Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Warhammer 40,000: Boltgun

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 75
V mých 44 letech jsem pro boomer shootery zřejmě ideální cílovka, přesto je Boltgun první hrou z tohoto nového žánru, kterou jsem dotáhl do konce. Když mám na něco podobného náladu, tak prostě zapnu starý Doom, který je výborně hratelný i na současných konzolích. Tady mě ale lákalo zasazení do 40k světa. Ten znám pouze asi z deseti knih Gauntovi duchové, které se mi hodně líbí a postupně se určitě dostanu i k ostatním sériím, které u nás vychází.

Hra samotná je rozdělena klasicky po staru na tři episody po osmi levelech. Zpočátku se mi zdály nepřehledné a občas jsem při hledání klíčů bloudil, ale pak jsem si buď zvykl mebo se to zlepšilo. Graficky je to podle očekávání kopie stříleček z roku 1995, takže vyhovující, hudba správně tvrdá, doprovázená neustálým dupáním našeho Space Mariňáka v brnění. Ten má k dispozici 8 různorodých střelných zbraní plus legendární chain sword. Nepřátel je velké množství - základní vojáci chaosu s různými zbraněmi, různé varianty Chaos Space Marine až po jakési žaboidní potvory, které mi tam moc neseděly, ale později jsem zjistil že i ihle mají v lore Warhammeru 40k svoje místo.

I na medium obtížnost jsem se občas zapotil a pár pasáží vícekrát opakoval, ale dalo se to. Hra mohla být trošku kratší, ke konci jsem už byl trošku přejezen a doufal v brzký konec. Celkově jsem ale od hry dostal co jsem očekával a určitě ji mohu všem staromilcům vřele doporučit.
+10

Fuga: Melodies of Steel 2

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 85
Fuga 2 je mix jednoduché tahové strategie a správy základny (tanku). Chtěl jsem napsat, že je to v podstatě Xcom ořezaný do základů, ale nejblíž to má k sérii Fire Emblem. I když ta je výrazně komplexnější. V soubojové tahové části ovládáme tank Tarascus, který má tři střílny. U každé z nich jsou dva vybraní členové naší až 12-ti členné party. Ti obsluhují buď kulomet, dělo a minomet. Klasicky nějaká zbraň je vhodná na těžké obrněné soupeře, nějaká na letecké atd. Každé dítě z party získává levelováním různé skilly, někdo může nepřátelům ničit štít, někdo má hromadné útoky, které zasahují všechny soupeře, jiný dává soupeřům negativní vlastnosti jako weakness, burning, někdo léčí, prostě nic objevného, ale je jich dost velké množství a souboje tak jsou docela různorodé.

Hra je rozdělena do 12 kapitol, kdy jedna kapitola je jízda z místa A do místa B, kdy po cestě narážíme buď na nepřátele, bedny s léčením, bedny s upgradovacími materiály, místa, kde můžeme vyrazit na expedici a také dvakrát až třikrát za kapitolu je intermission. To je druhá klíčová část hry, kdy se dostaneme do tanku a můžeme utratit 20 akčních bodů za doléčení zraněných členů, upgrade jednotlivých částí tanku, pěstování a chování surovin na vaření, přípravu jídla, které dává bonus do bitev a také komunikaci mezi jednotlivými dětmi a "levelování" jejich vztahů. To se posléze projevuje v boji, když spolu sedí u děla dvě postavy s vysokým poutem, tak můžou udělovat vyšší poškození. U zmíněných Midnight Suns jsem u rozhovorů superhrdinů mezi sebou trpěl, tam to bylo nesnesitelné, ale tady je to odbité velmi rychle a nevadilo mě to.

K příběhu moc psát nebudu, je skvěle popsán v profilu hry. Hra vypadá naprosto stejně jako první díl a nějaké změny se hledají složitě. V profilu jsou zmíněny vzducholodě, ty je kromě příběhových přesunů mezi ostrůvky možné využít i během kapitol, např. k objednání shozu upgradů nebo lékárniček nebo k útoku na soupeře před námi. Další novinka je že jednotlivé skilly jdou také levelovat, to myslím v prvním díle také nebylo. Nepříjemnou novinkou bylo, že superzbraň Soul Cannon (zničí jakéhokoliv soupeře, ale jako náboj používá členy posádky a od toho kolik členů obětujete tak dosáhnete dobrého nebo špatného konce) se v tomto díle spouští sama, jakmile klesnou HP tanku na polovinu. Prostě dostanete ránu, klesne zdraví tanku a AI náhodně vylosuje postavu a oznámí, že za tahů střílí, což mě ze začátku dost zatápělo a musel jsem opakovat, protože jsem o děcka samozřejmě nechtěl přicházet. Je tam pak možnost to částečně obejít, ale na tu jsem přišel až dost pozdě a předtím mě to několikrát potrápilo.

Graficky mi hra hodně připomíná sérii Valkyria Chronicles, prostě taková lacinější japonská klasika, ale úplně v pohodě dostačuje.

I tento druhý díl mě hodně bavil, používám tyhle hry jako odpočinek mezi těžšími hrami, když se mi nedaří. Tady se nijak nezaseknete a můžu hru doporučit všem japonsky pozitivním mezi námi.
+10

Warhammer: Chaosbane

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 65
Pp delší době jsem dostal chuť na nějakou diablovku. Po loňském Diablo IV (kdy jsem se i přes můj pokročilý věk nechal strhnout hypem a kupoval v den vydání), které mě rychle zaujalo a po 14 dnech a dohrání kampaně zase rychle pustilo, padla tentokrát volba na Chaosbane. Očekával jsem béčkovější, ale zase ne tolik na grind a online zaměřenou hru, ale bohužel jsem se zmýlil.

Na začátku mě tradičně zklamalo, že tvůrci chtějí, abyste na poprvé prošel kampaň na směšnou obtížnost (zde se jmenuje Very Hard). Na 20. levelu z 50 se otevře God Skill Tree, kde jednak dostaneme OP skill a navíc si za body zvyšujeme damage nebo jiné statistiky a od této chvíle jsem jel stylem, že než abych si klestil cestu hromadou nepřátel, tak jsem za sebou táhl vláček potvor, pak jsem se nechal obklíčit, aktivoval jsem god skill ultimátku a takhle pořád dokola. Z počátku jsem občas na nějakém bossovi měl trochu problém a párkrát chcípnul, ale od toho dvacátého levelu to už byla jízda na úplný automat. To jsem měl ještě v plánu pak jet na vyšší obtížnosti za jiné charaktery, ale k tomu nakonec nedošlo.

Vybral jsem si totiž postavu trpaslíka, který mě velmi rychle začal otravovat těma nejvíc typickýma gerojskýma hláškama. Nevím jak jsou na tom ostatní postavy nebo jestli tahle kýčovitost k fantasy Warhammeru patří (znám jenom z knížek čtyřicítku, fantasy vůbec), ale to se prostě nedalo. Nepotěšilo mě ani zbroje a zbraně co padaly, od prvního do posledního levelu se tam točilo pořád dokola asi 5 setů brnění.

Endgame jsem tedy ani nezapínal, ale hra obsahuje boss rush mód, nějaké expedice a relic hunty, kde jsou snad i nějaké side questy. V kampani se ale šlo jenom z hlavní mise do další hlavní mise ve čtyřech aktech, kdy se pouze měnilo prostředí hry.

Pochválit naopak musim grafiku, prostředí, potvory a efekty útoků vypadají moc pěkně na levnější AA hru.

Dokončil jsem to asi za 11 hodin, těšil jsem se na konec, že už to budu mít za sebou a vracer se k tomu nebudu, to si raději dám znova nějaký díl The Incredible Adventures of Van Helsing , který mě bavil výrazně víc. Bohužel u Chaosbane jsem zjevně nebyl cílovka, pokud už grind tak ve výrazně lepším Diablu nebo snad brzo ve dvojce Path of Exile.
+10

F.I.S.T.: Forged In Shadow Torch

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 80
K psaní komentáře jsem se dostal až teď, ale F.I.S.T. jsem dohrál už v červnu, takže už se mi trochu vykouřila z hlavy. Metroidvanie mám moc rád, trochu jsem měl předsudky, že jde o hru z Číny, ale nakonec to dopadlo velmi dobře.

Hra nijak nevybočuje z žánru, nepřináší nic nového, ale klasické věci kopíruje na výbornou. Není nijak překombinovaná, jako některé jiné, dostaneme k dispozici pouze tři zbraně (titulní pěst, pak vrták a elektrický bič), které zároveň dávají skilly jako plavání pod vodou, létání ve větracích šachtách apod. Sympatická mě byla mapa, kde narozdíl od většiny podobných her jsou značky s úkoly, takže odpadá bloudění, které mě v jiných metroidvaniích pravidelně potkává. Hra se mi zdála většinu času dost snadná na nějakou střední obtížnost, ale závěreční dva bossové posunuli laťku hodně vysoko a na ně jsem si ji snížil a dal je snadno na první pokusy.

Technické provedení nic o čem bych musel psát oslavné ódy, ale plně dostačující. Mám rád, když se hraje za zvířata, zde králíka Raytona, potkáváme kamaráda medvěda, je tam krysí gang. Nepřátelé jsou nějaká kombinace robotů se zvířaty, mohlo by jich být víc druhů. Každá zbraň má několik komb, zhruba pět. Většinu hry jsem strávil s pěstí a stačilo to.

Mám rád ve hrách easter eggy, odkazy na jiné hry (typicky Dead Cells, kde je nějaká zmínka snad o každé lepší indie hře za posledních deset let). Protože mám moc rád Death Standing, tak zdejší odkaz na cutscénu s Madsem Mikelsenem mě strašně rozesmál a pobavil.

Hráčům tohoto žánru rozhodně doporučuji, pro nováčky díky přehlednosti mapy a jednodušším soubojů je to dobrý vstupní bod do metroidvanií.

Pro: zvířecí postavy, čistý, jednoduchý

Proti: v podstatě nic

+10

Lightyear Frontier

SeekerSeeker
Nehotová verze
  • XboxX/S 80
Relaxační farmaření a crafting v pěkném prostředí. Vzhledem k jakékoliv nepřítomnosti nepřátel a neomezenému množství čehokoliv zde nemůžete udělat skoro nic špatně. Případné prohřešky jako spadnutí do vody nebo z útesu jsou trestány symbolicky.

Zatím je hra stále v předbězném přístupu, ale obsahu už má relativně dost na nějakých těch 10 hodin. Za celou dobu jsem nenarazil na jediný bug nebo problém. V tomto ohledu působí hra v podstatě hotová. Pár herních mechanik to chce ještě doladit, protože působí zbytečně nebo složitě, ale nic zásadního.

Záleží momentálně na autorech, kam až hru dovedou. Zatím mají nakročeno správným směrem.
+10

Dawn of Man

AZbestAZbest
Dohráno
  • XboxX/S 80
Herní výzva 2024 – 8. "Cesta do pravěku" (Hardcore) - Dohraj hru, ve které se vyskytuje mamut, srstnatý nosorožec nebo šavlozubý tygr. 

Keď som bol malý chlapec a s dreveným oštepom som po záhrade naháňal imaginárnych mamutov, bola by to moja najobľúbenejšia hra na svete. OK, možno by ňou bol skôr Far Cry: Primal, ale chápete čo chcem povedať. Ak vás fascinuje obdobie "úsvitu ľudstva" a máte radi budovateľské stratégie, nemáte nad čím rozmýšľať.

Dawn of Man bol pre mňa parádny relax po sérií stresujúcich hier. Tempo hry si svojím štýlom určíte sami ale z mojej skúsenosti jednoznačne platí, že nie je kam sa ponáhľať. Ak teda nenaháňate nejaké speed-run achievmenty,  najlepší prístup je dať si so všetkým na čas. Pomaly rozširujete svoju usadlosť, dbáte o to, aby vaša komunita mala dosť jedla (hlavne na zimu), teplé oblečenie a dostatok nástrojov, prístreškov a iných surovín. Do ďalších periód sa posúvate až keď ste si istí, že to zvládnete, máte dostatok upgradov a etablovanú komunitu. S takýmto prístupom sa môžete pohodlne oprieť a vychutnať si virtuálnu cestu štvrtohorami jednej malej dedinky.

Po stránke hrateľnosti prakticky nemám čo vytknúť. V herných mechanikách sa zorientujete pomerne rýchlo. Orientácia na mape je tiež bezproblémová, pomáha tomu najmä tzv. "primal vision". Veľmi sa mi páčilo ako hra rieši problém mikromanažmentu. Možnosť drobnohľadu a manuálneho prideľovania úloh tu je, ale zároveň tu existuje kopec šikovných vychytávok, aby to takmer vôbec nebolo nutné. Takže aj keď sa vám populácia osady poriadne rozrastie, nad všetkým máte dobrý prehľad a nestrácate sa v hromade akcií. Grafika je veľmi pekná a jednoduchá hudba príjemne dotvára atmosféru.

Prečo som teda nedal vyššie hodnotenie? Hlavný neduh je ten, ktorý pozorujem vo väčšine ostatných budovateľských stratégií. Znovuhrateľnosť. Tu je to však posunuté ešte o stupeň vyššie. V SimCity 4 som si svoje mesto mohol postaviť zakaždým inak, rovnako ako zoo v Zoo Tycoon alebo dopravnú sieť v Transport Tycoon Deluxe. Avšak ak ste v Dawn of Man videli jednu osadu, videli ste ich všetky. Skrátka keď som po pár príjemných desiatkach hodín dosiahol všetky možné upgrady, vôbec som nemal ambíciu skúšať to celé znovu. Nepresvedčila ma ani ponuka ďalších máp alebo scenárov.

Vo výsledku je ale Dawn of Man asi najlepšia hra svojho druhu a stojí za vyskúšanie. Uvidíme ako zamieša karty plná verzia Polylithic od českých vývojárov. No a ja som sa konečne naučil ako idú za sebou všetky etapy štvrtohôr.
+10

Gears Tactics

WebkrysaWebkrysa
Dohráno
  • XboxX/S 80
Gears Tactics pro měla byla po hodně dlouhé době první tahovka, ke které jsem se odhodlal. Většinou mě totiž od jiných titulů tohoto žánru odrazovala až příliš velká komplikovanost ve smyslu značného množství tabulek pro každou postavu, respektive nutnosti opravdu detailního plánování téměř každého tahu, popřípadě i potřebu věnovat se rozvoji nejen vašich vojáků, ale i určité základny, výzkumu apod. Několik recenzí, které jsem před započetím Gears Tactics shlédl však slibovaly od této hry svěžejší zážitek. Nutno říct, že měly pravdu. Ačkoliv totiž i v případě Gears Tactics řešíte vybavení každé z jednotek (a to primární zbraň, sekundární zbraň a granáty, ze zbroje pak helmu, tělo a nohy), odpadá například právě jakákoliv nutnost starat se o nějakou základnu, a s tím např. též o výzkum nových zbraní, sbírání surovin ke stavbě nových budov/zbraní atd. atd. Zde zkrátka jen a pouze vybavíte zvolené jednotky a pošlete je buď na misi hlavní dějové linie (celkem 23 mísí rozdělených do 3 aktů), nebo některý z vedlejších úkolů, které hlavní mise prokládají.

Z hlediska druhů zmíněných misí, a to v zásadě jak těch hlavních, tak vedlejších, lze rozlišit několik variant. Ať již přitom jde o osvobozování zajatých vojáků, nutnost udržet dva body na mapě po dobu X tahů, během nichž jakoby sbíráte materiály z tam umístěných beden, prostou eliminaci nepřátelských jednotek, nebo sbírání beden rozmístěných na mapě s nutností neustálého postupu dopředu, neboť zezadu dochází k nepřátelskému „bombardování“, trvá každá z těchto misí cca 20-30 min, což považuji za optimální dobu, má-li si hra zachovat zmíněné svěží tempo. Výjimku tvoří pouze časově náročnější mise na konci každého z aktů.

Měl-li bych pak oproti dobře zvolenému hernímu tempu, a nutno dodat velmi pěknému grafickému kabátku hry, postavit určitý zápor, pak jde podle mého jednoznačně o skutečnost, která trápí herní sérii Gears jako takovou už celkem dlouhodobě, a to nedostatek novinek. Zde je to samozřejmě do značné míry kompenzováno tím, že oproti všem ostatním dílům z daného světa jde o zcela jiný žánr, tedy o tahovku, nikoli 3rd střílečku. I přesto však nelze přehlédnout, že tu jsou v podstatě jen a pouze ty zbraně a typy nepřátel, které ten, kdo hrál ostatní díly ze světa Gears, již dávno velmi dobře zná. To sice na jednu stranu navozuje příjemný pocit, že dané herní prostředí/svět znáte, ale na druhou stranu by alespoň nějaké novinky přinesly potřebné okysličení herní série. Přesto zcela určitě nejde o zápor, který by měl případné zájemce o vyzkoušení Gears Tactics odradit. Uvedené platí tím spíše, že jakožto produkt Microsoft Studios je hra od prvního dne součástí služby Game pass, a tedy ji můžete zkusit jen za cenu této služby, což nelze než vřele doporučit. Věřím, že nudit se určitě nebudete.

Pro: svěží/rychlé tempo bez potřeby sáhodlouhého plánování mezi jednotlivými misemi; velmi pěkná grafika

Proti: oproti ostatním titulům ze světa Gears autoři hry ani nyní nepředstavili co do typů zbraní a nepřátel v zásadě žádné významné novinky

+9

Judgment

Dawe999Dawe999
Dohráno
  • XboxX/S 75
Jako velký fanoušek série Yakuza jsem se na tuhle hru opravdu těšil. Ze začátku jsem byl z hry opravdu nadšený, ale během pár hodin se ve mě začal probouzet malý červíček plný pochybností, který mi našeptával, že tahle hra má do Yakuzy opravdu daleko. Sice jsem dostal to, co jsem od hry očekával, ale jaksi... to nebylo prostě ono. Vezmeme to ale od začátku... u příběhu. Tentokrát se nevtělíte do role jednoho z legendárních členů japonské Yakuzy. Náš hrdina je bývalý právník, který se stane soukromým detektivem. Jak dojde k takové drastické změně povolání? No... to je docela složité, protože teď budu muset prvně přeskočit v příběhu dál. V průběhu hry zjistíte, že náš hrdina kdysi zastupoval člověka obviněného z vraždy. I když všechny důkazy ukazovali na něj, tak hlásal, že je nevinný, což se vám i díky jeho přítelkyni podařilo u soudu dokázat. O pár dnů později jste se však dozvěděli, že ten stejný člověk zabil svoji přítelkyni a zapálil svůj dům. V našem hrdinovi se to nějak zlomí a začne dělat soukromé očko. Na začátku příběhu se však objeví pár záhadných vražd o kterých se pak dozvíte, že mají něco společného právě s případem, který jste řešili jako právník u soudu a začnete si to brát osobně, aby jste konečně přišli pravdě na kloub. Příběh je opravdu zamotaný, plný zvratů... prostě klasika známá ze série Yakuza. Je to to hlavní, skrz co jsem tyhle hry hrál a nezklamalo mě to ani tady. Když už jsme u příběhu, tak si rovnou něco řekneme i o vedlejších úkolech. Další z věcí, která byla u série Yakuza výborná a hlavně zábavná. Tady to totiž nějak vázne. Vedlejší úkoly nejsou vůbec zábavné. Jsou spíš pojaty jako vedlejší případy, které vyšetřujete během hlavního případu a jsou spíše otravné. Jako detektiv se totiž musíte plížit a někoho sledovat nebo se snažit chytit. Pokud jste hráli Yakuzu 3, tak vám možná tyto mise lezli krkem a byli jste rádi, že jich nebylo tolik. Tady bohužel těchto misí je mraky a čím víc postupujete v příběhu, tím déle trvají. Je to opravdu nudné a dokonce i otravné a kazí to celkový zážitek ze hry. Dále autoři do hry přidali takové menší vedlejší mise, kde si máte zpřátelit různé obyvatele čtvrti Kamurocho. Opět se jedná o nudné mise, které jsou docela bez nápadů a nejsou ani tak vtipné, jak je zvykem. Hru aspoň kromě příběhu zachraňuje soubojový systém. Chvíli mi trvalo si na něj zvyknout, protože máte jednu chvíli něco zaźitého z Yakuzy a pak přijde něco nového, ale hned jak si zvyknete, tak je nádhera se na to dívat. Hru zachraňuje i skvělý soundtrack a spousta dobrých miniher. Je tu klasika jako baseball, mahjong, poker a arkádové herny. Plus je zde přidáno závody dronů, návyková ale dlouhá hra ve virtuální realitě( nemusí být dlouhá, ale je to jediná šance, jak vydělat pořádný peníz ve hře) a taky střílení zombie v arkádové herně. No... tak abych to shrnul. Jako fanoušek série Yakuza jsem se sice u hry bavil, ale zážitek mi opravdu, ale opravdu zkazilo pár věcí na které jsem byl u série zvyklý, ale tady mi chyběly.

Pro: Příběh, soundtrack, soubojový systém, minihry.

Proti: Vedlejší úkoly bez nápadu a jak přes kopírák... sledovat, vyfotit nebo někoho pronásledovat v nudné honičce. Další mínus... tyto pasáže jsou i součástí hlavního příběhu a čím jste dál, tím jsou delší a nudnější. Ke konci hry už to opravdu kazilo zážitek z

+9

Mass Effect 2

suKubasuKuba
  • XboxX/S 100
Hraní trilogie Mass Effect a zejména druhého dílu bylo jako se vrátit do vaše oblíbeného místa na dovolenou.
Potkáváte známe lokace, které jste si zamilovali.
Potkáváte staré přátele.
Všechno vás objímá.

To dělá všechno remaster a objímá vás ještě více vylepšenou grafikou, která je na nové generaci konzolí znát a tak jsem si užil remaster na velké televizi, kdy originál jsem zažíval na malém notebooku.

Legendary edice mě taky nabídla všechny DLC, které jsem při vydání originálu minul, takže došlo i na (pro mě) nový obsah a nová dobrodružství a nové přátele.

Pro veterány série, nutnost nejen z nostalgie.
Pro nováčka - naprostá nutnost!

Pro: dialogy, příběh, postavy, svět, pořád koukatelná grafika

Proti: nic

+9

The Sinking City

onovyonovy
Dohráno
  • XboxX/S 70
Předně je asi fér říct, že jsem od Lovecrafta nikdy nic nečetl. První Lovecraftovinu jsem hrál Call of Cthulhu a tohle mystické šílenství mne zaujalo. U Sinking City jsem si počkal na XSX edici a taky na slevu žejo :)

Od prvního okamžiku mne hra zaujala. Příběhem, atmosférou, strachem... A znechutila, bugama. To, že mám pořád plnou loďku vody bych přežil, ale to že se v ní objevují věci co normálně plavou na vodě a přejedu je? Že příšery napůl prolézají zdí a tím jdou přes tu zeď i zabít? Doskakující textury, celé objekty? Kurnik, tahle hra přeci měla být aktualizovaná na XSX! Nebo to, že se dům vyresetuje když od něj odejdete pár metrů? A že loot je v něm znova? Takže stačí vběhnout do domu, vybrat věci, utéct ven a znova dovnitř? Nemělo v této hře platit, že náboje jsou dražší jak zlato? Že když bojujete s příšerama v otevřené budově, tak po vás najednou střílí člověk z venku? Huh.

Ok, ale tak bugy jsem přehlížel, ta atmosféra stojí za to. Už první den mi došlo, že většinu času v této hře člověk stráví chozením, takže se to prostě hrozně vleče. A to i přesto, že si najdu všechny fast-travel budky. Reed prostě chodí jako šnek. Na závěrečný ponor jsem se těšil a řádně připravil arsenál, a nakonec mne to zklamalo, protože se tam dole už vůbec nic neděje.

Nakonec jsem u hry strávil ~35 hod. čistého času, dal si všechny side-questy, včetně DLC. Některé z nich už byly nudně monotónní, ale chtěl jsem to mít, když už, kompletní.

Z původního nadšení jsem se ke konci spíš nudil, ale celkově to tak špatné nebylo.

Závěrem ještě ocením český překlad, včetně místního nářečí.

Pro: příběh, atmosféra, čeština

Proti: NPC, bugy, bugy, bugy

+9

Hogwarts Legacy

Acurry33Acurry33
  • XboxX/S 100
Tady není moc o čem mluvit. Hra je prostě i přes některé drobné chyby splněným snem fanoušků. Příběh pracuje skvělé a je dobře vyvážený s úkoly i těmi vedlejšími. Já osobně nejsem fanoušek open world her ale u téhle hry je to prostě jiné. Je to nostalgie a zábava. Vývojáři nenechali jediné místo na mapě suché. Nenašel jsem nic co by se opakovalo tak že by si hráč řekl: hele tohle už je po několikáté stejné. Každý dům , každý kout jsou originálně vyšperkovaný a mě to prostě baví. Tohle bude první hra kterou si z řad OW zahraju vícekrát. Minimálně chci zkusit všechny koleje kvůli odlišnostem v příběhu.
+9 +13 −4

A Plague Tale: Requiem

danny21danny21
Dohráno
  • XboxX/S 75
A Plague tale : Requeim je povedeným pokračováním předchozího Innocence - akční adventurou odehrávající se v temném období Francouzského království 14-tého století zmítaného morem ve které hlavní hrdinka, dcera šlechtického rodu Amicia de Rune a její mladší bratr Hugo s alchymistickým učněm Lucasem pokračují v nalezení léku pro záhadnou nemoc kterou trpí mladší ze sourozenců. 

V patách jim jsou hordy krys roznášející nákazu černého moru a dvojice se jim musí za pomocí lstí, luštení hádenek, likvidací vojáků už známými alchymistickými přísadami nejlépe prakem a později v ději i novou kuší. Navíc postupně i díky Hugovu ovládání žravých hlodavců se dá v bezvýchodných situacích zachránit středověké krčky. Grafika je dechberoucí – většina lokací je do detailů vymazlená a navazuje pocit reálna, podobně hezkou jsem viděl asi jen zatím v Uncharted a samozřejmě nezapomenout i na povedený ( ikdyž notně nastavovaný ) příběh. Horší je to už s akcí jako takovou - bohužel se nepodařilo IQ UI upgradovat a vojáci působí při pátrání po ukrývajících se hrdinech jako pro prodělání lobotomie - i nezkušený pařan nebude mít problém procházet jednotlivými levely, částečně to kompenzuje možnost se akci vyhnout a proplížit se kolem či využít hlodavce k likvidaci a nebo vojákům zhasnout svíčku zhášením luceren a loučí, protože se světlem a ohňem se myšky nekámoší.

Většina levelů je hodně rozsáhlá s opakujícími se prvky, akce vývojáři už je už na můj vkus přespříliš moc a působí až otravně – Amicia kosí těžkooděnce jako na běžícím pásu, ale to je asi daň těch dnešních akčních kousků. Ve výsledku hodnotím podobně jako předchozí díl, nejspíš se díky titulkové scéně dočkámě dalšího pokračování a bylo i zřejmé v jaké době – 75 %
+9

Soul Hackers 2

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 75
Soul Hackers 2 jsou titulem z universa Shin Megami Tensei, z něhož jsem před několika lety hrál některý díl na 3DS (po chvíli hledání tady na databázi si myslím, že jde o díl Shin Megami Tensei Devil Survivor 2) a chvilku jsem zkusil Personu 5, která mě hodně zaujala, ale zatím jsem se k ní plnohodnotně nevrátil.

Hlavní postavou je Ringo (nejlépe popsatelná jako umělá inteligence v lidské podobě), která má zabránit zničení světa posbíráním pěti elementů (covenantů). Ocitá se mezi dvěma bojující frakcemi  (hodnými Yatagarasu a zlou Phantom Society), které spolu soupeří pomocí lidských Devil Summonerů, kteří mají k dispozici démony (v podstatě pokémony). Příběh byl celkem předvídatelný, žádné šokující zvraty se nekonaly, ale bavil mě a nenudil celou dobu hraní. Na začátku z obou frakcí rekrutuje jednoho summonera do své party, později se přidá třetí, který nepatří ani k jedné skupině. Všechny postavy jsou celkem zajímavé, není tam nikdo vyloženě nesnesitelný jak se to občas u JRPG stává.

Hlavní částí hry jsou tahové souboje s démony a občas i nepřátelskými summonery, kdy každý soupeř je proti nějakým útokům odolný nebo naopak slabý (útoky jsou zbraněmi na blízko, střelnými zbraněmi, ohnivé, mrazivé atd.). Ideálem je každou postavou udělit weak útok, které se pak nasčítávají (stackují) do závěrečného ultimátního útoku, který později může dávat bonusy např. uzdravování party. Takže je dobré, aby jednotlivý summoneři měli démony s co nejširším spektrem útoků. Souboje jsou dobře udělané a zábavné, ale v pozdější fázi, kdy jsem se vracel do lokací, které jsem již prošel dříve, tak démoni zůstávají na nízkém levelu, za jejich poražení dostáváme minimum zkušenosti, takže už jenom zdržují postup hrou.

Kromě města je důležitou lokací Soul Matrix, kde s každou postavou z party můžete pomocí flashbacků zjišťovat jejich minulost. K postupu Soul Matrixem je potřeba s postavami mluvit na baru nebo vyjímečně během misí a zvyšovat jejich soul level. Vzpoměl jsem si na Marvels Midnight Suns, kde po pár hodinách mě jakýkoliv rozhovor mezi superhrdiny obtěžoval a přeskakoval jsem ho a hru mě to úplně znechutilo. V Soul Hackers 2 to je vyřešené velmi dobře, nebyl jsem tím zahlcený a využil jsem každou příležitost k rozhovoru mezi partou.

Dobře zpracováné je i levelování zbraní a sbírání a křížení démonů a side questy. Na mě byla hra trochu obtížnější, před některými boss fighty jsem musel chvíli grindovat levely nebo předměty, abych souboj zvládnul, ale to spíš bude mou neschopností než že by hra byla nějak tuhá. Graficky i hudebně to není něco pamětihodného a druhou půlku hry jsem už místo hudby poslouchal spotify. Naopak záporem je jednotvárné prostředí, kde se většinu hry opakují lokace přístav, metro, mrakodrap a soul matrix.

Soul Hackers 2 se nebude dostávat do žádných žebříčků popularity mezi JRPG, ale je to velmi slušná hra, která dělá většinu věcí správně, není extrémně dlouhá (cca 50 hodin s většinou vedlejších úkolů) a v podstatě celou dobu mě dost bavila.

Pro: souboje, společníci v partě

Proti: chudé prostředí

+9

Hi-Fi Rush

IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • XboxX/S 80
Celkem rozumím tomu, kde se vzala ona vlna nadšení z shadowdropu Hi-Fi Rushe, ale i když jsem si hraní vlastně užil, o žádnou velkou díru do herního světa zrovna nejde. V game passu jsem po ní sáhl víceméně jen kvůli letošní herní výzvě, a i když mě hra bavila, přijde mi, že se při vydání nakonec trošku nadhodnocovala.

Hi-Fi Rush bych připodobnil k jakési herní variaci na Scotta Pilgrima. Hlavní postava Chai je takový správný pako, často balancující na hraně trapnosti, kterou ale za mě naštěstí nikdy tak docela nepřekročí. V doprovodu ostatních více či méně nevýrazných postav se ocitne uprostřed už milionkrát viděného příběhu o nadvládě zlé korporace a boji o svobodu myšlení, individuality a blá blá... všichni známe. Není to nuda, jen už to tu stokrát bylo. Naštěstí je příběh celkem dobře prošpikován vtipnými hláškami a situacemi, takže se dal i tak v pohodě strávit.

Gró hry spočívá v lineární sérii rubaček do rytmu hudby. Souboják funguje docela dobře, jen je občas trošku nepřehledný, jako když vám ve výhledu zrovna zaclání obří vedlejší postava, která se objevuje na zavolání přímo za vámi. Komba do rytmu beatu vám po chvilce samy přejdou do ruky a za doprovodu hudby jsou souboje velmi uspokojující. Jak je Hi-Fi Rush dobrá mlátička, tak je to špatná plošinovka. Poměr soubojů a plošinovkových části je asi tak 7:3, takže čistě matematicky to není až takový problém... no i tak si nejde nevšimnou nedoladěného pohybu při změně směru v běhu a hlavně divného skákání, které je nesmyslně přehnaně vertikální a působí v ruce prostě jinak, než byste čekali.

Highlightem hry bych označil asi bossy, kterých je ve hře tak akorád a navíc je každý trocšku jiný a něčím originální. Jsou poměrně dlouhé, ale progress se ukládá i mezi jednotlivými fázemi, takže nedochází k frustraci. Tohle koneckonců nemá být Dark Souls.

Od hudby jsem čekal asi trošku víc, ale zrovna když už jsem si říkal, že se blížím ke konci a jaká to začíná být nuda, došlo naprosto nečekaně na Invaders Must Die, kteří sedli do dané situace jako prdel na hrnec. Takže jinak: Outsourcovaný soundtrack je místy super, originální skladby už nic extra nejsou, ale jako výplň koridorových misí to stačí.

Za mě fajn hra z game passu, ale asi bych si ji nekoupil.

Pro: Artstyle, combat systém, vtipnost, délka, Korsica

Proti: Platforming, původní hudba

+9 +10 −1

Call of Duty: Advanced Warfare

borac555borac555
Dohráno
  • XboxX/S 85
Kampaň téhle hry je za mě parádní akční adrenalinová jízda. Jelikož se hra odehrává v blízké budoucnosti, tak jsou tu zajímavé gadgety a skvěle vylepšení na mise díky exoskeletům. Hra je řádně epická. Futuristické zbraně jsou zajímavé a mají dobrý gunplay. Je to střílečka, kde se po celou dobu vůbec nenudíte. Pořad se něco děje. Náplň je perfektně různorodá a kreativní. Level design je taky pěkně udělaný. Příběh je asi takový jaký byste pro potřeby hry jako Call of Duty čekali. Nic extra, ale tady od toho moc neočekáváte. Grafika je svou dobu zdařila, ale to u téhle série asi nepřekvapí. Místy je uměla inteligence nepřátel poměrně nefunkční. Tradičně hra není nějak extra dlouhá. Finální mise mohla být trošku více vyvrcholující z hlediska tempa. Jinak je to příjemný akční zážitek.

Pro: Změna zasazení do budoucnosti, gadgety, exoskelety, velkolepost, gunplay, naplň, level design, grafika, Kevin Spacey

Proti: Příběh, umělá inteligence nepřítel, délka hry, slabší finále

+9

Trek to Yomi

AZbestAZbest
Dohráno
  • XboxX/S 75
Herní výzva 2024 – 7. "Ve stínu pixelů" (Hardcore) - Dohraj hru s černobílou stylizací. 

Trek to Yomi dostáva celkom dosť hejtu a podľa mňa nezaslúžene. Pokúsim sa v pár bodoch ponúknuť vlastný pohľad.

Čo je dobré.
-----
1) Vizuál a hudba. Krásny feeling Kurosawových filmov. Kombinácia estetiky japonského vidieka, brutálnosti boja a nájazdov banditov. "Grain filter" je možné vypnúť, ja však odporúčam ponechať si ho.
2) Combat. Vážne. Všade inde toto evidujem ako jeden z najväčších záporov. Ja som si to vyslovene užil. Skúšanie rôznych kombinácií útokov na rôznych protivníkoch za cieľom dosiahnutia maximálnej efektivity, sledovanie vzorcov ich správania, za mňa všetko veľmi dobre zvládnuté. Vyššia obtiažnosť a pozorné štúdium je nutnosť. Naštvať však vedia situácie, keď ste v obkľúčení. Tam občas treba aj kus šťastia.

Čo je sporné.
-----
1) Príbeh a jeho rozprávanie. Príbeh je jednoduchý ale neurazí. Klasika zo starej samurajskej školy. Láska, česť, pomsta. Problém trochu nastáva v tom, že dabing je výlučne japonský a titulky sú biele na čiernobielom pozadí, čo je občas problém. Navyše, často sa musíte sústrediť na niečo iné než na titulky, takže vám sem tam nejaká časť príbehu proste ujde.
2) Kamera. Fixný 2,5D pohľad. Miestami mi to pripomínalo veci ako Resident Evil 2 alebo napríklad The Medium, ale len počas nebojových pasáží. Akonáhle ste sa dostali do pohľadu "z boku", takmer určite nasledoval boj. Mne sa to celkom páčilo. Keď mi uhol kamery počas boja nevyhovoval, proste som sa presunul na prehľadnejšie miesto.
3) Rozloženie obtiažnosti. Tu popravde trošku varím z vody, pretože som hral len obtiažnosť Ronin (Hard). Toto je evidentne tá správna obtiažnosť. Hracia doba max 5 hodín? Na Roninovi ani náhodou. Boli pasáže a bossovia, ktoré som musel opakovať niekoľko desiatok krát. Nervy na maxime, ale potom ten pocit úľavy keď sa to konečne podarí, fakt paráda. A to som si myslel aký som frajer, keď som nedávno dohral Blasphemous. Trek to Yomi mi dal zabrať rozhodne viac. Verím tomu, že keby si to hodím na Easy alebo Normal, tak ma to tiež začne asi veľmi skoro nudiť. Niekde som dokonca postrehol, že Kensei obtiažnosť (kým neprejdete hru, tak je zamknutá), je menej challenging ako Ronin. Malo by ísť o to, že každý úspešný úder mečom je smrteľný. Jak pre vás, tak pre protivníkov (okrem bossov). Zaujímavý nápad.

Čo je zlé.
-----
1) Collectibles. Za prvé, veci, ktoré nepomáhajú v boji alebo nevylepšujú vašu postavu, ma vôbec nezaujímali. Za druhé, kvôli čiernobielej štylizácií sa vám takmer určite stane, že nejaký predmet prehliadnete. Ich označenie je dosť nepraktické. Pár krát som dokonca nebol schopný nejaký predmet zodvihnúť, až som napokon zistil, že to nie je predmet ale tlejúci kus dreva.
2) Puzzles. Veľmi primitívne a veľmi zbytočné.
3) Nemožnosť hrať jednotlivé kapitoly, ktoré už máte za sebou. Buď pokračovať v postupe, alebo celé od začiatku. Dosť škoda.

Tip 1: Sledovanie staminy je dôležitejšie ako sledovanie života. Veľmi dobrá vychytávka, kvôli ktorej ma gameplay fakt bavil. Naučte sa kombá, ktoré ňou príliš neplytvajú a tiež sa naučte "vymeniť si strany" s protivníkom. Budete mať lepší manéver na jej regeneráciu.

Tip 2: Pozorne čítajte ako fungujú mechaniky pohybu, obrany a útoku. Ak si myslíte, že gameplay je pokazený, dosť možno je problém vo vás a nie v tom, že hra na vaše podnety nereaguje. Viaceré sťažnosti na gameplay, ktoré som zaregistroval, boli feature, nie bug.

Tip 3: Keď vystrelíte z muškety (alebo čo to je), nechajte animáciu dobehnúť aby hlavný hrdina stihol nabiť ďalšiu várku. Nie vždy je na to čas ale keďže neexistuje "reload" tlačítko, vie vám tento manéver ušetriť dosť času v ďalšej nepríjemnej situácií, keď bude mušketa treba.

Zhrnuté a podčiarknuté, nadpriemerná jednohubka, ktorá však v hernej obci zostáva trochu nepochopená. Za mňa neprávom. Niekedy nabudúce si vyskúšam Sekiro: Shadows Die Twice, od ktorého čakám podobný ale megalomanskejší zážitok.
+9

Star Wars Jedi: Survivor

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 80
Na pokračování příběhu Cala Kestise jsem se hodně těšil, soulslike sekačky mám moc rád a Hvězdné Války jsou od dětství má oblíbená filmová značka (i když Disney se poslední roky snaží ji rozbít).

Základní vzorec je stejný jako minule - souls souboje, ale s možným nastavením obtížnosti a metroidvania prvky, kdy se klasicky postupným získáváním schopností dostáváme na dříve nedostupná místa, ale tady se mi zdálo, že někdy otravného backtrackingu oproti jedničce dost ubylo.

Story začíná atraktivním přepadem senátora na Coruscantu, Cal pracuje pro Sala Guereru, ale postupně potkává ostatní členy bývalé party. Nejvíce času strávíme na velké pouštní/kamenité/zelené planetě Koboh a navštívíme další asi 4 menší lokace. Zápletka se začne rozbíhat, když Cal objeví droida, který sloužil Jediům v období High Republic o několik století dříve. Slibně rozjetý příběh ke konci trochu ztratí dech, ale většinu času mě zajímal.

Soubojový systém je rozšířen na pět různých zbraní/postojů - klasický lightsaber, dva zaráz, meč jaký měl Kylo Ren, oboustranný (Darth Maul) a nakonec meč a blaster. Popravdě když jsem nemusel (např. v nějakých challenge místnostech), tak jsem používal pouze základní meč a úplně mi to vyhovovalo. Další novinkou jsou perky (stejné jako charmy v Hollow Knightovi), ale tady jsem rychle nabyl dojmu, že mi to nijak výrazně nepomáhá a nijak jsem se jim dál nevěnoval. Myslím, že přibylo více triků se Sílou, ty jsem naopak používal rád a často.

Vývojáři přidali dost vedlejších aktivit, kromě už zavedených truhel se skiny pro nás, BD1 nebo meč a pěstování semínek můžeme nově prokecat NPC kvůli drbům, které pak hledáme a řešíme, lovit na nás poslané bounty huntery nebo sbírat ryby do akvária v hospodě. Nejvíc z těchto nepovinných questů mě bavily Jedi Meditation Chambers, které přesně popsal jeden ze starších komentářů tady na databázi jako Shrines z moderních Zeld.

Hra měla v době vydání plno technických problémů, já hrál až teď rok po vydání, hra byla většinu času v pořádku, ale ke konci se na Kobohu, kde strávíme nejvíc času začaly rozpadat textury do odporných hnědých a zelených ploch, stále se to zhoršovalo a v podstatě mě to odradilo od plánovaného výzobu po dokončení příběhu. Nejsem členem grafické policie, ale tohle byl opravdu hnus a když to srovnám s tím, v jakém stavu o půl roku později doručilo menší korejské studio jejich první velkou hru Lies of P, tak by se EA a Respawn měly hodně stydět.

Proto dávám 80% (o pět míň než minule), ale bez těchto potíží bych šel na 90%, souboje mě hodně bavily, příběh v pořádku, vedlejší věci docela zábavné a doufám, že závěr trilogie si ohlídají o po technické stránce.
+9

Gotham Knights

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 80
Při vydání Gotham Knights schytávali spíš průměrné až podprůměrné recenze, takže jsem do hry vstupoval s nulovým očekáváním a byl jsem připraven hru opustit při delší nudě nebo nezábavě. Ani jedno ale nestalo a tak jsem byl nakonec příjemně překvapen a dávám jedno z těch vyšších hodnocení zde na databázi. Na začátku je nutné si ujasnit, že moje hodnocení původní Arkham trilogie je mezi 95% a 100%. Batman je moje nejoblíbenější komiksová postava, nedám dopustit na knížky, filmy (s Balem a Pattinsonem) a seriály. Proto i 80% co dávám teď je krokem zpět. Chápu, že hru nedělají Rocksteady a ani příběhově nenavazuje na jejich vesmír. Ale přesto se neustálému srovnávání s jejich hrami nelze ubránit.

Příběh se rozběhne slibně smrtí Batmana a představením Sovího tribunálu, který mám moc rád v komiksu. Velkým problémem pro mě bylo, že v batmanovské hře nehrajeme za Batmana. V komiksech, které jsem četl, se většinou tihle poskoci, za které můžeme v Gotham Knights hrát, moc neobjevovali a tak jsem je v podstatě ani neznal. Na začátku jsem si vybral Red Hooda a až do konce hry ho nevyměnil, protože jsem to nepotřeboval a ani mě to nelákalo zkusit zbytek party.

Kromě dobré hlavní story jsou tady tři větší sidequestové linky s klasickými DC záporáky, které mě všechny bavily a tak scénář hry považuji za jeden z kladů hry. Dobré byly i občasné flashbacky, kde jsem se nakonec něco dozvěděl i o minulosti Red Hooda a pořádně ho poznal (předpokládám, že by to tak bylo i u hry za další charaktery). Na rozdíl od Arkhamu postavy levelují tři různé ne moc rozsáhlé skill tree, v podstatě taková línější verze RPG systému třeba z posledních asasínů. Soubojový systém byl OK, ale Red Hood používal pouze pěsti nebo svoje pistole, nepřátelé nebyly nějak zajímaví, většina jenom boxovala, někteří měli střelné zbraně a pár silnějším bylo třeba prolomit štít. Nedá se to srovnat s koncertem v Arkhamech, když na vás naběhli borci s nožem, elektrickým obuchem, štítem, brokovnicí a na každého byla jiná obrana. Naopak občasné bossfighty byly většinou velmi zábavné (nejvíc asi nahánění Clayface po Gothamu).

Největším problémem byly výplňové mise, kdy jste řešili běžné zločiny v Gothamu a bylo to několik stále stejným opakujících se vzorců (vykrádání dodávky, vykrádaní bankomatu, záchrana rukojmích apod.). Sloužily i k progresu v side questech a několikrát se mi stalo, že jsem něco vyřídil a vzápětí se vracel na stejné místo vyřešit stejnou věc. Hodně mi to připomnělo kritizovanou třetí Mafii, kde to bylo to stejné, vymlátil gangstery v jednom baráku a hned jet do vedlejší čtvrti a tam je znova vymlátit ve stejném baráku.

Celkově ale převládla spokojenost s příběhem, moje obliba Batmana a hru jsem si užil. Ve srovnání s Arkhamem asi nešlo vyhrát, ale určitě to není nějaký odpad, kterému je třeba se vyhýbat a pokud je pro vás zasazení aspoň trochu atraktivní, tak myslím, že se vám bude Gotham Knights líbít.
+9

Call of Duty: Black Ops 6

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 75
Call of duty mám rád téměř od počátků série, nekriticky zbožňuju starou Modern Warfare trilogii, hrál jsem všechno kromě Vanguard (který jsem po zdrcujících kritikách dodnes nezakoupil). Dříve jsem hrál jenom kampaně, někdy od Black Ops 4, kdy byla nějaká první battle royal verze tak jsem začal hrát ji, standartní multiplayer i zombíky. Chápu, že je to nějvětší mainstream co existuje, ale mě vyhovuje a nečekám od toho nějaký realistický taktický souboj, ale prostě zábavu, kterou prostě po zakoupení dva měsíce budu hrát hodně a pak do dalšího dílu sem tam nárazově.

Nejvíc se v komentáři pověnuju kampani. Po loňské otřesné kampani, kde jste dostali obrovský, ale ne úplně zaplnění prostor k průchodu misemi se letos tvůrci vrátili ke klasickému přímočarému stylu, ale asi cítili přetrvávající každoroční kritiky o délce kampaně a tunelovosti a tak se snažili, aby každá mise byla jiná, což opravdu je, ale pro mě to není to pravé, i když je to o parník lepší než loni. Z posledních let bych jako nejlepší kampaň vyzvedl Modern Warfare remake, kdy byla jedna fantastická stealth mise při zajímání rukojmích v baráku, kdy to působilo jako z filmu Zero Dark 30 a zbytek hry byla klasická adrenalinová jízda. Tady se autoři snažili přijít s mnoha novými nápady, ale většinu jsem jich opravdu nepotřeboval (mise v kasinu, působící jako z Hitmana, mise s otevřenější mapou, kde jezdíte od úkolu k úkolu jak v Ubisoft hře, mise, kde hledáte čtyři klíče v zamořené laboratoři a najednou proti vám jdou zombíci (v realisticky se tvářící kampani) nebo přeposlední mise, kdy při výslechu zadržené postavy se pohybujeme v její hlavě a odhalujeme její minulost (tady opisovali od Alana Waka) .
Dále se mezi misemi vracíme do safehousu, kde je možné ho vylepšovat, upgradovat schopnosti jako více zdraví, více štítů, rychlejší přebíjení apod. a mluvit s ostatními členy týmu, kdy se téměř nic zásadního nedozvíme a ještě je zde možné řešit drobné puzzle hádanky. Nikdy jsem nezaznamenal, že by po tomhle někdo v Call of Duty někdy volal a je to všechno naprosto zbytečné a zdržující. Jinak ale jednotlivé mise pěkně odsýpají jsou zábavné, ale mockrát jsem si říkal, proč prostě nedodali standartní střílečku z Pouštní bouře, zápletka s vojenskou organizací už tady taky byla v Advanced Warfare s Kevinem Spaceym a fungovala dobře. Tady opravdu více není lépe a tvůrci prostě vzali jakýkoliv nápad a ve hře ho použili.

Zombie režim se vrací ke klasické hordě, řešíte vlnu nepřátel, z nich máte peníze, za peníze odemykáte další části mapy a vylepšujete zbraně a je to zábava. V multiplayeru zatím chybí nějaký režim pro více hráčů na větší mapě, který myslím byl ve všech posledních dílech. Zde je zatím možnost hrát nejvíce 6v6 týmy nebo v osmi všichni proti všem. Doufám, že brzy do hry přijde Gungame (všichni proti všem, po každém kilu se vám změní zbraň, můj nejoblíbenější mód). I zombies i mulťák fugnují skvěle, nemají žádné technické problémy, hrají to všichni takže nečekáte na zápasy a je to prostě zábava jako vždy.

Výhodou pro váhající je i zařazení do game passu, kde můžete za měsíční poplatek vyzkoušet a pak se rozhodnout, jestli je hra pro vás. Za mě po loňském špatném ročníku, kde jsem hrál pak v podstatě jenom zombíky (protože na Warzone už jsem asi starý, tam se vůbec nechytám) výrazné zlepšení a uvidíme co nový obsah v dalších měsících.
+9

Child of Light

onovyonovy
Dohráno
  • XboxX/S 80
Po tom co jsem dohrál obě Ori, hledal jsem co dalšího za plošinovku si dát. Na kreslené hry většinou nejsem, ale tahle mne zaujala a byla zrovna v akci. Angličtina díky způsobu vyprávění těžká, ale základní myšlenku jsem rozklíčoval. Jo a hudba jak z Angeliky :) Soubojový systém mi nejdříve přišel takový divný, ale po pár soubojích tomu člověk přijde na chuť. Zvláštní je, že finální boss byl snažší než předposlední :)
+8 +12 −4
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 19 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 26 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Adieu Silent Hill 2 +25
    Napsal Adieu, 9 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 27 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 9 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 7 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 24 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 10 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 16 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…
  • jvempire Incubation: … +21
    Incubation: Battle Isle Phase Four
    Napsal jvempire, 25 dní
    Battle Isle je série tahových strategií, která vždy patřila mezi mé nejoblíbenější.…