Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Indiana Jones and the Last Crusade: The Action Game

  • NES 60
Indiana Jones samozřejmě nemohl uniknout hernímu světu, vypadá to že má několik verzí, já hrál NES verzi od Ubisfotu a stejně jako ve stejojmenném filmu má Indy za úkol najít Svatý grál.

Ve třech prvních provních je potřeba najít Coronado Cross, Šťít rytíře První křížové výpravy a Deník Grálu. První level v jeskyních pod Utahem, druhá v Benátsýkch katakombách a třetí v Německém Zeppelinu. Hrdina s bičem má v cestě různé terénní překážky v podobě stoupání nebo sestupů po žebřících a průzkumu jednotlivých oblastí, samozžejmě nesmí chybět protivníci do kterých se lze pustit jak bičem, tak I po staru pěstmi. V posledním úrovni na Vás čekají pasti v podobě pilových kotoučů a pro znalce filmu podlahu s písmeny, kde je nutné zadat správné Božské jméno. Za mě slušné představení v lepším průměru – 60 %
+10

Alien³

  • NES 60
Filmový třetí díl xenomorfní série nelítostných zubounků dostal do režisérských rukou do té doby mistr videoklipů David Fincher. S hladkým vojenským sestřihem se Ripleyová pouští do boje s Vetřelci na plně testosteronovém Vězeňském komplexu planety Fiorina 161 – možná nejdepresivnější díl z celé Alienské ságy.

Herní podoba představí Ellen snažící se Vetřelcům, kteří jsou sakra rychli, zhasnout svíčky, případně před nimi prchnout – útok může přicházet z boku i ze stropů ventilačních šachet a výtahových plošin. K dispozici má bouchačku, plamenomet a granátomet a mimo xenomorfa je hlavním sokem neúprosný čas učený danému levelu, ve kterých je nutné osvobodit daný počet vězňů uvězněných ve sliznatém sekretu před facehuggery, čekajícími na vylíhnutí, 

Na závěr čeká chrabrou Rip královna matka nasraná z toho, že poddaní to mají za sebou – obtížnost je docela slušná jak už to bývalo u většiny devadesátkových her, za mě lepší průměr – 60 %
+10

Big Nose Freaks Out

  • NES 55
Pokračování osudů jeskyňočlověka Big Nose opět ve formě plošinovky vychází rok po dílu prvním. Tentokrát Velký Frňák není hladový a nehoní pterodaktyla, ale touží dopadnout šamana Leroye, který ho omráčil a okradl o těžce vydělané prehistoprašule, které si šel zrovinka uložit do prehistobanky Úspory a Kosti. Spravedlivě naštvaný jeskyňák ihned po procitnutí naskočí na plošinku pohybující se po opracovaném kole a vydává se na stíhačku.

K cíli se musí dostat přes pět levelů zobrazujících ostrovy, z nichž každý z nich má čtyři podúrovně. V cestě mu stojí nejen zdolávání terénních překážek, ale samozřejmě i nepřátelské prehistorické havěti za pomocí své sukovice a přesným házením kamenů, které sbírá cestou. Jak už to bývá u podobných her na konci každého levelu čeká boss v podobě většího a zákeřnějšího monstra, pokud lovíte skóre, dá se navýšit sběrem kostí – za mě pořád v průměru – 55 %
+6

Big Nose The Caveman

  • NES 50
Devadesátky byly na plošinovky plodné a Big Nose je další z těch, které jsem minul a střihnul jsem si ji až teď na retro konzoli. Příběh je jednoduchý – hladový jeskyňák s velkým frňákem poslechne kručení hladového žaludku, po vykouknutí z jeskyně zahlédne pterodaktyla, popadne svůj sukovatý kyj a hurá za ním.

Musí přitom překonat čtyři prehistorické ostrovní lokace, na každém z nich se střetává nejen s překážkami v podobě jiných prehistorických tvorů ( v jednotlivých podúrovních těchto ostrůvků čeká na konci boss ), ale také překážky terenní, kterým je třeba se vyhnout skokem. Mimo svůj mocný klacek může pračlověk postupem času získat jiné mocnější zbraně či kouzla– k tomu slouží průběžný sběr kostí, a za tyto je možné je u dávnověkých šamanů zakoupit a zajistit si tak snadnější průchod levely při konfrontaci s nepřátelskými entitami, protože čas ubíhá a limit se nemůže překročit. Za mě veskrze průměrná záležitost v čistém středu – 50 %
+6

Batman: The Video Game

  • NES 60
Jako každý komiksový superhrdina se samozřejmě musel i Batman objevit v nějaké herní adaptaci a jednou z těch prvních byla tato verze Batmana, i přes to, že se úplně nedrží filmové adaptace z roku 1989. V devadesátkách frčely plošinovky a tak se nám netopýři muž, jakožto ochránce Gothamu, vydává po stopách děsivého Jokera, který jakožto bohabojný občan Jack Napier nad sebou ztratil kontrolu po pádu do nádoby s chemikáliemi a začne terorizovat město jedovatým plynem.

Další motivací k Jokerově eliminaci je fakt, že v něm Batman rozpoznal vraha svých rodičů, takže nejen záchrana města, ale i pomsta vedou Batmana k Jokerovi přes hordy protivníků ( Deadshot, KGbeast, Maxie Zeus, Nightslayer a další ) a teréních překážek. Naštestí má schopnost skákat na zdi, na nich se přidržet a takto se posunout kolmo vzhůru a v boji s nepřáteli má v arzenálu k dispozici batmanovská udělátka batarang, batdisk a batspeargun. 

Ve hře se musí pokořit celkem 5 levelů – Gotham City, Axis Chemical Factory, Underground Conduit, Laboratory Ruins a poslední Cathedral, z nichž každá z nich končí finální bitkou s bossem popsaným výše, v případě posledního levelu se samotným ďábelsky se usmívajícím Jokerem – za mě průměrná záležitost, která neurazí ani nenadchne – 60 %
+9

Darkman

  • NES 60
Žádný komiksový superhrdina nemůže zůstat bez filmové nebo herní adaptace a zafačovaný Darkman který touží po potrestání padouchů, kteří jsou zodpovědní za jeho znetvoření, nemůže být vyjímkou. K dispozici má své pěsti a nožky na rozdávání ran, ale také na zdolávání překážek a ve vložených akčních sekvencích potřebuje silné paže, aby se na spuštěném laně z vrtulníku mohl vyhýbat protijedoucím náklaďákům a motorkám a tak si navýšit herní skóre.

Ve většině úrovní je cílem Darkmana porazit šéfa úrovně dříve, než vyprší časový limit, naívc  mezi jednotlivými úrovněmi musí Darkman vyfotografovat damého gangstera, než si z nich udělá masku - čím lepší je přesnost fotografie, tím více času má Darkman na dokončení následující úrovně, nicméně mně se moc nedařilo.  Hrdina se pak může pomocí těchto masek vydávat za různé gangstery, ale každý převlek se rozpustí poté, co byl příliš dlouho vystaven slunečnímu záření. Zatímco je Darkman v přestrojení, získává jak vzhled, tak i zvláštní schopnost toho, za koho se vydává.

Poslední úroveň je podobná konci filmu a odehrává se na rozestavěném mrakodrapu, kde Darkman bojuje o život. Kolem a dokola záležitost na pár chvilek v lepším průměru – 60 %
+5

Hudson's Adventure Island 3

  • NES 65
Plošinovská série Adventure Island se dočkala třetího pokračování, opět pod hlavičkou Hudson Soft a tentokrát je Človíček Higgins nucen zapojit se do akce a vydat se zachránit svou milou Tinu, kterou tentokrát unesl záhadný létající talíř.

Hra se opírá o stejné prostředí, ovládání a pravidla – opět může pračlověk povolatpři snaze o snažší průchod jendotlivými levely na pomoc jednoho z pěti prehistorických ještěrů, nově přibyla nová zbraň bumerang a nvoinkou je možnost vybrat si na začátku levelu jakýsi diamant, který Hiiginsovi poskytne dočasnou nesmrtelnost. Nicméně největším protivníkem je ubíhající čas, který se dá náštěstí doplnit průběžným a dobře načasovaným sběrem ovocných plodů.

Cesta za záchranou se odehrává opět v osmi hlavních ostrovních levelech, z nichž každý má své podlevely a na konci každé lokace čeká rozmanitý boss (pokud se vám v průběhu podlokací nepodaří narazit na secret room, kde se dá “vyhrát“ možnost se bossovskému souboji vyhnout). I třetí pokračování hodnotím pozitivně, jednodušší zábava v lepším průměru – 65 %
+5

Dynablaster

  • NES 70
Téměř po 30-ti letech od vydání jsem dostal do rukou pokračování praotce Bombermanů s retro konzolí zakoupenou v roce 2022. Políbený jsem byl dosud jen starším Dynablasterem, který samozřejmě pracuje se stejnou myšlenkou labyrintu, překážky se dají odstranit nakladenými doutnajícími dělovými koulemi a nesmí chybět prapodivné entity branících v cestě za dalšími úrovněmi.

S pomocí vylepšení ( časovač je naprostá BOMBA ), skrývajcími se pod určitými překážkami se dají průchody urychlit, protože levelů je úctyhodných téměř 50 a ke konci jsou protivníci už ve značném počtu – 70 %
+9

Hudson's Adventure Island 2

  • NES 65
Adventure Island II je plošinovkou vydanou společností Hudson Soft a vyhotovenou pro Nintendo v roce 1991. Jde o pokračování předchozího dílu a tentokrát jde o záchranu princezny Tiny, která byla unesena.

V osmi různých ostrovních lokacích a jejich podlokacích čelí hlavní hlavní hrdina různým protivníkům - ať už poletujících, skákajících nebo utocích a za pomocí zbraní v podobě vrhací sekery a čtyř druhů spřátelených dinosaurů se může probít a proskákat až ke konfrontaci s bossy jednotlivých ostrovů.
Cestou je nutné sbírat ovocné ikony, doplňující si odpočítávající čas pro pokoření levelu a objevovat skrytá vejce skrývající zmíněné dinosauří pomocníky, dostat se do bonusových levelů, projet se na skateboardu nebo si pomoci nesmrtelností.

Novinkou oproti předchozímu dílu je možnost si před každým levelem vybrat vhodného plaza, který může pomoci na cestě levelem - já hodnotím o kousek lépe než předchozí díl, ale je to o prsa korejské ženy - 65 %
+7

Hudson's Adventure Island

  • NES 60
Adventure Island je další vykopávkovou plošinovku ve stylu pozdějšího Prehistorika, kdy postava připomínající Neandrtálce musí pokořit 32 levelů, aby zachránil krasavici Tinu.

Skákání přes překážky, vrhání obsidiánových seker později ohnivých koulí po protivnících, případně trocha arenalinu při možnosti skočit na « skejt « a pokusit se na něm prosvišet levely, které se bohužel opakují včetně bossů.

Hrál jsem na retro konzoli i na mobilu ( kde je ale ovládání docela na pěst ) – existují ale povedenější věcičky – 60 %
+7

Disney's DuckTales 2

  • PC 60
  • NES 80
 Herní výzva 2023 - 10. Před naším letopočtem 

Tuhle hru jsem kdysi u kamaráda na NES (resp. její kopii z tržnice) pařil nejedno odpoledne. Dokonce mi tenkrát i tu konzoli na víkend půjčil a já tohle hrál pořád dokola. Už jsem si i dokonale pamatoval všechny tajné místnosti a chodby a kompletní dohrání mi zabralo opravdu jen chvilku. Tehdá to byla opravdu skvělá hra.

Dnes už se na ní zub času dokonale podepsal, ale i tak jsem rád zavzpomínal, jak se tenkrát pařívalo. A opět to bylo za chvilku dohrané, ale na rovinu říkám, že bez přetáčení času bych to nedal. Už bych na to zkrátka neměl nervy a čas.

Ve finále to není špatná hra, ale je směšně krátká, mechanismy se stále opakují a je to vcelku repetetivní. Ale s ohledem na to, kolik let jí je, se to dá pochopit.

Pro: Příjemná nostalgická vzpomínka.

Proti: Krátké; repetetivní.

+12

Bomberman

  • NES 70
Téměř po 40-ti letech od vydání jsem dostal do rukou praotce Bombermanů s retro konzolí zakoupenou v roce 2022. Políbený jsem byl dosud jen starším Dynablasterem, který samozřejmě pracuje se stejnou myšlenkou labyrintu, překážky se dají odstranit nakladenými doutnajícími dělovými koulemi a nesmí chybět prapodivné entity branících v cestě za dalšími úrovněmi.

S pomocí vylepšení ( časovač je naprostá BOMBA ), skrývajcími se pod určitými překážkami se dají průchody urychlit, protože levelů je úctyhodných 50 a ke konci jsou protivníci už ve značném počtu – 70 %
+4

The Legend of Zelda

  • NES 95
  • Switch 90
Dneska se staromilci často ušklíbají nad rozsáhlými tutoriály. Nad úvodními lokacemi, kde vás hra učí snad i použití šipek. A vzpomínají na hry, které nevedly hráče za ručičky. Jedna z takových her má být i Legend of Zelda. Objevíte se ve světě. Nic neznáte, nic nemáte. Spoustu dnešních hráčů to přivede k myšlence použít návod. Ale to není potřeba.

Hrát první Zeldu bez návodu není ani pro nového hráče problém… jen je potřeba mít manuál. Nedává vám náhodně pronesená věta smysl? Manuál. Nevíte kam by měli vést vaše první kroky? Manuál! Netušíte, jak porazit závěrečného bosse?  

MANUÁL!

Tehdejší technická omezení zkrátka nedovolovala všechny tyhle informace nacpat na cartridge. Musely se vejít do útlé brožurky. A je to součást kouzla her z té doby.
Přes to všechno je LoZ neskutečně moderní hra: Najdete tu dobře skryté nápovědy, užitečné gadgety a sem tam vás potrápí í nějaká zákeřnost. Například jeden nepřítel vás znehybní, další vás dokáže odzbrojit. A nejlepší na tom je, že všechny tyhle lekce se dřív nebo později zúročí. Nebo můžete jít do všeho po hlavě. Hra vás takřka nijak neomezuje a klidně se hned po startu můžete vydat do zrádných hor. Můžete syslit rupie, můžete o ně hrát anebo za ně nakupovat střelivo …můžete cokoliv. A máte rádi mechaniku Newgame+? Tak ta je tu taky!

Tohle všechno je na dosah ruky. Stačí jen začít hrát… a přečíst si PŘEDTÍM manuál!

Pro: Legenda, která si svůj status zaslouží

Proti: jen na konzolích od Nintenda

+13

Dr. Mario

  • NES 75
  • Switch 70
Logický rychlík? Tak to chce i svižný a krátký komentář!

Dr. Mario není jen obyčejná variace na Tetris. Mnohem víc připomíná úkrok k moru dnešních mobilních telefonů, nejhranějším hrám kasuálů a tedy nejhranější hry vůbec... Spoj-3 a všechny jeho iterace, jako např. Candy Crush Saga (jakto, že něco tak významného tu nemá profil ?!). A stejně jako dnes i tehdy to fungovalo.

Má ale cenu se hře věnovat čas dnes? Určitě jde o ikonickou hru a zájemcům o historii by ujít neměla. Pro všechny ostatní je tu pak Switch verze, která díky rewindu usnadňuje cestu za legendárním koncem s UFO. Nebo jste hráli na jistotu a těšili se na dinosaura ve vajíčku?...

Pro: Kus historie s vtipnými animacemi

Proti: Vhodná jen na vyzkoušení

+9

Super Mario Bros. 3

  • NES 100
Super Mario Bros 3 je úžasná hra a jedna z mých nejoblíbenějších v sérii Mario her líbí se mi jak se od roku 1985 dokázali vývojáři posunout na zastaralém nesu v roce 1988 tak dopředu v inovaci a kreativitě rozhodně nejlepší díl na nesko skvělé jsou nové možnosti použití obleku kde se Mario může proměnit v mývala nebo žábu a lépe plavat hratelnost je a to nepřeháním návyková kdo to vyzkoušel někdy dá mi za pravdu líbí se mi i části na lodi před boss soubojem kde musíte se vyhýbat různým překážkam než dojdete na konec lodi co víc napsat prostě Mario se vším všudy :-)
+7

Donkey Kong

  • NES 75
Prvních pár pokusu vypadá jako když se batole učí chodit. Tu něco sejme vás, támhle něco sejmete vy. Postupně se ale naučíte, kdy se vyplatí vyskočit, naučíte se lézt po žebřících, a nakonec si osvojíte i kladivo. A… stejně zemřete. Ale když to budete zkoušet znovu a znovu, vaše tělo pochopí, že je snazší splnit co po něm chcete a poslechne. A vy vyšplháte až nahoru a smůla. Stejně vám opičák vyfoukne přítelkyni pod nosem. (based on true nerd story?) A vy se ocitnete v novém prostředí, s novými překážkami a novými výzvami. A ani tady se záchrany nedočkáte a musíte se podívat až na úplný vrchol budovy.

Navazující obrazovky mi přišly mnohem jednoduší a zajímavé spíš vizuálně než nově představenými mechanikami. A říkám si, proč ve hře vlastně jsou – teda jasně že to chápu. Vyprávějí „příběh“. Ale jen ta první, ta obrazovka se sudy, je opravdová výzva.
Koneckonců, pokud nehrajete v arcade herně a netoužíte po zvěčnění svého jména celá hra je stejně jen o tom snaze vysvobodit Pauline a být spokojený ze svého výkonu. A oboje se mi povedlo.

Pro: Klasika: Jednoduchá ale ZÁBAVNÁ

Proti: Klasika: JEDNODUCHÁ ale zábavná

+16

Ninja Gaiden III: The Ancient Ship of Doom

  • NES 85
Pro Ninja Gaiden sérii na NES mám slabé místečko v srdci. Roztomilá grafika, značná variabilita úrovní i bossů, nakopávací soundtrack, prostě řádný platformer ze staré školy. Co mě však vytáčelo u prvních dvou dílu, bylo retardované zvyšování obtížnosti skrze vyloženou šikanu hráče – mimo jiné měl nindžův základní útok mečem slabou výseč, což dali pocítit především miniaturní oponenti; nepřátelé se s chutí respawnovali přímo na obrazovce; nindža disponoval super schopností uskočit pří jakémkoliv utrpěném zranění do nejbližší propasti. Dohrát se to dalo, ale bylo to často laciné a občas přímo k vzteku.

Když jsem se konečně dostal ke třetímu dílu, překvapilo mě, že žádný z obvyklých faulů zde nebyl přítomen  – meč je solidní, navíc se v každé úrovni nachází vylepšení, které z něho dělá doslova zbraň hromadného ničení; jednou zabitá potvora už se znova neobjevuje a hlavně do propastí už se nindža nevrhá se zdaleka tak velkou pravidelností. K tomu je ovládání po čertech dobré, přesné. To všechno působilo výborně. Nicméně jsem si říkal, jak těžká hra bez všech těch šikan svých předchůdců vlastně může být? Ukázalo se, že hodně.

První úroveň je směšně snadná a přehnaně zvyšuje hráčovo sebevědomí. Avšak už u druhé pouštní jsem se docela potrápil a třetí bažinatá je naprostý masakr. Náročné skoky střídají hordy nepřátel, respektive je oboje přítomno sadisticky zároveň. Dostat se přes třetí úroveň je malá zkouška nervů, která vás naučí nenávidět ryby, žáby, vodu. Čtvrtá až šestá úroveň jsou náročné.  Aby člověk nabyl potřebný grif, musí se dost natrápit a nindža dostkrát umřít. Tou dobou už jste si ale zvykli.

A pak přijde sedmý, finální level. Je to monstrozita rozdělená do tří sekci, kde skáčete po hýbajících se plošinkách mezi dráty elektrického vedení (co je pod vámi? samozřejmě propast!), abyste se pak dostali k sekci s plošinkami, které pro jistotu po doteku začnou mizet úplně. A na konec toho všeho vás čekají souboje s bossem o třech formách, mezi kterými se vám samozřejmě nedoplňuje zdraví ani časový limit (ano, úrovně mají časový limit). Když umřete, hurá na začátek sekce. Když přijdete o životy, vracíte se na začátek úrovně. Když vyčerpáte (pět!) pokračování, konec. Můžete si to sjet celé od znovu. Je to bestiální.

Bylo mi to těžko k uvěření, ale ta kombinace frustrace a satisfakce, když polomrtvého nindžu konečně dostanete na konec úrovně, je strašně návyková. Epická hudba podtrhuje odhodlání. Jasně viditelné jsou vaše pokroky v ovládání nindži.  Když konečně sejmete finální formu finálního bosse, je to čirá euforie. Nad závěrečnou scénou jsem takřka uronil slzu. Ne kvůli příběhu, který je naprostá slátanina (nějací generičtí zlouni, alternativní dimenze, mimozemská loď… prostě všechny zabít a všechno zničit). Euforie se dostaví prostě proto, že se vám to konečně po stovkách pokusů podařilo dohrát.

Třetí Ninja Gaiden je obtížný NES platformer z těch dobrých důvodů. Poctivě od začátku do konce jsem ho dohrál jen párkrát, naposledy dnes. Nějakou dobu ho nechci vidět. Staromilcům doporučuji.
+13

Final Fantasy

  • PC 85
  • NES --
Final Fantasy a Dragon Quest jsou dvě největší a nejznámější JRPG série. Obě hraji velmi rád, ale ani jednu nemám zkompletovanou. Do Dragon Questu jsem se pustil hezky od začátku už před pár lety a to rovnou v originální NES verzi. S Final Fantasy jsem historicky strávil více času a tak jsem dal naopak přednost nejaktuálnějšímu vydání v podobě Pixel Remasteru. První tři díly jsem nikdy nedotáhl do konce a tak jsem prvním kompletním dohráním hezky oslavil 35 let výročí od vydání. I po všech těch letech mám pro hru v podstatě jen chválu. Hra od prvního vydání samozřejmě ušla kus cesty. Hratelnost je teď rychlejší, stejně jako levelování, je k dispozici mapa a maximální level je 99 oproti původním 50. Díky těmto změnám jsou novější verze (nejen Pixel Remaster) přístupnější a snadněji do nich pronikne i hráč, který není na hry té doby zvyklý. Remaster se povedl i po grafické stránce, hra vypadá pěkně a zachovává ducha originálu.

Samotná hra přináší klasický příběh o záchraně světa a boji proti zlu, ale svět a jeho atmosféra přímo vybízí k průzkumu. Dungeony jsou hezky navržené, prostředí se mění a na nudu není ani pomyšlení. Souboje jsou řešeny klasickým tahovým stylem, každý protivník má jiné slabiny a díky družině čtyř postav s různým povoláním je zaručena slušná variabilita. Z nabízených šesti povolání jsem zvolil bojovníka, zloděje, bílého a černého mága. Parta fungovala dobře, mohu doporučit. Oproti druhému Dragon Questu, kde také ovládáte více postav, je zde vše vyřešeno lépe. Postavy od počátku zesilují spolu a odpadá tak nepříjemná starost o nováčka v pokročilé oblasti. Obtížnost je nastavena rozumě, v podstatě jen samotné finále a jedno náhodné setkání jsou problematičtější. Nakonec jsem splnil i všechny achievementy, ale poslední dva nepřátele jsem si musel najít podle návodu. Dohledat truhly není díky mapě problém. Herní doba 26 hodin, konečný level 73, poslední deset levelů díky čekání na War Machine.

Fanoušky série potěší přítomnost mnoha známých monster nebo kouzel. Během mého pomalého hraní vyšel Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin, který mám stále ještě rozehraný. Příběh obou her je provázán / převyprávěn, takže se hodí hrát je společně. S atmosférou to dělá divy a boj se stejnými monstry v povědomých lokacích má hned jinou šťávu. Oběma hrám to pomáhá, ale Stranger of Paradise z toho profituje více. Doporučuji buď paralelní hraní nebo začít původní jedničkou, obráceně narazíte zbytečně na spoilery. První díl Final Fantasy je zkrátka skvělá hra a já píšu další pět Pixel Remasterů na seznam.
+34

Circus Charlie

  • NES 65
Jedna z nejtěžších her z dětství. Asi mě ukamenujete, hru jsem hrál na legendárních žlutých kazetách z tržnice.

Některé levely mi prostě nešly. Každopádně hudba ze hry, její hratelnost je super. Jednotlivé levely jsou opravdu těžké.

Pro: Nostalgie, zvuk, hudba

Proti: Extrémně těžké i po letech

+8

Bucky o'Hare

  • NES 95
Bucky o'hare je hra ke které se rád vracím hra kterou jsem kdysi hrál často a společně tmnt a contra sérii jedna z nejlepších her pro konzoli nes taky pekelně těžká jak už je u nesu zvykem ale postupem času dokáže člověk zmáknout první 4 planety jako nic potom jsou charaktery zase uvěznění a je na vás je zachránit hra se mi líbí jak délkou tak i hratelnosti a rozmanitosti rozhodně stojí za zahrání

Pro: Hudba hratelnost grafika délka

Proti: Ćaste umírání ale to už je u her od konami standard :-)

+4