Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Thimbleweed Park

  • PC 75
Tak tuto adventuru jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Pixelová grafika a detektivní příběh byly pro mne lákavou kombinací.

Hru jsem rozehrála na hard mode a nakonec u ní strávila něco přes 20 hodin. Snažila jsem se hrát s co nejmenším množstvím nápověd, ale nakonec jsem musela zabrousit vyloženě do návodu. Záseků jsem tam měla hned několik a zhruba od poloviny hry, kdy mi při špatném postupu začaly umírat postavy, byla moje trpělivost na kraji mezí.

Zprvu jsem ovládala dvě postavy, detektivy, kteří se ujali vyšetřovaní případu vraždy. Během průzkumu města Timbleweed Park jsem postupně začala ovládat další postavy, až jsem jich měla celkem pět. Mojí nejoblíbenější postavou byl sprostý klaun, a to ne jen z důvodu, že byl sprostý, ale že jako jediný ze všech postav všem říkal na férovku, co si o nich myslí. Občas mi přišel vtipný a při jeho vystoupení v cirkuse, kde všem divákům nadával, jsem si hned vzpomněla na mnou navštívený cirkus Ohana, kde bavení diváků probíhalo obdobným způsobem.

Na hře bych ráda vypíchla výbornou tajemnou atmosféru, která na vás dýchne už od začátku hraní a zajímavou spleť příběhů, jenž se zdá, že spolu na první pohled vůbec nesouvisí.

Pro: atmosféra, hratelnost, grafika, příběhy jednotlivých postav

Proti: umírání některých postav při špatném postupu hrou

+32

Paw Patrol: On A Roll!

  • PC 60
Hra, která jistě potěší nejednoho fanouška Tlapkové patroly
+ Celkem příjemná plošinovka
+ Jednoduché ovládání, moje tříletá dcera po pár misích bez problémů hraje zcela sama
+ Každá tlapka má své speciální schopnosti spojené s minihrou
- Minihry speciálních schopnosti se značně recyklují. Např. Chase a Tracker procházejí bludištěm, Rocky a Rubble volí vhodnou součástku do mostu na základě "díry", Skye a Zuma zase letí respektive plavou a vyhýbají se překážkám.
- Všechny mise jsou ve výsledku na jedno brdo a po čase nudí.
- Hra je bohužel značně předražená, za 30€ dostaneme 16 opakujících se misí. Otázkou je, jestli je licence Paw Patrol tak drahá, nebo se jen vývojáři vykašlali na nějakou větší rozmanitost hry a jen se vezou na aktuální vlně oblíbenosti této značky a kasírují peníze.

Celkově hru doporučuji pro děti, které mají rády seriál. Ale určitě bych doporučil si počkat na nějakou rozumnou slevu ve výprodeji, protože 30€ je opravdu moc.

Pro: Jednoduché, vhodné pro děti

Proti: Časem stereotypní

+16

Yakuza Kiwami 2

  • PC 85
Nikdo nenapsal komentář ke Kiwami 2? Fajn, tak to asi bude na mě.
Série Yakuzy není mainstream. Člověk sérií nepolíbený zkusí jeden díl a podle toho velmi rychle zjistí, jestli je Yakuza zrovna pro něj. Až takhle jednoduchý to je. Pokud jste neměli rádi gameplay libovolnýho dílu nebo vás nebavilo sledovat dlouhý cutsceny, tak na Kiwami 2 zapomeňte. Pokud se vám ale Yakuza líbí, tak můžete čekat další prvotřídní přepálenou akční jízdu, která míchá prvky detektivního thrilleru, dramatu a komedie. Inu, prostě hra pro lidi, kteří mají rádi Japonsko a jeho kulturu obecně. Nebo jsou alespoň schopni zahodit stereotypní uvažování, že takový hry jsou pro vypatlaný weebsy (ačkoliv je to tak trochu pravda) s neckbeardem. Jste připraveni? Tak jdem na ten krátkej komentář.

Jak jsem zmínil. Je to další Yakuza. Nečekejte tedy nic míň ani nic víc. Pokud chcete hrát další díl v sérii, tak směle do toho. Čeká vás neuvěřitelná porce poutavých cutscen, hromada postav a přepálený akce.
Příběh odstartujesmrtí Terady - chairmana Tojo clanu v prvních minutách hry. Než se stačíte rozkoukat, tak na vašich ramenou je osud celýho klanu (zase). Aby toho nebylo málo, tak se vám do cesty připlete nová postava. Ryuji Goda - druhý chairman Go Ryu klanu, který spadá pod Omi klan. Jelikož je to cápek tak nějak nový, museli vám ho autoři trošku namustrovat a dodat celýmu dílu Japonskej podtext, který je pro Yakuzu typickej. Stejně jako Kiryu má na zádech vytetovanýho draka a drak může být samozřejmě jen jeden...
Tím se rozjíždí horská dráha šílených zvratů, drsných situací a možná i nějakýho toho sundanýho kabátu. Bez toho by to ani nešlo, ne?
Abych se přiznal, tak mě osobně trochu příběh zklamal. Tématika je atraktivní a hlavní záporák fantasticky zapadá do celýho podsvětí Yakuzy, ale příběh se kolem něj točí méně, než bych si představoval. Necítíte z něj, že je to člověk, kterej roztrhá vše, co mu padne do pracek. Rozhodně ve mě nevzbudil tak silný vztah, jako třeba Nishiki nebo Kuze. A já se tedy ptám - proč? To ho nemohli trochu víc vyhrotit? Zde je mé první zklamání v příběhu.
Druhým zklamáním, je naprosto šílený konec, který obsahuje v krátkým časovým úseku přibližně 6 zvratů. Člověk to nestíhá sledovat. V podstatě jen čumíte na obrazovku s otevřenou hubou a neustále si říkáte, co se to sakra děje.
Když pominu tyhle dva stěžejní pilíře všech dílů série, který jsem hrál, tak jsem vlastně spokojený. Kiryu je pořád Kiryu. Něco se dozvíte o Datem, posbíráte pár střípků okolo Majimy a Floristovi a vyplníte si tak jednotlivý díly skládačky. Jen bych rád podotkl, že jednotlivý díly stojí převážně na záporácích a postupně gradovanýmu scénáři. V tom se Kiwami 2 moc oproti předchozím dílům nepovedl.

Krátce k technický stránce věci. Kiwami 2 běží na enginu Yakuzy 6, takže návštěva v Kamurocho nikdy nebyla na PC krásnější. Dokonce můžete přepnout do 1st person pohledu a odhalovat tajemství nočního života. Krásných 60fps ve stabilních hodnotách dokazují, že Yakuze to na PC sluší. Jasně, grafika u takový série není všechno, ale jako příjemnej bonus určitě funguje.

Odtud už jen krátké zmíňky o tom, jak Yakuza Kiwami 2 je Yakuza...
Jednotlivý substory jsou opět perfektní. Ujetý, vtipný a občas s nějakým absurdním morálním ponaučení. Prostě Yakuza, jak známe.
Soundtrack má svý chvilky, ale jedná se o poněkud slabší přírůstek.
Miniher je sice dost, ale schází mi (zase) kulečník nebo autíčka na dálkový ovládání (nebo jsem je nenašel). Větší pozornost si zaslouží šipky. Sice nemají extra rozvoj, jako třeba golf, ale pořád se jedná o skvělou minihru. Na matech si můžete zahrát třeba Virtua fighter. Jen se hecněte, jestli na to ještě máte. Mladší ročníky alespoň zakroutí hlavou, jak jsme mohli takový peklo hrát. A hlavně nezapomeňte na Mahjong. Pekelný rng a rage simulátor. A stejně si ho dáte znovu! Vedení nočního klubu se nedalo moc zkazit. Tady autoři použili copy + paste formát. Stále funguje dobře. Co je ale velký zklamání, tak minihry s Majima construction. Pseudo taktická cosi, která vlastně není vůbec taktická. Hodně rychle jsem dal z toho ruce pryč. Z toho jsem byl celkem zklamaný.
Souboják je stejný. Kiryu dostává vylepšení skrz zkušenosti, který můžete získat třeba i ze správně složenýho jídla v restauraci. Proč něco měnit, když to funguje, že?

Možná jsem trochu zklamaný z nevyužitýho potenciálu po příběhový stránce a z překombinovanosti závěru, ale pořád se jedná o fantastickou jízdu, která si najde cestu do srdce spousty fanoušků. Pokud ale chcete sáhnout po tutovce, tak berte Yakuza 0. Jestli vás ta nechytne, tak nechte Yakuzu Yakuzou. Na další díl na PC se každopádně dost těším. Kiryu mi tak nějak přirostl k srdci a v postavách už začínám mít trochu přehled. A přidejte mi tam ten kulečník, jo?

Pro koho je vlastně ten komentář určený, když fanoušci série si Kiwami 2 zahrají a nováčci hru překročí? Nevím, ale chtěl jsem se trochu vypsat :)

Pro: pokračování série, minihry, postavy, souboje, substory, příběh, Yakuza a lahodná přepálenost situací

Proti: šílený konec, nevyužitý potenciál, proti předchozím dílům po příběhový stránce slabší

+20

Batman: Arkham Knight

  • PS4 80
Já vím, po Akrham Asylum jsem přeskočil rovnou dva díly, ale jak jsem tak hru hrál, ani mi to nijak nevadilo, ačkoli jsem přišel o "pár" příběhových zvratů. Navíc jsem před cca měsícem dohrál Mad Maxe, který má podobný soubojový systém, takže zvykání si nebylo tak hrozné. No...

Celá Batman série je o výživných soubojích a především o soubojích mezi Batmanem a super zločinci. Soubojové mechaniky se zdají prosté - mlácení, protiútok, úskok a udělátka. Jenže jak postupujete hrou, přibývá toho jak sraček. Najednou jsou tu nepřátelé, které zrušíte jen specifickým kombem, mezitím vám hra radí "hej, víš o tom, že můžeš zmáčknout i tyhle dvě tlačítka a dojebeš je jinak?" a k tomu si něco málo přidáte i ve stromu dovedností, který to mačkání zkomplikuje ještě více. Potom je kombinace boje s 8 druhy nepřátel na bitevním poli, s 10 způsoby, jak je zabít a s 58 možnostmi jak se nenechat zabít a oddalovat jejich smrtící komba, docela sranda. Nebudu lhát, jsem slabko a hrál jsem to na "normal" a i přesto jsem se dokázal slušně rozohnit u některých soubojů. To, co ale píšu, není kritika soubojů celkově. Jen toho faktu, že možností je tam prostě plná prdel. Jinak jsou souboje docela lahůdka a skoro ta samá zábava, co v Arkham Asylum. Někdy je ale méně více.

Na co dost slyším negativní kritiku je batmobil a akce s ním spjatá. Mně se to zdálo ok, nebylo to tak extra přeplácané všemožnými serepatičkami jako souboje pěsti (ale nebyli od toho extra daleko). Největší problém jsem měl s nadstavením obtížnosti (stejně jako u bitek pěstmi) a to množstvím nepřátel. Kdy už vývojáři pochopí, že hra není zábavná, když rubete nad 50! vojenských aut několik minut?! Mimo to byl ale pohyb v batmobilu po Gothamských silnicích lahůdka. Pocit z toho svištění a demolice okolního terénu působila adekvátně cool.

V druhém odstavci jsem zmínil strom dovedností. Ten se tu vztahuje na oblek, komba, batmobil a Batmanovy hračičky. Vylepšit je lze za body, které získáváte plněním aktivit v Gothamu, např. záchrana hasičů, řešení Riddlerových jeblých hádanek, "originální" dobývaní budov, ale taky vyšetřování vražd a samozřejmě hlavní mise, ale mnohem víc. Je to naprosto klasický způsob jak vylepšovat postavu, který nic nevylepšuje, na druhou stranu ale taky nic nekazí. Co musím zmínit je výborný temný soundtrack, který skvěle podtrhuje atmosféru hry a taky ztvárnění postav a ponurost, či špinavost města. Pohled na hru přes Batmanovo rameno vás nutí si říkat: "Ty vole, to je hora masa! To je BATMAN!". Sexisticky nesmím opomenout prdelku Catwoman. Sorry. Jo a ještě plachtění, to je neskutečná sranda a dodává vám pocit, jako byste byli samotným Batmanem, stejně jako u Spider-mana 2018. Palec nahoru.

Příběh je to, co tuhle hru tak nějak solidně zaobalí jako celek. Když si vezmete koncepty DC padouchů, je to hrozně komické, a přesto tady máte pocit, že jde o opravdu vážnou, dramatickou hru. Nevím, proč to s filmy neumí, ale v hrách mají DC adaptace vynikající atmošku. Hlavními záporáky jsou nyní Scarcrow a Arkham Knight (nováček) a střety především s Arkham Knightem byly výborné. Není to Joker, to ne, ale šlo z něj zvláštní charisma a oblak nejasností, který tahal příběh až téměř do samého konce. Co se týče misí, tak pokud byste si jejich hrubý cíl napsali a seřadili je po sobě, byl děj hrozně bídný. Jenže scénáristé neskutečně dokážou okecat/odůvodnit každou Batmanovu odbočku, např. téměř všechny první mise vedlejších aktivit jsou zasazeny do hlavního děje. A to nenásilně, což je v dnešní době skoro kumšt.

Kolem a kolem je Batman: Arkham Knight, mimo přebuřené souboje, velmi vyváženou hrou, která baví příběhem, atmosférou, dialogy, celkovým audiovizuálním dojmem a hlavně pocitem, že jste Temný rytíř samotný. PS+ se opět předvedlo.
+16

Příhody z Galské země

  • PC 50
Příběh začíná v jedné Galské vesničce jménem Mirmilov. Nedaleko však sídlí banda zbojníku, kteří by se obyvatel Mirmilova nejraději zbavili a proto jim zastaví přívod vody do studny. Na řadu pak přicházejí naši dva hrdinové. Malý a důvtipný Kajko a velký hromotluk Kokoš. Ti mají za úkol se zbojníku zbavit a vrátit vodu do studny.

Hra je celkem intuitivní a má jednoduché dialogy, které se snaží být někdy až na sílu vtipné.
Bohužel jsou docela stručné, takže to ve výsledku nepůsobí moc dobře. Trochu zvláštně je řešený inventář, kam lze vkládat všechno možné. Počet předmětů je bohužel omezený, takže je někdy nutné nepotřebné věci odkládat na zem. Nepříjemné je bohužel hlavně to, že pokud hráč ponechá nějaký důležitý předmět v lokaci, kam se již nemůže dostat, tak má prostě smůlu.

Grafika je ručně kreslená a na danou dobu relativně pěkná. Jedná se o jednu z prvních česky lokalizovaných her včetně dabingu, od kterého nelze očekávat zázraky, ale rozhodně neurazí.

Ve své době to byla fajn hra, rád vzpomínám, jak jsem ji jako malý hrával. Hrát se dá i dnes, nesmí se od ní ale moc očekávat.

Pro: Jednoduchá odpočinková hra, dva konce, dabing

Proti: Krátké, Inventář

+11

Might and Magic VII: For Blood and Honor

  • PC 90
Jedna z dalších mých srdcovek, na kterou nedám dopustit a jíž si rád čas od času zopakuji. Mé první seznámení s tímto skvělým titulem proběhlo někdy v roce 2004 prostřednictvím starší přílohy herního magazínu ve formě dvou CD. Vůbec jsem netušil, co na mě vlastně čeká, věděl jsem jen, že mám rád Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia a že RPG je asi něco jako Diablo II. No, byl jsem celkem překvapen už v úvodním intru, kde se ve fantasy prostředí najednou promenádovali zelení mužíčci. Nevadí, jdeme dál..

První obrazovka se specifickou hudbou mě celkem ohromila, pokračoval jsem tedy na volbu družiny, chvíli se zasekl u rozdělování dovednostních bodů, pochopil jsem, že kombinace Goblin-Klerik asi nebude to pravé ořechové a odstartoval jsem herní příběh. Baf! Jakmile se hra načetla a já se ocitl poprvé na Smaragdovém ostrově, málem mi vypadly oči z důlků. Něco tak barevného, kostrbatého a graficky zastaralého jsem fakt tehdá nečekal. Pamatuji si, že jsem měl v tu chvíli nutkání hru ihned vypnout a odinstalovat. Ale neudělal jsem to. Naštěstí. Po projití prvních pár domů, prozkoumání prostředí a inventářů mých postav jsem jakž takž pochopil, o co zde asi běží. O chvíli později už jsem radostně přijímal Malwicka od Mr. Hůlky, zabíjel agresivní vážky a pobíhal kolem dráčka v malé jeskyni. Od této chvíle už jsem Might and Magic VII: For Blood and Honor zbožňoval a není tomu jinak ani dnes.

Grafická stránka je zde minimálně druhořadá. Tím hlavním, co má hráče zaujmout, je především rozsáhlý otevřený svět plný vesnic, měst, dungeonů, lidí, úkolů, příser a předmětů. Všeho je tady dostatek a pokud nebudete nikam spěchat, zabavíte se na pěkných pár (desítek) hodin. Hlavní příběhová linie sama o sobě zase tak dlouhá není, ale abyste se jí vůbec mohli prokousat, musíte si stejně naddělat nějaké ty vedlejší úkoly kvůli zkušenostem pro vaši družinu. Ta je bez výše uvedeného slabá jak čaj a jednotliví členové tak končí většinou už po několika metrech po vstupu do nové lokace mrtví, zkamenělí, otrávení nebo paralyzovaní. Já se vždy snažím splnit úplně vše, dokonce i povyšovací úkoly pro povolání, která ve své skupině ani nemám.

Hra je opravdu komplexní, vlastníte zde dokonce svůj osobní hrad a o dalších možnostech, kouzlech nebo výtečné hře ve hře Arcomage bych zde mohl psát ještě klidně hodinu. 90% bez výhrad.
+27

The Operative: No One Lives Forever

  • PC 80
Přiznám se, že nejsem úplně skalní fanda žánru stealth. Nějaké plížení, dlouhé čekání a schovávání se mě prostě moc nebaví. Možná proto jsem tuto dvou a půl dílnou sérii tak dlouho odkládal. Ta "půlka" pochopitelně patří Contract J.A.C.K., který má být podle všeho už jen obyčejnou střílečkou. To ale zjistím až později.
Každopádně první díl NOLFu mě přes všechna negativní očekávání celkem překvapil a nakonec se vůbec nejednalo o v prvé řadě stealth akci, ale o čistokrevnou 1st-person akčňárnu s několika stealth prvky. K tomu navíc okořeněnou o zajímavý špiónský příběh ze 60. let minulého století se skvělým a netrapným humorem. Vše podtrženo brilantní britskou angličtinou a různými jejími srandovními variacemi. Nejvíce mě bavil gentlemanský a snobský akcent pánů, povídajících si o nevýznamných hovadinách v totálně zakouřeném klubu, držíc v ruce sklenice červeného vína. Pokud alespoň obstojně rozumíte anglicky, určitě si tento geniální dabing postav užijete. Zároveň vám i pomůže překonat někdy až nelidsky dlouhá a místy nudná in-game videa mezi jednotlivými misemi.
Příběhová linka je zábavná, ze začátku tedy ne tolik, ale postupem času, čím více se blížíte ke konci, tím více vás začne vtahovat a vrcholí zajímavě a pro někoho možná i nečekaně. Já jsem si hru začal pořádně užívat až právě v její poslední třetině. Namátkou uvedu jízdu v kabinové lanovce a sestřelování útočících vrtulníků nebo jeskynní souboj s jedním z hlavních záporáků. Nebudu ho/ji konkrétně jmenovat.
Víceméně lze 85 procent hry The Operative: No One Lives Forever dokončit hrubým stylem bez potřeby skrývat se v temných zákoutích, je zde ale i pár levelů, kde je pro jejich úspěšné projití vyloženě vyžadován stealth postup bez spuštění jakéhokoliv alarmu. Kupodivu mě tyto speciální mise celkem bavily a ani po třicátém nahrání uložené pozice moc neotravovaly. Ve všech ostatních jsem se sice také snažil nevzbudit pozornost nepřátel a projít mapou pokud možno bez povšimnutí, ale co čert nechtěl, ten nepříjemný bzučák jsem vždy nakonec spustil a tím pádem ho i dalších minimálně deset minut poslouchal.
Zbraňový arzenál byl solidní, nejvíce jsem využil klasickou pistoli s tlumičem, ke konci pak i granátomet, který se ovšem choval úplně jako raketomet, tady si tvůrci asi trošičku popletli termíny. Nevadí. Špiónské pomůcky jsem nějak extra nepoužíval, oceňuji ale jejich nápaditost. Takový robotický pudl vypouštějící feromony je pro každého agenta jistě neocenitelný.
Co mi trošku vadilo, někteří nepřátelé se chovali nelogicky a chaoticky, jakmile mě spatřili, rozeběhli se a najednou z ničehonic odbočili do místa, kde jsem v tu chvíli vůbec nebyl. No tak schytali jednu do zátylku a bylo po problému. Asi chyba ve skriptech. Zmínit bych mohl také nelidskou výdrž stejných protivníků v pozdější fázi hry, oproti těm ze začátku, ale to už jsou u hry staré dvacet let jen nepodstatné detaily.
Nakonec ještě rozhodně musím uvést moment, který mě absolutně nejvíce pobavil. Po otevření jedněch z mnoha dveří v podzemním komplexu jsem zcela neočekávaně spatřil chlápka, který dělal u sklenky vína společnost kozlovi. Nebo naopak? Kozel dělal společnost chlápkovi? Kdo ví..

Pro: příběh, angličtina, postavy, délka hry, kozel

Proti: některá in-game videa, chování některých nepřátel

+41

Between Two Castles - Digital Edition

  • PC 60
Původní deskovku neznám, ale bylo to zadarmo, tak co bych to aspoň nezkusila, že? Hratelnost je opravdu velice jednoduchá a k dispozici je i krátký tutorial (prakticky si stačí přečíst popisek tady na DH a umíte to). Pak stačí ještě takové 2-3 hry a naučíte se i trochu taktizovat a vhodně rozhazovat místnosti, ale jako u všech her tohoto typu vždycky nejvíc záleží na tom, jaké vám přijdou karty. Asi z toho nikdy nebude taková karbanická klasika jako BANG!, ale jako odpočinková záležitost na pár minut zabaví.

Pro: jednoduché na pochopení, dá se hrát proti počítači i reálnému člověku, animace

Proti: po pár hrách stereotyp

+14

Golden Axe III

  • SegaMD 70
Do třetice došlo k odcizení zlaté sekery. Tentokrát se o to postaral princ temnot Damud Hellstrike. Navíc vyslal kletbu na všechny válečníky, kteří teď bojují v jeho jménu, takže nikdo není v bezpečí. Na pár dobrodruhů však jeho kletba nedosáhla a je opět jen na hráči, kterého z nich si vybere a zdali se probije salvou nepřátel a podaří se mu zlo zastavit.
Tentokrát je na výběr více postav a nejedná se o postavy z předchozích dílů. Na výběr máme válečníka, skákající bojovnici, osvobozeného vězně - obra a humanoidního pantera. Každá postava má kromě obvyklého kouzla i další speciální útoky (např. bojovnice umí dvojitý skok, plus se umí odrážet od některých typů zdí). Je zde i trpaslík, za kterého již ale nelze hrát. Ten na začátku působí jako mentor ostatních.
+ Grafika
+ Trošku upravený soubojový systém
+ Zajímavé souboje na jedoucím povoze
+ Možnost výběru různých cest
- Na můj vkus až zbytečně zdlouhavé
- Opakující se nepřátelé jen v jiném barevném provedení a silnějšími staty

Hráno na SegaMD emulátoru na Steamu.

Pro: Grafika, souboje, více cest

Proti: Opakující se nepřátelé, AI

+11

Grand Prix Circuit

  • PC 75
Podobně jako Test Drive je Grand Prix Circuit dalším se stařečků v žánru závodních simulátorů a v tomto případě o něco málo povedenějším kouskem.

Červenobílý McLaren na šachovnicovém podkladu je vzpomínkou, které nebledne … závody samotné jsou i díky lehké UI a schopnostech soupeřů jednoduché a po chvilce Vám nedá moc práce vítězit v každém ze závodů a dosáhnout na celkové vítězství v šampionátu.

Já byl tenkrát ale nadšený ze spousty detailů, které dělaly z této hry hodně autentickou záležitost - pit-stopy, manuální převodovka, pohledy z kokpitu, zpětná zrcátka a další - prostě lehounce lepší průměr.

Pro: detaily, reálně závodění

Proti: UI soupeřů

+12

Call of Juarez: Gunslinger

  • PC 55
Dítka spí a venku se setmělo,
tahle hra ta bude krátká,
kohoutku sřelby se zachtělo,
ženuško, příště mě vem s hraním zkrátka ...

Pokaždý než něco (na GOGu) koupím, pokaždý se před tím radím s DBH. Kontroluju profil hry, komenty, diskusi. Nicméně sleva 80% (nebo kolik to bylo) je ve výsledku sumička slušná a já hrál Call of Juarez Bound in Blood a to se mi docela líbilo. Byl jsem připraven na řekněme lehčí žánr i nenáročné provedení, co jsem to ale se slevou koupil ? Měl jsem to radši poslat jako donation nějakýmu spolku na ochranu zvířátek.

Začnu nejdříve tím, co se mi na hře strašně líbilo a co mě mile překvapilo. Strašně se mi líbila délka. Hra se skoro nedala vydržet, bylo to fakt mučivé, ale najednou, aniž jsem to čekal, jsem byl na konci. Za krásných pět hodiny hraní - a to jsem se s tím zjevně ještě kakal víc než bylo nutné (Speedrun je za hodinu a ctvrt a full walkthrough videa na youtube kolem 3 hodin, takže hra je za ty prachy fakt wtf krátká). Celou dobu, co jsem to smažil, jsem se bál, že přijde nějakej zvrat a vyplivne mě to do nějakýho nového prostředí které nebylo. Celou dobu jsem se strašně bál neznámého nového prostředí, ve kterém budou alespoň 3 další levely. Naštěstí se nic takového nestalo a krom lesa, lesa se skálami, lesa s jeskyněmi, lesa s potokem, kaňonu, kaňonu s dolem, kaňonu s potokem, kaňonu s náhorní plošinou, řídkého lesa se šutry, řídkého lesa se šutry a nějakou vesnicí, vesnicí v kaňonu a vesnicí u lesa (a samozřejmě nezbytnou železnicí) nepřišla žádná zrada typu level, kde budou závody na koních, horský level s lavinama nebo případně městký walking level, nebo dokonce nějaký semi-openworld volnej level jako v Bound in Blood, kde budu moct dělat nějaké úkoly dle libosti. Za tohle dávám +5%.

Další věc, která se mi děsně líbila bylo zjištění, které přišlo docela záhy, že vlastně není potřeba vůbec nic hledat a vůbec s ničím se zdržovat. V Gunslingerovi totiž není nic, co by jste krom sřílení mohli dělat. Není tam žádný obchodování, takže není potřeba šmejdit za každým šutrem a hledat prachy, nejsou žádní NPC, se kterejma by jste si mohli pokecat, nejsou tam žádné předměty a ani žádné zbraně, které by jste mohli hledat a které by vám mohli chybět, protože jste se je minuli. Dobře, jsou tam nějaké kartičky, které se vám sami ohlásej, když jste blízko, řekněme něco jako stránky Playboye v Mafii 2 a nebo jako Journal Notes v Metru, nicméně tyhle kartičky, které pokaždé na 3-5 stránkách popisujou nějaké naprosto nesignifikantní historické reálie ze života známých psanců, jsou tak strašně votravné a nezáživné, naprosto k ničemu, nijak se netýkající příběhu (defakto - páč žádný příběh ani story není), že já jsem asi v půlce hry s naprosto s klidným svědomím začal ignorovat hlášku, že jsem poblíž jedné z kartiček (v misi jich je 2-6). Prostě na ně sere bílej tesák a to mě nesmírně těší a baví, že je tu alespoň něco, co se dá ignorovat. (Nevím proč, ale v např. ve výše zmíněné Mafii jsem hrál znovu level, dokud jsem nenašel všechny stránky Playboye - neumím vysvětlit přesně proč mi na nich záleželo, tady na kartičky se psancema fakt sere bílej tesák - doslova.) Opět dávám +5%.

Poslední věc, která se mi na hře strašně líbila bylo, že se mi zasekl jeden boss o nějaký prkno na pile a cukal se tam jako hovado jako že utíká pryč a já do něho nejdříve vystřílel asi 4x celej kolťák, ale páč se mu cukala hlava jak utíkal, tak mu nešlo pořádně dát headshoty, tak jsem k němu musel dojít a umlátit ho ručně - LOL :D. Neudělal mi vůbec nic, páč se zasekl hned na začátku. (Ne replay levelu jsem fakt nedal :D). Tohle zaslouží dalších +5%.

Tím to asi hasne. Jinak se mi na Gunslingerovi lautr nic nelíbilo. Je extrémně nefér hry nadhodnocovat, protože maj líbivou grafiku - to je možná ještě to jediné, co jsem nezmínil jako klad. A ostatně, já za tou jakoby kreslenou a do komiksu šmajchlou grafikou vidím spíše snahu to odfláknout a mít to rychlejc hotový.

Všechno ostatní totiž bylo naprosto strašný. Level design byl hnusnej, jak kdyby dělali kontest na to, kdo vymyslí debilnější level. Spadnete z metrovýho šutru a musíte kvůli tomu tomuhle jednomu šroubku rozdělat celej traktor (teda chtěl jsem říct, musíte obcházet půl mapy, páč jste spadli z toho metru na začátek levelu - haha, to pak křičíte nebudu, NEBUDU TO DĚLAT !!!). AI je tak dementní, že to připomíná takovou tu automatovou hru, kde střílíte slepice. Extra výživné je, že na vás vyběhne skupina 5 kovbojů a 4 z nich jsou stejnej model. Vy jste od začátku terminátor s autohealem (hrál jsem to na nejtežší obtížnost, tedy respektive 2/3, ta 3/3 obtížnost se odemkne až po prvním playthrough), jako dobře, občas chcípáte, nicměné není klasickej load a save, ale je tam autosave a protože žádná immersion nehrozí, tak je vám to šumák jestli vám to znovu loadne poslední savepoint, prostě jdete dopředu a kosíte co přiběhne. Na konci to sice napíše statistiky levelu a řekne to, že jste sundali 78 nepřátel a vaše přesnost střelby byla 32%, ale na to taky sere bílej tesák, protože z toho nic není a nemá to na nic vliv. Zbraně nuda a trapný, ani na koni se tam nejezdí !!

Jinak co se týče dalšího obsahu a mechanik, tak je to 120% klišé B-čkovejch stříleček včetně uhýbání před padajícíma kládama a bojem ve vlaku. Se staršími díly Call in Juarez, které měly nějakej děj a příběh, a kde jste se nějak mohli ztotožnit s postavami, se to nedá srovnat. Totální vykrádačka všeho, typu že tam jsou nepřátelé se štíty jako v CoD a nebo nabíhací nepřátelé co nestřílej, nebo že ze vzduchu sestřejujete dynamit, co to na vas hazí a na kterej se vám pistole sami zaměřujou, a nebo že vám to automaticky zaměřuje při házení na dynamitu na nepřátele, takže vy nemusíte dělat takové to obligatní házení pod úhlem 45 stupňů pro dalekej hod a pod menším úhlem aby jste se trefili na blízko, nebo že tam jsou každou chvíli výbušné sudy kolem kterých pobíhají nepřátelé .. (jedna vtipná situace, slezl jsem do sklepa, skladu výbušnejch sudů, jako že sklep byl fakt plnej těch sudů, přímo mezi ty sudy, že byly všude kolem a ve střední vzdálenosti pobíhal nepřítel, já si v tom fofru ani nevšiml sudů a sundal jsem ho bez míření od pasu jednou ranou do palice na pomerně velkou vzdálenost - proč to říkám. Nesnáším ve střílečkách crosshair a vždy ho vypínám, tady jsem se bez crosshairu od pasu moc netrefoval, ale tuhle jednu trefu si pamatuju jako nejlepsi zážitek z celé hry - to je divný, ne ? A vsadím se, že tohle místo tam bylo přesně kvůli tomu, aby jste tam alespoň 5x loadnuli, že ty sudy buď odpálí protivník jak netrefí a nebo vy když netrefíte, to místo je tohle.)

Při číselném hodnocení jsem přemejšlel, v čem je to jiné než např. Wolfenstein, kterého jsem hodnotil vysoko a nebo třeba než Borderlands - abych tomu nekřivdil. Myslím, že těch 55% je milosrdnejch, protože tahle hra se alespoň v mých očích pohybuje na hranici odpadu. Narozdíl od Wolfa a nebo Borderlands jí chybí jakejkoliv náznak originality, atmosféry, nějakejch zapamatovalnejch herních mechanik nebo například nějakého vnitřního drajvu a náboje a vtipu. Ono to totiž zkriplí i tu jedinou devizu kterou to mělo mit, to tupý střílení 3ma druhama zbraní (kolťák, brokovnice a puška) na stále se opakujícich 8 modelů protivníků, kteří vyskakujou jak v automatový arkádovce z 90tých let. (Že to má minor-bossy, kteří jsou jakoby ultra tuhý a vetšinou vás locknou v nějaké jakoby aréně ze který nemůžete utéct a který musíte ustřílet a bossy, se kterejma je taková ta duel minihra ani nezmiňuju, páč to je akorát pitomý, nesmyslný, překonaný a repetitivní).

Pro: Je to krátký 4-5 hodin. Chválabohu.

Proti: Snad úplně všechno ostatní - asi nejvíc leveldesign, nulová inovace, krom wasd a střílení lautr nic navíc.

+11 +13 −2

Pandemonium 2

  • PC 70
Another day, another game. Pandemonium 2 vyšlo na PC ve stejném roce jako první díl, takže zcela nepřekvapivě vypadá a hraje se stejně jako jednička. Na začátku přilétá kometa, která podle bájí má dát tomu kdo ji ovládne neomezenou moc. To je výzva pro šášulu a holčinu, jejichž jména jsem si bohužel nezapamatoval, ale také pro jednu modrou čarodějnici, která má na kometu také zálusk. Opět tu jen intro a outro, které je značně odfláknuté holčina sratchuje s galaxiemi.

Na mapce je tentokrát 19 úrovní, z toho 4 jsou boss levely. Grafika se příliš nezměnila, za to se změnilo pojetí hry. Už první kola jsou víceméně "abstraktní", některá pozdější kola jsou pak neuvěřitelný maglajz, kdy absolutně netušíte na co koukáte. Pokud mě v prvním díly štvala občas nepřehledná kamera, tady autoři udělali z bugu featuru. Kamera tak schválně švenkuje a mění úhly, případně nabízí mizerný pohled, aby některé obtížné pasáže ještě ztížila.

Čímž se dostávám k hratelnosti. Ta je se zkušenostmi z prvního dílu ze začátku celkem snadná, nově nabízí ručkování či větší využití 3D. Novinkami jsou ručkování, chybí proměny ve zvířata, přibyla jedna dezintegrační zbraň a zvyšování zásoby energie proběhne na dvou pevných místech ve hře.

Snadná obtížnost se ovšem změní v noční můru při skluzavkovém pátém kole, kdy musíte v šílené rychlosti skákat na vteřinu přesné skoky to vše v mizerných kamerových úhlech. Pokud to zvládnete, čeká Vás ještě jeden tuhý souboj s mini bossem. Pak jsou kola celkem normál a pak to začnou autoři zpestřovat.

V jednom kole si tak vyzkoušíte jízdu tankem, který umí mířit nejen nahoru či dolů, ale i do stran, což mě bavilo. Pak je tu boss fight, kdy odrážíte na korbě náklaďáku útočícího robota stylem ala Arkanoid (máte pálku a odrážíte koule zpět na něj) - což byla noční můra číslo 2, kdy autoři přestřelil obtížnost až někam na úroveň Captaina Clawa. Ovládání robota ve 2D i přišerně nehratelných létajících sekvencích. A při finálním souboji si zastřílíte s jetpackem, přičemž hrdinka střílí kam ji napadne a nemáte nejmenší tušení kam střela půjde.

Každopádně se druhý díl hraje většinu času stejně jako první, většina novinek a změn je ale spíše k horšímu. Ovládání ve 3D pasážích je toporné, nepřesné, nemluvě o tom, všechny ty rakety, roboti a náklaďáky se hodí do pohádkového světa jako pěst na oko. Proto tentokrát jen 70%.
+15

The Count Lucanor

  • PC 20
The Count Lucanor je pixelartový mix adventury, RPG a stealth. Hlavní postavou je desetiletý fracek, který je zklamaný, že mu maminka nepřichystala žádný dárek ani sladkost na narozeniny, což omlouvá nedostatkem peněz. To mladého fracka naštve natolik, že se okamžitě vydá do světa. Nejdříve se prochází krajinou, kde potká tři živé osoby a pár zvířat a může je obdarovat věcmi, ze svého inventáře. Po relativně krátké procházce přichází tma, návrat částí krajiny zpět až k hradu, do kterého hlavní postava vstoupí. Zde začíná další úkol - získat poklad, kde prvním zásadním úkolem je zjistit jméno modrého skřítka. Základní náplň z venku zůstává - chození odnikud nikam, sbírání jídla na doplňování energie a také zlaťáků. Ty jsou potřeba k ukládání hry, což jde jedině u fontány v atriu uprostřed hradu. K tomu přibývá konečně aspoň trochu zábavná část - řešení logických úkolů v jednotlivých místnostech hradu. Ty nejsou nijak zázračné, ale každá je aspoň jiná a některé jsou i celkem povedené. A aby to nebyla taková nuda, po čase přibudou do hradu duchové či jiné potvory, kterým je potřeba se vyhýbat.

Takže abych to shrnul - o kvalitě hlavního příběhu si můžete udělat názor sami, dialogy jsou vesměs o ničem a soustředí se jen na základní informace. Hlavní náplní je pak procházení se po přírodě/hradě, prohledávání nejmenších zákoutí a hledání jídla pro doplňování života případně zlaťáků, aby bylo možné nakupovat věci a hlavně ukládat, což jde jen u zmíněné fontány u atria. Jednotlivé puzzly v místnostech jsou aspoň trošku světlejším bodem, nejsou nijak zvlášť nápadité, ale aspoň trochu zabaví.

Přiznám se, že už po pár minutách jsem přemýšlel, proč hrát dál. Hlavní hrdina mi byl nesympatický už od úvodního intra, příběh se nikam pořádně neposunul, dialogy minimalistické, logické puzzly celkem jednoduché a občas zdlouhavé. A když se k tomu přidaly potvory, které znemožňovaly plynulý průchod jak hradem, tak dokonce řešení některých logických úkolů, tak jsem to definitivně vzdal.

Můžu s čistým svědomím po odehrání více než tří hodin prohlásit, že tohle není hra pro mě...

Pro: čeština, některé puzzly

Proti: všechno ostatní

+17 +18 −1

Golden Axe II

  • SegaMD 60
Trojice neohrožených hrdinů z prvního dílu musí opět zachraňovat svět. Zlatá sekera je znovu ukradena Dark Guldem, který se jí nehodlá se jí vzdát.

Hra je de facto stejná, jako u jedničky. Opět si můžeme vybrat, jestli budeme hrát za trpaslíka, barbara nebo amazonku. Hráč se může do boje s nepřáteli pustit buď sám a nebo v co-opu. Samotný herní zážitek je velmi podobný jedničce, má však trošičku jiný grafický kabátek, který mně osobně úplně nesedl. Zvuky byly podle mě v jedničce taky povedenější. Hratelnost je ale prakticky stejná.

Občas se ale stane, že nějaký útok nemá žádný efekt, protože nepřítel je o pár pixelu výš nebo níž, což působí značně otravně. Hlavně v případě bezhlavých rytířů.

+ atmosféra
- Méně líbivá grafika
- Stále stejně hloupá AI
- Občas nepřesné zásahy v soubojích
- Souboj s finální bossem je oproti jedničce velmi snadný

Suma sumárum, hra je stále zábavná, ale už to není úplně ono.
Hráno na SegaMD emulátoru na Steamu.

Pro: Atmosféra

Proti: Grafika, AI, souboje

+9

Rayman Origins

  • Wii 80
Raymana jsme na Wii pařili s Jumasem. Jumas hrál za klasického Raymana a já jsem postavy střídala, jak mě zrovna napadlo. Chtěla jsem hrát hlavně za fialového Raymana, ale byl za hodně „usměváčků“, takže jsem se na něj nakonec vykašlala. Ke všemu mi přišlo mnohem přehlednější při hraní, hrát za postavu co vypadá jinak než Rayman, abych jí snáze odlišila od Jumase.

Dokonce jsme přišli na to, že každá postava má trošku jiný styl skoků a pohybu celkově. Každá se maličko jinak ovládá, ač jsou tlačítka na ovládání totožná. Ale bylo to v rámci citu, úplně jemné rozdíly.

Do prostředí jsem se zakoukala hned na první pohled, tyhle infantilní postavy se spoustou barviček mám moc ráda. Vše šlo jako po másle, obtížnost se s postupem času navyšovala přesně tak, jak by člověk čekal. Většina kol byla příjemná zábava, nejvíce mě bavila lítací kola. Lítalo se na speciálních komárech a zvláště vtipné bylo, když jsem hrála za velkého Globoxe, který by asi komára rozmáčknul, kdyby si na něj sednul, a tak ho komár táhnul pod sebou.

Také s úsměvem vzpomínám na vodní levely, ty už byly o dost těžší, ale pořád mě hodně bavily. Ovšem jakákoliv kola, kde se vyskytoval oheň, pro mě byla utrpením. Nejhorší však byla kola, kde se muselo běžet jak o závod. Museli jsme to opakovat opravdu mnohokrát, než jsem se naučili přesně všechny překážky a citlivost s jakou skákat a na kterých místech.

Chtěli jsme starouškovi, který nás nechtěl pustit do tajného levelu posbírat všechny jeho zuby, poslední 2 nám ale chyběly. Myslím si, že by jsme je nakonec získali, ale podívali jsme se pro zajímavost na youtube, co by nás čekalo za překvapení a uznali jsme oba, že tohle nechceme. To bychom se hodně trápili a nejspíš by jsme se akorát tak zbytečně pohádali. ;o)

Takto jsme zakončili Raymana s úsměvy na tvářích a s pocitem úlevy, že do bonusového levelu nepůjdeme. Nebylo to třeba, titulky se pustili za dohrání posledního světa. Musím zmínit hudbu, ta byla skvělá, zvláště rybí zpívání se mi líbilo. Řekla bych, že se ke hře ještě vrátím a to se svými syny. Snad se jim to bude také tak líbit jako mě.

Pro: grafika, hudba, hratelnost

Proti: obtížnost bonusových kol, herní postavy za mnoho bodů

+20

Hook

  • Android 50
Jednohubka na záchod. Koncept je pěkný, ale nedotažený. Hře chybí dostatečná výzva nebo hloubka. Sice obsahuje 50 úrovní, ale dohrajete je pravděpodobně za hodinu, možná méně. Líbilo se mi, že se postupně objevilo pár nových mechanik, ale bylo jich málo na to, aby člověk musel zapojit mozkové buňky. Uvítal bych pár dalších prvků. Například mě napadlo, že by se dalo hrát s časováním, kdy by bylo nutné vytáhnout více háčků naráz, nebo rychle po sobě, aby se jinde nezasekly. Bohužel reálných úrovní je tak posledních 10, a ty na žádné obtížnější prvky nespoléhají, je tam jen hodně zašmodrchaných drátů.

Celkové hodnocení: Dobrá
+9

Kingdom Come: Deliverance – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

  • PC 50
DLC může být nastavovaná kaše s pár hodinami starého gameplaye, nebo zcela nové prostředí, nové zbraně, nové schopnosti atd. Milostné dobrodružství pana Jana Ptáčka patří do té první možnosti a zcela jí definují, druhé možnosti, tak jak nám to předvedl Zaklínač 3 se svými DLC, se nepřibližuje ani náhodou.

Po získání tohoto DLC tak získáte (hmm...) celkem dva celé questy. Navíc, aby to nebylo tak jednoduché, tak ten hlavní, tedy pomoc pro pana Ptáčka, je ten krátší a méně zábavný. Druhý quest, který je delší, zábavnější, vtipnější a celkově podstatně propracovanější, je plnění úkolu pro Šarlatána v Ledečku. Vtip je v tom, že tento druhý quest můžete minout aniž si toho všimnete.

Samotné pomáhání panu Janu Ptáčkovi vás postaví do role poskoka, který je tu od toho, aby doručoval hezké a mladé dívce prostého původu drahé šperky a milostná psaní která si stejně neumí přečíst. Jan Ptáček mezitím dál chodí do hospody a nebo je na hradě, jako kdyby se nic nedělo, zatímco Jindra kmitá. A i je osoba Jana Ptáčka něco ve smyslu místního drtiče a neodolatelného don chuana v jedné osobě, potřebuje k romantickému rande pod okny prosté děvy nápoj lásky, tedy opět pomoc Jindřicha.

Problém celého DLC je skutečnost, že recept na finální lektvar můžete jednoduše zakoupit, tím pádem si ale zcela uzavřete druhý quest, což je plnění úkolu, tedy strašení Ledečka, pro Šarlatána. Zkrátíte si tak DLC dobře o polovinu a minete nejvtipnější část tohoto přídavku - házení shnilých vajíček do studny, štěkat jako pes, měnit čerstvé maso za shnilé, nebo měnit vajíčka v kurnících po vesnici za uhlí, je vtipnější a zábavnější jak hlavní quest v rámci tohoto DLC. A tento druhý a zábavný úkol minout jenom proto, že odpovíte na otázku jinak než si autoři představovali, je velmi nemilé. A autorům za tohle rozhodně dík nepatří.

Navíc, celé DLC, stejně jako ostatní pro KC:D, nepřináší absolutně nic jiného, než to co už ze hry znáte. Ano, pár nových kostek tu sice najdeme, ale to je doopravdy vše. Žádné nové lokace, zvuky, hudba, zbraně, prostě absolutně nic, kromě jednoho slabšího a jednoho kvalitního questu nezískáte. A dva questy, z toho jeden tak polovina hráčů s přehledem mine, je i na DLC pro Kingdom Come prostě hodně slabé.

Pro: Quest pro šarlatána je poměrně rozsáhlý, možnost získat další kostky, některé vtipné momenty

Proti: Slabý hlavní quest, celé DLC působí jako nastavovaná kaše, celková délka DLC (cca 3 - 5 hodin)

+16

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PC 100
Vzpomínám, že když jsem dohrála třetího zaklínače před třemi lety poprvé, tak ve mně zůstalo po určitou dobu prázdno a ten svět mi chyběl. To se mi nestává až tak často a je to pro mě známkou kvalitního zážitku. Ale přesto jsem si říkala, že se do toho světa asi už nikdy nevrátím. Přece jenom ta časová investice je značná. Ale nyní jsem tuto hru dohrála znovu a byl to opět zážitek. Nemyslím, že se ve svém komentáři doberu k něčemu, co tu ještě nezaznělo, ale beru to spíše jako možnost vypsat se ze svých dojmů a napsat, co se mi na hře líbilo nejvíce.

Začnu tím, čeho si na hře nejvíce cením, a to je její svět a atmosféra, kterou dokáže vyvolat. Určitě tomu napomáhá zasazení, které je blízké tomu evropskému, ale dost také napomáhá skvělé zkombinování světa plného příšer s mýty a pohádkami, které se stávají skutečností. Je tak možné se dozvědět, co stojí za osudem polednic nebo vlkodlaků, že to nejsou jen nějaké příšery, které se kdesi vynořily a trýzní zdejší obyvatele. Příšery mají k útokům své pohnutky a často se mi stávalo, že jsem s nimi sympatizovala a někdy bylo rozhodování, jak s nimi naložím, poněkud obtížné. Nejraději jsem měla lešije, se kterými bylo několik úkolů spojeno a kteří se ukázali jako krutí ochránci lesa. Jejich vyobrazení se autorům opravdu povedlo.

Za trochu jednodušší by se dala považovat hlavní zápletka - prostě "někoho" najít. Ovšem naštěstí jsou s tímto úkolem spjaty ty nejlepší úkoly z celé hry. Například celá linka s Krvavým Baronem, z jehož příběhu mě mrazilo. Na první pohled obyčejný alkoholik a tyran, ale na druhou stranu se s ním nedalo v některých věcech nesoucítit. Po chvíli jsem narazila i na úkol s dámami lesa a musím říct, že tak odporná stvoření jsem už dlouho neviděla. Polský dabing jejich promluvám dodával patřičnou slizkost a ohavnost, že jsem hned měla chuť jim ty jejich zdeformované tlamy rozsekat mečem (a ještě stále mám při psaní komentáře).

Nedá mi to srovnat jednu věc s Horizon Zero Dawn nebo třeba s Assassin's Creed Origins, na které ukážu další velký klad Zaklínače. Zatímco z těchto dvou her si nepamatuji žádnou vedlejší postavu (dobře, v AC:O pár, ale jen díky tomu, že byly zároveň i historickými postavami), tak v Zaklínači vedlejší postavy, se kterými jsem měla nějaký úkol nebo se s nimi setkávala častěji, měly svoji osobnost a byly skutečně živé. S tím souvisí i zakázky, které sice obsahově byly stejné (promluv, dojdi, použij smysl, zabij), ale výjevy z krutého života lidí chudých a odevzdaných svému osudu tomu dodávaly zajímavosti. Brali život tak, jak přišel a se smrtí svých blízkých se smiřovali docela klidně.

Zvláštní pozornost si zaslouží charaktery čarodějek, kde jsem dlouho volila mezi hodnou a milou Triss a panovačnou a chladnou Yen. Dala jsem si za úkol, že tentokrát budu s Triss. Ale nešlo to. Nedokázala jsem nerespektovat knihy (a stejně mám raději Yennefer).

Ještě bych ráda zhodnotila souboje. Ty jsou vcelku jednoduché na ovládání, ale na druhou stranu mě bavily a pohyb Geralta vypadá při bojích dobře a efektně. Petardy jsem nepoužívala a znamení jen někdy, jinak jsem dávala body do červené a zelené větve. Nosila jsem zbroj ze školy kočky, která se hodila k mému stylu boje, ale nejvíce se mi líbila vlčí zbroj.

Na závěr ještě pár vět k hudbě a grafice. Asi nepřekvapím, když za velké plus považuji hudební podkres a motiv, který je pro každou lokaci jiný. Velkou pochvalu si také zaslouží překladatel Filip Ženíšek a jeho tým. Skvělou atmosféru dodávalo hře měnící se počasí a s tím spojené východy či západy Slunce, bouřky, lijáky a silné poryvy větru. Jen škoda, že ve hře nebylo více mlhy.

Třetí díl má určitě své chyby, není dokonalý ve smyslu perfektní, ale pro mě je dokonalým způsobem, jak se dá trávit volný čas - ponořit se do světa tak vzdáleného tomu, v jakém žiji, a prožít život někoho úplně jiného. Tato hra tohle splňuje na jedničku, a proto dávám absolutní hodnocení.

Pro: detailní svět, propracovanost příšer a postav, úkoly, polský dabing a český překlad, počasí

+43

Golden Axe

  • PC 80
  • SegaMD 75
Legendární mlátička, kde se parta dobrodruhů vydává na záchranu krále s jeho dcerou, které drží na jejich hradě zlý Death Adder. Ten navíc nalezl legendární artefakt: zlatou sekeru. Tu se chystá zničit, pokud ho lidé neuznají jako vládce celé země.

Hrát můžeme za trpaslíka s velkou sekerou, barbara s obouručním širokým mečem a amazonkou vládnoucím též dlouhým mečem. Všechny postavy navíc dokáží po získání dostatečného počtu magických lektvarů provést ničivé kouzlo.
Naši hrdinové po cestě na hrad procházejí vesnicí postavené na krunýři obří želvy, prochází pohřebištěm, jedna úroveň dokonce probíhá na obřím orlu. Porážkou Death Addera však dobrodružství (na některých platformách) pokračuje. Je potřeba ještě zabít i Adderova mentora Death Bringera, který vládne mimo jiné i magickou silou.
Hrát může buď jeden hráč nebo lze hrát i v co-opu. To má ale jednu vadu na kráse, protože hráči se musí dohodnout, kdo bude mít oblíbeného trpaslíka.

Verze hry se v některých drobnostech liší. Např. ve verzi pro Sega Megadrive dokáží oba hlavní bossové oproti PC verzi kouzlit ohnivé firebally (Death Bringer pak ještě při úspěšném zásahu vyvolá dračí oheň). A souboj s Death Bringerem je mnohem tužší, hlavně díky nesmrtelným kostlivcům. Dále lze v Sega verzi vyvolat slabší variantu kouzla a nevypotřebovat tak všechnu manu.

+ atmosféra
+ grafika
+ zvuky
- Přehnaně obtížný finální boss fight na Sega platformě.
- AI nepřátel je velmi hloupá, pokud je např. hráč ve spodní části obrazovky, jdou neohroženě šikmo dolů směrem k hráči, i když je v daném místě zrovna propast. To se ale dá hře tohoto data vydání snadno odpustit.

Hrána jak pc verze, tak SegaMD verze pomocí emulátoru na Steamu.

Pro: Atmosféra, grafika, zvuky

Proti: Obtížnost na Sega platformě, AI nepřátel

+15

Marie's Room

  • PC 70
Hra je krátka ale myslím, že to čo chcela povedať tak aj povedala a aj za tú hodinku vedela zaujať. Určite netreba čakať AAA titul, ale vlastne sa pýtam samej seba, prečo by každá hra mala mať označenie AAA na to, aby som si ju užila?

Hra má hneď prvé plus, že je zdarma na steame, tak prečo to nevyužiť? Ďalším plus je pekné grafické spracovanie a nenáročný gameplay. Hra ma ľahko vtiahla do deja jednoduchým prekúmavaním a skôr než by ma to prestalo baviť, sa to celé skončilo.

Niekedy asi len potrebujem vypnúť, zahrať si niečo takéto nenáročné a ísť ďalej. Podľa mňa sa jedná o veľmi pekný počin a mne osobne tento typ hier sedí. Za mňa palec hore.
+14