Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Control: The Foundation

AvatharAvathar
Dohráno
  • PS5 50
Prvé, čo mi napadlo, keď som toto DLC dohral, boli slová: „Nastavovaná kaša.“ A ešte k tomu mazľavá a nedochutená. Dostávame síce nové prostredie, ale mne nijako neučarovalo a vlastne mi do hry ani príliš nesedelo. Dve nové schopnosti. Hm, fajn, ale nič extra. Inak vlastne nič nové.

Súboje sú síce plus-mínus v pohode, ale stále ďalšie a ďalšie armády nepriateľov ma už unavovali, mapa štvala viac než obyčajne a pri imbecilných Foundation puzzloch s veľkou guľou a koreňmi som skoro prehodil ovládač oknom.

A na záver ma čakal "skvelý" bossfight, pri ktorom mi skoro vykrvácali oči (pseudo-cool červená aréna, kde som mal naháňať červeného bossa a jeho červených pajácov. Skvelé to bolo hlavne vtedy, keď mi kleslo zdravie, takže celá obrazovka sa zaliala červenou krvou. V preklade: videl som úplný prd). Takže po slušnej main game solídne sklamanie.

Pro: akcia

Proti: repetitívnosť, nové prostredie ma neuchvátilo

+3

Control

AvatharAvathar
Dohráno
  • PS5 80
Max Payne v sukni a s telekinézou v končekoch prstov? Niečo na ten spôsob.

Viete, v posledných týždňoch som si uvedomil, že som asi dosť vyberavý hráč. Už celkom dlho som totiž nedokázal nájsť žiadnu hru, ktorá by ma chytila. Všetky, ktoré som rozohral (Returnal, nový God of War, Nioh) ma bavili prinajlepšom pár hodín. Moje hráčske seansy teda vypĺňal overený Red Dead Redemption 2, ktorý som rozohral po druhýkrát (a opäť sa skvele bavím), ale predsa len... chcelo by to niečo, čo som ešte nehral.

Z tohto hráčskeho limba som sa dostal vďaka Remedy a ich výbornému kúsku Control. Vlastne hneď ako som hru rozohral mi bolo jasné, že toto bude skvelá zábava. A aj bola! Na hru som sa veľmi rýchlo namotal a užíval si ju. Má svižné tempo a akcia za pomoci telekinézy je výborná (fyzikálnosť okolitého prostredia a jeho ničenie sú parádne). Telekinéza a strelné zbrane sa navyše veľmi pekne dopĺňajú. Pôsobivá je tiež audiovizuálna stránka. Prostredie sa na prvý pohľad môže zdať fádne, ale zdanie klame.

Nápad korporátnej budovy, ktorá v sebe skrýva podivné a temné zákutia je využitý až na dreň a tvorcovia ponúkli viacero kreatívnych a výtvarne pôsobivých lokácií (Ashtray Maze ftw!). Korporátne kancelárie sú vôbec ideálnym miestom pre horor (Control ním síce stricto senso nie je, ale atmosférou sa mu dosť často približuje), pretože samy o sebe sú (aspoň pre mňa) poriadne hnusné, depresívne a desivé (aj bez toho, aby sa v nich odohrávali nadprirodzené veci).

Palec hore dávam aj za obtiažnosť, kedy tvorcovia určitými mechanikami hráčovi trochu komplikovali situáciu a nútili ho zlepšovať sa. Mnohí možno budú kafrať, ale takto mali súboje dosť dobrý náboj a človek naozaj musel vnímať, čo sa okolo neho deje. Hra ale ani tak nie je nejako extra náročná. Dokonca ma celkom bavili aj puzzly, ktoré v každej hre úprimne neznášam. Skrátka a dobre: bavil som sa výborne.

Pokojne by som dal aj vyššie hodnotenie, ale boli tu predsa len veci, ktoré mi vadili. V prvom rade ma vôbec nezaujal príbeh. Ale vôbec. Hlavná hrdinka síce bola sympaťáčka (čo sa nedá povedať o jej polodementnom bračekovi, po ktorom pátrala), ale príbeh ma ničím neoslovil a vlastne som sa v ňom dosť strácal. Nejaký Hiss, iné dimenzie, halucinačné výjavy (aj keď graficky premakané a úchvatné)... Nebavilo ma to. Nemýľte sa - surrealizmus, snové výjavy a podivné príbehy mám veľmi rád. V tomto prípade mi však prišlo, že forma prebíja obsah a že sa komplikovane rozpráva vlastne pomerne jednoduchá story.

Je to dané aj tým, že cutscény sú zrežírované naozaj extrémne fádne. Proste sa pár postáv rozpráva a nemá to žiadnu dynamiku ani náboj. Čo by až tak nevadilo, ak by dialógy boli dobré. No... ale nie sú. S výnimkou hlavnej hrdinky sú tiež všetky ostatné postavy na facku, prípadne neuveriteľne nezaujímavé (možno s výnimkou janitora, ale aj ten je dosť nevyužitý). Nikto nemá žiadnu osobnosť, nič, čo by utkvelo v pamäti.

Popravde som od určitého momentu začal dialógy rovno preskakovať. Iste, o príbehu som mal teda len približnú predstavu, čo mi neuľahčovali ani tvorcovia, keďže ho rozprávali zámerne trochu zmätočne... Ale whatever, nevadilo mi to. Samotné hranie bolo našťastie dostatočne zábavné na to, aby mi to vykompenzovalo.

Ďalším kameňom úrazu je však mapa, ktorá je fakt nešťastne spracovaná (a to som ešte veľmi mierny). Dostať sa niekde je naozaj umenie a niekoľkominútové blúdenie ma miestami fakt iritovalo. Spočiatku mi trochu prekážal aj systém ukladania prostredníctvom checkpointov, ale nakoniec nebol zlý (pridával na trošku vyššej obtiažnosti) a vlastne ho ani neberiem ako zápor. Záver mi prišiel už mierne naťahovaný (ale oceňujem trolling s falošnými záverečnými titulkami). Otravovalo ma aj zbytočne veľa collectibles (síce som ich zbieral, ale od istého momentu nečítal).

To sú však skôr drobnosti. Medzi najväčšie mínusy radím hlavne mapu a príbeh, ktorý ma proste neoslovil (možno vy budete mať väčšie šťastie). Celkovo ale výborné hranie.

Pro: audiovizuál, atmosféra, akcia, pôsobivé prostredia

Proti: príbeh, dialógy, mapa

+21

The Messenger

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 85
Znamenitá plošinovka, kterou autoři přibližně ve třetí čtvrtině trochu pokazili, aby se ke konci opět dostala do pořádných obrátek. Výsledný pocit tak zůstává jednoznačně hodně pozitivní. Na první pohled hra vychází z poctivých starých plošinovek a nelze v tomhle ohledu nezmínit rané díly série Ninja Gaiden (Messenger je ostatně v rámci hravého a častého boření „čtvrté stěny“ zmiňuje sám). "Nidža tři" jsem svištěl před nějakými pětadvaceti lety nadšeně na rozhrkaných vietnamských videohrách, takže v tomhle ohledu na mě nostalgie fungovala.

Energický ninja se tak na začátku hry stává tajemným Messengerem, kterému byl svěřen tajuplný svitek, jež má být klíčem k záchraně posledních zbytků lidstva. Ač to takhle může vypadat jako naprosté cliché, opak je pravdou. Hra se totiž absolutně nebere vážně a příběh je vlastně vážně povedený. Naprosto prvotřídní je poté humor a zvláště příběhy od The Shopkeepera jsou naprosto perfektní. Mrzelo mne, že i tato složka byla od poloviny hry trochu upozaděna, protože scénář je krásně hravý a s přehledem překonává nejeden AAA projekt.

Po stránce hratelnosti jde o velmi klasickou ale naprosto precizně provedenou side scrolling skákačku. Schopnosti hlavního hrdiny jsme sice už asi všechny někde viděli, ale vše funguje skvěle a nad konkurenci hru staví prostě prvotřídní „omáčka“ okolo. Obtížnost hry je tak akorát a výzva rozhodně nechybí. Jak mě Quillble opakovaně upozornil, nasbíral jsem za svoji vzhledem k žánru až překvapivě dlouhou cestu smrtí několik stovek. Velká část z nich však připadá na některé vážně zákeřné úseky a nedá se úplně říct, že by hra po stránce obtížnosti konstantně gradovala. To platí i pro souboje s bossy a „čert“ kolem poloviny hry mi dal zabrat jak již žádný další nepřítel.

Bossfighty jsou i tak prvotřídní, zábavné a nápadité. Snad až na úplně první střetnutí se mi všechny vryly do paměti a mechaniky se zbytečně neopakují. Rozhodně bych vypíchnul humorný souboj s dvojicí kyklopů. Pro skvělou zábavu je naprosto stěžejní vyladěnost ovládání, které je naprosto precizní. Trochu mě štval asi jen přehnaný respawn nepřátel, kteří zázrakem ožijí i po posunu obrazovky. Při obtížnější plošinovkové pasáži tak klidně pětkrát zabijete stejného démona, aniž byste alespoň opustili místnost.

Prvotřídní poctu starým plošinovkám si autoři trochu pokazí někdy kolem poloviny, kdy dojde k zajímavým příběhovým odhalením a hrdina cestuje v čase. Z přímočaré skákačky se rázem stane hra s metroidvánia prvky. V tom momentě to však začne hodně skřípat. Autoři vás začnou nutit procházet již dávno zdolané lokace. Nově jde sice na určitých místech střídat časové dimenze pro zdolání dříve neprostupných překážek, ale hratelnost to nijak významně neoživuje. Na zdlouhavé bloudění na vlastní pěst jsem záhy rezignoval a párkrát využil zabudovaný systém nápovědy kudy dál, jelikož pouze na základě jinotajných proroctví je cestování nově otevřenějším světem frustrující. Portálů pro rychlé cestování do hry autoři zabudovali málo, a když jsem určitou sekvenci proskákával třeba popáté, regulérně mě hra nebavila. Moc tento tah nechápu, obě verze hlavního hrdiny umí absolutně to samé a herní dobu podle mě nebylo třeba natahovat.  

Naštěstí se i po tomto zvratu podíváme na zcela nová a zajímavá místa, kde navíc i to střídání časových dimenzí rázem dává smysl. Slabší část je tak potřeba přetrpět a Messenger se postupně opět vrátí do prvotřídní formy.

Hodnocení na DH v době dohrání: 77 %; 14. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Precizní ovládání; skvělé bossfighty; výborný humor a scénář; zábavný příběh; povedený leveldesign

Proti: Zcela zbytečná "metroidvania" pasáž po půlce hry; až příliš agresivní respawn nepřátel

+14

Call of Cthulhu

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS5 75
Je to jeden z těch případů, které nikdo nechce. Co jiného zbývá zadavateli než přijít k největšímu alkoholikovi a ztroskotanci, který práci jako jediný soukromý detektiv ve městě vezme. Shodou okolností je to válečný veterán, který si sebou nese trauma z války, se kterým se nemůže vyrovnat. A proto chlastá. Že by se to dotklo jeho inteligence nebo fyzické kondice nehrozí. Za to je psychicky labilní a má problémy rozeznat realitu od snu. Ideální obět pro boha Cthulhu.

Ach, ty noir klišé. Toho se nikdy nenabažím. Zvlášť, když je to spojené s Lovecraftem. Co může být vděčnějšího? Minimálně na začátku má Call of Cthulhu hodně podobnou atmosféru jako Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth. Ponuré a bezútěšné přístavní městečko. Jen zdejší lidé ještě nejsou tolik nepřátelští. Nespíš ještě nedošlo k jejich posednutí. Můžete se tedy s nimi vybavovat podle libosti. Nebo se s nimi můžete bavit jen trochu a zkusit to třeba cestou prohledávání prostředí a dedukce. Díky RPG systému vám hra dá určitou volnost v postupu. Díky linearitě ale vždy skončíte ve stejném bodě.

Bavilo mě prohledávat prostředí. Nacházet různé zápisky či indicie o tom co se dělo nebo co se děje. Stejně tak mě bavilo si naházet body do řeči, charismatu a maximálně vyzpovídat všechny postavy. Spíš než řešení hádanek to bylo o užívání si prostředí a příběhu. Hra vám umožní podívat se na děj očima jiných postav a celou dobu se snaží hráče držet v nejistotě co se ve skutečnosti děje a kde je pravda. Co je jen sen, halucinace nebo skutečnost. Balancuje na hraně duševního zdraví hlavního hrdiny. Je jen na hráči jak se k tomu postaví svých chováním. Bohužel, hra vždy skončí ve stejném bodě. Není to velké dílo a snaží se býti spíše filmem, což si trochu protiřečí.

Slušné rozhovory a skvělé části, kde toho můžete hodně najít, střídá s nudnými pasážemi, které se zaměřují na hrdinovu psychiku nebo se snaží být akční. Vrchol zbytečnosti pro mě byla střílecí pasáž. Která je celá nedotažená a na sílu. Halucinogenní pasáže, kde ve tmě hledáte cestu dál, také nejsou nic moc. Je to velká škoda, protože tyto hluchá místa obzvlášť vyniknou v nepříliš rozlehlé hře s průměrnou délkou. To bych jako fanoušek psychologických hororů hře odpustil. Vlastně jsem se většinu hry slušně bavil.

Trochu mě ale zklamal konec. Ve kterém si různé konce vybíráte výběrem v posledním dialogu. Což je nic moc a trochu mi to zkazilo dojem. Po dohrání se k tomu dá vrátit. Poslední uložení je před posledním dialogem. To ale mé rozpaky spíš umocnilo. Dal bych přednost jednomu konci s propracovanějším finále.

"Volání Cthulhu"
Dalo by se asi použít i v "Nikdy to Nevzdávej"
Herní Výzva 2024

Pro: je to Cthulhu, je to noir, má to pěknou atmosféru

Proti: nezáživné pasáže hlavně v druhé polovině, víc konců hře škodí, filmová linearita neprospívá RPG systému

+15

Kingdom Come: Deliverance

LookEczLookEcz
Dohráno
  • PS5 85
Strašně mě to sralo…. Ale strašně. Nic mi nešlo, v souboji mě každý sejmul na tři rány, lockpicking byl pro mě absolutně non-sense.
A kámoši říkali ,,No ze začátku to je docela na hovno, ale postupně se vytrénuješ a pak je to dobrý”
A tak jsem to zkoušel. Trénoval na kolbišti v Ratajich, nějak se pokoušel prokousat a….. A nic. Proste mi to neslo. A tak jsem se nasral, smazal to a řekl si, ze to proste asi není pro mě.

A pak oznámili dvojku a já si řekl, ze bych si ji docela zahrál. Ale proč, když mi nesla ani ta jednička?
Tak jsem nelenil, stáhl ji z PS storu, nahrál pozici a pustil se do toho znova. Dělal jsem vedlejší questy, chodil trénovat na kolbiště a…. A najednou to šlo. Začal jsem vyhrávat souboje, zamiloval se do skvele udělané alchymie (a díky ni měl tunu lektvarů které mi hru ještě více zjednodušily) a s obrovskou chutí dělal kazdy quest tak, ze když jsem nebyl moc spokojený s koncem, zkusil jsem ho znova trochu jinak.

Totalne jsem se do té hry zamiloval, mám tam kolem 200 hodin a nemůžu se dočkat dvojky.
Konzolová verze není vizuálně až tak pěkná jako ta na PC. Je videt ze předchozí generace měla své limity a verze pro PS5 není, ale i když jsou některé detaily ne úplně hezké, hra jako celek působí moc hezky. Některé scenérie vám vyrazí dech.

Bugů jsem pár potkal, ale nijak hrozných nebo znemožňujících mi hru dohrát.

Dojel jsem to do konce i DLCčkama a už netrpělivě vyhlizim pokračování.

Pro: Úžasná atmosféra středověku, výborný příběh na pozadí reálných události, nádherná příroda, skvele udělaná alchymie

Proti: Bugy, ze začátku opravdu těžké, na konzoli občas ne až tak dobře vypadající (ale někdy zas skvěle)

+37

Returnal

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • PS5 90
Returnal mě zaujal hned při prvním představení, kdy hra vypadala, že dostaneme z třetí osoby viděnou bullet hell střílečku z atraktivního prostředí mimozemské planety. Pořídil jsem si ho hned při nákupu konzole v srpnu 2021. Dokončil jsem ho teď o tři roky později. Zařadil se k malé skupině her, které se mi hrozně líbí, trefují se do žánru, který mám rád, ale vždy po nějaké době hraní mě zlomí, já dám uninstall, po roce se chci vrátit, už vím hovno o co tam jde a jak se to ovládá, takže smažu save a začínám od nuly. Stejně to mám s Dead Cells, Rogue Legacy, Cuphead , Enter the Gungeon a pár dalšími vypečenými kousky. Takže když jsem teď rozjížděl Returnal potřetí, už mě ma PS ukazovalo počítadlo hodin hezkých odehraných a smazaných 70 hodin.

Returnal spojuje několik žánrů, z nichž dominantní je roguelike. Ten patří k mým nejoblíbenějším, ale nejsem úplně přesvědčený, že se hodí k third person střílečce. Vím, že se dají roguelike mechaniky naroubovat téměř na cokoliv, ale mě nejvíc pasuje k top down hrám typu Hades, Children of Morta, Binding of Isaac a podobné. Tady jsem navíc měl dojem, že jednotlivé runy jsou výrazně delší než je obvyklé a po smrti jsem neměl dojem z postupu jako je to v jiných hrách, kde po smrti v hubu něco levelujeme nebo odemykáme. Pochválit musím rozhodnutí autorů, že se můžeme vyhnout již poraženým bossům. V podstatě je možné přeskakovat celé dokončené levely, ale nedovedu si představit bez sbírání upgradů a lepších zbraní se hned vrátit do místa, kde jsem minule skončil.

Ostatní složky hry zvládli vývojáři na jedničku, graficky vypadají úrovně skvěle (mě se nejvíc líbila úvodní noční džungle a rudá poušť), hudba je úžasná hlavně boss fight s varhaníkem , pestrý je výběr zbraní (od klasiky až po vrhač kyseliny nebo zbraň, která vytvoří síť elektrických výbojů), z nichž každá dostává náhodně doplňkové skilly a sekundární střelbu. Super nápad je adrenalin, který se zvyšuje zabíjením nepřátel a vynuluje se po jednom zásahu. Adrenalin má pět levelů a každý vám výrazně vylepší střelbu, viditelnost soupeřů a další statistiky.

Returnal je výborná hra, možná není až tak těžká, jako spíš jsem měl problém udržet 100% pozornost, kterou potřebujete v každé minutě roguelike runu, jinak končíte. Těším se na další hru od Housemarque, která kdyby byla lineárnější střílečka, tak by mohla být úplná pecka.
+12

Life is Strange: True Colors

KejteeKejtee
  • PS5 95
Life is Strange: True Colors je moja prvá hra z tejto série. Do jej hrania som sa pustila s predstavami o tom, že príbeh bude cheesy s plno neoriginálnych teenage drama momentov. A že ho prefrčím bez veľkého emocionálneho pozastavenia.

Opak bol pravdou.

Hra je rozdelená, do piatich kapitol, v ktorých sa vyskytujú emotívne okamihy a rozhodnutia, ktoré ovplyvnia koniec hry. Po tom čo hráč dohrá hru, môže si jednotlivé kapitoly zopakovať a zmeniť rozhodnutia. Ja som to neurobila, keďže mi tie kapitoly prišli celkom dlhé. Ak by som si mohla vybrať,  brala by som viac, ak by boli o niečo kratšie a za to ich bolo o niečo viac. Hoci rozumiem, že v rámci príbehu dáva zmysel to, ako bola hra rozdelená.

Life is Strange: True Colors je plná emócií.
Hlavná hrdinka prichádza do malého mestečka za bratom, kde ma začať nový život. ( Do toho mesta som sa na prvý pohľad zaľúbila. Bol strasne klišovitý ale hneď by som si vedela predstaviť v ňom žiť.) Má zvláštnu schopnosť, cíti emócie druhých a určitým spôsobom ich dokáže ovplyvniť a využiť. Na začiatku som sa bála aby to nebolo ,,too much" a aby ma hra kvôli tomuto nereálnemu prvku neprestala baviť. Našťastie to všetko perfektne zapadlo do príbehu a osviežilo to hrateľnosť. Keď sa jedná o pocity, tak nesmiem zabudnúť, že sa veľká časť hry sústredí aj na rozvýjanie vzťahov s (nie len) opačným pohlavým. To či a ako som sa rozhodla pomôcť obyvateľom mestečka, sa ( ako hore spomínané) ukázalo na konci hry.
Sám príbeh a jeho výviv ma viackrát dosť prekvapil a tak som sa vôbec nenudila.

Hra je často sprevádzaná hudbou. Na viacerých miestach má hráč možnosť sa zastaviť a vychutnať si ,,tichý" moment, na pozadí ktorého hrá nejaká pesnička. Mala som rada tieto okamihy.
Hlavná hrdinka hrá tiež na hudobný nástroj a v jednej kapitole si zahrá na pódiu ako gitariska.

Inak, veľmi oceňujem LARP časť. Tá bola neskutočne skvelo urobená a priniesla mi množstvo zábavy.

Dúfam, že sa v budúcnosti ešte nejakého toho Life is strange s podobnými kvalitami dočkáme. Určite budem mať v pláne sa do toho pustiť.

Pro: Larp, príbeh, množst o menších interakcií s obyvateľmi mestečka, hudba

Proti: dĺžka kapitol

+7

Lost Ruins

SolidorSolidor
Dohráno
  • PS5 70
Bezejmenná dívka se probouzí v tajemném světě. Trpí ztrátou paměti a netuší, co si počít. Naštěstí ji pomůže neznámá žena. Stačí zabít služebnice Temné Paní ukrývající se na blízkém hradě a vzpomínky se jí vrátí. Tak hurá na to. 

Příběh Lost Ruins je jednoznačně na druhé koleji. Jeho vyústění lze vytušit už z výše uvedeného úvodu. Postavy by možná i mohly být zajímavé, jenže za těch šest hodin, potřebných k dokončení hry, nedostanou dostatek prostoru. Retro 2D pixel artová grafika má své kouzlo, ač trochu pokažené poněkud fádním prostředím. Světelné efekty jsou povedené a v jistých místech vytváří pěknou scenérii. 

Pochvalu uděluji za možnost tvoření různých buildů hlavní postavy. Dostatek zbraní i kouzel nabízí mnoho možností, kterak se nepřáteli vypořádat. Zbraní těžkých, lehkých, na dálku i na blízkost jest přehršel. Většinou mají i zvláštní atributy, případně je lze vylepšovat/doplňovat dalším vybavením. Reaktivní prostředí umí nejednou zkomplikovat postup hrou (aneb nepoužívej blesková kouzla ve vodě) či ho slušně usnadnit. 

Vedlejší questy občas donutí hráče se i trochu zamyslet nad puzzly a základní obtížnost nabízí dostatečně intenzivní zážitek. Bossové dokážou potrápit a mnoho různých druhů monster nutí občas měnit strategii. Po dohrání se navíc odemknou zvláštní módy (dokonči hru jen s kouzly apod.) pro fajnšmekry. 

Celkově nutno uznat, že Lost Ruins nenabízí žádný výjimečný zážitek. „Pouze“ solidní zábavu nejen pro fanoušky žánru. 
+13

Necrosmith

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 60
Necrosmith by mohla být taková tak dost fajn indie hříčka s neotřelým nápadem. Mohla by, nebýt toho, že na hře autoři dost nepochopitelně dodrbali vlastně dost zásadní (a základní) věci. O těch však později.

Hlavní hrdina a jeho sarkastický kočičí společník uvízli kdesi v Tramtárii odkud je třeba uniknout. Ústřední postava naštěstí disponuje schopností oživovat mrtvé, a tak začíná výprava za co nejfajnovějšími kusy těl, ze kterých si poté sestavíte armádu posluhovačů. Samotné jednotky samy běhají po mapě, zabírají nepřátelská doupata, sbírají zlato a manu a sem tam narazí i na unikátní artefakt, či součástku potřebnou ke sestrojení vesmírného korábu. Jednotky jde teoreticky omezeně ovládat i napřímo, využil jsem to však reálně pouze jednou... jednoduše na to není čas a to i přes to, že jde hru kdykoliv pozastavit.

Do nemrtvé armády se postupně přidají splácaniny kostlivců, zombíků, harpyjí, ale i třeba kyklopů, kudlanek či ultimátních mechanoidů. Každá část těla má rozdílné vlastnosti a různou cenu. Existují i kombinace, jejichž sestavením získá jednotka nějaký ten bonus a nemusí jít vždy pouze o to, že poskládáte konzistentní "živočišný" druh. Nápad je to fajn, končetin s různými zbraněmi je přehršel a možností takřka neomezeně. Bohužel se hra velmi brzy zvrhne ve skládání mechanoidů a z potencionálně zajímavých vzácnějších druhů jednotek použijete maximálně tak nohu či hlavu na doplnění. Poté, co zdraví vaší základny klesne kvůli útokům zástupů nepřátel na nulu, se totiž koná Game Over a tomu se předchází právě nejlépe díky armádě terminátorů, jejichž součástky po zakoupení příslušného vylepšení přibývají automaticky po uplynutí každé herní sekvence. Mezi "runy" lze pořídit i pár permanentních vylepšení relativně nenápaditých kouzel, jež jsou však při obraně základny neocenitelná.

Potud tedy řekněme ok, šlo by hru lépe vyvážit, ale zábava by to mohla být neotřelá, jenže... Hra má otřesné ovládání, u kterého jsem absolutně nechápal, jak mohlo projít do finální podoby hry. Nepotřebné části těl (a že jich bude!) lze tzv. spálit, což je ovšem i nutností, jelikož z toho plyne mana pro vytváření lepších jednotek. Zcela nesmyslně však musíte každou část vždy označit a poté spálit, označit spálit, označit spálit... Nakonec se tak herní seance zvrhne v šílené drcení dvou tlačítek na ovladači. Úplně stejný problém je například při vybírání vylepšení základny, přičemž pokaždé hra vyskočí z daného menu pryč, ačkoliv máte prostředky třeba na deset různých vylepšení. Takže znovu otevřít, vybrat potvrdit, znovu otevřít vybrat potvrdit. AAARRRRGGGHHH!!!

Druhý problém hry je neméně otravný. Při pozdějších fázích partie, kdy máte částí těl chtě nechtě stovky (i při poctivém pálení) se začne pixelartová hra o pár MB neúnosně sekat a to hlavně při střídání dnů. Záseky jsou to i na dobrých deset sekund, což činí hru extrémně nepříjemnou na hraní. Bídný technický stav dotváří i bugy, kdy se občas zasekne na obrazovce infografika s novým vylepšením, která nejde potvrdit a jednou jsem musel dobře rozehranou partii zcela vypnout, jelikož hra už nereagovala vůbec na žádný povel ovladače.

Relativně zábavnou a nenáročnou hru s fajn nápadem si tak autoři pohřbili za mě naprosto nepochopitelnými přešlapy. Nad zmíněnými zásadními neduhy jsem se rozčiloval hodně a jinak fajn zážitek to hodně kazilo. Uvažoval jsem o hodnocení i nižším kolem 5-5.5/10, na druhou stranu jsem však nakonec přihlédl i k tomu, že i za plnou cenu hned po vydání nestála hra ani dvě kila (na PC bez slevy dokonce ani kilo) a za takto střízlivý přístup autorů si ode mě hra přeci jen vysloužila více shovívavosti.

Hodnocení na DH v době dohrání: 50 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Fajn nápad; spousta druhů jednotek a kombinací; nízká cena

Proti: OVLÁDÁNÍ!!!; mizerný technický stav; nepříliš dobře vybalancované

+8

Assassin's Creed IV: Black Flag

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 75
Na to, že má být podle mnohých Black Flag nejlepším dílem série, to zase takové terno nebylo. Z těch pár AC her, které mám za sebou, mi nejpovedenější přijde stále dvojka, i když rozhodně zde hraje roli i nostalgie a fakt, že jsem ji na rozdíl od právě propíraného dílu hrál relativně krátce po vydání. Black Flag nezestárnul úplně elegantně a vedle jasných kladů mi na hře celkem dost prvků i vyloženě vadilo.

Edward Kenway není špatný protagonista. Z podstaty věci jde však o charakter morálně velmi pochybný, s čímž ostatně hra v kontextu příběhu pracuje, a jde rozhodně spíše o antihrdinu než vyloženého klaďase. Pirátská tématika mi není úplně blízká a vzhledem k tomu, že jde prakticky o romantizované zloděje, reálně jsem postavám moc palce nedržel a že se jich konce příběhu dožila jen hrstka mi přišlo fér. Příběh jako takový má své momenty a scénář není špatný, někdy mi však přišlo, že scény hodně zvláštně navazují a některé zvraty či činy postav jsou dost hloupé a nelogické. Příběhu chybí i tah na branku a o Observatoř jde vlastně tak nějak mimochodem… to aby se hra úplně nepustila návaznosti na konflikt Assassinů a Templářů.

Herní plocha je poměrně rozlehlá a sestává se z pár měst a mnoha menších mořem oddělených lokací, mezi kterými nechybí domorodé chrámy, rybářské vesnice či opuštěné oázy. Vzhledem k zasazení do oblasti Karibiku jde o logický tah, málokdy si však zalezete na skutečně pozoruhodné budovy či místa a vlastně není moc po čem šplhat.

Největším tahákem jsou rozhodně námořní bitvy a plavba lodí po moři. To se vážně povedlo a i u takhle staré hry jde o krásně atmosférický zážitek. Brázdit moře s kormidlem Kavky v rukou za popěvků posádky je parádní zážitek a námořní bitvy zpočátku dokáží být zábavné i napínavé díky dobrému ovládání lodě samotné a jejich zbraní. Nebyl by to však Ubisoft, kdyby vás i ty zábavné věci nenutil dělat tak dlouho až zábavné být přestanou, což platí i pro námořní bitvy, zejména pokud se budete snažit splnit i stereotypní vedlejší aktivity. Po odehrání Black Flag mi nápad postavit hru pouze na lodích tak jako v Skull and Bones (AAAA!!!) připadá ještě hloupější, než původně, zvlášť když mají být některé mechaniky v uvedeném ubisoftím průšvihu dokonce ještě zjednodušené. Třeba bez šermovaček na palubě nepřátelské lodi si to nedokáži dost dobře představit i když i tady po nějaké době přichází ke slovu stereotyp, jelikož ani Black Flag nenabízí kdovíjak komplexní soubojový systém. Bambitky jsou ale fajn, to zase jo!

Hlavní mise občas přijdou s nějakým tím zajímavým nápadem, jejich náplň je však většinou poměrně stereotypní. Velmi často se opakuje nutnost někoho sledovat či vyslechnout hovor postav z poza rohu. Občas je to lahůdka i díky frustrujícím momentům, kdy Edward skočí někam, kam jste nechtěli a není to tak úplně vaše vina jako spíš rozmar trochu nešťastně vyřešeného ovládání.

Za zmínku rozhodně stojí i absurdní umělá inteligence nepřátel, kteří jsou regulérně retardovaní. Hlavně zpočátku mi lobotomické chování nepřátel, kterým jste právě prakticky před očima zabili parťáka až rušivé. Lokace jsou nepřátel bez mozku zbytečně přeplněné. Daleko víc by stealth hře slušel nižší počet nepřátel na smysluplných místech, kteří však na konání hráče reagují alespoň trochu uvěřitelně. Postupně jsem si ale asi trochu zvykl a začal automaticky s demencí nepřátel kalkulovat v hraní samotném.

Poslední zmínku bych věnoval dějové lince v „současnosti“, které mě asi jako jednoho z mála hráčů baví a zajímá. V trochu otravných minihrách jsem tak hacknul všechny počítače abych se dostal ke všem střípkům děje, které hra v tomto ohledu nabízí.

I přes to, že jsem v komentáři vypíchnul spíše to špatné ze hry, není Black Flag ani takhle po letech špatná hra a vůbec ne špatný díl AC (mimochodem, ruce pryč od Liberation, což je regulérně totální s*ačka). Hra však až na námořní bitvy nezestárnula úplně dobře a po vzoru dalších ubisoftích her budete opakovat některé činnosti až do zblbnutí. Víc než co jiného jsem si tak při hraní představoval, jak dobré by mohlo být regulérní pokračování s pirátskou tématikou vydané třeba letos... tedy za předpokladu, že by se o něj postarali lidé s vizí a talentem, tedy ctnostmi, kterých se bohužel většině vývojářských sekcí Ubisoftu dnes již bohužel nedostává.

Hráno jako součást Herní výzvy 2024 – "1. Noemova říše:  Dohraj hru, ve které přímo ovládáš loď, ponorku nebo jiné plavidlo plovoucí po vodě nebo pod vodní hladinou." – Hardcore varianta /Hráč ovládá značnou část hry vlastní loď/

Hodnocení na DH v době dohrání: 83 %; 509. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Námořní bitvy; atmosféra pasáží na moři; většina aktivit je zábavná (než vás je autoři začnou nutit dělat podesáté); dabing

Proti: Imbecilní nepřátelé; stealth hra, kde se nedá plížit?; nic moc soubojový systém; příběh má rozhodně rezervy a postrádá "tah na branku"; občas frustrující ovládání

+14 +15 −1

DAVE THE DIVER

IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PS5 80
Takovou chuť na sushi, jakou jsem dostával při každém spuštění této hry, jsem už dlouho nezažil. A to sushi skoro ani nemám rád.

DAVE THE DIVER je celkem svěží a poměrně originální adventurka plná humoru, pop-kulturních odkazů a především ryb. Samotný Dave, sympaptický pohodář v neoprenu velikosti XXXL, se během dne snaží nalovit zásoby na večerní otevření restaurace, kde po nocích navíc pomáhá za barem. Hra tak dobře rozbíjí nebezpečí repetitivní hratelnosti mezi průzkum hlubin zátoky a sběr ryb, a posléze vás nechá odpočnout u Overcooked-like pasáže, kde svoje nasbírané suroviny následně za pohodové tropické noci proměníte na sumičku zlaťáků a trošku dopaminu. Základní loop na začátku funguje velmi dobře a hra je až nebezpečně chytlavá. Postupně odemykáte nové možnosti a hlavně také nové herní mechaniky, kterých bylo pro mě až překvapivě hodně. Správa restaurace se najednou rozroste o nábor zaměstnanců, zahradničení, chov ryb, dokonce otevření nové pobočky. Nebudu lhát, nic z toho mě ale nad rámec základní hry nijak zvlášť nebavilo. I když oceňuji do kolika žánrů her a prvků hratelností DAVE THE DIVER zabrousí, nemůžu říct, že by mě jejich kvalita nějak oslovila. Spíš mi to přišlo jako vzorky her, co bývaly na CDčkách v cereáliích. Na druhou stranu je asi fér uznat, že většina povinných odboček do těchto žánrů je velmi krátkých a už se nikdy neopakují, nebo jsou prostě nepovinné, takže to není problém. Hra vám bude předkládat nové mechaniky prakticky celou hru, a to až do úplně poslední minuty posledního bossfightu. Když jsme u toho, hra skutečně předkladá větší množství bossfightů, které jsou teda nahoru dolů. Některé jsou zábava, jiné díky nestandardnímu ovládání spíš opruz. Tak jako tak, jsou vždycky krátké a ten finanční výdělek, co vám přinesou na herní konto, za to nakonec stojí.

Po vizuální stránce hra vypadá krásně. Klasický pixelart se mísí se standardní grafikou nebo rozpixelovanou fullscreen grafikou, která vyniká hlavně při vtipných a krátkých cutscénách. Hudba je taky příjemná, i když se po čase začne trošku oposlouchávat. Uvítal bych možnost přepínání hudby při hraní. Ta jde přepínat jen v přehrávači na lodi a volba se zruší po odložení telefonu... škoda.

Příběh mě moc neoslovil. Většina úkolů je už z podstaty věci prostě a jen fetch quest. Nepomáhalo ani to, že občas najdete nějakou věc, kterou ale nemůžete sebrat, dokud to nedostanete přikázáno v hlavním úkolu a pak se musíte na místo vrátit. Navíc jsem měl celou dobu pocit, jako by hra vznikala v early-accessu a s každým novým patchem nabíral příběh trošku jiný směr. Příběh jsem bral spíše jen jako nezbytnou kulisu.

Kolem a kolem, DAVE THE DIVER byl fajn, nějaké výtky by se našly, ale i tak jsem si hraní pár dní užil a mám podezření, že mi jen díky této hře sushi chutná o trošku víc.

Pro: Grafika, humor, základní hra, originalita

Proti: Příběh, vedlejší herní mechaniky, minihry

+14

Animal Well

IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PS5 100
Animal Well je pro mě největším překvapením od Baba Is You. Sólo vývojář nám tu prezentuje letošního nejžhavějšího adepta na indie debut roku, nejlepší artstyle, inovaci v hratelnosti a... sakra, hru roku taky.

Hned na první pohled vás uchvátí umělecký styl a celková atmosféra. Pixel art s neonovými a CRT efekty vypadá jednoduše úchvatně. Podrženo minimalistickou hudební kulisou, ale preciziním zvukovým designem je imerze do světa Animal Well téměř dokonalá. Příběh je vyprávěn beze slov. hrou vás neprovází žádná šipka směřující k úkolu. Autor vás nechá zdánlivě neomezeně prozkoumávat tajuplný a nádherný svět, který místy působí možná až nepatřičně zajímavě a krásně. Vysvětlím - několikrát jsem se zastavil v místnosti, která vypadá na první pohled podezřele. Čekáte bossfight, nebo puzzle, nebo nějakou skrytou funkcionalitu, ale ono tam nic není. Některé místnosti na první pohled vystupují nad ty ostatní, ale není to kvůli žádné herní mechanice, je to prostě jenom proto, že můžou. A to je jedna z věcí, která dělá Animal Well vyjímečnou hrou.

Žánrově je hra pojata jako metroidvania, což vám ale dojde až skoro v polovině hry, protože do té doby budete organicky procházet podzemním bludištěm, dokud nenajdete několik zdánlivě náhodných předmětů, které se metodou pokus omyl naučíte používat k překonání překážek. Naštěstí tady hra na kvalitě neubírá a prezentuje hned několik nástrojů s velmi originálními mechanikami, jako například bublifuk, frisbee, yo-yo a mnou oblíbenou pružinu, která mě vyloženě vrátila do dětství a vykouzlila mi úsměv na tváři při každém použití. Všechny mechaniky jsou vtipné, originální a hlavně mají více způsobů použití, které čekají jen na vás, až je objevíte, protože vám to hra sama neprozradí. K puzzlům potřebujete mozek, což je pro mě taky vítaná změna. Dobře kombinují již zažité standardy logických her s novými mechanikami, s potřebou recizního platformingu a taky "out of the box" myšlením. Nemám co dodat, kombinace funguje naprosto skvěle.

Animal Well je perfektní záležitost. Běžte si ji zahrát. Hned.

Pro: Umělecký styl, zvuky, level design, ovládání, mechaniky, puzzly

Proti: Nepřehledná mapa, jinak nic

+12

God of War Ragnarök

StraussStrauss
Dohráno
  • PS5 100
Právě dohráno a zážitek ve mě ještě dlouhou dobu zůstane. Spousta neskutečných momentů a celá hra s epickým finále stojí za to. Vůbec mi nevadilo se jen tak někam vrátit a procházet znovu lokace kvůli hledání věcí, které by mi mohli pomoci.

Odehráno 72 hodin pohodovim tempem.
-2 +4 −6

Helldivers II

Jack_DarkJack_Dark
Dohráno
  • PS5 80
Málokdo čekal jak velká pozornost a zájem se kolem hry spustí, jaké šílenosti hráči ve hře dokážou, a že druzí Helldivers prodají 12 miliónů kopií za 12 týdnů. Ale pro koho vlastně hra je, co se skrývá za o ním úspěchem?

Odpověď je hlad po kvalitních coop hrách, kdy s partou přátel čelíte obrovskému množství brouků či robotů, kdy díky friendly fire dochází k vtipným zabitím vlastních spoluhráčů nálety či špatně hozenými zásobami nebo palbou vlastních věží. Nástrahy tedy nepřináší jen nepřítel ale i spoluhráči.

A to funguje dobře s partou lidí co se znáte a bavíte se, potíž nastane když hrajete s random lidmi tam je to případ od případu. Potkal sem lidi kteří pomůžou a snaží se hrát týmově a pak i pravý opak co hru kazí nebo Vás vykopnou ze hry těsně před koncem mise.

Základ je tedy ověřená parta, tím se dostáváme k tomu že tato hra fakt není pro vlky samotáře. Nenabízí žádnou kampaň a příběh. Galaxii s planetami a soustavami které je potřeba osvobozovat a bránit demokracii.

Každé úspěšné splnění přináší peníze pro nákup nových zbraní, vylepšení lodi a její palebné podpory a level postavy které umožnuje využívání pokročilejších zbraní. A zde se dostáváme k věci která buď hráče nadchne nebo jako v mém případě řekne že má dost. A tím je obří grind a zvyšování obtížností.

Je tu 9 levelů obtížností kdy na těch vyšších se objevují mnohem větší množství nepřátel, tužší varianty a nové elitnější jednotky co mají hráčům zavařit. Zvětšují se i mapy přidává více úkolů a sekundárních misí. Dostali jsme se na tu 3 nejtěžší a to už mi přišlo jako peklo a trápení než zábava.

Ale věřím, že pro spoustu lidí budu právě toto onou zábavou kdy se snaží dosáhnout maxima. Jeden z mých pravidelných spoluhráčů byl blázen do toho a zvládnul to po 111 hodinách dokončit vše na platinu. Já oceňuji nápad a zábavnost ale ten grind pro mě není.
+12

Final Fantasy VII Rebirth

Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PS5 85
O Rebirthu se všude možně píše mnoho chvály, takže já zůstanu věrný formě komentáře a okomentuji věci, které mi hodně vadily, abych to na těch internetech trochu srovnal. Předně je třeba říct, že roztahovat normálně dlouhou hru na tři předlouhé díly, byl totální nesmysl. Každou chvíli vás do očí praští moment, který je očividnou zoufalou snahou natáhnout hru, co nejvíce. Místy dělají Japonci čest anime, když natahují a fillerují, co jen síly stačí. Rebirth si totiž neváží hráčova času a to vůbec! Remake tím trpěl taky, ale stále se jednalo o koridorovku a ne openworld, takže to nebylo tak úmorné. Většina vedlejších věcí se naštěstí dá ignorovat, ale celý koncept je roztažený i tak. Ne, já skutečně nechci po páté dělat tu otravnou minihru s lovením chocobů. Nechci obíhat kruh furt dokola v příběhových segmentech, které jsou úplně zbytečné (Barretův deus ex machina kámoš), nebaví mě furt porážet Turks, které vždy necháme upláchnout, ale řadové vojáky budeme vraždit o sto šest, ale běda, jak bychom zabili tyhle masové vrahy a vykořisťovatele! Ve hře chybí uspokojení, prostě se furt za něčím honíte, jak blbci a hra před vámi tu mrkvičku stále posouvá.

Rebirth zároveň trpí všemi neduhy druhých dílů i po příběhové stránce, protože kolem a kolem, co se vlastně stane, můžete kamarádovi převyprávět, tak za dvě minuty, protože toho vlastně není mnoho. Ono to celé působí dlouze, protože přesun z místa A do místa B nemůže trvat deset minut, kdepak, hodinu se budete probíjet tunelem, kde jsou všechny výtahy rozbité a dveře zamčené, aby toho nebylo málo, tak se s vámi ještě propadne podlaha. V druhé půlce už jsem jel jen hlavní příběh (plus kartičky, ty jsou top) a i tak jsem byl bržděn, kde se jen dalo. Vývojáři mají velký talent a prostředky, však jen ta různorodost prostředí a myriáda vedlejších aktivit ukazují, kolik péče bylo věnováno. Ovšem k prdu, musím podotknout, v konečném důsledku to jsou spíše věci, které mají rozptýlit od faktu, že není, co vyprávět, a naplnit "moderní požadavky" na délku hry. Mě fakt zajímá, jak to dopadne, mám rád ty postavy, ale ono to jádro je tak zahrabané, že mě už ke konci obtěžovalo se k němu dostávat. Ve Square Enixu měli zvolit styl jak Capcom a předělávat ty díly normálně jako u Residenta, takže bychom tu teď měli remaky sedmičky i devítky a já bych znal dva skvělý herní příběhy, takhle znám půlku jednoho a to mě mrzí.

PS: Ta hra je furt super, ale pokud jste kompletionista, tak vám přeju pevný nervy, protože tohle vás chvilku zabaví.

Pro: grafika, prostředí, kartičky, jádro příběhu, svět, atmosféra

Proti: natažené až běda, plné fillerů a zaplevelené vším možný, jen abyste byli rozptýleni

+13

Final Fantasy VII Rebirth

PeachPeach
Dohráno
  • PS5 100
Předem bych chtěla napsat, že ačkoliv se tu budu zmiňovat o celé řadě nedostatků, tak když to vezmu kolem a kolem, sečtu ten obrovský počet hodin skvělé zábavy, vynásobím vším, co se mi na této hře hrozně líbí a umocním návykovým střídáním frustrace a euforie, který znám hlavně ze souls her, tak mi vychází jedno z pěti nejlepších RPG, které jsem kdy v životě hrála, a že už jich byla pěkná řádka. Konkrétně bych to teď viděla na páté místo, odkud vystřelí svoji předlohu, původní Final Fantasy VII. Můžete se mnou samozřejmě nesouhlasit, ale na otázky, zda je FFVII Rebirth lepší než FFVII Remake, zda překonal originál, zda je to nejlepší Final Fantasy všech dob... No zkrátka ano. Ano. Ano!

Soubojový systém z Final Fantasy VII Remake je zde vypilován k dokonalosti, perfektní spojení akčního combatu s taktickým party-based RPG. To vše se snad miliony možných kombinací materií, zbraní a unikátních schopností jednotlivých postav. Skvělá hudba, skvělá atmosféra a naprosto nevídaná (iluze) součinnosti všech sedmi charakterů, ačkoliv vždy naráz ovládáte maximálně tři z nich. Ani na chvíli na ostatní nezapomenete, jsou tu pro vás a do všeho jdete společně jako tým. V tomto by se snad každá hra s větším množstvím hlavních postav měla učit a inspirovat. Boží!

Příběh hry kopíruje velkou část děje původní hry, přitom jde po (stealth sequel) lince vytyčené FFVII Remakem, a zároveň rozšiřuje všechny události ve velkým stylu. Zatímco v Remaku jsem se skoro u každé nově přidané části děje chytala za hlavu, jak nebyla nutná či že má znatelně nižší kvalitu než ty věrně kopírující děj původní hry, tak v Rebirthu sedly jak prdel na hrnec. Přišlo vám v původním Final Fantasy VII, že děj někde stojí jen na hlouposti nějaké postavy? Že mohla jen něco říct či naznačit a příběh by se rozsypal jak domeček z karet? Ve Final Fantasy VII Rebirth spolu postavy mluví pořád, rozebírají každou událost, a to tak, že úspěšně zahlazují každou díru. V každý takový moment jsem úplně cítila, jak ke mě autoři promlouvají, "ano, byl rok 1997, jasně, že nám to někde občas stálo na vodě. Tohle je revize. A dost dobrá!"

Tady ale narážíme na první kámen úrazu. Režisér Tetsuya Nomura, posedlý multiversem, za který by se nestyděli ani Avengers, nám ve své FFVIIR trilogii předkládá také novou příběhovou linku. Ta je teď velmi zajímavě rozehraná, ale až třetí část ukáže, jestli její promyšlenosti zatleskáme nebo si postesknem, že pět děr zalepil a dalších padesát vyrobil. Můžu zatím jen pochválit, že se o tom nejen dá hodiny debatovat, ale skutečně se o tom hodiny debatuje, takže minimálně vzbudil velký hráčský zájem.

Posuňme se tedy k těm spornějším elementům hry. Bod první. Open world. Je to jak od Ubisoftu. V lepším případě Guerrilla Games. Možná právě tyto dvě společnosti západním hrám ukázaly, s čím to v open world hrách nepřehánět a snad už i Ubisoft příště ubere repetitivních činností. Square Enix takové zkušenosti nejspíše nemá. Minimálně Final Fantasy má velké open world nedostatky a ačkoliv i v tomto je FFVII Rebirth jednoznačně nejlepší z celé série, šlo to udělat mnohem lépe. Hra sice otevřené lokace dávkuje velmi povedeně, střídá je s lineárními příběhovými kapitolami, ale množství stereotypních činností na každé části mapy může být ubíjející pro každého, kdo má nutkání vyzobat všechny optional collectibles na mapě. Vedlejší questy jsou fajn. Hromada miniher je fajn, byť některé jsou super zábavné a snad by i obstály jako samostatné indie hry, a některé už tak zábavné nejsou. Ale zbytek bych proškrtala. A hlavně vypnout komentátora Chadleyho, co vám musí každou minutu volat a vysvětlovat nějakou obvious blbost. Velmi rychle se naučíte okamžitě zmáčknout trojúhelníček pro zrušení dialogu jakmile vám zazvoní telefon...

Bod druhý. JRPG. Pořád nezapomeňte, že se jedná o japonské RPGčko. Já vám můžu říct, že je to jedna z nejlepších her na světě. Ale proč? Protože mě baví hodiny dumat nad tím, jestli dám Cloudovi do meče Fire s MP Absorbem a Magic Focusem nebo MP Absorbem a Swiftcastem. Ano, jsem trochu naštvaná, že to po každém souboji v hard modu deset minut přeskládávám zase do jiného buildu, když originál FFVII uměl přeházet všechny materie mezi postavami naráz. Ale baví mě o tom přemýšlet, baví mě to zkoušet, baví mě, když neuspěji, protože zjistím, že místo Healingu se na tohoto konkrétního bosse víc hodí HP Absorb a příště to tak půjde lépe. Jsem zkrátka hráčka, co v inventáři postav často tráví snad více času než samotným hraním, ať už je to Baldur's Gate, Nioh či Final Fantasy a čím víc možností, buildů a matematické kombinatoriky mi hra nabídne, tím mě často baví víc. Final Fantasy XVI šlo opačným směrem a pro mě tak bylo velkým zklamáním.

Poslední odstavec tohoto komentáře věnuji completionistům a sběratelům platinovek. Ostatní můžete přeskočit. Final Fantasy VII Rebirth je jako celek poměrně jednoduchá hra. Jakmile plně ovládnete její mechaniky, ani Sephiroth vás nezastaví. Chadley ano. Jsou zde jisté nepovinné postgame VR simulace, které jsou neuvěřitelně dlouhé (až 10 bossfightů po sobě bez checkpointu) a neuvěřitelně těžké. Když už si budete myslet, že máte všechno vylevelovaný na úplný maximum, nejvíc cheese build, jaký jde ve hře poskládat a hra je pro vás snazší než vlastní podpis, tak máte teprve solidní základ a hodiny trial and error před sebou. Hodně štěstí!

Dohráno za 180 hodin.

Pro: Nejlepší Final Fantasy všech dob. Akorát FF8 má lepší sběratelskou karetní hru.

Proti: Příliš repetitivních činností v otevřených lokacích a proškrtala bych některé nudnější minihry, protože by ve hře stejně zůstalo obrovské množství těch zábavných.

+15

Draugen

GarretGarret
Dohráno
  • PS5 --
Tvůrce The Longest Journey by mi to asi neprodal, nepatřím ani k obdivovatelům Dreamfallu, ale atmosféra "fjordského noáru" zaujala na první dobrou.

Lissie jsem prokouknul až nezvykle rychle a lezla mi spíše na nervy, než abych jí považoval za zábavného sidekicka. Příběh neurazil, ale chvíli mu trvá, než nabere obrátky a ke konci zase trochu povolí. Je škoda, že některé věci začnou dávat smysl až po přečtení komixu, který je ale plný spoilerů ke hře, takže je rozhodně lepší ho číst až po dohrání.

Nevýraznému melancholickému vizuálu sekundují hezké výhledy na blízké hory a barevnou krajinu, spolu s fantastickou hudbou. V nastavení je možné si zapnout černobílý režim (vhodné do Herní výzvy), je ale nutno počítat s rušivými slimáky na obrazovce, simulující starý film.

Čekal bych, že na PS5 hra pojede mnohem příjemněji. Obraz se při pohybu rozmazával a nahodile docházelo k lagům podobnými nedostatku paměti. Původní záměr to později zkusit na PC jsem hodil za hlavu a po roce dostal Draugen druhou šanci - na walking simulator se nechodilo úplně dobře, ale příběh a atmosféra to drží celkem pohromadě a těch dvou hodin jsem nakonec ani nelitoval.

Hodnocení: ✰
+8

Persona 3 Reload

raisenraisen
Dohráno
  • PS5 95
Persona 3 Reload byla mým druhým setkáním s touto sérií a byla jsem zvědavá, co položilo základy čtvrtému a hlavně pátému dílu, který se těší tak velké oblibě. 

Začnu prohlášením, že jsem byla strašně ráda, že hra není tak ukecaná jako pětka. Ano, je pořád hodně upovídaná, ale už skončilo neustálé vypisování zpráv po nějaké příběhové události, ve kterých jsme si shrnuli přesně to, co se stalo, ale ještě jednou a nejlépe rovnou dvakrát. Co bylo zajímavé, tak i přes tuhle absenci neustálého vypisování s mými členy týmu, jsem měla větší pocit z toho, že jsem něčeho součástí a že ten tým doopravdy i tvoříme. Je fakt, že tady tomu dost napomáhají aktivity, kterým jsem se mohla věnovat večer na koleji a které mě sbližovali s mými spolužáky/kamarády. 

Když už je řeč u nich, tak bych ráda něco napsala ke zdejším vztahům, které jsem postupně rozvíjela, jak hra plynula. Některé social linky byly sice slabší, ale popravdě jsem to čekala o mnoho horší vzhledem k tomu, že se to spíše všechno začínalo a taková pětka už to dotáhla dál. Některé příběhy se zaobíraly i tématy, nad kterými jsem přemýšlela i mimo hraní, což se mi u pětky tak často nestávalo. Vyloženě jsem ovšem trpěla u social linku s Fuukou, protože mi přišla neskutečně blbá a naivní a řešit s ní její vaření opravdu nebyl zrovna top moment ve hře. Moc tomu nepomáhalo, že v Tartaru bylo slyšet nejčastěji, takže mi často a rychle lezla na nervy. Co bych vytkla, tak je to, že mužské postavy z týmu také neměli svoje social linky, jelikož mi přišli více zajímaví než ženská část týmu. Romanci jsem měla opět základní, ale nevím, jestli jsem udělala dobře, když jsem viděla, jak Yukari dokáže být majetnická. Jestli by mi na motorce s Mitsuru nebylo lépe.

Soubojová část byla opět pro mě velmi zábavnou složkou hry. Zpočátku jsem měla obavu, jak se mi bude líbit Tartarus a s tím i spojená absence unikátních dungeonů, ale vlastně mi to vůbec nevadilo a s radostí jsem vždy došla tak daleko, kam až jsem v daném měsíci mohla. Remake přidal do soubojového systému pár vychytávek a při sbírání karet z velké arkány jsem cítila radost, jak při sbírání Pokémonů do Pokédexu, chtěla jsem je všechny. Což teda bohužel nešlo. S fúzováním démonů jsem si opět vyhrála a svého Siegfrieda jsem měla na prvním místě až do konce hry. 

Ještě bych ráda napsala něco k příběhu a něco málo ke konci hry je pak ve spoileru. Na co jsem si musela zvyknout, tak byl vcelku pomalý rozjezd hry, kdy jsem měla první dva, tři měsíce ve hře pocit, že se vlastně nic neděje (a vlastně se ani nic nedělo), ale jak došlo k nějakým příběhovým odhalením a důležitým událostem, tak mě to dost chytlo a těšila jsem se, co bude dál. Hodně mě potěšilo to, že došlo k pár úmrtím, pro mě nečekaných, což bylo něco, co mi v pátém dílu chybělo. Co mě dost vzalo, tak byl konec hry. Ne, že by mě smrt protagonisty nějak šokovala, hra to dost naznačovala (finální útok proti Nyx stál veškerý protagonistův život, neustálé upozorňování v posledním herním dni, že Makoto nevypadá moc dobře, zdravě) a teď zpětně vidím, jak to na mě mnohdy hra i křičela (Sun a Aeon social link), ale stejně to pro mě bylo vcelku silné. Třeba když si Junpei nemohl uvědomit, jestli někoho miloval a já si pak říkala, že bude muset znovu prožít ztrátu Chidori, až si rozpomene. A obecně to, že veškeré plány, které s hlavní postavou všichni měli, už se nenaplní. Tak jako v životě, když si nepřipouštíme, že na druhý den tu nemusíme být nebo někdo nám blízký. Strašný, ale zároveň i vynikající závěr. 

Po dohrání u mě nastal zvláštní okamžik, kdy jsem si říkala, že se mi třetí díl líbil více než ten pátý, ale hodnocení 100 % bych mu nedala (tedy paradoxně to, které jsem dala pátému dílu) a nastal ve mně rozpor, jak k tomu přistoupit. Pokud možno neměním svá hodnocení v průběhu času, protože by to mohlo dopadnout také tak, že strávím část svého dne procházením her, které jsem odehrála, a budu je porovnávat s hrami, které jsem za tu dobu již odehrála, nebo třeba budu měnit svá hodnocení i na základě toho, jak mě něco ovlivnilo, jak se na některé věci dívám jinak atd. Pokud bych hrála třetí díl před pátým, tak bude mít vyšší hodnocení než pětka. Takže ve výsledku je pro mě trojka lepší hrou, ale má "jen" 95 %.

A rozhodně největším plusem trojky je přítomnost psa a absence mluvící kočky :)
+12

DAVE THE DIVER

DeCode89DeCode89
Dohráno
  • PS5 95
Co se stane, pokud smícháme 2,5 D subnauticu a farmville? Co vzít to nejzábavnější z obou a přetvořit do jediného titulu.

Dave - potápěč, hlavní postava sedící na pláži, popíjejíce koktaily, když z nenadání se ozývá starý přítel Cobra. Seznámí nás s nápadem otevřít sushi restauraci, kdy my budem zajišťovat ryby lovem v Blue Hole (skutečně existující velké mořské jeskyně, kdy jejich voda je často směsí mořské a sladkovodní).
Dave si vezme vybavení a na lodi spolu s Cobrou se sám ponoří do hlubin Blue hole. Zde začíná naše hlaní činnost, kterou je lov ryb. Podvodní prostředí je velmi rozmanité, proto ze začátku začneme lovit za pomoci harpuny. Průzkumem nalézáme zbraně, které napomáhají se zabitím, uspáním větších i menších ryb.
Ryby jsou členěny dle velikosti, a tak zde nalézáme druhy, které lze jednoduše vzít, kdežto ty větší, jako jsou žraloci, z nichž jen odebíráme maso.

Lov je ohodnocen systémem hvězd, jedna hvězda znamená, že ryba byla zabita a tak dostáváme pouze 1 kus masa. Dvě hvězdy značí ulovení za pomoci harpuny, kdy získáme 2 kusy masa. Tři hvězdy získáme uspáním a sebráním živé ryby, tím maximální počet masa tj. 3kusy.
Samotné ryby jsou zařazeny do ranků, které značí jejich úroveň. Úrovně jsou na šklále od 1 do 9.
Během průzkumu se střetneme i s několika bossy. Tyto souboje jsou náročné a často vyžadují lepší vylepšené zbraně.
Na lodi máme možnost měnit zbraně, po seznámením s Dustym, lze získat blueprinty a vyrábět zbraně.
Ve hře nalezneme možnost vylepšení vybavení. Mezi vybavení se řadí, vzduchová bomba - zvyšování kapacity vzduchu; podvodní schránka - vyšší množství hmotnosti ryb a vybavení; harpuna - zvýšení základního poškození; potápěčský oblek - dosažení větší hloubky a nůž - navýšení poškození.

Pro přepravu větších kusů ryb se nám v průběhu hraní otevře podvodní dron a past na kraby/humry. Ten lze v začátcích využívat jen jednou, kdy po dosažení maximálního vylepšení, lze využít až 3 krát.

Během dne nalovíme ryby, pokud není vyžadováno nočního lovu, ten se odemkne po získání podvodní baterky, kdy lze lovit i v noci. Ve většině případů však budeme večer trávit v restauraci.
Cobra nám představuje svého přítele Bancha, který je sensei přípravy sushi. Ten nás uvede do tvorby jednotlivých porcí, které lze vylepšovat. Zvyšování úrovně porce, znamená získat více peněz za porci a navýšení chuti.
Po vylepšení porcí, které je tvořeno nalovením určitého počtu ryb. Porce jsou připraveny a tak nás čeká tvorba menu, kdy počet porcí je odvislé od hodnoty restaurace.
Hodnocení je tvořeno pěti úrovněmi - bronzová, stříbrná, zlatá, platinová a diamantová.
Tyto úrovně mají vliv na počet hostů, kteří vás navštíví za jednu noc (Doporučuji si zjistit počty, aby jste zbytečně nevyhazovali porce).
Z počátku budeme obsluhovat celý bar pouze sami, avšak to bude pouze do návštěvy prvního vip hosta, kdy po splnění žádosti o speciálního jídla, nabídne svoje služby jakožto manager. Tím dojde k možnosti náboru obsluhy, tím je myšleno jak kuchařů, číšníků tak i zaměstnanců vysílaných pro získávání příměsí do jídel, jako jsou miso, curry, sojovka, sůl atd.
Hra obsahuje několik eventů, jsou mezi nimi návštěvy VIP hostů, kdy připravujeme speciální jídla, souboje kuchařů, kdy se pomocí miniher účasníme přípravou a závěrem tématické večery. Témata se mění a tak jsou hlavním motivem tuňáci, žraloci, krvety či okurky.

Díky VIP hostů dochází k otevření farmy a chovu ryb. Tudíž si budeme pěstovat zeleninu a posléze i ryby.
Chov ryb je mi i po více než 80 hodinách ve hře záhadou, jak dochází k zisku jiker, které jsou potřeba k získání minimálně dvou ryb k jejich množení. Získávání jiker působí velmi nahodile.

Mechanika lovu je triviální, připlaveme a harpunujeme, avšak lze pouze lovit do levé a pravé strany do určitých úhlů. ty jsou v rozmezí +70 až -70 stupňů, takže lovit rybu, která je nad námi či pod námi je nemožné. Ovšem to je asi má jediná vítka, která mi ve hře vadila, nicméně se dá na ni zvyknout.
Samotný lov rozličnými hroty harpuny, které mají uspávací, elektrizující, jedový, poškozující či popalující
(popálení ryby pod vodou? Ano, opravdu lze popálit rybu).

V mém případě jsem hral ps5 verzi, která má podporu ovladače dualsense ,a proto zvuky lovení a plavání jsou implemntovány přímo do reproduktoru ovladače, což je super jen do momentu, kdy jste v konverzaci s přáteli, kdy zvuky ostatní přehlušují, toto lze eliminovat použitím sluchátek.

Hra je neskutečně návyková a strávíte u ní opravdu velké množství hodin, které jsou zábavné, avšak po získání většiny vylepšení na maximální level a nechytání všech ryb na tři hvězdy (Dokončení všech ryb otevře přístup k tajnému bossovi Lusca)

Do hra je aktuálně dostupné Dredge DLC, které je zcela zdarma. V něm lovíme v noci v mlze zmutované ryby, které později večer připravujeme speciálním hostům v kápích. zbytek ryb od nás posléze vykoupí tajmná kapitánka lodi.
V květnu 2024 vychází rozšíření Godzila.

Osobně jsem si hru velmi užil a musím ji opravdu doporučit všem, kteří si rádi zahrají cokoliv jiného.

Platina: 50-60 hodin

Pro: Vysoce návykové, multi-managment, bezplatné DLC

Proti: Žrout času, úhly lovu

+14

The Artful Escape

ZoltanZoltan
Dohráno
  • PS5 70
Zprvu jsem měl z The Artful Escape trošku rozporuplné pocity. Hra začala zajímavě, ale než se pořádně rozjela, chvílemi se mi táhla a trošku jsem se i nudil. Jakmile ale začne hrdina putovat po roztodivných planetách, začne ta pravá hudební zábava. I tak jsem měl ale místy pocit, že by určité pasáže mohly být kratší.

Největší klad hry je jasný - audiovizuál. Některé scenérie jsou v kombinaci hudby, grafiky a animace naprosto dechberoucí , v těchto momentech mě hra strhla a nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Psychedelické barvy, prostředí plné fantazie a prapodivných tvorů, do toho parádní kytarové riffy, v tomto hra naprosto exceluje.

Příběh o hledání sebe sama je lehce praštěný a chvíli mi trvalo, než jsem mu přišel na chuť. Trošičku mi přišel jak nějaká muzikálová epizoda Rick and Morty, ale bez šíleného humoru. Hudební minihry jsou jednoduché, ale i tak jsem to občas zmastil. Ale žádný postih za to není, prostě opakujete, dokud to nevyjde tak jak má.

Za zmínku stojí také povedený dabing, okořeněný o zvučná hollywoodská jména, jako Mark Strong, Lena Headey nebo Jason Schwartzman.

Nakonec tedy velmi fajn hra. Má své silné momenty, jen z hlediska gameplaye se mi občas ale lehce táhla. I tak určitě stojí za zahrání.
+15
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 20 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 9 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 26 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Adieu Silent Hill 2 +25
    Napsal Adieu, 9 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 27 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 7 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 10 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 25 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 16 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…
  • jvempire Incubation: … +21
    Incubation: Battle Isle Phase Four
    Napsal jvempire, 26 dní
    Battle Isle je série tahových strategií, která vždy patřila mezi mé nejoblíbenější.…