Poslední komentáře

Přišel čas setkat se znovu s holohlavým Asasínem a v novém hávu přineslo studio IO Interactive další pokračování kontraktového zabijáka, Vizuálně je to pastva pro oči, většina lokací je krásně vykreslená se spoustou detailů jak exteriérových tak interiérových a ty rozsáhlejší lokace, jako třeba Italské Středomoří by zabraly spoustu herního času jen pro samotné kompletní prozkoumání.

Doufal jsem, že tento Hitman by mohl být vice příběhová hra, mezi jednotlivými lokacemi sice beží krátké vložené filmové sekvence popisující pozadí zakázkového prostředí, ale jinak je to běh a plížení mezi lokacemi, likvidace cílů různými způsoby a vrůzných převlecích, zahlazování stop v podobě ukrývání mrtvol nebo mazání kamerových záznamů, plnění výzev a hledání únikových cest – bez výzev a bonusových Escalation by hra spadla do stereotypu a celkově bych asi ohodnotil méně procenty.

Výbava zabijáka je pestrá od klasického lanka, přes pistoli s tlumičem, nůžky, páčidla, katany, jedů, výbušnin až k automatickým zbraním ve chvíli kdy se vynoří halda nepřátel a neměl jsem chuť opakovat level, tak jsem si stoupnul do koupelny  a kosil jsem jednoho nakouknuvšího zvědavce za druhým, až jsem celou osádku lokace zlikvidoval ve stylu nezanechání živáčka/svědka To bohužel ale umožňuje inteligence a chování UI protivníků, která je místy jak po prodělání lobotomie, stejně jako chování NPC postav, které vyděsí i to, že 47mička chvilku v ruce drží plechovku Coly nebo nožík na dopisy – za mě to trochu sráží celkový dojem.

Nakonec jsem se dobře bavil a těším se na další díl, který předpokládám pojede v podobném stylu,, za mě v připadě prvního Hitmana rozhodně nadprůměrná záležitost – 80 %

Dal jsem na místní pochvalné recenzce a vzhledem k tomu, že jsem hororovku už nějaký čas nedal, padla volba na Somu. Příběhově a prostředím je to zajímavé, nápadité a přímočaré a možná je to ten největší klad celé hry, protože herně mě to až tolik nenadchlo.

Ve valné většině postupného odkrývání tajenky se především plížíte kolem kovových monster a jste nuceni se raději nepouštět do konfrontace – i když vlastně Vás rozzlobení androidi víceméně jen pocuchají a dá se obratem vyléčit, tudíž cesta je vlastně stále volná, po čase si najdete způsob, jak se z různými monstry vypořádat. Většinu herního času hrdina Simon tráví v hlubokomořském těžebním komplexu, kdy při procházkách po ztemnělém mořském dně narážíte na chuchvalce řas nebo na robotickou lákačku, která se červeným světýlkem snaží vábit.

Při bádání pomáhá hlas Catherine, pro vyznění a pochopení příběhu je nutné sledovat a poslouchat zvukové nahrávky nebo jiná papírová vodítka, chyběla mi možnost zaznamenávání si aktuálního úkolu a dost mě zarazila možnost vzít do končetin každou ptákovinku, která se ocitne v dosahu. Když si vzpomenu a srovnám se  žánrovkou Alien Isolation, musím objektivně přiznat, že Soma je v několika parametrech o kus zpátky, takže ve výsledku dávám lehký nadprůměr – 70 %

Dlouho tady nebyl další kousek z tenisové rodiny, naposledy pamatuju mnou velmi milovaný a oblíbený Tennis Elbow 2011, což byla naprostá pecka. Čas samozřejmě běží neúprosně dál a po více než dekádě jsem natrefil na konzoli na novinku Matchpoint Tennis Championships, která slibovala mnohé, leč reallita je úplně jinde a výsledku je to velké zklamání.

Anotace slibovala maximální kontrolu nad údery ... mno, to by ale nesmělo být ovládání strašně krkolomné a strany ototčené ( vlevo je vpravo z pohledu podávajícího ), žebříčkově jste schopni porážet hráče top10 celkem na hladko v rámci pár výměn a že bych nějak měl reálně využít slabé stránky se říct nedá, protože se víceméně jen objeví poznámka, že soupeř má slabší forehand, ale klidně od něj dostanete winner v další výměně. Vylepšovací body je možné získat v minihrách kdy do zblbnutí opakujete jeden typ úderu, mód kariéry Vám sice umožní střetávat i s některými reálnými hráči, ale ani tvář Kyrgiose nebo Alcaraze z UI lepší hráče nedělá, takže po čase soupeři zestereotypní. 

Jediné co má koule je online multiplayer, kdy se dají vyzkoušet mače s ostatními pařany, tak se dá narazit na těžké oříšky, jinak hodnotím v průměru a přál bych si aby se na tomto poli urodila zase brzy nějaká povedená, hratelná a reálná zálěžitost – 50 %

V první řadě musím říct, že fanouškem textových adventur rozhodně nejsem a pobíhání po lokacích, plkání a vyslýchání postav spojené se sběrem milionu předmětů a jejich častokrát nelogickým použitím či kombinacemi mně neskutečně otravovalo třeba naposledy v Tajemství Oslího ostrova. Po chválení Full Throttle jsem se rozhodl, že jim dám ještě další šanci a kupodivu to nebylo špatné.

Je to hlavně díky tomu, že se žádné velké bloudění nekoná, dialogů ve snesitelné míře, předmětů krapet a až na vetešníka s dárkovými předměty i questy celkem logické. Samozřejmě velkým kladem a zpestřením je specifické motorkářské prostředí, vedené hláškujícím drsňákem Benem, který rozplétá tajemství obklopující korporát Malcolma Corleyho, posledního to pořádného výrobce mašin.

Samotná hra není příliš rozsáhlá, což nevadilo, je víceméně přímočará s výborným dabingem, minihra v soutěsce v podobě soubojů s jezdci z klanu Chřestýšů v pohodě, ale ta v rámci demoličního derby zase vyloženě slabá, ovládání taky žádná sláva a často se mi stalo, že jsem přehlédnul šipku do jiné lokace – vrakoviště, Corley sídlo.

Pro fanoušky adventur je to nejspíš super věc, za mě povedený kousek v lepším průměru a pokud by bylo pokračování, šel bych do něj, remasterovaná verze nabídla o fous lepší vizuální zážitek, dávám - 70 %

Čtvrté dobrodůžo ságy se odehrává dekádu po událostech dílu předchozího, kdy byla za pomocí supertajné zbraně zničena jak rasa Lambent, zmutovaných to kříženců hmyzáků a homo sapiens tak všichni Locusťáci. Společenství uprchlíků vzniklé po vyhlášení stanného práva COGem postrádá proviant a další jiné věci, co se šiknou a snaží se štípnout co se dá. 

V podzemí se zase něco začíná probouzet a hrdinou, který se postaví do čela bojovníků bude Fénix Junior ( J. D. ) společně se svou roštěnkou a pár dalšími osvalenci. Hra je opět rozdělěna do pěti aktů rozdělených na vlastní podlevely, v první třetině hrdinové posílají do křemíkového nebe umělou inteligenci, poté už většinou likvidují staré i nově přidané potvory. A že těch nových je hodně – z krvavých kokonů vyskakující zmutované Juvies, oběti polykající štír Snatcher, plivající pásovec, noví bossové včetně finálního písečníka. Přibyly i nějaké ty nové práskačky – Dropshot, Buzzkill – nicméně já se spokojil se starým dobrým Lancerem, sem tam pro zpestření jsem zkusil i ostatní arzenál. Novinkou je před chystajícími se vlnami útočníků rozmístit třebas těžké kulomety reagující na pohyb a s jejich pomocí si ulehčit průběh přestřelek.

Příběhově to není žádná hitparáda, bohužel se to víceméně smrsklo na záchranné mise, především třetí akt byl nekonenčný, neustále se jen rozrážely dveře v podzemním labyrintovém bludišti a sypaly se další a další hordy havěti. Obtižnost podobná jako ve trojce, málokdy jsem v lokacích zhebnul, někdy i díky pomoci ostatních členů komanda. U bossů to bylo těžší, ale za mě pořád reálně hratelné s pár sprostými slovíčky.

Vizuál je moc pěkný, nově přidané vichřice ve zpustošeným exteriérech byly povedené – po dohrání trojky jsem si říkal, že určitě nějaký ten spin-off či prequel nebo sequel přijde – uvidím jestli budu s Gears pokračovat, nabídka je velká, celkově to pořád vidím na nadprůměr – 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití. V poslední epizodě, která má opět 3 acty, první je věnována útěku z explodující lodi, druhá vzájemnému shledávání se ostatními výrostky a následnému pokusu o návrát do internátní školy a poslední … to už musíte zjistit sami, jen napovím, že zakončení je víceméně očekávané.

Kolem a dokola je tato poslední sezóna víc akční ( kvituju ), ale nové postavy mi zajímavé nepřišly ( James. Minnie, Louis a další ) a hlavně celková nosná myšlenka kolem budování vztahu AJe a Clementine nepříliš atraktiviní a povedená, takže za mě lepší průměr, jak pro tuto poslední epizodu, tak pro celou hru, nápad TT originální, ale další podobný asi už nezkusím – 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití. V epizodě třetí, která má opět 3 acty, kdy se skupiny ujme chrabrá Clementine, která naplánuje odvetu proti skupině vedenou starou známou Lilly.

Pasáž útoku na plovoucí pevnost ve třetím aktu bylo to nejzajímavější v této epizodě, kdy se především plkalo a plkalo, konec se blíží, věřím že to závěrečná epizoda zvedne – 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití.

V první epizodě narazí při hledání zásob na partičku výrostků, kteří obývají opuštěnou školu a zdá se, že by to mohl být vhodný přístav k zakotvení. V epizodě druhé, která má opět 3 acty, se pro minele AJe ocitají mimo skupinu, dojde ke konfrontaci se známou tváří i jednou novou z řad Whisperů, nicméně jak se dalo tušit k teenagerům se opět dostanou a půjde o život všem. Akce hutná, příběh se pomalu rozjíždí, jen těch emocí kolem AJe a skupiny bylo na mě až moc - 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití.

V první epizodě narazí při hledání zásob na partičku výrostků, kteří obývají opuštěnou školu a zdá se, že by to mohl být vhodný přístav k zakotvení. Jak už to tak bývá, realita je jinde a mimo Chodců je Clem nucena se vypořádat i s tajemstvím jedné z postav a společně s AJem to vypadá, že s Done Running to nebude tak žhavé. Epizoda má 3 akty, pokud jste hráli některý z předchozích dílů, nic moc nepřekvapí, jede se ve starých kolejí ovládání, grafika, styl skládání příběhu a leccos se už dá odhadnout, snad se příběh pořádně rozjede - 75 % .

Třetí dobrodůžo jednotky Delta a celého COGu, které se opět vrhá do bitvy s rasou Lambent, zmutovaných to kříženců hmyzáků a homo sapiens. Poslední bašta odporu Jacinto byla ve dvojce byla obětována a spláchnuta do hlubin a tentokrát se lidstva ubírá k ostrovu Vectres, kde se plánuje obroda lidské rasy.

Akce je stále přímočará a nekompromisní a její  opravdu hodně – přibylo několik nových stvůreček, pár zbrání ( plamenomet třebas ), hlavní postavy mají potřebu tentokrát hodně si povídat, člověk se až místy ztrácel v tom, co řeší, jinak se jede v zajetých kolejí krytí se za vším možným a palbou za vším, co se kolem jen šustně. Víceméně se vše točí kolem Marcuse, ale v pár levelech byl hlavní postavou jiný osvalenec, což nebylo na škodu. Celkově mi přišlo, že obtížnost šla dolů a nepamatuju si, že bych někde dlouho opakoval bitky, a to ani v rámci bossů. Prostředí trochu zesvětlalo a už se jednotka neplouží jen tmavými tunely, za což jsem i rád, vizuálně je to na svou dobu pořád slušná podívaná, pěkná intra nebo vložená videa.

Těžko říct, jestli tento díl bude finálním vzhledem k zakočení, nicméně díky slušné zábavě a příběhu si myslím, že se nějakého toho prequelu, sequelu nebo spin-offu v rámci vyždímání značky ještě dočkám, ale pokud na něj narazím, půjdu do něj, i trojka byla solidní, lehce nadprůměrná zábava – 75 %

Po solidním první dílu jsem šáhnul po pokračování a musím konstatovat, že se povedlo laťku zdvihnout. Marcus a jeho parťáci z jednotky Delta ( s nově přidanými Taiem a Dizzym ),  se po uspěšné likvidaci generála Raama ( ale bohužel už ne tak účinnému vyhlazení Locust rasy díky bombě, která s tím hmyzím balastem skoncovala jen okrajově ) mají opět prácičku, aby ochránili poslední zbytky llidské rasy ve skalní pevnosti Jacinto.

A že jé tè fušky pěkně Hromada … osvalenci jsou vystavení konfrontaci neustále, k dispozici proti protivníkům mají slušný arzenál různých zbraní – nově tuším přibyl plamenomet, raketovat a minomet, ale nakonec konzervativec jako já se spolehnul na osvědčenou kombinaci automatu a ostřelovačky sem tam proloženou nějakým tím granátem pro urychlení přestřelek, kdy samozřejmě nechybí benchmark této série – krytí se za vším možným.

Co se týče protivníků take se objevilo pár nových inventářů ale co především, některé z větších kousků dostane jednotka k dispozi, takže je možnost se na nich proletět nebo nasednout a dokonce navštívit útroby jednoho červíka. V damotném závěru si pak kluci osedlají jednoho z těch největších krasavců. Musím se přiznat, že po jedničce jsem si říkal tuctový nápad s pěkným prostředím, ale z dvojky mám rozhodně daleko lepší pocit a možná se podaří vytvořit povedenou ságu, pokoření trojky je nevyhnutelné - 80 %

Stejně jako předchozí dílko Limbo je i Inside povedenou, miloučkou a atmosférickou plošinovkou, která ač v nenáročném,minimalistickém prostředí bez vytuněných intro videí a našlapené grafiky, nabízí skvělou zábavu. Černobílý svět předkládá před putujícího hrdinu, kterého objevíme v pustém černočerném lese jak v jedné z povedených epizod X.files, jak je nucen prchat před podivnými týpky s dobrmany v patách. V dalších lokacích vymění přírodní scenérie především industriální prostředí.

V cestě mu opět stojí mimo těchto protivníků z masa a kostí překonávání  mechanických či gravitačních překážek, častokrát je nucen povolat na pomoc ztracené, zprátelené duše a hráč musí používat své mozkové závity a správné načasování, jinak čeká na panďuláka mnohdy drsná, ale vždy okamžitá smrt. Některé pasti a nástrahy se dají intuitivně vyřešit, u některých si chudák poutník několkrát protrpí pády ze strázů, zamordování ppodvinými vodními nymfami či třeba rozmašírování jakýmsi tektonickým třeskem, než přijde na správný tah, a třikrát jsem musel použít nápovědu a až po ní jsem si řekl no jó, jasně, takhle to mělo být.

Trochu jsem se obával, že stejně jako  u Limba bude zakončení chabé a nevýrazné, což se víceméně naplnilo i díky velké bizarnosti v závěrečných levelech a otevřený konec víceméně nenadchnul, nicméně musím tedy vyzkoušet alternativní konec, který kolegové přispívající nadhodili, jinak spkojenost - délka je akorát a atmosféra nezaměnitelná a přesně podle mého gusta, celkově o fous povedenější Limba, víc takových počinů – 85 %

Světe div se, tato mariňácka rubačka ve stylu Hvězdné pěchoty mě naprosto minula a povědomí o ní jsem dostal až z nabídky Xbox Game Passu, kdy jsem přemýšlel, kterou další starší hru ztrestám. Padla tedy volba na tuto ( v roce 2023 ) už vykopávku, a tak jsem se vydal na planetu Sera, kde se vylíhlá podzemní rasa Locust vydrápala zpustošit obyvatelstvo, které raději zničilo svou rodnou hroudu, než se by se podřídilo vetřelcům.

Ještě že, má přeživší Koalice nouzi o vojáky a vyžádá si odsouzence Marcuse, který se přidá k dalším osvalencům Domovi, Bairdovi a Coleovi a takto vytvořený Delta tým dostane za úkol vyčistit planetu od této krvežíznivé pakáže. K dispozici jako správní mariňáci mají vytuněné automaty, brokovnice, sniperku,  výbušné hlavice k luku, granátomety a jakési tektonické vychytávky. V celkem pěti rozsáhlých levelech bojujete s poskakujícími tvory v apokalyptickém, depresivním světě – někteří z nich mají milou vlastnost explodovat po zasažení, jiní vás s radostí kropí výše uvedenými zbraněni – naštěstí hra nabízí možnost zakleknout do krytu za různé stavební překážky, nábytek, dveře nebo bariéry a Marcus má možnost si na ty stvůry počkat, ve většině z nich na Vás čeká boss(ové), které je nutné zlikvidovat speciálním přístupem.

Hra na konzoli má celkem pět rozsáhlých levelů, dá se říct, že víceméně plynule odsýpá jak se hromadí vrsty sejmutých šmejdů až k poslední záveřečné lokaci zběsile uhánějícího rychlovlaku. Příběhově to není bůhvíco, ale herně jsem se bavil, ovládání ok, grafika průměrná a co mě štvalo bylo někdy necitilivé umístění checkpointů. Nicméně do pokračování půjdu a jedničce dávám silný průměr – 70 %

Časohrátky jsou jedním z mých nejoblíbenějším tématem, ať už jsou v podobě filmových obrázků nebo tištěných stránek, v rámci herního světa byl Quantum Break pro mě první zkušeností. Očekávání byla velká nejen díky tomu, že studio Remedy stojí za vznikem legendárního Maxe Payna, výsledek bohužel přinesl lehké zklamání hlavně z nevyužitého potenciálu.

Příběh jako takový byl za mě v pořádku – vynález stroje času, jeho následné zneužití a přichází pátrání hrdinů v různých časových rovinách a nestabilním častoprostoru. Děj obohacuje vložený hraný seriál se známými hereckými tvářemi, to si myslím byl hodně povedený nápad. Ve hře samotné se hlavní kladná postava Jack dostane ke schopnostem, který mu mohou pomoci ulehčit si průchod dějem při střety s protivníky – přemístění se krátkém časovém intervalu, ochranný štít nebo čas stopující “bublinu“ . Hodně cool vypadají přestřelky nebo úprky ( hroutící se dok nebo most ), kdy do hry vstoupí časová trhlina. Nekteří z UI kousků jsou fakt nekompromisní, navíc vybavení různými vylepšeními, ať už v rámci zbraní nebo schopností a Jack má co dělat, aby přežil do dalšího checkpointu, protože klíčem je být v pohybu. Autoři nabídli i možnost zvolení si varianty příběhu a jeden si může zvolit, kudy se bude další děj ubírat, resp. v čí moci . 

Vizuálně je hra opravdu povedená, místy jsem registroval lehké nedodělky vývojárů, ale byla to pro mě pastva pro oči. Ale teď ty negativa – čekal jsem od hry více bádání a hádanek a docela mě zamrzelo, že se zní stala víceméně “střílečka“. Další výtku mám k tunám vložených otravných secretů ve smyslu e-mailů a poznámek-to byl opruz se tím prokousávat a za třetí akce jako taková má postupně tendeci stereotypu – což ale je nemoc akčních kousků – většinou. A abych nezapomněl umístění některých checkpointů bylo na pěst, nechápu, proč bylo nutné sledovat videosekvence před akcí s bossem například ...

Pozitiva ale nakonec rozhodně převažují, dokázal bych si představit pokračování – 75 %

Vzhledem k omu, že jsem letos pokořil jak Evil Within tak A Plaque Tale mi připadá Dishonored jako povedená kombinace těchto dvou kousků i přesto, že vyšly později. Na první dobrou hned zaujme povedeným steampunk světem. v kulisách Londýských čtvrtí 18.-tého století se středověkými krysími rozsévači moru.

Hlavní hrdina, zneuctěný Corvo, se po fingovaném zatčení, dostane za pomoci odboje v vězení a pomalu plní úkoly v misích za obnovení řádu věcí. Ovládá boj s mečem, střílí z pistole a lukostřílu, vrhá granáty a umí zabíjet ze zálohy a když se k tomu ještě přidá možnost ovládání magie ( mražení času nebo teleportace ), stává se z něho schopný Asasín. V celkem devíti misích musí kromě plnění úkolů i zaloupit, protože munice a jednotlivé upgrady vybavení a schopností něco stojí - takže nejen sbírat mince, ale třeba i obrazy a alchymistické výrobky,

Corvo se může rozhodnout, jestli z něj bude nenápadný zvěd, burtální zabiják nebo využije třeba vtělení se do hlodavce, nicméně UI protivníku je velmi chabá, jako po prodělání lobotomie, takže zásadní problém v postupu vpřed neznamená. Hra je povedená i když postupem času stereotypní, hodnotím v lepším průměru a druhý díl si určitě střihnu - 80 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier bylo nevyhnutelně sáhnout po trojdílné sérii s Michnne, kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády.

Tentokrát se krátká série točí, jak už název napovídá, o bad-ass Michone, oháněící se svou krutopřísně ostrou katanou / mačetou na cestě za svým osudem mimo návaznost na předchozí série. Bojuje nejen proti Muertos ale i vlastním představám a nepřátelské komunitě vystřižené z Vodního Světa.

Třetí závěrečná série, stejně jako další dvě, obsahuje 7 krátkých kapitol, které utečou velmi rychle a dá se říct, že nanabízí vesměs nic z toho, co tu už v předchozích vydáních nebylo, bohužel tentokrát se hodně plká a s výjimkou vzájemné konfrontace komunit akce pomálu, zatím u mně Season Two, Final Season si určitě ujít nenechám, Michone dostává 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier bylo nevyhnutelně sáhnout po trojdílné sérii s Michnne, kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády.

Tentokrát se krátká série točí, jak už název napovídá, o bad-ass Michone, oháněící se svou krutopřísně ostrou katanou / mačetou na cestě za svým osudem mimo návaznost na předchozí série. Bojuje nejen proti Muertos ale i vlastním představám a nepřátelské komunitě vystřižené z Vodního Světa.

Druhá série, stejně jako další dvě, obsahuje 7 krátkých kapitol, které utečou velmi rychle a dá se říct, že nanabízí vesměs nic z toho, co tu už v předchozích vydáních nebylo, pozitivem bylo méně plkání a více Michone v akci. Výše zmíněné osekávání doprovodných Chodců předvedeno v praxi, vedlejší postavy padají jako hrušky - 70 %