Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Hot Wheels Unleashed

  • PS5 70
Je vůbec někdo, kdo doma neměl alespoň jeden angličák Hot Wheels? Potencionálně široké publikum by tak bylo a i když mi hra k srdci úplně nepřirostla, rozhodně nejde odstřelit jako narychlo spíchnutý přívěšek pro nenáročné hráče.

On Uleashed pro nenáročné vlastně není vůbec a malé děti si spolehlivě vylámou mléčné zoubky. Potupně musím přiznat, že jsem měl na střední obtížnost místy celkem problém a po několikaměsíční přestávce jsem si dokonce obtížnost srazil i na EASY (dočasně). V nevyvážené obtížnosti osobně spatřuji i jeden z největších "kazů" hry.  Hot Wheels totiž pracuje s pro závodní hry celkem typickým principem "gumy". Takže pokud za soupeři zaostáváte, trochu na vás počkají. To platí samozřejmě i opačným směrem. Nezřídka se tak i na zmiňovanou střední obtížnost stává, že v posledním kole kousek před koncem netrefíte nájezd zpět na plastovou trať a tím pádem jste absolutně v pytli, jelikož si ani dosavadní bezchybnou jízdou prostě nevytvoříte před soupeři dostatečný náskok. 

Výzva je fajn, ale tady jde ruku v ruce s frustrací. Navíc jsou tím pádem ze hry některé autíčka z horšími atributy. I když je tak angličáků k dispozici na několik desítek, vyvážené rozhodně nejsou a osobně jsem točil jen necelou desítku z nich.

Na druhou stranu se hra pišní sice čistě arkádovým, ale uspokojivým a zábavným jízdním modelem. Tratě jsou poplatné předloze a skládají se tak z plastových dílků a překážek. Bohužel se tím pádem stávají i maličko monotónní minimálně co do pocitu z vizuálu. Proháníte se sice v různých okolních prostředích, ale toho si prakticky nevšimnete.

Tvůrci se od vydání o hru starají a obsah přibývá. Na můj vkus je dost na jedno brdo a třeba mód pro jednoho hráče je prakticky jen střídáním jednoduchého závodění a průjezdu na čas.

Povaha tratí a systém tratí jasně vybízí k zařazení komplexního editoru. Ten Hot Wheels samozřejmě obsahuje a možností je obstojné množství. Některé překážky si však musíte nejdříve pro vlastní skládání odemknout v nezáživné kampani. Editor samotný by mohl být v některých svých aspektech intuitivnější. Osobně jsem v něm tak strávil jen několik desítek minut, jednoduše nejsem ten typ hráče, kterého vytváření vlastního obsahu baví. Hračičkové se v něm rozhodně najdou a možnost sdílení výtvorů s ostatními jistě ocení. 

Nová autíčka si odemykáte pomocí lootboxů (ano fuj) za herní měnu. I z trofejí je patrné, že by si tvůrci představovali živostnost hry na desítky ne-li stovky hodin. Snažili se vytvořit platformu, na kterou by rádi nabalovali další obsah nejen v podobě nových vozítek. Hra už po vydání vypadala jako předchystaná na kupu DLC a mikrotransakcí, což se do jisté míry potvrdilo. Problém je, že já se i přes obstojný jízdní model začal trochu nudit již po prvních deseti hodinách (vrátil jsem se po několika měsících a bavil znovu, abych byl spravedlivý...) a přístup vývojářů k obsahu a jeho distribuci mě spíše frustroval než motivoval. Se šnečím postupem naštěstí trochu pomohly dodatečně přidané denní úkoly.

I s odstupem času vlastně chápu některé nadšené ohlasy na hru (Unleashed po vydání posbíral i pár devítek). Subjektivně mi však některé věci prostě úplně nesedly a editor mě nezajímá v žádné hře. Z mého pohledu tak jde o zábavnou arkádou s vlastně dost unikátním přístupem, na které je vidět spousta kvalitní práce. Bohužel ne ve všech ohledech a i když dovede hra určitou sortu hráčů nadchnout, další ji naštvaně odloží již po pár hodinách.

 Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení ; 1. hodnotící;  digitální verze PSN od webu Game Press (zde  můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Slušný jízdní model; náročné závodění pro trpělivé fandy autodráh; tratě a autička jako z předlohy; editor tratí (byť mě osobně podobné prvky nebaví)

Proti: Mdlý obsah a herní módy; způsob distribuce obsahu; nevyvážená obtížnost; repetitivní prostředí

+14

Bloodborne

  • PS5 85
Tato hra je skvělá. Výtvarný styl, hudba, prostředí, všechno se zde povedlo. Bossové jsou drsní (ikdyž většinou nepředstavují až tak velkou hrozbu) a Bloodborne má mé nejoblíbenější hudební motivy v sérii soulsborne her.
Zbraně (ipoužíval jsem nejvíc hlavně takovou tu pilku) jsou všechny velmi cool a zábavné na rozsekávání nepřátel. Další věc, která se mi na BB líbí, je, že předměty hrají důležitou roli. Většina předmětů může mít v boji kritickou roli, příkladem je (trochu OP) molotov koktejl, který mi pomohl v mnoha těsných soubojích se silnými nepřáteli nebo v posledních okamžicích boje s bossem. A některé předměty jsou nutné i k dosažené některého konce.

Design bossů je špičkový. Bloodborne obsahuje jednoho z mých pěti nejoblíbenějších bossů soulsborne/sekiro série, kterým je otec Gascoigne. Jeho hlášky, hudba a design (i když není těžký) z něj dělají naprostou pecku. Oblasti jsou naprosto nádherné. Zasazení do jiného než fantasy prostředí je opravdu příjemnou změnou a opravdu pomáhá odlišit Bloodborne od ostatních her. Hratelnost je velmi zábavná, souboje jsou rychlé a po hráči vyžadují pohyb a agresivitu. Hra vás odměňuje za nepřetržité sekání a řezání tím, že vám umožňuje získat zpět zdraví za úder na nepřítele, který vás nedávno zasáhl (podle mě tak trochu geniální systém), a nahrazuje pomalé kotouly rychlými úskoky.

Jedním z mých hlavních problémů s Bloodborne je nízký framerate. V některých případech hra sotva běží (příkladem je nějaký AOE útok nebo ohnivý útok) a zážitku to dost ubližuje. A samozřejmě Sony nikdy nevydali ani Pro update, natož PS5 nebo PC verzi - nechápu!

Další mou výtkou je nedostatek zbraní. Vím, že každá zbraň jsou v podstatě dvě v jednom, a jak jsem řekl dříve, všechny zbraně jsou zajímavé, ale není v nich moc rozmanitosti a více unikátních zbraní by to určitě napravilo. Celkově jsem ale byl velmi spokojen - Bloodborne je příjemným závanem čerstvého vzduchu pro sérii akčních RPG od From Software.
+23

Horizon Forbidden West

  • PS5 90
Rýsuje se nám tady kvalitní herní série, co může bez ostychu stát po boku trilogie Mass Effectu nebo Zaklínače. Pokud tedy naváže třetí díl stejnou kvalitou. První díl jsem bral jako ojedinělou povedenou samostatnou hru, která však s druhým dílem aspiruje na úžasnou ságu a ještě dál mistrně prohlubuje svět a příběhy odehrávající se v tomto postapokalyptickém světě robotů. Nováčci budou mít s druhým dílem dost velký problém, což jen dokazuje, že jde o plnohodnotné pokračování jak se patří, bez zahození nebo ignorování událostí prvního dílu. A to chce dnes již na tak drahou hru docela odvahu. Své myšlenky navíc dokáže prezentovat bez technických problémů Cyberpunku.

Guerrilla Games zbytečně neriskují a jdou ověřenou cestou. Servírují tak sice klasickou hratelnost nepřinášející zhola nic nového, což je trochu škoda, ale díky tomu si můžu alespoň vychutnat pokračování bez jakýchkoliv rušivých prvků nebo kontroverzních rozhodnutí. Novinkami oproti prvnímu dílu jsou některé vedlejší aktivity. Tou hlavní je skvělá minihra Úder strojů, která je navíc skvěle zakomponované do okolního světa, takže hráč si ke hře pěkně shání figurky pro hru s těžšími soupeři. Dalšími novinkami jsou arény, závody a cvičiště. Ke všem třem mám však docela výhrady a působí nedotaženě. Naštěstí nejsou nijak povinné a v klidu se bez nich obejdete.

Pár nedostatků by se našlo. Omezené možnosti průzkumu zpočátku hry odrazují od objevování na vlastní pěst. Několikrát jsem dorazil složitě na místo, abych jen zjistil, že dál kvůli nedostupnému vybavení nemohu pokračovat. Objevují se občas různé drobné grafické glitche. Ovládání létajícího mounta mi přišlo dost nešťastné a nepohodlné. Úkoly a rozhovory působí podobně jako v prvním díle možná trochu šablonovitým stylem. Určitě nejde ale o nic, co by mělo klást otázky, zda se pouštět do druhého dílu. Jde o skvělou zábavu. Pro fanoušky prvního dílu naprostá povinnost. Čekání na třetí díl bude určitě opět dlouhé. Naštěstí mě uklidňuje, že nás snad brzy čeká ještě nějaké to DLC.

Pro: ohromující technické zpracování plně využívající potenciálu nových konzolí, příběh, minihra Úder strojů

Proti: ovládání Sunwinga, nevyladěné vedlejší aktivity, menší grafické glitche

+17 +18 −1

Horizon Forbidden West

  • PS5 95
Po pěti letech jsem se konečně dočkal a mohl jsem se vrátit za svojí milovanou Aloy do úžasného světa Horizonu, no a návrat je to vskutku fantastický. Forbidden West je typická "dvojka", je větší, hezčí, nebezpečnější a lepší? JO! Je lepší prakticky ve všech ohledech, snad jen konec je na můj vkus zbytečně otevřený, takže ten v Zero Dawn byl pro mě o maličko povedenější, jinak však svého předchůdce nový díl ve všem překonává.

Typicky musím na začátku zmínit to, co praští do očí každého hned na první dobrou a to je grafika společně s estetikou světa. HFW totiž vypadá naprosto fenomenálně. Ať už jde čistě o grafiku, nejdetailnější vedlejší postavy, propracované lidské osady, cool nové roboty či celé podvodní světy, vše je zpracováno luxusně. Mnozí lidé by řekli, že Zero Dawn byla nejhezčí hra do roku 2017 a Forbidden West do současnosti, já bych s nimi nepolemizoval. Myslím si, že k dnešnímu datu by se hezčí hry hledali jen velmi těžce. Speciálně tu musím vypíchnout vedlejší postavy a to nejen ty hlavní příběhové, ale i ty prosté zadávače jednorázových side questů. Všechny jsou zpracované lépe než většina hlavních postav současné AAA produkce a stejně kvalitně jsou i naanimované. Prvnímu dílu se mnoho lidí smálo kvůli prkenným animacím obličejů (oprávněně nutno říct), takže ve druhém díle má propracovanou mimiku i ten největší vidlák ze zapadlé horské vesničky.

Co také doznalo obrovského progresu, jsou vedlejší aktivity. Ruku na srdce, v prvním díle se jednalo o dost generické úkoly, druhý díl tyto činnosti kvalitativně dost pozvedl, sice to furt není na úrovní třetího Zaklínače, ale značně se to k němu blíží. Tallneci a Cauldrony byly super už na poprvé, ale tady si s nimi tvůrci fakt vyhráli. Každý je nejen originální, ale i velice nápaditý. Každého z nich si člověk zapamatuje a je schopný o nich bez problému povyprávět. Dále mě bavily salvage contracts, což jsou klasické lovecké zakázky, ale zpracované zábavnou formou, a Ruiny, což jsou naopak environmentální hádanky, kde se Aloy snaží proniknout do uzavřené místnosti, aby získala tajemný orb. Nepřekvapivě jsou všechny, originální, propracované a zábavné.
Dále jsou ve hře tábory rebelů, jejich outposty, závody, aréna, lovecké oblasti a ringy na souboje s lidskými protivníky. Přiznám se, že jsem se těmto aktivitám moc nevěnoval, ale dokážu si představit, že někdo se v nich bude vyžívat. Mě prostě nějak nechytly, a tak si moc cením toho, že mě do nich hra nenutila. Na rozdíl třeba od posledního Assassina jsou všechny vedlejší aktivity zcela dobrovolné. Hra jen zmíní jejich existenci a pak už je jen na hráči, jestli se jim bude věnovat. Myslím si, že na lehčích úrovních jde hru dohrát čistě jako příběhovku bez udělání jediné vedlejší aktivity.
Neměl bych opomenout Machine Strike, což je minihra v podobě deskové hry. Jedná se o super nápad, který má dobré herní jádro i potenciál pro chytlavé sbírání figurek. Bohužel se nejedná o nový Gwent, protože i přes hezkou myšlenku tato minihra není podle mě zpracovaná dost dobře na to, aby mělo smysl jí věnovat čas.

Po příběhové stránce se jedná přinejmenším o stejně kvalitní počin, jakým byl předchozí díl. Nové postavy jsou všechny do jedné povedeně napsané, hlavní linka má spád i zvraty a celý lore je krásně rozšiřován i prohlubován. Byl jsem nadšený, když jsem zjistil hlavní zápletku tohoto dílu a kdo jsou vlastně záporáci. Nové kmeny jsou možná ještě zajímavější než Oseram, Carja, Nora i Banuk, stejně tak města a osady, co obývají. Meridian byl krásný, ale Plainsong či Hidden Ember se mu můžou směle rovnat. Z nových postav vypíchnu Morlunda, který mě hrozně bavil a hlavní i vedlejší questy kolem něj a jeho party byly jedny z vrcholů celé hry.
Nově může Aloy plachtit a později se i potápět bez dechového omezení. Obě činnosti přináší do hry potřebnou svěžest a i když mi cool spouštění se z vrcholků trošku chybělo, tak Shieldwing bych už nevyměnil a plachtil jsem s ním kdykoliv to jen šlo. Potápění je ještě víc super, protože podvodní svět je krásný a zároveň velice poklidný a trávit v něm čas byl skutečně relax, pokud mě zrovna neproháněl Snapmaw.

Měl bych tu asi zmínit i nějaká negativa, ale musím říct, že je to pro mě celkem obtížný úkol, protože hra nedělá nic vyloženě špatně. Nechci spoilerovat, takže jen zmíním, že za mě je příběh povedený, ale to je dost subjektivní a myslím si, že pro některé hráče můžu být negativem hry, kam se celý děj ubírá. Dále pak souboják, nebojte ten je pořád perfektní, navíc je nově obohacen o systém Valoru, weapon techniques i nové zbraně, ale je tu jedna změna. Už od střední obtížnosti jsou nepřátelé hrozné bulletsponge, takzvaně zabere ohromné množství času a munice, než hráč robotického protivníka porazí. Ze začátku mě to dost štvalo, naštěstí je ve hře nastavení vlastní obtížnosti, které jsem si upravil, aby na skolení soupeře nebylo třeba tolik šípů a zároveň Aloy byla o dost křehčí, takže hra nebyla zbytečně lehká. Po této úpravě už byla hratelnost prakticky perfektní a doporučuju každému, aby si obtížnost vymazlili podle sebe.

Co říci na závěr? Jednoduše... Horizon Forbidden West je nehorázná pecka, ze které možná na první dobrou nespadne čelist tak jako z prvního dílu, ale celkový dojem udělá ještě kladnější, protože tvůrci se nedopustili žádného kiksu a naservírovali nám skvělou hru prakticky bez chyb, která by neměla chybět v knihovničce každého majitele Playstationu. Můžu jí doporučit i lidem, které openworldy už úplně znechutily, protože právě nový Horizon jim připomene, že otevřené světy jsou vlastně super koncept, když se dobře zpracují, což je případ i této hry. Nejedná se tedy o něco vyloženě převratného, je to prostě "jen" skvělá hra, což podle mě ale není vůbec málo a chtěl bych více takových, protože mám pocit, že jich je méně a méně. Udělejte si radost a zahrajte si to. Já jdu nedočkavě vyhlížet třetí díl!

Pro: příběh, svět, postavy, grafika, prostředí, vedlejší questy, Tallneci, Cauldrony a samozřejmě robosauři

Proti: pořád je to rozmáchlá openworld hra, která i přes obrovské kvality nemusí sednout každému

+17

Dying Light 2: Stay Human

  • PS5 75
Původně jsem se chtěl do DL2, pustit až někdy v budoucnu, protože únor byl vcelku nabytý měsíc. Ale co čert nechtěl, nakonec jsem si hru pořídil a zhruba po třech týdnech dohrál. Tato hra mne nakonec velmi potěšila a zároveň velmi zklamala, ale to proberu až dále.

Nejprve něco o příběhu. Příběh vás zavede do města Villedor, kde budete pátrat po dlouho ztracené sestře, řešit problémy mezi frakcemi a pomáhat komukoliv kdo o to požádá. Hlavní dějová linka je vcelku na dobré úrovni a hezky odsýpá, i když se některé postavy chovají trochu zvláště, hlavně kdy reagují na některé události co se staly a jejich reakce je v rozporu s tím co se vlastně stalo. Pak je tu systém rozhodování, který má mít vliv na svět kolem vás. Jelikož jsem hrál spolu s kamarádem, který šel odlišnou cestou než já, tak mám vcelku jasný obrázek o tomto systému rozhodování, který se prezentoval tak, že vaše rozhodnutí budou mít opravdu dopad. Ve výsledku jsou tato rozhodnutí vcelku našroubované, tak aby jste měli pocit, že něco rozhodujete, ale ve skutečnosti to tak úplně není (např.: vaše rozhodnutí zabije nějakou postavu a vy si řekne a kdyby jsem se rozhodl jinak, tak mohla daná postava žít.... akorát, že vůbec... daná postava umře pouze nějak jinak, jinde), s čímž souvisí jak jsem umínil některé dané rozhovory s postavami, který reagují jinak než se ve skutečnosti stalo. Toto není úplně výtka a moc dobře si uvědomuji, že tento systém zakomponovat do tak rozsáhlé hry, není vůbec snadný úkol a ve finále to dopadlo i vcelku dobře.

Vedlejší aktivity a úkoly jsou velmi nápadité a místy i vtipné. Mezi ty top aktivity pro mě byl zombie baseball (kde dostanete železnou pálku a zombíky odpalujete ze střechy), pak je tu létání na koštěti ve stylu Harryho Pottera, kolo, hoverboard, doom level a mnoho dalších. Vedlejších úkolů je dostatek, ale ne přehršle. Zároveň jsou dostatečně odlišné, aby se nestaly repetetivní. Samozřejmě jsou tu typy dojdi, vyzvedni a přines, ale jsou zaobalené do zajímavého kabátku, kdy vás to bude bavit (např.: dáma, která přišla o hlas kvůli tomu, že ji ulétl šátek na krk, tak vy jako dobrý soused vyrazíte na cestu za ztraceným šátkem, aby dáma mohla zase "krásně" zpívat).

Pohyb po městě mne neskutečně bavil. Pro mě byl intuitivní, plynulý a celkově příjemný. Místy vám vaše postava trochu zazlobí, ale není to nic co by se nedalo odpustit. Soubojový systém je na tom podobně. Máte k dispozici nějakou chladnou zbraň a můžete využívat i určité prvky parkouru, jako přeskočení nepřítele a nakopnutí dalšího. S tím vším souvisí i systém vylepšování vaší postavy. Strom schopností je rozdělen na bojové a parkourové. Parkourové schopnosti jsem využíval vcelku hojně a přišli mi užitečné. Oproti tomu bojové mi přišli vcelku zbytečné a využil jsem tak třetinu, s tím že zbytek jsem prakticky nepoužil ani jednou. Další věcí, kterou si vylepšujete svou postavu, jsou inhibitory. Těmi si buď vylepšíte staminu nebo zdraví a konkrétně stamina je velmi potřeba, jelikož ze startu ji máte zoufale málo. V neposlední řadě zde najdeme věci nočních běžců, které vám pomohou v pohybu po městě. Patří sem paraglidingový padák, hák nebo baterka s ultrafialový světlem. Tyto předměty, ale dostanete až v průběhu, takže hratelnost se značně změní jakmile je získáte. Což považuji za plus.

Postavy, s kterými se zde setkáte, jsou dobře napsané a hlavně zapamatovatelné, což je dobře a víc se vcítíte do příběhu. Jen co je škoda, že nedostali větší prostor odpadlíci a přišlo mi, že jsou vcelku odfláknutí a zasloužili by si více prostoru.

Spojení přes kooperaci funguje dobře. S parťákem co jsme spolu hráli bylo spojení vcelku bezproblémové, ano párkrát nás to mělo problém spojit, ale stačilo vypnout a zapnout hru a vše zas šlapalo jak má. Co ovšem se dá kooperaci vytknout tak je, že když se podíváte na svého parťáka, kdykoliv něco dělá, tak vypadá komicky a to ať je to odemykání nebo souboj. Skoro to na mne působí jako, kdyby to bylo spíchnuto na poslední chvilku.

Technická stránka je jedním slovem katastrofa. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří hledají sebemenší vadu na kráse a chápu jak je vývoj her (a kor takhle rozsáhlých) náročný a proto studiím i leccos odpustím, ale tady to byla opravdu hrůza. Ku příkladu jsem přes kooperaci někomu pomáhal a jelikož bylo celkem už pozdě, tak jsem se od něj odpojil šel k sobě, dodělal jsem quest a vypnul hru. Druhý den, jsem chtěl pokračovat, tak načítám poslední uložení, objevuji se na spawn pointu a najednou se mi na obrazovce objeví: jste mimo oblast mise a odpočet 4 vteřiny, po nichž umírám a objevuji se na stejném místě a odpočet jede znovu a tak pořád dokola. Tak jsem stal objetí tzv. "deathloop glitche". Zhruba po týdnu, co tento glitch nebyl opraven, jsem se rozhodl rozjet novou hru. Tam zas asi po 5 hodinách, jsem na jednom místě blbě skočil a zemřel, žádná tragedie to se může stát, bohužel jsem se objevil na respawn pointu, kde byli zadělané dveře a já odtamtud nemohl odejít, naštěstí to se dalo celkem rychle opravit, ale první řadě ve mě hrklo, že další průchod je v p*****. No a pak výpadky zvuku, propady textůrou, postavy se kterými si máte pokecat, ale nejde to, úkol, který splníte, ale po načtení se vám znovu objeví, už ani nepočítám. Tady se Techlandu očividně něco nepovedlo.

Závěrem se jedná o skvělý titul, který ale sráží na kolena jeho technický stav. Proto kdo tento komentář bude číst za pár měsíců a bude vše opraveno, si k hodnocení může přičíst 15 bodů.

Pro: příběh, parkour (celkově průzkum), vedlejší aktivity, easter eggy

Proti: technický stav, místy nelogické reakce postav

+16

Spirit of the North

  • PS5 --
Augumentovaná liška nosí tyčky k mrtvolkám otců školastyků, aktivuje menhiry a postupuje islando-chorvatskou krajinou v Unreal enginu směrem k hoře, ze které stoupá červený dým. Příběh, vycházející ze severské mytologie, nemá naraci a je na představivosti hráče, aby si dokázal vymyslet nějakou solidní motivaci k postupu...

Relaxace? Může být. Soundtrack je fajn, klavír i smyčce se hezky poslouchají, ale zároveň se rychle oto. Oposlouchají. Původně jsem měl pocit, že půjde o jakousi animal exploration adventure, ale ze SofN se vyklube nepříliš povedená hopsačka s řídce rozesetými savepointy.

Autoři sice vytvořili krásné prostředí a soundtrack, ale už příliš nezapracovali na rozpohybování lišky. Ta je stejně toporná jako kůň ve Skyrimu, takže nemá problém stát ve 45° úhlu naprosto vzpřímeně. Pohyb po vertikálních překážkách není intuitivní, liška často levituje po hranici toho, kam už jí svět nepustí. Párkrát se mi podařilo se úplně zaseknout v terénu a platforming se tak stával spíše osinou v zadku, než zábavnou herní mechanikou.

Trochu mě zaskočila rozdílná cena PS4 a PS5 Enhaced verze. Detailnější grafika, plynulejší chod, ale zároveň nicotné využití dualsense ovladače, to všechno za dvoukilový příplatek u pětikilové hry? Novinkou je i možnost změny barvy lišky, ale každý správný chuchel ví, že jediná nerasistická barva je rezavá. A všichni fritolíni se budou muset smířit s tím, že chybí žlutá, i když ta je prý taky podle pravdy... říkal soused mykolog.

Hodnocení: ✰
+12

Horizon Forbidden West

  • PS5 100
kde sa tu da dat vacsie hodnotenie ako sto percent :D to je malo proste...ta hra urazila od jednotku dobry kus cesty...vylepsila vsetko co jednotka ponukala, bojovy system, parkour, dialogy, vsetko islo o uroven vyssie, pridala nove herne prvky ako pritahovaci hak, padak a potapanie a pribehovo skvelo nadviazala na zero dawn, kde som po odohrati zvladol odhadnut len polovicu, vlastne ani tolko nie, toho akym smerom by sa mohla uberat forbidden west...za mna 20/10 a spoiler uplatnujem tento komentar do hernej vyzvy na cestu pod povrch zeme

Pro: vsetko, od gameplaya po pribeh

Proti: no dobre, nieco zkritizujem, niektore hlavolamy boli az zbytocne prekomplikovane

+7 +11 −4

God of War

  • PS5 75
V podstatě od dětství, kdy jsem vlastnil konzoli PS2, jsem byl mimo svět konzolového hraní, avšak po neustálém čtení recenzí na PS exkluzivity jsem nabyl dojmu, že přesně hry typu single player RPG s příběhem je to, co je mým šálkem kávy a že je čas se ke konzolím navrátit.

Zakoupil jsem PS5 a jako první hru jsem si vybral GoW. Předchozí díly jsem nikdy nehrál, ve světě Kratose jsem tedy byl úplný nováček. Bohužel, hra u mě z několika důvodů nenaplnila očekávání, které ve mně vyvolaly všechny ty hodnocení a recenze po herních serverech a diskuzních fórech.

Příběh mi přišel příliš jednoduchý a nepříliš zajímavý, postav bylo málo a necítil jsem k ním žádné emoční pouto, herní svět mi bohužel přišel příliš uzavřený, prázdný, mdlý a nudný. Nevychytaný mi přišel i sběr XP a systém odemykání nových schopností - XP má hráč až až a nemá je za co utrácet, schopnosti získá snadno všechny a (dle mě) relativně rychle. Stejně tak vybírání truhlic mi nepřišlo moc „rewarding“ a spíš to byl grind než zábava.

Ale abych jen nekritizoval, za pochvalu stojí krásná grafika, zajímavý je i styl kamery, kdy je vše „natočeno na jeden záběr“. Zvukové efekty a dabing je také super a povedl se i soubojový systém, který mě bavil (ovšem zde je potřeba dodat, že závěrečný souboj nebyl nic moc).

Suma sumárum půjdu při hodnocení God of War trochu proti proudu, protože bohužel hra ve mně zanechala spíše pocit zklamání a průměrnosti zabalené do (velmi) pěkného pozlátka. Mrzí mi, že jsem ve hře neshledal takovou pecku jako ostatní, ale holt ne každá hra je pro každého a možná přístě budu více krotit svá očekávání, která také mohla sehrát svou roli.

Pro: grafika, zvukové efekty, dabing, souboje, severská mytologie

Proti: příběh, postavy, prázdný svět, looting, XP/skills systém

+22

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS5 95
Po událostech v Ubaru, které za dramatických okolností pohltila poušť, pověsil Nathan dobrodružný život na hřebík, aby mohl žít normální život. Při prolézání starobylých chrámů, likvidaci ztracených měst, eliminaci nepřátelských žoldáků a dalších radostech „nelegální archeologie“ sice nemusel řešit papírování a jiné kancelářské práce, na druhou stranu ho teď čeká po „normální“ práci domov a rodinný život s Elenou Fisher.

Nathan sice Eleně slíbil, že honbám za pokladem je konec, jenže když člověk plánuje, Bůh se směje. Ze skříně na Nathana vypadne kostlivec v podobě neúspěšné výpravy za pokladem kapitána Averyho, kterou uskutečnil před patnácti lety. A protože je v sázce život jeho bratra, musí teď výpravu dokončit.

Uncharted 4 překonává se předchůdce snad ve všech myslitelných ohledech. Jako první (logicky) trkne do očí zejména úžasná vizuální stránka, která ovšem skvěle slouží nejen naraci, ale také hereckým výkonům. Série Uncharted dle mého vždy vyčnívala v rámci žánru skvěle napsanými charaktery (a jejich replikami). V tomto ohledu jde čtvrtý díl nejen dál, ale hlavně hlouběji. Nathan je poprvé regulérně chlápek z masa a kostí, kterému sice dobrodružný život trochu chybí, ale do akce se ani zdaleka nežene. Jde samozřejmě stále o dobrodružný příběh, takže od Uncharted nelze očekávat charakterovou hloubku existenciálního drama. Nathan si dobrodružství stále klukovsky užívá, ale každý pád ho bolí, má hlad a taky dobře ví, že nebýt „normálního života“, nečekal by ho na konci výpravy poklad, ale pouze prázdnota, kterou lze zaplnit jen dalším dobrodružstvím. Podobné péče se pak dostalo i ostatní postavám, a kromě hlavního antagonisty tak nejde o jednorozměrné figury.

Společníci tentokrát Nathana provázejí prakticky neustále a pasáží, které překonává Nathan sám, je minimum. Neplní přitom jen roli přívěšku hlavního hrdiny. Uncharted obsahuje neskutečné množství dialogů a postavy spolu prakticky neustále mluví. Kromě slovních přestřelek komentují okolí, včetně slepých cest, a pokud hráč dlouho tápe, přichází i s vlastními nápady na řešení situace. Nepřekvapivě jsou samozřejmě aktivní i v bojových pasážích, ale už o něco více překvapivě taky v průběhu stealthu, protože nečekají, až nepřítele odpraví Nathan, ale pokud k tomu mají příležitost, rádi přiloží ruce k dílu. Stealth je mimochodem vítaný doplněk. Jde sice jen o velmi light verzi stealth pasáží z Assassínů, nicméně je plně funkční a některé pasáže tak lze projít zcela bez výstřelu.

Osobně mě potěšilo, že se zápletka navzdory přepálenosti samotného průběhu děje (Nathan musí schovávat ve skříni minimálně zlatou medaili z Tokya za sportovní lezení a s ohledem na bodycount je až s podivem, že netrpí PTSD) drží oproti předchozím dílům velmi při zemi a nedojde tak dokonce ani na žádné nadpřirozeno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, nemá hluchá místa, zejména na začátku není vyprávěn striktně lineárně a kvůli genezi pátrání po pokladu se po vzoru trojky vrací taky do Nathanova mládí/dětství. Struktura hry je jinak velmi podobná předcházejícím dílům. Stále jde o koridor, byť tentokrát velmi „široký“, a to nejen co do velikosti a otevřenosti lokací, ale i v případě možností řešení „enviromentálních“ hádanek. Mimo obligátní akrobacie pak přichází na řadu i různé puzzly a samozřejmě akce. Té je (naštěstí) o poznání méně než dřív a soubojové pasáže jsou mimochodem daleko méně frustrující. Zejména proto, že ubylo klasických uzavřených arén, ve který se musíte ubránit několika vlnám nepřátel (mám pocit, že za celou hru jsem na takovou arénu narazil jen jednou). Škoda, že pár chvil před závěrem přijde dlouhá akční scéna (kapitola 20 v New Devonu) s hned několika okamžiky, které si hráči pravděpodobně párkrát zopakují, čímž se dokonale rozmělní vyprávění i napětí.

Navzdory tomuto škobrtnutí před koncem je finále skvělé a epilog dojemný. Nathan ve své čtvrté výpravě opustil vody šestákového dobrodružství a přišel s lidštějším a ve finále i emotivnějším příběhem. Čtvrté Uncharted dobrodružství Nathana Drakea završuje parádně. Od třetího dílu se však jedná o tak velký kvalitativní posun, že bych si přál, aby bylo tohle dobrodružství poslední jen prozatím.

Pro: Výborné postavy; skvělý dobrodružný příběh, který se oproti předchozím dílům drží víc při zemi; odladěná hratelnost; filmovost, která v dobrém slova smyslu prostupuje celou hrou; možná nejlepší automobilová honička v historii akčních adventur.

Proti: Snad jen to zbytečné rozředění děje dlouhou akční sekvencí před finále a jednorozměrný antagonista.

+21

God of War

  • PS5 95
Jeden z mých nejostudnějších herních restů konečně napraven. Krata mám i jako avatara na svém PS účtu, přesto jsem si hru vlastně dost nesmyslně roky šetřil. Velká očekávání naštěstí byla naplněna.

God of War je hra moderního střihu, která obsahuje snad všechny "povinné" prvky dnešní tříáčkové produkce, ale balí je do perfektně vyladěné omáčky. Vlastně jde o další hru, co po loňském Hadovi (mytologie prostě táhnou) aspirovala na rozsekání mého soukromého žebříčku nejoblíbenějších her, jestli to Kratos s Atreem dají, ukáže až čas. Přeci jen mi na bezesporu skvělé hře, pár věci maličko mrzelo. Ale o tom později.

God of War je epos. V nesmírně atraktivním prostředí severské mytologie (ke které autoři přistoupili po svém a nutno podotknout, že velmi zdařile) se vydáváte s nesourodou dvojicí na cestu za rozprášením popela zesnuvší družky/matky. I přes zdánlivě triviální zadání jde však o cestu nesmírně trnitou a samozřejmě mnohokrát zkomplikovanou. Je to až neuvěřitelné, ale i přes žánr akční adventury (hack and slash?) je GOW vlastně parádní příběhovkou, ve které na vás čekají citlivě zpracovaná silná témata. Charaktery postav jsou skvěle propracované do hloubky. Postav není přehršel, každá od trpasličích kovářů, přes hada světa až po záporáky má však vlastní ukotvenou osobnost a příběhové pozadí ve špičkově navržených kulisách jsou jedním z hlavních pilířů hry. Na hře je dost vidět, že je designována s vidinou pokračování a na některé jasně načrtnuté střety tak vůbec nedojde... alespoň se máme na co těšit v Ragnaroku.

God of War je metroidvania. Na rozdíl od předchozích dílů tak nejde o striktně svázaný zážitek a na cestě na hráče čekají četná rozptýlení. Byť jste k průzkumu jasně motivovaní, mnohá zákoutí během cesty k cíli vůbec nemusíte navštívit. Největší zážitky sice na hráče čekají na hlavní cestě, ale kdo by nechtěl odkrýt tajemství padlého trpasličího krále, nebo si zašpásovat s Valkýrami? Mnohé lokace vám jsou zpočátku zamčeny, nikdy však nejste nuceni probíhat dlouhé úseky opakovaně. Průzkum dokáže zážitek ze hry poměrně dost naředit a přiznám se, že ke konci mě střety s řadovými nepřáteli již tolik nebrali. Na druhou stranu, nikdo mě do toho nenutí, že jo :).

God of War je rubačka. Rubačka poctivá a pestrá. Sekyra Leviathan má pořádné grády a autoři hráči vkládají do rukou obrovskou plejádu možností, jak se s nepřáteli vypořádat. Hlavně zpočátku působí soubojový systém hlavně kvůli radikální změně snímání hlavního hrdiny vlastně trochu cize. Postupem času se však více vrací ke stylu původních her. Ovládání soubojů postupně přirozeně přejde do krve a pak je to obrovská paráda. Díky skvělému "move setu" a intuitivnosti je pocit z boje znamenitý.

God of War je "RPG". Tedy ne v tom původním smyslu, ale více než kdy dříve zde hraje roli vylepšování postavy, sbírání vybavení i crafting. S tímto souvisí záležitost, která mi pocit ze hry asi trochu kazila. Zbožňuji výzvy. Nejtěžší obtížnosti jsem se však dle ohlasů přeci jen zalekl a tak zvolil druhou v pořadí (Výzva). No a zpočátku jsem dostával uspokojivě zabrat a byl jsem nadšený. Když však Krata vylepšíte, prozkoumáváte všetečně okolí a využíváte všechny možnosti, stane se rázem hra na můj vkus až jednoduchá. Dokonce i jinými hráči nepochopitelně obávané Valkýry. První dvě mě potrápily a já se skvělé bavil, některé další mi však stačily dva až tři pokusy bylo hotovo. Odmítám přitom používat Kameny vzkříšení. V hlavní dějové lince výzva postupně také odpadává a to se rozhodně nepovažuji za žádného velmistra. Jasně, měl jsem zvolit nejvyšší obtížnost, ale to bych se na začátku asi už vážně zasekl. Uvedené řádky jsou však čistě subjektivním pocitem a do výsledného hodnocení se až tolik nepromítly. Jen tím pádem pro mě nebyl GOW tak strhující, jak by být mohl.

God of War je bomba. Prostě skvělá hra, která by neměla nikoho minout. Zdejší (ojedinělé) výkřiky pod 50 % jsou v kontextu hry prostě nesmysl. I objektivně jde totiž o zatraceně kvalitní řemeslo s výbornou herní náplní, památnými momenty a dospělým příběhem. Rád bych ještě doklepl platinu... jen otázka, co na to Ódinovi havrani a další sběratelské harampádí.

Hodnocení na DH v době dohrání: 89 %; 226. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus (fyzická kopie na disku leží stále zabalená na poličce :))

Pro: Atraktivní zasazení; skvělé postavy; dospělý příběh; grafika i zvuky; krásné lokace; zábavný soubojový systém; spousta obsahu

Proti: Po desítkách hodin přeci jen lehce stereotypní souboje; místy špatný překlad do CZ; Valkýry nejsou ani zdaleka tak drsné, jak se internet tváří :)

+24

Marvel's Guardians of the Galaxy

  • PS4 90
  • PS5 95
Rocket, not a raccoon!!

Můj ty Tondo tondíkatej, musím sňat hučku, ač jí nenosím. Jedna z her, od které jsem neměl skoro žádné očekávání a po doporučení od kamaráda jsem se do hry pustil. Pro fanoušky Marvel / Guardianů ať filmů nebo komiksů je to snad povinnost!!

Příběh je tu moc hezky rozporcovaný předešlými komentáři, takže to pojďme pojmout trochu jinak. Nepamatuji si, za dlouhou dobu hru, která by mne udržela od 4 odpoledne do 7 ráno a u které bych se tak moc nasmál, že mně budou sousedi proklínat do 26 kolene. Nevybavuji si okamžik, kdyby mně hra nudila, nebo byla až moc zaplněná nesmyslnými dialogy a dlouhými cutscénami. Za mně po boku s Returnalem hra roku 2021.

Ta hra má v podstatě všechno, za co by se ani hollywoodský velkofilm nemusel stydět.Jsou zde zvraty, infantilní vtípky, velmi emotivní pasáže, plot twist (Dějový zvrat), hluboké myšlenky a zároveň spousta někdy až toaletního humoru. Pro znalce komiksů a filmové série, je příběh vyprávěn a veden jiným směrem, ačkoliv se zde objevují postavy z komiksové předlohy.

Co hře dodává na puncu kvality, je ovšem HUDBA !! Vzít ty nejověřenější "vypalováky" 80. let a udělat jim takový tribute (poctu), to zaslouží velký potlesk. Huddle up!!  bude nejlepší co vás v soubojích potká, po motivování ostatních strážců, rozjede se skladba která dokáže zvednout ze židle, či si podupávat do rytmu a pro ty znalé snad i zpívaní těchto "fláků" (Moji milovaní sousedé, omlouvám se za bordel, jinak to nešlo!)

Ano, hra má svoje mouchy a bugy, ale mně osobně chytla tolik, že jsem si jí dohrál jak ve verzi ps5, tak i ps4, hru jsem dohrál se splněním všech trofejí a s radostí.

Bojový systém je zábavný a dost i vtipný, nikoliv strohý a nudný.

Jediný rozdíl mezi verzí ps4 a ps5 je, že verze ps4 trpí více bugy a padaním hry.

Ps5: 95%
Ps4: 90%

Pro: Příběh, Hudba, Ovládaní, Humor, Vizualizace

Proti: Glitche a padaní hry (Ps4)

+20

Astroneer

  • XOne --
  • PS5 85
Když jsem kdysi,náhodou narazil na tuto indie americkou společnost a viděl jsem gameplaye ze hry, řekl jsem si, že to je druh hry který by mně mohl bavit. Jelikož jsem tuto hru zkoušel ve fázi early access již na Xbox one, tak možnost pořídit si tuto hru na PS5, bylo víceméně jasné. Díky mím znalostem, že se ve hře nevyskytuje jediná forma komunikace, pokud opomeneme voice chat v multiplayeru. Takže logicky šlo o mou volbu do herní výzvy 2022 - 3. "Ticho jako v hrobě" 

V této samotné hře se stanete kosmonautem/astronautem, dle vašeho uvážení. Ocitnete se uprostřed planety v modulu, který se stane vaším útočištěm a skrýší. Jelikož se jedná o sandbox, tak očekávejte hru, kde nejste limitováni vůbec ničím. v základní výbavě "nafasujete" těžící zbraň a "batoh" na kterém máte přístup až k 10 slotům, vybaveným indikátorem obsahu kyslíku v láhvi. Dále vlastníte základní craftovací stanici uvnitř batohu.
To jest k základům, nebudu se zde rozepisovat jakým způsobem craftíte věci, jen zmíním, že se zde nachází neznámé předměty, které používáte k získávaní bytů, což jsou základní jednotkou, kterou spotřebováváte v PDA které je součástí batohu a umožní vám nové a lepší vybavení, nástroje a přístroje.

Ve hře vás čeká 5 planet a 2 měsíce, které se liší složením plynů v atmosféře a zdroji nerostů. K získání všech zdrojů je potřeba navštívit všechny planety. Malá odbočka, pokud budete platinovat, tak musíte zatančit na všech planetách. Nyní zpět ke hře samotné, Jelikož jde o indie společnost, nečekejte zázraky, avšak oceňuji čas a práci kterou museli vynaložit k naprogramování hry samotné. Příběh tu nehraje první housle, spíše je utvářen sérii úkolů, které plníte skrze display u přistávacích ploch. Co musím ocenit, je jak zábavný dokáže být multiplyer při hraní více hráčů. Udělat si srandu s kamaráda, co je momentálně "AFK" a prokopat ho do 20 m do země a zadělat nad ním plochu a počkat na jeho reakci, je k nezaplacení, ale dost trolení. Ve více lidech jde o rychlejší záležitost.

Teď pojďme k jádru pudla, což je to co mi tuto hru kazilo. To, že kamera v jeskyních a při nošení věcí se otáčí nesmyslně, to bych ještě dokázal nějak snést, že se vám seká předmět při dávání na batoh a často padá vedle vás, je otravné, co mně nas*ávalo doběla, je pozdní načtení textury, ve které se zaseknete. Toto zaseknutí vás může stát vozidlo, popřípadě i život pokud spadnete při vystoupení z vozidla, pak následné hledání mrtvoly je skutečnou osinou v zadku. Hodně těchto problémů, však funguje při hraní ve více hráčích. Včetně podpory crossplay, avšak ta jde pouze přes placený server... :-(

Celkově jde o jedinečnou hru svého žánru, která osloví asi jen malou hrstku hráčů. Do hodnocení zahrnuji i to, že jde o méně známé studio System Era Softworks a toto je jejich prvotina. Dále stále vytvářejí content do hry, včetně DLC (zdarma) wanderer probes, který dodá do hry historicky známé tělesa, jako hubblův teleskop, či sondu voyager 2.


Pouze kvůli technické stránce dávám 85%

Pro: Sandbox, mutiplayer, kompletní destrukce, líbivá grafika

Proti: Načítání textůr, glitche, kamera

+9 +10 −1

Sifu

  • PS5 90
Nový druh bolesti a nová obdoba sebemrskačství. To byli mé první pocity, když jsem rozehrál tuto hru. Nemyslím to špatně, že by bylo něco v nepořádku s touto hrou, ale tahle hra nikomu nic neodpustí. Mám za sebou spousty her souls typu, i roguelike/lite, ale tohle bylo a je něco úplně nového. Nejvíce mi tato hra připomíná, začátky v Sekiro: Shadows Die Twice a stejně jako v sekirovi, tak i Sifu mi snad jednou i půjde, ale zatím je to bolest.

Teď ke hře samotné. Ve hře se ujmete role mladého bojovníka kun-fu a budete sledovat jeho cestu za pomstou. Příběh jako takový je zde odvyprávěn vcelku rychle, žádný moc dlouhý prolog nečekejte. Hra vás v prologu seznámí se základními mechanikami hry a pak už to nechá čistě ve vašich rukách. Ve hře vám pak nikdo nic neodpustí a sebemenší chybička je tvrdě potrestána. A i když se u hry člověk hodně "navzteká" a má chuť ovladač prohodit televizí, tak povětšinou si za to může sám. Tím se dostávám k tomu nejzásadnějšímu mechanice souboje. Sifu má jeden z nejkomplexnějších soubojových systému, co jsem kdy mohl vidět a vyzkoušet si. Na rozhodnutí, kdy použít parry, kdy úhyb a kdy dodge máte ani né vteřinu (použil jsem dodge a úhyb záměrně, jelikož ve hře máte vyloženě odskočení od nepřítel "dodge" a úhyb, kdy stojíte na místě a uhýbáte pomocí páčky přicházejícím útokům, s tím že skoro každému útoku se uhýbá jinam). Sifu pracuje se systémem stárnutí, když vaše postava zemře může se oživit, ale zestárne a to o tolik kolikrát předtím zemřela, ale dá se to i ovlivnit, vždy když porazíte minibosse, speciálního nepřítele nebo bosse váš počet smrtí se sníží (pro vysvětlení: začínáte jako 20 letý bojovník, když poprvé zemře bude mu 21 let = 1 smrt, když zemře podruhé bude mu 23 let = 2 smrti, kdy potřetí bude mu 26 let = 3 smrti, porazíte minibosse vaše smrti se sníží o 1, takže až zemřete znovu nebude vám 30 = 4 smrti, ale 29 = 3 smrti). S tím souvisí síla a životy vašeho bojovníka, čím starší je tím je silnější, ale má miň životů. Tyto aspekty se změní vždy po 10 letech a to ve 30, 40, 50.... avšak váš bojovník není nesmrtelný limit je 70 let, jakmile tohoto věku dosáhne tak máte poslední život a pak umíráte a začínáte level od znovu. Levelů je celkem 5 a na konci každého čeká boss, který prověří všechny vaše schopnosti. Máte k dispozici i strom schopností, kde si za utržené body můžete odemknout nové pohyby.

Tak něco na závěr. Jedná se o kvalitní hru, která nikomu nic neodpustí. Určitě to není hra pro každého. Ale kdo hledá výzvu a nebaví ho dnešní lehké hry tak směle do toho. Když jsem konečně hru dohrál a to i s tajným koncem, měl jsem chuť se do hry pustit znovu a nejspíš to i udělám, jelikož hra je opravdu výzva a pokoření je opravdu uspokojivé. Jen škoda, že vývojáři přidají nižší obtížnosti chápu, že pro někoho je to moc obtížné, ale o to tu především jde a myslím si, že tím trochu ztratí kouzlo.

Pro: grafika, komplexní soubojový systém

Proti: někdy vaše postava neudělá to co chcete a to je v této hře fatální

+22

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

  • PC 95
  • PS5 95
Metal Gear Solid byla moje první hra na PS1 a od té doby jsem se do této série zamiloval. Celá série má neuvěřitelně propracovaný příběh a lore celkově. Na MGS 5 jsem se proto hrozně těšil a dohrál jsem ho v minulosti na PC a letos na PS na 100%, takže i s tajným koncem, který mi rozšířil povědomý o celkovém příběhu, takže všem doporučuji to tak dohrát, protože ten konec, za těch několik desítek hodin navíc, opravdu stojí.

Takže ke hře jako takové. Příběh je jak jsem zmiňoval neuvěřitelně poutavý a kdo je fanouškem celé série, tak si ho užije. Hra se skládá ze dvou častí, kdy první část se soustředí primárně na příběh a každá mise je jedinečná a tím i zábavná. V druhé části pak jde příběh tak nějak na druhou kolej a začínají se ta objevovat mise, které jste už hráli, jen jsou buď těžší, nebo vás nesmí nikdo spatřit a nebo jste zcela beze zbraně. Což jako challenge mode by nebylo vůbec na škodu, ale cpát to do hlavní dějové linky mi nepřišlo jako úplně dobrý nápad, spíše to na mě působilo jako umělé natahování herní doby. Pak tu najdeme ještě formu vedlejších misí tzv. Side Ops a ty už jsou celkem stereotypní, povětšinou typ znič, zabij, zachraň atp., ale nikdo vás je nenutí plnit. Co mě na hře trochu mrzí, tak je absence bossů, jako pár jich tam je, ale já mám tuto sérii spojenou hlavně s nezapomenutelnými bossi a hlavně i originálními boss fighty, kdy ke každému se muselo přistupovat trochu jinak. Tady jsou bohužel jen tři takové boss fighty (střetnutí se Skulls nepočítám). Jinak postavy jsou dostatečně zajímavé a na žádnou z nich jen tak nezapomenete. Novinkou v sérii je i systém parťáků, u nichž si můžete budovat vztah a tím získávat dodatečné schopnosti a vybavení. Celkem jsou 4 a to kůň (který figuruje jako dopravní prostředek, ale po vybudování vztahu může na cestu vyloučit exkrementy a tím způsobit nepřátelským vozidlům smyk :-)), pes/vlk (který se drží při vás a pomáhá odhalit nepřátelé co jsou poblíž a označuje je a jako bonus může je i eliminovat), Quiet (která může prozkoumat nepřátelské tábory a pomáhá vám jakožto odstřelovač) a poslední je D-Walker (se kterým jako jediným nebudujete vztah, figuruje jako takové chodítko s možností velké palebné síly). Ve hře máte i celkem velký vozový park od klasických džípů, přes různé ekvivalenty BVP, až po tanky a jako support vám může posloužit i vrtulník.

Hra se odehrává v roce 1984 a podíváte se do tří oblastí Mother Base, Afghánistán a Afrika. Přičemž Mother Base, jak název napovídá, je vaše základna, kam se budete vracet po misích a odehrává se tam většina příběhu. Zároveň s tím souvisí další mechanika hry a to vylepšování si Mother Base. Jak si vylepšujete základnu, tím si otevíráte možnost vyzkoumat nové zbraně a jiné podpůrné prostředky (např.: Krabici (fanoušci vědí :-)). Prostředky získáte na svých misích, nebo můžete poslat. své vojáky na misi a tím získat tyto prostředky. Bohužel zde je jeden neduh a to že abyste získali větší množství daného materiálu (který v pozdější fázi hry potřebujete) musíte své vojáky posílat na speciální mise, které trvají třeba tři dny (reálného času), lze je však urychlit za pomocí speciální herní měny, kterou si můžete koupit za reálnou měnu (mikrotransakce). Toto je jediná větší vada na kráse. Afghánistán a Afrika jsou poměrně velké mapy a jsou dostatečně odlišné, aby se nedostavila repetetivnost. Afghánistán je pouštní mapa, kde vás na misi může přepadnout písečná bouře, což znamená, že nepřátelé mají omezenou viditelnost a jen tak vás neuslyší, ale stejný problém máte i vy. Afrika zas je více situována do džungle a zde může začít pršet, což způsobí, že vás nepřítel hůře uslyší.

V MGS je doporučen tichý a plíživý postup, ale hra vás do toho vyloženě netlačí a dává možnosti si hru přizpůsobit do "Rambo" stylu, dokonce jsou i mise, kde se tomu nevyhnete. V MGS je mnoho mechanik a funkcí a rozepsat všechny by bylo na několik stránek, takže vypíchnu jen ty nejzásadnější. Máte k dispozici tzv. Reflex Mode, který funguje tak, že když vás někdo odhalí, tak se vám zpomalí čas a vy máte možnost zneškodnit nepřítele dříve, než spustí poplach. Další důležitou mechanikou jsou extrakce. Přátelské jednotky (vězni), uspaní nebo omráčení nepřátelé, či zvířata můžou být extrahováni pomocí Fultonu (což je takový balónek, který přenese danou jednotku na vaší základnu), později můžete takto extrahovat i vozidla. Je toho opravdu hodně. ale tohle jsou tak ty nejdůležitější.

Po grafické stránce je hra skvělá a nemám jí co vytýkat. Hudební stránka je též perfektní, jako skoro u všech japonských her, ale zvlášť oceňuji možnost walkmanu, kdy sbíráte kazety a můžete si tak přehrát přímo ve hře, některé hity z 80. let. Dále pak je skvělé, že hra si zachovává svůj humor, který je pro tuto sérii typický.

Takže pár slov na závěr. Jedná se o skvělou hru s napínavým příběhem, pěknou grafikou a skvělou hudbou. Co trochu kazí zážitek jsou mikrotransakce, absence jedinečných bossů typických pro tuto sérii (osobní názor) a asi největší vadou na krase je, že je to pravděpodobně poslední díl, jelikož se Hideo Kojima (otec série) a Konami ukončili svou spolupráci, po několika neshodách co panovali při vývoji této hry.

Pro: Příběh, mechaniky ve hře, walkman, nezapomenutelné charaktery

Proti: Mikrotransakce, absence jedinečných bossů, pravděpodobně poslední díl série

+19

Call of Duty: WWII

  • PS5 80
Přiznám se, že můj vztah k sérii Call of Duty je dost pokrytecký. V různých příspěvcích na internetu na COD vlastně dost plivu a spílám jí za nulový posun a kadenci díl/rok. Jednou za pár let si přitom nějaký díl s chutí pustím a vlastně si ho i hodně užiju. A s WWII to nebylo jinak.

Díl z roku 2017 přinesl zpátky bojiště druhé světové války, po čemž fanoušci roky předtím již hlasitě volali. Kampaň je v rámci série opět dost klasika, ale i přes místy krapítek prvoplánový americký patos v příběhu dovede hráče zaujmout. Provede vás po různých bojištích západní fronty a i přes svoji jasnou lineárnost mě jednoduše bavila. Nechybí pro sérii typický tah na branku a nezapomenutelné momenty.

Střelba je již klasicky velice dobře zprostředkována, kampaň obsahuje strhující filmové momenty a příběh i přes svoji povrchnost váže jednotlivé mise do kompaktního celku. Ve WWII na scénu přichází i "schopnosti" parťáků a na vyšší obtížnosti se ta lékárnička od Zussmana občas šikla. Menší výhrady bych měl pouze ke spouštění skriptů a ukládání. V jedné z pozdějších misí se mi například stalo, že hra "uložila" na tak pitomém místě, že jsem měl co dělat abych přes mnohá opakování úkol nějak splnil. I na obtížnost "Hardened" (na Veterána jsem to zkoušel před pár lety a hra byla již místy až nepříjemně nekompromisní) se tak na pár místech dostavila frustrace spojená spíše s designem hry než s mojí schopností/neschopností rozdávat headshoty.

Multiplayer je v WWII stále živý a hratelný. Samozřejmě je zde úskalí, že se jako holobrádek pouštíte do křížku převážně s hráči na 1000. úrovni (a stovkami odehraných hodin), proti kterým se není přirozeně úplně jednoduché prosadit. To však s kvalitou hry příliš nesouvisí a mapy, zbraně i třídy postav jsou v WWII zpracované dobře, byť na mne jakožto občasného hráče působí hra více hráčů vlastně nachlup stejně, jako třeba v MW 2. Mód "Nazi Zombie" jsem zkoušel také, ale zalíbení jsem v něm nenašel. Hra s nezkušenými hráči velmi špatně komunikuje, co se po týmu vlastně chce a nic nepodnítilo moji chuť, do módu případně více pronikat. Momentálně jsem tedy po odmačkání kampaně skončil u oddechového střílení v rámci mulitplayeru.

COD: WWII si ode mne tedy odnáší vysoké hodnocení. Já mám to COD vlastně rád, jen nevím, proč bych ho měl hrát rok co rok a za kampaň na cca osm hodin a dost recyklovaný mulťák solit sedmnáct stovek. I když se mi tak hra vlastně líbí, stále mi přijde její masivní úspěch vůči některým jiným (a zajímavějším) hrám trochu nespravedlivý.

Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 172. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Zábavná kampaň s epickými momenty a bitvami; dobrý pocit ze střelby; podařené mapy multiplayeru; široké možnosti customizace Spojenců; hudba a zvuky

Proti: Velmi podobné předcházejícím dílům ve všech ohledech; omezené možnosti uniforem Osy

+14

Grow: Song of the Evertree

  • PS5 90
Velmi odpočinková hra ve které se dá utopit hodiny času i když po jisté době se stane hrozným stereotypem. O hru jsem zavadil pouze náhodně a dost mně zaujala svou “jiností”.

Na první pohled působí hodně nintendo stylem, což hře ale vůbec neubírá.


Hrajete v hlavní roli, za alchymistu, který se snaží pomoci věčnému stromu zbavit se zlé nákazy, která je zde symbolizována trny. Hra má dvě úrovně a to jak budovatelskou stránku ( tvorba vesnice), tak řešení rébusů při získávání fragmentů písně.
Dále pak pomocí kouzelného kotlíku vytváříte vajíčka světů, které po zasazení ve vyšších patrech stromu nabudou a stávají se zahradami, na kterých zasazujeme rostliny a čistíme od nákazy, sutin až po čištění nákazy od “zvířat”.

Hra obsahuje časový úsek, kdy se mění den a noc. V noci lze pracovat, jen ve vesnici a tak můžeme dospat noc v posteli, aby zase bylo ráno a my mohli pracovat.

Hru doprovází asi jedna z nejlépe zkomponovaným hudebním podkresem, kdy světe div se, ale o hudbu se staral Český symfonický orchest…

Hře ubírá jen ten stereotyp, ale nějáká větší koncepčnost, ale jde o indie studio, tak se to dá pochopit.

Celkově jde o velmi zajímavou hru, která mě dokázala zabavit a přitom se honosila příjemnou cenovkou a proto za mně 90%

Pro: Hudba, prostředí, jedinečnost

Proti: Stereotypní činnosti

+14

Returnal

  • PS5 85
Když jsem si vybral tuto hru na dohrání/platinování, moc jsem netušil jaké krušné chvilky mi tato hra připraví.

Do této hry jsem vlétl jako uragán, namotivovaný dokončením soul-type hry na 100% s tím, že co by mne mohlo překvapit. Jisté zkušenosti s Fps bych měl a rychlý pohyb my také vyhovoval. To vše než došlo na prvního “mini-bosse”. Během několika sekund jsem seděl na stejném začátku jako před několika hodinami. To byl pro mně dost silný zážitek, abych hru dal na chvíli k ledu s tím, že se k ní vrátím. Čas plynul a mě docházelo, že se budu muset popasovat s touto hrou.

Takže jsem po cca 2 měsících spustil hru, abych si užíval umírání. Nepochopitelně jsem umíral a pořád žádná progrese, což mně značně demotivovalo a říkal jsem si, že tohle prostě není hra, na kterou bych měl.
Pak nastal den, kdy jsem konečně spatřil prvního bosse (phrike).
To že ho musím zabít 3x jsem pochopil záhy co jsem si myslel, že po první fázi je hotovo, ale nebyl. Čekala mě druhá a o to víc agresivnější forma. Říkám si, tak to už je opravdu mimo. Po 4 pokusech jsem úspěšně porazil Phrika a pochopil jsem, že zde jde o něco jiného, hlavním principem hry, je udělat ten správný build na daný run. Pokud si toto osvojíte, máte velkou šanci hru dokončit. Plný optimismu a nadšení jsem se vrhl do druhé lokace (poušť) a při prvních protivnících jsem si říkal: “To je jako všechno, tak teď to bude v pohodě.”
Jenže nebylo, sice dojde k získání asi té nejužitečnější zbraně ve hře, ale mini boss, kterého potkáte při vstupu do hory Vás vyvede z omylu.


Tak hezky pěkně od znova. V tu dobu jsem byl sklíčený, protože dostat se na vrchol k bossovi, mi zabralo dny. A potom tam stál on Ixion!!
Tenhle parchant, je z mého pohledu ten nejhorší boss v celé hře. 12x během jednoho dne mně nekompromisně “vylupal” ve 3 fázi, že si říkam, “Tak to je přepal”.
Byl jsem v takovém srabu, že jsem požádal o pomoc kamaráda, co hru měl rozehranou a byl hned za bossem. Bohužel, ani jemu se to nepovedlo (vzhledem k share play, což naprosto chápu). Jen ho to namotivovalo hru dohrát.
Takže stojím po 13 oproti Ixionovi 2 velké lékárny, level 5 adrenalin, 2 malé lékárny a oživení v sošce.
Po ukrutném boji, kdy nepoužiji lékárnu v čas padne soška, ale nakonec Ixion padá a je poražen, říkám si hurá konečně je dole…

Tak se vydávám do 3.oblasti (Citadela), kde se poprvé setkávám s “letadílky” (drony) a začínám ty Finské vývojáře podezírat z masochistických praktik. Jelikož kamarád má lokaci hotovou, tak naštěstí vím, co mne čeká. Průchod citadelou jsou neskutečná “jatka” kde, nemáte asi sekundu na odpočinek/chybu. S nutnou dávkou štěstí po 4h jsem u bosse. Slabý a bez života, proto volím restart cyklu a pořádnou přípravu. Po 2,5 h jsem u bosse sebevědomí, že to dám!!
Příprava se vyplácí a boss jde dolu po prvním souboji.
Hra mě neskutečně chytá a já do ní zapadám jako zajíc do sněhu.

Čtvrtou oblastí (Džungle) proletím jako řízená střela a boss končí na první pokus poražen, to je ten moment, kdy propadám v tuto hru.



Jenomže, přicházím do 5.oblasti (Ledová krajina), kde není boss, ale nacházejí se tři klíče k otevření schopnosti, která je potřeba do 6.oblasti (posledni).
množství různorodých monster v 5 oblasti je devastující a tak po 2 dnech konečně mám 3 klíče a hurá do poslední 6. Oblasti.

Poslední oblast je esencí čirého pekla, kombinace protivníků, mini bossů a prostředí je zničující a tak, když polomrtví při třetím pokusu o prochození 6 oblasti vidím boss room jsem neskonale šťastným. Otázka je jasná, bude to stačit? V ten moment můj kamarád, dodělává kolektorky na platinu, jsem motivován a chci platinu, stůj co stůj.

Vstupuji do hlubin kde čeká Ophion, závěrečný boss.
Čekám epický a lítý boj. Vyzbrojen carabinou s vyšší kadenci a lepší průrazností. Je to tady, boj začíná.
Během 25 s je první fáze dole, pak druhá a třetí a já jsem dokončil, něco co jsem si myslel, že nikdy nedám.
Na závěr hold nejslabší boss celé mojí hry.

Jenže, není konec. Po 48 hodinách přichází kolektorky a challange roomy.

Druhý průchod se sbíráním, jsem si moc neužil. Možná to byl jen můj subjektivní pocit, ale protivníci byly těžší a početnější.

Nebudu zde spoilerovat příběh, nicméně je rozdělen do 3 aktů a pokud chcete platinu, čekejte 50-100+ hodin.

Skončil jsem po týdením honu na xenoglyphy

Nesmysl mít kolektorky v náhodně generovaném prostředí. 5 hodin hledáte jednu místnost. Nakonec mám hotovo a 30tá platina je navždy Returnal.

85hodin je konečný výčet.
Počet smrtí: 157
Těší mě jen pohled na mrtvé nepřátele: 10.000+

Celkově bych zhodnotil hru jako hráčský zážitek rovnající se dokončení Bloodbornu.
Přes všechny ty nadávky a nervy to stálo nakonec za to!!



Jen ten závěr hry, to je tristní. Měl jsem jisté tušení po přečtení pár Xenoglyphů a poslechem scout logů a v tomto ohledu mě hra zklamala (nebyl jsem sám z mého okolí), to je důvod proč hodnotím jen 85%

Pro: Grafický design, zvuky, hudba, atmosféra

Proti: Příběh, propady fps při velkém počtu nepřátel

+15

Final Fantasy VII Remake Intergrade: Episode INTERmission

  • PS5 95
Když jsem poprvé spatřila trailer na toto DLC, byla jsem zklamaná, protože jsem se těšila na pokračování Cloudova příběhu. Představovala jsem si, že by DLC mohlo být vyprávění o Cloudově minulosti v Kalmu. Místo toho jsme však dostali nějaký nově vymyšlený příběh o Yuffie, kterou ani nemám moc ráda. Po odehrání však musím říct, že to dopadlo skvěle.

Uvědomila jsem si, že ne každý nutně musel mít Yuffie v partě při hraní původní FFVII, protože se jedná o secret character. Navíc se o ní dozvíme něco víc až poměrně pozdě, ačkoliv ji můžeme potkat dost brzy po opuštění Midgaru. A tak nějaký nový úvod do jejího příběhu může pomoci ji plnohodnotně začlenit do skupiny. Compilation of Final Fantasy VII z ní totiž udělalo velmi důležitou postavu, a tak ani v této remakované sérii určitě nebude zaostávat.

Dalším za mne skvělým tahem bylo, že si autoři nechali nové postavy z kompilace právě na toto DLC, v Cloudově příběhu nechali jen velmi jemné náznaky jejich existence a nezesložiťovali už tak složitý příběh Genesisem, Deepgroundem atd. Obávám se, že to nevydrží, ale pokud by to tak bylo i v dalších částech, a tyto zápletky z kompilace se udržely v mezích DLCček, byla bych spokojená.

Posledním plusem je, že autoři využili tohoto DLC k vyzkoušení nových možností, ať už se jedná o novou minihru, tak i nové soubojové techniky. Sice příliš nedává smysl, proč se nová hra Fort Condor nevyskytuje v celém FFVIIR, když tady ji všichni hrají na stejném místě i ve stejném čase, kdy se okolo prohání Cloud, ale můžeme prostě předpokládat, že Cloud je moc cool na to, aby ho takové kraviny zajímaly. Stejně tak souboje mě dost bavily, je vidět obrovský pokrok od Final Fantasy XV v party-based real-time combatu a pořád se to zlepšuje.

Takže já tleskám. Jen tak dál. A pokud byste přeci jen chtěli nějaké výhrady, tak já osobně bych nahradila Sonona nějakou postavou, kterou nám už představili, místo úplně nové, ke které jsem si nestihla za krátkou herní dobu DLC vybudovat nějaký vztah. Třeba duo Yuffie a Kyrie by doslova zbouralo Midgar.

Pro: Intro k Yuffie, citlivý přístup ke kompilaci, Fort Condor, souboje

Proti: Sonon Kusakabe

+22

Marvel's Guardians of the Galaxy

  • PS5 90
Tak jako filmy a komiksy ze série Strážců Galaxie i tento kus je jízda. Bez prázdných míst stále v běhu za dobrodružstvím a záchranou Galaxie. Klasické schéma nesourodé skupinky s zajímavým příběhovým pozadím, vede k velkému množství vtipných dialogů a zábavné hratelnosti. Snad jen na obtížnost Normal nepředstavuje prakticky žádnou výzvu a směsice nepřátel a variabilita soubojů s bossy by mohla být větší. Na PS také velmi jednoduchá Platina;)

Pro: Příběh, soundtrack, grafické zpracování

Proti: Repetitivní souboje, občasné drobné bugy

+5 +7 −2

Among Us

  • PS5 65
Among Us jsem rád vyzkoušel. Již při koupi jsem však tak nějak počítal s tím, že to není úplně hra pro mě... ale zkusit se má všechno, že jo.

Hře nemohu upřít vlastně dost zajímavý a (u videoher) neokoukaný námět. Among Us funguje na principu neustálého podezřívání ostatních a v jádru je vlastně vystavěná velice dobře. Většinu času přirozeně strávíte v roli klasického člena posádky, plnícího banální úkony ve formě jednoduchých miniher, a snažíte se přijít na kloub kdo z dalších hráčů je "hochštapler". No a nebo se na vás usměje štěstí a tím lajdákem jste vy.

Atmosféra neklidu a podezřívání je i přes jednoduchou stylizaci funkční a zpočátku i dost chytlavá, bohužel mi však přijde, že Among Us ani zdaleka nedosahuje svého potencionálu (což je vzhledem k dřívější popularitě dost na pováženou). Herních prvků není příliš mnoho a matchmaking také působí prakticky jako ve fázi prototypu. Mapy jsou i několik let po vydání pouze čtyři a na atraktivní koncept není ze strany autorů nabalen dostatek atraktivní omáčky.

Dokáži si představit, že hra s bandou ideálně čtrnácti dalších přátel může fungovat skvěle, já těch svých cca 5-6 hodin odehrál s náhodnými spolu(proti)hráči a tím pádem si užil všechny "výdobytky" dnešní společnosti. Vzhledem k nulové penalizaci není výjimkou, že se třeba tři čtyři hráči odlogují hned, jakmile zjistí, že na ně opět nevyšla role impostora.

Moje největší výtka však směřuje k PS5 verzi. Among Us stojí a padá na komunikaci (byť třeba jen jednoduché), pokud hrajete na ovladači, máte zcela jasný hendikep. Hra sice obsahuje systém skládání frází, ten je však absolutně neintuitivní a chybí základní věci, co byste chtěli ostatním sdělit. No a než větu vyťukáte ovladačem, je po hlasování a váš panáček letí vesmírem. Velkým konzolím prostě Among Us úplně nesluší a já se tak po pár hodinách zajímavého experimentu posouvám dále. Ale nápad je to fajn, to zase jo!

 Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 51. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Stojí to nic až kilo; atraktivní nápad; s pořádnou partou přátel to může být skvělé

Proti: Plnění úkolů v roli posádky začne velmi brzy otravovat; hra s náhodnými lidmi; s ovladačem se prakticky nedá komunikovat; velmi málo obsahu

+10