Nejlépe hodnocené komentáře

Po asi 3/4 roce hraní na tabletu na cestě do práce a z práce jsem konečně BG2 dohrál. Vůbec poprvé, původní hru jsem na PC nehrál (což je zpětně dost škoda). I po těch letech mi však BG2 perfektně sedlo do noty. Výborný hlavní příběh, zajímavé vedlejší questy, fantasy prostředí, dobré postavy společníků. Bylo to dlouhé (mám kompletní průchod Shadows of Amn včetně zřejmě všech questů; na Throne of Bhaal už asi bohužel nedokážu najít další čas), ale opravdu výživné.

Dost těžko se mi vybírají konkrétní věci, co bych vyzdvihl, protože ta hra je prostě celá výborná. Ale snadno dokážu vypíchnout těch pár věcí, co mě vadilo/unavovalo. Tak zaprvé, pravidla AD&D 2.5 jsou složitá, matfyzáci sobě (a to se svým vzděláním k nim nemám daleko). Za to hra nemůže, ale odráží se to v ní. Zadruhé, za co už může více, je málo vysvětlivek, co se aktuálně děje a jak to vyřešit. Máte na postavě negativní efekt, ale vůbec nevíte, co dělá, jestli se potřebujete zbavit, jestli stačí počkat a zmizí sám. Nepřátelský kouzelník má kolem sebe barevnou bublinu jako štít, ale vy nevíte, co to je zač, a jak ji tudíž zrušit. Často má kolem sebe takových ochran několik a musíte je prolomit ve správném pořadí. Dělá to hru hodně nepřístupnou. Zatřetí bych pojmenoval jako "příliš mnoho všeho". Ke konci mě hodně unavovalo, že mám k dispozici asi 200 kouzel, které potřebuji znát a pamatovat si, abych mohl bojovat efektivně. Tahal jsem s sebou strašně moc vybavení typu kouzelné šípy/šipky do kuše/házecí šipky/kameny do praku/lektvary/magické hůlky v desítkách variant, které mi bylo líto nevzít/prodat (někdy se můžou hodit!), ačkoliv pro slabé nepřátele jsem je nepotřeboval, a na silné nepřátele nefungovaly, a tak se stále jen hromadily. Teď budu za heretika a lidé mě budou chtít upálit, ale parta 6 postav mi přijde příšerně velká (moc managementu ve všem), a ve 3-4 postavách by se mi hrálo mnohem pohodlněji (což jsem samozřejmě takto hrát mohl, ale na první zahrání to málokdo udělá, protože vám to zvyšuje obtížnost a vůbec netušíte, co vás čeká). Jako poslední bod bych mohl ještě řešit UI, ale je to stará hra a beru to tak (díky bohu za některá vylepšení v Enhanced edici jako např. konec pixel huntingu). Na tabletu bylo dost nepříjemné pracovat s kouzly, takže jsem v partě měl jen 2 čistě kouzlící postavy, a kouzla jsem sesílal, jen když to bylo nutné.

Sice jsem vyjmenoval některé otravné aspekty, ale není to nic, co by nebylo běžné u her tohoto typu. Mé celkové hodnocení myslím mluví za vše. Hru jsem si opravdu užil, a rád jsem si doplnil herní vzdělání zrovna s BG2. Pokud překousnete občasnou potřebu studovat AD&D pravidla na webu, tak je BG2 stále výborně hratelná.

Celkové hodnocení: Nářez

Chuchla jsem koupil na tablet pro moji tříletou dcerku (ovládal jsem to povětšinou já). A v tomto ohledu hra nezklamala, protože zábavné skeče jí často způsobovaly záchvaty smíchu. Ačkoliv ideální cílová skupina začíná asi o něco výše, odhadl bych tak 5+ let. Hra obsahuje často totálně nesmyslné reakce, které nelze dopředu odhadnout, ale působí hodně zábavně (soudě dle mého dítěte, já jsem suchar co se maximálně pousměje). Z mého pohledu jsou až moc nesmyslné - očekával jsem mírnou logiku, jak se dobrat k výsledku, a občas je to potřeba, ale hodně často jde pouze o proklikání všech kombinací, až najdete tu správnou. Hra tady zjevně není cílená na standardní hráčské publikum. Trochu mě překvapilo, že ne všechny skeče jsou vyloženě zábavné, ale některé vybrané scény mají lehký nádech krutosti či hororu. Takže s tím dětským zaměřením to není tak jednoznačné, ale tím spíš mám problém identifikovat cílovou skupinu (na druhou stranu, takovej Tom a Jerry je 100x surovější, a taky je pro děti, takže možná se nad tím moc zamýšlím).

Hra je delší než jsem čekal, vydržela nám na hodně večerů, což je fajn. Obsahuje občasnou minihru, která poskytuje zpestření, ačkoliv u jedné z nich jsem skřípal zuby (a už jsem radši zapomněl, která to byla). Hodně se mi líbila (z pozice dítěte) jedna ze závěrečných scén, kdy si můžete kombinacemi lektvarů vytvářet vlastní variace příšerek, to dceru hodně bavilo, mohlo tam být takových scén více. Když jsme u těch příšerek, trochu mi vadilo, že většina z nich byla velice abstraktních, takže se nedalo říct "tohle připomíná zeleného hrocha" a "tohle připomíná žlutého čápa". Hlavní Chuchlův parťák je fialové stvoření na pomezí myši, sysla a ježka, a těžko se tak o něm mluví jinak než "ta fialová potvora".

Pro dospělé bych Chuchla moc neviděl, protože tam herní náplně moc není. Konečné hodnocení za mě tak 60%. Za moji dceru odhaduji tak 80%, takže celkově dávám průměr, 70%.

Celkové hodnocení: Dobrá (pro dospělé) / Výborná (pro děti)

20 let po vydání jsem si konečně zahrál (a dohrál) "nejlepší RPG všech dob" (aspoň dle mnoha žebříčků). Využil jsem trochu vylepšené Enhanced edice, a celou hru dohrál na tabletu během cest do práce a z práce (cca hoďka denně). Jelikož jsem nenapravitelný completionista, a musím prostě dokončit každý quest a prošmejdit každý kout, tak mi to trvalo ultimátně dlouho (několik měsíců). Zážitek to však byl výborný.

Moc jsem se těšil na příběh, kvůli kterému je hra vyzdvihována do nebes. A musím uznat, že jsem nehrál mnoho her, jejichž příběh by se dal bez problémů využít pro knihu, a PS:T je jednoznačně jedna z nich. Zcela netypické originální prostředí, napínavá tajuplná zápletka, přesah do mystična a filozofie, zajímaví společníci, často nečekané řešení problémů (typu vyrvání si oka nebo zabití sama sebe), které minimálně zpočátku hodně překvapuje, než si člověk zvykne, že v tomto univerzu je to prostě normální. Abych jenom nechválil, líbila by se mi hutnější hlavní dějová linka - byla dávkována hodně zvolna a pořádně se rozjela až ke konci. (Ale samozřejmě chápu, že by to pak nebylo 60h dobrodružství, kdyby tam nebylo plno postranních úkolů, a že jsem si to hodně rozvolnil i sám, jak jsem plnil úplně všechno).

Hodně jsem ocenil i velmi malý důraz na souboje. Bylo příjemné nechat se unášet hlavně dějem, jako v knize, a neřešit každou chvíli statistiky, předměty a kouzla. Téměř to šlo k takové RPG adventuře. Zároveň tam ty souboje občas byly, takže si člověk občasně odpočinul i od čtení.

Ve hře mi přišly dvě oblasti trochu nedostatečné. Tou první byla hudba, která měla pár výrazných chvil v konkrétních oblastech (např. ve Fortress of Regrets mi přišla absolutně pasující a skvělá), ale obecně mi ve hře přišlo hodně hluchých míst, kde bylo zcela ticho, a když už něco hrálo, tak to byly krátké opakující se úryvky. Možná mám ale zkreslený pohled, protože jsem to měl na sluchátkách v rušné MHD (a v druhé půlce hry už jsem sluchátka zanedbával, protože mě hudba zklamala). Druhou oblastí byla magie. Hrál jsem samozřejmě za mága, který má nejlepší možnosti v diskuzích. Ale jakákoliv magie mi přišla užitečná jenom u podpůrných kouzel nízké úrovně. Jakákoliv vysokoúrovňová útočná kouzla byla extrémním zklamáním, protože na slabé nepřátele je nemělo smysl používat, a silní nepřátelé měli takové rezistence, že je podobné kouzlo zranilo asi jako jedno seknutí mečem (takže se opět vůbec nevyplatilo vyvolávat). Samozřejmě, díky malému důrazu na souboje toto nebyl vůbec problém, ale přišlo mi prostě takové smutné, že se svými kouzelníky prostě řežu do nepřátel na blízko a řeší to problém mnohem snadněji.

Celkově dokáži pochopit, proč sklidila hra v době vydání tak extrémně dobré hodnocení, a díky Enhanced edici je hra perfektně hratelná i dnes. V dnešní době (a v mém věku) už se asi nedokáži tak absolutně nadchnout, ale i tak jí za sebe dávám hodně vysokou známku. Hru doporučuji každému, kdo ji ještě nehrál, a baví ho příběhová RPG (tzn. nevadí mu hodně číst). Na své pozici mezi významnými hrami herní historie je naprosto oprávněně.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez

Recenzovat tuto hru je zajímavé. Na jednu stranu mám pocit, že hratelností nijak skvělá není, na druhou stranu ve mně vypěstovala zřejmě stockholmský syndrom a donutila mě ji kompletně dohrát.

Ačkoliv jsou základní herní prvky osekané na kost - hýbat se do stran a vybírat vylepšení - tak po prvních pár minutách už je na obrazovce tolik nepřátel, že se ani se základním pohybem nenudíte. Neustále uhýbat, správně se pozicovat k nepříteli a sbírat zkušenostní drahokamy dostatečně zaměstná vaši ještěří část mozku. Vyšší úroveň uvažování se pak použije při výběru nových zbraní a dalších zlepšení. Už tady mi přijde, že hra částečně selhává, protože při neoptimální volbě (např. příliš mnoho slabých zbraní místo soustředění na několik extra silných) bude člověk pravidelně umírat po 10-15 minutách, aniž by měl šanci zjistit, co dělá špatně. Pro dohrání 30minutového intervalu je nutné úplně náhodou přijít na to, že zbraně jdou vyvinout do silnější varianty, což je taky od hry značný risk, protože tam může hodně hráčů odpadnout. Jakmile člověk zjistí základní principy, pak začne být zkoušení různých zbraní a postupů zábavné, a dostat se ke konci 30 minut v první úrovni je dobrá výzva. Začínají se ale objevovat i hluchá místa. Pokud už je člověk dostatečně silný na jistou fázi nepřátel, tak je jenom mechanicky kosí pohybem vpřed, ještěří mozek je vypnutý, a přichází pocit nudy (dokud opět nepřátelé nepřitopí). V této chvíli je rozvláčnost hry na škodu, a nepomáhá ani to, že je prostředí k uzoufání nudné, nevýrazné a neinteraktivní. Kupodivu, na některé problémy hra sama nabídne lék, ale až časem, až se k tomu člověk prokouše.

Co dělá hra výtečně je překvapování hráče nečekanými změnami. Ať už jde o odkrývání nových zbraní, předmětů, postav a úrovní,  absurdní "příběhové" momenty (odkrývání nových postav z rakví), nebo zásadní změny v základní herní smyčce (mapa, zkrácení času, magické karty, atd). Líbilo se mi, jak se vám v jistém momentu objeví nová tlačítka v hlavním menu (a to nejednou), a jenom prozkoumáním těchto nabídek vás hra pošťouchne ke zkoušení dalších věcí. Úplně zásadní je zobrazení úkolů, které když splníte, tak se vám odemknou další herní možnosti. Výborně to hráče žene vpřed a nutí je to opakovat částečně tupou herní smyčku jen proto, aby zjistili, co se zase ve hře změní, až daného cíle dosáhnou. Navíc je to výborně dávkované - úkoly vám do nabídky postupně přibývají a pokaždé, když máte pocit, že už se blížíte "k cíli", tak se vám zjeví úplně nový prostor a seznam dalších úkolů. Tady ta kompulze objevovat je podle mě důvod, proč má hra takový úspěch, nikoliv základní hratelnost. Minimálně na mě to takto fungovalo (až na výjimky jsem se na vše snažil přijít sám, bez pomoci rad na internetu).

Přál bych si, aby základní herní principy byly zábavnější a prostředí zajímavější, tzn. abych měl důvod si zahrát hru občas znovu, i když už jsem všechno objevil a vyzkoušel. Takovou potřebu nyní nemám. Zároveň bych chtěl ubrat na kasinových efektech a zlepšit přehlednost hry (přes nepřátele a efekty často nejen že nevidíte předměty na zemi, ani občas ani nevidíte šipky, které vás k nim směrují). Ale možná, že byl úmysl autora, vytvořit hru tak přehnaně připomínající ty nejhorší predátorské hry plné mikrotransakcí, drahokamů a ohňostrojů, a přitom ji vydat za nízkou cenu (na mobilu zdarma!) jako plnohodnotnou hru bez jakýchkoliv mikrotransakcí, jako kontrast ke stávajícím tržním praktikám.

Celkové hodnocení: Výborná

Ideální vzdělávací hra pro malé dítě. Moje tříletá dcera je nadšená. Prostředí je pěkně nakreslené, živočichové jsou interaktivní, je to slušně nazvučené. Na tabletu to zvládne ovládat i dítě. Ačkoliv samozřejmě dcera dávno zná zeleninu na zahrádce nebo zvířata v lese, tak to, že může kolem toho chodit s myškou a interagovat s věcmi je pro ni nové a zajímavé. Občasný encyklopedický zápisek jí přečtu a vysvětlím já. Celkově velká spokojenost s nákupem. Chtělo by to samozřejmě ideálně více prostředí, více zvířátek a rostlin, více všeho. Aktuální obsah je však odpovídající ceně, takže za mě určitě palec nahoru, inteligentní naučná zábava pro vaše malé dítě.

Celkové hodnocení: Výborná