Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Fallout

  • PC 90
Fallout je pro mě únosně dlouhý. Svět je vymyšlen dokonale plný malých drobnůstek a detailů. Hlášky jsou skvělé a celková atmosféra je jedinečná, opravdu.

RPG systém je pro mě jako jeden z mála naprosto srozumitelný, PERKy jsou výborný nápad. Systém boje je bezchybný. Je to pro mě rozhodně nejvíce přehledné rpg, co jsem kdy hrál...vlastně jediné, které jsem dohrál.

Pro: příběh, rozhodně atmosféra, rpg systém, syrovost prostředí, na svou dobu kickass závěr

Proti: sejvy se psaly jako na anglické klávesnici :-)

+19

Half-Life 2

  • PC 80
Řeknu to jednoduše...když jsem kdysi hrál HL1, tak sem z toho byl fakt unešenej. Od začátku hry jsem se nezastavil a pořád se něco dělo...super atmosféra a do tý doby nevídaný věci. Tenkrát jsem ho dohrál minimálně třikrát a nepřestával mě bavit. Doteď si pamatuju vetšinu levelů...
Najednou je tu HL2...rozehraju nástupce kultovní FPSa a říkam si: "recenzce, který jsem zatim četl, tak ho jenom vychvalovaly. Bude to určitě pecka" :)
No nebudu to natahovat...když si na tu "pecku" vzpomenu dneska, tak se mi možná vybaví povedenej strašidelnej level, kde jsem po mutantech střílel ozubený kola...dál že jsem někde musel někam shodit ledničku, aby se mi otevřely vrata a nebo že jsem měl u sebe část hry velkýho robotího parťáka. Že bych to hrál znova, mě vlastně ani nenapadlo...
Neříkam, že je HL2 špatná hra, to né. Ale jako nástupce jedničky by to prostě mělo bejt lepší...

Pro: Malé HW nároky, nadprůměrná zábava, hratelnost

Proti: O dost slabší než první díl + to co sem psal

+19 +25 −6

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 85
Tak napotřetí to konečně vyšlo tak, jak jsem si přál. Sice jsem CoP zezačátku moc nevěřil, ale jak je hra graficky hnusná, tak je dobrá.

Příběh stojí docela za prd, je v něm docela dost nelogičností, kiksů a vůbec působí spíš jako doplněk vedlejších úkolů. Ty se nesou v podobném duchu, jako hlavní vedlejšáky z příběhově nedůležitých oblastí ve Fallout 3. Konečně mají hlavu a patu, je zábavné je plnit a nikdo neoprozuje s nošením psích ocasů. Hodně lidí si stěžuje na nedostatek úloh. Především pak Pripyat je na úlohy docela skoupá, ale vzhledem k podmínkám, které tam panují, mi přijde počet úloh a jejich náplň adekvátní.Osobně preferuju kvalitou před kvantitou, takže systém -pár originálních úloh- vezmu stokrát raději, než -časově omezené, generické a furt dokola-. Ve freeplay pak už sice není moc co na práci, ale to imho není její účel. Potěšilo taky outro ve stylu prvních dvou Falloutů.

Konečně máme nové lokace. Sice jen tři, ale docela to nahrazují svou velikostí (o něco větší jak bažiny z Clear Sky). Někteří si stěžují na jejich prázdnost. Já jsem spokojený, upřímně mě na dřívějších titulech štvaly kecy o opuštěnosti a nehostinosti a přitom to v Zóně vypadalo jak v létě na Václavaku. Nový model (větší mapy, menší počet) navíc přináší i větší radost z objevování tajných zákoutí. Na mapě o velikosti školní tělocvičny těžko najdete nějaké velké skrýše. Mapy v CoP jsou tak plné různých jeskyní a tajných koutků.

Zbraňový systém je převzatý z Clear Sky. Flinty a brnění jde opravovat a vylepšovat. Upgrady jsou zpřístupňovány postupně, podle nálezů sad nářadí a je tak zabezpečeno, aby se z hráče hned ze začátku nestal superman, co ustojí zásah atomovkou a ostřeluje z kulometu. Jejich umístění je vesměs logické a neměl jsem problém je najít skoro všechny bez návodu a kdovíjakého průzkumu.

Artefakty se konečně opravdu generují samy. Systém hledání a vlastnosti jsou odvozeny z Clear Sky. Pokud člověk čas od času proleze všechny anomálie, tak najde docela silné kousky a zároveň si zabezpečí pohodlný průchod hrou z hlediska financí.

Skrýší není tolik, ale obsahují o to zajímavější vybavení. Vyplatí se je tak prozkoumávat všechny a nestává se aby hráč, po čtvrt hodině pixelhuntingu, klik na růžek batohu v trubce a našel tam jen vepřovku a kus chleba.

Obecně mi přijde CoP jako nejlepší ze všech tří Stalkerů. Zóna už je sice docela obehraná a člověk tam po dvou dílech moc překvapení nenajde, ale lokace jsou dobře udělané, atmosféra hutná a questy zajímavé. Kdyby se mě někdo zeptal, který z těch tří dílů Stalkera si má zahrát, doporučil bych mu vyzrálou Pripyat. Konečně jde o skvělou hru i bez tvrdého zásahu moderské komunity.

Pro: Vedlejšáky, atmosféra, vůbec vyzrálost hry.

Proti: Grafika, blbosti v příběhu.

+19

BioShock

  • PC 90
Bioshock mě přikoval k monitoru svým příběhem a svérázným stylem grafiky. Rozmanitost plasmidů, různorodosti hraní, celkově herních možnostech je tu spousta. Nejsem zrovna dvakrát klaustrofobik, ale často jsem se v úzkých podvodních chodbách rozhlížel na všechny strany, jestli do ní něco nenarazí a já se neutopím :) . Big Daddy's a jejich Little Sisters jsou jen takovou třešničkou na dortu (třešničkou, bez které byste v Rapture nepřežili). Fakt jsem to zhltnul za tři kratší večery, poté jsem ji dohrál ještě jednou.

Pro: Hratelnost, mix plasmidů a zbraní, příběh, focení, nabourávání, big daddy

Proti: AI nepřátel, jednoduchost i na nejvyšší obtížnost

+19 +20 −1

Area 51

  • PC 70
Docela pohodová hra, fajn myšlenky s emzáky a možností mutování hlavního hrdiny, zdařilá atmosféra, grafika i zvuk. FPSka na odreagování, skládající se ze střílení nakažených lidí po nezdařeném výzkumu, v pozdější fázi mimozemšťanů, sbírání deníků a věcí pro další postup vpřed či osvětlení příběhové linie. Opruz je, že když seberete dvě zbraně stejného typu, tak jedna z nich nejde zahodit (to by ani tak moc nevadilo), a taky to, že nejdou nabít pokud je máte obě v ruce a když dojdou náboje, tak dlouho trvá přebíjení. Místy zbytečné bloudění a v některých levelech frustrující obtížnost. Po grafické stránce je Area 51 stylově udělaná, avšak na pár místech jsou textury až moc barevné a sem tam trochu nepřehledné(u šedých) Jinak musím říct, že se hra docela povedla. Ještě dodat, že má pěkně udělané renderované filmečky.

Pro: atmosféra, mutace, prostředí, zvuky

Proti: zbraně, sem tam textury, bloudění

+19

Daikatana

  • PC 80
Spousta vývoje a slibů ano, ale hra na 60% rozhodně ne..

Pokud bych si odmyslel bublinu J. Romera, čekání a ty kecy a soustředil se na věc nezaujatě, nehodnotil bych Daikatanu nikdy tak nízko.. Daikatana v samotném testu trpěla především z prvního dojmu hraní, z první epizody, která byla skutečně, ale skutečně naprosto otřesná..Kovové žabičky, deštivé počasí v nejiném než zeleném prostředí bez ničeho..Vyloženě jako provokace vývojáře.

Pokud vezmu ovšem takovou sérii Halo, v každém díle bych našel alespon 5 misí, které svou kvalitou jdou ještě pod úroven kvality 1. epizody Daikatany a přesto o nich koluje nezlomná pověst spásy Xboxu a nejlepších her všech dob za ještě vydatnějšího HYPE od vývojáře.

Osobně jsem Daikatanu dohrál a nevzpomínám na ní tolik s opovržením, jako spíš s údivem nad neuvěřitelně propracovaným designem každého detailu hry, po okamžitém skončení 1. epizody. Jestli Romera za něco pochválit, tak rozhodně tedy za jeho ukázkové nadání v level-designu, to co totiž Daikatana předvedla po tom počátečním úletu, vzpomenme si všichni, kdo se tam dostal, bylo vážně nevídané. O to víc to nikdo moc nechápal, proč to nemohlo být hned, že?

Pro: opravdu nádherný design, který po 1. epizodě, nadzvedával celou hru, natažená délka hry, zbraně po 1. epizodě

Proti: AI sidekicků, příšerná 1. epizoda a...Dál už to znaj asi všichni

+19

Fallout 3 - Operation: Anchorage

  • PC 65
Ačkoliv třetí díl Falloutu považuji za důstojného nástupce legendární RPG série, tak musím říct, že první přídavek pro tuto hru se příliš nepovedl. Zasazení děje do období před nukleární katastrofou by se ještě dalo překousnout (když nic jiného, aspoň je to docela originální nápad, navíc grafické zpracování okupované Aljašky vypadá velice pěkně), ovšem vše zabíjí degradace na bezduchou arkádovou střílečku, jenž naprosto postrádá kouzlo a pointu falloutí série. Jedinou a hlavní motivací k dohrání tohoto DLC je tučná odměna, kterou hráč po úspěšném absolvování získá (např. speciální, takřka nezničitelnou verzi energozbroje či parádní Gaussovu pušku). K dobru můžeme ještě připočíst fakt, že hratelnostně na tom není tento přídavek úplně nejhůř, byť kvalitám Falloutu 3 nesahá ani pod pás.

Operation: Anchorage nám zkrátka názorně ukázal, že síla série Fallout tkví v úplně něčem jiném, než v bezduchém zabíjení všeho, co se pohne.

Pro: pěkně zpracované prostředí Aljašky, bohatá odměna za absolvování, stále lehce nadprůměrná hratelnost

Proti: degradace Fallouta na arkádovou střílečku, lineárnost, obsahová prázdnota

+19

NHL 08

  • PC 75
Poslední hokej od EA jsem hrál ročník 2000 a tudíž je můj komentář čistě subjektivní záležitost. Pro mě samotného byl NHL rok 2008 docela pěkně udělanou simulací tohoto sportu. Jelikož jsem nehrál ročníky před tím, tak jsem ani nezažil všude diskutované téma grafiky a podobnosti. Celkově je to docela velký skok co se týče pohybů a hlavně ovládání, grafického zpracování, zvukové stránky a samo aktuální soupisky pro ten daný rok. Hra samotná je poněkud rychlejší než jsem byl zvyklí a i delší čas mě trvalo se zžít s nový ovládáním, hlavně střelba, a zjištění té správné taktiky pro střelení gólu. Jinak jsem si každý zápas hodně užil a to jak po stránce strategické tak i herní a nebyl problém zničit jeden gamepad:-)

Pro: pohyby, grafika, atmosféra z hokeje

Proti: naučení nového ovládání

+19

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 100
Hra VtMB, a jelikož napsat zkratku je snad delší než samotný název hry-tak dále jen Vampire, se ke mě dostala hned po tom co vyšla, bohužel má znalost angličtiny byla hrozně špatná, byly to ty doby co jsem neměl rád filmy s titulky (teď už neztrácím čas ani stahováním titulků) a hru jsem si tudíž nevychutnával, CZ trvala nekřesťansky dlouho a jednu dobu se dala tuším hrát i s nějakými 70% češtinou. Z té doby si ale opravdu nic nepamatuji a pravá euforie začíná až když si koupím SCORE s právě přiloženou hrou . Pche.. místo hry Gun. Myslím že místo omluv za neuvedení Gunu bychom měli my děkovat SCORE za Vampire.

Hra Vampire je opravdu umělecké dílo. Od začátku vás pomalu seznamuje se světem kde se na česnek,vodu a kříž nehraje. Upíři jsou mezi námi a jen pár zasvěcených ví o jejich přítomnosti. Tahle fikce upírů působí asi nejlépe. "Nemůžu vejít do domu do kterého jsem nebyl pozván" ."Na slunci zezlátnu" a podobné sračky ať si nechají. Na začátku proběhne soud vašeho stvořitele který vás opravdu neměl proměňovat, dodnes sice nechápu proč to vůbec dělal/a ale trest je jednoduchý..SMRT. A to možná i pro vás nebýt "vůdce" Anarchů Ninese(v úvozovkách protože Anarchové nemají vůdce) který zasáhne do vašeho soudu a princovi nezbývá než vás ušetřit. Pokud budete věřit Ninesovi že by vás princ zabil nebo princovi že to opravdu neměl v plánu hra opravdu nechá na vás. A to vesměs všechny věci. Hodně důležitých věcí se dozvíte třeba s věštby která v každé druhé hře byla prostě klišovitá a byl to blábol,ale tady to suprovně funguje protože vše se opravdu vyplní. Ale dost už k příběhu. Po tom co vás princ seznámí s pravidly alias nedělej bordel nebo tě někdo z nás sejme se dostanete do světa. Nebo alespoň před budovu kde na vás čeká další suprovně udělaná postava Jack. Rovněž Anarch který vás zasvětí do věcí trochu praktičtěji než těch pár princových keců.

Už tady lze ale pozorovat problémy. Plížení je divné a moc nefunguje. Proto možná budete plížící tutorial párkrát opakovat nebo jednoduše použijete schopnost tranz. Nehledě na to že postava se jen trochu přikrčí takže plížení v šachtách je prováděno hlavou ve stropě. Boj taky nevypadá kdovíjak dobře ale aspoň v praxi funguje a třeba S a levé tlačítko způsobí že vaše postava po nepříteli vyskočí. A střelba ? Ta je úplně nejhorší a při tutoriálu máte problém trefit 4 flašky z 1 metru. Aspoň ale hra dává najevo že je RPG. Po tomhle tutoriálu kterým vás provede vtipkující Jack se vydáte do první oblasti.

Santa Monica je zpracována suprovně. Ihned vás pohltí soundtrack a parádní noir atmosféra. A co teprve křik ženy v Downtownu (jen zvuk , nikdy jsem nikoho nenašel). Poprvé jsem se v nějaké hře setkal s tak suprovou interakcí. Doma máte laptop s mailem, rádio, televizi a vlastní schránku. V té době jsem fakt čuměl.

Hlavní úkoly jsou kvalitní a jak už jsem řekl hodně věcí si prostě musíte zařídit sami. Máte se proplížit na loď a nemáte dobré přesvědčování ? Ani plížení ? A co takhle hackování ? Taky ne ?? A aspoň lockpicking ?? TAKY NE!! No pánové, v takovém případě jste pěkně v prdeli. Rovněž vedlejší úkoly jsou parádní a nostalgicky vzpomínám na pátrání po Lily v SM nebo na takovou menší bokovku "nafocení pár fotek s protézami u místního chirurga". A když už chcete být aspoň nějak zlí když vás všudepřítomná maškaráda sere. Co takhle hacknout se do mailu místního doktora, zjistit že má románek a pak ho hezky vydírat. Nebo prodat chudákovi kolík co jste našli opodál a tři balíčky krve se slovy že má šanci na záchranu když zabije vrchního upíra taky nemá chybu a ač ztratíte bod lidskosti tenhle úkol se finančně opravdu vyplatí. Ano chudák je schopný dát za záchranu vše a vy ho pošlete na prince, nebo třeba prezidenta se slovy "je to on". Tohle opravdu NEMÁ CHYBU!! A usmíření dvou sester tak že dodnes lidi neví jaký je na to přesný postup a Q sahá až k počátku kdy jednu z nich potkáte.. ach ty vzpomínky, i když co to kecám xD hrál jsem to včera :)

Taky záleží na tom jaký klan si vyberete. Máme tu umělecky založené Toreadory kteří mají nejblíž k člověku. Obávané a tím pádem i nenávidéné mágy, z řad upírů, Tremery. Debily (rozuměj bijce) Brujahy. Zvířecí gangrely kteří si libují v přeměnách a bestie uvnitř je náchylnější k vypuštění (každý komentář má nejdebilnější větu- ulehčím vám námahu, tohle je ona! xD) . Magory Malkaviany kteří jsou nejzajímavější klan vůbec. A jsou schopní hádat se s dopravní značkou STOP a s místním reportérem zpráv v televizi, na druhou stranu mají vysoké vnímání a jen málo z "tvorstva" je dokáže oblbnout. No a někde na vrcholku jsou Ventury kterým je trochu blivno z krve spodiny a jsou prostě ti typičtí charismatičtí blbci (taky nechápu proč vypadají tak divně, skin podobný princovi by byl lepší) . A jako poslední tu máme nosferaty. Obludy které se musí plížit kanály protože jsou tak hnusné ale na druhou stranu se schopnostmi převyšující ostatní klan.. Tak za koho pojedete vy? Hodně klanů má jiné dialogy tak rozhodujte moudře a někteří mají přístup k ultimátním disciplínám. Vrchol všecho (ega?) Venture třeba ovlivňuje mysl postav už při rozhovorech a může tak snadno a bez charismatu donutit oběť přistoupit na jeho podmínky. Nebo takový Tremere může kolem sebe vyvolat hromadné zvracení krve.

Vampire nabízí kromě vlastních schopností jak střelné zbraně (a ty jsou 99,99% hry k hovnu) tak zbraně na blízko které jsou hlavně zpočátku pokud nejste gangrel (ti si vystačí s drápkama) hodně účiné a rozhodně se do nich vyplatí investovat. Jsou tu obyčejné předměty jako katana nebo ujeté předměty jako utrhlá ruka. A někde u konce se dostanete k plamenometu který je prostě nejlepší zbraní ze hry ale je do ní míň munice než měl Bruce Willis ve finále na střeše budovy nakatomi ve smrtonosné pasti 1.

A tohle je jen začátek. Postupně jak odhalujete politiku upírů a setkáváte se s dalšími postavami a názory a celkově se rozhodujete ke komu se na konci přidáte. A hra dostává ty pravé grády a nepustí vás dokud jí nedohrajete.

Tohle je opravdu jediná hra u které mě opravdu mrzí že nemá pokračování a nikdy mít nebude přestože je to geniální dílo. A celkově.. proč není víc her s upírama ? Tenhle fakt nepochopím.. snad časem něco podobného bude :/

Pro: Atmosféra, soundtrack, úkoly, postavy, různorodné možnosti, grafika (ať si říká kdo chce co chce ale s res patchem to vypadá pořád luxusně), JACK alias Bender!!

Proti: jak od toho někdo může čekat akci s pokročilou fyzikou? , no a bugy které jsou dnes už snad z většiny vychytány ale něco prosté spravit nejde

+19 +21 −2

Doom 3: Resurrection of Evil

  • PC 80
Po dohrání Doom 3 jsem se hned vrhnul na datadisk, který jsem nikdy předtím ani nezkusil.
Jak začít? Po překvapení, jak moc mě Doom 3 i po těch letech baví, mě bavil stejně i Doom 3: Resurrection of Evil. Snad o malinko více a to díky staro/nové zbrani.

Zbraně: Klasiky z D3 nebudu rozebírat, graber byl tehdejší odpovědí na gravity gun z Half-Life 2. Jeho ovládání mi ale prostě nesedlo, takže ani použití. Proto jsem dost litoval chybějící motorovky. Logicky by tady ale neseděla. Bohužel musím říct, že ani artefakt mi k srdci nepřirostl, tak až na pár vyjímek, kdy bylo jeho použití nezbytné, jsem jej nevyužil. Pak zbyvá jenom dvouhlavňovka, která je v RoE ultimátní záležitostí prakticky na všechny nepřátele, jenom je třeba se přiblížit dostatečně blízko.

Prostředí: Ač prakticky stejné, jako v Doom 3, působilo na mne svěže a návrat do některých lokací sice byl divnou recyklací, ale vůbec nevadil. Část v kanálech = paráda!

Nepřátelé: Chudáci lost souly byly nahraženy něčím co na mě za 1) vůbec nepůsobilo děsivě a za 2) bylo jednoduché zabít. Myslím tím forgotten one :-( Náhrada klasickéo impa za vulgary naopak nevadila. A bruiser...no budiž. Bosové se naopak povedli, ani ne graficky, prostě to byl vždycky nějak upravený hell knecht, ale jejich likvidace byla zábavná.

Shrnutí: RoE je výborným pokračováním Doom 3, v dnešní době by jeho délka vydala za samostatnou hru. Grafika, viz. moje hodnocení u Doom 3, zvuky si stále drží vysokou kvalitu. Zajímavé ale je, že mi obtížnost přišla daleko daleko vyšší (možná sem se uklepl a šel to na nejvyšší).
+19

Split/Second: Velocity

  • PC 70
Slušnej akční nářez s pro mě celkem nápaditým a hlavně fungujícím systémem událostí na trati. A když říkám událostí, myslím samozřejmě destrukcí všeho druhu. Roztřesená kamera, bortící se budovy, exploze šlehající do cesty, to vše mě pevně zatlačilo do židle. I na ten přicucnutý jízdní model jsem si zvykl. Na co jsem si ale nezvykl za celou hru, je AI křížená s klíštětem. Můžu soupeře kropit výbušnými barely, můžu si to štrádovat všemi zkratkami na trati, stejně během pár vteřin číhají v závětří a praží do mě pasti. K tomu chybí informace o ostatních hráčích na trati (žádná mapa ani zrcátko), to sice přidává na adrenalinu, ale taky obzvláště zákeřným způsobem na obtížnosti. Tratě jsou fešné a propracované (skutečně radost je ničit), bohužel počtem na celou hru nevystačí a občas jsem se neubránil slovům: "Zase tahle?".

A... Split/Second má u mě plus za splitscreen multiplayer.
+19

Split/Second: Velocity

  • PC 80
Přestože se, až na pár čestných výjimek, závodním hrám vyhýbám více než čert kříži, Split/Second jsem vyzkoušel a okamžitě mu naprosto propadl. Seděl jsem u něj prakticky několik dní skoro v kuse, dokud jsem nedojel všechny sezóny, které hra nabízí.

Esencí celého Split/Second jsou exploze. Ty vy nebo soupěři spouštíte na konkrétních místech na trati, pokud na to máte dost energie, která se nabíjí driftem či jízdou v těsné blízkosti soupeře. Tyto exploze jsou buď menšího rázu, např. když vrtulník nad tratí shodí výbušný barel či vybuchne poblíž zaparkované auto, ale najdou se i větší typu odpálení velkého autobusu nebo spadnutí nějaké konstrukce přímo na šilnici. Pokud máte energii na maximu, lze na konkrétních místech použít ultimátní detonaci, jež většinou změní ráz celé trasy a jezdí se jinudy. Správné načasování exploze tak vyřadí i několik soupeřů najednou a vy se tak vyšvihnete na přední pozice.

V každé sezóně je celkem šest závodů, ale nejsou to jen boje o první místo s dalšími sedmi soupeři. Máme zde např. závod proti času, kdy jste na trati sami, ale před vámi neustále vybuchují překážky a vy mezi tím musíte prokličkovat. Dále jízda za náklaďákem, jenž vypouští výbušné barely, boj proti vrtulníku s raketami nebo eliminace, kdy každých dvacet sekund exploduje poslední závodník a je vyžazen ze závodu.

Graficky je hra vyvedena vpravdě luxusně, na tratích je spousta detailů, vše kolem nádherně vybuchuje, prostě radost pohledět. Hratelnost je vytříbená a přestože se tratě často opakují, případně jsou jen minimálně změněny, stereotyp se u mě nedostavil, případně jsem po pá závodech hru vypnul, abych ji třeba za hodinu znovu zapnul.

Split/Second hodnotím velice kladně, protože mě tato hra dokázala přikovat k monitoru, dokud jsem ji nedohrál. A to se mi v poslední době už tak často nestává.

Pro: Graficky výborně vyvedeno; exploze; hratelnost.

Proti: Neuvěřitelně zdlouhavá a těžkopádná menu; tratí mohlo být více.

+19 +20 −1

Blur

  • PC 75
Už od doby, co jsem naposledy hrál Re-Volt, jsem čekal na podobnou hru, u které bych se mohl vyblbnout. A konečně jsem se dočkal... Nebo možná ne. Každopádně je Blur zajímavý počin, který se snaží být mezi dnešními závodními hrami originální, což se mu však daří možná tak napůl. Bohužel první dojem není nijak skvělý. Grafika je zašlá a navíc hodně špatně optimalizovaná. Při jedné mapě se mi dokonce hra po celou dobu neuvěřitelně trhala, i když jindy běhala plynule.

Aut na výběr je hodně, oceňuji především skvosty jako Mustang GT-R Concept, nebo Viper Venom 1000, s úsměvem i Transit SuperVan 3. To v jiné hře prostě neuvidíte. Samotný jízdní model všech aut je až moc podobný, přišlo mi, že vývojáři použili jich použili pouze 5 - jako tříd, do kterých je podle jízdních vlastností rozdělili. Samotné ovládání je až moc primitvní. Auto se poslušně odráží od stěn, při nárazu v max. rychlosti se autu sotva odře nárazník.

Tohle vynahrazují aspoň částečně power-upy. Je jich sice málo, ale většina se dá použít dvěma způsoby, takže využití většinou najdou v každé situaci. Jejich modifikace navíc ještě upravují jejich účinek, takže třeba Shield se dá použít i k útoku. Problém je v tom, že na trati je jich až příliš a respawn moc rychlý. Takže to zpravidla vypadá tak, že do konce prvního kola všechny soupeře vyřadíte, a pak jenom dojedete v pohodě závod.

A nakonec to nejhorší. Všechno je to hrozně jednoduché. Na střední obtížnost předjížídte soupeře o kolo a "bosse" ztrapníte už v první zatáčce. To je střední obtížnost? Pche. Bohužel ani těžká nenabízí nějakou výzvu, a tak jsem rychle ztratil motivaci jezdit dál.

Přes všechny ty zápory, co jsem vypsal, by mohlo vypadat, že tuhle hru odsoudím do věčných lovišť mého počítače, ale není tomu tak. Hraje se to dobře a je to zábava, i když tomu prostě něco chybí. Skvělá hra na odreagování, nic víc.

Pro: Power-upy, výběr aut, prostředí tratí, zábava

Proti: Obtížnost, grafika, příliš mnoho power-upů na trati, jízdní modely vozů

+19 +21 −2

Black Mirror II

  • PC 85
Na hru Posel smrti 2 jsem se těšil už od jejího prvního oznámení. Aby také ne, když první díl byl jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec. Ve spojitosti s druhým dílem jem měl (jako asi většina hráčů) dvě obavy, a sice: o charakter hlavního hrdiny a také o zakomponování příběhu druhého dílu do příběhového pozadí z "jedničky".

Druhý Posel smrti přinesl několik vskutku razantních změn.
Tajemného, vnitřními démony sužovaného anglického šlechtice vystřídal zakřiknutý student fyziky, pochmurnou krajinu se siluetou zámku na kopci vystřídá na nějaký čas malebná zástavba dřevěných domků v přímořském městečku někde ve státě Maine.

Dabing postav má místy velice rozkolísanou kvalitu. Samotný Darren je nadabován vcelku precizně ale u ostatních postav už to tak dobře nevypadá. Nové postavy jsou nadabovány poměrně dobře jenže já se nemohu zbavit pocitu že postavy které přetrvávají z jedničky změnou dabérů úplně ztratily charakter. Dialogy působí v mnoha případech"nedodělaně". Darenovy komentáře vás sice občas pobaví, jindy však budete z jeho hlášek plivat oheň. "Hm, vodovodní kohoutek.", "Otočil jsem kohoutkem a voda teče, jak překvapivé.", "Zastavil jsem vodu."

Příběh je jako obvykle tajemný a se spoustou matoucích zvratů. Hráč který nezkoušel hrát první díl nebude možná zcela chápat pár odkazů na jedničku, hráči prvního dílu však budou mít pocit že všechny prvky (jak hratelnosti, tak co do příběhové stránky) důvěrně znají.

Grafika sice není dechberoucí ale na adventuru je rozhodně na vysoké úrovni. Shrnu to, Posel smrti 2 je vylepšenou verzí jedničky ale to není v případě neprodávanějšší české adventury vůbec na škodu. Posledním a věřím že pro mmnohé hráče nejsilnějším rozhodovacím faktorem je více než příznivá cena. Plná hra je dnes k mání za fantastických 299 kč,-. Pro hráče akčních titulů jde možná o průměr ale pro mě ( coby zarytého fanouška adventur ) jde zatím o jednu z nejlepších her tohoto roku.

Pro: Příběh, grafika, dabing, cena

Proti: občas tupé monology, hlasy některých dabérů nevystihují ani zdaleka charaktery postav

+19 +20 −1

Alpha Protocol

  • PC 80
Do teď se plácám do čela a nechápu ty chabý až extrémně nízký hodnocení. Pravda, vývoj hry jsem nesledoval, takže nevím, co všechno autoři naslibovali, ale po dohrání mám pocit, že tahle hra je a do budoucna ještě bude silně podhodnocená (podobně jako třeba VtMB: Bloodlines).

Hra se mi líbila de facto od začátku do konce, a to včetně mise v Saudské Arábii. Je to krásná kombinace her jako Splinter Cell, Metal Gear Solid, filmů o Bournovi, Bondovek, má to něco málo z již zmiňovaných VtMB a... no, tahat Deus Ex, s tím bych byl opatrnej. Jistě, jsou tam jistá konzolová zjednodušení, jak už dneska bývám bohužel zvykem, nicméně i tak jsou mechanismy hry propracované přesně do té míry, kdy je to zábavné, jednoduché na pochopení a přitom stále hlubší než většina dnešních casual her.

Co se týče stealth části hry, jsem, řekl bych, spokojen. Nemůžu říct vyloženě unesen, ale funguje to dobře. Hra se sice bez ublížení jedinému nepřiteli dohrát nedá, nicméně počet alarmů a přestřelek se dá minimalizovat na opravdu nízké číslo. Jasně, má to mouchy, například když se krčíte za stolem, před kterým stojí nepřítel a začnete před ním hackovat počítač, hra si myslí, že se pořád krčíte, takže nepřítel si ničeho nevšimne, na druhou stranu, jedná se spíše o ojedinělé případy a hratelnost to nijak nenarušuje.

Akční složka je vskutku stylová, přestřelky působí výborně, kusy omítek lítají, nábojnice padají, všude je peklo a střílet nepřátele je... no... uspokojující :). Problémem snad může být to, že většina soubojů ke konci už nepředstavuje moc výzvu (včetně soubojů s bossy) - třeba já jsem měl vylevelovaný Pistol Skill na maximum a používal jsem nejlepší pistoli, která byla k dostání, takže jsem neměl problém pomocí Quick Shotu v klidu zastřelit 6 nepřátel zaráz. Když pak namíříte všech 6 výstřelů na bosse, je většinou během pár vteřin po všem. Až na jednu výjimku (Konstantin Brayko) tedy akční část (přinejmenším na Normal obtížnost) nepředstavuje velkou výzvu.

Krom celkové akční části hry má hra v kapse triumf v podobě rozhovorů, popřípadě misí založených jenom na nich. Ty jsou skutečně výborné, až asi na dva nepovedené vtipy dobře napsané a především se díky ním může při každém hraní hra odvíjet úplně jinak. To tedy obrovsky zvyšuje replayabilitu celé hry, ostatně už teď mám nutkání střihnout si to znova a jinak.

Poslední složkou gameplaye samotného jsou minihry. Musím se přiznat, že než jsem si zvykl na hackovací minihru, dost jsem si zanadával, ale pak už to bylo v pohodě a všechno šlo hladce, hru to nijak nenarušuje a není to obtížnostně přehnané, takže já je hodnotím spíš kladně.

A teď k technické stránce. V prvé řadě musím vytknout AI, která je poměrně slabá, nicméně většinou dostačující a ke vzteku mě nepřiváděla, takže je to v pohodě. Animace hlídkující stráží ovšem taky nejsou zrovna top-notch, čímž se dostávám k vizuální stránce hry. Na dnešní poměry nic moc, ale... od kdy mě zajímá technická vyspělost herní grafiky, že? Důležité je zpracování - to mi krásně sedlo a hlavně jsem si hru víceméně bez trhání parádně užil, což se třeba o Crysis říct nedá. Co taky naštve, tak bugy. Občas se mi stalo, že mi v krytu přestala fungovat většina tlačítek, takže jsem musel pod palbou pobíhat okolo až se hra zase uráčila věnovat mi schopnost střílení. Co je ale bez chyby?

Alpha Protocol je zkrátka výborná hra, které se vůbec nedostalo docenění, jaké by si zasloužila. Škoda jen, že je tak (tedy aspoň na můj vkus, na dnešní poměry je to solidní flák zábavy) krátké...

Pro: veškerá akce, rozhovory, možnosti volby vývoje situace i postupu, optimalizace

Proti: na mě moc krátké, pár otravných bugů

+19 +20 −1

Dark Sun: Wake of the Ravager

  • PC 80
O Dark Sun: Shattered Lands by se dalo tvrdit, že šlo o prehistorického předka Baldur's Gate. Pokračování zachází o celé míle dál a ke klasikám od Bioware/Black Isle mu vážně už chybí jen ten Infinity Engine. Dark Sun 2 je delší (a to jakože dost, u hry strávíte pěkných pár dní), větší, rozmanitější, ukecanější - zkrátka po všech stránkach coolovitější.

Je překvapivé, že se SSI tentokrát nedrželi moc na uzdě a hra pozbyla velkou část své osobité pouštní atmosféry, která byla obětována na oltář rozmanitosti prostředí za každou cenu. Po úvodu v městském státě Tyr se vydáte za brány a hle! I když by mnohý očekával poušť a dvě seschlé palmy, ocitnul jsem se ve Středozemi plné hobitů a podobné havěti. Přehlídka různých druhů prostředí nicméně pokračovala: od klasických dolů, přes tajnou základnu proradných Illithidů, po vyhaslou sopku s ještěřím národem. Jednotlivé epizody jsou zábavné a některým z nich bych z fleku ohodnotil 95 %, ale dohromady neutváří příliš kompaktní příběhový celek.

Soubojový systém zustává věrný turn-based tradici a je to jen dobře. Čeká na vás spousta delikátních bitek, nechybí celé pasáže bez možnosti si odpočinout a nakoupit zásoby. Místy proto roste obtížnost Dark Sunu 2 do nebes, na čemž ale samozřejmě není nic špatného. Mám rád výzvy a RPG, u kterých musím přemýšlet, ne dnešní interaktivní filmy.

Obrovským problémem Dark Sunu 2 je bohužel časový tlak, který vydání hry provázelo. Hra je nepříjemně zabugovaná. Nechci teď mluvit o drobných maličkostech typu "mrtvý nepřítel zablokuje dveře." Hra dokáže hráče potěšit mnohem zákeřnějšími nástrahami. Když mi například po příchodu do lokace zmizely všechny NPC postavy, několik hodin jsem zaraženě obcházel kolem a ptal se, co se to hergot děje. Nakonec jsem se v čirém zoufalství vrátil ke staršímu savu a vše bylo v pořádku. Proto prosím, ukládejte, ukládejte a ještě jednou ukládejte... :-)

Shrnuto a podtrženo, pokud milujete Baldur's Gate, Icewind Dale i další jejich rodinné příslušníky a shodou okolností vám Dark Sun 2 unikl, ani chvíli neváhejte. Budete odměněni rozsáhlými a dobře napsanými dialogy, náročnými souboji a celkově působivým RPG ze staré školy. Předpokladem samozřejmě zůstává, že se dokážete přenést přes nepohodlí, způsobené plejádou bugů.

Pro: dialogy, DÉLKA, náročné souboje, turn-based, zajímavé questy, soundtrack

Proti: bugy, křečovitá snaha poskytnout co nejvíc různých prostředí

+19

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory

  • PC 80
Třetí díl v sérii zatím považuju za nejlepší - graficky opravdu pěkný, stealth mechanismy jsou dost propracované na to, abych je bral vážně (když jsem po první misi zjistil, že po mě hra háže statistiky zabití, zkusil jsem hrát bez likvidace nepřátel a hle - šlo to), lokace dál úspěšně ztrácejí na linearitě - tohle všechno dělá z Chaos Theory opravdu kvalitní stealth akci.

Nové hračky jsou opět pěkně zpracované, občasný humor baví, no prostě třetí Splinter Cell mi udělal radost. Ále samozřejmě má svoje chyby: Product placement zde nabývá absurdních rozměrů - že všechny udělátka ve dvojce byly Sony Ericsson, to ještě beru, i ty AMD64 a Nokia spořiče, snad i Prince of Persia poznámky bych s lehkým pohrdáním přešel, ale Airwaves žvejky už jsou prostě trochu přes čáru. Hra si taky občas utahuje z jiných her a tváří se jako lepší a dospělejší, jakoby říkala "teď když hraješ tuhle hru, tak už seš velkej kluk", nebo cojávim. Tohle jsou dvě věci, které mi hru docela znechutily.

Menší připomínky bych pak měl ke vzhledu Sama Fishera, který v animačkách vypadá podstatně mladší a jeho xicht ve hře ve mě vyvolával nutkání toho chudáka utratit >_> Taky jsem měl podivný pocit, že v animačkách Sama mluví někdo jiný, ale to byl asi jen pocit.

Příběh je zase nudnější než ve dvojce a hlavně mi u něj scházela dynamika předchozích dílů - tam bylo celkem jasně znát, jak se krize vytvořila, řešila a ukončila. Tady mi přišlo, že se konec uměle oddaloval přes několik posledních misí a popravdě začínalo to být docela otravné.

Nové hračky a fičury fungují dobře, nicméně nějak mi uniklo, k čemu tam byl ten EMP pohled a výběr vybavení na začátku mise mi připadal tak nějak zbytečný. Za velký plus považuju přítomnost mapy.

Leveldesign i když často komplexností dosahuje něčeho, co už nemůžu nazývat lineárním, často taky zůstává obyčejnou chodbou, dál se rád spoléhá na z ničeho nic bezdůvodně otevřené nové cesty dál. A co není vyloženě chyba, ale přihodilo by hodnocení tak 5%, je variabilita misí, která není zrovna velká a i když prostředí se docela mění, hraje se to pořád vesměs stejně - tady si myslím opět Pandora Tomorrow vede.

Ale celkově jsem s dosavadním vývojem série spokojený - třetí díl se kvalitou dostává tam, kde jsem ji vzhledem k pověsti čekal.
+19

Portal

  • PC 85
V několika málo levelech, během několika desítek minut se ve mně vystřídaly emoce, které se ke mně u HL2 dostaly jen na konci.

Pominu to, že hra je úžasně logická a technicky NESKUTEČNÁ - komu by se před deseti lety zdálo, že si budeme moci sami hodit vchody a východy do/z teleportu, jak budeme chtít?
Portal má hlavně skvělou atmosféru.

Znovu se ukázalo, že tvůrci HL umí vtisknout do neosobních a sterilních komplexů tu správnou klaustrofobickou atmosféru. Navíc v této hře doplněnou neskutečně černým, krutým humorem, který je navíc pronášen neskutečně roztomilým hlasem. Netřeba ani zmiňovat "cute" hlásek kulometů. "tárget lost"

Úžásné, jak se tvůrcům podařilo do logické hry dostat poutavý děj s černým humorem. Při hraní jsem měl pořád nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje a konec byl brilantní.

Jen škoda, že hra nebyla delší. Chápu, že se nejedná o plnohodnotnou hru, ale delší být mohla. Ale i tak je mnohem podařenější, originálnější a má lepší atmosféru než celý HL2.

Pro: prostředí, humor, škodolibá krutost obsažená v příběhu, STILL ALIVE a jen tak mimochodem portály :)

Proti: mohlo to být delší, ale i tak to bylo super

+19

StarCraft II: Wings of Liberty

  • PC 90
Tak za prvé je důležité si říct, že Blizzardi splnili očekávání. Návrat legendy přichází ve velkém stylu a je dostupný pro prakticky všem. Kampaň nabízí 26 misí na cca 20 hodin hraní, s třemi volbami mezi dvěma možnostmi (např. Ghost vs Spectre), většina z nich se dá dohrát do půl hodiny na normální obtížnost, čímž všem zkušenějším doporučuji neklesat pod obtížnost Hard. Příběh drží pohromadě, ale i závěr působí docela lacině a průhledně (odklon k protossům super, ale závěr mohl být zajímavější, včetně mise, která je zbytečně lehká). Samotné mise mají variabilní úkoly (defense, čas, kills, destroy) ale nějaká megalomanská mise, kde dostanete na začátku base a vše vybudujete, mi trochu chyběla. Potěšili mě opět úchvatné (ne-ingame) animace, v kterých jsou kluci z Blizzadu nejlepší na světě. Hratelnost je podle očekávání prakticky bezchybná, výzkum dodává kampani výjimečnosti a pocit možnosti ovládat vlastní "rasu" (já například zvolil flame turret v tech stromu zergů a o zergech jsem pak už moc neslyšel.... Právě tahle invence jde správným směrem stejně jako změna upgradu, které se kupují před misemi za peníze.

Zásadním plusem je rozhodně optimalizace hry na horší sestavy. Já na 2 a půl roku starém notebooku s c2d T7300 2,1Ghz, 2GBRam, 8400GS hrál SC2 jen na minimální detaily (a středními texturami a modely) bez jakéhokoliv HDR a podobných vychytávek a byl jsem graficky spokojen. Nejsem hráč, který si chce hodiny prohlížet jak rostou kytky pod nohami jeho jednotek, ale jde mi o čistou účelnost, krom toho, vzhled ve stylu nejlepších detailů War3 je prostě stále dostatečný (Btw vylétávající ptáci ze stromů, když projdou jednotky jsou hezký detail:)). Díky tomu je hra výjimečně přístupná a připomíná mi např. CaC: Tiberium War, které bylo podobně doladěné. Nesmím také zapomenout na úchvatnou audio stránku, od hudby až speciálně k efektům jako jsou zbraně a různé zvuky. Má 2.1 logitech soustava mě díky brilantnosti tvůrců vtáhla do děje bezchybně, stejně jako staré/dobré hlášky jednotek(kterých je dostatečné množství).

Je důležité si uvědomit, že Blizzard nekoncipuje StarCraft2 jako vrchol originality, ale jako výtažek toho nejlepší z legendy i jiných her (trocha Warhammeru 40K, trocha filmového stylu Mass Effectu, "krabice" z CaC, snaha přidat více rpg prvků např. do ovládání spec. jednotek jako je Jimi a jeho granáty ve skryté misi, potažmo na minimální detaily hra vypadá jako klon War3 atd.). Co mě nepotěšilo je kromě mírného zklamání na konci kampaně rozhodně vynechání systému zkušeností (exp.), alespoň na základní úrovní ve stylu třeba zmíněného Command and Conqueru (když máte Spectru s 350 killy a nově vyrobená s nulou je stejně silná, je něco špatně). Elitní jednotky lze zakoupit pouze jako mercenary (placené elitní jednotky určitého typu s +XX% damage/life navíc) a to ještě přiletí ve stylu výsadku z Warhammeru 40k:DoW. Přesto je otázkou, zda je to špatně, že se velký Blizzardi více inspirovali než sami vymýšleli. Možná ne, protože systém rts je docela choulostivý a přidávání neodzkoušených postupů může vést ke ztrátě hratelnosti, na které podle mě hra z největší části stojí. Poslední výtku bych směřoval na UI. Je to už hodně let, co se mi SCV dokázaly zastavět, ale v roce 2010 je to také potřeba? To mě poměrně zklamalo stejně jako někdy nesmyslné chování jednotek hledajících postavení pro střelbu (a neustále chodí sem a tam). Můžu tu dál zmínit ještě menší atentát ghosta na sebe sama, když je schopný bez řečí hodit atomovku 3 centimetry od sebe, ale tuhle chybu beru na sebe já:) Nevšiml jsem si... Poslední věc jsou drobnosti, vymazlující hru oproti konkurenci jako třeba měnící se televizní reportáže s podtextem na obrazovce v kantýně, tancující elfka, reklama na ipistol a další... tohle prostě potěší.

Sečteno a podrtženo, SC2 splnil očekávání, protože se zase na pár let stane nejhratelnější strategií počítačového světa. To vše zásluhou promyšlené "vývojářské strategie" propojit různé (nové i staré, potažmo cizí) prvky hry do jednoho fungujícího celku s vybalancovanými stranami bez patrnějších slabin. Do příští části tu však zůstane stín menších nedokonalostí, jako je UI, zkušenosti nebo menší odvaha překvapit v příběhu.

Pro: atmosféra, animace, vylepšování (upgrade/lab), hratelnost a vyváženost, hudba a efekty, Sarah:)

Proti: UI má stejné chyby jako v jedničce(?!), většina novinek je odjinud, slabší závěr kampaně, rozdělení do tří her

+19

Mirror's Edge

  • PC 85
Když jsem si ME (PS3 verze) kupoval tak nastala ta samá situace jako u Splinter Cell: DA, tedy rozhodování mezi dvěma hrami, tentokrát to bylo ještě mezi Mercenaries 2. Nakonec mi znovu prodavač poradil, že raději ME (do kterého jsem měl také tendence jít). Doporučoval ho kvůli originalitě.

Musím říct, že jak prodavač, tak hra nezklamali. Nadchla mne právě ona originalita a kombinace akční "adventury" a FPS. Dále to bylo město, které vypadalo perfektně a moderně, uvnitř bylo však prohnilé díky totalistickému režimu.

Další silnou stránkou je grafika, u té podle mne doslova a do písmene platí, že v "jednoduchosti" je krása (rozumějte, střídá se většinou "jen" několik barev). Avšak ve videu na samotném konci příběhu (který byl mimochodem podle mého názoru naprosto perfektní) se mi naskytl krásný pohled na noční město.

To bych ale nebyl já, abych si nerýpl a nesepsal tu také pár těch nedostatků, které hra měla. Ten první již napsal ve svém komentu psyx a je jím téměř nulová volba vlastní cesty. Několikrát se mi stalo, že jsem chtěl vynechat jednu červeně zbarvenou záchytku (např. zavěšený kontejner) a přeskočit přímo ke dveřím na balkóně, ke kterým jsem doskočil, ale milá Faith zemřela. Tím se dostáváme k další věci, kterou je mírná frustrace, hlavně tedy ke konci příběhové linie.

Přesto je pro mne ale Mirror's Edge skvělou hrou, která si u mne těch 85% naprosto zaslouží.

Pro: Město, grafika, dobrá kombinace žánrů, originalita

Proti: nemožnost výběru vlastní cesty, ke konci menší frustrace

+19