Poslední komentáře

Nexus byl pro mě jako pro dlouholetého fanouška této série hlavním důvodem, proč jsem si pořídil Meta Quest. Vzhledem k mému rozpočtu a nejistotě, jak často vlastně VR hry budu hrát (zkušenosti jsem měl pouze s původním PS VR), jsem sáhl po levnější variantě, tedy Questu 2. Měl jsem chvíli obavy, jestli slabší hardware poskytne ten správný zážitek. Ty se ale brzy rozplynuly. Kvalita detailů či osvětlení a ostrost by pravděpodobně u Questu 3 byly na lepší úrovni, avšak společně s tím, jak pohlcujícím zážitkem Nexus ve výsledku je, byl Quest 2 s přihlédnutím k ceně správnou volbou.

Ve hře se vžijete do role hackera, který byl asasíny nasazen do Absterga. Na začátku si můžete zvolit mezi mužským a ženským hlasem, i když častěji mluví spíše ostatní postavy k vám. Ve snaze zabránit templářům v získání mocného artefaktu procházíte vzpomínky tří zabijáků z minulosti a vzpomínky v podstatě sabotujete. Hned tady musím ocenit výběr tvůrců. Ezio je nejoblíbenější postava původních fanoušků, Kassandru si oblíbili mnozí noví a Connor je v řadě diskuzí zmiňován jako ten, kdo by si zasloužil rozvinutí příběhu. Nejenže tak máme k dipozici tři vizuálně odlišná prostředí, zároveň si však každá z hlavních postav projde novým příběhem. Jednotlivé příběhy mě bavily, to samé platí pro linku v přítomnosti, která je sice jednoduchá, ale funkční. Všechny čtyři linky jsou navíc uspokojivě zakončeny.

Ve hře vás čeká celkem 16 vzpomínek odehrávajících se až na výjimky na menší otevřené mapě, kde se můžete pohybovat dle libosti. Kdybych měl k něčemu velikost map přirovnat, zmínil bych Monteriggioni z Assassin's Creed II, které je mimochodem ve hře také přítomné. A vidět ty lokace, které v podstatě už znám, ze svého pohledu ve VR a moci se po nich procházet, to byl vizuálně asi jeden z těch nejkrásnějších zážitků. Města navíc působí živě, je tu opravdu hodně NPC. Jsou tu kejklíři, muzikanti, obchodníci, všichni ti, které jste vídávali v předchozích hrách, jenom tady ta virtuální realita ten efekt posouvá na úplně jinou úroveň. S každým civiilistou můžete navíc fyzicky interagovat. Zkoumáním měst můžete nalézt také sběratelské předměty a střelecké či parkourové výzvy, které jsou na jednu stranu zábavné, na druhou jen uměle natahují hratelnost a narušují příběh. Nehodnotil bych je tedy ani pozitivně, ani přímo negativně.

Z hratelné stránky přináší Assassin's Creed: Nexus VR v podstatě všechno, co by člověk od takového titulu čekal. V rámci stealthu a parkouru se tu meze opravdu nekladou. Nenarazil jsem snad na nic, co by mě napadlo, že bych chtěl udělat, ale hra mi to nedovolila. Visel jsem na římse a chtěl jsem se vyšvihnout do strany na vedlejší budovu? Není problém! Stál nade mnou nepřítel a chtěl jsem ho stáhnout dolů? Taky žádný problém, prostě jsem ho chytl za nohu a škubnul. Chtěl jsem sám vyhlásit poplach, aby nepřátelé zamířili k poplašnému zvonu a já je mohl obejít? Prostě jsem na zvon zazvonil a šlo to, jenom pak měli oči na šťopkách. Tady mě snad jako jediný nedostatek napadnou skoky do sena, které mi přišly, že šly udělat jen z předdefinovaných míst.

Kde hra trošku belhá, je soubojový systém. Ten v základu není špatný a nabízí v podstatě vše, co hráč zná z těch velkých her. Nepřátelé můžete sekat, bodat, můžete používat i skryté čepele v boji. Nechybí tu forma dashe, který v podstatě zastupuje nakopnutí. Uhýbání je trochu krkolomné, respektive zpomalené, pokud nemáte opravdu velkou místnost, kde byste mohli uhýbat v reálu. Hlavně v těch těžších soubojích jsem pak uvítal možnost využití nástrojů, které jsem do té doby používal jen pro tichý postup. K zasazením velkého poškození ve vhodný okamžik se dá použít luk nebo kuše, k ochromení nepřítele zase dýmovnice či vrhací nůž. Největší problém souboje ale je, že není úplne intuitivní. Nečekejte zkrátka nic v podobě rozdílů v útocích na odlišné části těla či možnosti nepřítele odzbrojit. Jediné, co jsem zkusil a vyšlo to, byl hod tomahawkem. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že hra ohledně soubojů vysvětlí spíše základy, lepší tipy a triky člověk najde na YouTube. To je trochu problém, když každá linka v podstatě končí boss fightem. Na druhou stranu zrovna ty mě z nějakého důvodu povětšinou bavily. Bylo to asi tím, že už jsem měl souboj trochu v ruce, možná také tím, že to byly souboje 1v1 (když pominu linku v přítomnosti). Výjimkou byl boss u Kassandry, který byl zkrátka přehnaně silný.

V předposledním odstaveci zmíním už jen drobnosti v podobě toho, že občas postavy neudělají to, co přesně chcete (několikrát jsem vzal kouřovou bombu místo nože nebo jsem se zhoupnul jiným směrem), či občasné bugy, které nastávají primárně, pokud v průběhy hry Quest hodíte do režimu spánku a později chcete pokračovat (zmizel mi takhle jednou úkolový předmět, jindy se mi načetla špatná skladba soundtracku).

Přestože jsem nedostatkům věnoval nemalý prostor, pozitiva u této hra jasně převyšují. Nexus je snem každého fanouška a pro ostatní hráče minimálně ze stránky parkouru velmi unikátním zážitkem. Jestli jste majiteli Questu, není tady moc argumentů, proč si hru nepořídit. Pokud ještě přihlédneme k tomu, jak velké možnosti hra nabízí v ohledu podpory pro lidi, kteří trpí na motion sickness, nebo se bojí výšek, je zde zkrátka vidět, že tady se Ubisoft opravdu snažil.