednotek) a pak některými dodatečnými funkcemi, které hraní na PC usnadňují. PC verze byly také postupně transformovány do tzv. Gold edic, které obsahují vylepšené UI, grafiku, dodatečné bitvy a množství oprav. K těmto Gold edicím je také možné stáhnout hezké grafické mody ze stránek mapmod.se.

Pravidla PC verze i těch mobilních však zůstávají vždy stejná a proto je tento výukový mobilní díl perfektním úvodem, protože tutoriály v PC verzích nejsou příliš dobře zpracovány. Zde se naopak vývojáři v každé malé výukové bitvě tzv. Panzer School zaměřili na jeden aspekt herního systému, takže výuková křivka není nijak strmá. Postupně se tedy naučíte rozdíly mezi normálním a dopravním módem, útokem a ztečí, podporou pěchoty i dělostřelectva, využívání ženistů, kteří mohou stavět a bourat mosty, odstraňovat nebo klást miny, využívání výzvědných jednotek (ve hře je mlha války) či využívání protitankových jednotek a letectva. Protože jsou bitvy krátké (kolem šesti tahů), můžete snadno experimentovat s různými vlivy na zásobování, morálku a únavu vašich jednotek, které hrají zásadní roli (samozřejmě včetně typu terénu, stoupání či počasí). Experimentování je nutné, protože zdaleka ne všechny aspekty jsou pokryty (např. vliv jednotlivých velitelství a štábní hierarchie). Detaily však najdete vždy v manuálu, který byl mimochodem přeložený i do češtiny (je ke stažení na stránkách tanciky.cz). Hra vrcholí třiceti tahovou bitvou a získat dostatek vítězných bodů, abyste dosáhli významného vítězství, není vůbec snadné.

Se svým hodnocením půjdu proti proudu. Pravda je, že jsem od díky čistě textové hry, která má na Steamu nezvykle velké množství hodnocení a kladných komentářů (tj. probila si cestu do mainstreamu) očekával hodně. Teoreticky je tedy i možné, že se tohle přílišné očekávání do mého hodnocení promítá. Další věc je, že textové hry hraju již nějaký pátek a po dokončení desítek z nich mám na ně již svá kritéria. Od Choice of Games jsem dohrál Study in Steampunk a Creatures such as we, takže mám i určité srování v rámci jednoho herního studia.

Začnu přednostmi. Choice of Robots skutečně dostálo svému názvu, protože množství voleb jednotlivých příběhových linií je opravdu veliké a po dohrání zcela jistě víte, že se můžete vrátit na začátek a zkusit jinou trasu. Máte pocit jakobyste hráli sandboxový simulátor života a pokud vás hra chytne, je to pro vás dobrá zpráva. Dalším plusem je pro mne příběhový oblouk, který se klene desítky let nad vaším životem od vašich studijních let až po vaše stáří. Toto celkem zafungovalo, protože na konci jsem skutečně cítil jistou míru dojetí nad životem, který jsem se svým robotem Arielem a robotkou Galateou prožil.

Bohužel, a zde se dostávám již k hlavní výtce, je literární kvalita textu poměrně slabá. Nejde to úplně zevšeobecnit, protože autor má své dobré chvilky, ale většinu času mne Choice of Robots prostě nebavilo číst (což je u textové hry trošku problém). Souvisí s tím i design voleb, které hlavně zpočátku působí strašně rigidně. Namísto čtenáře příběhu jsem měl pocit, že jsem zaměstnancem montážní linky. Zatímco ve Study in Steampunk má příběh od začátku spád a u jednotlivých voleb cítíte tíhu skutečných rozhodnutí, v Choice of Robots klikáte. To neznamená, jak jsem již napsal výše, že by volby neměly vliv na košatost příběhu, ale podporují velmi málo plynulou návaznost dramatických přechodů mezi jednotlivými úseky k nějakému psychologicky nebo narativně detailně propracovanému cíli (hra nemá solidnější vývoj a drobí se). Velmi často se to redukuje na rvaní bodů do jednotlivých statistik robota a to ještě s nejistým výsledkem. Samotné prokreslení světa není nijak zvlášť originální (působí jak fanfikce plná nerdovských narážek), konflikt s Čínou plytký a postavy jsou obyčejné, takže mezi nimi nedochází k rafinovanějším psychologickým konfliktům. Samotná genialita hlavní postavy a vytvoření superrobota se pak bere příliš samosebou. Zkrátka, hru jsem dohrál jen z povinosti a se sebezapřením a byť to konec trochu napravil, motivace zkoušet další linie je u mne téměř nulová. Doufám, že nějaká z příštích her od Choice of Games, které mám v plánu (Slammed!, Rent-a-vice či The Road to Canterbury), mne chytne více.