Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Wandersong

  • PC 90
Hledal jsem dlouho nějakou pěknou hudební hru a stále jsem si nemohl vybrat ten, na první pohled správný kousek. Až mi byla doporučena tahle a po 10 vteřinách gameplay videa jsem věděl, že to je ono. K mému překvapení mi dokonce Fritol poskytnul klíč ke hře, takže jsem hru prostě hrát musel :) Tímto mu moc děkuji, protože mi udělal radost, která mi vydržela pár týdnů. Hra možná působí jako indie blbinka na 2 hodiny s přepálenými barevnými kontrasty, ale opak je pravdou. A o tom se vás pokusím přesvědčit.

Malý bard, tedy já, se přichomýtne k velkému dobrodružství ve kterém jde o odvrácení konce světa. Klišé, řeknete si, ale tady hrdina nezabíjí hordy příšer a armády nepřátel, nýbrž zpívá a zpěvem probíhá vlastně veškerá interakce s okolím, řešení hádanek, plnění úkolů, překonávání překážek a postup hrou. Už to je relativně revoluční věc a navíc, téměř vždy, kdy hrozí, že už daný postup může hráče nudit, tak se jemně změní a ač hráč používá stejné klávesy a systém ovládání, tak prostředí najednou reaguje trochu jinak a je nutné si zase osvojit nové zákonitosti, takže stereotyp se prostě nedostaví, to je báječné.

Hra je neuvěřitelně ukecaná, autor uvádí nějakých 150 postav k interakci a to číslo je asi pravdivé. Každá z postav má co říct, některá je smutná, některá nesmělá, některá hyperaktivní, ale všechny na malého barda reagují a často se po tomto setkání i trochu změní, bard má schopnost každého rozveselit, nebo mu zlepšit náladu písničkou. Rozhovory probíhají formou bublin, případně i zvuků, ale mluvené slovo tu člověk nezaslechne a víte co, je to tak lepší, člověk není rozptylován a více se soustředí na dané repliky, které jsou většinou psané angličtinou řekněme teenagerovskou, takže nějakých odborných slovíček, kterým by člověk nerozuměl je tu opravdu pomálu. Náročnější hráč to možná neocení, ale mně to přispělo ještě víc k vtažení do děje a prožívání té pověstné feel good atmosféry.

Nenechte se ale mýlit, hra nabízí i temnější pasáže až mi dokonce v několika případech připoměla hru LIMBO a to rozhodně není sluníčková hra. Nebudu toho o příběhu moc prozrazovat, protože si myslím, že je lepší, když ho člověk pozná sám. Ale v žánru "hopsaček", ač v něm tedy nemám úplně velké zkušenosti, mi přišel příběh velmi silný a řekněme mnohovrstevnatý. Asi je spíš určen pro větší děti (10+), ale víte co, když není člověk kovaným angličtinářem, každý den konverzujícím v tomto jazyce, tak je vlastně takové větší dítě, ač chce, nebo ne :) (I kdyby to bylo v češtině, tak by mě to bavilo, takže možná jsem pořád dítě).

Co mě nepotěšilo, lépe řečeno, co mi přišlo špatně, byl systém achievementů, protože jsem během 2 hodin udělal asi jeden, pak během 5 minut asi 20, potom za nějaký čas zas jen jeden a pak asi deset najednou atd. Tahle achievementová nevyrovnanost je taková zvláštní, ale na hraní to nemá moc velký vliv.

Uznávám, že barvy jsou ve hře spíše ty radostnější, ale najdou se i místa, kde v závislosti na příběhu vše pěkně potemní. Moc se mi líbila i moje společnice, mladá čarodějka Miriam, která se z původně nerudné, naštvané potvory proměnila postupně v chápající naštvanou kamarádku. Propojení hudby, zpěvu, příběhu a postav považuji po dohrání za nejlepší, jaké jsem dosud ve hrách viděl. Je mi jasné, že tenhle kousek nemusí sednout každému, ale nebojím se ho doporučit, protože své příznivce by si najít měl. Tahle "indie blbinka" mi nakonec zabrala 14 hodin a to už je slušná herní doba, na kterou nedosáhne mnoho známějších her.

PS. Prakticky celou dobou hraní mi vstupoval do mysli proslov Oldřicha Nového z konce geniálního filmu Pytlákova schovanka, "... chtěli jsme se vysmát životu, kde se nepracuje, kde stačí sentimentálně zpívat a v němž vždycky všechno nakonec dobře dopadne, kdybyste náhodou, někdy něco podobného viděli, nedejte se tím už obelhávat..." Oldřichu, já se klidně nechám obelhat, když to bude taková zábava ;)

Pro: zpěv, bard, Miriam, příběh, plno zábavných postav

Proti: nevyrovnané achievementy

+20

Syndicate

  • PC 70
Říkám to asi furt, ale já mám pro tyhle nenáročné střílečky modernějšího rázu prostě slabost. Jen tak si sednout, vypnout mozek a zastřílet si. Koridory, nablblé cutscény, minimum rušivých prvků. Prostě si jen jdu, tunelem rovnou za nosem a kosím, co mi přijde pod ruku. Ratatata ku*va ratatata. Po rozehrání Syndicate jsem si všiml jedné věci a to, jak je pohybový systém podobný tomu z Riddicka (tak jsem kouknul na vývojáře a bylo to hned jasné). Houpavý, trochu toporný, občas dojde i ke kolizi s okolním prostředím. Hned mě to pocitově vrátilo k o generaci starším titulům. Jak byl ale Riddick designově poměrně pestrý a nápaditý, tak o to víc zaráží, jak přímočaře, neambiciózně a celkově uspěchaně Syndicate působí.

Navzdory cyberpunkovému zasazení je Syndicate opravdu jen krátká budgetová střílečka, která příliš nevyužívá ani zasazení, ani načrtnutého příběhu. Hráč sice skrze množství collectiblů může objevovat pozadí fikčního světa a číst různé texty představující nejen obří syndikáty, ale i různé technologické společnosti či profily různých osob. Ty mi ovšem, vzhledem k minimálnímu rozsahu hry a navíc v téhle suché neosobní formě, přišly fakt hodně zbytečné a nezáživné a dost narušovaly jinak frenetické tempo. A ač obecně trpím úchylkou "všechno přečíst, všechno prošmejdit, hlavně aby mi nic neuniklo," tady jsem sběratelské zápisky a logy v pozdější fázi hry nemilosrdně přeskakoval.

Samotná akce funguje velmi dobře. Nepřátele mají občas přehnanou výdrž, ale laťka obtížnosti je nastavena tak akorát, abych se zapotil a tu a tam umřel, ale zároveň se nefrustroval. Pocit ze střelby je solidní, zbraně příjemně kopou a burácí. Všechno v nejlepším pořádku. Slabinu vidím tradičně v pitomých nenápaditých bossfightech, ale i ty se dají zvládnout, byť nějaké ty nadávky na účet matek vývojářů pochopitelně padly. Hra obsahuje nějaké to rozdělování XP bodů do aktivních či pasivních perků a pár speciálních schopností, které sice nejsou kdovíjak nápadité, ale jsou poměrně užitečné a jednoduché na používání.

Graficky Syndicate nevypadá špatně. Lokace jsou poměrně sterilní, ale to mi vzhledem k futuristickému zasazení nevadí. Akorát teda ten přepálený bloom, kde všechno září jak naleštěné psí kulky a lens flares hází pomalu i krabice od bot, je poněkud srandovní. S funkčním designem už je to horší, většinou je to jen takový nenápaditý arénovitý průměr.

Hodnotit Syndicate je záludné a je potřeba zvážit, co od této hry chci. Kdybych hru řekněme koupil za plnou cenu v očekávání, že dostanu titul v rozsahu Deus Ex Human Revolution (obecně řečeno, osobně mě ani HR příliš neohromil), byl bych asi dost zklamaný. Syndicate jsem nicméně koupil za 2,5 eura a dopředu věděl, co přibližně dostanu. A takhle jsem spokojený. Syndicate je sice krátká lineární střílečka bez větších ambicí, ale ten základ, tedy samotnou akci, dělá dost dobře.

Pro: relaxační přímočará hratelnost, pocit ze střelby, i přes absurdní přesvícenost velice koukatelný vizuál, fyzikální engine

Proti: po všech směrech neambiciózní titul, bossfighty, zbytečné collectibles narušující tempo, song Skrillex

+20

Battle Isle 2 Scenery CD: Titan's Legacy

  • PC 90
Jediný datadisk k druhému dílu Battle Isle jsem hrál poprvé a musím uznat, že to byla chyba. Děj krásně leč nepřekvapivě navazuje na originál. Hrajete sice za hrdinu a porazil jste nepřítele všeho lidstva, ale tím též představujete hrozbou pro ambice mnoha vysoce postavených zmetků. Ti tak využijí situace a dají vás uvěznit. Hned první mise je naprosto skvělá s ukazuje únik z vězeňského ostrova jen za pomocí několika věrných a proti obrovské přesile. Po dlouhých šestnácti misích ale vše dobře dopadne, tedy až na mé duševní zdraví. Už obtížnost první mise není malá a roste až do samotného závěru. A když po více než dvou hodinách hraní zjistíte, že jste hned na začátku udělali fatální taktickou chybu... Ukládat se naštěstí nechá volně a tak to není časté, ale přesto jsem v pozdějších misích volil nejdříve rychlý průzkumný pokus a až napodruhé začal naplno. Dobrá pomoc je také několika nových jednotek, z nichž některé jsou opravdu ničivé. Není jich mnoho, ale původní arzenál byl už tak dost rozsáhlý.

Základní hratelnost je stejná a až na ozvláštnění díky novým jednotkám neočekávejte nic překvapivého. Příjemné jsou počáteční mise s často povedenými úkoly, později je to již standardnější. Proč ale měnit něco skvěle fungujícího že? Nemá cenu znovu chválit perfektní grafiku. Pokud se objevila nová hudba, tak jsem si nevšiml, po dvou misích jsem ji opět vypínal. Manuál musím doporučit přečíst už jen kvůli celkem dlouhé a povedené povídce a přehledu nových jednotek. Český překlad pro datadisk neexistuje. Pokud vás Battle Isle 2 bavilo, není co řešit, datadisk je skvělým prodloužením skvělé hry. Takže do zbraně stratégové a sláva ROOMu!
+20

Sam & Max Season One - Episode 1: Culture Shock

  • PC 60
Původně jsem měl v plánu se do první sezóny pustit hned po červnovém dohrání originálu, ale nečekaně mě hra nenadchla jak jsem čekal a první epizoda se tak dostala na řadu až nyní. A jak se hra povedla a jak si stojí v porovnání s originálem? Humor stále není můj šálek kávy. Spíš se občas uchechtnu, než abych to považoval za nějakou humornou jízdu. Nejvíce mě pobavila cedule Dead end. Grafika není nic extra, ale ani neurazí. Hra překvapivě dobře funguje i na dnešních systémech. Příběh je v první epizodě celkem průměrný, ale je tam jistý potenciál. Doufám, že se to v dalších epizodách rozjede. Počet lokací je hodně malý a díky tomu je celkem nízká i obtížnost. Navíc nejsou přítomny extrémní nelogičnosti jako v Hit the Road. Akční vsuvka v podobě řízení auta není nijak zázračná, ale má nízkou obtížnost a tak ozvláštní hratelnost aniž by hráče naštvala. To se o podobných prvcích starších adventur říci nedá. Nejdelší hádankou jsou psychologické testy, které považuji za celkem povedené a originální. Sice se asi málokomu podaří na první pokus, ale to vůbec nevadí. Zhruba 2 hodiny herní doby tak utečou celkem rychle a příjemně. Přítomné české titulky jsou opravdu nepovedené a obsahují horší chyby něž většina naprosto amatérských češtin. Rozhodně jsem se nenudil a první sezónu určitě zkusím dohrát. Navíc další díly mají lepší hodnocení, takže snad bude lépe.
+20

Assassin’s Creed Odyssey - Legacy of the First Blade: Hunted

  • PC 60
Ne. Sorry.
Tohle ještě není první komentář na Valhlallu. Ale každopádně i tak jste více než vítáni si tento koment přečíst!

První část DLCčka Legacy of the First Blade mě bohužel zanechala po většinu času poněkud chladným. Postava Daria je docela fajn, jeho synátor už ale moc ne. Obzvlášť se mi znechutil poté, co jsem s ním měl v rámci hlavního questu postřílet několik jelenů. A ne pro maso nebo kůži, prostě jen tak. V ten moment jsem okamžitě věděl, že jestli někdy v budoucnu mi zbytek DLC dá možnost ho romancovat, čeká ho opravdu dost krutý friendzone. Jinak je první část DLCčka poněkud nemastná neslaná. Záblesky z minulosti v Persii byly zajímavé, proto doufám, že mi jich budoucí části nabídnou více. Questy jsou ale jinak dost banální, tudíž jsem z nich (po mém téměř dvouměsíčním hraní původní hry) neměl příliš velké potěšení. Hlavními padouchy je navíc perská kopírka kultu Kosmos, tudíž o nijak zvlášť originální záporáky se nejedná. Stejně tak honba za jejich členy už není tak zábavná. Ale nakousnutí motivů jeho vůdce vypadá slibně, tak uvidíme. Hraje se to furt dobře, i přestože mě hlavní příběh nechytnul.

Pro: Slibný potenciál některých nových postav, furt dobrá hratelnost

Proti: suché, nudný obsah questů, zatím slabí padouši, Natakas je docela debil

+20

The Incredible Adventures of Van Helsing

  • PC 70
Úvod do deja
V koži mladého syna slávneho lovca Van Helsinga sa vydáme na pomoc kráľovstvu Borgovia.

Čo hra ponúkne?
➤hlavnu postavu, spoločníčku a ich schopnosti: k postavám v diablovkách si ja neviem vytvoriť nejaký extrémny vzťah. A preto neviem postavu Van Helsinga nejako špeciálne ohodnotiť. Vďaka DLC Thaumaturge som si zvolil magického Helsinga a určite toho neľutujem. Prehadzovanie schopností bolo otravné, čiže som celú hru používal dve kúzla a občas som k tomu dodal nejaké iné. A k tomu všetkému vás celú hru sprevádza lady Katarina, ktorá vám veľmi rada do všetkého rozpráva ale aj vám vždy pomôže v boji či poberie prebytočné predmety. Taktiež má svoje schopnosti, ktoré ale ked vylepšujete tak sa vám zvyšuje či už útok, mana alebo iné.
➤príbeh: nič zaujímavé čo by sme medzi hrami už nevideli. Záchrana krajiny a mesta pred rôznymi príšerami a jedným šialeným profesorom. Žiadne veľké zvraty a vlastne nič čo by zaujalo.
➤questy: niektoré sú pojaté celkom pekne čo sa príbehovej stránky týka ale aj tak sú poväčšine o tom istom. Bež tam, prines to alebo bež tam a zabi tamto. V úlohách môžete neuspieť a už nedostanete šancu ich skúsiť znovu čo sa mi párkrát stalo, samozrejme ale nie pri tých hlavných. Plusom určite je že samotných questov nie je v hre až také množstvo, takže pokiaľ ich budete chcieť splniť všetky, tak vám to nezaberie ani toľko času.
➤rozsiahle lokácie: neni ich veľa ale o to lepšie sú spracované, podľa môjho názoru. Dostanete sa do lesov, stôk či ulíc mesta a každá lokácia je primerane veľká a hlavne plná nepriateľov.
➤nepriateľov a bossov: keď sa nad tým zamyslím tak v každej lokácii sa opakoval jej špecifický druh nepriateľov dosť často. Ale nevadilo mi to. Neustále zabíjate veľké množstvo monštier a aj keď sa z toho po čase môže stať repetetívna záležitosť tak mne sa to nestalo. Stretnete či už vlkodlakov, pavúkov alebo napríklad také stroje. Plus z času na čas narazíte na nejaké miestneho bossa, ktorý sú na klasickej obtiažnosti celkom jednoduchý. Finále ma sklamalo celkom dosť, keďže po každej vašej smrti ste sa objavili v boss miestnosti a samotný boss mal rovnako HP ako predtým než ste zomreli.
➤iné menšie pozitíva: veľmi sa mi páčil nápad s obranou vašej základne. Čítal som že v ďalšom dieli sú tieto obranné misie ešte zábavnejšie. Občas ma potešila ja nejaká tá hláška od Katariny či referencia na pána prsteňov, v ktorej mi chcel nejaký hajzlík ukradnúť miláška.
➤iné menšie negatíva: preplnenosť inventáru sa dostavovala na každom kroku. Keby to aspoň boli itemy ktoré využijem ale väčšina z nich bolo slabších a preto som za celú hru vymenil hlavnú zbraň tak 7 krát. A naozaj neviem či som blbec ja alebo sa dá lišta na ktorej sú schopnosti nejako zväčšiť ale ja som mohol používať len dve primárne a keď som chcel iné tak som si to musel ručne prehodiť. V dvojke som si všimol že ich môžem mať naraz nasadených viacej ale naozaj neviem či sa to dalo aj tu. Nerátam aury a triky, ktoré som mal nasadené tak 4.


!! Záverečné zhrnutie !!
Na Steame, dosť často bývajú všetky tri časti The Incredible Adventures of Van Helsing v zľave. A tak som sa rozhodol ich konečne kúpiť a postupne prejsť. Čo sa týka prvej časti, tak ako začiatok príbehu je to celkom slušné. Aj keď si k postavám v diablovkách moc vzťah vytvoriť nedokážem tak Van Helsing mladší je na vonok sympaťák, ale nič viac k tomu moc nepoviem. Spolu s ním cestuje aj spoločníčka Katarína, u ktorej ma viac ako jej bojové dovednosti, bavilo jej komentovanie väčšiny situácii. Po príbehovej stránke hra nejako nevyniká, keďže vás nedokáže ničím prekvapiť a šialeného vedca som už ako záporáka pár krát videl. Prejdeme si pár peknými a hlavne veľkými lokáciami, ktoré sú preplnené nepriateľmi ako vlkodlaci či stroje. Raz za čas sa objaví aj boss. No na tradičnej strednej obtiažnosti nie sú žiadna veľká výzva, a to ani ten finálny bohužiaľ. Určite veľkým plusom sú hlavne schopnosti Van Helsinga. Vdaka DLC som bol mág a tak som používal kúzla na diaľku či vyvolávanie. No musím sa priznať že som celú hru prešiel prakticky za pomoci 3 kúziel plus liečenia. A to aj hlavne kvôli tomu že sa mi nechcelo neustále prehadzovať ručne schopnosti, pretože som nenašiel jednoduchší spôsob. V dvojke to už je našťastie vyriešené. Ako menší mínus by som uviedol aj príliš veľa itemov, ktoré vám neustále preplňajú inventár. A tak sa na konci hry môže stať že máte neskutočne množstvo peňazí za predané predmety. Ale aspoň ich môžete používať na oživenie samého seba. Prvý diel som si celkom užil aj keď určite je na čom pracovať. Dúfam že sa mi podarí prejsť celú trilógiu a že na konci budem môcť napísať len kladné hodnotenie.


➤Čas strávený v hre: 13,5 hodín
➤Achievementy: 62/95

HODNOTENIE: 70/100%
+20

Hellblade: Senua's Sacrifice

  • XOne 95
Dohráno. A je to ohromná pecka.

Dlouho jsem nebyl takhle vtaženej do hry, která mě zároveň děsí i dojímá, která funguje moc dobře nápaditými herními mechanismy, příběhem, zpracováním, hudbou, temnou atmosférou... a hlavně myšlenkou.

Hlavní hrdinka, mladá piktská válečnice Senua, se vydává do vikinského pekla. A jelikož sama trpí mentálními poruchami, je to peklo dvojnásobný.

Na vývoji téhle akční adventury spolupracovali lidé s psychózami i psychiatři, aby bylo zachycení jednotlivých příznaků (od hlasů - zábavný je, že vás hra na začátku přivítá jako nový hlas v hrdinčině hlavě -, přes halucinace, po hledání vzorů v okolí, které tady představuje časté řešení "puzzlů") co nejvěrohodnější.

Hellblade tak dokazuje, jak velkým vypravěčským médiem mohou videohry být - mohou vám dát prožít i stavy, o kterých se vám snad ani nezdálo (tedy, doufám v to, i za vás).

Pro: myšlenka, nápadité herní mechaniky

+20

Assassin's Creed Origins

  • PC 75
U ubisoftích her je úplně jedno jak se jmenují, kdyby se všechny jmenovali „Ubisoft – The Game“, mělo by to na marketing nulový dopad, protože čím jsem starší a MOUDŘEJŠÍ, tím víc mi vlastně jejich hry plné zbytečných, stereotypních aktivit a patosu vyhovují.

Origins není výjimkou, ale proč je tomu u novějších dílů Assassínské ságy jinak? Protože si konečně uvědomily že nemůžou ždímat nefungující stealth hru donekonečna se stejnými prvky. Z rádoby stealth hry se tak každým dílem stává ucelenější zážitek díky RPG prvkům. Pořád si ale hra zachovává tradici v naprosto dementních textech a neuceleně rychlém vyprávění.

Tak nám kuchli Caesara, parchanti. Proč mám pocit, že každého krapet slavnějšího a lehce kontroverznějšího vladaře Ubisoft zrecykluje jako záporáka zabitého bratrstvem zdrogovaných milovníků sebevražedných skoků? Kde tohle skončí, osobně doufám, že se dočkáme hašašínského atentátu na Hitlera nebo Johna Lennona a něčeho originálnějšího se dočkáme až série půjde do budoucnosti a nebude se patlat v minulosti.

Vznik bratrstva sjetých vrahounů nám Origins představuje relativně nemastně, neslaně. Je to jako film, na který druhý den zapomenete, o čem byl. Na druhou stranu hru velmi táhne, jak jinak, prostředí, to Ubisoft umí, udělali krásný Egypt a nemůžu se dočkat až si sjedu Education Tour, co jsem dostal zdarma. Překvapil mě například úkol, během něhož se hráč zevrubně dozví, jak probíhala mumifikace. Spoustu lokací pak nabídne zajímavý vhled do tehdejších dob, i když je potřeba to brát s rezervou protože i zde určitě tvůrcům ujela kreativní ruka, například přes kopírák jednotky Římanů se sekerami, to jsem tedy opravdu ještě neviděl, legionáře, aby člověk hledal lupou.
Z prostředí mě zklamalo i to, jak Ubi rád recykluje assety, Spoustu věcí uvidíme stejných i v Odyssey a před hraním jsem například viděl rozhovor, kde se řešila akurátnost kovadliny ve Valhale, no a pak jsem tu samou kovadlinu, úplně stejnou, viděl v Origins. Je to detail, ale jak rád tvrdím, detaily dělají hru! Kdyby to bylo na mě tak zVávrovatím a budu vyžadovat novou kovadlinu!
Tak jděte konzumovat produkt, na odpočinek po práci ideální.

Pro: Egypt, vypadá to dobře, běží to dobře, konzumuje se to dobře, protagonista neurazí, Kleopatra má sexy hlas jako v seriálu Řím.

Proti: Nekonzistentní příběh, divné dialogy, honba za kosočtverci, protivné NPC křoví, pořád málo RPG a moc Ubisoftu.

+20 +21 −1

Call of Duty 2

  • PC 95
Osobně považuji tento díl doposud za nejlepší a nepřekonaný. Nabídka tří výborných a vyvážených kampaní, kdy se ještě neřešilo, že ten je Rus, Američan nebo Brit, ale všichni byli považováni za stejnoměrné hrdiny druhé světové války a Němci pak za typické záporáky.

Graficky je na tom hra doposud velice solidně, natož že už má tolik let, tak mě např. grafika vody, ale i obličejů doposud nepřestává udivovat, což u této série nebylo až do nedávna zvykem.

Ozvučení je na svou dobu velmi solidní, dabing perfektní, postavy zapamatováníhodné, dodnes vzpomínám na člověka, který mě zachránil na pláži po vylodění - pak jsem toho člověka hledal a první týpek s jeho obličejem to schytal - Alavi - který se stal mým chráněncem chtě nechtě. A zapomínat nelze ani na již mnoho dílů působícího kapitána Price, ale i na druhoválečným dílem končícího seržanta Randalla.

Příběh hra nemá, a vlastně ho ani nepotřebovala, stačilo jen víceméně věrohodné zobrazení (na tu dobu věrohodné a propracované) důležitějších i méně důležitých konfliktů, které zabralo krásných 12-14 hodin na dohrání, a to nemluvě o vyšších obtížnostech.

Mise samotné jsou vyladěné do posledního detailu, snad k žádné z nich nemám výtku, obtížnostně vyvážené, propracované do posledního detailu a plné ikonických míst a událostí se vryly do paměti jako v žádném dalším díle. Jen jsem v nich postrádal nějakou misi, kde by zvítězili také Němci a nebylo všem do hlavy vtloukáno jen to, že Němci všude a všechno vždycky prohrávali.

Umělá inteligence na tu dobu taky nebyla vysloveně špatná, dnes už samozřejmě neobstojí, ale je to setsakramentsky dlouho, co tahle pecka vyšla.

Technický stav jako takový byl perfektní, nikdy jsem za těch x průchodů neobjevil žádnou chybu, vyjma jednoho průchodu potrubím v ruské, tuším asi čtvrté, misi.

A jako třešnička na dortu multiplayer, na svou dobu suprový, i když se nedá říct, že by mi učaroval, i v něm jsem strávil řadu hodin. Ale přesto to byl ve výsledku singleplayer, který mě k té hře táhnul hrát ji pořád znova a znova.

Pro: Grafika, ozvučení, mise, postavy, herní doba, lokace, multiplayer, znovuhratelnost, deníky, 3 rozdílné kampaně, technický stav

Proti: Umělá inteligence, neustále ustupující a všude poražení Němci

+20

Fahrenheit

  • PS2 50
Myslím, že o tejto hre bolo už povedané už dosť a ja nechcem len parafrázovať čo už bolo napísané. Takže chcem vyjadriť len svoj názor, že prečo som hre udelil čo som udelil a nestotožnenie sa s tak vysokým hodnotením, čo si podľa mňa hra nezaslúži.

Pre tento typ hier ako je Fahrenheit má byť príbeh alfou/omegou celej hry a bohužiaľ si myslím, že hra naň aj doplatila. Neviem kde bol problém či v zlom scenári alebo prechod z epizodickej hry na „full content" hru či dokonca tlak vydavateľa v otázke financovania.

Pre mňa osobne scenár fungoval asi do polovičky hry a potom to šlo z kopca ako „Cheese Rolling". Hrať za páchateľa a vyšetrovateľa je pritom podla mňa dobrý nápad. Z jednej strany chcete zbaviť všetkých stôp a z druhej strany sa snažíte presne o opak. Zasnežený New York a neustále problémy s počasím, ktoré sa len a len zhoršuje vytvára dobré zázemie pre dej hry. Občas mi hlavou mihla myšlienka na prvý diel Maxa Payna, keďže obidve hry čo sa týka atmošky majú dosť spoločné. Musím pochváliť ambient a soundtrack hry, ktorý je fakt top notch!

Pre mňa pomyselný bod odkiaľ začne hra padať strmo dole je to, keď sa snažia vysvetliť motív páchateľa a pritom začnú zachádzať až ku globalizačným konšpiráciám. A tak z komorného príbehu, kde sa páchateľ snaží dokázať svoju nevinu sa to strhne až k záchrane samotného sveta (pardon za spoiler). Mystérium prvej polovice hry postupne sa postupne vytráca a ako náhradu dostaneme „Nea z Matrixu." Občas zažijete okamžiky nad ktorými sa budete smiať inokedy cringe alebo wtf?

Vy ako hráč môžete ovplyvňovať príbeh svojimi rozhodnutiami ale väčšinou sú to banálnosti a nič čo by zásadne zmenilo hru. Aj keď obsahuje viacero koncov, tak sú vo výsledku všetky skoro totožné, buď sa ti to podari alebo nie.

Na Playstation 2 hra obsahuje aj veľa bonusového contentu, ktorý si postupne otvárate a je celkom fajn. V samotnej hre sa objavujú aj klasické pesničky, ktoré sú fakt vydarené. Moje naj boli Santa Monica od Theory of a Deadman a potom Street Tough od Ben E. Kinga.

Ak sa niekedy k hre vrátim takto bude vyzerať asi takto. Keď sa dostanem presne do polky hry a pomaly ako sa bude začínať ten paškvil čo je v druhej polke hry, tak vyvediem naschvál nejakú blbosť a môj momentálny charakter ukončí hru už dnes legendárnou hláškou ... and so that's how my story ends...
+20

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 80
Dlouho jsem zahrání si druhýho Zaklínače odkládal, první díl mě kdysi moc nenadchl a od druhého jsem toho taky nečekal příliš. O to překvapenější jsem byl, když jsem do něj pustil. I tolik let po vydání mě mnohdy druhý Zaklínač fascinoval, a to zejména v oblasti příběhu, který se povedl na jedničku. Stejně tak příjemně prokreslené charaktery postav, různé mise, ať už hlavní nebo vedlejší, a jejich dopad na budoucí vývoj, a samozřejmě samotné příběhové volby, které nejsou jen černé a bílé. A když jsem hru dohrál, tak jsem jen nevěřícně koukal na to, jak to vlastně celé skončilo. Pochválit také musím grafickou i zvukovou stránku hry a ani minihry nejsou špatné.
Vytknul bych snad jen po čase už otravný respawn nepřátel na místě, kterým už jste během deseti minut prošli minimálně dvakrát a vyčistili ho, kratší herní dobu, poměrně hodně jednoduché souboje, neustálé pobíhání sem a tam a haprující technickou stránku. Minimálně dvakrát jsem musel načíst vzdálenější checkpoint, protože nějaká chyba zabránila v postupu v příběhu (např. ochrana Aedirnu, ve kterém vojáci přestali šplhat po žebříku a byl nutný restart, nebo pravidelné zčernání obrazovky po zapnutí úkolů/inventáři/mapy, což vyřešilo také načtení poslední uložené pozice).

Pro: Grafika, příběh, prostředí, postavy, vedlejší mise, vliv na svět, ozvučení

Proti: Respawn nepřátel, jednodušší souboje, občasné bugy

+20

Niffelheim

  • PC 90
Hru jsem koupil v nějakém balíčku a vlastně o ní skoro nic nevěděl, myslel jsem, že je to nějaká 2D plošinovka. Takže jsem byl dost překvapený když se s ní vyklubala kvalitní RPG survival hra z dob Vikingů. Cílem je nasbírat určitý počet pečetí na otevření brány do "vikingského nebe" Valhally . Hra má moc pěknou kreslenou grafiku a kvalitní hudbu.

Ve hře se klasicky staráte o své zdraví a sytost, budujete a vylepšujete skrýš, sbírají se suroviny a to buď na povrchu - dřevo, houby a rostlin, lovení zvířat a nebo pod povrchem v podzemí, kde kopete suroviny (uhlí, železo, zlato, atd...) a zároveň jsou v podzemí potvory jako pavouci, kostlivci, trollové... Ze surovin pak můžete vyrábět další nástroje, jídlo, zbraně, lektvary atd... Ve hře jsou i nepřátelské (další Vikingové - celkem 4 i s vaší postavou) buď ovládané AI nebo má hra i multiplayer, ale ten jsem nezkoušel. Takže se můžete navzájem napadat a utočit na svoje obydlí.

Ve hře je toho opravdu hodně co dělat a hra nechává na Vás jaký postup zvolíte, je tam dost nepřátel, bossů, pravidelných nájezdů kostlivců po 7 dne jako třeba v 7 Days to Die atd.. Případně dostáváte další úkol jejichž splnění je dobrovolné, ale přinese Vám nějakou výhodu.

Hra mě hodně bavila a zaujala i svou originalitou a určitě mohu Všem doporučit.

Pro: originální 2D survival RPG :-), grafika, zábavnost

Proti: po čase jako v každé survival hře nudné těžení a sbírání surovin, lehké souboje

+20

Far Cry: Primal

  • PC 85
Far Cry Primal působil jako svěží vítr do plachet této série, bylo to také dílo, které po dlouhé době, ne-li snad poprvé, přineslo tematiku pravěku do takto pojaté hry. A musím říct, že se mu to povedlo na výbornou. Hra je perfektní, krom pár drobností výše zmíněných ji není co vytknout, ba naopak převládá dlouhý seznam kladů, který by se dal ještě doplnit. Rozhodně hru doporučuji, je to hra dělaná s velikou pečlivostí a láskou.

+ Pravěk
+ Grafika
+ Prostředí a jeho uvěřitelnost
+ Jazyk a české titulky
+ Postavy
+ Zvířata
+ Lov a crafting
+ Survival prvky
+ Více bossů a souboj s nimi
+ Zabírání území
+ Rozvitý XP strom
+ Možnost ochočení zvířat a jízda na nich
+ Zbraně a jejich vylepšování
+ Několik stylů hraní

- Krátký příběh (chybí zde větší rozvití příběhů některých postav)
- Zvláštně dělaný systém úkolů (k někomu dojdete, ten vám řekne, ať dojdete ještě sem, a teprve tam dostanete zadání úkolu ← ale to platí zejména pro vedlejší úkoly)
- Velká repetetivnost úkolů
- Minimální zvraty

Pro: Pravěk, grafika, prostředí, postavy, zvířata, lov, survival prvky, více bossů a boje s nimi, zabírání území, strom dovedností, možnost ochočení zvířat, zbraně, styly hraní

Proti: Herní doba, nevýrazný příběh, systém nepovinných úkolů, velká repetivnost úkolů, minimální zvraty

+20

Age of Empires II: Definitive Edition

  • PC 85
Remasterovat remaster, to chce koule! Ironií osudu je, že zatímco první „remaster“ v podobě AoE II: HD se dle mého názoru nepovedl, tak AoE II: DE je konečně trefou do afroamerického! AoE II: HD nepřinesl takřka nic nového oproti volně šiřitelnému, fanoušky vytvořenému HD modu pro klasický AoE II. Nová definitivní edice však skutečně předělává grafiku ke krásnějšímu, i plynulejšímu.

V čem však spatřuji největší přínos, je podpora multiplayeru a otevřená náruč esportu. Již samotné vydání AoE II: DE reflektovalo všechny historické výtky, které směřovaly na nedokonalé ovládání hry a starožitný herní kód. Za horizontem dohledu singleplayerových hráčů pak dále vzkvétá nový svět, plný konstantní pozornosti a péče tvůrců o balanci hry a příjemný kompetitivní zážitek. V AoE II: DE fungují žebříčky s desítkami tisíc aktivních hráčů, pořádají se pravidelné turnaje, soutěže, na youtube narazíte na povedené tutoriály i nesmírně detailní průvodce (pokud Vás multiplayer alespoň trochu zajímá, okamžitě zamiřte na youtube kanál Spirit of the Law), na streamech můžete sledovat nejlepší borce v této hře, kteří dokáží hru přetvořit v umění…

A proč zrovna sem píšu to, co platí o více hrách? Protože se mi zdá fascinující, jak AoE II dokázalo povstat jako fénix z popela. Po 20 letech znova na vrcholu žánru. A proč, že je AoE II: DE tak úspěšná hra? V prvé řadě je to velmi pestrá, intuitivní a familiární (člověku blízká) hra. Tím, že je zakotvena v historických reáliích a umí jednotlivé civilizace i etapy vývoje pěkně a srozumitelně vykreslit, dokáže zaujmout hráče na první dojem. AoE II pochopí každý a pokud nechce, nemusí se ani nic učit, stačí kácet dříví a zasévat farmy. A naopak kdo chce, objeví mnohavrstevnou hru, která v sobě skrývá neuvěřitelnou spoustu vychytávek, jejichž osvojení daleko předčí schopnosti živého hráče. Tím chci říct, že hráč může za každé situace nalézt prostor, kde se zlepšit a co na své hře vychytat. Tím se krásně rozvrství hráči dle svých schopností (skillu) a najednou je možno soutěžit tak, aby to bylo fér a vyhrál ten lepší. Zní to jednoduše, ale jen hrstka her je schopna všechny tyto parametry splnit (např. oblíbená singleplayerová herní série C&C v tomto selhává).

Během uplynulého roku jsem nakoukal několik profi zápasů a zahrál si pár kompetitivních her. Co mě zaujalo nejvíc je, jak důležitá je úvodní fáze hry. I přestože se zdá býti vždy stejná, stačí jeden zesnulý vesničan při lovu kance, trošku prodlevy při práci hlavní budovy, či nepovedené nahánění srnek scoutem (v AoE II nechodíte na lov vy, ale lov chodí za vámi) a jste pozadu. Úvodní fáze hry je sice oproti rychlejším RTS typu Starcraft a Warcraft poměrně dlouhá, ale díky náhodně generované mapě nikdy není zcela jednotvárná. Další zajímavé zjištění pro mě bylo, jak efektivní je správně provedená obrana. Marně jsem se snažil někoho dobít ve feudální době (jak jsem o tom mylně psal v komentáři k AoE II), rychlí hráči dokáží na příchozí jednotky reagovat okamžitým započnutím palisádových zdí, či domků kolem své těžby a nikdy se k nim nedostanete. Obecně palisádové hradby se staví vždy a než se jimi prostřílí záškodnická parta lučištníků, měla by na ně čekat skupinka skirmisherů. Co mě trochu zklamalo je, že obvykle nejde vyrovnaného soupeře dobít ani v době hradu. Aspoň tedy co se týče „férového“ souboje armáda proti armádě. Neviděl jsem v době hradu ani příliš funkční použití beranidel (s vyrovnaným soupeřem). Samozřejmě jinak spousta her v téhle fázi končí tím, že jeden z hráčů najde skulinku v obraně druhého a rychlými nájezdy mu paralyzuje těžbu. Dá se říct, že silné obrané mechanismy jsou vykompenzovány pomalými přesuny vojsk, takže klíčem je právě „harassment“ vesničanů a obcházení soupeřových obranných pozic.

Counterování jednotek (kámen-nůžky-papír) je v AoE II mnohem zásadnější než v jiných RTS, bonusy do útoku, či obrany jsou obrovské, a to otevírá prostor nejen pro taktizování, rapidní změny v produkci, ale i micromanagement jednotek. Intenzivní jsou např. souboje skupiny lučištníků s mangonelem. Přemýšlel jsem, co je vlastně na „profi“ hře AoE II nejdůležitější, co tu hru charakterizuje? Warcraft 3 je o precizním ovládání každé individuální jednotky, Starcraft (2) je o taktizování, kdy není tak důležité, jaké jednotky zvolíte, ale jakým způsobem je použijete. AoE II má od každého trochu, důležitý micromanagement z rané fáze hry plynule přechází ve významný budovatelský aspekt hry, aneb kdo zvládne lépe produkovat, vítězí. Závěrečnou drobnou výtku jsem po rozmyslu udělil délce jednotlivých her. Jak již bylo řečeno, příliš silné obranné struktury a dlouhé přesuny armád po mapě znamenají někdy až nepříjemně dlouhé hry (cca 30+ minut).
+20

9:05

  • PC 75
Tuhle hru mi před časem doporučoval Artran (děkuji) a když jsem hledal něco kratšího a měl náladu na textovky, bylo jasno. A dobře jsem udělal. Herní doba je sice opravdu krátká, ale nápad je skutečně originální. Přítomny nejsou ani žádné záludnosti, jde pouze o projití příběhu s fascinujícím koncem. Po dohrání se vyplatí zkusit projít příběhem znovu, trochu jinak. Podrobnosti raději uvádět nebudu. Hru jsem si stáhl a bez potíží odehrál přes Gargoyle. Na stránce autora Adama Cadreho jsou další projekty a 9:05 mě rozhodně navnadilo.
+20

Fantasy General II

  • PC 90
Série General byla ve své době oblíbená, ale postupem času přestala vycházet. Druhý Fantasy General oživil sérii 19 let po posledním plnohodnotném pokračování. Už od oznámení jsem se těšil a hru dokonce pořídil v předprodeji. Po krátkém rozehrání v den vydání jsem hru odložil s tím, že si nejdříve zopakuji první díl. Na dohrání tak došlo nakonec až nyní. Hned na začátku prozradím své nadšení. Jako druhému dílu hře nejde prakticky nic vytknout. Zachováno zůstalo vše co jsem na jedničce chválil. Pěkně zpracované jednotky jde stále smysluplně vylepšovat a ekonomika tak hraje opět důležitou roli. Příběhové postavy mohou získat řadu schopností a pro všechny je k dispozici řada předmětů a artefaktů. Vše je ještě komplexnější než dříve a vývojové stromy dávají možnost uzpůsobit hratelnost pro každého. Stále je důležitý průzkum map, na některých je mnoho míst s zajímavou odměnou, přesto je nutné hlídat čas. Samotné boje mají stejný princip, jen množství speciálních schopností trochu upravuje hratelnost.

Velké zlepšení se dostalo hlavní kampani. Příběh je vyprávěn mnohem zajímavěji a je i mnohem podrobněji zpracovaný. Průchod misemi je stále nelineární a volby mohou ovlivnit více než jen pořadí nebo blokování misí. V rámci samotných misí jsou zadávány různorodé úkoly a velice mě potěšily nepovinné vedlejší úkoly, z nichž některé je nutné nejdříve najít. Cíle jsou občas mnohem komplexnější než pouhé obsaď nebo zabij. Dohrál jsem ještě dvě kratší kampaně. První byla bonus za před-objednávku a jde o krátkou variantu téhož. Vzhledem k obtížnosti je vhodná až po dohrání hlavní kampaně. Druhá přibyla zdarma s vydáním rozšíření a probíhá v režimu Onslaught. Odehrává se na procedurálně generovaných mapách a nabízí tak slušnou znovu-hratelnost. Navíc lze na začátku zvolit hlavního hrdinu, což ovlivňuje dostupné jednotky. Je to zajímavá ochutnávka plnohodnotné kampaně dostupné ve stejnojmeném rozšíření.

Technická stránka je skvělá. Vše běží bez problémů, grafika je povedená, moderní, ale zachovává fantasy styl originálu. Akorát působí méně pohádkově. Zvuky a hudba jsou na standardní úrovni. Manuál neobsahuje nic zvláštního. Takže jak jsem psal, ze hry jsem nadšený a doufám, že série bude pokračovat klidně i mimo Fantasy linii. Dvě již vydané rozšíření si určitě časem pořídím.
+20

Penumbra: Requiem

  • PC 35
Uh, proč? Proč toto vydali jako plnohodnotný titul a ne jako malý free mission pack? I přes obecně negativní hodnocení jsem to chtěl mít pro úplnost zfouknuté celé a vskutku: Requiem vůbec není potřeba hrát. Nemá to příběh, nemá to nepřátele a hlavně to nemá s původní hrou prakticky nic společného. Je to v zásadě jen devítka průměrných arkádových puzzle levelů. Hrou provází jakési voice-overy, ale děj nijak nerozvíjí a popravdě jsem neměl tušení, o co v nich vůbec šlo.

Requiem jsem tak spíše rushnul, než že bych se u něj vyloženě bavil. Za necelé tři hodiny je konec a výsledný dojem je takový, že tvůrci vzali pár vyškrtnutých lokací z původní hry, nasekali to za sebe bez ladu a skladu, propojili portály, použili pár random nahraných voice-overů s kryptickejma jakože meta kecama a sebevědomě to vydali jako novou hru. Samotný design a puzzly nejsou úplně zlé, ale hráč nemá absolutně žádnou motivaci to hrát a ve finále to působí jako nepovedená fan modifikace. Proč?

Pro: puzzly

Proti: pouze mission pack - bez děje, atmosféry a pointy, fyzikální glitche

+20

Baldur's Gate: Enhanced Edition

  • PC 75
Vzhledem k tomu, že originální hra již téměř není k sehnání, pustil jsem se do hraní této vylepšené edice, i když jsem originál nikdy nehrál. Jméno Baldur's Gate je však skloňované v mnoha diskuzích a mnozí jej řadí mezi ta nejlepší RPG všech dob.
Jak tedy tato legendární hra obstála u člověka, který z těch rozsáhlých izometrických her dohrál teprve nedávno pouze první dva Fallouty?

Nutno hned ze začátku říci, že svět Falloutu mě dokázal vtáhnout a držet u hraní mnohem více než Balduranova brána. U ní jsem měl chvíle, kdy jsem se opravdu bavil, ty však střídaly pasáže, kdy jsem se do hraní musel nutit. A to především na začátku.
Svět Baldur's Gate je značně rozsáhlý, rozdělen na samostatné čtvercové mapy, z nichž mnoho z nich působí poněkud prázdně a jejich prozkoumávání tedy není příliš odměňující. Naopak některé lokace (hlavně povedená Balduranova brána a lokace z datadisku) jsou plné kvalitního obsahu.

S tím souvisí i plytké vedlejší questy a vůbec motivace k tomu je dělat. Celou dobu jsem měl pocit, že i když se mi zvyšuje level postavy, vlastně se pořádně nic nemění, kromě přidání životů, což je pro mě u RPG tohoto formátu značný mínus.

Co se ale naopak povedlo? Hlavní linka, zpočátku nevýrazná, se postupně rozvíjí a rozbředá zajímavý příběh, který samotný slouží jako dobrá motivace k dohrání hry. Dobře jsem se bavil také u úkolů z Tales of the Sword Coast, které byly zpracováním o několik úrovní výše než ty z původní hry.
Právě v závěrečné části hry, kdy jsem se vydal plnit úkoly z datadisku a poté do Balduranovy brány v rámci hlavního příběhu, mě hra začala pořádně bavit. Škoda jen toho useknutého závěru.

Když to shrnu, Baldur's Gate u mě svému legendárnímu jménu na rozdíl od Falloutu nedostála. To však neznamená, že se jedná o špatnou hru, čekal jsem však asi trochu víc. Rozhodně však dám šanci i druhému dílu.
Do zelených čísel se ale hra u mě přes výše jmenovaná negativa nedostane.

TIP: Pokud chcete zrychlit pohyb postav a vůbec spád celé hry, nastavte si v ini souboru ve složce Baldur's Gate: Enhanced edition v položce SetPrivateProfileString('Program Options','Maximum Frame Rate','30) vyšší číslo z výchozích 30. Rychlost hry se totiž odvíjí od počtu snímků za sekundu. Ideální je dle mě tak 45-50.

Pro: příběh, hudba, Tales of the Sword Coast

Proti: vývoj postavy, prázdné mapy, některé dialogy

+20

The Witness

  • PS4 100
Iba málokedy porušujem pravidlo jeden priechod hrou a stačilo. Táto hra predstavuje jeden z tých vzácnych prípadov.
Možno nebudem úplne objektívna, keďže ma The Witness chytilo tak ako máloktorá hra predtým, ale aspoň vyjadrím svoje subjektívne pocity.

Už len ten farebný vizuál hry ma dostal od prvého momentu. Túžba po objavovaní, plnení hádaniek a hľadaní skrytých odkazov od tvorcov bola náplňou a poslaním tejto hry. A to je práve to. Hráč v tejto hre prechádza svetom a plní rôzne, niekedy veľmi zapeklité hlavolamy, ktoré ho určitým spôsobom posúvajú vpred. Za seba môžem potvrdiť, že som sa niekedy na niektorých z nich zasekla až tak, že musela nasledovať pauza, ukľudnenie alebo zmena hlavolamu. Častokrát som sa potom vrátila do hry a riešenie problému prišlo samo od seba.

V The Witness sa mi páčilo, že ma hra učila priebežne. Ak som prišla do oblasti, kde boli hádanky mimo mojej úrovne chápania, príliš ťažké alebo nezrozumiteľné, tak som vedela, že niekde nastala chyba a musím sa vrátiť, porozumieť princípu alebo ho vôbec najskôr musím nájsť a naučiť sa ho.
Žiadna iná hra vo mne nevyvolala ten pocit spokojnosti po zdolaní úloh, ktoré sa na začiatku zdali nemožné. (No dobre, asi až na souls hry.) Ten pocit toho, že som dokázala premôcť samú seba a došlo mi ako to všetko funguje, stál za to.
Po prvom prejdení hry asi pred troma rokmi mi ostala jedna nedoriešená úloha. Táto úloha mi ležala na myslí celú tú dobu a musím so spokojnosťou povedať, že tentokrát sa mi ju podarilo splniť. Raz v starom priechode a raz v tom úplne novom.

Ak niekto hľadá výzvu v podobe hádaniek a malebnom svete, tak odporúčam určite The Witness. Pre mňa je to jedna z najlepších hier akú som kedy hrala a preto dávam 100%.
+20

Stargate Adventure

  • PC 75
Comtraya!

Ako veľký fanúšik Stargate som sa veľmi rada pustila do tejto jednohubky a musím ju hodnotiť kladne. Na to, že ju tvoril jeden človek ( alebo teda nejaký menší tým) je táto point and click adventúrka zvládnutá veľmi dobre. Pripomína mi zlaté dobre časy typických adventúr a aj keď sa kvalitou nemôže rovnať velikánom daného žánru, tak si nerobí hanbu a snaží sa ich svojim spôsobom dobehnúť.

Páčilo sa mi, že väčšina kombinácii predmetov dávala zmysel a nebol problém dopátrať sa k riešeniu. Našlo sa aj pár hádaniek, ktoré ma milo prekvapili a nebudem klamať, keď poviem, že som nad nimi musela aj trochu popremýšľať.
Páčili sa mi aj animácie ako napr. otvorenie Brány s následným vortexom alebo rôznorodé interakcie predmetov s prostredím.
Čo musím vypichnúť ako veľmi veľký klad je humor. Je vidno, že ten kto to tvoril bol fanúšik SG a o to viac vedel využiť humor jednotlivých postáv a vytvoriť tak niečo zaujímavé a vtipné.
Osobne tiež oceňujem spojenie rôznorodých prvkov, ktoré osviežili celý príbeh. Dostali sme z každého rožku trošku- politiku, Asgardov, Goa´uldov alebo tajomnú rasu Furlingov.

Naopak čo ma trochu miatlo bolo množstvo nevyužitých predmetov, ktoré mi ležalo v inventári. Je možné, že som neprišla na riešenie nejakej hádanky a preto mi tam ostali? Úprimne, neviem. V každom prípade som sa snažila vyriešiť úplne všetko čo šlo.
Ďalším záporom by bolo veľmi pomalé pohybovanie hlavnej postavy a uponáhľaný záver. Človek si myslí, že bude ešte niečo zaujímavé nasledovať a bum, je tu The End.

Vo všeobecnosti mám ale na túto hru kladný pohľad a určite by som ju odporučila skalným fanúšikom.

Pro: zaujímavý príbeh, humor

Proti: uponáhľaný záver, nevyužité predmety

+20