Nejlépe hodnocené komentáře

Brain Lord je akční adventura/RPG, která vyšla v roce 1994 exkluzivně na konzoli Super Nintendo. Kvůli pohledu shora, velkému důrazu na dungeony a občasným logickým hádankám bývá občas přirovnávána k The Legend of Zelda: A Link to the Past. Ale kromě těchto podobných aspektů se jedná o zcela jiný typ hry, který se především jinak hraje.

Jedním z největších rozdílů je to, že Brain Lord je narozdíl od Zeldy více zaměřený na RPG prvky. Váš hrdina má tři základní statistiky (zdraví, útok a obrana), které se mu vylepšují po sebrání srdce (zdraví) nebo speciálních lektvarů (útok, obrana). Kromě toho může využívat asi osm různých kouzel podporujících především útok a pět typů zbraní (meč, sekera, řemdih, bumerang a luk). Zbraně a kouzla ovšem nevyužívá na řešení hádanek, ale čistě k boji. V neposlední řadě můžou hrdinu doprovázet víly. Ty se ukrývají ve speciálních drahokamech, které lze nalézt v dungeonech, nebo zakoupit ve městě u obchodníka. K dispozici je celkem sedm víl, které hrdinovi kupříkladu vylepší útočné nebo obranné vlastnosti, osvětlí tmavé prostory nebo útočí na nepřátele některým elementem (oheň, led, blesk). Nejvíce budete asi využívat vílu, která vaší postavě průběžně doplňuje zdraví. Víly se mohou v průběhu hry vylepšovat sbíráním zvláštních modrých koulí, které náhodně vypadávají z nepřátel. Zpočátku vám tedy bude víla doplňující zdraví obnovovat jeden dílek života přibližně každých patnáct vteřin, ale pokud si ji dostatečně vylepšíte, zkrátí se interval jen na nějaké tři vteřiny.

Ve hře vás čeká celkem pět rozsáhlých dungeonů. Rozsáhlých v tomto případě rozumějte i několikahodinových. Naštěstí bývá na začátku každého patra socha, u které lze nejen uložit váš postup, ale k jakékoliv soše se lze ihned teleportovat pomocí předmětu warp gate. V průběhu hry naleznete i několik kouzelných zrcadel, které se po zabití vašeho hrdiny automaticky použijí a ihned obnoví zdraví na maximum. Takže tu máme hru, kde lze nalézt spoustu uzdravovacích předmětů, vílu, která po vylepšení prakticky neustále obnovuje zdraví, zrcadlo, které po zabití ihned oživí hrdinu s plným zdravím, ukládací sochy na začátku každého patra dungeonu a předmět, který vás přenese ke kterékoliv soše. Teď si asi říkáte, že Brain Lord musí být strašně jednoduchý. Ale to je omyl. VELKÝ OMYL!

Problémem nejsou ani tak nepřátelé. Někteří jsou sice celkem otravní, ale ne natolik, aby vážným způsobem ohrozili váš život. Prvním prvkem, který zásadně zvyšuje obtížnost je rozlehlost jednotlivých pater a množství uzamčených dveří. Ke konci hry se dostanete do chvíle, kdy bude ve vašem inventáři i pět různých klíčů a dveře, které jsou jimi uzamčeny, jsou rozesety po všemožných koutech dvou pater. A počítejte s tím, že ke každým dveřím se budete muset propracovat přes nějakou náročnou pasáž. Popisky u jednotlivých klíčů sice v prvních dvou dungeonech naznačují, kde by se daly použít, ale v pozdějších fázích na tuto nápovědu můžete zapomenout. Nejvíce vám ovšem budou zpestřovat život různé plošinkové pasáže. Kromě toho, že se většina plošinek samozřejmě pohybuje, se setkáte s tím, že se na ně budete muset přesně trefit (hra netoleruje skok na okraj plošinky) například z ledového povrchu, z povrchu, kde se podlaha pohybuje různými směry nebo třeba mizí pod nohama. A trefit se na plošinku, která se pohybuje zleva doprava z dvojdílku, který míří odshora dolů, ale především každé dvě vteřiny zmizí, načež se váš hrdina propadne do nicoty, je vážně vopruz. Aby toho nebylo málo, tahle pasáž je na konci obrazovky, kde je podobných vychytávek hned několik a pokud spadnete dolů, tak si všechno pěkně od začátku zopakujte. Když se něco takového stane už pošesté, to už nervičky začnou pracovat. A to stále ještě není všechno. Jakmile se na obrazovce objeví větší množství nepřátel nebo cokoliv, co chrlí oheň, klesne frame rate přibližně na polovinu a skákání se tak stává ještě mnohem náročnějším.

Největší libůstku si ovšem autoři schovali do posledního dungeonu. Tady naleznete hned čtyři místnosti, v nichž budete procházet bludiště v naprosté tmě (nefunguje zde ani světelná víla). Jediné, co uvidíte, budou vaši protivníci a siluety dveří. Poslední a nejrozsáhlejší bludiště jsem i s návodem dělal skoro půl hodiny. Věřte mi, že v tu chvíli jsem Brain Lord upřímně a z celého srdce nenáviděl. Kdyby to nebylo těsně před úplným koncem, zůstal by Brain Lord nedohrán. Souboje s bossy zmíním jen okrajově. Na vaši postavu čekají dohromady čtyři souboje a jsou celkem těžké (nejtěžší je podle mě hned ten první, kdy ještě máte málo zdraví a nemáte léčící vílu). Kvůli všem výše vypsaným těžkostem doporučuji případným zájemcům hrát Brain Lord s návodem a v emulátoru umožňujícím quicksave a quickload, protože jinak u téhle hry zešedivíte. I tak se můžete těšit na zhruba desetihodinové dobrodružství.

K příběhu se nemá cenu nějak obšírněji vyjadřovat. Prostě takové klišé, které je zakončeno tradiční záchranou světa. Rád bych ale napsal něco málo k logickým hádankám. Ty jsou v podstatě dvojího druhu. Buď mačkání tlačítek podle nějakého zadání (asi pětkrát za celou hru) a nebo mnohem častější umísťování kamenů a koulí na tlačítka. Rozdíl je ten, že kameny se vždy posouvají o jeden dílek, zatímco koule jedou až do doby, než do něčeho narazí. Hádanky nejsou moc náročné, ale nabízejí příjemné zpestření mezi neustálými boji a otravným přeskakováním plošinek.

Brain Lord je sice méně známá, ale velice solidní akční adventura/RPG, která určitě stojí za povšimnutí. Obtížnost sice není nejvyšší, ale některé pasáže jsou opravdu brutální a vyzkouší trpělivost každého hráče. Proto se divím, že zrovna já jsem tuhle hru dokázal dohrát.

Když si ve skvělém filmu Stůj při mně z roku 1986 čtyři kluci povídají u ohně, zazní i tato vpravdě hluboká myšlenka: "Mickey je myšák. Donald je kačer. Pluto je pes. Co je Goofy?" Dokud jsem tuhle větu neslyšel, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Nakonec mi nezbylo, než souhlasit s poslední větou z této debaty: "Páni, to je divný. Co ten Goofy je?" Jisté je, že ať už je Goofy cokoliv, je hra Goof Troop pro konzoli Super Nintendo, v níž je hlavním hrdinou, kvalitní akční adventurou, která občas dokáže potrápit i hráčův mozek.

Jednoho dne se Goofy se sousedem Petem a jejich potomky vypravili na moře, aby si zarybařili. Vtom se objevili piráti, kteří si mysleli, že Pete je jejich ztracený kapitán, kterého spolkla velryba. Proto ho i se synem PJem unesli na blízký ostrov, na němž měli základnu. Goofy se svým synem Maxem se proto rozhodli, že je půjdou zachránit. To vše se hráči dozvědí v hezky nakresleném intru. V dalších obrázcích mezi jednotlivými kapitolami pak ještě zjistí, že ačkoliv se Pete zpočátku záměnou nijak netrápil, protože je piráti královsky hostili, již brzy změnil názor. Později se totiž objevil skutečný kapitán a Peteovi i PJovi začalo hrozit, že se budou muset projít po prkně. To je v podstatě celý příběh. Není to nic zázračného, ale pro tuto hru, která je zaměřená spíše na dětské hráče, je naprosto dostačující.

Na začátku si hráč vybere, zda chce ovládat Goofyho, který je silnější nebo Maxe, který je rychlejší. V případě, že jsou hráči dva, je možné hrát kooperativně za obě postavy najednou. Goof Troop je svým zaměřením primárně akční adventura, ale poměrně často tu hráč narazí i na jednodušší hádanky. Ty nejčastěji spočívají v umísťování kamenných bloků na tlačítka, což trošku komplikuje fakt, že postavy bloky nezvedají, ale posouvají je kopáním. Nakopnutý kámen pak jede do chvíle, než narazí na zeď nebo na jinou překážku. Je poměrně obvyklé, že jedním špatným kopnutím si hráč znemožní vyřešení celé obrazovky. Naštěstí se po opuštění a následném návratu vše vyresetuje do původního rozestavení. Tím se ovšem rovněž obnoví všichni nepřátelé, takže je dobré se po vyčištění obrazovky od protivníků na chvíli zastavit a popřemýšlet nad vyřešením hádanky. Občas se ovšem stává, že to není možné, protože rovněž někteří nepřátelé umí kopat do kamenů a než je stačíte zneškodnit, dostanou bloky do pozice, ze které už nelze kameny dostat a vám stejně nezbyde nic jiného, než obrazovku vyresetovat.

Ve hře Goof Troop nebudete s nepřáteli bojovat napřímo. Odstraňovat je budete tím, že na ně buď něco hodíte nebo přes ně kopnete kamenný blok a nebo je třeba nalákáte do střely z jejich vlastních děl. Pokud se vám to nepodaří a oni vás zasáhnou, může nastat jedna ze dvou situací. Buď máte vedle počítadla životů nějaká srdíčka a v tom případě o všechna přijdete a nebo žádná nemáte a pak rovnou ztratíte jeden život. Ty se dají naštěstí doplnit sbíráním ovoce, kdy šest kusů ovoce (třešeň je za jedno srdíčko a banány za dvě) získáte jeden život, případně vám jeden život přibyde po sebrání rudého drahokamu. Už během prvního levelu se lze celkem snadno dostat na maximální počet devíti životů, ale pozor, v následujících třech úrovních je ovoce i drahokamů podstatně méně, takže je zapotřebí hned v první úrovni všechno důkladně prozkoumat a předzásobit se na horší časy. Tvůrci si naštěstí byli vědomi toho, že hra je určena pro mladší hráče, takže v posledním levelu se dají ztracené životy snadno nabrat zpátky.

Hra je rozdělena do pěti kapitol, kde první čtyři vám zaberou každá kolem dvaceti minut a poslední zhruba dvojnásobek. Ve hře můžete sebrat celkem pět různých předmětů - vystřelovací hák, zvoneček, prkno, rýč a svíčku. Prkno slouží k jednorázovému přemostění menších děr, svíčka vám zvětší dohled v tmavých prostorách a rýč je naprosto k ničemu. Sice se s ním dá asi na třech místech kopat do země, ale nemá to žádný význam, protože se v zemi stejně nic neukrývá. Zvoněním na zvoneček je možné na sebe nalákat větší množství nepřátel, což se hodí zejména v obrazovkách, kde není nic, co by se po nich dalo hodit a je proto nutné nalákat je všechny do úzké uličky a kopnout proti nim kámen. Nejčastěji ale budete používat vystřelovací hák, kterým se dají jednak likvidovat menší protivníci a kromě toho si s ním lze přitahovat jinak nedosažitelné předměty. Posledním využitím háku je to, že jej lze natáhnout mezi dvě kotvičky a po laně pak přejít na druhou stranu propasti. V inventáři lze nést pouze dva předměty najednou nebo jeden předmět a jeden klíč. Na konci každé úrovně je jako vždy boss. Souboje s nimi nejsou moc těžké (nejtěžší je podle mě boss na konci druhého levelu), ale spíše otravné, protože bossové se chovají podle několika málo vzorců, které se dají po krátké chvíli snadno vysledovat, ale bohužel je zapotřebí udělit jim docela dost zásahů, takže souboje s nimi jsou zdlouhavé.

Grafická stránka by se dala označit za ten nejčistší šestnáctibitový průměr, který neurazí, ale ani nenadchne. Horší je to s hudbou, kdy v každé kapitole hraje pouze jedna skladba, která je navíc dosti krátká, takže se melodie velice rychle oposlouchají. Navíc není kvalita skladeb nikterak valná, takže jsem po dlouhé době narazil na hru, u níž jsem vypnul zvuk úplně.

Goof Troop je akční adventurou, která je sice určena spíše dětem, ale přesto jsem si s některými hlavolamy lámal hlavu i několik minut. Hra neoplývá zbytečně vysokou obtížností a dá se dohrát i na jeden zátah. Je to sice krátké dobrodružství na jedno odpoledne, ale hra mě bavila a času s ní stráveného ani v nejmenším nelituji.