Max Payne přinesl evoluci v technickém zpracování, i když to dnes zní spíše jako pohádka. Ve své době opravdu špičková grafika s efekty, po kterých tehdejší grafické karty sténaly bolestí. K tomu bohatá interaktivita, netradiční vyprávění příběhu pomocí komixových předělů, mrazivá noir atmosféra, působivá hudba a především bullet-time, který byl poprvé použit právě tady a který se používá ever after. Své místo v historii herního průmyslu má proto Max jisté především a právě proto.

Z pohledu dnešního hráče už je level-design hodně zastaralý, prázdné místnosti bijí do očí a působí tak trochu komicky. Frustrující konec rozhodně taky nenadchne a přiznávám, že jsem se musel přemlouvat k dohrání (celkově třetímu). Po stránce hratelnosti už to prostě není ten kotel co tehdy, ale to je pochopitelné.

Trochu to kazí absence (resp. vysvětlení) příběhu, ale jinak se jedná o hodně dobrou coop hru. Škoda jen velmi krátké trvanlivosti a celkové repetivnosti. Snad to spraví další kampaně.

***/5

Poněkud křečovitá hra na snajpera. Absolutně ignoruje jakékoli logické postupy, čímž zakopává do země tvořivost hráče ve vymýšlení různých situací. Příklad? Jakmile nepřítel nalezne tělo svého kolegy, ví naprosto přesně i spolu se svými dalšími kumpány, kde se nacházím - a to i když jsem schovaný kilometr daleko za skálou v trávě, mám na sobě oblek "Šakal" a ani nedutám. Hm... průrva, tady bych mohl prolézt... aha, tak ne, je tam neviditelná bariéra - úplně vidím ten vykřičník, co mi křičí do xichtu: "tady ne vole, tady jsme nepočítali, že někdo půjde. tví level-designeři". Hm, husté křoví... tak jak mě to v tom tréninku učili? Ležím, je tak husté, že přes něj sám bobek vidím, nikdo mě přece nemůže vidět na druhé straně... aha... tak vidí, au.

Šerednost Chrome 4 enginu je překvapivá. Mám pocit, jako by byla hra kreslená pastelovýma barvama, HDR je tak přestřelené, že se barvy povrchů předmětů odrážejí i v trávě, nebo na mé zbrani. Dopadající desťová voda dělá na površích efekt, který bych přirovnal k jarové skvrně na hladině.

Odbytost pokračuje i dále - amatérské chyby, jako je prolínání textur, zmizení klidně celého kusu skály, když se k němu přiblížím. Dokonce i odraz v optice je pouze přehrávaný obraz místa, které nikdy nekoresponduje s tím, kde se zrovna nacházím. Chatrče jsou tvořeny copy-paste způsobem, snad na každém použitém stole se válí červená plechovka s kávou a sekáček na maso. Při zakleknutí postava koliduje s každou terénní nerovností a celá hra vůbec neskutečným způsobem vykrádá Modern Warfare 2.

Chování postav nedává smysl a když mi parťák dělá podporu v první části mise i tam, kde by ve skutečnosti neměl šanci cokoli vidět, ve druhé části na mě z vysoka kašle, nejen že neposkytuje podporu, ale ještě k tomu stojí na místě (vyvýšeném, s naprostým přehledem na situací tam dole). Později ve hře jsme tři - na rozcestí jdu já vždy sám, pokud je potřeba něco udělat, zbývá to na mě. Takhle to opravdu nemůže fungovat.

Kladem jsou bullet-cam momenty, protože to plesknutí při střetu kulky s hlavou se mi prostě neomrzí. Doporučuji hrát na Hard, aby byl masochistický požitek co nejlepší, kromě toho je pak odstřelování větší legrací - panáci v optice nesvítí červeně a je na hráči, aby balistiku kulky odhadoval bez pomoci.

Nedohráno kvůli bugu.

EDIT: Bug se mi podařilo překonat díky cheatům. I tak jsem se chvílemi pěkně potrápil nad naskryptovanými situacemi. Respawn nepřátel pár metrů před nosem nebo za zadkem, chybějící zdroje světel u osvětlených částí, prolínající se všechno všude, systém checkpointů ignorující můj vlastní postup, odfláklá poslední mise... je toho hodně.

Sniper: Ghost Warrior rozhodně má své momenty (celkem 330, tj. počet headshotů), jinak bych se na něj dávno vykašlal. Ale doporučit ho nikomu nemůžu...

Čistý herní čas: 8hod 42min
Secrets: 20/30
Headshots: 330
Kills: 684

Zklamání
*/5

Já jsem prostě potřeboval blbou hru.

Naprosto legendární intro, u kterého člověk neví, jestli to je komedie nebo parodie. Dva strašliví bedésmothafaka, o kterých Dick básní asi třetinu celého intra, zhynou tupou smrtí rukou umírajícího severokorejce. A to poslední, co před smrtí viděli, byl vzájemný pohled do svých hlubokých očí. Dojemné.

Misí, co by jeden nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky napočítal, herní doba atakuje prvenství půlhodinového The House of the Dead III.

Tahle hra má tu nejstrojovější hratelnost, jakou jsem za svou dlouhou herní historii mohl vidět. Začátek každé mise - pár dobře natočených severokorejců, kteří se prostě narodili čelem na opačnou stranu. V nějaký moment se spustí skript a hráč musí střílet. Pak je v misi další checkpoint, od kterého je zase možnost postupovat potichu. Nebo taky ne.

Noktovizor - skvělá věc! Možno použít jednou za hodinu, tj. 2x za celou hru. Bohužel nefunguje jak má - tmavé místa zůstávají stále tmavé a ty světlé jsou prostě jen zelené. Čert to vem.

Při výběru zbraně z muniční skříně mohu ze dvou zbraní vzít spolehlivě jen jednu - na tu druhou hra prostě nereaguje. Čert to vem.

Krytí nefunguje - při přiblížení ke kraji zákrytu už jsem zranitelný. Při střelbě z poza krytu můžu střílet pouze v 90° úhlu. OK, čert to vzal.

Otázka: Akční klávesa pro vykonání popravy (E) nefunguje vždy když:
a) je Dick skrčený
b) je nepřítel uvědomělý Dickovi přítomnosti a Dick je přílíš blízko, tzn. že nepřítel se přes Dicka nemůže otočit
c) v obou případech

O technické stránce se nemá cenu rozepisovat, stejně jako o něčem jako level-design, příběh, atmosféra nebo jiné nepodstatné věci.

Za plnou cenu $50 jde o destilovanou vodu na mlýn všem těm, co se jim zdají ceny za hry nepřiměřené. Cena hry sice raketově klesla, ale Bethesda a hlavně pak Rebellion si tím zadělali na pěknou ostudu - snad se jim to nachytání několika optimistů vyplatilo.

Odpad!

Zcela jiný Splinter Cell, podobný spíše klasickým 3rd person konzolovým akcím. Smířený jsem se směrem, kterým se nové hry ubírají - Conviction posunuje ulehčování hraní o další úroveň a doslova jako retardovaného debila mě zásobuje nápovědama, kde můžu co přeskočit, najít nebo zastřelit a ještě dostanu GPS, kdybych náhodou ty gigantické nápisy na zdech přehlédl. A když na to přijde, tak je střílení automatické, stiskem jedné klávesy proveditelné. Proč ne? Brzy přijde doba, kdy se hrou dostanu i jednoho Číňana, na kterého budu koukat, jak hraje. A nějaká grupa na to stejně vymyslí crack, že ani toho Číňana nebudu potřebovat. Jen budu sedět a koukat.

Mizerný pisálek Clancy opět "boduje" dementním příběhem o záchraně světa a tak. Sakra, proč příběh navazuje na tu nejméně pravděpodobnou alternativu Double Agenta? Je pro mě utrpení sledovat dějovou linku s takovou hromadou sraček kolem a kolem. Hnůj!

Mizerná optimalizace zamrzí, ale hra zase vypadá xvětu a jednotlivé úrovně jsou pěkně propracované. Všude hromady vybavení, tak to mám rád. Nepřátelé s nízkou inteligencí nejsou příliš velkou výzvou, ale v zájmu zachování herního směru "pro retardy" má jejich chování svůj smysl.

---Update po druhém dohrání---
Místy mě štvala nemožnost stealth postupu, protože úrovně neposkytovaly dostatek protředků a prostoru. Příběh je místy opravdu děravý (nevím, kdo by Reedovi spolknul tu jeho teorii teroristického útoku, stejně tak nevím, proč vypínat EMP v místě bydliště Sarah, když pro ni stejně strejda Vic zaletí).
------------------------------

Sam je pořád stejný nakopávač-špatných-zadků a s geniálním dabingem Michaela Ironsidea likviduje nepřátele maximálně efektně.

Nenudil jsem se a možná si to zahraju znova. Až budu mít náladu být retard.

Konečně pořádné DLC! Né jako ty mrdstva, kterýma nás krmí Bethesda a jiní. Provázané děje s původní hrou potěší, stejně jako konečně poslouchatelné rádio. Je to jenom můj pocit, nebo jsou tyhle přídavky ještě méně optimalizované, než původní hra? Více už to snad ani nejde...
-------------------------
The Lost and Damned

Spát na prochcané matraci v klubu, kde věčně řve death-metal, chlastat, kurvit se, být věčně nasraný na systém-politiky-právníky a jiné zmrdy, přičemž členové klubu, zvaní "bratři", jsou často ještě větší zkurvysyni, než ti, proti kterým bojují - tomu říkám život! Johnny Klebitz nepatří mezi nejsympatičtější hrdiny, ale musím uznat, že právě jeho pokřivený xicht v čele s jeho ještě pokřivenějším životem má něco do sebe a nepůsobí tak stereotypně, jako ostatní archetypy hrdinů dnešních her. Výborný nášup!

Čistý herní čas: 12 hod 30min
Game progress: 70%
--------------------------------
The Ballad of Gay Tony

Prostředí TBoGT se mi tolik nezamlouvalo hlavně kvůli velké spoustě dementních charakterů, v čele s Luisem, což je asi největší osel-hrdina v GTA ever. Jeho dva blízcí kámoši se společným IQ 85, ignorantská matka nebo šéf Tony aka lůzr co potřebuje neustále zachraňovat prdel, nejen tihle mi lezli na nervy a skutečně jsem je nesnášel.

Uznávám, že náplň misi je pestřejší, než v TLaD, ale také kolikrát až směšně šílená. V minulých dílech bych to bral, ale GTA4 hraje přeci jen na trochu reálnější notu.

Přístup k vybavení je maximálně ulehčen, peníze v tomto přídavku nehrají žádnou roli. Luis je zásobovaný zbraněmi jako na běžícím páse a prakticky nemá smysl si cokoli kupovat. S automatickou brokovnicí napěchovanou explozivní municí se přestřelky stávají nudnou rutinou. Poněkud zklamání.

Čistý herní čas: 13hod 30min
Game Progress: 65%

Obstojné pokračování, sice bez atmosféry a kvalitního dabingu, ale zvědavost z rozuzlení příběhu mě hnala dál.

Hra je spíše jednodušší, některé hádanky jsem udělal omylem, jiné byly zase trapně jednoduché. Kvituji kombinování předmětů pomocí kolečka myši a deník! Skvělý nápad.

Graficky povedené, videa by mohly být delší a kvalitnější (na outro jsem se musel podívat dvakrát, abych se ujistil, že mi ani jedna z těch deseti vteřin neunikla), hudba je moc pěkná. Oproti tomu český dabing je svou kvalitou pod pod podrážkami pod bot pod povrchem pod zemským. Je až neuvěřitelné, že dabérka s nejafektovanějším hlasem EVER dostane hned čtyři role! Když jsem zaslechl Batese, Victorii nebo Mordreda, málem jsem se zadusil smíchy. Kromě toho výslovnost anglických slov je příšerná (to je nikdo nekontroluje?).

Hlavní postava má neustálou potřebu komentovat každou hovadinu, předměty je potřeba někdy i 3x prozkoumat, abych je mohl použít (tlačítko, hm - asi otevírá tyhle dveře, hm - zkusím ho zmáčknout, hm - no vida, dveře se otevřely). Nastrkat si do kapes žebřík, figurínu v životní velikosti nebo dokonce několikametrovou požární hadici, to se taky jen tak nevidí.

Během hraní jsem se nudil jen výjimečně, rozhodně se nejedná o špatnou adventuru, ale některé věci nejsou dotažené do konce, příběh má (stejně jako první díl) spoustu děr a některé momenty se dějí dost předvídatelně nebo se sakra velkou náhodou. Na mé konečné hodnocení nemá dabing vliv, protože se jedná o složku hry, na které se samotní autoři přímo nepodíleli. Přesto je pro mě celá hra spíše zklamání.

**/5

Metro 2033 přináší spoustu originálních prvků, propracovaný level-design interiérů, cut-ready atmosféru, bezkonkurenční grafiku nebo uvěřitelně žijící podzemní svět. Jenže tam, kde by hra mohla stavět na jemném RPG systému obchodování - rozhovorů, příležitostných potyčkách s vojáky, na které by se hráč opravdu těšil, nebo silných filmových momentech, tam se autoři rozhodli jít jinou cestou:
1. polechtat volume hektičnosti soubojů a počtu nepřátel na snesitelné maximum
2. dráždit hráče pohledem na neuvěřitelně propracovanou lokaci (Polis), kterou hráč jen tak ledabyle projede, aniž by mu bylo dovoleno nasát tu tísnivou atmosféru pořádným pokocháním se okolím
3. zavést systém pře-ukládajících se checkpointů, takže jakákoli ztracená situace uložená hrou znamená restart celého levelu
4. snížit účinnost zbraní až na legrační minimum (4 rány z brokovnice do hlavy vojáka nemusejí znamenat nutně rozprsknutý mozek na zdi)
5. vložit do hry nadpřirozeno, které v rámci příběhu nedává moc smysl, ale vypadá to cool
6. vytvořit stealth pasáže, ve kterých autoři hráči hodí pod nohy klacek, co se prostě nedá překročit (to znamená nutnost vyvolání poplachu a pronásledování všemi těmi, co jsem je potichu obešel)

Je to skvělá hra. Ale stačilo by málo a mohl bych ji s klidným svědomím postavit na svůj pomyslný piedestal vedle Half-Life a Far Cry. Metro 2033 má gigantický potenciál... přivázaný na řetězu.

Hodnocení: ✰✰✰✰

--- Update po druhém dohrání ---
Jednu chvíli jsem uvažoval o zvýšení hodnocení, ale nakonec tuto myšlenku dorazil bug s nemožností sběru většiny filtrů ve hře, což vedlo k frustrujícím pasážím s nedostatkem kyslíku a nutností rychle probíhat lokacemi. Obrovská škoda. Jinak Ranger Hardcore mode hře jen prospěl. Větší účinnost zbraní, automatická brokovnice, díky většímu šetření jsem měl nábojů dostatek po celou hru (i když vypadá trochu hloupě, když seberu ze země viditelný pás nábojů a dostanu z něj pouze jeden) a lékárničku jsem nepoužil ani jednou. Škoda, že se mi nepodařilo dosáhnout na druhé zakončení...

Po třech letech se vracím ke hře, kterou jsem už dávno zatratil pro její technické problémy a nudný začátek.

Šanghajskému týmu se rozhodně nedá upřít snaha o originalitu a celkové posunutí série trochu jinam - a ruku na srdce, Splinter Cell přesně tohle potřeboval. Nápad s dvojím agentem je skvělý, mise na základně JBA mě velmi bavily, možná více, než samotné mise v terénu. Některé mini-hry jsou zábavné a rozhodující momenty ve hře jsou opravdu prekérní.

Bohužel, to je tak všechno. To ostatní už se dá považovat za kvality budgetovky někde z Ruska. DA trpí neuvěřitelným množstvím bugů a chyb v technickém zpracování, bez patchů je hra nehratelná, i s nimi jsou bugy na denním pořádku. A nejen bugy, ale i jisté logické nesrovnalosti. Asi největší WTF moment mě čekal ve čtvrté misi - na jedné straně ledovce vládne krásné počasí, stačí se ale posunout o pár metrů a dál a začne sněhová bouře jako kráva. Navrácení se zpět do míst, kde bylo hezky má za následek opětnou změnu počasí na slunečné. A tak pořád dokola. Legrační. V posledních misích se mi stávalo, že zastřelená stráž vstane z mrtvých, nebo že se od ní kulky odrážejí jako od lokomotivy. Největší problém je pak vyvolávání poplachu stráže, která vás na piko-sekundu spatřila - v tu chvíli po vás jde celé okolí naprosto jistě. A že kolem zuří válka a vy používáte zbraň s tlumičem? Neva, stejně všichni naprosto přesně vědí, odkud jde střelba.

Zatímco noktovizor byl v minulých dílech nepostradatelnou součástí výbavy, tady jej ani nevyužiji a když se o to chci pokusit, tak mě z něj hned začne bolet hlava. Kdo takovou rozlinkovanou obrazovku schválil, kdo na to má čumět? Kromě toho je čtvrtý díl opravdu krátký, teoreticky obsahuje pouze šest hlavních misí a omáčku okolo.

Nenudil jsem se, nelituji času, ale Double Agent zůstává i přes své světlé stránky nejslabším dílem série.

Hodnocení:
**/5
Spíše zklamání.

Kupodivu dobrá akce, alespoň tedy za mariňáka. Poněkud koridorový level-design, ale má to napětí a místy je to docela výzva - tak akorát, aby to hráče neiritovalo. Škoda, že to skončilo tak rychle...

Komentář se týká pouze singleplayeru.

Zpočátku se může zdát jako zajímavý mix Crysis a Modern Warfare 2, ve skutečnosti je to ale dost mizerný hybrid. Všechny domy jsou sice zničitelné (přestřelená účinnost obyčejného granátu na cihlovou zeď je tady opravdu směšná), ale zoufale prázdné a všechny stejné. Dveře se dají otevřít jen píchnutím nože nebo střelbou (něco jsem přehlédl?).

Jakoby si autoři dali záležet jen na začátku hry, v druhé třetině už hratelnost upadá do stereotypu. Až příliš tupá akce v až příliš uzavřených kulisách. Inteligence nepřátel je zoufalá a snad na každé druhé střeše čeká enemák s bazukou. Vaši sidekickové na tom nejsou o moc lépe a všeobecně platí, že 99% práce musíte stejně udělat sami. Hudba pěkná, ale do hry se absolutně nehodí, zvukové efekty velmi dobré, ale nějak podivně ušláplé, tlumené. Na grafice mě zaujal tak maximálně přehnaný bloom, jinak to není nic, co bychom neviděli jinde už několikrát... Hru jsem ještě nedohrál a pochybuji, že se k tomu někdy přemůžu.

Mass Effect 2 jsem vydržel hrát něco přes 10 hodin, abych jej mázl se stejnou razacní, jako Dragon Age. Jsem člověk, pro kterého je hratelnost nadevše a její absenci nezachrání ani perfektní filmové rozhovory, příběh, dějové provázání s prvním dílem nebo ta roztomilá kajuta na NR2. Už v prvním díle byly souboje neskutečným opruzem, spolu s mizernou AI spolubojovníků a neuvěřitelně odfláklým designem úrovní. Proč se autoři rozhodli ve dvojce ještě zvýšit počet soubojů je mi záhadou, jejich úrovně překypující nelogičnostmi mě taky nenadchnou (některé "schovky" v úrovních tam jsou prostě jen proto, abyste se za ně mohli skrýt). Bioware tohle neumí a jak už jsem někdy někde poznamenal, spojit jejich vypravěčský um s řemeslem Pyranha Bytes a jejich citem pro detail, měli bychom tady bezkonkurenčně nejlepší RPG, které by uspokojily snad každého.

Z mého pohledu se prostě Bioware nevydali správnou cestou, i když vím, že je to názor ojedinělý. Jdu si raději znovu zahrát příběhově plytký, citově studený, dialogově primitivní, ale parádně hratelný - Risen.

Bioshock 2 útočí v plné síle na moje chuťové buňky, protože moc dobře ví, že žánr “chytrých 3D akcí” je mému srdci nejbližší. Pomalejší rozjezd zavánějící nastavovanou kaší a průměrností pomalu zrychluje na neskutečně bohatý zážitek, skládající se z kochání se dystopickým Rapture a šťavnatě variabilními souboji, aby ke konci zpomalil a nechal mě postupně vstřebat vše, co jsem se během hraní dozvěděl a následně mě dorazil naprosto dokonalým zakončením.

Příběhově slabší, technicky na stejné (stejně špatné) úrovni, ale hratelností mnohem vymazlenější, než první díl.

Jedinou výtku bych měl k obtížnost, kdy ani ta nejtěžší mě nedokáže dostatečně uspokojit, není pro mě výzvou a v momentě, kdy se ze mě stane hovado s takřka neomezeným přístupem k zásobám všeho a všude, už si připadám jako ten největší BadAssMaddaFuckaInvincibleSonovaBitchUltraQuadEdition.

Mám čmuch si zahrát znova první díl. Potřetí. A pak znova dvojku. A znova.
Hrňte to na nás a my vás za to budeme milovat!

*****/5

Čekal jsem dost velkou mizérii a tu jsem taky dostal. Pokud portuji hru na Wii, musí mi být jasné, že hráči na PC jsou trochu někde jinde se svými nároky a že primitivní hratelnost téhle hry nemůže na PC obstát. Ano, hra se odehrává v neokoukaném prostředí Himalájí a obsahuje spoustu odkazů na Tibetskou kulturu a Buddhismus, což je určitě zajímavé. Ale po stránce hratelnosti naprosto ztroskotává. Moc mě to mrzelo a došel jsem zhruba do jedné třetiny hry, abych to tam zklamaně zabalil.

Pomalá chůze v graficky příšerných lokacích (grafika a level-design vůbec odpovídají roku 2000, bez přehánění) a s mizerným zvukovým doprovodem nepřidá na chuti hrát dál, když si k tomu přičtu neuvěřitelně stereotypní souboje, je to naprostý průser.

Po čtvrtém dohrání musím přehodnotit a uznat, že přes všechen můj odpor, který si Valve získali vytvořením pokračování (místo podpory obsahově slabšího prvního dílu), si mě druhým dílem přeci jen zase získali na svou stranu - ba co více, tleskám jim!

Silnou zbraní v rukou tvůrců je Source Engine, který se za ta léta stal dokonalým kompromisem mezi optimalizací a vizuálními orgiemi. V některých momentech opravdu přinutí hráče se zastavit a kochat se - převážně na místech s vycházejícím sluncem.

Design úrovní je něco, co u Valve nepřestanu obdivovat, dvojka šla ještě dále ve velikosti map a jejich celkovém propracování. Můžu je hrát stále dokola a stejně mě nepřestanou bavit. Kampaň Hard Rain šla se svou atmosférou na pomyslný vrchol, finální finále pak dělá naprosto dokonalou tečku za všemi kampaněmi. Tradičně špičkový design úrovní od Valve trochu ztěžuje práci všem moddařům, kteří se jednoduše nemohou svými úrovněmi k těm originálním ani přiblížit.

Zbraně se rozrostly o hromadu nových kousků, což je fajn, má to ale svůj háček - dvě nové brokovnice mi přijdou v porovnání s těmi původními spíše horší volbou, při volbě mezi AK47 nebo M16 volím spíše americkou verzi pro její přesnost, stejně tak UZI s přibindrovaným tlumičem působí dost nadbytečně. Oproti tomu motorová pila je ultimátním řešením na rozkrajování právě nabíhající hromady nemrtvých, v kombinaci s ďábelským smíchem postavy a obrazovky pokryté krví je to ultimátní zbraň na blízko, díky které se na ty nové přívaly nemrtvých opravdu těším. Naopak pánvička nebo kytara působí opravdu nevhodně a do hry se vůbec nehodí, dovedl bych si je představit tak max. v podobě easter eggů.

Další dvě vylepšení se taky moc nepovedly - adrenalin vydrží příliš krátkou dobu, láhev s grckou přilákává nové a nové zombíky, takže její použití není příliš rozumné. Oproti tomu noví nepřátelé sklízejí aplaus.

Zombíci jsou čvachtavější, dají se rozkrájet na větší hromádky menších částí, je to s nimi zkrátka legrace. Rozprsknu vší se tělíčka hromady zombíčků nad vybuchující pipe bombičkou a následný průběh tou krvavou sprškou je něco, co mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

Zkrátka a dobře, L4D2 je tuřín.

*****/5

Oficiální DLC:

The Passing
Stejně jako v případě Crash Course se nestačím divit, jakou sračku Valve může vydávat za svou. Krátká kampaň o třech mapách, přičemž ta druhá má opravdu hloupý level-design. M60 je super, Runner nedává smysl, ale proč ne. Každopádně s neoficiálními přídavky si to může podat ruku (což není dobrá vizitka).

The Sacrifice
Na rozdíl od The Passing je tento přídavek opravdu povedený, bez slabých míst nebo nelogického level-designu. Hrát za postavy z prvního dílu bylo taky fajn osvěžení. Finále poněkud netradiční s finálním obětováním jednoho z přeživších. Good one!

Cold Stream (beta)
Kampaň autora už tak mizerného 2 evil eyes. Autor musí být asi synovec Gabela, že mu dovolili tuhle bídu oficiálně přidat do L4D2. Jedná se sice o betu, ale to hlavní - design - už jen těžko bude změněno. Celá kampaň je 2EE dost podobná, odehrává se ve venkovních lokacích, člověk neustále nevidí přes koruny stromů, zasekává se o překážky... design je nelogický a nepříjemně lineární. A nakonec specialitka z 2EE: respawn mimo save room. Tomu říkám břídilismus. Tfuj!

Zvláštní hra, u které jsem si kladl otázky, do jaké míry je originalita zábavná. Zajímavá zkušenost.

**/5

Zahrát si Mafii znovu, po sedmi letech, nebyl dobrý nápad. Její třetí dohrání jsem si spíše protrpěl a zkazil si tak vzpomínky na hru, kterou jsem měl donedávna za jednu z nejlepších vůbec.

Samotná prezentace gangsterského světa je stále na vysoké úrovni. Stylový soundtrack, video-sekvence a atmosféra jsou stále nepřekonané, spolu s jízdním modelem a příběhem, který dokáže udržet hráče u monitoru.

Největší problém - umělá inteligence. Doprava ve městě se "jakoby" řídí dle pravidel, ale když se podle nich chci chvíli řídit, narazím. Auta se zasekávají v nestandardních situacích na křižovatkách, odbočování se žádnými pravidly neřídí, že si to někdo zaparkuje uprostřed silnice je častá kratochvíle. Parťáci jsou taky strašní hlupáci skákající do rány všem, zasekávají se, pletou se do cesty jak jen můžou. Pronásledování se stalo mojí noční můrou, protože pronásledovaný to často nasype do domu, o který se zasekne. Jindy se sekne na křižovatce nebo se vykosí někde po cestě. Nahánění Franka, Morelova bratra nebo jen sledovačka vlastních, to jsou skutečně chuťovky.

Některé mise se nedají plnit selským rozumem, ale je potřeba nejprve zjistit, jak si to tady autoři naplánovali a zkusit to krkolomně dle nich. Při pátém opakování nakládačky beden s "doutníky" jsem ztratil nervy a rozhodl jsem se rozjezdit celé přístaviště, protože i když přesně vím, co dělat, stane se nepředvídatelná situace (někomu jebne bugem v palici a začne po mě střílet, i když k tomu nemá důvod), která mi překazí moje úsilí.

Tenkrát se to dalo vydržet, dneska je to něco, co neodpouštím. Neustále srovnávaná Mafia s čímkoli novým už nestačí s dechem a ve skutečnosti se na konkurenci nedotahuje tak, jak to často prezentují zaslepení fandové hry. To ale není problém jen Mafie... má cenu hrát staré hry a kazit si vzpomínky?

Mnou nejočekávanější hra tohoto roku. Počáteční pocit déjà vu vystřídalo opětovné nadšení nad krystalicky návykovou hratelností, abych vystřízlivěl nad uspěchaným zakončením. Celá hra je velmi nelineární a umožňuje volný pohyb po celé Teaně, což ve finále znamenalo, že jsem se na dva ostrovy ani nepodíval a už jsem měl možnost konfrontovat Baala. To jsem zkusil a - světe div se - já vyhrál.

Větší level cap s sebou přináší méně vyváženou obtížnosti a působí spíše pro oko. Datadisk je tak o mnoho těžší, než původní hra, i když jsem tabulkově na vyšším levelu.

Největší změna v podobě létajícího koně Pegase mě potěšila asi nejvíc z celé hry, další vylepšení už nejsou tak zásadní na hratelnost. Opět jsem trpěl nad nezáživnými rozhovory a nezajímavým příběhem. Questy sice občas mají špetku vtipu, ale jsou vlastně pořád o tom samém (např. zabít draka, co si pochutnává na opilých trpaslících, nebo paladina, kterému dobré srdce přerostlo přes hlavu a teď zabíjí preventivně i ty hodné, aby se z nich nestali zlí) a doprovodné texty jsou tak špatně napsané, že jsem je raději rovnou odklikával a četl si jenom zápisy v deníku.

Celkově je tak Armored Princess průměrným datadiskem, který sice nesplnil moje očekávání, ale bavil jsem se u něj dobře.

***/5

http://img171.imageshack.us/i/screen091204003.jpg/
http://img171.imageshack.us/i/screen091204007.jpg/

Šestistupňová převodovka téhle řežbě rozhodně nestačí. Je to hrozně laciné, ale funguje to výborně. I přes patetické mise za americkou armádu (na kterou mám v posledních letech averzi), přes všechen ten nános patosu a trapného patriotismu, přes příběh o zlých Rusech a hodných Američanech… přesto všechno je to exa-akční nářez na druhou, co nedá člověku vydechnout až do samotného finále.

****/5

Celkem mě překvapilo, že tuhle výtečnou hru tady nikdo nezná. I když ve své době vypadal Dino Crisis jak provařená kopírka Resident Evil, neodolal jsem. Capcom rozhodně nezklamal a vytvořil novou značku, která se za svůj vzhled a způsob hraní rozhodně nemusela stydět, přestože byla tvořena přes šablonu.

Kromě parádní atmosféry a spousty nervy-drásajících momentů jsem si užíval hlavně opravdové "logické" hádanky, které tady kupodivu byly opravdu chytře vymyšlené a jejich řešení vyžadovalo čistě logický přístup (na rozdíl od RE). Rozhodně mám čmuch si to teď po těch letech zahrát znovu, ale vzhledem ke stáří hry (a mě samotného) si nebudu kazit vzpomínky.